načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

To budete čubrnět! - Vendula Hegerová Romana Suchá

  > > To budete čubrnět!  

Elektronická kniha: To budete čubrnět!
Autor:

Nejen pro fanoušky Mikulášových patálií Milý interaktivní příběh o sourozencích Honzíkovi a Haničce svým vtipem potěší nejen fanoušky Mikulášových patálií. Jak dopadne ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  93
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 70
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Vendula Hegerová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1152-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejen pro fanoušky Mikulášových patálií

Milý interaktivní příběh o sourozencích Honzíkovi a Haničce svým vtipem potěší nejen fanoušky Mikulášových patálií.

Jak dopadne nepovedené kouzelnické představení malého Honzíka a jaké trampoty čekají na Haničku, která si musí vytoužené morčátko získat domácími pracemi?

Hřejivý příběh je obohacen jednoduchými úkoly, jejichž prostřednictvím děti poznávají svět kolem sebe. Učí se různým znalostem a dovednostem, rozvíjí své logické myšlení a usuzování.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






To budete čubrnět!
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cpress.cz
www.albatrosmedia.cz
Romana Suchá
To budete čubrnět! – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





3
Ahoj! Já jsem Hanka a chodím do první třídy. Můj bráška je o tři
roky mladší a jmenuje se Honzík. Jestli chceš, můžeme být
kamarádi – ruku na to.





4
Dnes p řišel Honzík ze školky plný zážitků. Očka mu jen zářila.
S nadšením nám vyprávěl, co všechno ve školce dělali. Domů se
hnal tak zběsile, že jsme mu s maminkou skoro nestačily. Cestou
nám líčil své vítězství v závodech odrážedel a hrdě nám ukazoval
diplom, na kterém bylo napsáno: Honzíkovi za první místo.
Samozřejmě byl na diplom patřičně pyšný. Určitě si ho vystaví
v pokojíčku a každý den se na něj bude obdivně koukat. Vyhrál
sice jenom o fous, ale i tak je to borec. Celou dobu to vypadalo,
že vyhraje Tonda – jeho největší kámoš. Jenže Tondovi se před
cílem vyzula bota, a tak skončil až druhý.
To budete čubrnět!





5
První dva vít ěze, Honzu
a Tondu už tedy znáš. Teď
se pořádně podívej na obrázek
a zkus odhadnout, kdo byl třetí,
čtvrtý a kdo poslední. Vašík má
červené kolo, Petruška si zapomněla
vzít helmu a Karolínka má světlé
vlásky. Kolik dětí se účastnilo závodů?





6
Je ště venku nám Honzík ukazoval, jak se před závodem
procvičovali. „Nařídila nám to paní učitelka,“ vysvětloval. Prý to
tak dělají všichni sportovci. Nejdřív klusali na místě, pak dělali
dřepy a nakonec se protahovali. „Paní učitelka nám říkala,“
zdůrazňoval Honzík, „ať se pořádně, ale pořádně natáhneme. Myslel
jsem, že se přetrhnu.“ Hned nám to začal ukazovat. Skutečně to
vypadalo, že se každou chvíli přetrhne. Když s tím protahováním
konečně přestal, tak si postěžoval, že paní učitelka to nedělala. To
ho samozřejmě pěkně naštvalo a nechápavě kroutil hlavou.





7
Zkus najít v šechny Honzíkovy pohozené věci – svetr, batoh, boty a čepici.
Když dorazil domů, hned ve dveřích se zul. Nejdříve odkopl
jednu botu a pak druhou. Nakonec ze sebe serval mikinu
a nechal ji ležet uprostřed předsíně. Máma brblala, že to tady vypadá
jako po výbuchu. „Honzíku, okamžitě se vrať a všechno po sobě
ukliď,“ volala nazlobeně maminka. Ale to už Honzík neslyšel,
protože byl zaneprázdněný přípravou „NĚČEHO“, z čeho nám
prý polezou oči z důlků. S obrovským nadšením nás ujišťoval,
jak to bude skvělé, a z pokojíku na nás halekal: „TO BUDETE
ČUBRNĚT!“
Jsem opravdu zv ědavá, čím nás překvapí. No a protože jsem
jeho úžasná sestřička, tak za něj ten nepořádek v předsíni uklidím.
A kdyby ti to nevadilo, tak mi můžeš trošku pomoct – co říkáš?





8
Te ď na mě Honza volá z obýváku: „Haničko, sluníčko, pojď mi
pomoct.“ Dokonce mi řekl sluníčko a tím mě opravdu dostal. On
prostě ví, jak na mě. Běžím tedy za ním do obýváku. Tam mi
rukama naznačuje, že mám přijít blíž a pak mi do ucha
po-ti-chou-čku, ale opravdu po-ti-chou-čku šeptá „Přines židle.“ No, moc
jsem tomu nerozuměla. Slyšela jsem sice správně, že chce přinést
židle, ale nechápala jsem na co. Nechtěla jsem se ho ptát,
protože byl hrozně zaneprázdněný. A tak jsem bez velkého
přemýšlení začala odnášet židle z kuchyně do obýváku – pěkně jednu
po druhé. Všechny jsem je srovnala do řady a v tom mě napadlo
„Honzíku, nechystáš ty pro nás nějaké představení?“ A Honzík
souhlasně přikývl, že ano. Tak teď už to konečně chápu. Musíme
tedy překontrolovat, jestli jsem nachystala dost židlí.
Počítej se mnou – židle pro tebe, pro mě, pro mámu a pro tátu. To jsou
celkem .......... židle. A mám nachystané ..........
A to znamená, že musím přinést ještě .......... ?





9
To u ž ale Honzík volá z kuchyně „Hani, potřebuju hrnec!“
A tak utíkám do kuchyně, kde už Honza kramaří ve skříňce
a vyndává jeden hrnec za druhým. Až to máma uvidí, ta bude mít
radost. Žádný z hrnců se mu nezdál dost dobrý. „Ty budeš něco
vařit?“ zeptala jsem se. Honzík však zavrtěl hlavou „To nééé.“ Pak
mi vysvětlil, že hledá největší hrnec, jaký doma máme, a zoufale
žadonil, ať mu pomůžu.
Pojď, vybereme spolu pro Honzíka největší hrnec.
Která vařečka je nejmenší?
Teď zase pro změnu shání maminčin žlutý šátek, který
nakonec našel v její komodě. Nejdřív se mu zdál trochu malý, ale
protože žádný větší nenašel, tak se s ním spokojil. Pak se vrátil
do kuchyně a z věšáčku sundal čtyři vařečky.
Ze všech stran si je
poměřoval a přemýšlel, která z nich
je nejmenší. Asi bychom
mu měli poradit – co říkáš?





10
Honzík vyskládal v šechny rekvizity včetně diplomu za první
místo na konferenční stolek. Pak se v obýváku zavřel, aby mu
tam nikdo nechodil. Důrazně nám kladl na srdce, že ho
v žádném případě nesmíme rušit. „Jinak nebude žádné překvápko,“
řekl a zabouchl za sebou dveře. Přes prosklenou výplň dveří bylo
vidět, jak tam pobíhá a energicky mává máminým šátkem z jedné
strany na druhou.
Taky jsme museli po čkat na tátu, až se vrátí z práce, protože to
úžasné „NĚCO“ musí přece vidět. Hned jak táta dorazil, vykoukl
Honzík zpoza otevřených dveří a mávl na nás, že můžeme.
Pak se hluboce uklonil a představil se nám jako kouzelník
Alfons. Do pravé ruky uchopil vařečku a vysvětlil nám, že to
je jeho kouzelnická hůlka. Oddechla jsem si, protože to vaření
by taky nemuselo dobře dopadnout. Ale to už nás začal učit
děsně tajné zaklínadlo: „SIM SALA BIM“. Několikrát jsme ho
museli zopakovat, dokud neměl úplnou jistotu, že to
nepopleteme. Kuba, jeho kámoš ze školky, to totiž popletl, a málem se to
kouzlo nepovedlo. Všichni se pak Kubovi smáli, až se za břicho
popadali.
Kuba, na rozdíl od našeho Honzíka, moc rád baští a taky je
velký srandista. Když je kouzelník z toho zaklínadla zkoušel, řekl
místo „sim sala bim“: „Sním salám sním.“ Když měl Honzík
pocit, že to nespleteme, vzal do rukou obrovský hrnec, aby ho všem





11
ukázal. Pak ho op ět položil na stůl
a upřel na nás svůj kouzelnický
pohled. Zdůraznil, že teď máme
dávat veliký, ale veliký pozor. Že
uvidíme, co jsme ještě neviděli.
A taky že jo. Do ruky vzal
svůj diplom za první místo
a roztrhal ho
na malinkaté kousíčky. Všem
strnul úsměv na rtech.
Bylo nám jasné, co
asi bude následovat.
Útržky diplomu
vhodil do hrnce,
několikrát je promíchal
rukou a hrnec přikryl žlutým šátkem. Pak nám dal pokyn, abychom
společně s ním opakovali kouzelné zaklínadlo „sim sala bim“.
A připomněl nám, že se máme snažit, aby se to povedlo. Takže
teď to bude určitě na nás. Ve školce si to zkoušeli s kouzelníkem,
a tak si byl naprosto jistý, že to musí klapnout. Dvakrát máchl
kouzelnickou hůlkou nad hrncem a zvedl šátek. To, co v hrnci
uviděl, určitě nečekal. Chvíli tam stál jako opařený. Pak hrnec
znovu přikryl a dvakrát máchnul hůlkou – teda vařečkou. Zvedl





12
Co te ď? Pojď, vysypeme kousíčky diplomu na stůl a zkusíme je složit
dohromady.
šátek a zase nic. Tak
to udělal ještě jednou
a to už se mu po tvářích
začaly koulet slzy jako
hrachy. Praštil vařečkou
o zem a s pláčem odběhl
do pokojíku. Máma
s tátou pospíchali za ním,
aby ho nějak utěšili.
Samozřejmě to nebylo nic
platné. Jeho chlouba –
diplom za první místo byl
v háji – tedy v hrnci.





13
Asi bychom ten diplom nakonec n ějak slepili, ale nevypadlo
by to dobře. Je mi Honzíka moc líto. Ale počkej! Teď mě něco
napadlo. Hned jsem běžela do pokojíku a ze šuplíku jsem
vytáhla krabici s výkresy a jinými poklady ze školky. A představ si,
že jsem v ní našla i tři diplomy.
Musíme se spolu podívat, jestli některý z nich není náhodou podobný tomu
Honzíkovu.
To je paráda – jeden z nich je úplně
stejný jako ten Honzíkův. Vždyť jsem
taky chodila do stejné školky. Jenom
na tom mém je napsáno: Haničce
za nejkrásnější masku. Ale Honzík
ještě neumí číst, takže se to
vsákne.





14
Krabici s  poklady jsem vrátila zpátky do šuplíku, Honzíkův
roztrhaný diplom jsem pro jistotu spláchla do záchodu a svůj
diplom za nejkrásnější masku jsem s pocitem geniality vložila
do hrnce. To bude Honzík čubrnět. Hrnec jsem ještě přikryla
máminým žlutým šátkem. A už jsem volala na Honzu, že by to
měl ještě jednou zkusit. „Velcí chlapi to přece jen tak nevzdávají,“
halekala jsem z obýváku, abych ho správně vyhecovala. Máma
s tátou se na mě nechápavě podívali, ale to už se v Honzíkovi
probudila chlapská hrdost. S velikým odhodláním se vrátil
do obýváku, kde popadl svou kouzelnickou hůlku. Dvakrát s ní
máchnul nad hrncem a naposledy zopakoval „sim sala bim“. Pak zvedl
šátek a očka se mu rozzářila jako snad ještě nikdy.
Máma s tátou ani nedýchali a s napětím očekávali, co se bude
dít. Honzík zalovil v hrnci a pak z něj vytáhl krásný neponičený
diplom. Pyšně ho zvedl, abychom ho všichni viděli, a vítězně ho
políbil. Vůbec nic nepoznal a diplom si přišpendlil na svou
nástěnku v pokojíku. Teď se každému chlubí, jaký je úžasný
kouzelník, a všem ukazuje můj tři roky starý diplom za nejkrásnější
masku.





15
Ráno jsem kousla
do rohlíku a nějak
podivně to zabolelo. Přejela
jsem zuby jazykem
a ucítila jsem, že se mi kývá
přední zub. Celý den
jsem z toho byla pěkně
nervózní. Několikrát
jsem se přistihla, že mám
ruku v puse a viklám si
zubem sem a tam. I paní
učitelka si toho všimla
a řekla: „Haničko, tebe zlobí zoubek, viď?“ Souhlasně jsem
přikývla. Paní učitelka hned začala vyprávět o tom, jak byla malá
a jak za ní jednou večer přišla Zoubková víla. Údajně chodí
za každým, kdo si vypadnutý zoubek uloží před spaním pod polštář.
Zjevuje se prý jenom ve snu a je moc půvabná. Na každého
se směje a ve tvářích se jí dělají krásné dolíčky. Má dlouhé
blonďaté vlásky, které zdobí věneček z bílých kopretin. Očka má jako
dvě modré tůňky. Její šaty jsou dlouhé až po zem a mají
červánkově růžovou barvu.
Zoubek





16
Doma jsem si vzala čistý kapesník. Samozřejmě že ne
na smrkání, ale na ten zlobivý zoubek. Nechtěla jsem čekat, až mi sám
od sebe vypadne, a rozhodla jsem se, že si ho vytrhnu. A to úplně
sama – teď a hned! Zároveň jsem se nemohla dočkat, až si ho
večer schovám pod polštář. Tajně jsem totiž doufala, že i mě navštíví
Zoubková víla. Byla jsem zvědavá, co mi asi přinese. V duchu
jsem si představovala, jak tančí kolem mé postele, růžové šaty
kolem ní plápolají. Jenže obraz se rozplynul v okamžiku, kdy se
skláněla nad mou postelí a pod polštář mi dávala úhledně
zaPoznáš na obrázku
Zoubkovou vílu?
Zkus sám popsat,
jak vypadají ostatní
víly. Můžeš jim
vymyslet i nějaké
jméno.





17
balen ý balíček převázaný bleděmodrou stužkou. Já seděla
zabořená v křesle se svým bílým kapesníkem a můj zoubek byl stále
na svém místě. Moc to bolelo a já nedokázala sebrat odvahu
a pořádně s ním škubnout.
Po nějaké době si ke mně přisedla máma a povzbuzovala mě:
„No tak Hani, šup!“ Protože to její
povzbuzování vůbec nepomáhalo, tak se nabídla, že
mi ho sama vytrhne. To jsem samozřejmě
zavrhla a nějakou dobu jsme tam vedle
sebe jen tak mlčky seděly. Nakonec máma
nečekaně vstala, zavadila o můj loket a zub
byl venku. Dala si záležet, aby to
vypadalo, že nechtěla,
ale já moc dobře
vím, že chtěla.
Ale taky vím, že
to myslela dobře,
a proto se na ni
vůbec nezlobím. No
hlavně, že je zub
venku.
Nakonec to ani moc
nebolelo.





18
Mohl bys mi ji prosím
podat? M ěla by být
ve spodním šuplíku.
Honem jsem si šla vypláchnout pusu a umýt svůj čerstvě
vytržený zoubek.
Protože mi dáseň trochu krvácí, potřebovala bych vatu. Máme
ji schovanou tamhle v té komodě.
Jsi šikula! Díky! Hned jsem si utrhla malý kousek vatičky
a dala ho do pusy, kde se mi ještě před chvílí viklal malinkatý
zoubek. Honzík si myslel, že to mám žvýkačku, a volal na mě,
že chce taky. Začala jsem se smát, že to není
žvýkačka, ale obyčejná vata. Samozřejmě
mi nevěřil a navíc měl zlost, že si z něho
dělám legraci. Stoupl si doprostřed
pokojíčku, dal ruce v bok a rozčileně na mě
křičel: „Ty jsi, ty jsi...“ Nemohl však přijít
na žádné vhodné slovo, které by
dodal. Až nakonec vyhrkl: „Ty jsi
rybička.“





19
Nemohla jsem se do čkat večera. Moc jsem se těšila, jak si dám
zoubek pod polštář a ráno tam najdu nějaké malé překvapení.
Tentokrát jsem to ani moc nenatahovala a hned po koupání jsem
šla spát. Ale protože jsem byla plná očekávání, nemohla jsem
usnout.
Dnes byl pokojíček nějaký tajemný. Všude kolem byla černá
tma, jen stříbrný měsíček svítil přes okno do pokoje. Moje
oblíbené hračky vrhaly podivné stíny a některé z nich jsem ani
nepoznávala. Trošku se začínám bát. Musím se ve svém pokojíčku
pořádně rozkoukat a strach zahnat.





20
Pom ůžeš mi prosím
rozpoznat alespoň
některé z mých
oblíbených věcí?
Penál, gumičku
do vlasů, aktovku
a míč?





To budete čubrnět!
Romana Suchá
Ilustrace: Vendula Hegerová
Sazba: Věra Mleczková
Jazyková korektura: Dana Ondrušková
Odpovědná redaktorka: Zuzana Neubauerová
Technický redaktor: Radek Střecha
Objednávky knih:
www.albatrosmedia.cz
eshop@albatrosmedia.cz
bezplatná linka 800 555 513
ISBN tištěné verze 978-80-264-1152-9
ISBN e-knihy 978-80-264-1177-2 (1. zveřejnění, 2016)
Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2016 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem
Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 24 042.
© Albatros Media a. s., 2016. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována
a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu
vydavatele.
1. vydání





Kompletní nabídku titul ů naleznete na
www.albatrosmedia.cz






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.