načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Totál Balkán - Blanka Čechová

Totál Balkán
-6%
sleva

Elektronická kniha: Totál Balkán
Autor:

Dají se miliony rozkrást po stovkách? Jak se dělá demokratizace? Je možné se neztotožnit s hodnotami přední mezinárodní organizace? Proč vlají vlajky členských států tak vysoko? a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149 Kč 140
+
-
4,7
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Opravdu skvělé nakladatelství
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-876-0902-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dají se miliony rozkrást po stovkách? Jak se dělá demokratizace? Je možné se neztotožnit s hodnotami přední mezinárodní organizace? Proč vlají vlajky členských států tak vysoko? a proč nikdo neřekne pravdu? Mladá právnička se vydává do Kosova a na vlastní kůži získává šokující odpovědi na své otázky. V rámci jednoho roku zažije příběhy zdrcující i povznášející, udělá řadu chyb a spoustu záslužné práce, přičemž se stane černou ovcí mezinárodních misí a hrdinkou obyčejných lidí v Kosovu. Smích, který vzbuzují její glosy na adresu Organizace i kosovské společnosti, často tuhne na rtech a stožáry s vlajkami členských států obkličuje znepokojivými otazníky.

Zařazeno v kategoriích
Blanka Čechová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Blanka Čechová totál balkán Blanka Čechová ToTál B alkán Jazyková redakce: Bohumila Weilová návrh obálky, grafická úprava a sazba: David Weil vydal Jaroslav Čech – opravdu Skvělé n akladatelství, info@totalbalkan.cz vydání první 2011 ISBn 978-80-87609-00-2 Poděkování Za cenné poznámky k textu děkuji především Romanu Musilovi, dále hynkovi Baňouchovi, Dagmar Beckel Machyčkové, v ěře holišové, Janu Mikšovi a Martinovi Slivovi. Za podporu během práce na knize a za neúnavné mávání světlometem na konci tunelu děkuji mému bratrovi Jaroslavu Čechovi a mojí mámě, bez jejíž velkorysosti by tato kniha nevznikla. Pro Agima z Malý Bosny, pro Batka z enklávy a pro všechny ostatní obyčejný a slušný lidi v Kosovu. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Prolog od jistý doby mám husí kůži z budov, před kterýma se na stožárech tyčí sestava vlajek. Je jich tam pár desítek, některý už jsou vyšisovaný, jiný děravý, ale všechny svorně vlajou po směru větru, když zrovna zafouká, ze všech po dešti kapou kapky vody. Jo. Počasí. To jediný, co v organizacích, jako je tato, opravdu funguje. a taky to jediný, co na ně platí. Protože nad nima už není nikdo. nikdo, kdo by je kontroloval, hodnotil, káral nebo trestal, nikdo, koho by se musely bát. kdysi jsem si myslela, že ty stožáry naschvál míří k nebi, protože v sobě mají hrdost a čest, pokoru před utrpením a odvahu měnit svět, že jsou hromosvodem božskýho i lidskýho hněvu, kterej působí nemoci a války, že chtějí potírat grázly a pomáhat slabším, tlumit všechen ten nářek světa. kdysi jsem byla přesvědčená, že to všechno má nějakou cenu. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN než jsem zjistila, že ty stožáry doopravdy nemířej k žádnýmu nebi. Tyčí se do vejšky proto, aby člověk vzhlížel právě k nim. My jsme to nebe. copak to nevidíte? Pro jistotu kouknu nahoru do nebe, abych se ujistila, že je doopravdy až nad vrcholky stožárů. Přichází chlápek se psem. Pes chvíli okouní a čmuchá okolo paty jednoho ze stožárů. Pak ohne hřbet a vytlačí parádní hromadu. Miluju psy s názorem. Jo, něco tu smrdí. Z nitra paláce přispěchá údržbář s lopatkou, nabere psí hromadu do pytlíku a diskrétně zmizí za zrcadlem prosklenýho průčelí. vydám se za ním. Přijela jsem odevzdat Formulář. a taky Přílohu. Formulář č. 05221/II‑G Závěrečná evaluace působení v misi Odevzdejte Odboru pro kvalitu a vnitřní audit. Vyplňte čitelně. V případě nedostatku místa použijte zvláštní list. Připojte k dotazníku a zřetelně označte titulem Příloha. Číslo průkazu: 05893 Datum: 2. července 2008 – Světový den UFO Jaký je důvod vaší rezignace na funkci pracovníka mírové mise? a) přeřazení na jinou pozici v rámci Organizace b) získání práce mimo Organizaci c) osobní důvody (zdravotní, rodinné) d) nepřekonatelnej odpor ke klíšťatům Co považujete za svůj největší úspěch jako člen/členka mise? Trefu na koš ze hřiště, který bylo uprostřed křižovatky. Jak vnímají Organizaci a její pracovníky místní obyvatelé obou etnik? a) velmi pozitivně b) spíše pozitivně c) negativně d) velmi negativně e) hůř Jako jinoplanetníky, který si udělali z Kosova tréninkový pískoviště. Jak hodnotíte úroveň multietnického dialogu na stupnici od 1 (nejhorší) do 10 (nejlepší)? √ (log 15 x π⁴) 3 ⁄ 5 cos 12 × 6∞ (průměrná odchylka: 0,772) Jak hodnotíte efektivitu činnosti Organizace? (Formulujte vhodná doporučení.) Viz Příloha. Doporučení: rozpustit Organizaci. Čím vás pobyt v misi nejvíce obohatil? Zjistila jsem, co je Totál Balkán. Prˇíloha Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Červenec Evakuační zavazadlo 12. července 2007 Zpráva dne: Vyšlo mi to Kosovo. Těžko říct, čím jsem tak oslnila komisi při telefonním pohovoru. Jaképak platí v Kosovu zákony na ochranu menšin? nebyla jsem nervózní. Za prvé mi bylo jasný, že to nevyjde, protože v kosovu s vyhlášením nezávislosti stěží čekají zrovna na mě, a navíc – než se mi stačili ozvat, uběhly tři měsíce. Výborně! A nyní pohovořte o vztahu demokracie a vlády práva. Takže jsem se v mezičase zaměřila na pátrání po práci, kde bych měla větší šanci přispět ke globálnímu míru než jako expert v oboru mezinárodně právní ochrany lidských práv. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Jak byste řešila neshody ve svém týmu? naskočí mi dvaadva cet naprosto nepřijatelných odpovědí (asi tak půlka z nich zahrnuje nějakou formu násilí). Ukázním se a chvíli blábolím o metodě diskuse a o efektivních způsobech motivace členů týmu. (Blbost! Blbost!!). Dokonce uvedu pár příkladů z vlastní praxe, takže několik minut souvisle lžu, jako když tiskne. Závěr. Jaký je váš názor na funkčnost míst‑ ní správy v severním Kosovu? naskočí mi pravda: severní kosovo je průser. Bohužel mi nenaskočí nic jinýho. Průser je průser. „Rozuměla jste otázce?“ zeptá se jeden z examinátorů. Bože, tak něco řekni, ať si nemyslí, že všichni Češi jsou primitivové bez názoru na místní správu v severním kosovu! vzpomenu si na zprávy, kdy (kterýkoli) politik odpovídá na (jakoukoli) složitější otázku. „Ta situace je znepokojivá a nesmírně komplikovaná,“ řeknu vážně. „věc je třeba vidět v celém jejím velice složitém kontextu, a já v tuhle chvíli bohužel nemám prostor, abych se podrobně věnovala podrobnostem, ale řeknu jen tolik – z hlediska toho nesmírně diverzifikovaného pozadí vývoje etnického konfliktu v kosovu a s přihlédnutím ke všem ekonomickým, sociálním a politickým zřetelům lze konstatovat, že míra funkčnosti místní správy v severním kosovu je věrnou reflexí současného stavu tamní společnosti.“ Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN chce se mi spolknout telefon a po zbytek života se vyjadřovat už jen k otázkám o počasí. – Ráno volal nějakej Benda z ministerstva zahraničí. „Tak vám gratuluju!“ halasil. „Mohla byste nastoupit příští týden?“ Problém je v tom, že mohla. Píšu někdejší kolegyni ze soudu. Pracuje teď v Bosně pro oSn. Jaký to tam je? Je šťastná? „Is she making a diffe‑ rence?“ dodám. Je tam něco platná? „Šťastná?“ odepisuje. „To je slabý slovo!“ Je absolutně nadšená, protože, hele, Sarajevo je prostě boží. Samá párty, žádná práce, kousek do hor i k moři, poměr mužů a žen je pro nás, nezadané třicetileté, nanejvýš příznivý. hezký a levný hadry v místních krámech a v obchodě za závorou oSn největší výběr alkoholu a parfémů, jakej si dovedeš představit. Bez daně, takže za pusu. Jaká jsi platová třída? P2, nebo P3? Radši odepíšu, že nevím, přestože vím. P4. Měsíčně je to víc, než kolik má řadový poslanec. Cože, ty bys to odmítla? Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Přes den mi volá sto lidí. Gratulujeme! Jsme na tebe pyšný! – Máš všechna očkování? – Snad ti dají neprůstřelnou vestu. – a že jsem tak smělá, kolik ti budou platit? všichni jsou nadšený. nevědí to, co vím já. odpoledne se mi chce zavolat Bendovi zpátky a zeptat se, jestli by to nešlo stornovat, ale vzpomenu si na jeho nadšení, když mi oznamoval, že pro Českou republiku je to čest, veliká čest, protože do mise v kosovu už dlouho žádnýho Čecha nevybrali – a že se jich prej hlásilo! Jak bych mohla Český republice něco takovýho udělat? když odmítnu, možná mě Benda vyhostí. Těžko mu můžu vysvětlovat, že jsem se do toho konkurzu přihlásila kdysi dávno před čtvrt rokem, kdy mi zrovna připadalo, že by bylo nejjednodušší odjet někam do Tramtárie anebo do kosova a radši si tam nechat ustřelit hlavu uprostřed humanitární krize, než ji doma ztrácet v krizi tvůrčí. a když se mi po třech měsících ozvali zpátky, že mi ten nápad s ustřelenou hlavou už nepřišel tak skvělej. Doporučení budoucím členům mise: vzhledem k vysokému výskytu divokých psů je vhodné očkování proti vzteklině; dále doporučujeme očkování proti nemocem přenášeným některými parazity, zejména klíšťaty. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN 15. července 2007 Den gumových medvídků Otázka dne: Balkán, nebo balkón? 04:15 Za chvíli svítá. Z šera se vynořuje obrys afričanky s batoletem v ruce, agitační plakát organizace, co bojuje za lidská práva v kongu. Půjde‑li pro vodu, bude znásilně‑ na. Nepůjde‑li, její dítě zemře. Pod tím stojí diskrétním písmem: Pomoci můžete i vy. Přispějte na naše konto. Ten plakát mě provází a dráždí řadu let. kdykoli se na něj podívám, rozčílím se: a co jako já s tím? Mám odjet do konga vrtat studny? Mám se stydět, že většina lidí v dnešním světě se má špatně, zatímco mně nic nechybí? Mám přispět na konto a doufat v dobro? vstanu a vylezu na balkón. Dívám se na svoji ulici, svůj dům, svůj svět. Bylo by správný, logický a osvobozující se tím vůbec nezabývat, roztrhat plakát na tisíc kousků a žít svůj život, jak nejlíp dovedu. Doma. kašlat na války v kongu, zemětřesení na haiti nebo etnický čistky v Bosně a případný humanitární pudy nasytit příspěvkem místnímu děcáku v ulici za rohem. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Rozkliknu mail: „S radostí vám oznamujeme, že jste byla přijata jako členka mise na pozici hn442056 – úsek demokratizace a vlády práva.“ civím na afričanku a snažím se najít důvod, proč bych zrovna já, tady a teď, měla všeho nechat a vypravit se na Balkán jako věrozvěstka demokracie. ve čtyři ráno nedokážu vymyslet, jak spolu souvisí vláda práva a žízeň. Jak s tím souvisím já? Po několika letech práce na mezinárodním soudě bych to, sakra, vědět měla. Měla bych vědět všechno. 10:00 cestou pro noviny míjím sympatickýho bezdomovce s věčně nataženou rukou a brunátným nosem. hodím mu k nohám pár mincí, na pivo. Je to cílená, jasně definovaná pomoc bližnímu v alkoholismu. což je jednodušší než se pakovat do kosova a dumat nad tím, co tam budu platná. „Já se vám divím, paní doktorko,“ zastaví mě vševědoucí sousedka. „Ten to akorát propije,“ zašeptá hlasitě. ve sportovní tašce vleče vysavač. „Rozbil se mi lux, tak jsem ho chtěla nechat spravit, ale víte, kolik si řekli za opravu? osm stovek! Tak jim povídám: za to mám skoro novej vysavač.“ Pokývám hlavou. Je mi líto opraváře vysavačů. S takovou klientelou brzo zkrachuje. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN „ale při vašich možnostech,“ naváže sousedka, „na vašem místě podpořím radši nějakou dobročinnou věc, charitativní. náš vláďa – a to si rozhodně nemůže nijak vyskakovat – zrovna včera poslal tisíc korun na školy v africe.“ ve vzduchu zůstane viset proletářská výčitka, odpor k těm, kteří mají, ale dvakrát si rozmyslí, než dají. „kde v africe?“ zajímám se. Sousedka neví. Je to akce oSn – mladý, co si vyhrnuli rukávy a jedou stavět školy. celej svět by je měl ve vlastním zájmu podpořit. „vždyť to je hrůza, co se tam děje, ty hladový děti a bída. když to vidím ve zprávách, vždycky mě to tak hrozně chytí za srdce.“ A pak tě to zase pustí, konstatuju v duchu. Jako mě. Jako každýho. „To vám měl syn radši nechat spravit lux,“ ozve se za zády. Bezdomovec promluvil. – Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN když okolo něj za pár minut procházím na cestě z trafiky, pije kofolu a kyne mi. Mám neodbytný pocit, že ví něco, co já nevím. – Doma se znovu dívám na afričanku. Plakát je na krásným těžkým papíře. kvalitní tisk. oSn rozhodně není otrhaná, nedělá voči, nenatahuje ruku. Má elegantní způsoby. Uměleckou fotografii se sloganem, před kterým se všichni musí stydět. Padnout na kolena před ikonou dobra a solidarity, aniž by se ptali po příčině, následku, účelu, efektu, fotodokumentaci nebo výroční zprávě. a i kdyby je napadlo se ptát, nechají si to pro sebe. kdo by se opovážil zpochybnit mladý, co jedou stavět školy do afriky? Jen bezdomovec pod vlivem. Pod vlivem zdravýho rozumu bez předsudků, bez přemrštěnýho respektu ke kvalitnímu tisku. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN 18. července 2007 Pokyny k obsahu evakuačního zavazadla: prádlo a dvě sady oblečení, léky, mobilní telefon a vysílačka, cestovní pas, služební pas, průkazka člena mise, finanční hotovost, Metodické okru‑ hy k práci v poli, Pokyny k obsahu evakuačního zavazadla, ochranný postřik (proti klíšťatům). nalistuju inzerát a dumám, čím mě tak zaujal. Oddělení Mírových operací a demokratizace přijme práv‑ níka se zaměřením na ochranu lidských práv a práv menšin. Požadujeme: – vysokoškolské právnické vzdělání, – zkušenost s prací v mezinárodní organizaci, – orientaci v předpisech na ochranu lidských práv, – znalost anglického jazyka na vynikající profesionální úrovni, – interkulturní senzitivitu pro práci v postkonfliktní multi‑ etnické oblasti, – vysoké nasazení, iniciativu, samostatnost, flexibilitu, ko‑ munikační schopnosti, – objektivitu, nestrannost a politickou korektnost, Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN – ztotožnění se s hodnotami přední mezinárodní Organizace, – platný řidičský průkaz a tříletou praxi v řízení motoro‑ vých vozidel, – znalost albánského nebo srbského jazyka výhodou. ha. Je možný se s hodnotami přední mezinárodní o rganizace neztotožnit? Popis práce. Vítězný kandidát: – proaktivně monitoruje a buduje kapacitu místních institucí v přiděleném okrese; – provádí analýzu a průběžnou evaluaci pokroku v oblasti lidských práv, práv menšin a demokratizace; – vypracovává zprávy o úrovni dodržování standardů lid‑ ských práv, – setkává se s představiteli místních etnik, – přispívá ke zpracování strategie v oblasti zvyšování kapa‑ city místních úředníků, – identifikuje klíčové oblasti v potřebě ochrany LP v příslušné oblasti, analyzuje stav a formuluje doporučení, – zpracovává denní, periodické a aktuální zprávy, – implementuje projekty. To nemůžu v životě zvládnout! Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Pídím se na internetu po aktuálních zprávách z mise v kosovu. „Dne 10. července 2007 došlo v srbské enklávě Zalužje/Zalluzhë ke slavnostnímu zahájení multietnického dětského turnaje ve stolním tenise, který velkoryse podpořila naše organizace. Šéf okresního demokratizačního týmu pan Dr. Stamatis Papadopoulos k věci řekl: ‚k implementaci projektu jsme se rozhodli po provedení důkladné analýzy a průběžné evaluace pokroku v oblasti lidských práv, práv menšin a demokratizace. Jde o obrat ve spolupráci místních komunit, setkání etnik na platformě sportovní akce. Rozvoj multikulturalismu v řadách místní mládeže budeme i po skončení turnaje proaktivně monitorovat.‘“ Děti na fotkách mydlí pálkama do míčků a vypadají šťastně. – Sbaleno mám během hodiny. evakuační zavazadlo, se kterým bleskově opouštím bezstarostnej klid svýho pohodlnýho života, neobsahuje ani špetku odvahy. obsahuje především strach z toho, jak by mi bylo, kdybych to nezkusila, a zároveň sebevědomý přesvědčení o tom, že do čtrnácti dní budu zpátky na svým balkóně. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN 19. července 2007 Čas: 08:44. Místo: Světová metropole demokratizace a vlá‑ dy práva. Přešlapuju pod šikem stožárů a zírám do nebe v naději, že se dočkám nějakýho znamení. ale vidím jen turisty, lidi, co se do paláce nikdy nepodívají, a tak si fotí vlajky a snaží se skrz prosklený dveře zahlídnout cíp saka někoho důležitýho a mocnýho, někoho, kdo to dotáh tak daleko. až sem. Je fakt, že projít okolo těch vlajek a pak dveřma s bezpečnostním rámem je jedinej způsob, jak vstoupit do nebe ještě před smrtí. (Po smrti to člověk navíc rozhodně nemá garantovaný. obzvlášť pokud pracoval v mezinárodní organizaci. nebo v politice. obojí musí bejt v očistci něco jako flastr. velký, velký mínus.) Pokud to vím a stejně se k nim přidám, jsem pokrytec. Pokud vím, co se mnou naposled provedli, a přesto mám odvahu to zkusit znovu, zešílela jsem. – Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Je to pár měsíců, co jsem opustila slibnou kariéru v jiný (a dokonce známější, váženější a ergo lepší – to nikomu nevymluvíte!) mezinárodní organizaci. v kruzích příbuzenstva a přátel z toho byly palcový titulky: Mladá nadějná práv‑ nička po dvou letech dobrovolně odchází z výšin mezinárodní justice, aby se radši usadila doma v kuchyni a psala. Důvody rezignace drží dodnes v tajnosti. Jo. Sekla jsem s tím hned poté, co můj idealismus zaznamenal dost zásadní újmu. (nejdřív mu usekli nohy, a když běžel po rukou, svázali mu je za zádama. Pusu zalepili izolepou. a teď si žij, mrzáku, cha! – štěkli a bodli ho pro úplnost rovnou do břicha.) ale přežil, pacholek, protože má pořád ještě srdce, paměť a zbytek vůle bejt něco platnej. Zotavuje se a převtěluje do novejch podob, aby nebyl tak strašně na ráně, tak snadno zranitelnej. Dočkal se. Má novou příležitost. – Projdu pod vlajkoslávou mezinárodní solidarity a v hlavě si sumíruju alibi: všechny mezinárodní organizace jsou sice jedno a totéž, ale bejt právník v kanceláři mezinárodního soudu a pracovník polní mise na Balkáně je přeci jenom jinej kalibr. kdo Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN jede do Tramtárie anebo do kosova, není žádnej pohodlnej obtloustlej úředník, co žije od pauzy na kafe do pauzy na obídek. není to žádnej úlisnej aparátčík. Je to někdo, kdo má odvahu a srdce na správným místě. hrdina a humanista, co nedokáže jenom tak mávnout rukou, když ve zprávách ukazujou, jak na Balkáně bouchají bomby a umírají nevinný lidi. Jednotlivec, kterej má touhu něco změnit. v kosovu bude plno takovejch lidí. chci se o tom přesvědčit. vykročím k bráně. kouknu se tam. na hoďku. na dvě. (na rok.) 20. července 2007 Den lízátek Smlouvu mi dají k podpisu hned ve dveřích. Podle českýho práva je sice neplatná, protože tam není uvedený místo Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN výkonu práce (kosovo je velký jen asi jako Jihočeskej kraj, ale člověk by přeci jen rád věděl, jestli bude dělat čtyřicet kilometrů od Prahy nebo na rakouskejch hranicích.) ale nechci rejpat, takže to podepíšu a stávám se rázem členkou polní mise se všemi návaznými právy, výsadami a povinnostmi. ( Jsou jich dva svazky. Těch výsad.) vejdu do sálu. U stolů s mikrofony, minerálkami vittel a kupami papírů sedí asi dvacet lidí a všichni po sobě koukají. většině z nich je mezi třiceti a čtyřiceti. každej má před sebou ceduli se jménem a destinací, kam vyráží. Gruzie, kazachstán, Moldávie, Ukrajina, chorvatsko (co?? Jaký chorvatsko? nechcete si to se mnou vyměnit?), Makedonie a kosovo. na tabuli je napsáno Vítáme vás na Úvodním školení Or‑ ganizace pro nové členy mírových misí. vedoucí programu je sebejistá šedesátnice s umělohmotnou tváří a s angličtinou plynulou asi jako doprava na champs elysées. (nechápu, proč jim to konečně nedojde: Francouzi by byli ve světě daleko oblíbenější, kdyby mluvili anglicky jen v případech ohrožení života, po zbytek času mlčky psali básně, vařili a udržovali azurový pobřeží v čistotě.) na plátně se dá do pohybu prezentace s titulem Histo‑ rické milníky Organizace: Úspěchy, solidarita a vize. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN o přestávce každej dostane obálku s velkorysou zálohou na první plat – k pokrytí nákladů na pobyt v místě školení, takže na další blok přednášek dorazí necelá polovina publika. ostatní do konce kurzu neuvidíme, protože vyrazili na pivko a po nákupech. Školitelka rozhořčeně sbírá jejich jmenovky a tvrdí, že jsou to nezodpovědní jedinci, kteří budou mít po příjezdu na misi velké, ale opravdu velké problémy. Já mám problém už teď: zatímco venku je krásný počasí a letní slevy, dřepím na školení jako poctivej idiot, takže si z následujících tří dnů odnesu spoustu kvalitních poznatků. například: Pracovník polní mise vykonává řadu činností, pro který se název práce naprosto nehodí, takže se obecně vžily obraty jako monitoring, liaising, coordinating, observing. neplést s windsurfingem. Reportingu bude věnovaná celá zvláštní přednáška. Těžko říct, co každý to počínání ve skutečnosti obnáší. vzpomenu si na karla Čapka a jeho knihu Jak se co dělá. (Ten by se tu vyřádil!) Jak se dělá demokratizace? vezme se pár lidí, co mluví anglicky, a řekne se, že jsou to zahraniční experti. oni pak vyplní řadu měsíců zevrubnou implementací, intenzivní asistencí, supervizí a evaluací, přičemž mají dost času zabývat se rekreací, motorismem, socializací, alkoholismem a gaučingem. Pokud je těch lidí dost a dobře Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN se jim zaplatí, vytvoří se v postkonfliktní zóně poptávka, ekonomika se dostane z kómatu a je to. nejelegantnější na tom všem je, že původní otázka, tedy jak se (demokratizace) dělá, zůstane naprosto nedotčená, asi jako když honza málem králem vařil polívku ze sekerky. hlavně nepodceňovat marketing. Demokratizace je prostě (z)boží! Dále: Pro přežití v misi je klíčové naučit se zpaměti seznam často používaných zkratek. Je jich dvě stě devadesát tři. vzpomenu si na Mládkovu píseň Z PLR do MLR a dovídám se, co to znamená, když má někdo na vizitce napsáno, že je aShDo (acting Senior human Dimension officer) a patří do RcMI PSMS (Regional centre Mitrovica Police System Monitoring Section). Slovní spojení lidská dimenze mi způsobí tik na pravým oku. obzvlášť když se dozvím, že já sama se budu odteďka jmenovat Human Dimension Officer, ačkoli jsem obyčejnej právník z Čech. a teď, prosimvás, několik důležitých slov k tomu reportingu, pokračuje zpěvně školitelka. Tak především: v žádném případě nepoužívejte přechodníky. (co??) o to bych vás, teda, skutečně prosila. (Tik! – To je pro mě, teda, vopravdu neskutečný zklamání, právě na přechodníky jsem se těšila ze všeho nejvíc!) celá následující přednáška se nese Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN ve stejným duchu. Je to jako když na třídních schůzkách říká učitelka rodičům, že je tedy v první řadě nutné, aby děti nosily záložky, že. Protože o ty záložky nám jde především. Jestli dítě píše jako prase nebo neumí číst, se rodiče nikdy nedozvědí. hlavně tedy používejte za každých okolností písmo Times new Roman velikost 12. ale pozor, denní zprávy nesmějí za žádných okolností překročit rozsah jedné strany formátu a4. někdo se pohotově zeptá, co dělat, když se to tam výjimečně nemůže vejít. „Většinou se to tam nemůže vejít,“ odtuší instruktorka a šibalsky ztiší hlas: vymyslela totiž, jak pravidla přelstít! „Zmenšete písmo Times new Roman na velikost 11! Zrušte mezery a odstavce. Pokud zároveň posunete okraje stránky, docílíte až dvanácti čtverečních centimetrů papíru navíc,“ prohlásí s vítězným úsměvem. nějak to nechápu. Zvednu ruku a zeptám se, proč nejde prostě změnit rozsah zpráv na dvě strany a4? Pohledy budoucích spolupracovníků se na mě upřou. Školitelka zazpívá, že je to dobrá otázka, ale že v organizaci, jako je tato, je nesmírně těžké měnit pravidla, protože všechno záleží na konsensu všech členských států a delegací. a to není jen tak. Proto je třeba akceptovat stávající Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN požadavky a jednoduše se jim přizpůsobit, což – trálalálalá – s trochou vynalézavosti, jak vidíme, jde. několik lidí si to poznamená. Přemýšlím, jak se asi přizpůsobí naprosto nečitelnýmu textu ten, kdo bude chtít denní zprávy číst. koupí si mikroskop? výklad pokračuje důrazem na obsahovou stránku zpráv. Takže, prosimvás, především nestrannost. věděl by někdo, co je nestrannost? Z pěti odpovědí z pléna není ani jedna správná, protože nestrannost, jak se ukáže, znamená za žádných okolností nikdy s nikým o ničem nijak nemluvit a ať vás ani nenapadne o tom psát! hlavně nevyjadřujte v textu svoje emoce, názory, hodnocení, soudy, závěry, doporučení, pochybnosti, obavy, nikoho nejmenujte, neodkazujte, nekritizujte, nenabádejte, neobviňujte a nechvalte. Takhle nejde napsat ani ň, říkám si, nebo možná jenom ň. velký neutrální bílý Ň doprostřed bílý utajený stránky. Praktický tip: Pro zpestření lze v Denních zprávách upo‑ zorňovat na důležitá výročí podle přiloženého Katalogu vý‑ znamných, mezinárodních a světových dní. Výročí historických událostí a mezníků vývoje konfliktu však připomínejte výhrad‑ ně v případě, že jsou ve světle minulosti, současnosti i budouc‑ nosti politicky korektní. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN 23. července 2007 Heslo dne: Vyděržaj, pijaněr! výklad o bezpečnosti vede Ukrajinec jak hora, místní karatista a drsoň jménem Sergej. Prej se už stalo, že to někdo po jeho přednášce vzdal a odjel zpátky k mamince, zahřmí pyšně. „a není se čemu divit,“ pokračuje, „protože život v misi není pro sraby.“ Rozvine na tabuli mapu a udeří do ní pěstí. „obzvlášť, pokud jedete do kosova.“ Ukáže se, že kromě nás mírotvorců žijí v kosovu výhradně 1) váleční zločinci na útěku a špičky světového terorismu, 2) šéfové mafie obchodující se zbraněmi, prostitutkami a lidskými orgány, 3) drogoví dealeři, nájemní vrazi, zloději, feťáci, bezdomovci, chuligáni, násilníci a plesoví rváči. To se týká i žen a dětí. nenechte se oklamat nevinnou tváří! To voni uměj. My (Ukrajinci?!) s tím máme zkušenosti. Pracovníci mezinárodních organizací jsou obzvlášť na ráně, protože mají hezký mobily a laptopy, peníze, diplomatický pasy, klíčky od auta a jinej užitečnej majetek. Takže bacha. v žádným případě nechodit domů ve stejnou hodinu anebo stejnou cestou. nenechat se vyprovokovat k rozhovoru na ulici. „To šel takhle jeden náš koBlanka Čechová TOTÁL BALKÁN lega po Priš tině,“ povídá Sergej, „když k němu přistoupí albánec a zeptá se ho, kolik je hodin. v srbštině. kolega odpoví, že je půl šestý, taky v srbštině, načež albánec řekne, že to je špatná odpověď, a na místě ho zastřelí.“ Třídou to zašumí. Zamyslím se, jestli ten moment, kdy bych se přeci jen měla zvednout a odejít, nenastal právě teď. ale v duchu se obelstím řečnickou otázkou „co se můžu dovědět horšího?“ a zůstanu sedět. „Teď několik slov k bombám,“ zahřmí od tabule. „Tu a tam někdo strčí nálož za kolo od auta anebo do zapalování, ale to vy jako laici nemáte šanci včas poznat, takže se tím vůbec nestresujte,“ zavtipkuje Sergej. „Jediný, co vás může varovat, je, když vám auto hned napoprvý nenaskočí. To znamená, že asi tak za pět vteřin vyletíte do povětří i s volantem v ruce.“ Rozchechtá se sarkastickým smíchem, přesně takovým, jakým se řehtal kostěj n esmrtelný nad tisícem sražených hlav nepřátel. (Tehdy jsem se v kině nahlas rozbrečela, maminka mě musela odvést a týden přesvědčovat, že kostěj ve skutečnosti neexistuje, a já se teď, po pětadvaceti letech, dovím, že pracuje v mezinárodní organizaci.) Jo, a ještě k těm bombám – taky si prej nemáme sedat blízko k oknu, protože v případě výbuchu se kusy skla promění v letící gilotinu. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Tak nevím. Mohla jsem zůstat sedět doma (u okna) a psát. Teď to vypadá, že domů už se možná nevrátím, a když, tak po částech, v rámci obchodu s orgánama. – „a teď bi vhás ja prrossilaá, aby vy utrhli paphír i psáli,“ zazpívá školitelka. S jakými cíli odjíždíte na misi? napíše na tabuli. Z útrob jednoho z vedlejších sálů se ozve potlesk. Zakousnu se do tužky. Proč tam vlastně jedu? Potlesk odvedle doznívá. kolegové, noví členové mírových misí, žhaví tužky. Moje sousedka má už skoro půl stránky a pořád se nemá ke konci. Znervózním. „Poslední minuta,“ oznámí od tabule školitelka. Připomene mi to zoufalství těsně před koncem písemky na základní škole, kdy jsem neměla ponětí, jestli zatrhnout odpověď a), b) nebo c). Jenže tehdy jsem věděla, že alespoň jedna z odpovědí je správná. na poslední chvíli napíšu tři krátký řádky, který neodevzdám. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN odevzdám papír s vytištěným Rozvrhem úvodního ško‑ lení. nikdo si toho nevšimne. cíl, se kterým odjíždím na misi, pečlivě poskládám a strčím do kapsy. – Pro rozptýlení se na závěr kurzu zařazuje pár poznámek z rubriky Samá pozitiva a sociální jistoty: jako pracovníci polní mise máme nárok na velkorysou dovolenou, zotavenou, pravidelné cesty do místa trvalého pobytu, regenerační volno a rekreaci, k čemuž se přičítají státní svátky, dny klidu, mezinárodní den žen, mezinárodní den menšin, mezinárodní den mezinárodních organizací a navíc jeden den volna dle vlastního výběru. „Já si ho například vybírám v den svých narozenin,“ zakření se školitelka. Pokouším se z hlavy vypočíst, jestli je to opravdu tak, jak si myslím, to jest, že počet pracovních dnů a počet dnů volna je skoro stejnej. Je. Skoro. Tak já to tu teda ještě chvíli vydržím. – Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Při východu z paláce mezinárodní vzájemnosti zabloudím. kolotám po chodbách, až dospěju k Sekreta riátu odboru pro demokracii a vládu práva. chci zaklepat na dveře a zeptat se, kudy ven. Měla bych nejdřív vyplivnout žvejkačku, napadne mě. Takže se vrátím ke koši, do kterýho někdo nacpal tlustej štos papírů. Jsou mi povědomý. Zaostřím. „Cíl, se kterým odjíždím na misi, je tento:“ stojí na prvním listu. „Jako příslušník vyspělé západní kultury pociťuji odpo‑ vědnost za svět v jeho méně privilegovaných částech a rád bych svými nejlepšími schopnostmi...“ Žvejkačku jsem polkla. Sehnu se ke koši a vylovím sbírku kompozic o ušlechtilosti lidského ducha, síle nezištnosti a smyslu demokratizace. U jednoho z papírů se zarazím. „Mým cílem je zjistit, jakej smysl má vaše zatracená mise, a vydělat dost peněz na to, abych si na vás až do konce života nemusel ani vzpomenout.“ „hledáte něco?“ ozve se za mnou. Přede mnou stojí úředník s průkazkou kolem krku. v panice mi nenaskočí správný slovo pro „východ“. „Únik,“ odpovím naléhavě a se štosem Cílů v ruce vyrazím pryč. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN 24. července 2007 Školení skončilo. opaluju se na terase krásnýho hotelu, piju campari s džusem a listuju Manuálem pracovníka polní mise, Lexikonem vlády práva, Slovníčkem pojmů a Sbírkou mo‑ delových příkladů z demokratizační praxe, co jsme nafasovali. Taky nacvičuju analýzu denního tisku. Jenže je okurková sezóna. noviny nemají o čem psát, a tak píšou o tom, že generální tajemník oSn vyzval mezinárodní společenství, aby pro kosovo nalezlo řešení, které by včasně a spravedlivě reagovalo na všechny obavy místních komunit a přitom poskytlo jasný vhled do budoucího statusu kosova. Status Kosova zakroužkuju a šipkou spojím s poznámkou ze školení: Pozor! nepoužívat slovo ne‑ závislost. nikdy! Taky pochválil Kontaktní skupinu a řekl, že očekává výsledek do 10. prosince. Čímž z 10. prosince vytvořil magický datum, bod zlomu. Co se stane 10. prosince? Při vší úctě k tajemníkovi: spravedlivý a včasný řešení je, podle mě, nesmysl. Pokud teda nemá na mysli, že bude celý kosovo naráz srovnaný se zemí. (Samozřejmě až po včasný a důkladný evakuaci všech mezinárodních pracovníků. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Evakuační zavazadlo o hmotnosti 15 kg mějte za všech okol‑ ností připraveno!) To leda. Těsně před koncem školení se ostatně ukázalo, že mám umístění do města kosovská Mitrovica. vzrůšo! Přesně tam se to přeci všechno děje a vře. když se chce člověk kouknout na zprávy ze světa, nemusí ani zapínat telku – prej stačí, když vyjde na balkón. 28. července 2007 Den mléčné čokolády Taxikář, co mě vozí celej den po městě, je albánec, uprchlík ze vsi kousek od Prištiny. v  kosovu nebyl od války, neví, co by tam hledal. ačkoli mu prý několikrát psali z organizace, která v kosovu obnovuje multietnickou společnost, renovuje domy a usiluje o návrat uprchlíků. nabádali ho, aby přesídlil zpátky do kosova. „nejsem žádnej vzdělanec,“ řekne, „ale blbce ze sebe dělat nenechám. volal jsem bratrancovi do Prištiny, ať se zajede podívat, kdo se opovažuje šahat na můj majetek, dům, Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN kde jsem se narodil, aniž se mě zeptal. co je mi po obnově multietnický společnosti? Můj dům, můj hrad.“ „Určitě to mysleli dobře,“ hájím kolegy mírotvorce. „Dobře to mysleli, ale moc přitom nemysleli,“ zakaboní se taxikář. „Barák omítli na bílo, okna natřeli modrou a plot do červena. Takže dům, ze kterýho mě vyhnali Srbové, teď září v srbskejch národních barvách. což je nakonec to nejmenší. Já bysem si to přetřel. horší je, že tam neteče voda a nejde proud. nevím, co bych tam hledal. a víte, co mi vůbec není jasný?“ Zavrtím hlavou a sešikuju do pohotovosti všechny svoje znalosti o kosovu. „Proč se na tu nezávislost tak dlouho čeká? Proč ji nevyhlásili rovnou po válce před osmi lety?“ To je setsakramentsky dobrá otázka. nemám na ni odpověď. Povídáme si dvě hodiny, na cestě od jednoho obchodu k dalšímu, v zácpách mezi památkami. Taxikář mi vykládá o tom, jak sleduje všechny zprávy z kosova – je to encyklopedie znalostí tamních poměrů, ačkoli tam léta nežije. hltám každé jeho slovo. Zajímá se, proč jedu do kosova. Prozradím mu, co jsem napsala na papír během školení. významně pokyvuje hlavou. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN když mě auto vyklápí před hotelem, na taxametru stojí eUR 79,60. Diskrétně lovím v peněžence, která je naditá zálohou na první výplatu. nechci, aby taxikář viděl, kolik mám peněz. Člověk nikdy neví. co kdyby mě chtěl nakonec okrást? Podávám mu stovku a doufám, že mi vrátí, že se nebude dohadovat o dýško. na moment se zamyslí a řekne: „víte, já nevěřím žádný organizaci. věřím člověku, jednotlivci. a vy vypadáte, že jste solidní, tak mám pro vás návrh. neplaťte mi nic. až přijedete do Prištiny, zavolejte mýmu bratranci – tady je číslo – a dejte mu padesát eur, že mu je posílám. Třicet je pro vás, za laskavost.“ chvíli se s ním dohaduju, ale nemá to cenu, a tak získávám první konkrétní dobročinný úkol ještě předtím, než se vůbec do kosova dostanu. vytáhnu z kapsy kalhot papír ze školení a čtu: Moje cíle na misi v Kosovu: a) zjistit, co jste zač, b) vydělat peníze, c) pomoct alespoň jednomu jedinýmu člověku. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Po epizodě s taxikářem bych mohla nakonec říct, že mám splněno: z toho, co mi vykládal, jsem mohla vytušit odpověď na a), peníze jsem ušetřila, neboli b) vydělala, čímž jsem c) pomohla jednomu člověku, tedy sobě. Jenže pak si vzpomenu na afričanku z plakátu. a uvědomím si, že můj člověk je někde v kosovu a čeká, až mu donesu vodu. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Srpen Naprostá svoboda pohybu 2. srpna 2007 Den suchého zipu Do Prištiny letíme první třídou. nikdo se nikam netlačí a neprodírá, navíc je pátek, takže letadlo je skoro prázdný (místní kravaťáci a milenecký páry zřejmě nemají ve zvyku zaletět si na víkend do kosova). Z lítání mám hrůzu, ale zdá se, že protentokrát ji luxus první třídy alespoň trochu zmírnil (což je naprosto uhozený, protože v případě leteckýho neštěstí jsou to skoro vždycky cestující v předních řadách, co nepřežijou). kolem prochází letuška a nabízí kalíšky s whisky. Po jedný třesoucíma se rukama sáhnu a rychle ji do sebe obrátím. Sedím vedle kate, kolegyně z úvodního školení, která si musí myslet, že jsem notorik, ale nemyslí Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN si to, protože do sebe vzápětí obrátí panáky dva, a to nikoliv proto, že se bojí v letadle, ale proto, že je Irka. a protože alkohol sbližuje národy, máme pocit, že jsme nejlepší kamarádky, ještě než přistaneme na letišti v Prištině. Prostě Rakija – connecting people, jak se na Balkáně rádo říká. Čekám, že přistaneme doprostřed pole s dřevěným domkem místo příletový haly, takže když vejdeme do nový budovy ze skla a kovu, bleskne mi hlavou, jestli jsme tady správně. na pasový kontrole sedí lidi, který se vyznačujou krásou, milým hlasem, vstřícností, povzbudivým úsměvem a hlavně tím, že každýho v kosovu přivítají a osloví ho křestním jménem. všechny nápisy jsou v albánštině, srbštině a angličtině, toalety a další místnosti, který by si cestující mohl přát navštívit, jsou zřetelně označený (ne jako na letišti ciampino, kde je daleko větší pravděpodobnost, že se člověk počurá, než že včas objeví záchod). když čekám na kufr, napadne mě, jak je možný, že země, kde mají takhle krásný a fungující letiště, potřebuje mírový sbory a tolik mezinárodních expertů na lidský práva a demokratizaci, nemluvě o lidech, co se zabývají lidskou dimenzí (!). – Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Přes den nafasuju další příručky, instrukce, pomůcky a hlavně – průkazku člena mise. na zadní straně stojí: No‑ sitel/ka tohoto průkazu je členem/členkou Organizace. Všichni obyvatelé, civilní pracovníci i vojenské síly jsou povinni mu/jí poskytnout naprostou svobodu pohybu i veškeré výsady nutné k výkonu jeho/její práce. Pokud tomu správně rozumím, tak v kosovu smím vstoupit kamkoli, sejít se s kýmkoli. Pro začátek se sejdu s bratrancem taxikáře a předám mu peníze. „Mashalla – mashalla,“ klaní se. „Bůh ti žehnej.“ Připadám si jako Superman. S průkazkou pod tričkem a s požehnáním od bratrance se procházím ulicemi Prištiny, hotova strhnout převlek, vzlétnout a spasit svět, demokratizovat, bdít nad vládou práva. ke svému zklamání vidím lidi, jak sedí v předzahrádkách kaváren, pokuřují a baví se. Během půl hodiny napočítám šest luxusních chevroletů, čtrnáct audi a6, pět hummerů a čtyři Porsche cayenne. Rozhlížím se po bídě a bezpráví, ale nemůžu je nikde najít. asi přes den nevycházejí. Zato kate je vyděšená. cítím ten smrad? a co ty kočky okolo popelnice? chlapi nosí řetízky – fuj! na první pohled násilníci. Určitě doma mlátí manželky. Ze všech koutů hlavní promenády bzučí albánština. Zabzučí i z úst člověka, co mě zastaví a kvapně, za chodu se Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN něco ptá. Sa është ora? Ukazuje na zápěstí. „koliko je sati?“ zopakuje v srbštině a usměje se. kolik je hodin? kolik je hodin albánsky, anebo srbsky? Buď je to zvěd kosovský osvobozenecký armády, nebo srbskej nacionalista! kdo jinej by se tady jen tak procházel? co mám říct? nebo mám rovnou běžet pryč a volat o pomoc? Bleskově zhodnotím, že je lepší risknout čelní výstřel – tomu se můžu vyhnout – než podstoupit palbu do zad. „I don’t know!“ zařvu, až se několik lidí otočí. „I don’t know!!“ „Tak to je smůla,“ řekne perfektní angličtinou tazatel. „Doufal jsem, že by ses mohla třeba podívat na hodinky, ale nebudu tě obtěžovat, zlato. Pa!“ a zmizí. kolemjdoucí nechápou. Proč mu ta ženská prostě neřekla, kolik je hodin? 5. srpna 2007 Třídenní orientační seminář v Prištině skončil, takže se všichni vydáváme do svých cílových destinací. večer mě spolu s kate vyzvedne veliký bílý auto, který nás pak veze nocí. nos mám přilepenej na skle a snažím se vidět, co je Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN venku, ale je tam jenom tma, kterou tu a tam pročísnou reflektory aut v protisměru nebo náhodně svítící okna. chvíli se zdá, že jsme sjeli ze silnice a bereme to polem, ale zas se to srovná, chvíli míjíme vošklivý paneláky a rušný korzo, a hned je zase tma a pole a nic. „Proud,“ řekne řidič, když vidí, jak zírám do tmy. „večerní výpadek. S elektřinou je to v kosovu průšvih,“ doplní. „ale na to si zvyknete.“ když mineme ceduli Mitrovicë/kosovska Mitrovica, řidič zapne vysílačku a zahlásí: „Základno, tady je Mike India šest tři Beta v hotel lima nula pět tři.“ konspiračním zkratkám nevěnuju pozornost. Jen mě napadne, že chlapi jsou někdy fakt směšný. loupnu po řidiči okem. Proč nevstoupí do armády, když si rád hraje na vojáky? a kromě toho by mě zajímalo, proč mají v kosovský Mitrovici hotel, kterej se jmenuje lima. „Teď ty,“ pokyne mi řidič a vetkne mi do ruky hlásič od rádia. „Zkus si to.“ Panika. Panebože! co mám říct? Z rádia netrpělivě zachrastí: „Šest tři Beto, tady základna, slyším vás, přepínám.“ „Dobrý večer,“ vykoktám. (když člověk slušně pozdraví a představí se, nemůže tím přeci nic zkazit.) „Tady Bý-el-ej-en-kej-ej,“ hláskuju. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN Řidič se rozchechtá a vykroutí mi mluvítko z ruky. „Základno, tady šest tři Beta,“ zahučí. „To byl jen experiment. Zkouška mikrofonu. v autě spolu s Mike India tři pět alfa a Mike India dva pět Delta. hlásím příjezd do Mike India Sierra a přepínám.“ Zavěsí a mrkne. „neboj. Taky se to naučíš.“ Tos teda uhád, pomyslím si. Jako by nestačila lidská di‑ menze. nikdo na světě mě nedonutí, abych ještě ke všemu předstírala, že jsem Dempsey a Makepeaceová! vtom zaskřípějí brzdy. „Do hajzlu!“ zařve řidič. Pás se mi zaryje do ramene. Málem jsme přejeli psa. „Pitomej čokl.“ Řidič si zapálí a otevře okýnko, takže symbol přeškrtnutý cigarety v kroužku zajede hluboko do dveří a stane se neviditelným. „Měl jsem ho přejet. aspoň bych pro něho něco udělal.“ auto zpomalí, sjede z hlavní a okolo osamělý siluety zbořenýho domu zamíří do města. otevřu okýnko a nasávám vzduch. Je těžkej. hustej. Pravej opak toho, čemu se říká čerstvej vítr. Tenhle vzduch odtud už dlouho nevyvanul, říkám si. když se ho člověk nadechne, má pocit, že mu chce vyprávět, co všechno se tu stalo. Je v něm spálenina a krev, pláč, vztek a prach z něčího rozbitýho domova, co usedá na vraky aut a vyvrácený náhrobky předků našeho souseda, protože to oni za všechno mohli, a pak najednou střih, tanBlanka Čechová TOTÁL BALKÁN ky a vlajky, svoboda, malta a cihly, oheň a vůně smaženýho jídla a naděje, že už je po všem. a potom zklamání, veliký zklamání a další bída, strach, napětí a zase prsty na spoušti. Zdálky se ozve rána. výstřel. Jeho echo visí ve vzduchu jak opona, která spadla za tyjátrem dnešního dne, ve kterým vystupovali vojáci a mírotvorci, politikové a televizní štáby, a ve vedlejší roli i pár obyčejnejch lidí, co je přemluvili, aby do kamery popsali svoje pocity, protože – ano, znovu jsme ve zprávách, svět se na nás dívá a potřebuje pohnutí a  cnn news má za úkol dodávat ve vyváženým mixu drama i bondovku i doják. Jo, pohnutí. Sama jsem ty zprávy viděla tisíckrát a byla jsem pohnutá, ale ne dost, abych se zvedla z gauče. Bodejť. Teď to chápu. Dejchala jsem jinej vzduch. Prudkej výdech. vracím vzorek mitrovickýho příběhu zpátky do prostoru a nadechnu se další kapitoly. Tak dělej, snaž se, vane mi do plic. Udělej s tím něco. nikdy bych nečekala, že vzduch by uměl mít takovou autoritu. Že prachobyčejný dejchání mi bude tisíckrát denně připomínat, proč jsem sem přijela. Dokaž, že jsi ten, komu to není jedno. Jednotlivec, kterej chce něco změnit. nevím, jestli existuje láska na první pohled, ale lásku na první dech jsem poznala. od prvního dechu miluju MiBlanka Čechová TOTÁL BALKÁN trovici takovou, jaká je, se všema jejíma průserama, špínou na ulicích, se vším tím citovým vydíráním a hloupou pýchou z toho, že nikdo kolem nedokáže pochopit trauma z války, nenávist, která město dělí na sever a jih. láska si opravdu nevybírá. Je tolik měst, kde je moře a klid a čisto, útulno, milo a krásně, desítky míst, kde se mi líbí a který mám moc ráda. Mitrovice je jediný město, který miluju. 6. srpna 2007 Světový den boje za zákaz jaderných zbraní Ředitel pobočky naší organizace pro oblast kosovská Mitrovica má na dveřích napsáno Col. Ltn. Arthur J. M. Wil liams, MSt., JD. Je to malej stařík, holohlavej angličan s veselýma očkama, laskavost a serióznost sama. Of course, my dear, indeed. (Dělá to ten britskej přízvuk. v kontrastu s ramenatou americkou řečí, kterou člověk zná z akčních filmů, působí střízlivě, solidně a disciplinovaně, a kromě brandy je to jeden z nejúspěšnějších triků anglický diplomacie.) vedle něho stojí zástupce ředitele, světlovlasej padesátník, co má chaotický ustaraný gesta, oprsklou ironii Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN ve hlase i v očích, na krku křížek a vyzařuje z něj, že umí věci zařídit, a to často velmi lacino anebo nejlíp úplně zadarmo. „Dzien dobry,“ řekne přesně tak, jak očekávám, a podá mi ruku. „Ja jestem lech. Przeczytałem w żytioryse, żie rozumiesz po polski – to super!“ „Barzo mi milo.“ „hned mi bylo jasný, že ta Češka jsi ty,“ pokračuje vesele lech, „protože ta druhá,“ pokyne bradou na kate, „ta má podvozek jak lokomotiva.“ Zakření se. kate se na lecha podívá úkosem, takže mám strach, jestli taky nerozumí polsky. v takovým případě už by byl lech ve výpovědi skrz sexuální harašení. vedle lecha stojí vladimir Putin, náš branně-bezpečnostní agent. ve skutečnosti se jmenuje Ivan a má odpovídat za naši bezpečnost v misi, ale vypadá, jako by ho k plnění tohoto úkolu vyslali rovnou z kremlu, takže mu to nějak nemůžu uvěřit. „hlavně neztratit,“ zdůrazňuje, když nám rozdává vysílačky a krásný nový mobily. „Tady Frenk vás teď doprovodí do bytu.“ Přištrachá se tmavovlasej chlápek, albánec. Šibalsky se usmívá. nepřekvapilo by mě, kdyby řek, že je od cirkusu, anebo kdyby nám výhodně prodal roztrhaný tkaničky od svejch bot. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN „Jsem Frenk,“ zazubí se a blikne nám velikou baterkou přímo do očí. – Byt je ve třetím patře starýho temnýho činžáku prostoupenýho kočičinou. Frenk jde napřed, ověšenej taškama, a svítí. Za každým ohybem schodů čekám, že po nás někdo skočí, ale tentokrát nás ještě nechali projít. Máme s kate kvartýry vedle sebe. Přede dveřma je bytelná mříž, jako ve vězení. Frenk zachřestí klíčema. „voda dneska neteče,“ oznámí lakonicky a zapálí si. „Dobře se vyspěte, zejtra je pernej den.“ vykročí do tmy a ještě chvíli je z hlubin schodiště slyšet, jak cestou huhlá směsici strašlivejch nadávek na adresu života a světa. Zamknu za sebou dveře a osamím ve tmě. Ráda bych se porozhlídla třeba po svíčce, o který Frenk tvrdil, že je v šuplíku v kuchyni. Jenomže – kde je kuchyň a v ní šuplík? Zkoumám svůj novej byt v zeleným světle displeje mobilního telefonu. Po chvíli objevím dvě svíčky a rozhlížím se. Blahořečím tomu, kdo mi povlík postel. Můžu se z ní rovnou dívat na televizi, pokud někdy půjde proud. Paráda. Televize je ovšem zakrytá tlustým přehozem, z čehož Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN plyne, že proud jde asi málokdy. Přikročím ke zdi, na který visí plán Mitrovice, severní i jižní. U mostu přes řeku, která obě nesmiřitelný poloviny města rozděluje, je zapíchnutá vlaječka. a hele, odhrnuju závěs, on je tu balkón! otevřu mříž (kosovský zloději se nejspíš spouštějí ze střechy, když je potřeba mít mříže v oknech i ve třetím patře) a vylezu ven. Z různých koutů tmy je slyšet štěkot psů a něco jako sekačka na trávu. Proč někdo seká trávu, co tady stejně neroste, vprostřed noci? napadne mě, protože mi nedošlo, že sekačky jsou generátory. venku ale není úplná tma. odněkud se line modrý světlo, a když odhalím jeho původ, poleje mě horko. Je to osvětlení mitrovickýho mostu, kterej, jak se zdá, začíná přímo pod naším barákem. „Bezpečnostní situace v kosovu je momentálně stabilizovaná,“ vzpomenu si na Sergeje, „snad až na jedinou výjimku, a sice most v kosovský Mitrovici. Tam to může bouchnout opravdu kdykoli, takže vám nedoporučuju zdržovat se v jeho blízkosti.“ na střeše protějšího domu se něco hne. Zaostřím a v odrazu modrýho osvětlení identifikuju siluety dvou vojáků se samopalama přes ramena. Jeden z nich se na mě dívá. Zastřelí mě, když mu zamávám? a co když mu nezamávám? hodí mi sem granát? Že je někde u mostu ostřelovačský stanoviště, jsem věděla z fotek a televizních zpráv, ale nenapadlo mě, že budeme Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN přímo sousedi. couvám opatrně zpátky do bytu a říkám si, že je to asi jediný místo v evropě, kde je výrazně horší bydlet nad mostem než pod mostem. 7. srpna 2007 05:32 Probudí mě několik dávek ze samopalu. vyřítím se z postele k oknu a hlavou mi bleskne, že je válka. Panebože! co mám dělat? kde mám mobil? a co ta vysílačka? Smrtelnej výkřik chudáka, kterej to právě dostal, je tak zřetelnej, že mám pocit, jako by padnul metr ode mě na koberci. což je skoro pravda. ozve se znělka reklamy a já seznám, že válku mi vysílali do obýváku zpoza přehozu, kterej visí přes obrazovku televize. Začal jít proud. Mobil zvěstuje, že je půl šestý ráno, takže vypnu válku a zapadnu zpátky do postele. Bože... Jen co zavřu oči, ozve se táhlá orientální melodie, která je tak hlasitá, že si musím zacpat uši. no jasně. nejbližší mešita je asi třicet metrů vzdušnou čarou a muezín navíc řve svoji výzvu k ranní modlitbě hezky do tlampače, aby Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN nábožensky probudil opravdu celou čtvrť. kretén, pomyslím si. Tohle je největší a nejnebezpečnější extremismus v celým islámu a je třeba s ním zatočit – ranní vstávání. Shodím ho z minaretu! Zrovna v momentě, kdy se zdá, že muezínovi začal docházet hlas, ozvou se zvony. Šílený, obrovský kostelní zvony, kterejch je snad tisíc, a předhánějí se mezi sebou navzájem i s muezínem v objemu zvuku, co dovedou vytvořit. Pravoslavnej kostel je za mostem, na kopci, takže zvonobití se řine celou kosovskou kotlinou a musejí ho slyšet až v Prištině. Muezína to naštve, takže chytí druhej dech a zvonům to pěkně osolí. obě party takhle pokračujou ještě několik minut. výslednej efekt nemá chybu. Je to dokonalá, strašlivá disharmonie. ozvěna minulosti, která se klene nad rozbřeskem jako transparent, na kterým stojí výstraha pro dnešní den. Ještě jsme neskončili. Během posledních let jsem vyslechla snad tri lión přednášek o mezikulturních konfliktech a přečetla na toto téma haldy knih, ale mám pocit, že jejich podstatu chápu až teď, nad ránem, nad mitrovickým mostem. Souboj o to, čí ozvěna je víc slyšet, čí modlitba je účinnější zbraň. než se mi podaří alespoň na chvíli znovu usnout, napadne mě, že by někdo měl v každým případě založit občanský sdružení proti rannímu zvonění a hulákání. Jako Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN právník bych mohla takovou iniciativu podpořit. co mohla – měla! Budování občanský společnosti je přeci jedním z pilířů demokratizace. napíšu jim stanovy! – když jdem ráno spolu s kate poprvé do práce, je z toho v naší ulici pozdvižení. všichni na nás pokřikujou hello‑hello, případně hello beauty! – což je na kate, protože jde v sukni nad kolena, s kabelkou, klape podpatkama a na nose jí sedí obří sluneční brýle. Já jdu v khaki kalhotách pod kolena, v tričku, bez brejlí a s baťohem na zádech. Je to přeci polní mise, tak jakejpak lesk na rty? Jenže v kosovu se na poli nosí Gucci. alespoň mi to tak připadá, když se rozhlížím po chodbách našich kanceláří. všichni chlapi mají manžetový knoflíčky a kravatu, zatímco ženský vypadají, jako by zrovna vykráčely z titulní strany časopisu cosmopolitan. vynoří se lech a začne polsky halasit a zvát nás k sobě do kanceláře na kafe. Přitom jeho zrak ulpí na mým úboru pro polní práci. Přitáhne si mě k sobě a zašeptá mi do ucha: „Poslyš, zlato, postava dobrá, vo to nic, ale tu garderóbu budeš muset přehodnotit.“ než stačím reagovat, přichází Ivan. Blanka Čechová TOTÁL BALKÁN „kde máte vysílačky?“ zajímá se a měří si katinu kabelku, kam se vysílačka nemohla vejít ani rozložená na součástky. Zalovím v batohu a vytáhnu svoji vysílačku. „výborně,“ chválí mě Ivan. (Řekla bych, že jeho sexuálním idolem je valentina Těreškovová cinknutá G.I. Jane, ke který mám sice daleko, ale pořád o dost blíž než kate.) „vysílačku noste pořád u sebe, naladěnou na kanál číslo osm,“ pokračuje Ivan. „Myslí to vážně,“ vpadne lech. vladimir vladimirovič po něm šlehne pohledem. „von totiž tady Ivan strašně rád kontroluje, jestli jste na příjmu, viď?“ lech vesele zamrká a odtančí do svojí kanceláře. Ivan se ho nejdřív snaží uhranout, ale pak se rozhodne, že nechá lecha odstranit až odpoledne. Bohužel si zároveň všimne, jak se usmívám, takže se dovtípí, kdo je v polsko-ruských vztazích můj favorit. „Provádíme namátkový kontroly,“ zamračí se. „a boduje se to. Takže vám radím, ať máte vysílačky za všech okolností nabitý.“ chc


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist