E-kniha: Tradiční česká ZIMA – Josef Lada -- Svátky, zvyky, obyčeje, říkadla, koledy – Josef Lada

Rádi byste dětem vyprávěli o českých tradicích? V této knize vám

přiblížíme nejen ty nejznámější svátky, zvyky a obyčeje, ale také zde

najdete známá lidová říkadla, pořekadla, pranostiky i oblíbenékoledy,

které neodmyslitelně patří k tradiční české zimě.

Prožijte a vychutnejte si kouzelný zimní čas spolu s krásnými

ilustracemi JosefaLady.

Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz • www.bambook.cz

ISBN 978-80-271-0016-3

zvyky říkadla koledy

ilustrace Josef Lada

ilustrace Josef Lada

ilustrace Josef Lada

iilluussttrraaccee JJoosseeff LLaaddaaeeff

ilustrace Josef Lada

4

Zima, zima, zimička,

hází bílá peříčka.

Děti si je chytají,

koule si z nich dělají.

Padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních.

Na saních to pěkně jede,

tohle každý nedovede.

5

6

Sněží, sněží, mráz kolem běží, zima je kočičce, hřbet se jí ježí. Fouká, fouká, bílá je louka, zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Přišla zima po roce,

zmrzla píseň v potoce,

a bruslením do ledu,

píší kluci koledu. Zima je jedno ze čtyř ročních období. V této době jsou nejnižší teploty i nejkratší dny.

Astronomická zima začíná zimním slunovratem (21. prosince) a končí jarní

rovnodenností (21. března). V této knížce se děti seznámí s meteorologickou zimou, která zahrnuje měsíce: prosinec, leden, únor.

Zima a zasněžené kopce nabízejí skvělou příležitost k lyžování, bruslení,

sáňkování, bobování, stavění sněhuláků i koulování. Děti se těší na Mikuláše, čerta a také na rozbalování dárků pod vánočním stromečkem. Touto knihou připomeneme nejmenším čtenářům nejen nejoblíbenější české svátky, tradice, zvyky, obyčeje, ale i nejznámější lidová říkadla a koledy, které se vztahují právě k tomuto oblíbenému ročnímu období.

Chumelí se, chumelí,

padá snížek bílý,

vyběhneme nahoru,

dole jsme za chvíli. Prosinec Za prosincem končí rok, do nového už jen krok. V prosinci jsou Vánoce, přesně jednou po roce. Nový rok Nesu vám, lidičky, nesu vám novinu, starý rok překročil osudnou hodinu! Nesu vám, lidičky, nesu vám vzkaz, že ten rok letošní začíná včas.

Leden

Leden, leden,

přikryl vodu ledem.

A kde včera byly louže,

tam to dneska pěkně klouže.

Únor

Únor bývá v roce druhý,

nosí mrazu, větru dost.

V únoru se snížek sype

hlavně dětem pro radost. 9 Leden Leden, leden, přikryl vodu ledem. A kde včera byly louže, tam to dneska pěkně klouže. Únor Únor bývá v roce druhý, nosí mrazu, větru dost. V únoru se snížek sype hlavně dětem pro radost.

9

4. prosince

Svatá Barbora byla jedinou dcerou velmi krutého otce, který ji vychovával v pohanském duchu a před vlivy křesťanství ji dokonce uvěznil v kamenné věži. Když otec zjistil, že i přesto dcera přestoupila na křesťanskou víru, tak jí vlastnoručně sťal hlavu. Legenda praví, že v ten okamžik vyšlehl na obloze blesk a na místě ho zabil.

Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem,

požáry, a vůbec před náhlou smrtí. Je patronkou havířů, dělostřelců, pyrotechniků i dalších rizikových povolání a také dětí.

V předvečer svátku sv. Barbory chodila většinou tři děvčata

po vesnici v bílém oblečení a přes obličej měla bílý závoj. Bílá barva měla symbolizovat čistotu a nevinnost. Říkalo se jim „Barborky“. Nosily košíček s dobrotami, kterými obdarovávaly hodné děti a ty zlobivé káraly metlou. Dodnes v některých krajích dávají děti večer do oken punčochu, do které těm hodným sv. Barbora nadělí pamlsky nebo ovoce a zlobivým třeba uhlí nebo brambory.

My tři Barborky jsme,

z daleké země jdeme

a dárky vám neseme.

Neseme, neseme, velice to krásné.

A kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme,

a kdo nebude, tomu nalupáme.

11

Svátek svaté Barbory je spojený s tradicí řezání třešňových větviček, kterým se

říká „barborky“. Tyto větvičky by se měly uříznout při prvním slunečním

paprsku a z třešně staré nejméně 10 let. Jedině takto odříznutá větvička bude

mít kouzelnou moc.

Uříznuté „barborky“ přinášejí do domu štěstí, dávají se do vázy s vodou

a čeká se, zda a kdy vykvetou. Děvčatům na vdávání by měla třešňová větvička

vykvést do Štědrého dne, a pokud skutečně vykvete, je to pro dívku znamení, že

se v dalším roce vdá. A ze strany, na kterou se větvička otočí, tak z té přijde

ženich. Další tradice říká, že kolikátý den od uříznutí „barborka“ vykvete, toli

kátý měsíc v dalším roce bude tím nejšťastnějším. 12

6. prosince

Svatý Mikuláš byl už za svého života velmi oblíbený, protože proslul svojí štědrostí a pomocí lidem v nouzi. Byl ochráncem křesťanské víry i nespravedlivě obviněných. Pro velké množství zázraků, ke kterým se přimluvil, je jedním z nejuctívanějších svatých vůbec.

Svatý Mikuláš se stal patronem obchodníků, námořníků a také ochráncem

dětí. Byl známý svojí dobrotou i ochotou pomáhat chudým, kterým rozdával majetek a peníze. Odtud pramení známá tradice, kdy sv. Mikuláš, spolu s čertem a andělem, prochází městy i vesnicemi a hodným dětem rozdává dárky nebo sladkosti. Aby děti mohly dostat mikulášskou nadílku, musí být nejen hodné, dobře se učit, ale také říct básničku nebo zazpívat písničku.

V předvečer svátku chodí sv. Mikuláš od domu k domu, aby se zeptal, jestli

se děti od loňska polepšily a přestaly zlobit. Spolu s ním chodí čert, který doufá, že tomu tak není, děti zlobí dál a on je může pořádně postrašit. Hodně zlobivým dětem nosí čert uhlí nebo brambory a ty nejzlobivější nasouká do pytle a odnese do pekla. Andělé, kteří Mikuláše a čerta doprovázejí, pak vnášejí do návštěvy klid a pohodu a za nehodné děti se u Mikuláše i čerta přimlouvají.

A kam nestihne přijít Mikuláš osobně, tam si děti dávají za dveře prázdnou

punčochu nebo na okno položí talíř. Do rána pak netrpělivě čekají, jestli bude v punčoše či na talíři nadílka dobrot za dobré chování, nebo budou plné brambor a uhlí, protože zlobily.

Mikuláš ztratil plášť,

Mikuláška sukni.

Hledali, nenašli,

byli oba smutní. Mikuláši, přijď dnes k nám, písničku ti zazpívám, přines prosím trochu dobrot, můžeš je dát třeba do bot. Dáváš dárky pro radost, pro každého máš jich dost.

Kdo to klepe? Bílý pán,

Mikuláš dnes přišel k nám.

Anděl a čert přišli s ním,

zjistit, jestli nezlobím. Čertíka se nebojíme, protože my nezlobíme. Když, tak jenom trošinku tatínka a maminku.

Mikuláši, Mikuláši,

kdo to tady děti straší,

kdo tu řinčí řetězem

a proč s tebou přišel sem.

Rohatý, rohatý,

s kožichem až na paty,

rohatý, rohatý,

černý, pěkně střapatý. Otvírejte čerti vrata, jdem se kouknout na čerťata. Čertí kluci, čertí holky, baští si tam čertí vdolky. Je tu teplo teplíčko, je tu peklo peklíčko.

Mik, mik, Mikuláš,

přišel s čertem na koláč.

Čerte, čerte chlupatý,

nechej pytel za vraty.

Slibuju ti, slibuju,

že už zlobit nebudu.

7. p r o s i n c e

Svatý Ambrož byl nadaným kazatelem, obratným politikem a také byl papežem jmenován prvním církevním učitelem. Svátek sv. Ambrože byl stanoven na den jeho nečekaného vysvěcení na biskupa. Mezi chudými lidmi byl velmi oblíbený, protože bohatství viděl jako zlo a tvrdil, že by se nemělo hromadit pouze u bohatých, ale mělo by sloužit k užívání a radosti všem.

Svatý Ambrož se stal patronem všech včelařů, výrobců svíček, školáků i studentů. Jedna legenda dokazuje, jaký význam mají pro křesťany včely a med. Pověst vypráví, že malému Ambrožovi usedl na obličej včelí roj. Včely však malému chlapci neublížily, ale vlétly mu do pusy a krmily ho medem. To bylo považováno za zázrak. Velký význam včel v křesťanství nám dodnes připomínají voskové svíčky v kostelech i medové perníčky na vánočních stolech.

V den svátku se sv. Ambrož oblékl do dlouhé košile, přes obličej měl závoj a na hlavě vysokou černou – do špičky stočenou – čepici. Nosil s se ­ bou pamlsky a také bílé koště, kterým proháněl pokřikující děti kolem kostela.

Při honění mu upadla vždy nějaká dobrota, kterou se děti snažily sebrat. Toho se svatý Ambrož snažil využít a nezbed­ né děti pochytat.

13. prosince

Svatá Lucie pocházela z velmi bohaté rodiny. Nechtěla se nikdy vdát a jedna legenda vypráví, že si dokonce vypíchla oči, aby se nelíbila dalším nápadníkům. Rozhodla se svůj život zasvětit Bohu a celý svůj majetek i věno rozdat chudým a potřebným.

Svatá Lucie je uctívána jako opatrovnice slepých a pomáhá lidem s očními vadami. V některých krajích lidé věří, že nás chrání před čarodějnicemi. Stala se patronkou švadlen a přadlen. V den tohoto svátku se nesmělo příst ani drát peří.

V předvečer svátku sv. Lucie chodily dívky po vesnicích, někde je doprovázely masky dráteníka, řezníka, kominíka, poustevníka a družičky. Byly celé zahalené do bílého plátna a říkalo se jim „Lucky“. Dokonce i obličej měly zabílený nebo zahalený bílým závojem. Všechny měly v ruce metličku, kterou hrozily nepořádným hospodyňkám a v domech vymetaly nemoci a zlé duchy.

*

19

Lucie noci upije a dne nepřidá.

Lidové pořekadlo, které připomíná, že se večer brzy stmívá, ráno slunce vychází

později a blíží se tak nejkratší den a nejdelší noc v roce.