načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tomáš Vaclík: skromná hvězda – Roman Smutný

Tomáš Vaclík: skromná hvězda

Elektronická kniha: Tomáš Vaclík: skromná hvězda
Autor: Roman Smutný

– Gólmanská hvězda z Ostravy, která si svou skromností získala nejen český nároďák, ale i celý fotbalový národ. Během několika let si Tomáš Vaclík probojoval svými velkolepými brankářskými zákroky cestu z ostravských Vítkovic, přes Viktorku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8% 20%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 141
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: barevné ilustrace, portréty
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5961-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Gólmanská hvězda z Ostravy, která si svou skromností získala nejen český nároďák, ale i celý fotbalový národ. Během několika let si Tomáš Vaclík probojoval svými velkolepými brankářskými zákroky cestu z ostravských Vítkovic, přes Viktorku a Spartu až do švýcarské Basileje. Nikdo už tehdy nepochyboval, že má před sebou slibnou kariéru po boku těch nejzvučnějších jmen. Přestože musel čelit řadě neúspěchů, vytrval a nespočet vychytaných nul ho nakonec přivedl až do národního týmu, kde nenahradil nikoho jiného, než legendárního „Čechína“ Petra Čecha. O životní cestě skromného hráče, milujícího táty a manžela a výjimečného talentu vypráví „fotbalový“ spisovatel Roman Smutný.

(skromná hvězda)
Předmětná hesla
Vaclík, Tomáš, 1989-
Fotbaloví brankářiČesko – 20.-21. století
Fotbal – 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný - další tituly autora:
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
 (e-book)
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
Gabriela Koukalová: miss biatlon Gabriela Koukalová: miss biatlon
Ester Ledecká -- Zimní zázrak Ester Ledecká
 (e-book)
Ester Ledecká Ester Ledecká
Roman Šebrle, biografie Roman Šebrle, biografie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tomáš Vaclík:

Skromná hvězda

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Roman Smutný

Tomáš Vaclík: Skromná hvězda – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Roman Smutný

TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA



TOMÁŠ

VACLÍK

ROMAN SMUTNÝ

SKROMNÁ HVĚZDA



7

KAPITOLA 1

TO, O ČEM SE UŽ NĚJAKOU DOBU ŠUŠKALO a o čem se od

března onoho roku, kdy sám hlavní aktér tuto mož

nost připustil, mluvilo docela nahlas, nyní oprav

du nastalo. Je 8. července 2016 a na tiskové kon

ferenci sedí muž, jehož životopis nelze vměstnat

do pár vět, jelikož je plný úspěchů, z nichž žádný

není možné vypustit. Všechny jsou totiž světového

kalibru. Gólman Arsenalu a  české reprezentace

Petr Čech.

„Jsem perfekcionista a  nechci začínat to, co

bych taky nemusel dokončit. Kapitolu v  národ

ním týmu proto uzavírám,“ oznámí prostě a  po

dívá se upřeně před sebe, jak je zvyklý z fotbalové


ROMAN SMUTNÝ

8

branky, ve které dobyl, pokud ne svět, tak celou

Evropu určitě. „Nechci se dostat do situace, že

bych v  půlce kvalifikace o  postup na mistrovství

světa 2018 přišel s tím, že jsem unavený. Rád dě

lám věci na sto procent se vším všudy,“ zakončí

svou řeč konstatováním, které vlastně ani zaznít

nemuselo. Vždyť jen při letmém pohledu na ži

votopis plzeňského rodáka je jasné, že kdyby se

maximalismus a  profesionalismus vyučoval jako

samostatný předmět na vysoké škole, mohl by jej

z fleku učit právě on. Legenda Chelsea, se kterou

vyhrál Ligu mistrů i  Evropskou ligu, čtyřikrát

v dresu „Blues“ zvedl nad hlavu pohár pro vítěze

Premier League a  čtyřikrát se radoval i  z  kořisti

v  podobě Anglického poháru. Rekordman v  po

čtu startů za české reprezentační áčko. 124 startů

je číslo, kterému se nikdo z jeho předchůdců ani

nepřiblížil. Bronzový medailista z  EURO 2004.

Účastník čtyř mistrovství Evropy i  jednoho mis

trovství světa. V  dresu se lvíčkem na hrudi zažil

sedm trenérů a  post gólmanské jedničky svého

národa držel neotřesitelně čtrnáct a půl roku!

Pro srovnání, za stejnou dobu se na Pražském

hradě vystřídali tři prezidenti a ve Strakově aka


TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

9

demii, sídle úřadu vlády, se protočilo hned devět

premiérů! Česká republika za posledních patnáct

let procházela proměnami, často bouřlivými, ale

pár jistot měla. Třeba to, že Karel Gott získá Zla

tého slavíka, Jaromír Jágr bude podepisovat dal

ší kontrakty na prestižních hokejových adresách

a že v brance fotbalového nároďáku bude stát Petr

Čech, posledních devět let s  přilbou na hlavě.

Tato jistota právě padla.

Kdo populárního „Čechína“ v  nejprestižněj

ší bráně Česka nahradí? Inu, stejně tak, jako se

nedá dělat účet bez hostinského, tak ani sesta

vu není možno poskládat bez trenéra. A  český

fotbal momentálně po odchodu Pavla Vrby do

Ruska lodivoda své vlajkové lodi nemá. Mož

ná se jeho nástupcem stane Karel Jarolím, ale

prozatím jej předseda FAČR Miroslav Pelta do

svého lasa nelapil. I za této situace se má za na

nejvýš pravděpodobné, že čtyřiatřicetiletý mág

předá žezlo o sedm let mladšímu Tomáši Vaclí

kovi, který si na něj brousí zuby už pár let. Na

rozluštění rovnice o dvou neznámých si budeme

muset počkat. Teprve následující horké červen

cové a  srpnové týdny ukážou, jak to bude do


ROMAN SMUTNÝ

10

opravdy. V  tuto chvíli je jisté jen jedno. Jedna

slavná a dlouhá éra právě skončila.

***

Je 4. září 2016 a s novým školním rokem odstar

tovala i nová etapa českého fotbalu. Na lavičku re

prezentace skutečně usedl Karel Jarolím a cti stát

se novým strážcem brány a  současně nástupcem

muže přezdívaného „Big Pete“ se opravdu dosta

lo Tomáši Vaclíkovi. Jsme na stadionu Sparty na

pražské Letné. Hodiny ukazují necelou čtvrthodi

nu do deváté hodiny večerní a z tunelu vycházejí

dva týmy. Domácí vyvolení v  červeném a  hráči

Severního Irska sladění do zelenobílých barev. Za

pár okamžiků vypukne první z mnoha bojů seri

álu, který tentokrát nese jméno Kvalifikace mis

trovství světa 2018. Českou partu vede na tráv

ník kapitán Marek Suchý a hned za ním kráčí ve

fialovém dresu Tomáš Vaclík. Osud tomu chtěl,

aby svůj debut v roli gólmanské jedničky českého

týmu prožil právě zde na Letné, kde se v  letech

2012 až 2014 pod vedením Pavla Srnička vypra

coval v  brankáře evropských kvalit a  se svými


TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

11

spoluhráči získal double. Díky tomu si vysloužil

angažmá ve švýcarské Basileji, oslavil s ní dva ti

tuly a nyní se sem po dvou letech vrací jako opo

ra národního týmu začínajícího novou kapitolu.

Sparťanskou jízdu ze sezony 2013/2014 mu připo

míná – kromě stadionu – také přítomnost Pavla

Kadeřábka a  Ladislava Krejčího. I  ti dnes budou

usilovat o první body do kvalifikační tabulky.

10 700 diváků pochopitelně vítá všechny hráče,

ale ty se sparťanským srdcem hřeje přítomnost tří

svých někdejších opor tak nějak víc. Utkání začalo

a hned ve 4. minutě končí míč vyslaný z kopačky

Pavla Kadeřábka na břevně. Na další vyloženou

šanci se čeká do 30. minuty. Nepřijde ovšem od

českých borců. Záložník Sunderlandu Paddy Mc

Nair vypálí z  hranice šestnáctky razantní střelu

na Tomáše Vaclíka a  muž ve fialovém jen tak tak

žlutými rukavicemi vytlačí jeho pozdrav na roh.

Ve druhém poločase se začíná psát scénář s  pra

covním označením „přehlídka zahozených šancí“.

Václav Kadlec trefuje pouze gólmana McGoverna.

V  63. minutě se ocitne Filip Novák sám před se

veroirským brankářem, ovšem mine branku. Čes

ký ofenzivní zmar zakončí Ladislav Krejčí, který


ROMAN SMUTNÝ

minutu před koncem sice vykouzlí krásnou stře

lu, ovšem k  dokonalosti jí pár centimetrů chybí.

Těsně vedle tyče! Tak skončil první soutěžní zápas

nového muže v české bráně. Remízou 0:0, která ni

koho neuspokojila, ovšem Tomáš svůj úkol číslo

jedna – nepustit za svá záda míč – splnil.

Kdo je Tomáš Vaclík? Mladý muž, který se své

mu předchůdci podobá svou inteligencí, vroze

nou skromností, nebo i tím, že se vydal do světa

právě z  klubu z  pražské Letné. Kde jsou ale jeho

kořeny? Kdo byli lidé, kteří jej formovali a  mají

podíl na tom, že je dnes Tomáš uznávaným gól

manem a jeho jméno se skloňuje i na prestižních

evropských fotbalových adresách? Co všechno

musel vykonat, přetrpět i  obětovat, aby došel až

tam, kde je dnes? Na tyto otázky se pokusí od

povědět příběh, který se otevírá již na následující

stránce.


13

KAPITOLA 2

PŘÍBĚH O SLAVNÉM GÓLMANOVI má své kořeny pěkně

daleko od českých hranic. Ve 1200 kilometrů

vzdáleném Minsku, dnes hlavním městě Bělo

ruska, které bylo tehdy ovšem součástí Sovětské

ho svazu. Na začátku osmdesátých let se devate

náctiletý mladík Aleš Vaclík, čerstvý absolvent

dřevařské průmyslové střední školy v Hranicích,

rozhodoval, kudy se v cestě za vzděláním vydat

dál. K  přijímacím zkouškám na vysokou školu

se jednoho letního rána vypravil do slovenské

ho Zvolenu. Na základě odvedeného výkonu mu

byla dána možnost studovat v  zahraničí. V  na

bídce bylo Německo a Sovětský svaz. Rozhodo


ROMAN SMUTNÝ

14

vání nebylo tak složité, jak by se mohlo na první

pohled zdát. Německy neuměl Aleš ani slovo, za

tímco rusky se učil od páté třídy základní školy.

Přesto se ještě důkladně poradil s tátou. Vše ale

neodvratně směřovalo k  tomu, že jednoho dne

popadl dva kufry, do nich kromě oblečení napě

choval jídlo na tři týdny, sedl na vlak a  vyrazil

do Minsku, odkud se měl zpět domů vrátit až za

dlouhých pět let s diplomem inženýra v ruce.

Minsk, město, kam se mladík Aleš vypravil za

svým dosud největším dobrodružstvím, se v  té

době rychle rozrůstalo, jeho počet obyvatel šplhal

k číslu jeden milion pět set tisíc. Dříve malá met

ropole rostla svým obyvatelům doslova před oči

ma, jelikož neustále se rozvíjející průmysl lákal

z venkova další a další lidi, kteří do města ležícího

na řekách Svislač a  Njamiha přicházeli za vidi

nou výdělku, a tedy i lepšího života. Lesnatá kra

jina odnepaměti obklopující město ovšem úpěla.

Hektary lesů mizely jako mávnutím kouzelného

proutku a  na jejich místech rostly betonové pa

neláky jakožto nové domovy pro pracovníky vše

ho druhu. Vždyť Minsk byl nejen centrem vědy

a výzkumu své země, ale i strojírenství či elektro


TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

15

niky. Hned několik podniků na výrobu dopravních prostředků chrlilo ročně tisíce aut, autobusů, tramvají, trolejbusů, ale i traktorů, které obratem mizely v  jednotlivých zemích velkého impéria označeného písmeny SSSR s mocenským centrem v moskevském Kremlu.

Aleš Vaclík nastoupil na místní fakultu strojního inženýrství. Začátky byly krušné. Vždyť hned od prváku musel studovat matematiku, fyziku a  chemii, tedy předměty, které měl na střední škole jen první dva roky, tudíž tyto znalosti byly značně zaprášené. Na vysoké škole ovšem nikdo na nikoho nepočká, takže Aleš musel osvěžit své paměťové buňky velmi rychle. Přesto, že se snažil, v  prvním zkouškovém období neudělal zkoušku z matematiky, musel jít na další pokus a z plánovaného výletu domů tak nebylo nic.

Nedalo se nic dělat, musel zatnout zuby a znovu a lépe se učit, jak složité příklady dovést k prostému výsledku. Zkoušku v  opravném termínu poté složil, ale domů se poprvé coby vysokoškolák podíval až po dlouhých dvanácti měsících. Vyžít musel ze stipendia ve výši 220 rublů, ke kterému si až o  něco později mohl přidat příjem i  z  pro

ROMAN SMUTNÝ

16

spěchového stipendia. Dvacetiletý Aleš se naštěstí nikdy nevzdával.

Dobré základy své povahy si s  sebou nesl z domu. Jeho tatínek, mistr sportu a vášnivý hráč házené, jej jako malého kluka přivedl k  atletice a volejbalu a dal mu tím do života velmi cennou výbavu v  podobě sportovního přístupu k  životu. Čest, pracovitost, touha vítězit i schopnost překonávat překážky. S těmito zásadami vyrazil Aleš do světa a  nyní díky nim zdolal velkou zatěžkávací zkoušku mimo svou rodnou zem.

Volejbalu se Aleš věnoval i v Minsku. A nejen jemu. Ovšem to až v době, kdy už se stal studijním mazákem. Lepší časy přišly s  třetím ročníkem, kdy si začal do rozvrhu zapisovat předměty, jež si ještě dobře pamatoval z  hranické strojárny a  které ho navíc i  bavily. Mohl tak konečně začít i  studentský život, tedy období, na něž se s  nostalgií vzpomíná po celý zbytek života. Aleš začal s  kamarády poznávat krásy zdejší přírody. Jako trampové vyráželi do okolní krajiny vyzbrojeni stany, spacáky a kotlíky na přípravu tábornického guláše. Jindy nasedli do loděk a sjížděli místní řeky.

TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

17

Minsk ale nebyl pouze místem, kde Aleš Vaclík studoval obor, který pro něj poté bude po zbytek života obživou a kde poznal nové kamarády, s nimiž zažil spoustu legrace v tom krásném čase, kdy mladý muž odhazuje chlapecké období za hlavu a současně ještě není svázán pracovními či rodičovskými povinnostmi. Toto průmyslové město se pro něj ukázalo být osudovým i z jiného důvodu. Seznámil se zde totiž s dívkou jménem Marina, která studovala o ročník výš než Aleš. Když ji uviděl, byl to ten moment, kdy se muži ptají nebes, kde se tato slečna doteď skrývala, a sami sebe se tážou, jak bez ní doposud mohli žít.

Marina, rodačka ze sto kilometrů vzdáleného Borisova, se poprvé dotkla diplomu, na kterém se vyjímalo její jméno a před ním titul „inženýr“, o rok dříve než Aleš. Na svého milého proto rok počkala, ještě v Minsku se konala svatba a do Československa tak promovaní inženýři dorazili už jako manželé. Očividně šťastný a  spokojený pár šel ruku v ruce i v ženichově rodné zemi.

Společně nastoupili do podniku Biocel Paskov, tedy na pole dřevozpracujícího průmyslu. Ani jeden v tu chvíli netušili, že je tento přírodní materiál

ROMAN SMUTNÝ

bude provázet celý život a že si jednou, za mnoho

let, postaví nedaleko Frýdku-Místku krásný dřevě

ný srub. To vše je ale ještě daleko. První skromným

domovem novomanželů Vaclíkových se nyní stal

malinký pronajatý byteček v Ostravě-Přívoze, kte

rý sestával z jednoho pokoje a kuchyňského koutu.

Jednoho krásného dne se mladá paní Vaclíko

vá od lékaře dozvěděla zprávu, o které sní každá

žena už od holčičího věku. Marina a  Aleš Vaclí

kovi mohli pomalu chystat vaničku, postýlku,

ohrádku a další výbavu nutnou pro nastávající ro

diče. Žádná radost ale v životě není bez poskvrn

ky. Nastávajícímu tatínkovi Alešovi totiž krátce

nato přistál ve schránce povolávací rozkaz na voj

nu. Narukovat měl do Benešova u  Prahy, což je

v situaci, kdy se člověk usadí v Ostravě a čeká ro

dinu, všechno, jen ne důvod k oslavě. Štěstí v ne

štěstí bylo v  tom, že rozkaz ke službě vlasti zněl

jen na rok. Aleše Vaclíka tak mohla u srdce hřát

vidina, že když se po roce vrátí, bude na něj čekat

nejen manželka Marina, ale i jeho půlroční děťát

ko. A jako většina chlapů si přál, aby to byl syn.

19

KAPITOLA 3

DNE 29. BŘEZNA 1989 doručila pošta do benešov

ských kasáren telegram, tedy pomalejšího před

chůdce SMS zpráv. Adresátem byl vojín Aleš

Vaclík, kterému se oznamovalo, že se mu právě

narodil syn Tomášek. Na svět přišel ve vítkovic

ké porodnici, vážil 4 kila a při prvním měření se

metr zastavil na čísle 55 centimetrů. Šťastným

rodičům kazil radost fakt, že tento krásný den

nemohli prožívat společně. Pan Vaclík věděl, že

svého synka uvidí teprve tehdy, až si na svém ve

liteli vyprosí první opušťák. Na maminku Marinu

a malého Tomáška tak pár dnů nato, po příchodu

domů, nikdo nečekal. Přitom období nejbližších

ROMAN SMUTNÝ

20

dnů a  týdnů po narození prvního dítěte je mi

mořádně náročné i v situaci, kdy jsou na něj dva.

Paní Marina navíc měla své rodiče až v  dalekém

Bělorusku, takže byla velmi ráda, že jí s  Tomáš

kem občas pomohli rodiče jejího muže bydlící ne

daleko. Přesto jí bylo smutno a každý pokrok ma

lého mrňouse psala v dopisech svému manželovi,

jenž si v tu chvíli říkal, jak by bylo krásné, kdyby

se dal posunout čas směrem dopředu. Ten se ale

jako na potvoru táhnul jako smažený sýr, ale i tak

nakonec jednoho dne nastal očekávaný milník,

kdy do konce vojny zbývalo už jen posledních sto

dnů, tedy moment, kdy vojáci začínají každé ráno

odstříhávat jeden dílek z  metru, aby díky tomu

přesně věděli, kolik dnů a  nocí je ještě dělí od

znovunabyté svobody.

V Ostravě, jež byla v době Tomášova narození

ještě stále městem horníků a  hrdě nesla přízvis

ko černá, se nejmladšímu z  rodu Vaclíků daři

lo dobře. Byl na svůj věk poměrně velké dítko,

a  navíc velmi zvídavé a  činorodé. Velmi brzy ho

omrzelo jednotvárné ležení na zádech či na břiše

a  zatoužil prozkoumávat svět, tedy prozatím své

nejbližší okolí. Ještě mu nebyly ani čtyři měsíce,

TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

21

a  už se dokázal posadit. Ve věku šesti měsíců se

mu vrátil táta z  vojny a  Tomášek, jakoby samou

radostí, poprvé vstal a  s  pomocí všeho, čeho se

dalo držet, udělal prvních pár cupitavých krůčků.

Ve městě s  bílým koníkem ve znaku tak poprvé

malý šikula vkročil do života, avšak jeho domo

vem dlouho zůstat nemělo. Když byl Tomášovi

rok, přestěhovali se Vaclíkovi do dvacet kilome

trů vzdáleného Frýdku-Místku, kde si pořídili

pro mladou rodinu příhodnější – tedy větší – byt

v panelovém domě.

A  bylo to právě zde, ve městě v  podhůří Bes

kyd, které v době, kdy Tomášův dědeček byl ješ

tě malým chlapcem, vzniklo spojením slezského

Frýdku a moravského Místku, kde malý Tomášek

poprvé uchopil do ruky malý míček, tedy před

mět, jenž ho bude provázet i nadále a stane se jeho

radostí a  o  mnoho let později i  obživou. Byl mu

tehdy rok a půl. U Vaclíků se už těšili na další pří

růstek do rodiny, když tatínek Aleš jednoho dne

vytáhl staré pingpongové pálky. Ukázal svému

synkovi bílý míček, a ten Toma okamžitě okouzlil.

Usmál se na něj, vzal jej do ručičky, následně jej

přendal z pravé do levé, protože tu si potřeboval

ROMAN SMUTNÝ

22

uvolnit pro pálku, sevřel její kůží opletenou rukojeť a začal si pinkat o zeď přesně tak, jak mu to před malou chvílí tatínek názorně předvedl. Tom byl ze své nově objevené zábavy doslova nadšený. O  půl roku později se zase seznámil s  tenisovou raketou, a i s ní si od prvních minut rozuměl velmi dobře.

V květnu roku 1991, necelé dva měsíce poté, co Tomáš sfoukl dvě svíčky na narozeninovém dortu, mu rodiče nadělili ještě jeden dárek. Ten nejkrásnější. To když se objevili ve dveřích a v náručí svírali čerstvě narozeného brášku Richarda. Tomáš měl ze svého  nového životního parťáka velkou radost a roli staršího bratra si patřičně užíval, což koneckonců dokládá i následující příhoda.

Jednoho večera byla paní Vaclíková v koupelně, když vtom si všimla, že se jejich byt ponořil do podezřelého ticha. Nastal moment, který znají všichni rodiče, poněvadž se v  tu chvíli polekají, jestli se něco nestalo, anebo zda jejich ratolesti nevyvádějí nějakou lumpárnu. Maminka Marina se proto rychle vydala do dětského pokojíčku svých kluků, a když vstoupila do dveří, naskytnul se jí zajímavý a současně roztomilý obrázek. Z něj

TOMÁŠ VACLÍK: SKROMNÁ HVĚZDA

23

bylo jasné, co se odehrálo. Tomáš dokázal nějakým záhadným způsobem malinkého Ríšu vytáhnout z postýlky, přenést jej na svou postel, kde teď vedle něj spokojeně ležel a  vypadal jako starostlivý a  zodpovědný pes chránící své mládě. Paní Marina se horko těžko pokoušela zaplašit nepříjemné myšlenky na to, co se mohlo stát, kdyby Tom malého Ríšu po cestě k  posteli nedej bože neudržel a upustil na zem, a naopak se snažila vychutnat si pohled na své dva krásné kluky.

Život spokojené čtyřčlenné rodiny Vaclíků nerušeně plynul, podobně jako voda v řekách Ostravice a Morávka, na jejichž soutoku město Frýdek-Místek leží, a také čas rychle utíkal, jak už to tak chodí, když jsou lidé v pohodě a nic je netrápí.

Oba kluci rostli svých rodičům téměř před očima a bylo třeba jejich neutuchající energii nasměrovat nějakým smysluplným směrem. U  Vaclíků nebylo jiné cesty než té sportovní. Tatínek Aleš si věděl rady, a tak se pokojíček Toma a Ríši začal pozvolna proměňovat v malou tělocvičnu. Nejprve do klučičího království nainstaloval basketbalový koš, takže mohly vypuknout první tréninky a  souboje dle vzoru velkého Michaela Jordana.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.