načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tradiční český PODZIM – Josef Lada -- Svátky, zvyky, obyčeje, říkadla, písničky - Josef Lada

Tradiční český PODZIM – Josef Lada -- Svátky, zvyky, obyčeje, říkadla, písničky

Elektronická kniha: Tradiční český PODZIM – Josef Lada -- Svátky, zvyky, obyčeje, říkadla, písničky
Autor:

Rádi byste dětem vyprávěli o českých tradicích? V této knize vám přiblížíme nejen ty nejznámější svátky, zvyky a obyčeje, ale také zde najdete známá lidová říkadla, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 53
Rozměr: 29 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0018-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

České lidové zvyky a tradice od září do listopadu. Říkadla, písničky a obrázky J. Lady.

Popis nakladatele

Rádi byste dětem vyprávěli o českých tradicích? V této knize vám přiblížíme nejen ty nejznámější svátky, zvyky a obyčeje, ale také zde najdete známá lidová říkadla, pořekadla, pranostiky i oblíbené písničky, které neodmyslitelně patří k tradičnímu českému podzimu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

zvyky říkadla písničky

ilustrace Josef Lada



ilustrace Josef Lada


4

Náš táta šel na houby,

on tam někde zabloudí.

Nezabloudí, těšte se,

on vám houby přinese.

Já do lesa nepojedu,

já do lesa nepudu,

kdyby na mě hajný přišel,

on by mi vzal sekeru.


5


6

Byla jedna babka,

prodávala jabka.

Za děravý groš

prodala jich koš.

Hop, táto, přes bláto,

přes kamení,

kočka se nám vdává,

pes se žení.

Vlaštovičko, leť,

už je na tě čas,

listí žloutne, poletuje,

po strništích vítr duje,

bude brzo mráz.

Horo, horo, bramborová,

má panenka není doma,

není doma, je na poli,

vykopává tam brambory.


7

Podzim je jedno ze čtyř ročních období. V této době se pomalu zkracují dny,

začíná se ochlazovat a příroda se chystá k zimnímu spánku.

Astronomický podzim začíná podzimní rovnodenností (22. nebo 23. září)

a končí zimním slunovratem (21. prosince). V této knížce se děti seznámí s me teo­ ro lo gickým podzimem, který zahrnuje měsíce: září, říjen, listopad.

Podzim a s ním dozlatova zabarvená krajina pomalu chystají přírodu k zim ­

nímu spánku. Země se chlubí sklizenými sady, poli, chmelnicemi i vinicemi a ptáci

odlétají do teplých krajin. Děti se těší po prázdninách do školy, na česání sladkého

ovoce, sbírání hub v lese,

pouštění draků, opékání buř ­

tů u ohníčků i na výrobu zví­

řátek z kaštanů. Touto knihou

připomeneme dě tem nejen

oblíbené české svátky, tradice,

zvyky, obyčeje, ale i nejzná ­

mější lidová říkadla a pís ­

ničky, které se vztahují právě

k tomuto pestrobarevnému ročnímu období.

Ivánku náš, copak děláš?

Děti jdou ze školy,

ty teprv do školy,

na nic nedbáš.


8

A už je tu září,

na léto jde stáří,

odlétaj pryč tažní ptáci,

vylétaj barevní draci.

Říjen vešel do zahrady,

spousty barev namíchal,

s každým stromkem ví si rady,

barvu na ně nadýchal.

Listopade, listopade,

už ti mlha světlo krade,

poslední list plachtí k zemi,

mráz přijíždí se saněmi.

Už se zase barví listí,

do červena, do zlata,

je to pro něj velké štěstí,

že nepadá do bláta. 9

Podzim je časem dozrávání plodin, sklizně úrody, houbaření v lese a také pří­ prav na zimu. Toto období bývá krásně barevné a voňavé. Zahrady i sady jsou

ve znamení česání ovoce a sklízení zeleniny. Hospodyňky pečou sladké koláče

nebo oblíbený štrúdl a odpradávna připravují nejrůznější po chu tiny na další

část roku – zavařeniny, marmelády, kompoty, povidla, čalamá dy, nakládané

zelí i okurky. Tradič­

n í a vel m i ob l í bené

jsou v na šich kra­

jíc h ta ké po c hout ky

z nasbíraných hub.

Sušené houby nebo

křížaly jsou pak ozdo­

bou k až dé ku c hy ně.

Slunce líbá jablíčka,

na tváře i na líčka.

Ta jablíčka červená,

budou brzo snědená. Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku, shoď mi jednu nebo dvě, budou sladké obě dvě.

V širém poli stojí hruška

malovaná až do vrška.

Kdo ji maloval? Má milá,

když na travičku chodila.

12

Pořekadla, pověry, zvyky

Podzim na strakaté kobyle jede.

Na podzim sklízíme, co jsme na jaře zaseli.

Kterému stromu ovoce sluší, ten má jak člověk svou velkou duši.

První zralé ovoce směl utrhnout pouze hospodář, který pak stromky po sklizni

řádně obryl, aby získaly dost síly přečkat zimu. V jiných krajích zase měla jako

první ovoce utrhnout žena, což mělo zaručit, že strom bude mít bohatou úrodu

i příští rok.

Aby nebylo stromům v zimě smutno a přečkaly mrazy, mělo se jim při česání

ovoce zpívat. Ráno obírej mě, večer očesej mě, jen mě neuraz, dám ti za rok zas. Svítí, svítí, sluníčko, dá nám pánbůh jablíčko. Bude ­li to málo,

přidá panské stádo.

Koulelo se, koulelo

červené jablíčko,

komu ty se dostaneš,

má zlatá Ančičko?

Koulela se, koulela,

dvě naproti sobě,

komu bych se dostala,

než, Janíčku, tobě! Kopu, kopu, brambory, mám jich plné komory, uvařím je na loupačku, pozvu na ně naši Kačku. Na poli jsou hlávky zelí a za polem zajíc sedí. Ty, ušáku, buď v pozoru, myslivec je na obzoru.

Záhon na brambory,

záhon na zelí,

jak se nám urodí,

bude veselí.

Šla Nanynka do zelí,

natrhala lupení.

Přišel za ní Pepíček,

pošlapal jí košíček.

Josefe, Josefe,

koza běhá po lese!

Josef za ní s tlustou holí,

koza mečí, že to bolí.

Naše koza strakatá

měla pěkná kůzlata.

Sousedovic vedlejší

měla ještě pěknější. Josefe, Josefe, koza sype ořeche, až nasype mírku, zacpeme jí dírku.

+


16

Celý podzim se nesl v duchu oslav na počest ukončení sklizní ovoce i zeleniny,

a tedy velebení veškeré vynaložené práce i následného děkování za úrodu. Už

téměř zapomenuté je v současné době oskorušobraní (oskerušobraní), slavnost

po sběru plodů z oskoruše. Tento strom se stal symbolem Slovácka a u nás roste

pouze v tomto kraji. Dodnes se tato slavnost koná ve Tvarožné Lhotě. Oblíbenou

oslavou sklizně ovoce bylo i trnkobraní, které se slavilo na konci sběru švestek

(trnek). Nejznámější a největší však byly v naší zemi tyto slavnosti – dočesná,

konopická, dokopná a vinobraní.

Řepa se vdávala,

celer výskal,

mrkev tancovala

a křen pískal. 17

18

Dočesná

Slavnost při ukončení sklizně chmele – dočesná (dočesání chmele) – byla ob ­

dobou dožínek. V našich krajích se chmel tradičně pěstoval především na

Žatecku, Rakovnicku a Lounsku. Už na konci srpna se do těchto oblastí začali

sjíždět česáči ze širokého okolí. Česání „zeleného zlata“ byla velmi náročná

práce a při jeho sklizni pomáhal každý, kdo mohl. Ještě ke konci minulého sto­

letí byla potřebná každá ruka. Každoročně se konaly chmelové brigády a stu ­

denti z celé republiky jezdili „na chmel“.

Poslední den na chmelnici vytahali česáči ze země všechny tyče, na které se

chmel od jara natáčel, a naložili poslední věrtele chmele na vyzdobený vůz tažený

opentlenými koňmi. Na voze jeli česáči s chmelovými kyticemi za klobouky.

V jejich čele stáli dva „náčelníci“, kteří drželi v rukou po slední dvě tyče z po le,

ozdobené chmelem. Dívky šly vedle vozu s chmelovými věnci a celá chasa

za zpěvu a bujarého veselí mířila ke stat ku svého hospodáře.

Vrata do statku byla většinou úplně zahalena chmelem, aby si poslední vůz

musel hospodář vykoupit. Na dvoře pantáta všem poděkoval, vyplatil česáčům

jejich mzdu a se ženou je pak pozvali na připravený hodokvas. Večer se všichni

veselili, tancovali u muziky a „zlatavý mok“ tekl proudem až do rána.

Dnes je nejznámější a největší dočesná v Žatci. Koná se pravidelně první

víkend v září. Toto město se rovněž pyšní nejmenší chmelnicí na světě a žatecký

chmel patří mezi ty nejkvalitnější vůbec.

Kde se pivo vaří,

tam se dobře daří.

Kde se pivo pije,

tam se dobře žije.



Josef Lada

JOSEF LADA


17. 12. 1887 - 14. 12. 1957

Josef Lada byl český malíř, ilustrátor a spisovatel.
Narodil se v rodině ševce v Hrusicích. Z Hrusic a okolí také čerpal řadu námětů svých obrazů. Ve 14 letech odešel do Prahy, aby se učil malířem pokojů a divadelních dekorací. V kresbě byl samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy od Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy od Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

V oblasti výtvarného umění Lada vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Ladovy ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je v podstatě malebným slovním doprovodem ke známým malířovým obrázkům.

Lada se stal spolu s Čapkem, Nezvalem a Vančurou jedním ze zakladatelů tzv. "moderní pohádky" v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Josef Lada byl ženatý. Jeho dcera Alena Ladová (29. 12. 1925 Praha - 25. 6. 1992) byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist