Kniha: Tomáš Garrigue Masaryk -- Myslitel a prezident - František Emmert

28 Pobyt ve Vídni (1869 –1882)

Pobyt ve Vídni (1869 –1882)

Dokončení studií a začátek vědecké

dráhy (1 869 –1876)

29

Během letních prázdnin roku 1869 odešel devatenáctiletý Tomáš Masaryk jako absolvent kvinty

s r odinou policejního ředitele Antona Le Monniera

do Vídně. V září nastoupil společně s Franzem Le

Monnierem, kterému i nadále dělal hofmeistera,

na tamní prestižní Akademické gymnázium, které

představovalo elitní vzdělávací ústav mezirakouskými středními školami. Byl zapsán do sexty.

Náklady na studium i pobyt si hradil sám. Od

Le Monnierových dostával relativně štědrou mzdu,

která mu umožňovala, aby se v hlavním městě

dobře oblékal a alespoň zevnějškem se vyrovnával

svým spolužákům, kteří pocházeli z nejbohatších

vídeňských rodin.

Vysoký štíhlý muž si již tehdy začal pěstovat svoji osobitou image, kterou si udržel až do

konce života: skřipec, pěstěný vous, delší volné

sako, vázanka. Pouhým oblečením působil dojem

vzdělance. Zatímco později v Praze se svým stylem

mírně odlišoval od ostatních, ve Vídni plně zapadal

do společnosti.

Masaryk se dokázal v prostředí svých spolužáků bez problémů prosadit. Jako mimořádně

inteligentní, přátelský a zábavný mladý muž se stal

vyhledávaným společníkem. Ačkoliv se nadále cítil

být Moravanem, se svými rakouskými spolužáky

vycházel velmi dobře a navazoval s nimi opravdová

a trvalá přátelství. Ti ho kamarádsky oslovovali

„Massa“. Vážil si jich a dokonce u nich oceňoval jejich poctivé německé vlastenectví,

které stálo v ostrém kontrastu s přetvářkou

a n adutostí údajného němectví některých

jeho bývalých poněmčených spolužáku

na gymnáziu v Brně. Nicméně,němectví se svými novými spolužáky nesdílel.

Když v době prusko-francouzské války

ve třídě nadšeně zpívali všeněmeckou

hymnu „Stráž na Rýně“, odešel na

chodbu a litoval Francouze za

jejich porážku.

Masaryk již během

prvního roku studia ve

Vídni vstoupil do vysokoškolského českého

Akademického spolku.

Byl ve věku univerzitního Pobyt ve Vídni (1869 –1882) studenta, avšak navštěvoval teprve gymnázium. Když to vyšlo najevo, byl ze spolku dočasně vyloučen.

Samotné studium na elitní škole otevíralo

Masarykovi dveře k navazování významnýchspolečenských kontaktů a pozdější absolutorium cestu k dalšímu

univerzitnímu vzdělání. Na škole studovali budoucíministři, diplomaté, bankéři, průmyslníci. Sám Masaryk se

tehdy rozhodl, že se stane diplomatem a zaměřil se na

studium cizích jazyků.

Budova Akademického gymnázia ležela vměstském centru poblíž Ringu (Ringstrasse, Okružní ulice)

nedaleko od univerzity i bytu Le Monnierových. Mladý

gymnazista to měl blízko do univerzitní knihovny, ve

které trávil mnoho volného času, když zrovnanedoučoval svého svěřence Franze. Zcela propadl studiu.

Naplno se u něj projevila jeho cílevědomost. Problémy

s profesory se ve Vídni již neopakovaly.

Není tajemstvím, že pokroková, kosmopolitní

a velkoměstská Vídeň Masaryka zpočátku nadchla

vzdělaností a noblesou svých obyvatel a cítil se v ní

dobře. Připouštěl si, že v ní možná zůstane trvale.

Po maturitě v roce 1872 se přihlásil na filozofickou

fakultu vídeňské univerzity. Studium na ní bylo výrazně

volnější než dnes a mezi obory bylo možné v průběhu

postupujícího studia dle vlastní vůle přestupovat.

Masaryk se nejprve zaměřil na filologii čili

cizí jazyky, zatímco Franz Le Monnier na historii.

Jejich cesty se začínaly rozcházet. Záhy ho zaujala

filozofie – matka věd, od které jsou všechny ostatní

vědy odvozeny. Oslovily ho zejména přednášky

významného německého filozofa Franze Brentana,

který tehdy ve Vídni vyučoval a se kterým se později spřátelil. Bývalý katolický duchovní, který opustil

církev, ale nadále se náboženstvím a jeho vlivem na

lidské myšlení intenzivně zabýval, mladého studenta

nesmírně ovlivnil, zejména jím prosazovaným aristotelismem, který s odkazem na antického filozofa

usiloval ve vědeckém poznání o racionální a systematické uspořádání pojmů a myšlenek. Podobně na

vědu a poznání nahlížel i Masaryk.

V roce 1873 policejní ředitel Anton Le Monnier

zemřel. Masaryk získal výborné doporučení a záhy

se stal hofmeisterem v další, ještě významnější

a b ohatší vídeňské rodině generálního rady tehdejší

Anglobanky Rudolfa Schlesingera. Začal doučovat

jejich syna Alfreda, tehdy gymnazistu v kvintě. Dobře

placené místo získal díky Petru Bílkovi z českého

Akademického spolku, který tehdy v habsburskémetropoli provozoval vychovatelský ústav: hledal domácí

učitele z ř ad mladých nadaných studentů k doučování

synů z bohatých rodin. Masaryk měl od Schlesingerů

zajištěn finanční příjem po zbytek svých univerzitních

studií. Dokonce si mohl dovolit vlastní byt.

Adept filozofie tehdy znovu vstoupil do českého Akademického spolku a v roce 1875 se

dokonce stal jeho starostou (předsedou). Současně

se začal podepisovat vlasteneckým jménem jako

Vlastimil Tomáš Masaryk. Sblížil se s Al oisem Šemberou,

profesorem českého jazyka a literatury na vídeňské

univerzitě, a také s jeho dcerou Zdenkou, která se na

organizaci činnosti spolku rovněž aktivně podílela.

Intelektuálně založená mladá žena byla

o devět let starší než Masaryk. Když později odjel do

Lipska, zůstávali spolu nadále v korespondenčním

styku. Vyměnili si více než sto dopisů akorespondenčních lístků. Mladý muž v nich psal o nejen

o svých každodennostech, ale také o názorech,

láskách a přáních. Dnes jsou jeho dopisy uloženy

v muzeu ve Vysokém Mýtu. Přestavují cenný zdroj

informací o životě Masaryka během jeho vídeňského

pobytu. Z korespondence Zdenky je zřejmé, že měla

o mladého perspektivního muže zájem nejen jako

o rodinného přítele a inspirujícího intelektuála. On

však její city neopětoval a dokonce ji psal o jiných

dívkách, za což se mu od Zdenky dostávalo výtek.

„Listy Vaše podobají se hromobití, které se sespustilo nad krajinou,“ odpověděl jí na jeden z vyčítavých

dopisů Masaryk.

Univerzitní student ve Vídni se zájmem sledoval český tisk, zejména pražské listy. Dokonce se

do nich neúspěšně pokoušel přispívat, avšak brzy

pochopil, že jsou ovládány klikou, která sama sebe

pasuje za role jediných správných mluvčích českého

národního hnutí. Psal alespoň pro Moravskou orlici,

českojazyčné noviny vycházející v Brně.

Počátkem roku 1876 odevzdal na vídeňskéuniverzitě svoji disertační práci na téma Podstata duše

u Pl atóna. Studium úspěšně završil v březnu téhož

roku doktorátem z filozofie. V červnu odmaturoval

také jeho svěřenec Alfred.

Masaryk začal pracovat na své habilitační

práci, která ho měla kvalifikovat na docenta. Chtěl

přednášet filosofii na univerzitě. Jako téma pro svoji

práci si vybral Sebevražda jako masový sociální jev

přítomnosti (v n ěmeckém originále Der Selbstmord

als soziale Massenerscheinung der Gegenwart).

Přípravu a psaní nové práce ale záhy přerušila

odměna od bankéře Schlesingera za úspěšnéukončení středoškolského studia jeho syna. Masaryk ho

měl doprovázet na letní cestě po severní a střední

Itálii. Následoval také roční pobyt spolu s ním

v německém Lipsku a na tamní proslulé univerzitě

v akademickém roce 1876 a 1877.

Na straně vpravo: Výpis z maturitní zkoušky na

Akademickém gymnáziu. Opis z roku 1925.

31

32 Pobyt ve Vídni (1869 –1882)

Tomáš Masaryk jako posluchač filologie na vídeňské

univerzitě.

Vídeňský policejní ředitel rytíř

Anton Le Monnier na snímku,

který v roce 1873 uveřejnily

rakouské noviny Neue Illustrierte

Zeitung v souvislosti s jeho

úmrtím.

Ukázka z Masarykova

univerzitního indexu z období,

kdy se již zaměřil na filozofii.

Masaryk jako

nevoják

V roce 1870 dvacetiletý gym

nazista obdržel povolávací

rozkaz k vykonání vojenské

služby v rakouské armádě. Díky

zásahu Antona Le Monniera

k ní nakonec nemusel nastou

pit. Nevojákem zůstal po zbytek

života.

33

Potvrzení o členství Tomáše Masaryka v Císařské

a královské geografické společnosti z roku 1875.

Petice ke znovuzvolení Vlastimila Tomáše

Masaryka starostou českého Akademického

spolku ve Vídni v říjnu roku 1875.

Kosmopolitní

velkoměsto Vídeň

Hlavní město podunajského soustátí bylo

v době Masarykova pobytu pulsujícím,otevřeným a intelektuálně podnětným městem se svobodnou atmosférou, čímž příliš

nekorespondovalo s tehdejšími poměry

v ostatních částech Rakousko-Uherska,

pro které bylo naopak typické zpátečnictví, konzervativní uvažování a provinciální

omezenost.

Vídeň se rychle rozrůstala a se svými

dvěma miliony obyvatel se stala čtvrtým

největším městem na světě (úpadek spojený s odlivem obyvatel přišel až po první

světové válce, tehdejšího počtu město

nedosahuje ani dnes). Současně se stala

jediným skutečně kosmopolitním městem

na světě, ve kterém se hovořilo desítkami

nejrůznějších jazyků. Vynikala architekturou, velmi moderním stylem života a téměř

ideálními podmínkami pro umělce a intelektuály a to nikoliv jen v rakouském, ale

v celosvětovém srovnání.

Metropole přitahovala intelektuály,

vědce a volnomyšlenkáře z celé mnohonárodnostní říše a rovněž ze zahraničí.

Vzhledem k jazykové blízkosti do města

přicházeli zejména mladí perspektivní

Němci. Ve městě tehdy působili architekti jako Otto Wagner či Ludwig von

Förster, umělci jako Johann Strauss mladší

či Anton Bruckner, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud a mnoho dalších.

Nejen Praha, ale i mnohé jiné velkéevropské metropole působily vedle Vídně téměř

ospalým, maloměstským dojmem.

34 Pobyt ve Vídni (1869 –1882)

Nová vídeňská univerzita.

Schwarzenbergské náměstí.

35

Vídeňské Příkopy v době pobytu TM. Pobyt ve Vídni (1869 –1882)

Tomáš Masaryk jako čerstvý doktor z vídeňské

univerzity. Rok 1876.Dům v Schölaberngasse, ve kterém sídlil český

Akademický spolek.

Alois Vojtěch Šembera

(1807 –1882)

Profesor českého jazyka a literatury na vídeňské

univerzitě (před tím působil také na univerzitě

v Olomouci), jazykovědec, překladatel z němčiny

a český národní buditel na Moravě. Zakladatel

Matičky moravské, nadace, s jejíž pomocí vydával

v češtině díla moravských autorů. Objevitelzapomenuté hrobky českého rodu Žerotínů v Brandýse

nad Orlicí. Zasloužil se o české pojmenování ulic

v německojazyčném Brně a zařazení her v českém jazyce v brněnských divadlech. Na snímku

sedmdesátiletý Alois Šembera v době, kdy se

přátelil s Masarykem. Sdílel s ním jeho názor, že

tzv. rukopisy jsou zřejmé padělky a česká kulturní elita to musí veřejně přiznat.

37

Doklad o úspěšném absolvování studia na

vídeňské filozofické fakultě z roku 1876.

Zdenka Šemberová

(1841 –1912)

Dcera profesora Aloise Šembery. Narodila

se v Olomouci, od devíti let žila ve Vídni.

Po smrti otce v roce 1882 se odstěhovala do

jeho rodiště ve Vysokém Mýtě. Nebylaliterárně ani vědecky činná, avšak jakointelektuálně založená dcera významné osobnosti

udržovala společenské kontakty s příslušníky tehdejší české i slovenské kulturní elity.

Můžeme u ní vidět jistou podobu s Alicí

Masarykovou, avšak Zdenka žila v době,

kdy ženy ještě nemohly dosáhnout vyššího

vzdělání. Ve Vídni Šemberovi bydleli vestejném domě jako rodina slovenského básníka Jan Kollára. Navštěvoval je František

Palacký, František Ladislav Rieger, Jan

Evangelista Purkyně a mnozí další. Později

Zdenku pojilo přátelství také se spisovatelkou Terézou Novákovou či spisovatelem

Jaroslavem Vrchlickým.

Studentem arabštiny

a adeptem Orientální

akademie

V závěru gymnaziálních studií Masaryk

navštěvoval kurzy arabštiny na věhlasné

tereziánské Orientální akademii (později přejmenované na Konzulární akademii, dnes Diplomatická akademie)

a dokonce na ni složil i zkoušky. Prestižní

škola tehdy jako jediná na světě poskytovala vzdělání v oboru mezinárodních

vztahů a vychovávala diplomaty pro

celou Evropu. Studovali na ní dokonce

i někteří panovníci. V roce 1848 bylazpřístupněna měšťanům, nicméně stálepřežívala praxe obsazování diplomatických

postů téměř výhradně šlechtici. Proto

si Masaryk studium na této elitní škole

nakonec rozmyslel.