načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Tlouštíci hoří rychleji -- & další fatální moudra z krematoria - Caitlin Doughtyová

Tlouštíci hoří rychleji -- & další fatální moudra z krematoria
-15%
sleva

Kniha: Tlouštíci hoří rychleji -- & další fatální moudra z krematoria
Autor:

Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-24
Počet stran: 256
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 255 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: další fatální moudra z krematoria / Caitlin Doughtyová
překlad: Adéla Bartlová
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2017-43
ISBN: 9788026506751
EAN: 9788026506751
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není blažená, přináší jen větší hrůzu. Metaforický šátek na oči teď na chvíli odložte. Caitlin Doughtyová vypráví o šesti letech, které strávila prací v americkém pohřebnictví. Její upřímná, ironická a často i vtipná výpověď připomíná půlnoční výpravu na hřbitov. Autorka demystifikuje smrt a odpovídá na otázky, o nichž jste ani nevěděli, že je máte. Můžete chytit nemoc od mrtvoly? Kolik mrtvých se vejde do dodávky? Jak vypadá planoucí lebka? Pokud nechcete číst realistický popis smrti a mrtvých těl, vzali jste do ruky špatnou knihu. Můžeme ze všech sil vystrkat smrt na samý okraj zájmu, odkládat mrtvé za nerezové dveře a zavírat umírající do nemocničních pokojů. Dokážeme tak mistrně skrývat smrt, že byste skoro uvěřili, že jsme první nesmrtelná generace. Ale nejsme. Všichni umřeme a dobře to víme.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Caitlin Doughtyová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PSÍ PŘEKVAPENÍ

D

ruhý den jsem se ve Westwindu seznámila s Padmou.Padma nebyla odporná. „Odporná“ je takové jednoduchéslovo s  prostým významem. Padma byla spíš stvoření z hororového fi lmu, představitelka titulní role něčeho, co by se mohlo

jmenovat „Úsvit nemrtvých voodoo čarodějnic“. Pouhý pohled na

její tělo ležící v kartonové kremační rakvi ve mně vzbuzovalomyšlenky typu: „Panebože. Prokrista – co to – co tady sakra dělám? Co

je to za příšernost? Proč?“

Padma byla etnicky původem ze Srí Lanky a  severní Afriky. Tmavý pigment v kombinaci s pokročilým stadiem rozkladuzbarvil její kůži do uhlové černi. Kolem hlavy měla rozhozené zmatnělé chumáče dlouhých vlasů. Z  nosu jí vyrůstala hustá pavučina bílé plísně a zakrývala jí půlku obličeje, od očí až po zívající ústa. Levá půlka hrudníku byla propadlá, takže to vypadalo, jako by jí někdo odstranil srdce v rámci podivného rituálu.

Padmě bylo jen něco přes třicet, když ji zabila vzácná genetická choroba. Její tělo leželo několik měsíců ve Stanfordské fakultnínemocnici, kde ho lékaři podrobovali testům ve snaze pochopit její nemoc. Než se ocitla ve Westwindu, její tělo se proměnilo ve fantaskní objekt.

Jakkoli pitvorná připadala Padma mým amatérským očím, nemohla jsem se od jejího těla odtáhnout jako rozechvělé mládě. Správce Mike mi dal jasně najevo, že mi neplatí za vyšilování nad


TLOUŠTÍCI HOŘÍ RYCHLEJI20

mrtvolami. Toužila jsem mu dokázat, že si zvládnu osvojit jehoklinický odstup.

Pavučinová plíseň na obličeji, vážně? No jasně, to už jsem viděla milionkrát, vlastně mě překvapuje, že jde o  tak mírný případ, měla bych říct, jestli chci být opravdovou profesionálkou smrti.

Než uvidíte někoho jako Padma, může se smrt zdát téměř elegantní. Představte si viktoriánskou oběť souchotí, která umírás praménkem krve vytékajícím z koutku růžových úst. Když je Annabel Lee, láska Edgara Allana Poea, uchvácena chladnou smrtí a uložena do hrobky, osamocený Poe ji nedokáže opustit. Celou noc ležívá s bolestí „u krásné své mrtvé nevěsty, v té truchlivé hrobcev přímoří, v tom truchlivém hrobě při moři“.

Překrásné alabastrové tělo Annabel Lee. Ani zmínka o řádění hniloby, kvůli které by se z ležení vedle mrtvé nevěsty stal silně páchnoucí zážitek.

Nešlo jen o Padmu. Všední realita práce v pohřebním ústavu byla krutější, než jsem čekala. Začínala jsem o půl deváté ráno, kdy jsem zapínala obě pece. První měsíc jsem s  sebou nosila tahák a podle něj neohrabaně kroutila knofl íky jako v  sedmdesátkovém sci-fi fi lmu. Knofl íky rozsvěcely jasně červená, modrá a  zelená tlačítka, jimiž se nastavovala teplota, zapalovaly hořáky a ovládalo proudění vzduchu. Okamžiky předtím, než se pece hlučně probraly k životu, patřily k  nejklidnějším a  nejmírumilovnějším během celého dne. Žádný rámus, žádné horko, žádný stres, jen jedno děvče a výběrčerstvě zesnulých.

Sotva se pece rozburácely, klid zmizel. Místnost se proměnila ve vnitřní kruh pekelný, naplněný horkým, hutným vzduchema duněním ďáblova dechu. Stěny krematoria byly potažené nadýchanou stříbrnou krytinou jako v kosmické lodi, která ji zvukově izolovala


21PSÍ PŘEKVAPENÍ

a nepropouštěla burácení do přilehlé kaple a rozlučkových síní, kde

by mohlo dolehnout k uším pozůstalých.

Když teplota v  cihlové komoře pece dosáhla 800 stupňů Celsia, byla pec připravena na první tělo. Mike mi každé ráno položil na stůl několik povolení k  nakládání s  lidskými pozůstatky, vydaných státem Kalifornie, a  řekl mi, koho dnes čeká kremace. Vzala jsem z hromádky dva dokumenty a pak jsem musela najít své oběti v  „lednici“, velkém chladicím boxu, kde se skladovala těla. Závan studeného vzduchu mě přivítal mezi hromadami kartonovýchkrabic s  mrtvými; na každé bylo napsáno celé jméno a  datum úmrtí. V lednici to páchlo jako smrt na ledě. Ten pach se špatně popisuje, ale nedá se zapomenout.

Lidé, kteří se sešli v té kobce, by se v životě nejspíš nepotkali.Postarší černoch s  infarktem myokardu, bělošská matka ve středním věku, která zemřela na rakovinu vaječníků, mladý Hispáneczastřelený jen pár bloků od krematoria. Smrt je sem svedla na jakýsisummit Spojených národů, ke kulatému stolu, u kterého se diskutuje o neexistenci.

Když jsem vcházela do lednice, nesměle jsem slíbila vyšším silám, že jestli mrtvý nebude na dně vrstvy krabic, stanu se lepším člověkem. Dnes ráno se první povolení ke zpopelnění týkalo pana Martineze. V dokonalém světě by pan Martinez ležel hned navrchu, abych ho mohla rovnou přeložit na hydraulické vozítko. K mé velké nelibosti jsem ho našla až pod panem Willardem, paníNagasakiovou, a ještě panem Sheltonem. To znamenalo, že budu musetkrabice přerovnávat jako při morbidní partii tetrisu.

Když jsem konečně přesunula pana Martineze na vozík, mohla

jsem vyrazit na krátkou cestu do kremační místnosti. Poslednípřekážkou byly těžké plastové pruhy (též populární v myčkách na auta


TLOUŠTÍCI HOŘÍ RYCHLEJI22

a chlaďácích na maso), které visely ve dveřích lednice, aby z níneunikal chladný vzduch. Ty pruhy byly mí nepřátelé. Každého, kdo se

snažil projít, ovíjely jako strašidelné větve v kreslené verzi Legendy

z Ospalého údolí. Nerada jsem se jich dotýkala, představovala jsem

si, že jsou na tom plastu nalepené tuny bakterií a logicky i utrápené

duše zesnulých.

Když jste se zamotali do pruhů, nevyhnutelně jste si špatněvypočítali úhel, ve kterém jste museli zatočit s vozíkem, abyste se dostali ven. Strčila jsem do pana Martineze a  zaslechla jsem známé buch, protože jsem to přehnala a narazila vozíkem do kovových futer.

K tomu bouchání a posunování pana Martineze kousek pokousku dopředu a  dozadu a  zase zpátky se nachomýtl Mike, který šel kolem do přípravny. „Zvládnete to? Potřebujete pomoc?“ zeptal se a povytáhl jedno obočí výrazně výš než to druhé, jako by chtěl říct: Je nad slunce jasné, že to totálně nezvládáš.

„Ne, v pohodě!“ odpověděla jsem vesele, odhrnula si z obličeje bakteriemi olepenou větev a vyrazila s vozíkem do krematoria.

Dávala jsem si pozor, abych vždycky odpovídala: „Ne,v pohodě!“ Potřebuju pomoct zalít květiny na zahrádce před budovou? „Ne, v  pohodě!“ Potřebuju připomenout, jak namydlit mužskou ruku, abych stáhla snubní prsten přes oteklý kloub? „Ne,v pohodě!“

Jakmile jsem dostala pana Martineze z kobky, přišel čas naotevření krabice. To se stalo nejmilejší částí mé práce.

Otevírání krabic bych přirovnala k  Psímu překvapení, plyšové hračce pro holčičky ze začátku devadesátých let. V  reklamě na Psí překvapení vystupovala skupinka pěti- až sedmiletých dívenek namačkaných kolem plyšového psa, tedy fenky. Otevřely jí chluaté bříško, ve kterém na ně čekala hromádka plyšových štěňátek,


23PSÍ PŘEKVAPENÍ

a  radostně u  toho ječely. Štěňátka mohla být tři, čtyři, nebo jich

mohlo být dokonce pět! To bylo samozřejmě to „překvapení“.

S  mrtvými to bylo stejné. Vždycky když jste otevírali krabici, mohli jste tam najít cokoli, od pětadevadesátileté staré dámy, která mírumilovně zemřela v domácí hospicové péči, až po třicetiletého muže, kterého našli osm dní po smrti v kontejneru zasupermarketem. Každá osoba představovala nové dobrodružství.

Pokud bylo tělo v  krabici neobvyklé (příklad: Padma s  plísní na obličeji), vedla mě zvědavost k  soukromému pátrání v elektronickém registračním systému, doplňkových zprávách od koronera a úmrtních listech. Tyhle byrokratické nezbytnosti obsahovaly další informace o životě a především o smrti daného člověka. Dozvěděla jsem se z nich, jak mrtvý opustil svět a dostal se ke mně dokrematoria.

Pan Martinez nebyl mezi ostatními mrtvými tak výjimečný. Kdybych ho měla oznámkovat, vyšlo by to zhruba na tři štěňata. Byl to Latinoameričan na prahu sedmdesátky, který zřejmě zemřel na onemocnění srdce. Pod kůží se mu rýsovaly obrysykardiostimulátoru.

Mezi pracovníky krematorií se traduje, že lithiové bateriev kardiostimulátorech v peci explodují, pokud se zapomenou vyndat.Tyhle drobné bomby prý dokážou ustřelit nebohé obsluze krematoria hlavu. Nikdo zatím nenechal kardiostimulátor v  peci tak dlouho, aby se zjistilo, jestli je zkazka pravdivá. Vrátila jsem se do přípravny pro jeden ze skalpelů používaných při balzamování, abychstimulátor vyndala.

Přiložila jsem skalpel na hrudník pana Martineze a pokusila se naříznout kůži nad stimulátorem do kříže. Skalpel vypadal ostře, ale s kůží si neporadil – neudělal na ní ani škrábanec.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist