načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tibetská kniha mrtvých - bez autora

Tibetská kniha mrtvých

Elektronická kniha: Tibetská kniha mrtvých
Autor:

Základní dílo tibetského buddhismu, zejména buddhistické morálky a filosofie. Jeho vznik se datuje do 8. století n. l., kdy byla Kniha mrtvých patrně poprvé zapsána, avšak v ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 76%hodnoceni - 76%hodnoceni - 76%hodnoceni - 76%hodnoceni - 76% 82%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 194
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , faksim.
Vydání: Vyd. 8., Ve Vyšehradu 5.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9361-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Základní dílo tibetského buddhismu, zejména buddhistické morálky a filosofie. Jeho vznik se datuje do 8. století n. l., kdy byla Kniha mrtvých patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, „zakopaným“ knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do „zásvětí“ – v „mezistavu“, který následuje po fyzické smrti. Poučení člověku na přechodu mezi těmito dvěma stavy pak není jen popisem pohřebního rituálu, nýbrž také, a vlastně především, plánem správné životní cesty, vedoucí k vysvobození. Pro Evropany je ojedinělým kulturněhistorickým svědectvím o myšlení a způsobu život ve starém Tibetu.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Tajemství Tibetu 2 - Tibetská kniha mrtvých Tajemství Tibetu 2 - Tibetská kniha mrtvých
Minařík Květoslav
Cena: 190 Kč
Tibetská kniha mrtvých Tibetská kniha mrtvých

Cena: 238 Kč
Bez loga - Bez prostoru, bez volby, bez práce Bez loga - Bez prostoru, bez volby, bez práce
Kleinová Naomi
Cena: 482 Kč
Tibetská kniha mrtvých Tibetská kniha mrtvých
Fremantle Francesca
Cena: 234 Kč
Recenze a komentáře k titulu



Torinese 2017-11-21 hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%
Kniha je vhodná pro ty, kteří mají o buddhismu nějaké povědomí. Velmi těžko se čte, bez odborného výkladu se v ní člověk ztrácí. Doporučuju spíš knihu, která ní vychází a tematiku přibližuje i laikům - O smrti a znovuzrození (láma Ole Nydahl. V podstatě jde o "bibli" buddhistů.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

b A R D o t H ö D o l

V Y s V o b o zE n í V b A R Du

s k R z E

n A s l o u c H á n í

z t i b E t Š t i n Y

p ř E l o ž i l

j o s E f k o l mA Š

V Y Š E H R A D

p R A H A

2 0 1 3


t i b E t s k á k n iH A m R t V ý c H

bARD o tHöDol

(VY sVobozEní V b ARD u

sk RzE nAsloucHání )

z tibetského originálu

Zab-čhos ží-khrodgongsa rang-grol,

vydaného v i ndii v r. 1980,

přeložil, předmluvou, komentáři, poznámkami

a seznamem literatury opatřil

a obrazovou přílohu vybral josef kolmaš

přebal, vazbu a grafickou úpravu

navrhl zdeněk stejskal

odpovědný redaktor martin žemla

E-knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.

roku 2013 jako svou 1195. publikaci.

Vydání v elektronickém formátu první

(podle 8. vydání v tištěné podobě). .

Doporučená cena E-knihy 160 kč

nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.

praha 3, Víta nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

fo RE wo RD © His Holin Ess t HE fou RtEE nt H DA lAi l AmA

tEnzin gYA tso, 1991

tRA nsl Ation,intRoDuction, commEnt ARY ,AnD not Es

© phDr . jos Ef kolmAŠ , Dr sc., 2013

isbn 978-80-7429-419-8

Tištěnou knihu můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz



: 8 :


: 9 :

P Ř E D M L U VA

1 4 . d a l a j l a m y t Ä n D z i n g j A m c cH A

k č e s k é m u v y d á n í

Dnes, kdy v nejrůznějších částech světa vzrůstá uvědomování si jedinečnosti

tibetského umění, zvyků, kultury, náboženství a způsobu myšlení, je třeba co

nejvřeleji vítat vydávání tolika knih z oboru tibetologie v nejrůznějšíchjazycích. práce, kterou máte nyní v rukou, představuje překlad tibetské knihy

mrtvých – Bar-do thos-grol („Vysvobození v bardu skrze naslouchání“). toto

dílo je součástí cyklu „Hlubokých nauk o spontánním vysvobození skrze

rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech“ (Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-grol), jež áčárja („duchovní učitel“) padmasambhava z u djány vyložil lü gjalcchänovi z Čogra. později byl tento text objeven tertönem („znalcem

skrytých pokladů“) karmalingpou ze školy ningma na hoře gompodar.

zmíněný cyklus nauk je známý především tím, že zprostředkovává poučení

o generativním (kjerim) a dovršujícím (dzogrim) stupni tantrické praxe.

tibetská kniha mrtvých zasvěcuje do různých fází „posmrtného mezistavu“

(bardo). začíná „mezistavem v hodině smrti“ (čhikhä bardo), který je stavem jasného světla, zjevujícího se bytostem v okamžiku umírání jako základní přirozená vlastnost prvotního ducha. nedokáže-li nás to vysvobodit, jsme seznamováni s „mezistavem prapodstaty“ (čhöňi bardo), charakterizovaným

výjevy božských podob představujících odraz jasného prasvětla. když ani

to nás nevysvobodí, jsme poučováni o „mezistavu vznikání“ (sipä bardo), pro

který je příznačný bezpočet iluzím či snům podobných vizí ducha a hmoty.

A když ani tímto nejsme vysvobozeni, dostává se nám poučení o „mezistavu

rození“ (kjenä bardo), zaměřeného na vstup do matčina lůna a posléze výstup

z něho do nového zrození.

mám radost z toho, že český překlad tibetské knihy mrtvých, pořízenýznalcem tohoto textu, naším přítelem josefem kolmašem, nepochybně přispěje

k rozvoji vzájemného přátelství a kulturní výměny mezi lidemČeskoslovenska a tibetu. překladateli, vydavateli, výtvarníkovi a všem, kdo se na vydání

knihy podíleli, vyslovuji svůj upřímný dík. zároveň širokému okruhu čtenářů

ke knize ze srdce gratuluji.

3. dubna 1990 Dalajlama

: 11 :

s m Y s l A p o s l á n í

t i b E t s k É k n i H Y

m R t V ý c H

podle dávných indických představ, převzatých také starými tibeťany, se život jedince neomezuje toliko na jedno zrození: založen na skutcích plynoucích z náruživosti a hříšných sklonů jednoho každého, tíhne neustále k novému materializování, k novému uskutečňování – ke znovuzrození. Existence všech živých bytostí je tak nazírána jako nekončící řetěz delších či krat - ších životních fází přerušovaných toliko smrtí a následným „posmrtným mezistavem“. poznání, že existování všeho živého představuje bezpočet za sebou se odvíjejících životůpřerušovaných pouze smrtí a posmrtným mezistavem, jinými slovy že právě prožívaný život je dočasný, pomíjivý, nutně vyvolává otázku, co se děje při smrti, respektive po ní, než nastoupí nová fáze bytí, anebo také, jak jedna životní fáze vede skrze smrt a posmrtný mezistav k nové životní fázi, k novému zrození?

buddhisté nespatřují ve smrti pouze vypovězení jistých životně důležitých funkcí, pouhý specifický fyziologický stav těla, vidí v ní především naplnění zákona karmy, neboli dívají se na smrt a nový život jako na důsledek skutků předchozího života. pravda, i u buddhistů představuje umírání a smrt jistý, z našeho pohledu svérázný, fyziologický proces. podlebuddhistického pojetí to, co se nazývá „individuum“, „osobnost“ a co na sebe bere podobu hmotného těla, sestává ze čtyř elementů – země, vody, ohně a vzduchu, vytvářejících „tělesno“, a z vědomí či ducha, tvořícího „duševno“. mizení síly držící pohromadě tyto tělesné a duševní projevy bytí je obrazně vyjádřeno jakopohlcování jednoho elementu druhým, vždy nejblíže v řadě stojícím, tj. země vodou, vody ohněm, ohně vzduchem a nakonec vzduchu vědomím. tuto postupnou vnitřní „absorpci“ prvků doprovázejí určité vnější projevy umírání: ústa a nos vysychají a stahují se,

tělesná teplota klesá, dýchání postupně přechází v chrčení atd.

V okamžiku, kdy je element vzduchu pohlcen vědomím, vysadí

tzv. „vnější dech“, tj. dýchání, a nastane „to, čemu se říká smrt“.


: 12 :

posléze nastoupí sled tří fází posmrtného mezistavu – barda,

a sice bardo hodiny smrti (’čhi-kha’i bar-do), bardo prapodstaty

(čhos-ňid bar-do) a bardo vznikání(srida’i bar-do). – názorný

výklad a poučení o tomto specifickém mezičlánku v řetězuexistencí podává právě tibetská kniha mrtvých.

o této knize budiž však hned zkraje řečeno, že nenízdaleka jediným tibetským textem připravujícím člověka na smrt a poskytujícím mu rady a pokyny pro přechod „nebezpečnými

stezkami barda“. z vícera různých názorů na smrt, jak se v prů -

běhu dějin v tibetské společnosti zformovaly, představuje tibet -

ská kniha mrtvých, jakožto text buddhistický, názor a představy

buddhistické, a sice v užším slova smyslu takové, jaké hlásá

a jakých se přidržuje jedna ze čtyř hlavních sekt tibetského

buddhismu, totiž předreformní sekta Ňingmapa(Rňing-maa,

„stará škola“), uchovávající nejstarší domácí tradice tohotonáboženství. V žádném případě také není kniha mrtvých v t ibetu

jediným všeobecně závazným, ba ani obecně známýmthanatologickým textem, za jaký by mohla být mylně pokládána na

základě všeobecné obliby, které se jí pro její eschatologický obsah

už po desetiletí dostává za hranicemi tibetu.

přidržujeme-li se i u nás všeobecně vžitého označení díla „kniha mrtvých“ a nikoli jeho původního tibetského názvu „Hluboké učení o spontánním vysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech“ (Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-grol) či jeho zkráceného pojmenování „Vysvobození v bardu skrze naslouchání“ (Bar-do thos-grol), pak tak činíme proto, že o smrti a o posmrtném mezistavu se v knize skutečně pojednává, ale hlavně, že toto pojmenování je pro nás vhodnější a dalekosrozumitelnější nežli původní dlouhý a poněkud těžkopádný název.

teorie existence posmrtného mezistavu (skrt. antarábhava, tib. bar-do) není původním výtvorem tibetským, nýbrž sahá svým vznikem až k počátkům buddhismu v indii, a sdílí tudíž i celou řadu nejdůležitějších nábožensko-mystických představ této země. třebaže řada indických filosofických škol, např.lókóttaravádinové, mahásanghikové či théravádinové, posmrtný mezistav neuznává, pojednává o něm jako o hotové věci čelný hínajánský učenec Vasubandhu ze 4. až 5. století ve svém díleAbhidharma: 13 :

kóša (klenotnice nauky), kde dokazuje existenci „mezistavu“ či

„mezibytí“, kterým po smrti procházejí všechny bytosti, a cituje

rozcházející se názory různých autorů, pokud jde o délku jeho

trvání, již někteří udávají 7 dny, jiní až 49 dnů, jako je tomu také

v tibetské knize mrtvých.

i když se však v k nize mrtvých tu a tam objevují některé myšlenky z Abhidharmakóši, kniha jako celek dýchá atmosférou výrazně odlišnou od starých buddhistických škol, totižatmosférou pozdějšího tantrismu (vadžrajána), skrze nějž pronikly do díla vedle indického mytologického světa s jeho božstvy také některé tibetské domorodé pověry poznamenané buddhismem.

slovo bardo, dosl. „uprostřed (bar) dvou (do)“ nebo „mezi dvěma“, jako filosoficko-fyzikální kategorii lze chápat jak ve smyslu prostorovém, jako větší či menší prostor či mezeru mezi jakýmikoli dvěma věcmi, tak časovém, jako delší či kratší pauzu či interval mezi jakýmikoli dvěma událostmi či stavy. Ve sku - tečnosti všechno, co kolem sebe v daném místě a okamžiku vnímáme, v sobě obsahuje tuto vlastnost „něčeho mezi něčím“.

V naukách vadžrajány se v souvislosti s lidským životem mluví obvykle o těchto bardech:

1. Skje-gnas bar-do neboli „stav místa či procesu rození“, čímž se rozumí interval mezi spojením mužského spermatu s ženským vajíčkem v matčině lůně a okamžikem příchodu jedince na svět (doba těhotenství).

2. Skje-ši bar-do neboli „stav mezi zrozením a smrtí“, čímž se rozumí celé období právě prožívané fyzické existence. V lidovém pojetí se pod slovem bardo v tibetu nejčastěji rozumí právě tento náš přítomný život, nacházející se mezi naším životem minulým a budoucím.

3. Rmi-lam bar-do neboli „stav snění“, čímž se prakticky rozumí doba spánku od večerního ulehnutí do ranního procitnutí s jemu vlastním stavem podvědomí.

4. Bsam-gtan bar-do neboli „stav pohroužení či soustředění mysli“ při meditaci, kdy rovněž dochází k určitým kvalitativním posunům ve vědomí.

5. ’Čhi-kha’i bar-do neboli „stav v okamžiku smrti“, čímž se

rozumí interval od chvíle, kdy jedinec začne umírat, až dookamžiku, kdy u něho „dochází k oddělení ducha od těla“. tento


: 14 :

interval, představující první fázi posmrtného mezistavu, trvá

podle knihy mrtvých zpravidla tři a půl dne, tj. půl týdne, a je charakterizován stavem úplného bezvědomí.

6. Čhos-ňid bar-do neboli „stav [zakoušení] pravé či konečné

podstaty [všech jevů]“, čili poznávání vlastní prapodstaty,vlastního prabytí, nastupující po definitivní smrti, kdy se člověk

z bezvědomí postupně probírá k novému, zbystřenému vědomí

a získává „duchové (nehmotné) tělo“. V tomto stavu,představujícím druhou fázi posmrtného mezistavu, prožívá zemřelý věci

novým způsobem. tato fáze bývá také někdy nazývána první

fází posmrtných prožitků. V prvních sedmi symbolických dnech

pokojná (ži-ba) a v následujících sedmi dnech hněvivá (khro-bo)

božstva mu zrcadlí jeho vlastní sklony a impulsy.

7.Srida’i bar-do neboli „stav vznikání“ je poslední ze tří fází

posmrtného mezistavu, bezprostředně již předcházející stavu

skjegnas bar-do (viz výše). tato fáze, nazývaná také někdydruhou fází posmrtných prožitků, zaujímá delší čas až do 49. dne celkového trvání posmrtného mezistavu a je charakterizována

zpočátku pokusy o zamezení znovuzrození cestou „uzavření

brány lůna“ a posléze přípravami na nové zrození (převtělení)

do některého ze šesti stavů sansárové existence.

z vyjmenovaných bardových stavů pojednává kniha mrtvých

pouze o posledních třech, zachycujících relativně krátký časový

úsek od fyzického skončení jedné existence do započetí druhé

existence jednoho a téhož subjektu.

klasifikování jedincovy existence bezprostředně po jeho smrti

do tří bardových stavů není u tibetských náboženskýchmyslitelů samoúčelné. obecně vzato představuje každé bardo svého

druhu kritický moment, mezní situaci mezi stavem starým

(předchozím) a stavem novým (následujícím). A podle toho,

jak kdo dokáže tohoto okamžiku využít, může se mu bardo

stát buďto šancí (to když člověk využije zvláštní síly, kterou je

schopen v krajní situaci vyvinout, ke správnému ocenění vlastní

situace), nebo překážkou (to když člověk kvůli mimořádnosti

a napjatosti situace je zmaten a nereaguje správně) na cestě za

tím, co je pro každého buddhistu nejhlavnějším – zavysvobozením z koloběhu sansárových existencí a dosažením nejvyššího

stupně osvícení v podobě buddhovství.

: 15 :

centrální myšlenkou a vůdčí ideou tibetské knihy mrtvých

tedy nejsou smrt, respektive posmrtný mezistav samy o sobě,

nýbrž – jak už ze samotného tibetského názvu díla vyplývá –

vysvobození. tím se kniha mrtvých zcela organicky řadí k ostat -

ním buddhistickým naukám, které všechny koneckonců usilují

o jedno: ukázat na četné nejrůznější prostředky, jež má věřící

podle svých schopností a předpokladů volit k tomu, aby dosáhl

vysvobození. Úkolem knihy mrtvých pak je ukázat, jakouspecifickou úlohu v tomto snažení hraje smrt a posmrtný mezistav.

správně pochopit základní myšlenku knihy mrtvých a tím

i tibetské představy o smrti a posmrtném mezistavu předpokládá

proto správně porozumět buddhistické představě ovysvobození.

Vysvobozením (grol), zjednodušeně řečeno, se rozumívysvobození od muk a strastí sansárové existence. A co je strastné? V buddhistických textech je to definováno nejčastěji takto: „zro - zení je strastné; nemoc je strastná; smrt je strastná; spojování s věcmi nemilými je strastné; odlučování od věcí milých je strastné – zkrátka: patero skupin lpění je strastné.“ A původ strasti? – „ žízeň žádosti, žízeň vznikání, žízeň zániku“ a bezpo - čet dalších vášní či „morálních jedů“, jakými jsou chtíč, nenávist, nevědomost, pýcha, závist atd.

Hříšné sklony svádějí lidi ke konání špatných, „černých“ skutků a k zanedbávání dobrých, „bílých“ skutků. tyto skutky

(skrt. karma, tib. las), projevující se v činech, slovech amyšlenkách, mají vliv na osud lidí jak v jejich přítomném životě, tak

zejména v jejich životech příštích. Dobrá karma umožňuje příští

zrození v některém ze tří stavů blaženství – jako bůh, polobůh či

člověk, naproti tomu špatná karma způsobuje zrození ve třech

stavech zatracení – jako zvíře, hladový duch či bytost uvržená

do pekla. ovšem všechny tyto existence jsou ve své podstatě

strastné, neboť i bohům ve vší jejich blaženosti a nádheře jesouzeno jednou zemřít.

smyslem úsilí o vysvobození je tudíž vymknout sekarmovému zákonu, a tím se vymanit z bludného kruhu stále nových, strastiplných existencí v šesteru stavech sansárového bytí a dospět do stavu „vyjití ze strasti“ (mja-ngan-las ’das), jak se v tibetštině obrazně nazývá nirvána. nirvána je tak stav bytosti

: 16 :

dosáhnuvší nejvyššího stupně osvícení (skrt. bódhi, tib.bjang-čhub), tj. poznání příčin strastí, jež opět je podmínkou jejich

zničení. taková bytost představuje dokonalého, dovršeného

buddhu (tib. sangs-rgjas) – cíl duchovního snažení každého

buddhisty.

k vysvobození přirozeně nevede pouze jedna cesta, nýbrž je jich mnoho, tak jako je bezpočet bytostí obdařených duševními schopnostmi nejrůznějších stupňů. někdy také nestačí pouze jedna cesta, jedna metoda, pomocí níž by bylo možno cíledosáhnout, a je jich zapotřebí více, aby se každému dostalo takových a tolika prostředků, jaké a kolik mu jich nejlépe vyhovuje.

jednou takovou cestou je hínajána, „malý vůz“,zdůrazňující individuální dosahování buddhovství, ideál arhatství; jinou představuje mahájána, „velký vůz“, vyzvedávající ideál bódhisattvovství čili lásky k bližním, napomáhání jiným na cestě k vysvobození; další, velmi účinnou cestu reprezentuje tantrajána, „cesta tanter“, jíž lze kráčet k vysvobození rychleji nežli „cestou súter“, po které se ubírají hínajánisté a mahájánisté.

tantrajána, alternativně nazývaná také vadžrajána, „cestarituálu“, respektive mantrajána, „cesta zaklínadel“, učí metodám, jak pomocí okultních textů, symbolických praktik, magických rituálů, zaklínacích formulek atd. dospívat k osvícení. tato cesta je považována za obzvlášť účinnou a rychlou, ale také za obzvlášť riskantní, neboť se při ní pracuje s aktivizací psychických sil adepta. proto lze po ní kráčet pouze s pomocí a za osobního vedení zkušeného gurua – lamy (bla-ma).

tibetská kniha mrtvých je právě jedním z takovýchtantrických textů, i když nikoli vysloveně okultním, jehož pomocí lze účinně dospět ke kýženému vysvobození. podle jejího učení totiž představuje smrt a každá ze tří fází následného posmrtného mezistavu extrémní situace, klíčové momenty, kterých lze s pro - spěchem využít k dosažení konečného cíle – vysvobození z muk sansáry, dosažení buddhovství, spočinutí v nirváně.

tak jako je více cest vedoucích k vymanění ze sansáry,existuje i více způsobů dosažení tohoto cíle. tibetská náboženská

tradice rozlišuje šest prostředků dosahování vysvobození: skrze

naslouchání (thos), totiž radám a pokynům gurua, skrze nošení

(btags), totiž amuletů apod., skrze nazírání (mthong), totiž svatých


: 17 :

obrazů, respektive čtení svatých textů, skrze připamatovávání si

(dran), totiž slov učitelových, skrze okoušení (bro), totižposvěcených pokrmů, a skrze dotýkání se (reg), totiž svatých předmětů.

z těchto prostředků se kniha mrtvých zaměřuje hlavně na

relativně velmi účinnou metodu naslouchání radám, pokynům

a modlitbám lamy asistujícího u lože umírajícího a posléze

vykonávajícího nad mrtvolou posmrtné obřady. Ruku v ruce

s naslouchací metodou je však také zdůrazňována metodapřiamatovávací, spočívající ve vybavování si toho, co a jak člověk konal či měl konat zaživa, případně co a jak mu jeho guru za života vštěpoval.

V buddhismu se již tradičně duchovní poučení děje skrzebezrostřední osobní kontakt s guruem; text, psané slovo mají funkci

toliko pomocnou na podepření paměti, a i tak jsou určenypředevším posluchači nikoli čtenáři. panuje totiž všeobecnépřesvědčení, že bez osobního spojení s živou tradicí, to jest konkrétně s učitelem, lze jen stěží dosáhnout pravého porozumění textu. proto se také v k nize mrtvých tak často setkáváme s výzvami

jako „ slyš!“, „pozorně poslouchej!“, „poslouchej soustředěně

a velmi pozorně!“, „nebuď roztržitý!“, „Dobře poslouchej a ulož

v srdci!“ apod. skrze naslouchání guruovým výkladům o té které

fázi posmrtného barda, ve které se zemřelý právě nachází, a jeho

příslušným radám a pokynům může zemřelý uchopit nabízející

se příležitost k vysvobození, která mu až dosud stále unikala.

jakým způsobem se má umírající, respektive zemřelýpoučovat? – o tom se v knize mrtvých praví toto: „není-li mrtvola

přítomna, nechť čtoucí usedne na postel nebo sedadlo nebožtíka

a dávaje zaznít síle slova pravdy nechť přivolá vědomí zemřelého

a předčítá mu, představuje si ho, kterak tu s ním sedí a naslouchá

mu... je-li mrtvola přítomna, pak v době, kdy vnější dýchání již

skončilo, avšak vnitřní dech ještě neustal, nechť guru zemřelého

nebo bratr v dharmě nebo jiný přítel, kterému nebožtíkdůvěřoval a kterého si oblíbil, přiblíží své rty k jeho uchu, aniž by se ho

přitom dotkl, a předčítá mu.“ A čtení pokračuje dál i po odstra -

nění mrtvoly, teoreticky 49 dnů, neboť právě tak dlouho trvá

posmrtný mezistav bardo.

jak může zemřelý vůbec slyšet slova zaznívající z úst jeho

gurua? – podle učení knihy mrtvých mrtvý ve skutečnosti není

: 18 :

mrtvý, je pouze „takzvaně mrtvý“ („to, čemu se říká smrt, nyní

přišlo a je tady“). při smrti se totiž pouze od sebe oddělily tělo,

tvořené čtyřmi elementy, a vědomí (duch) a zatímco tělodezintegruje a mizí, vědomí zůstává a buďto spěje k vysvobození (to

když je prosto všech důsledků špatné karmy), nebo – je-li dosud

karmou poskvrněno – nastupuje pouť bardem a hledá nové tělo,

které ho posléze znovu uvrhne do koloběhu sansáry. o tomto

vědomí v extrémním bardovém stavu se v knize mrtvých praví,

že je „devětkrát jasnější“ než zaživa a „disponujenadpřirozeným vnímáním všeho kolem, takže člověk slyší všechno, co mu

říkáme“. je tudíž zemřelý schopen dobře vnímat slova svého

gurua a rozumět jim.

A tak všechny tři základní pojmy knihy mrtvých – posmrtný

mezistav, vysvobození, naslouchání –, které jsme výše stručně

charakterizovali, našly zcela logicky svoje opodstatněné místo

v nejčastěji používaném názvu díla – „Vysvobození v bardu

skrze naslouchání“ (Bar-do thos-grol), pod kterým je ve světě

všeobecně známo.

podle tradice sahá vznik tibetské knihy mrtvých do 8. stol. n. l., kdy bylo dílo údajně poprvé zapsáno, avšak na světlo denní bylo vyneseno až ve 14. století, kdy teprve zahájilo svůj vlastní samostatný literární život. jako u většiny velkých literárních děl Asie sahá i u knihy mrtvých tradování jejích základníchmyšlenek daleko za nejstarší literárněhistoricky zjistitelné datum jejího vzniku. Vnitřní stavba i obsah díla však jednoznačněnasvědčují tomu, že se jedná o původní tibetskou kompilaci spíše než překlad nějakého blíže neznámého sanskrtského originálu, což nejlépe dotvrzují i některé prvky v něm, jež jsou nepochybně předbuddhistického, pravděpodobně bönistického, původu.

Datuje-li se tradování knihy mrtvých jakožto samostatného literárního díla do 14. století, odkdy teprve můžeme tento text sledovat mezi ostatním tibetským písemnictvím, měla by nás zajímat i předhistorie této literární památky.

kniha mrtvých patří mezi tzv. termové neboli „utajené“ či „ukryté“ texty. svéráznou literární tradici„textůokladů“ (gter - -ma), tj. textů – převážně mystického, okultního či profetického charakteru – údajně ihned po jejich sepsání ukrytých,„zako: 19 :

paných“, na nějakém tajném místě, odkud byly v pozdějších

dobách nějakým jasnovidcem-tertönem (gter-ston, dosl.„znalec textů-pokladů“) jakoby zázračně „objeveny“, „vykopány“

a zvěstovány světu jako zaručeně pravé, nedotčené učení jejich

původních tvůrců, založil v t ibetu v 8. století ind padmasambhava z udjány. ten prý také pověřil odhalováním těchto„skrytých pokladů“ žáky svých žáků v mnoha příštích generacích.

mnohem prozaičtějším vysvětlením původu tradice ukrývání

a pozdějšího „odhalování“ náboženských textů zdá se však

být počáteční rivalita stoupenců čínských a indickýchhlasatelů buddhismu v t ibetu a následné vyhnání prvních ze země

(po roce 775). jimi a jejich tibetskými žáky sepsané, respektive

přeložené knihy nebylo přirozeně možno vzít při útěku všechny

s sebou, a tak aby byly uchráněny před pronásledovateli, byly

ukryty do jeskyní, skalních štěrbin, do tajných skrýší ve zdech

chrámů a na jiná příhodná místa. teprve po 300 – 400 letech, v 11.

a 12. století, začaly být tyto texty znovu objevovány, přičemž

nezřídka byl nálezce či objevitel takového textu pozdější tradicí

mylně vydáván za jeho autora.

padmasambhava (tibetsky Padma-’bjung-gnas, „z lotosuzrozený“), v t ibetu uctivě nazývaný guru rinpočhe (ctihodný guru), o jehož životě toho víme jen velmi málo, přišel do tibetu za panování krále thisong Decäna (Khri-srong-lde-bcan, 754 –797) a zasloužil se mj. o uvedení vadžrajánového buddhismu do země a založení prvního tibetského buddhistického kláštera samjä (Bsam-jas; 2. polovina 8. století). mezi mnoha jinými díly je mu domácí tradicí připisováno také autorství tibetské knihy mrtvých. slova a výroky mistrovy měla údajně podle paměti zapsat jeho nadaná žačka a později životní družka ješe cchogjal (Je-šes-mccho-rgjal), která prý rovněž tento text ukryla v tajné skrýši na hoře gampodar(Sgamo-gdar) či gompodar(Sgom-po-gdar) nebo také gampopal(Sgamo-dpal) při levém břehu

„zlatonosné řeky“ – Čhuwo-serdän (Čhu-bo-gser-ldan) v kraji

Dagpo(Dwagso) jihovýchodně od lhasy.

o objevení zapomenutého textu se o 600 let později postaral jistý siddha-asketa (tib. grub-thob, „kdo dosáhl dokonalosti“) karmalingpa(Karma-glinga), náležející původně ke starépředreformní sektě Ňingmapa, později však přestoupivší k sektě

: 20 :

kagjüpa(Bka’-brgjuda), založené marpou Čhökji lodöm

(Mara Čhos-kji-bio-gros, 1012–1097). karmalingpa žil v letech

1326 –1386. V biografiích slavných tertönů jsou zmínky o něm

velmi sporadické. prý byl převtělencem jednoho z nejstarších

a nejslavnějších překladatelů buddhistických svatých textů

ze sanskrtu do tibetštiny lü gjalcchäna (Klu’i-rgjal-mcchan;

mezi 7.–9. stol.) z Čogra (Čog-ro), známého propagátora kultu

buddhistického božstva Amitábhy v t ibetu. kult Amitábhy

(’Od-dpag-med) se také zřetelně zračí v k nize mrtvých, z čehož

je někdy vyvozováno, že nauky vyložené v této knize by mohly

mít vskutku cosi společného s osobou překladatele z Čogra.

karmalingpa pocházel z k hjerdubu (Khjer-grub) v horním

Dagpu a byl nejstarším synem jistého siddhy Ňida sanggjä

(Ňi-zla-sangs-rgjas). podle legendy když bylo karmalingpovi

15 let, naplnila se slova proroctví a on objevil na hoře lhadän

(Lha-bran) v kraji Dagpo dva ukryté„textyoklady“. prvním

a hlavním z nich bylo „Hluboké učení o spontánnímvysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech“,

představující rozsáhlý cyklus thanatologických textů, jehož

hlavní složkou je i k niha mrtvých. tento text později předal

svému učedníkovi Ňida Čhödžemu (Ňi-zla-čhos-rdže) s tím,

aby byl dál předáván v jeho duchovní linii. bohužel nevíme,

zda onen text, který karmalingpa našel v hoře gampodar, měl

již tu podobu, kterou vykazuje dnešní kniha mrtvých. není

totiž vyloučeno, a odpovídalo by to tibetské tradici, že pozdější

uživatelé text knihy všelijak doplňovali, upravovali, opatřovali

komentáři apod., takže dnešní jeho podoba může docela dobře

být výsledkem takovéto tvůrčí, respektive ediční činnosti řady

pozdějších generací. byla to ostatně táž pozdější tradice, která podsunula knize mrtvých také její specificky náboženskou, dnes poměrně značně rozšířenou funkci, totiž úlohu jakési meditační příručky, s pomocí jejíchž myšlenek a návodů sejógini-tantrikové už zaživa cvičí v přípravě na smrt a v dosahování vysvobození přímo, bez posmrtného mezistavu. tomuto cíli má sloužit zejména praktikování tzv. přenášení vědomí, hluboké rozjímání o vizích pokojných a hněvivých božstev, úsilí o splý -

vání s ochrannými božstvy-jidamy atd.


: 21 :

jak už řečeno, původní, nezkrácený název díla, které u nás známe pod příhodným pojmenováním tibetská kniha mrtvých, je „Hluboké učení o spontánním vysvobození skrze rozjímání

o pokojných a hněvivých božstvech“ (Zab-čhos ži-khrodgongsa

rang-grol). V samotném textu díla se porůznu vyskytuje několik

dalších jeho zkratkových označení, a sice: thödol (Thos-grol),

„Vysvobození skrze naslouchání“, thödol čhenmo (Thos-grol

čhen-mo), „Velké vysvobození skrze naslouchání“, bardo thödol

(Bar-do thos-grol), „Vysvobození v bardu skrze naslouchání“,

a bardo thödol čhenmo (Bar-do thos-grol čhen-mo), „Velkévysvobození v bardu skrze naslouchání“. přívlastek čhenmo, „velký“,

se v tomto případě v duchu tibetské gramatiky nevztahuje ani tak

ke slovu „vysvobození“, jako spíš k celému dílu jako takovému.

toto dílo, ve standardním xylografickém vydání z roku 1980 námi použitém (viz níže), tvoří patnáct různě dlouhých traktátů včetně příslušných modliteb a dalších rituálních textů,označených prvními patnácti písmeny tibetské abecedy (KA až BA). z nich jsme v souladu s dosavadní praxí k překladu zvolili text druhý (KHA) a třetí (GA), představující vlastní knihu mrtvých, pojednávající o třech fázích posmrtného mezistavu, text osmý (ŇA) obírající se symptomy umírání, a texty devátý (TA), desátý (THA), jedenáctý (DA) a dvanáctý (nA), představujícídoprovodné modlitby, citované rovněž porůznu v samotném textu knihy mrtvých.

karmalingpou objevený text knihy mrtvých, považovaný za jeden z nejcennějších literárních pokladů kagjüpovské tradice tibetského buddhismu, je ze všech dosud známých a dostupných variant tibetské knihy mrtvých nejrozsáhlejší a takénejreprezentativnější. o jeho moderní xylografické vydání (viz níže) se

opírá i náš překlad. na několika místech byl tento xylografický

text koroborován s neúplným a textově poněkud odlišnýmrukoisným exemplářem knihy mrtvých uloženým v knihovně ori -

entálního ústavu AV ČR v praze,*

1

a podle tohoto rukopisu byly

* j eho popis viz josef kolmaš, Tibetan Manuscripts and Blockprints in the Library

of the Oriental Institute Prague, Academia, prague 1969, str. 49 –50, čís. 34 –36. srov.

též pavel poucha, Das tibetische totenbuch im Rahmen der eschatologischen

literatur, Archiv orientální 20, praha 1952, pozn. 3 na str. 137–138.


: 22 :

provedeny některé drobnější textové úpravy (viz v poznámkách

na příslušných místech).

kritické vydání tibetského textu knihy mrtvých s odkazy na různočtení v jiných vydáních, příslušnými emendacemi, původními komentáři apod. dosud neexistuje. Vedle zmíněného neúplného pražského rukopisného exempláře jsou překladateli známa tato další vydání tibetské knihy mrtvých z nové doby:

a) Rukopis s názvem Bar-do’i thos-grol bžugs-so, 219 listů, pocházející z m ongolska, o kterém se zmiňuje pavel poucha v Etudes mongoles 5, paris 1974, str. 97, pozn. 3.

b) faksimile původního blíže neznámého tibetskéhoxylografického tisku, vydané v roce 1969 v kelangu (indie) rig-’dzin

(vidjádhara)Ňi-ma-gragsou pod názvem Żi khro dgons pa ran

grol; a collection of rediscovered texts from the gter-ma ofKarma-glin-pa including the Bar-do thos-sgrol, often called the ,Tibetan book

of the dead‘.

c) moderní tisk knihy mrtvých, který vydal v roce 1969 ve Váránasí (indie) Elisha kalsang alias kalsang lhundup pod názvem Bar-do’i thos-grol bzhugs-so, The Tibetan Book of the Dead. by the great Acharya, shri sing-ha.

d) faksimile původního tibetského xylografického tisku, vydané v roce 1979 v kalimpongu (indie) ve dvou svazcích pod názvem Żi khro Dgon

.

s pa ran

.

grol: a collection of the revelations of

Karma-glin

.

-pa, with related liturgical texts according to the spiritual

traditions followed in Bhutan.

e) Xylografické vydání připravené na podkladě blíženeznámého rukopisu knihy mrtvých, vyšlé v indii (bez místa vydání

a jména vydavatele) v roce 1980. toto vydání, které jsme učinili

základem našeho překladu, tvoří cyklus 15 textů (KA-BA) se

společným názvem, s výjimkou názvů částky PA (13) a částky

PHÁ (14), Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-grol. celý cyklus čítá

dohromady 486 stran.

o dalších rukopisných či xylografických vydáních (bezuvedení bližších bibliografických údajů), eventuálně tiscích tibetské

knihy mrtvých mluví ve svých překladech w. Y. Evans-wentz

(1927), f. fremantleová a c högyam trungpa (1975), E.Dargyayová (1977) a další.


: 23 :

Vlastní knihu mrtvých v posledně uvedeném vydání z roku 1980, jak už řečeno, tvoří částky označené písmeny KHA (str. 7–119; náš Úvod a Díl i a ii ) a GA (str. 121–195; náš Díl iii ). pět

doprovodných textů, zařazených zde jako Dodatky 1–5,představují v originále částky označené písmeny ŇA (str. 349 –390),

TA (str. 391–397), THA (str. 399 – 404), DA (str. 405 – 412) a NA (str.

413 – 419). z hlediska vnitřního uspořádání není původní text

knihy mrtvých nijak formálně členěn do dílů, částí, úseků apod.

a chybí mu rovněž jakékoli nadpisy. ty jsme v překladu dodali

my kvůli snazší orientaci v textu.

kniha mrtvých patří ve světě nepochybně knejoblíbenějším a také nejžádanějším dílům tibetského písemnictví. o její popularitu se do značné míry zasloužily její evropské překlady a komentáře z posledních zhruba 70 let (viz též seznamliteratury). Dílo bylo přímo z tibetského originálu přeloženo dosud

třikrát do angličtiny (walter Yeeling Evans-wentz vespoluráci s lamou kazi Dawa samdupem, london 1927, a četné

pozdější reedice a reprinty; frank j. macHovec, mountVernon, n.Y. 1972; francesca fremantleová a c högyam trungpa,

boulder – london 1975, a pozdější nová vydání) a jedenkrát

do italštiny (giuseppe tucci, milano 1949, nové vydání torino

1972 a pozdější reprinty), němčiny (Eva k. Dargyayová, bern –

münchen – wien 1977, a několik pozdějších reedicí), polštiny

(ireneusz kania, v časopise Literatura na świecie, warszawa 1985

a později jako kniha, kraków 1991) a maďarštiny (györgy kara,

budapest 1986).

Evans- wentzovi a jeho učenému sikkimskémuspolupracovníku kazi Dawa samdupovi náleží prvenství v uvedení tibetské knihy mrtvých evropskému čtenáři. jejich anglická verze (do značné míry již i interpretace) byla záhy přeložena do některých dalších jazyků, např. do francouzštiny (paris 1933), němčiny (zürich 1935 a četné reedice; největšího ohlasu se dostalo reedici z roku 1938, později opětovně vydávané, kterou doprovodil úvodem a psychologickým komentářem proslulý c. g. jung), čínštiny(tchajej, tchaj-wan 1974) ad. Do němčiny byla přeložena také anglická verze f. fremantleové a chögyam

trungpy (Düsseldorf – köln 1976).


: 24 :

německý převod Evans-wentzova anglického překladu,pořízený louisou göpfert- marchovou v roce 1935, se stal takézákladem české verze knihy mrtvých, kterou pod názvem BardoThedol, Tibetská kniha mrtvých připravil A. trčka ( praha 1938; reprint podle samizdatového vydání, brno 1991).

Většina dosavadních překladů tibetské knihy mrtvýchpřiojuje k hlavnímu textu knihy formou dodatků také texty čtyř doprovodných modliteb, které, i když k samotnému učení o posmrtném mezistavu neobsahují nic nového, představují nedílnou součást celkové bardové liturgie.

přítomný český překlad, pořízený přímo z tibetskéhooriginálu s přihlédnutím k dosavadním uveřejněným překladům, je integrálním převodem vlastní knihy mrtvých, doplněným o zmíněných pět doprovodných textů. nejde o překlad vědecký určený úzkému okruhu odborníků, nýbrž o takový, který je určen široké zainteresované čtenářské veřejnosti. překladatel bylneustále veden snahou pořídit překlad srozumitelný a čtivý a při -

tom filologicky věrný, jenž by vystihoval pravý smysl originálu

a od předlohy se odchyloval jen natolik, nakolik si tosrozumitelnost českého textu vyžadovala. přirozeně že takto formulovaný

požadavek nutně vedl překladatele k občasným kompromisům.

těžkosti tu nebyly ani tak s porozuměním tibetské předloze, jako

spíše s nalezením odpovídajících formulací v češtině. to souvisí

s obecnými problémy překládání kteréhokoli archaickéhoorientálního textu do moderního evropského jazyka. naše myšlení

a v důsledku toho i vyjadřování se vyvíjelo jinak než myšlení

a vyjadřování východní. použití slov a termínů z našehofilosofického a náboženského slovníku s sebou nese určité asociace

a významové implikace, které mohou být, a nezřídka skutečně

také jsou, zcela cizí představám buddhistickým. naproti tomu

zase pro řadu tibetských, respektive sanskrtských pojmů a ter -

mínů buddhistického duchovna nemáme v češtině odpovídající

jednoduché ekvivalenty. A tak i když je kniha mrtvých psána

tibetsky, byla většina buddhistických termínů ponechána v pře -

kladu v jejich běžněji známé sanskrtské podobě (např. dharma

místo tib. čhos, karma místo las, mandala místo dkjil-’khor, sansára

místo ’khor-ba, vadžra místo rdo-rdže atd.). obdobně ibuddhistickým božstvům zůstala zachována jejich sanskrtská jména,


: 25 :

pod kterými jsou více známá a snáze identifikovatelná v jiných

pramenech. tibetské termíny byly ponechány jen v těchpřípadech, kde není běžně rozšířená jejich sanskrtská podoba a kde

by jejich český překlad byl příliš těžkopádný a neobratný. týká

se to slov, jako bardo, jidam, dzogrim, kjerim apod.

Vyklad všech základních pojmů sanskrtských i tibetských

nalezne čtenář v poznámkách k překladu. k bližšímu objasnění

některých zásadnějších pojmů a kategorií obsažených v k nize

mrtvých slouží překladatelovy úvodní komentáře k vybraným

oddílům knihy, vysázené odlišným typem písma.

Vzhledem k archaickému charakteru tibetského pravopisu,

který způsobuje, že existuje značný rozdíl mezi tím, jak setibetská slova píší a jak se dnes skutečně vyslovují, je v celém textu

této práce uplatňována, až na výjimky, zásada transliteracetibetských slov a výrazů, která jediná umožňuje jejich převoditelnost

do původního písma a přesnou identifikaci ve slovnících. pro

transliteraci tibetštiny bylo použito těchto českých ekvivalentů

(v pořadí tibetské abecedy): ka, kha, ga, nga; ča, čha, dža, ňa; ta, tha,

da, na; pa, pha, ba, ma; ca, ccha, dza, wa; ža, za, ’a, ja; ra, la, ša, sa; ha, a.

obdobně jako většině překladatelů přede mnou jevilo se i mně

potřebné rozdělit dílo do větších či menších úseků a opatřit je

vlastními nadpisy odvozenými z obsahu příslušné textovépartie. tyto nadpisy a záhlaví, které originál nemá, jsou vsazeny do

hranatých závorek. Rovněž tak slova a výrazy ve vlastním textu

knihy mrtvých vsazené do hranatých závorek v originálu chybějí

a byly doplněny překladatelem ať už z důvodů stylistických či

kvůli lepší srozumitelnosti.

základní ideou tibetské knihy mrtvých, jak už řečeno, není

smrt ani posmrtný mezistav bardo sám o sobě, i když oba tyto

fenomény kniha poměrně přesně vystihuje a popisuje, nýbrž

buddhistická koncepce vysvobození směřující v lepším případě

k úniku z koloběhu sansárových existencí a dosažení nirvány,

v méně příznivém případě pak k vyhnutí se zrození do stavů zatracení a k zabezpečení si relativně nejlepšího příštího zrození ze všech možných, v němž by člověk mohl pokračovat v úsilí o konečné vysvobození a úspěšně je završit. o nauce vyložené v k nize mrtvých se v knize přímo praví, že „je to kvintesence

: 26 :

veškeré dharmy“ a že „lepší učení nežli je toto by věru nenalezli

ani buddhové tří epoch, i kdyby je hledali“.

i když celým svým obsahem a zaměřením je tato kniha určena

umírajícím a posléze zemřelým, jimž chce být průvodcem pro

kritickou dobu tzv. bardové existence, být jim útěchou a posi -

lou, je ve svých praktických důsledcích ve skutečnosti zacílena

k životu. tím, že umírajícímu a posléze mrtvému tak naléhavě

a opakovaně připomíná, co a jak konal či měl konat zaživa,

ukazuje vlastně živým, jak smysluplně a buddhistickysamo

spasitelně žít už přítomný život, hic et nunc, aby je na jeho konci

očekávalo toužené vysvobození.

jos Ef kolmAŠ

b A R D o t H ö D o l

( V Y s V o b o zE n í

V b A R Du s k R z E

n A s l o u c H á n í )

objasnění

barda prapodstaty

[zvané]

Velké vysvobození

skrze naslouchání

z [cyklu]

„Hluboké učení

o spontánním vysvobození

skrze rozjímání

o pokojných a hněvivých

božstvech“

1

1

/ Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-grol las/Čhos-ňid

bar-do’i gsal-’debs Thos-grol Čhen-mo bžugs-so.

Xylografické vydání z roku 1980, částka KHA (= 2.),

57 fol. (str. 7–119). zkrácený titul na okraji: Thos-grol

(Vysvobození skrze naslouchání).

: 31 :

[ ÚVOD ]

Komentář

mystická slabika OM, resp. ÓM, kterou často nacházíme v záhlaví

tibetských knih, případně jejich částí, představuje invokacipřisvědčujícího (ano, tak jest) či optativního (aťje! kéž je! budiž! staniž se!) obsahu

s širokým symbolickým a rituálním uplatněním, které je připisována

velká magická moc. je odvozena ze sanskrtu, kde má také podobu Aum .

V hinduistické interpretaci tato tři písmena reprezentují trojicihinduistických božstev Višnua, Šivu a brahmu, zatím co v buddhistické symbolice

zastupují buddhu, jeho učení (dharma) a jeho stoupence (sangha). –

V t ibetu se vyskytuje nejčastěji jako úvodní slabika mantry Óm, mani

padmé, húm! (viz též pozn. 65, 71 a 93).

první část knihy mrtvých, označená v pořadí druhým písmenem

tibetské abecedy KHA, obsahuje tři samostatné oddíly: Úvod, který jepřevážně technického rázu; Díl první – poučení o bardu hodiny smrti (’čhi -

-kha’i bar-do); Díl druhý – poučení o bardu prapodstaty (čhos-ňid bar-do).

Úvod začíná, jak je u tibetských knih obvyklé, „pozdravením“ či

„velebením“, které je v daném případě adresováno učitelům-guruům,

prostředníkům na cestě k poznání a tím i vysvobození. guruem se však

nerozumí pouze vlastní lama-učitel, nýbrž všichni učitelé příslušné

duchovní tradice vůbec a v nejširším slova smyslu též sám buddha

Šákjamuni, první učitel mezi všemi učiteli. takto chápaný pojem gurua

je zde prezentován v podobě „trojího těla“ (skrt. trikája, tib. sku gsum), ve kterém se projevuje buddhovství: 1. V abstraktní rovině je to podoba

dharmakáji (čhos-sku) neboli „těla dharmy či pravdy“, představujícíabsolutní buddhovskou podstatu existující per se a trvající v neporušeném stavu věčně, ztotožňovanou s „pravým bytím“, „absolutní moudrostí“,

„prázdnotou“. 2. V etické rovině je to podoba sambhógakáji (longs -

-spjod rdzogs-sku) neboli „těla hojnosti, dokonalého vybavení či potěšení

ze zásluh“, představující buddhu v úloze učitele a zprostředkovatele

dharmy ostatním bytostem, umožňujícího jim spolu se podílet a být

účasten na bohatství buddhovské moudrosti emanující z „pravéhobuddhovského bytí“. 3. V konkrétní rovině je to podoba nirmánakáji (sprul - -sku) neboli „zázračně transformovaného těla“, ve kterém se buddhové, případně jiné osvícené bytosti zjevují na tomto světě ve své viditelné,

pozemské (lidské) podobě. tuto lidskou podobu berou na sebe buddhové

: 32 :

dobrovolně, aby mohli trpícím prokazovat milosrdenství a nevědomé

vést na cestě k vysvobození. (podle mahájánské tradice není historický

buddha této epochy Šákjamuni nikdo jiný než pozemské ztělesnění oné

abstraktní buddhovské podstaty.)

V pozdravné strofě jsou tyto tři aspekty buddhovského bytíprojevujícího se v guruech symbolizovány a představeny Amitábhou, buddhou

„nezměrného světla“ (guru je pro své žáky de facto ztělesněnímmoudrosti, tj. světla);božstvyomocníky Amitábhova lotosového řádu v jejich

podobách pokojných (ži) a hněvivých (khro; viz pozn. 45 a 77); a velkým

divotvorcem padmasambhavou (Padma-’bjung-gnas), nazývaným též

„druhým buddhou“, jenž v 8. stol. n. l. přinesl tantrický buddhismus

z indie do tibetu.

Všechna „tři těla“ v sobě zahrnuje a transcenduje tělo čtvrté, nazývané

svabhávikakája (ngo-bo-ňid-kji sku) neboli „tělo pravé, vnitřní, skutečné

podstaty“, „podstata in se“ (viz též pozn. 107).

Dvě kategorie lidí nemají zapotřebí knihu mrtvých číst: 1. jógini s„nejvyššími schopnostmi“, kteří si osvojili tantrické nauky a v duchovním

životě již natolik pokročili, že nazřeli pravou podstatu jevů – prázdnotu,

a tím dosáhli vysvobození; 2. jógini „s prostředními schopnostmi“, kteří

se už za života seznámili s meditační praxí „přenášení vědomí“ (’pho-ba),

v kteréžto praxi úspěšně pokračují i v první fázi posmrtného mezistavu –

v bardu hodiny smrti, čímž dosahují vysvobození. pro všechny ostatní je

k dosažení vysvobození četba knihy mrtvých naprosto nepostradatelná.

Čtení knihy mrtvých předchází přinášení obětí třem klenotům,

tj. b uddhovi, ztělesňujícímu osvícení, jeho učení (dharma) a obci jeho

stoupenců, v užším slova smyslu komunitě mnichů (sangha; viz též

pozn. 10), a sice buďto v podobě konkrétních obětních darů, nebosymbolicky. za obětinami pak následuje čtení předepsaných modliteb.

s čtením knihy mrtvých lze započít jak ve chvíli, kdy člověkunadešla poslední hodinka, což obřad konajícímu signalizuje ustání „vnějšího

dýchání“ (phji-dbugs), tj. dechu umírajícího, avšak stále ještě pokračující

jeho „vnitřní dech“ (nang-dbugs), tj. pulsace, tak i po jeho smrti, a pokra -

čovat v něm i po eventuálním odstranění těla nebožtíkova po celých 49

dnů, neboť teoreticky tak dlouho trvá posmrtný mezistav – pokud ovšem

se z něho nebožtík nevymanil už dříve, což však se stává jen zřídkakdy.

okamžik, kdy dýchání umírajícího ustalo, je také považován za počátek

posmrtného mezistavu, rozpadajícího se, jak už řečeno, na fázi hodiny

smrti či umírání, fázi prapodstaty či zažívání pravé povahy věcí a fázi vznikání či procesu znovuzrozování. o délce trvání jednotlivých fází nejsou příslušné autority zajedno.

: 33 :

struktura tibetského originálu knihy mrtvých není formálně nijak vyznačena. Členění českého překladu do Úvodu, Dílu i–iii a Dodatků je, jak už řečeno, naše a stejně tak i pomocné nadpisy jednotlivých dílů,

částí a úseků.

náš Úvod, Díl první (bardo hodiny smrti) a Díl druhý (bardoprapodstaty), představující částku 2 (KHA) vícesvazkového souboru bardových textů, mají v originálu společný název „objasnění barda prapodstaty (Čhos-ňid bar-do’i gsal-’debs) [zvané] Velké vysvobození skrze naslouchání (Thos-grol čhen-mo) z [cyklu] ,Hluboké učení o spontánním vysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech (Zab-čhos ži-khro dgongsa rang-grol)‘“ (viz pozn. 1).

Díl třetí, představující částku 3 (GA) téhož souboru bardových textů, nese název „objasnění nauky o bardu vznikání(Srida bar-do’i ngo-sprod gsal-’debs) zvané Velké vysvobození skrze naslouchání (Thos-grol čhen-mo žes-bja-ba) z [cyklu] ,Hluboké učení o spontánním vysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech (Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-grol)‘“ (viz pozn. 96).

své vlastní názvy má také pět textů zařazených do Dodatků,představujících částky 8 –12 (ŇA–NA) výše zmíněného souboru bardových textů (viz pozn. 125 a 160 a 162–164).

: 34 :

[ Pozdravení ]

ÓM!

buďte pozdraveni guruové

2

ve své trojí podobě:

v podobě dharmakáji jako světlo od věčnosti Amitábha;

3

v podobě sambhógakáji jako pokojná a hněvivá božstva

lotosového řádu;

4

v podobě nirmánakáji jako padmasambhava, jenž přišel

jako pán tvorstva.

toto „Velké vysvobození skrze naslouchání“, určenéprůměr

ným jóginům

5

jako prostředek k vysvobození v bardu, má tři

části: úvod, hlavní část a závěr.

[ Kdy není třeba Knihu mrtvých číst ]

napřed úvod. prostředky k vysvobození bytostí obdařených

tělem.

nejdříve ze všeho je zapotřebí osvojit si jednotlivé [mystické]

poučky, které s určitostí vysvobozují jedince s nejvyššímischop

nostmi. jestliže by jimi však nebyli vysvobozeni, ať se v bardu

2

/ g uru (bla-ma, vysl. lama, „nejvyšší“) – titul učených a zkušených duchovních

vůdců. jako zprostředkovatel dharmy je pro žáky totožný s b uddhou, neboť

oba – buddha i guru – jsou pro ně pramenem poznání. proto bývá guruoviob

vykle prokazována stejná pocta jako samotnému buddhovi. V textu používáno

většinou ve významu „učitel zemřelého za jeho života“. o guruovi v širším slova

smyslu viz v komentáři na str. 31–32.

3

/ Amitábha (’Od-dpag-med, „nezměrné světlo“, a na jiných místech knihy také

Snang-ba-mtha’-jas, „nekonečný jas“, či ’Od-mi-’gjur-ba, „nepomíjející světlo“) –

jedna z postav buddhovské pentády (viz pozn. 45), mající za symbol lotos.

zosobnění milosrdenství a soucitu.

4

/ p okojná a hněvivá božstva (ži-ba’i-lha, resp. khro-bo’i-lha) – kategorietantric

kých božstev laskavého, resp. hněvivého vzezření, zjevujících se člověku v me -

ditaci. Vystupují také v bardu (viz dále v textu), kde představují projekcečlově

kovy karmy a symbolizují jeho nejniternější pocity, úmysly, představy a sklony

vycházející z jeho psychického centra. k božstvům „lotosového (tj. padmového)

řádu“ sdruženým okolo buddhy Amitábhy viz text na str. 61 a 84.

5

/ j ógin, fem. jóginí(rnal-’bjora, fem. rnal-’bjor-ma) – praktikant jógy neboli

psycho-fyzické metody sebekáznění a duchovního zdokonalování; náboženský

asketa, mystik. „průměrným jóginem“ se v textu rozumí prostý buddhistický

věřící.

: 35 :

hodiny smrti cvičí ve „spontánním vysvobození pomocívybavování si přenesení vědomí“.

6

tímto způsobem s určitostí dosahují

vysvobození jógini s prostředními schopnostmi. jestliže by však

ani tímto vysvobození nedosáhli, ať se v bardu prapodstaty co

nejvíce soustředí na toto „Velké vysvobození skrze naslouchání“.

V této věci měl by jógin nejdříve podle „spontánníhovysvobození skrze pozorování příznaků smrti“

7

zkoumat postupně

se objevující příznaky smrti. když tu všechny známky smrti

s jistotou v úplnosti jsou, ať následuje [pokynů] „spontánního

vysvobození pomocí vybavování si přenesení vědomí“. poté,

co dosáhne přenesení vědomí, nepotřebuje číst „Vysvobození

skrze naslouchání“.

[ Čtení Knihy mrtvých ]

když se nepodaří přenesení vědomí uskutečnit, je třeba umrtvého těla jasným a zřetelným hlasem číst toto „Vysvobození skrze naslouchání“.

není-li mrtvola přítomna, nechť čtoucí usedne na postel nebo sedadlo nebožtíka a dávaje zaznít síle [slova] pravdy nechť přivolává vědomí

8

zemřelého a předčítá mu, představuje si ho,

kterak tu s ním sedí a naslouchá mu. V této chvíli je nevhodné,

aby příbuzní a blízcí nebožtíka plakali a naříkali, proto se jim

v tom má zabránit.

je-li mrtvola přítomna, pak v době, kdy vnější dýchání již skončilo, avšak vnitřní dech ještě neustal, nechť guru [zemřelého] 6

/ p řenesení vědomí (’pho-ba, „ejekce, vystřelení“) – speciální technikapřenesení vědomí skrze otvor v temeni hlavy mimo dosavadní tělo praktikovanájóginy v hodině smrti, mající jim zajistit znovuzrození v podobě, kterou si sami

přejí či představují. – text „ spontánního vysvobození pomocí vybavování si

přenesení vědomí“ (’Pho-badrana rang-grol) není součástí našeho cyklubardových textů.

7

/ ’Čhi-ltas mcchan-ma rang-grol. celý název zní Zab-čhos ži-khrodgongsa rang-

grol-gji/ ’Čhi-ltas mcchan-ma rang-grollegsar bžugs-so. Xylografické vydání z roku

1980, částka ŇA (= 8.), 21 fol. (str. 349 –390). zkrácený titul na okraji: Rang-grol

(spontánní vysvobození). toto dílo, tvořící součást cyklu bardových textů, se

podrobně obírá symptomy umírání (viz Dodatek 1).

8

/ Vědomí (rnam-šes /z rnamar šes-pa/) – někdy překládáno také jako „duše,

duch“, představuje schopnost poznávat a chápat věci objektivního světa. jedna

z pěti osobnostních či bytostních složek v člověku (skandha; viz pozn. 35).


: 36 :

nebo bratr v dharmě

9

nebo jiný přítel, kterému nebožtíkdůvěřoval a kterého si oblíbil, přiblíží své rty k jeho uchu, aniž by se

ho přitom dotkl, a předčítá mu z tohoto „Velkého vysvobození

skrze naslouchání“.

[ Obětování a přípravné modlitby ]

A nyní vysvětlení věcné stránky „Vysvobození skrzenaslouchání“. jsou-li při ruce obětní dary, nechť se v hojném počtu

obětují klenotům;

10

nejsou-li při ruce, pak nechť se jim přináší

v oběť vše, co si jen lze představit a co mysl dokáže nekonečně

rozmnožit. potom odříkejme sedmkrát nebo [alespoň] třikrát

„modlitbu k buddhům a bódhisattvům o pomoc“, načež se

nahlas modleme „modlitbu za ochranu před strachem v bardu“,

„modlitbu za vysvobození z nebezpečných cest bardem“, jakož

i modlitbu „základní strofy o bardech“

11

a pak čtěme toto „Velké

vysvobození skrze naslouchání“, a to buďto sedmkrát, nebo

[alespoň] třikrát, podle okolností.

[ Struktura Knihy mrtvých ]

text [„Vysvobození v bardu skrze naslouchání“] sestává ze

tří poučení: z poučení o jasném světlu v bardu hodiny smrti;

z poučení o setkáních [s vizemi božstev] v bardu prapodstaty;

z poučení o uzavírání brány lůna v bardu vznikání.

9

/ b ratr v dharmě – Dharmou (čhos) se v této souvislosti rozumí celý soubor

buddhovy nauky, buddhismus. „bratr v dharmě“ znamená tolik, co žák téhož

gurua, příp. obecně souvěrec.

10

/ k lenoty (Dkon-mčhog) nebo častěji tři klenoty (Dkon-mčhog gsum; skrt. tri -

ratna) – rozumí se buddha (Sangs-rgjas), jeho učení (čhos; dharma) a jehostouenci (dge-’dun, sangha), představující dohromady předmět velké úcty u bud - dhistů.

11

/

texty těchto čtyř modliteb jsou uvedeny v Dodatcích na str. 159 –177 v tomto

pořadí: 2, 5, 4, 3. Viz k tomu též pozn. 160 a 162–164.


: 37 :

[ DÍL PRVNÍ ]

[ Bardo hodiny smrti (Čhikhä bardo) ]

Komentář

V okamžiku smrti vstupuje „zemřelý“ do první fáze posmrtného mezistavu – do tzv. barda hodiny smrti (’čhi-kha’i bar-do). jeho délka závisí na stupni dosaženého duchovního pokroku: čím ctnostněji člověk žil, tím je tato doba delší a čím více hřešil, tím je kratší – „netrvá ani tak

dlouho jako jedno lusknutí prsty“. Všeobecně však se má za to, že tento

stav trvá tři a půl dne.

jen co ustane vnější dýchání (phji-dbugs), avšak dosud pokračuje vnitřní dech (nang-dbugs, tj. pulsace), jinými slovy dokud se životní síla (rlung; skrt. prána) zemřelého nachází v centrálním nervovém kanálu (dbu-ma; skrt. dhúti či avadhúti) a ještě nezačala unikat do pravého a levého nervového kanálu (rca; skrt. nádí), zjevuje se zemřelému „jasné světlo“, nazývané též „světlem prapodstaty prvního barda“, následované vzápětí „druhým jasným světlem“, umožňující mu nazřít pravoupodstatu bytí. touto „prapodstatou“ (čhos-ňid; skrt. dharmata) není ovšem nic jiného nežli „prázdnota“(stonga-ňid; skrt. šúnjata). nezděsí-li se zemřelý tohoto světla, nýbrž pozná jeho pravý smysl, totiž pochopení prázdnoty jakožto pravé podstaty všeho bytí, bude vysvobozen, tj.ušetřen dalšího putování bardem a zakoušení jeho muk.

okamžik ustání dýchání, tj. vlastní moment smrti, je tedy první a nej - lepší příležitostí, jak dosáhnout vysvobození, stát se buddhou. takových ovšem, kterým se to podaří, je velmi poskrovnu.

„nervové kanály“, o kterých je v textu řeč, nelze chápat ve smyslu nervových drah (tractus nervorum), jak je interpretuje moderní západní medicína. nejedná se o žádné somatické nervové spoje, nýbrž o pojme - nování funkčních struktur samého principu života. jejich existenci nelze experimentálně prokázat pitevním nožem, nýbrž pouze v jógické praxi. tělem procházejí tři velké nervové kanály: centrální nervový kanál, který je rovnoběžný s páteří, a dva postranní nervové kanály, pravý a levý. V nich je uzavřena „životní síla“ úzce spjat



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist