načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tiché šlapací království - Zdeněk Svěrák

Tiché šlapací království

Elektronická kniha: Tiché šlapací království
Autor:

Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák jako rozhlasovou pohádku. Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí. Obsah totiž až příliš připomínal tehdejší Československo. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152
+
-
5,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 63
Rozměr: 18 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0445-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kdo by si rád nezazpíval do kroku nebo při práci, aby mu rychleji odsejpala? Všichni, jenže nesmí. V Tichém šlapacím království si můžete zpívat tak akorát ve vězení. Pohádka o podivném království, kde mluvit nahlas je přísně zakázáno. Původně napsáno jako rozhlasová pohádka.

Popis nakladatele

Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák jako rozhlasovou pohádku. Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí. Obsah totiž až příliš připomínal tehdejší Československo. Pohádka vypráví o divném království, kde se nesmí mluvit nahlas... Věříme, že příběh má stále co říci i dnes – nejen chytrým dětem, ale i jejich chytrým rodičům… (pohádka pro děti i dospělé)

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ZDENĚK SVĚRÁK

TICHÉ ŠLAPACÍ

KRÁLOVSTVÍ

Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák

v šedesátých letech jako rozhlasovou pohádku.

Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí.

Její obsah totiž až příliš připomínal situaci

v tehdejším Československu.

Pohádka vypráví o divném království,

kde se nesmí mluvit nahlas. Ti, kteří tento

zákaz poruší, jdou díky Špiclovi do vězení.

Věříme, že příběh má stále co říci

i dnes – nejen chytrým dětem,

ale i jejich chytrým rodičům...

Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz • www.cosmopolis.cz

ISBN 978-80-271-0445-1

ZDENĚK SVĚRÁK

TICHÉ ŠLAPACÍ KRÁLOVSTVÍ

ZDENĚK SVĚRÁK

TICHÉ ŠLAPACÍ

KRÁLOVSTVÍ


ZDENĚK SVĚRÁK

TICHÉ ŠLAPACÍ

KRÁLOVSTVÍ

Pohádka pro děti i dospělé


3

LL

ÚVOD

V  šedesátých letech, kdy ještě televize ne­

kralovala tak neúprosně jako dnes, zatoužil

jsem napsat nedělní rozhlasovou pohádku.

To nebyl malý cíl. Pohádky tehdy z rozhlasu

po drátě i  bez drátu poslouchal celý národ,

děti i dospělí.

Pohádka Tiché šlapací království má svůj osud. Vypráví o  divném království, kde se nesmí mluvit nahlas... A ti, kteří neposlech­ nou, si pak můžou zpívat písničky v králov­ ském vězení.

Takzvaní normalizátoři nechali pohádku po roce 1968 smazat jako nežádoucí. Nejspíš proto, že „tiché království“ příliš připomí­ nalo tehdejší Československo.

4

LL

Ale po listopadu 1989 se pohádka dočkala

nového natočení pod názvem Kolo se zlatý­

mi ráfky. Věříme, že potěší nejen chytré děti,

ale i jejich chytré rodiče.

P OSTAV Y:

reportér – vypravěč Ludvík Šňůra

král Tichošlap IV.

královský rádce Josef Špicl

doktor Sádlo

elektrikář Karel

princezna Bohunka

učitelka Tichá

Sloupník

žák Václav Bíško

poštmistr Spěšnina

zloděj Pátek

5

LL

DIVNÉ TICHÉ ŠLAPACÍ

KRÁLOVSTVÍ

Hlásí se Tiché šlapací království. U mikrofo nu

Ludvík Šňůra, reportér královského rozhlasu.

Byl jsem požádán, abych vám vyprávěl

o  našem divném království, poněvadž jsem

se osobně zúčastnil dějin. Tedy, nejprve je

třeba říci, že naše království bylo divné, ale

už není. Já například mluvím ještě ze zvyku

tiše, ale... mohu docela klidně mluvit i  na­

hlas. Tak daleko už jsme. Ale o tom později,

k tomu dojdeme, teď prosím pozor. Dovoluji

si představit jednotlivé osoby našeho krá­

lovství. Tak za prvé  – jeho veličenstvo král

T ic ho šl ap   I V.

LL

„Nooo, tady jsem se na mou duši poved, co?“ prohlíží se samolibě král Tichošlap IV.

„Je to nejkrásnější známka, jakou jsem kdy viděl, Vaše Veličenstvo,“ neváhá s odpo­ vědí královský rádce.

„To jsi řekl dobře, Josefe. Připadá mi, že na ní mám takové moudré oči. Zvláště to levé.“

„Ano, levé je zvlášť moudré,“ souhlasí rád­ ce. „Ovšem to nikterak neznamená, Veličen­ stvo, že by pravé moudré nebylo. Na té znám­ ce jste se, milosti, skutečně vyvedl.“

„Hmmm... Podej mi nějakou obálku, já se zezadu nasliním a pošlu se bratrovi do Itálie.“

„Ha, ha, ha...,“ směje se rádce. „Ten bude zase mrkat, milosti. He, he, he... Co jsem to chtěl říci? Už vím, vyšetřování ohledně toho výbuchu včera v dopoledních hodinách už je ukončeno.“

„Ano? A jak to dopadlo?“ zajímá se Ticho­ šl ap   I V.

LL

„Šel jsem na to od lesa, milosti.“

„Ten rošťák se schoval v lese?!“ nevěří Jeho Vel ičenst vo.

„Nikoli, to je takový slovní obrat,“ vysvět­ luje Josef.

„ A ha.“

„Pachatelem výbuchu je Václav Bíško, žák 2. třídy zdejší školy, prosím. Dovolím si vám přečíst jeho výpověď: ‚Snědl jsem svačinu a koukám, že mám v ruce prázdný pytlík. Tak jsem ho nafouk a udělal jsem ránu.‘“

„To je zajímavé. Jak ho za ten čin potres­ táme?“ ptá se vládce.

„Dovoluji si připomenout, milosti, že jste si při výbuchu úlekem polil polévkou úplně nový plášť z dovezeného hermelínu. A dovo­ luji si dále uvést, že čin je daleko nebezpeč­ nější, než se zdá!“

„Ty myslíš, že se to nedá vyprat?“ děsí se panovník.

LL

„Veličenstvo, dělá ­li žák Bíško ve druhé třídě výbuchy, způsobující váš úlek, čeho se dočkáme za pár let?!“ varuje rádce.

„No, čeho se dočkáme?“ ptá se nedočkavě král Tichošlap IV.

„No,“ zamýšlí se Josef, „za pár let bychom se mohli dočkat detonací!“

„Ne!“ zlobí se vládce.

„Ano, detonací, které by otřásly samými základy!“

„Nemluv pořád o  tom rámusu, víš dobře, že to nesnáším. Fuj, to jsem z toho nervózní. Jak ho tedy potrestáme?“

„Navrhuji zabavit mu veškeré jeho ob­ rázkové knížky. Mám zjištěno, že tím ho potrestáme nejvíc. Obrázkové knížky, to je jeho. Ty ho nejvíc baví. Máme je tedy za­ bavit?“

„Zabavit!“ končí debatu král.

LL

Tak, to byl tedy král Tichošlap IV., u něhož jsme zastihli i  Josefa Špicla, královského rádce a slídiče.

Bystřejší z  vás už jistě postřehli, že král nesnáší hluk, rámus, křik, hukot, práskání, bouchání, hlasité zpívání, o  randálu a  ben­ gálu vůbec nemluvím. Král Tichošlap snáší jen známky, na kterých je vyobrazen. A ticho. Vypadá to jako nevinný vrtoch, ale není to nevinný vrtoch. Je to pravé peklo. Představte si například, jak těžko se mi dělá reportáž z napínavého fotbalového utkání: „A  k  míči se dostává levé křídlo červených,“ reportér Šňůra ztiší hlas do šepotu, „je to Ku‑ lišák, jedna klička, druhá klička... Vážení po‑ sluchači, předem upozorňuji, abyste v případě, že Kulišák  – nedej bože  – vsítí gól, zachovali klid a hlavně ticho, žádný křik... třetí klička...

10

LL

góóól. Jedna nula. Ano, gól. A  tribuny nám

ukázněně mlčí. Tak to má v  našem Tichém

šlapacím království být.“

Ovšem já jsem, promiňte, ještě nevysvětlil,

proč se naše království jmenuje šlapací.

Náš král nesnáší hluk, proto je u nás všechno

šlapací. Sám král jezdí ve zlatém šlapacím

autě. Nešlape samozřejmě osobně, k tomu má

pět královských šlapáků v livrejích.

Máme také šlapací autobusy. Chcete se

svézt? Tak pozor – pojedeme! Nohy na pedály

a  raz, dva, raz, dva... Mládenci na zadních

sedadlech, neulejvat se... Pane řidiči, ten

mladík vedle mě se ulévá! Mladíku, styďte

LL

se! Raz, dva, raz, dva... Stačí. Odpočinek. Je­

deme z kopce... Příští stanice: Bezhlučná.

Ano, správně se ptáte, proč nezapřáhneme

koně? Ale koňská kopyta nám, jak známo,

klapou. A kromě toho náš král koně nesnáší,

neboť Tichošlapa II., dědečka Tichošlapa IV.,

kůň kopl do čela. Od těch dob šlapeme. Jsme

Tiché šlapací království. Kdo šlape, ten jede!

A jak vidím, šlape tamhle i doktor Sádlo.

„Buďte zdráv, doktore. Kam uháníte?“ zjiš­ ťuje reportér Šňůra.

„Ale, Karel spad ze sloupu,“ odpovídá dok­ tor Sádlo.

„Kdo? “

„Karel. Elektrikář.“ Promiňte, vážení, uvádím náš šlapací rozhla­ sový vůz do pohybu, neboť elektrikář Karel,

LL

který, jak se dozvídám od doktora Sádla, spadl

z  telegrafního sloupu, hraje v  naší pohádce

hlavní roli. Doufám, že to nebude nic vážného.

Doktor Sádlo už dojel k  nešťastnému

elekt rikáři.

„Cos dělal, hochu?“ ptá se lékař.

„Vylezu na sloup, pane doktore, jako vždycky – jau... v tom kotníku je to nejhorší – a  chci se připoutat. Vtom slyším dole pod sebou na silnici takové slabé, ale zvláštní zvonění,“ vypráví elektrikář.

„Někdo jel na kole,“ odhaduje doktor.

„Kdyby někdo, pane doktore,“ pokračuje zraněný elektrikář Karel. „Za prvé, to kolo mělo zlaté ráfky...“

„Tak to už mi je jasné, milý příteli, bicykl se zlatými ráfky nemá nikdo jiný než prin­ cezna Bohunka,“ skočí doktor elektrikáři do řeči.

LL

„Princezna Bohunka...,“ vzdychne Karel.

„Podíváš se pod sebe, vidíš princeznu a zá­ vrať... a  letíš dolů jako kaštan,“ má jasno doktor Sádlo.

„No, právě.“

„Naštěstí to není nic vážnějšího, napíšu ti recept. To máme  – slabý výron v  kotníku komplikovaný silnou zamilovaností v  prv­ ním stadiu.“

„Čím komplikovaný, pane doktore?“ ne­ chápe elektrikář.

„Tím, že se ti princezna líbí. Ukaž oči... podívej se nahoru... no jo, no, to je jasné, ale  nic si z  toho nedělej. Bohunka se líbí kdekomu. I sousednímu princi Ruprechtovi. A  stejně mu to není nic platné. Tak buď zdráv,  chlapče. A  dávej si na tu nohu ob­ klady,“ loučí se doktor Sádlo.

14

LL

Dobře to dopadlo, elektrikář se z  toho brzy

vykřeše, a než se tak stane, představím vám

princeznu Bohunku. Že je krásná, to už z vy­

právění víte. Ale co ještě nevíte, kam to na

svém kole se zlatými ráfky jezdí. Tedy, každé

úterý a  pátek jezdí do hodin tichého zpěvu

k paní učitelce Tiché.

„Tak ještě jednou, a pěkně tiše,“ nabádá uči­

telka Tichá princeznu.

LL

A Bohunka zpívá:

Tichý větřík navštívil

malé bílé poupě

Na plátky ho políbil

byl na telegrafním sloupě „Na telegrafním sloupě? Ukaž?“ pohlédne paní učitelka do zpěvníku. „Na plátky ho políbil... skoupě, ach, tak, skoupě! Kde jsi, děvče, vzala ten telegrafní sloup? Tady nic takového není!“

„Já jsem si to, prosím, nějak spletla,“ omlou vá se princezna.

„Tak znovu, děvenko, a pozorně.“

Tichý větřík navštívil

malé bílé poupě

On v takové výšce byl

byl na telegrafním sloupě

+


16

LL

„Zase ten sloup! Co to s  tebou dneska je, Bohunko?“ nechápe Tichá.

„Paní učitelko,“ prosí Bohunka, „slibte, že to nikomu neřeknete... On stál až nahoře v takové výšce na telegrafním sloupě a já jela kolem a on se na mě divně... tak pěkně po­ díval... Paní učitelko, jak se na mě podíval, tak spadl na zem... jestli se mu něco stalo... já jsem chtěla zastavit, ale víte, že za mnou pořád jezdí královská garda... tatínek by se to dozvěděl... Že se mu nic nestane, paní uči­ telko, že ne?!“ ujišťuje se nešťastná princezna.

„Tatínek spadl z telegrafního sloupu?“ diví se paní učitelka. „A dobře mu tak, co leze po vejškách.“

„Ale ne, tatínek ne,“ vysvětluje zoufalá Bohunka.

17

LL

U mikrofonu jsem opět já, Ludvík Šňůra,

reportér královského rozhlasu. S radostí vám

oznamuji, že Karel nám už chodí, jeho kotník

je v pořádku. Doktor Sádlo je doktor k pohle­

dání. Karel už zase šplhá po sloupech, má na

botách takové ty ozubené stoupačky a stoupá

a stoupá a stoupá...

LL

Kolo kolem nejede

(písnička elektrikáře Karla)

Stoupám a stoupám do výšky

prohlídnout bílé kalíšky

Stoupám až skoro do nebe

a pořád myslím na tebe

Když se podívám na zemi

po tobě zasteskne se mi

Když se podívám do slunka

říkám si, co asi Bohunka

Ale chyba, chyba, chyba lávky

kolo se zlatými ráfky

kolo kolem nejede

kolo kolem nejede

LL

PRV N Í Z PR ÁVA

TELEGRAFNÍHO SLOUPNÍKA

Královský rádce Josef doprovázející Ticho­

šlapa IV. si všimne elektrikáře Karla a hned

spustí:

„Prosím, tohle se děje necelý kilometr od  královského paláce, milosti. Vyleze si na sloup a huláká.“

„Mladíku, jak si to představuješ, hulákat v  mém Tichém šlapacím království, co? Ty nevíš, že to nesnáším, co?“ zlobí se král.

„Já jsem si nevšim, že přijíždíte, milosti. Já  jsem zrovna prohlížel izolátory,“ vysvět­ luje Karel.

„Cože prohlížel?“ nerozumí Tichošlap.

LL

„Nějaké potvory, milosti,“ tlumočí Josef králi a  hned přidává: „Navrhuji potrestat. Něco mu zabavit. Všimněte si, milosti, jak se na nás dívá... svrchu!“

„To bude tím, že je na tom stromě, ne?“ namítá veličenstvo.

„To není strom, Vaše Výsosti, to je tele­ grafní sloup,“ poučuje Josef.

„To se podívejme. A smí se na to lézt?“

„On může, milosti, on je elektrikář. Ale nesmí hulákat! Vypadá to nevinně, ale je to  vysoce nebezpečné. Začne to hulákáním a končí to vzpourou! Musíme ho potrestat!“ rozčiluje se královský rádce.

„Co mu zabavíme?“ dotazuje se Tichošlap.

„Navrhuji kleště, milosti, bez nich bude úplně nemožný. Tady je mám. Tak, a můžeme jet,“ říká spokojeně Josef.

„To jsou kleště?“ ptá se král.



Zdeněk Svěrák

ZDENĚK SVĚRÁK


28. 3. 1936

Zdeněk Svěrák je populární český humorista, dramatik, scenárista, textař a herec. Úzce spolupracuje s Ladislavem Smoljakem (v divadle Járy Cimrmana, v 70.-80. letech i jako filmový scenárista), se svým synem Janem (ve filmu od 90. let) a s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem (na písních pro děti a hudbě ke svým filmům).

Vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk, literatura (1958). V letech 1958 až 1961 byl učitelem v základní škole v Měcholupech na Žatecku a na gymnáziu v Žatci, od roku 1961 do 1969 byl redaktorem Československého rozhlasu, v letech 1977-91 byl zaměstnán jako scenárista ve FS Barrandov, předtím a poté byl ve svobodném povolání. V letech 1961-1969 byl členem KSČ. V roce 2005 byl 25. v divácké anketě Největší Čech.

Společně s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem vymyslel postavu fiktivního českého génia Járy Cimrmana. S Ladislavem Smoljakem napsali pro Divadlo Járy Cimrmana řadu divadelních her, jako jejichž fiktivní (spolu)autor je uváděn právě Jára Cimrman. Ten je také hlavním hrdinou jejich společného celovečerního filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Jako scenárista se Zdeněk Svěrák podílel na řadě celovečerních filmů, často režírovaných Smoljakem. Je úspěšný také jako herec. Ztvárnil hlavní roli mj. ve filmu Kolja (natočeném podle jeho vlastního scénáře), jenž režíroval jeho syn Jan Svěrák. Tento film získal nejen sedm Českých lvů, ale i dvě prestižní světová ocenění Oscar a Zlatý glóbus. Kromě toho byly na Oscara nominovány i jeho filmy Obecná škola (1991, režie Jan Svěrák) a Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), ve kterých hrál vedlejší role.

Kromě písniček pro děti na hudbu Jaroslava Uhlíře psal v 70. letech pod pseudonymem Emil Synek i texty k populárním písním; nejznámější je Holubí dům Jiřího Schelingera (rovněž na Uhlířovu hudbu).
Od roku 1988 připravuje spolu s Jaroslavem Uhlířem pořad pro děti Hodina zpěvu, který je vysílán Českou televizí. Své písně i neškoleně zpívá.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist