načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Thomas More -- světec a utopista - PhDr. Bohumil Svoboda

Thomas More -- světec a utopista

Elektronická kniha: Thomas More -- světec a utopista
Autor:

S předmluvou kardinála Dominika Duky Morova kniha stojí na počátku anglické literární tradice, podle níž se věci vážné a důležité říkají s vtipem a humorem, někdy břitce ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 188
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: s předmluvou kardinála Dominika Duky
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7726-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor si klade dvě základní otázky, totiž zda byl More opravdu katolík a světec, a zda nalézáme jeho myšlenky, obsažené v díle "Utopie", v teorii moderního socialismu a komunismu. Autor nejprve popisuje život a osobnost T. Mora, obsah jeho díla "Utopie", společenskou situaci v Anglii 16. století, a dále myšlenkové zdroje, z nichž More čerpal (antika, křesťanství, humanismus, reformace). Ptá se, zda byl More opravdový katolík a světec, nebo byl prohlášen za svatého jen díky své mučednické smrti? Na otázku, zda měly Morovy myšlenky vliv na moderní socialismus a komunismus odpovídá, že nikoli; základem společenského řádu v Utopii byla (podle autora) Řehole zakladatele benediktinů Benedikta z Nursie. Autor tedy představuje Mora jako pravého křesťana a katolíka. Monografie čes. publicisty se věnuje životu a myšlení angl. humanisty T. Mora. Autorovým záměrem je vysvětlit a sladit dva protichůdné aspekty, jimiž je Morova osobnost nahlížena: More jako křesťanský světec a zároveň More jako předchůdce socialismu.

Popis nakladatele

S předmluvou kardinála Dominika Duky

Morova kniha stojí na počátku anglické literární tradice, podle níž se věci vážné a důležité říkají s vtipem a humorem, někdy břitce satiricky, někdy opět s úsměvným pohledem na projednávanou věc. V nové době jsou nejvýraznějšími zástupci této linie G. K. Chesterton a G. B. Shaw. Je to kniha vpravdě renesanční a humanistická nejen onou charakteristickou směsí antické filozofie, umění a rétoriky, s celou základnou učení Kristova v teorii i praxi, učení, vůči němuž ovšem stojí někdy ve zdánlivém rozporu. Nový duch se tu v oblasti filozofie a umění přenesl na území sociální. Poznané pravdy nebo hypotézy jsou tu namnoze zaobaleny v mnoha beletristických poznámkách a podrobnostech, které mají jednak učinit hlavní myšlenky stravitelnějšími, jednak poskytnout autorovi možnost obrany. Proto také píše Erasmovi v listopadu 1516, když se mu zřejmě dostalo řady příznivých posudků, že si již připadá jako doživotní vládce svých utopijských: „Jako bych si již vykračoval ověnčen oním vznešeným diadémem obilí, v hávu františkánském, s ctihodným žezlem z hrstky klasů. Prodlel jsem příliš často u tohoto nejsladšího snu, ale nadcházející jitřenka mně ubožákovi sen rozptýlila, svrhla mne z knížecího trůnu a volá zpět do mé roboty, to jest k soudu.

(světec a utopista)

Předmětná hesla
More, Thomas, 1478-1535
More, Thomas, 1478-1535. Utopia
* 15.-16. století * 16. století
* 1516 * 1478-1535
Politici -- Anglie -- 15.-16. století
Humanisté -- Anglie -- 15.-16. století
Křesťanští světci -- Anglie -- 15.-16. století
Stát a církev -- Anglie -- 15.-16. století
Utopie
Sociální etika
Křesťanská etika
Anglická literatura -- 16. století
Interpretace a přijetí literárního díla
Anglie -- Společnost a politika -- 15.-16. století
Anglie -- Sociální poměry -- 15.-16. století
Zařazeno v kategoriích
PhDr. Bohumil Svoboda - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž





Bohumil Svoboda

THOMAS MORE

světec a utopista

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak

šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

Autor:

Bohumil Svoboda

© Bohumil Svoboda, 2014

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2014

Cover © Dagmar Krásná, 2014

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-726-2


Milému synu Tomáši (Morovi)

k jeho padesátinám.



Obsah

Předmluva arcibiskupa pražského Dominika Duky ........................ 11

I. Svět Tomáše Mora .................................................................. 13

II. Morův život ............................................................................ 17

III. Osobnost ................................................................................ 38

IV. „Utopie“ a metoda jejího zkoumání ......................................... 44

V. Co je „Utopie“ ......................................................................... 50

VI. Co obsahuje ........................................................................... 56

VII. Doba ...................................................................................... 79

1. Humanismus a reformace v Anglii ...................................... 80

2. Hospodářská situace Anglie 16. století ............................... 85

3. Politická situace Anglie na počátku 16. století .................... 90

4. Církev v Anglii na počátku 16. století .................................. 92

VIII. Zdroje myšlenek ..................................................................... 98

1. Výchova charakteru ........................................................... 98

2. Objektivní podmínky ......................................................... 100

a) Postavení ve společnosti ................................................ 100

b) Flandry a Anglie ............................................................ 102

c) Zeměpisné objevy ...........................................................104

d) Sv. Benedikt a jeho Řehole ............................................ 109

3. Myšlenkové proudy a podněty ........................................... 116

a) Antika ........................................................................... 117

b) Křesťanství .................................................................... 133

c) Humanismus a reformace .............................................. 148


IX. Morův ideový postoj v díle a ve společnosti ............................ 158

X. Smysl Utopie .......................................................................... 169

XI. Působení „Utopie“ a její aktuálnost ......................................... 178

Seznam nejdůležitější literatury ..................................................... 182

Modlitba sv. Tomáše Mora, patrona politiků ................................... 185

Jmenný rejstřík ............................................................................. 186


11PŘEDMLUVA

Předmluva

Milí čtenáři,

pokud si Vás dovedu představit, řekl bych, že se budete skládat ze

dvou velkých skupin: jednou, tou větší, budou křesťané, kteří budou

v knize hledat zajímavé svědectví o neohroženém světci, druhou,

menší, budou lidé hledající, milující historii a dychtící dozvědět se

víc o muži, jehož jméno si ve školách spojovali s bájnou Utopií.

Možná to bude u obou skupin budit jisté rozpaky – světec, kekterému se hlásí jako k předchůdci socialistických myšlenek i komunisté? Nebo socialista, který shodou okolností či vlivem církevnístrategie dosáhl stupňů oltáře a byl prohlášen za svatého?

Čtenář bude muset opustit navyklá schémata a možná ipředsudky a ponořit se do světa humanismu, renesance a počínajícíhokapitalismu v Anglii, aby jeho dosavadní pohled byl obohacen právě

o znalost zcela nových rovin osobnosti Tomáše Mora. Nebudu zde

vypisovat a opakovat to, co autor knihy velmi detailně srovnává,naříklad Platónovy představy ideálního společenského zřízení a vliv na Morovu Utopii, neexistující ideál. S překvapením možná budeme číst o výchově v Morově rodině, takřka protestantsky přísné, i o jeho smyslu pro humor na druhé straně, kdy často i na samu Utopii je pohlíženo jako na zábavný román. Setkáme se s mužem – soudcem, úředníkem, rádcem krále – který přes všechny své služby hledí na dobro církve více než na dobro království a dokonce i daleko více než na dobro vlastní a své rodiny.

Přeji čtenáři, aby stanul okouzlen z Morova celostního pohledu na

svět. Dnes, kdy vše spěje k větší a větší specializaci i uvnitř oborů, je

More vzorem a prototypem vědce, fi lozofa i tvůrce, který má nadhled

a vidí vše ve správných souvislostech. Jeho sociální cítění je ažpřekvapivě zakotveno v naprosto praktických důsledcích jeho myšlení

a života. Nebyl nepraktickým snílkem, ale člověkem, který dokázal


12 THOMAS MORE

pomoci bližním na všech úrovních. To vše a mnohem více se pozorný

čtenář dozví z vlastního textu této knihy.

Na cestu ke čtenáři jí i jejímu autorovi přeji hojnost Božíhopožeh

nání.

V Praze, 17. 10. 2013

Dominik Duka, arcibiskup pražský


13SVĚT TOMÁŠE MORA

KAPITOLA I.

Svět Tomáše Mora

Anglie se ještě zmítala v bouřích bratrovražedné války „dvou růží“,

když se v Londýně narodil muž, o němž G. K. Chesterton napsal, že

ho historie jednou pravděpodobně ocení jako největšího Angličana

všech dob. Narodil se Tomáš More, jemuž se později dostalopřídomku „svatý“.

Největší Angličan všech dob? Jistě velké slovo. Někdo větší avýznamnější než třeba William Shakespeare? Ale Chesterton měl na mysli především velikost mravní, ne pouze rozšířenost, známostjména. Kdo byl tento Tomáš More?

Na tuto otázku bychom se pravděpodobně dočkali dvojí různéodovědi. Jako by More měl dvě tváře a odhaloval jednou tu, podruhé zase onu. A jako by ty dvě tváře spolu nijak nesouvisely.

Čtenář učebnic dějin socialismu bude jistě znát Tomáše Mora jako autora knihy zvané „Utopie“, která obsahuje nárys společenského zřízení, jehož ústřední myšlenkou je koncepce založená naspolečenském vlastnictví. Nevyčte odtud zřejmě nic nebo téměř nic o jehokřesťanství, anebo prohlásí, že to pro věc samu nemá význam. Křesťan

bude zase možná vědět, že More byl mučedníkem anglickéreformace, ale sotva bude mít tušení o tom, že jde současně o muže, jemuž

historie socialismu přiřkla roli svého předchůdce.

Dvě složky osobnosti na prvý pohled v nesrozumitelném rozporu, dvě sobě zcela nepodobné tváře! Kde však vzniká tento dvojí pohled na historickou postavu, která je dokonce jednou z nejlépe zdokumentovaných osob své doby? Podnětem k otázce je „Utopie“, spis, který jako by vyvracel mnohé z toho, co víme o jeho životě a díle od něho samého. „Utopií“ a jejím autorem se zabývala dlouhá řadamyslitelů a umělců – od těch, kdo vidí socialistu či komunistu a snižují význam jeho katolicismu, pokládajíce jeho svatořečení za pouhý taktický tah církve – tato tradice začíná protestantskýmispisovateli brzy po jeho smrti – až po ony životopisce, kteří vidouce světce,


14 THOMAS MORE

neberou v úvahu žádnou z jeho myšlenek společenských. Už brzy po

jeho skonu začaly vznikat první životopisy, od té doby jsou jich ve

světové literatuře desítky, vznikla i románová a dramatickázpracování jeho vskutku dramatického, vzrušujícího života. Také Shakespeare začal psát hru na toto téma, která však, bohužel, zůstala jen

několikastránkovým torzem. Vznikly desítky prací, jejichžopodstatnění spočívá buď v obhajobě jeho katolicismu, nebo v jeho popírání,

anebo v obraně jeho sociálně-etických myšlenek.

Názory na Mora samého i na jeho dílo se tedy různí. Jak je tomu

ve skutečnosti? Co je pravda?

Tato kniha chce shrnout všechno podstatné, co se k TomášiMorovi vztahuje v souvislosti s jeho „Utopií“. Není to životopis, tím méně

životopis světce. Pokud se jeho životem zabývá, pak jenom potud,

pokud je to bezpodmínečně nutné třeba k osvětlení dobovýchsouvislostí, prostředí jeho růstu nebo vlivů, s nimiž se setkával a jež ho

formovaly. Není to však ani traktát, který by se zabýval výhradně

společenskou stránkou jeho díla.

More žije na rozhraní dvou epoch, z hlediska politicko-hospodářských dějin na předělu středověku a novověku, z hlediska dějinkulturních na rozhraní renesance a reformace. Žije v době, která hrozízničením a také ničí celou hierarchii hodnot, považovaných do té doby za pevné či dokonce posvátné, počínaje ekonomickými a konče mravními (či obráceně), v době, v níž se hroutí starý svět a vzniká nový. Evropou

šla vlna reformace, která zaplavila a smetla všechno, co jí stálo vcestě, a každého, kdo se s ní nemohl nebo nechtěl ztotožnit. Není to ovšem

v dějinách nic nového. Církev již poznala ve své historii takové údobí:

dobu zhroucení říše římské, jež zrodila sv. Augustina a sv. Benedikta,

období chaosu a rozvratu tehdejší Evropy, kdy se současníkům zdálo,

že nastává konec světa. Sv. Augustin musel ve své knize „De civitate

Dei“ – „O obci Boží“ vynaložit mnoho důvtipu, aby vyvrátil útokyodůrců, že to jsou křesťané, kteří tuto katastrofu zavinili.

Je ovšem něco jiného sledovat život někoho od narození do smrti,

život celý, uzavřený, studovat historii a na stránkách knih sledovat

vývoj minulých dějů a konání jejich hrdinů a dodatečně uvažovat

o správnosti nebo nesprávnosti toho či onoho skutku či kroku. Pro

čtenáře je v tom trochu jakéhosi předurčení: je už zcela samozřejmé,

že se osoba, o niž jde, rozhodla tak či onak, že udělala to či ono.

A něco úplně jiného je pocítit sám na sobě pohyb dějin, správně se

orientovat a vytrvat na poznané cestě.


15SVĚT TOMÁŠE MORA

Každé nové údobí lidských dějin, má-li být to, co se vytvoří, zdravé a pevné, bezpodmínečně vyžaduje přetavení a převzetí všehohodnotného, co vytvořily předcházející věky. Tomáš More tak učinil v době, kdy kapitalismus teprve vyrážel, řečeno s Baudelairem, první květy zla. Ale kořeny, z nichž tyto květy vyrůstaly, poznal More s přesností, která zajistila „Utopii“ slávu a uznání až do našich dnů.

V tomto specifi ckém významu jeho díla leží druhý a hlavní důvod této práce. Na počátku každého převratného údobí vyroste jedna či více postav, které ukazují a vytyčují směr dalšího vývoje společnosti. Způsob, jakým nám jej ukazuje, bývá ovšem různý: sv. Benedikt psal svou Řeholi maje před očima pravzor prvotní církve a přejímaje vzory východních komunit. Nemyslel na organizaci státu a společnosti. V době rozvratu společnosti a vyostření obrovských třídních rozdílů mu šlo spíše o život odtržený od společnosti, aby zachránil originál křesťanské pospolitosti, o život cílící k Bohu, život čistý, avšak činný, život rovného mezi rovnými. A na zdánlivě úzce vymezenémteoretickém základě jeho Řehole a praxi několika komunit, založených za jeho života, vyrostla široká síť klášterů, kostelů a škol, vytvářející pevnou osnovu společenské organizace, kulturní a částečně ipolitické, páteř nové Evropy. Tomáš More se o tisíc roků později zabýval chybami stávajícího uspořádání a zamýšlel se formou spíšezábavnou nad možnou základnou společnosti nové. Možnou? Nikoliv. Byla to základna utopická, obracející se k celé společnosti, v níž všaknebylo síly, která by ji mohla uvést ve skutek. Ale její význam není proto o nic menší.

Veliká a složitá postava Tomáše Mora, státníka a politika, umělce a fi lozofa, vědce i praktika a nakonec – nikoliv však v poslední řadě – katolického světce představuje syntézu nejlepších výsledků duchovních proudů své doby i minulosti. Obdařen bystrou pozorovací schopností a smělou odvahou kritika vynikal především mimořádným porozuměním hospodářským a sociálním poměrům své doby. To vše zoceleno charakterem osobnosti, který nelze lépe označit než přídomkem „svatý“, a to svatý nejen svým individuálním vzepětím k Bohu, nýbrž i v horizontální úrovni života. Jeho pravdivézhodnocení je možné jedině s přihlédnutím k této stránce jeho osobnosti. Máme-li správně pochopit „Utopii“ a máme-li se vyhnout omylům navršeným minulými stoletími, je třeba několika slov o výsledcích jejího zkoumání, k nimž dospěly studie posledních desetiletí,zejména v pracích T. E. Bridgetta (Life and Writings of Sir Thomas More,


16 THOMAS MORE

1892, 1898, 1935), R. V. Chamberse (Thomas More, 1976), E. E.Ro

gerse (The Correspodence of Sir Thomas More, 1970), J. B. Trappa

(Erasmus, Colet and More, 1990), dále Ch. Hollise, DanielaSargen

ta, H. W. Donnera a dalších, zejména však Sborníku zmezinárod

ního kolokvia v Bruselu (1980). Napříště tedy již nebude možno

„Utopii“ číst bez obšírného komentáře, bude-li jí kdo chtít správně

porozumět. „Utopie“ přestává být pouhou zábavnou četbou, i když

i tou byla a je.


17MORŮV ŽIVOT

KAPITOLA II.

Morův život

Nebude to obyčejný životopis, třebaže obyčejně začíná. Na několika

místech bude nutné odbočit, abychom si blíže ujasnili, jakýmzpůsobem vznikala spornost některých momentů, jež dříve působily vmorovských studiích chaos a jejich autorům těžkou hlavu.

Tomáš More se narodil 7. února 1478 v Londýně jako synlondýnského právníka, později rytíře, Johna Mora. Byl jedním ze šesti dětí.

Otec, mladý advokát, jen s námahou opatřoval rodině vše potřebné,

zvláště když mu brzy zemřela žena, Tomášova matka. Tomáš zahájil

své vzdělávání ve škole u Sv. Antonína – tehdy byly všechny školy tím

či oním způsobem svázány s některou církevní institucí – která stála

podle tehdejších zvyklostí pod patronací canterburskéhoarcibiskua kardinála Mortona, k jehož dvoru se mladý Tomáš o několik roků

později – ve svých třinácti letech – dostal jako páže.

Období strávené v blízkosti kardinálově mělo pro Mora mimořádně

veliký význam. Na Mortonově dvoře poznal výkvět anglické šlechty

a duchovenstva, především se tam však seznámil se všemi problémy,

které tehdy hýbaly Anglií a světem. Morton byl ve své době mužvynikající širokým rozhledem a chápáním života. Patří jistě kvýjimečným darům Morova života, že byl již v raném mládí formován takovým

představitelem duchovního života. Alespoň v nejhrubších obrysech

se More už u něho naučil rozumět přítomnosti. Celá první část„Utoie“, kritická, vděčí do značné míry za svůj vznik tomuto období. Kardinál Morton si bystrého chlapce oblíbil, vyslovil se o jehoschopnostech velmi pochvalně a na jeho přímý zásah byl Tomáš poslán na další studia na oxfordskou univerzitu.

To mu bylo asi čtrnáct roků. Byl to prudký přechod. Bohatství

kardinálova dvora vystřídala studentská bída často o hladu a v zimě

studených kamenných oxfordských budov. Nebyla žádná stipendia,

zato však studenti mnohdy chodili po žebrotě. More poznává na

vlastní kůži sociální zřízení své země. Oxfordské období, třebaže


18 THOMAS MORE

netrvalo příliš dlouho, má pro Mora nemalý význam. Setkal se tam

tehdy s předními anglickými humanisty Linacrem a Grocynem, jimiž

se anglický humanismus připíná k Platónské akademii veFlorencii. Prostřednictvím jich poznal Tomáš učení italského myslitele Pica

della Mirandola, který se stal na nějakou dobu jeho oblíbenýmautorem. Jeho životopis také More později přeložil z latiny do angličtiny.

Znamenal tehdy pro Mora nejvýznamnější postavu humanismu,nejvýznačnějšího proudu té doby, který také Mora plně zaujal a vzbudil

v něm lásku k antické kultuře a fi lozofi i, zejména Platónově. Zvláště

pak – poznamenává Erasmus Rotterdamský, jeho přítel, s úsměvem – už jako mladík horoval More pro Platónovu „Ústavu“, kterou

prý obhajoval včetně navrhovaného společenství žen.

Avšak po necelých dvou letech, v nichž ovládl kromě latiny iklasickou řečtinu a antickou fi lozofi i a literaturu, toto období náhle končí. Tomáš se na rozkaz svého otce vrací do Londýna. Hlavní roli v tomto rozhodnutí hrála pravděpodobně otázka peněz. Morův otec asi nebyl fi nančně s to udržet Tomáše dále na studiích. Zdálo se mu asi také, že se Tomáš příliš oddává literatuře a fi lozofi i a zanedbává studium práv, která mu měla zajistit vlastní živobytí. Tomáš byl vždycky drženzkrátka, dokonce tak, že si nemohl ani nechat spravit boty, aniž o topožádal otce. O době svých studií v této souvislosti sám napsal:

„Nikdy jsem se nenaučil, co je to rozmařilost, a peníze jsem nikdy špatně nepoužil. Na ničem jsem nelpěl a ničeho si nehleděl kromě studií.“

Zásah otcův neznamená, že by se Tomáš byl obrátil ke studiu práv proti své vůli. Alespoň to nikde nezaznamenal. Z jeho rychléprávnické kariéry je vidět, že ani v tomto směru nic nezanedbal. Ostatně jeho poslušnost a úcta k otci byly vždy příkladné. Když se stalkancléřem, neváhal podle krásného anglického zvyku pokleknout veřejně ve westminsterském paláci před otcem a poprosit ho o požehnání.

Zde tedy končí druhé období jeho růstu. Toto, humanistické asvobodomyslné, stejně jako prvé, výrazně katolické doma a na dvoře kardinála Mortona, tvoří dvě nitky, které lze sledovat v celém jeho pozdějším životě. More ovládl v té době také francouzštinu, hudbu a matematiku. Stal se jedním z nejlepších latinských stylistů aslavnostním latinským řečníkem své doby. Naučil se také logickému myšlení, jež významně podepřelo jeho realistické zaměření. Odtud později tolik jeho invektiv proti přežilé části scholastické fi lozofi e, vyspekulované a vymyšlené.


19MORŮV ŽIVOT

Po návratu z Oxfordu do Londýna se zapsal na právnické škole

New Inn, součásti školy zvané Lincoln’s Inn. Měl už za sebou první

literární pokusy, několik básní se satirickou tendencí i pokus ojaký

si jevištní útvar. Zajímavé je, že už v první z jeho raných básní se

objevuje zmínka o popravišti:

Obr. 1 Sir John More, otec Tomáše Mora (Hans Holbein ml.)


20 THOMAS MORE

„Instead on pillows lieth after on the block.“

„Místo na poduškách spočívá pak na popravčím špalku.“

Zachvělo jím tu snad tajemné tušení vlastního osudu? Dlouho před Shakespearem napsal „Sedm období lidského života“ („Seven Ages of Man“), jež rozdělil na dětství, mužný věk, lásku, stáří, slávu, čas a věčnost. V sedmé části, ve Věčnosti, věčnost kárá čas, který je jen otáčením slunce a měsíce. Svou mladistvou fi lozofi i, kterázůstala, jak uvidíme, jeho fi lozofi í celoživotní, vložil sem do závěrupsaného latinsky:

„Qui dabit aeternam nobis pro munere vitam,

In permansuro ponite vota Deo.“

„Svá přání svěřujte vždy jsoucímu Bohu,

jenž nám darem dává věčný život.“

Morova váha ovšem neleží v poezii, ani v mladistvé, ani v pozdější, ani v jeho spisech historických. Je daleko největší v jeho „Utopii“, v jeho spisech teologických a korespondenci.

Právnickou látku ovládá More v krátké době tak, že jsou mu ještě jako žákovi svěřovány přednášky a čtení, které obvykle vyžadovaly dlouhodobá studia. Do doby jeho pobytu ve škole New Inn patří silný vliv tehdejšího lektora Písma a později zpovědníka a přítele Johna Coleta, vliv takové váhy, že ho More později nazval „director of my life“ – „formátor mého života“. Jaká to asi musela být osobnost!Morův křesťanský životní názor se pod vlivem studií a domácího prostředí rychle prohluboval. Osmnáctiletý začíná ve shromážděních při

kostele sv. Vavřince pořádat přednášky z křesťanské fi lozofi e.Zejména věnoval v té době pozornost spisu sv. Augustina „De civitate Dei“ –

„O obci Boží“. Tyto přednášky nebyly ovšem zřejmě zaměřenyteologicky, nýbrž historicky a k fi lozofi i dějin. Z nich se nám, bohužel,

nezachoval ani zlomek.

Když dokončil právnická studia, byl již natolik známý, že byl ihned jmenován lektorem na jiné právnické škole, Furnival’s Inn. Avšak ani studium práv či literatury ho neodvrací od studia teologie. Čte církevní otce a studuje křesťanskou fi lozofi i, která na něho dělá tak hluboký dojem, že zvažuje, zda se nemá vzdát světské kariéry, jejíž dráhu tak úspěšně nastoupil, a věnovat se povolání duchovnímu.

Toto období má pro pochopení Morovy osobnosti zvláštní význam. Žádné jiné nebylo tak často zkreslováno, protože zde se nejvíc


21MORŮV ŽIVOT

valy náboženské rozdíly jeho životopisců. Bude na místě uvést pro

ujasnění takových výkladů a úprav dva citáty. ErasmusRotterdamský, Morův přítel, nejlepší, nejpodrobnější a nejvěrohodnějšíživotoisec, píše o této Morově životní fázi (Ep. 447) – cituji podle jiného

důležitého Morova životopisce Bridgetta (Sir Thomas More, 23):

„Zatím se zaměřoval celou myslí k cvičení zbožnosti, přihlížeje a mysle na kněžství, bděním, posty, modlitbami a jinými přísnostmi. V kteréžto věci se ukázal moudřejším než většina kandidátů, kteří se prudce derou do tohoto krušného povolání, aniž by si dřívevyzkoušeli své síly. Jediná věc, která mu zabránila, aby se věnoval tomuto způsobu života, bylo to, že se nedovedl zbavit touhy po stavumanželském. Zvolil proto raději stát se cudným manželem než nečistým knězem.“

To je svědectví současníka a přítele, k němuž učiní Seebohm (The Oxford Reformers) následující komentář:

„Že se v znechucení odvrátil od nečistoty kláštera k lepšímu údělu, který myslel, že mu svět nabízí v životě cudném a užitečném, víme od Erasma.“

Erasmus samozřejmě nic o nečistotě kláštera neříká. Podobných překroucení bychom nalezli více. O něco dále pokračuje Seebohm:

„More se oženil... a navždy se vzdal touhy po mnišském životě.“

To je pravda, pokud jde o možnost uskutečnění. Pokud má však tato věta u Seebohma ten smysl, že More připraven o iluze šťastně unikl jakési šalbě, pak to pravda není. Víme přece z vlastníchdojemných Morových slov, že v něm monastický ideál vždycky žil a že mu Bůh dopřál uskutečnit ho alespoň na konci života, když ho nechal uvěznit v cele žaláře londýnského Toweru.

Vraťme se však zpět. U Mora tehdy propuká vnitřní krize. Vážně pomýšlí na kněžství. Po čtyři roky žije mezi kartuziány. Zatímcobydlí poblíž jejich londýnského kláštera Charterhouse, navštěvujedenně bez jakéhokoliv slibu všechna jejich duchovní cvičení. Později se podle svědectví Cresacra Mora chtěl stát františkánem. Nestal se však ani kartuziánem, ani františkánem. Co ho vedlo k této změně záměru? Vedle zmíněného zvážení osobních fyzických možností a schopností hrála svou roli jistě i Morova nespokojenost se stavem tehdejšího mnišství, „které se poněkud odchýlilo od dávné přísnosti života“ (Cresacre More). More to poznal z vlastní zkušenosti anepřestával to od té doby šlehat svým sarkasmem a posměchem stejně jako Erasmus, duchovní, který se pohyboval mezi kardinálským


22 THOMAS MORE

kloboukem a možností exkomunikace z církve. Tento rys je pak

u Mora tak silný, že se objevuje i v jeho traktátech teologických.

More ovšem nepociťoval odpor k tomuto stavu samému, tím méně ke

kněžství, jak z toho někteří usuzovali, nýbrž k jeho zneužívánírozbujelým počtem mnichů, kteří ovšem správně neměli v klášterech co

dělat. Kdybychom připustili opak, stal by se nesrozumitelným celý

jeho život. Víme například, že se podle možnosti denně zúčastňoval

mše svaté. Svědčí o tom sám na mnoha místech svých spisů ikorespondence. Znovu se tam projevuje jeho charakter, bojující o čistotu

všeho, co našel v nánosu prachu a bláta. Stejně jako Erasmusočekával i on nápravu věcí církevních od některých osvícených hlavvyššího kléru, ovšem marně.

Zajímavý je i jeho odklon od kartuziánů a jejich řehole, třebaže

právě z nich se jich víc než dvacet stalo za „reformace“ Jindřicha VIII.

jeho druhy v utrpení, a příklon k františkánům. Nebudu myslímdaleko od pravdy, když řeknu, že zde se už projevil Morův silný sociální

cit. Vždy se chtěl považovat za solidárního s nejprostšími anejbědnějšími. A františkánská myšlenka chudoby, jíž měl být přebudován svět, i svět duchovní, chytla pravděpodobně Mora na čas za srdce.

Po defi nitivním rozhodnutí zanechat myšlenek na kněžství nastoupil světskou kariéru právního zástupce. Je to rozhodnutí velmi

šťastné. Jeho právnické vzdělání spojené se soudní praxí mu dalo

příležitost hluboce nahlédnout do sociálního a politického stavu

země. Stovky případů bídy a ožebračení z tohoto období, kteréznamenalo počátek kapitalismu v Anglii a vešlo do dějin jako etapa

‚ohrazování‘, to je zabraňování rolníkům v přístupu na dosudobdělávanou ornou půdu a její proměňování v pastviny, případů zubožení

hmotného i mravního, které prošly jeho rukama, vzbudily jehorozhořčení a odpor k bezmezné chamtivosti šlechticů a boháčů, ničících

bezohledně pro svůj zisk anglický lid, odpor k tyranství všeho druhu.

Postavení zemědělců v Anglii bylo podstatně odlišné než jinde

v Evropě. Vlivem černé nemoci, moru, ve 14. století se početobyvatelstva natolik snížil, že pracovní síla se tehdy stala nedostatkovým

vyhledávaným zbožím a rolníci se tak proto z nevolníků stali nájemci

a pachtýři. O to víc byl postup šlechty v době Morově nepochopitelný

a krutý.

Morův odpor byl o to silnější, že jeho símě padlo na úrodnou půdu

přímého, smělého charakteru, vybudovaného hluboce pochopeným

křesťanstvím a zkypřeného studiemi humanistickými, jejichž hlavní


23MORŮV ŽIVOT

tendence směřovaly k vytvoření nového svobodného člověka,opírají

cího se proti neplodnému nánosu části scholastické fi lozofi e o vědu,

zejména přírodní.

Ještě v době jeho pobytu na Lincoln’s Inn (asi v r. 1498 nebo 1499)

se seznamuje s Erasmem Rotterdamským, asi o deset let starším, již

tehdy proslulým humanistou, podivným knězem, později kandidá

tem kardinálského klobouku, který však odmítl. Jejich přátelství

pak trvalo až do konce života. Názory některých životopisců, že ke

konci ochladlo, asi není správné. Do posledních dnů neustávají

o sobě v dopisech mluvit s obdivem a úctou. Snad tady zase proka

tolické hagiografy bylo spíše přání otcem myšlenky. Vždyť Erasmus

napadal ve svých spisech zlořády tehdejšího církevního života a vně

kterých fázích svého vývoje se nezdál příliš pravověrným ani po

stránce věroučné. K této zajímavé osobnosti přiléhavě nazvané‚Vol

tairem 16. století‘, jejíž vliv na Mora rozhodně není malý, se ještě

vrátíme. Kdykoli od uzavření přátelství dlel Erasmus v Londýně,byd

líval v domě Morově. Na Morův podnět také napsal svou slavnou

„Encomium moriae“ – „Chválu bláznovství“, kterou mu také věnoval.

Obr. 2 Morova široká rodina – Tomáš More uprostřed (Hans Holbein ml.)


24 THOMAS MORE

Vytvořil při tom slovní hříčku, když použil řeckého výrazu „móros“

(pošetilý, hloupý) a knihu tak věnoval svému „pošetilému“ příteli.

Tuto knihu dala církev později na index. Spolu překládali jiného

Morova oblíbeného autora, Lúkiána ze Samosaty, o němž tu rovněž

bude řeč.

Ve svých 26 letech byl More zvolen r. 1504 do parlamentu. Už jeho

vstup byl pro něho charakteristický. Vypadal spíše na zničení vlastní

osoby i rodiny, než na cestu k slávě a moci: postavil se totiž na odpor

zvýšeným fi nančním požadavkům Jindřicha VII. a navrhl, aby jeparlament zamítl. Jeho návrh nebyl sice prosazen, avšak požadované

částky se podařilo alespoň omezit na jejich původní snesitelnou výši.

Vzápětí ho ovšem začal stíhat královský hněv. More se muselukrývat a prchat, zatímco jeho otec byl nucen králi pod jakousi záminkou

zaplatit pokutu sto liber. Ocitáme se zde u nepříliš jasného místa v jeho životopise: Roper a po něm jiní tvrdí, že v té době Tomáš More uprchl do bezpečí do Francie. Víme od něho samého, že v té době skutečně navštívil kontinent, ale není jasné, zda šlo o normálnícestu či politický exil. Jestliže šlo skutečně o vyhnanství, pak trvalo jistě jenom krátkou dobu, protože r. 1505 se žení s Jane Colteovou, mladinkou dívkou, kterou Erasmus popisuje jako téměř dítě.Způsob, jakým dospěl ke známosti s Jane, nepostrádá půvab Morovy

osobnosti: začal se prý totiž zajímat o Janinu mladší sestru. Když

však viděl, že starší Jane těžce nese, že bude sňatkem předstižena,

požádal o ruku ji. Rok co rok potom jeho rodina vzrůstá: Margaret,

později chlouba humanistické Anglie, Elisabeth, Cecily, John. Při

čtvrtém dítěti Jane umírá. Těžko vypsat, jakou katastrofu asi pro

Mora znamenala smrt jeho mladičké choti. Nicméně o několikměsíců později se znovu žení – zřejmě vzhledem k domácnosti a malým

dětem – s postarší vdovou Alicí Middletonovou. Když později v„Utoii“ navrhuje, aby se kandidáti manželství museli sobě navzájem

představit nazí a tak se zabránilo zklamání v době, kdy je již pozdě,

zaznívá v tom asi Morův tichý povzdech v souvislosti s druhou chotí,

poznamenává ironicky Kautsky. V kruhu této početné rodiny, k níž

nutno připočíst vedle otce adoptovanou schovanku Margaret Gigs

a Morova šaška Henryho Patensona, ke kterým později přistoupilještě jeho sekretář a chráněnec John Harris, manžel Margarety William

Roper a další, žil More dále po celý život. Jeho dům v Chelsea, který

zakoupil v r. 1523, s velkou knihovnou a zahradou vedoucí k Temži,

odkud se přepravoval na člunu do Londýna, byl nejen místem


25MORŮV ŽIVOT

schůzek s mnoha vynikajícími osobnostmi tehdejší Evropy – bydlíval

tu vedle Erasma po dlouhou dobu i slavný malíř Hans Holbeinmladší, jenž nám zanechal řadu znamenitých skic pána domu a jehorodiny – byl i názorným příkladem vzorného rodinného života. Rysy

jeho rodiny, jak ji More utvářel, jsou také zřejmě předlohou prorodinu utopijskou.

V témže roce, v němž zemřela Morova první žena, to jest v roce

1509 (někdy se uvádí i r. 1511), zemřel také král Jindřich VII. a na

jeho místo nastoupil jeho druhorozený syn Jindřich VIII. Nebylpůvodně následníkem trůnu, nýbrž byl podle zvyklostí té doby určen

pro dráhu duchovní. Předčasným úmrtím jeho staršího bratraArtura došlo však ke změně linie. Nastoupení tohoto mladého vzdělaného

panovníka prostého vystupování a získávajícího sympatie hlubokým

vzděláním humanistickým i teologickým bylo v Anglii provázenonadšením. Také More měl radost – jak by ne, tím končil jeho spor svládnoucím panovníkem – kterou vyjádřil básní na Jindřichovu počest.

Ale sotva se zmýlíme, když i v ní budeme vidět zablesknutí jehoironie, s níž Jindřicha nazývá „vznešeným vládcem, ba co víc,mnohomilovaným.“ Radost měl ovšem hlavně proto, že se mohl bez obav

Obr. 3 Alice Middletonová, druhá

manželka Tomáše Mora (HansHolbein ml.)


26 THOMAS MORE

objevit na veřejnosti. Že mezitím nespal a že ho Londýn dobře znal,

je vidět z toho, že byl téhož roku zvolen londýnským podsudím asoučasně se stal právním zástupcem londýnského obchodnictva, které se

rychle dere k moci a nabývá stále většího vlivu. K jeho dosavadním

znalostem přistupuje vlastní praktické poznání ekonomickýchzákonů. Jak je pochopil, vidíme na zásadách obsažených v „Utopii“.

V r. 1510 vydává svůj „Život Johna Pica della Mirandola“. V r. 1513

píše „Historii Richarda III.“, zřejmě v souvislosti se spisyMachiavelliho, historické dílo, které se stalo podkladem známého dramatu

Shakespearova.

Rokem 1515 začíná jeho hlavní životní údobí. Začíná prvními

stupni mimořádné kariéry, končí popravištěm. Toho roku byl More

vyslán jako člen delegace obchodnictva do Flander, dnešní Belgie,

případně Holandska, aby urovnal obchodní styky mezi Anglií aFlandry, přerušené dosavadními dynastickými spory. Flandry té doby

byly zemí s nejrozvinutějším manufakturním průmyslem, převážně

textilním, na světě. More měl možnost vidět, pozorovat, přemýšlet.

Viděl dílny s organizací společné práce, o jakých do té doby neměl

představu. Setkával se s námořníky, vracejícími se z dalekýchmořských plaveb tehdejšího mohutného španělského a portugalského loďstva – Flandry patřily v té době Španělsku – z nedávno objevené Ameriky a vyprávějícími o mnoha neznámých zemích a národech

a jejich často podivuhodných společenských zřízeních a zvyklostech.

Tato setkání ho nejspíše přivedla na nápad napsat v rámci takového

vyprávění vlastní představu nejlepšího společenského a státníhozřízení. (Někteří badatelé se domnívají, že podnět k napsání „Utopie“

daly Morovi rozvinuté manufaktury. Avšak právě tento podnět není

v „Utopii“ nijak využit. Společenství práce /kromě zemědělství/ je

tam naopak nahrazeno společenstvím stolu.) Neslýchané zprávy ze

zámoří rozšířily zkušenost a uvolnily pole fantazii a spojily se sMorovými staršími myšlenkami, zážitky a poznatky v podivuhodné dílo,

jehož hlavní rysy si načrtl na místě. Na jeho sepsání pak pracoval

doma po návratu z cesty, jejíhož hlavního cíle se zhostil více neždobře. A už v r. 1516 vychází „Utopie“ latinsky v Lovani v Belgii. Tím

však byly uvedeny do pohybu síly, jež nepřímo vedly až k Morovu

konci.

Již dříve odmítl několik Jindřichových nabídek, aby vstoupil do

služeb jeho dvora. Nechtěl, protože by, jak říkal, zklamal důvěru

svých společníků. Jeho nechuť k despocii, třebas osvícené, a touha


27MORŮV ŽIVOT

po osobní svobodě musely však ustoupit ve chvíli, v níž se objevila,

působíc nemalý rozruch, „Utopie“. Jeho koncepce podle názoruKau

tskyho nikoho nestrašila, protože podmínky pro ni byly přílišnezra

lé, dílo bylo příliš vzdáleno současnosti. Zato jeho briskní kritika

anglických poměrů mluvila ze srdce londýnských obchodníků, jimž

záleželo v zájmu obchodu na klidu a pořádku. (Že by tyto myšlenky

nebyly pro 16. století nebezpečné, třebas zatím byly napsánylatin

sky, nezdá se být příliš pravděpodobné. Vždyť víme, jak se znovu

a znovu objevovaly v průběhu nejrůznějších středověkých povstání.

H. Oncken dospěl k závěru, který se nevyskytuje u nikoho jiného

Obr. 4 Král Jindřich VIII.


28 THOMAS MORE

a pro nějž není pro nás žádný dostupný doklad, že totiž prvé vydání

„Utopie“ obsahovalo pouze druhou část. Tu prý poznala Anglienejrve, a proto ji nemohly Morovy názory rozčílit. Ani Bridgett, aninikdo jiný se však nezmiňuje o tom, že by kdy „Utopie“, alespoň vprvních vydáních, vyšla jen po částech.)

Po úspěchu „Utopie“, zejména její prvé, kritické, části, která jak

praví Oncken, byla chápána jako „programový spis muže, který se

mohl každým dnem stát ministrem“, přestal být More soukromou

osobou a nemohl už jako zástupce nejvlivnější vrstvy otálet s nastoupením ke dvoru. Absolutismus, i osvícený, nehodlal trpět ani

soukromou, ani veřejnou opozici podle zásady: kdo není pro mne, je

proti mně (Kautsky). Sloužilo ostatně Jindřichovi ke cti, že se nemstil

už za řadu invektiv, obsažených v první části „Utopie“, třebasumístěných do Francie; vždyť on sám za krátkou dobu své vlády dvakrát

Francii napadl. Byl to ovšem tehdy ještě jiný Jindřich.

Jako londýnský podšerif zasahuje More v r. 1517 činně doudálostí, jež jsou v anglických dějinách známy jako „Evil May Day“ – „Zlý

májový den“. Snaží se zabránit nepokojům, při nichž se nespokojená

chudina obrátila zejména proti cizincům jako příčině své bídy.Marně. Došlo k šarvátkám a rabování, Londýn byl ostřelován královským vojskem a povstání bylo v několika hodinách potlačeno. Po

třinácti popravách zabraňuje More svou výmluvností jako člendelegace ke králi dalším. Tak ho také zachycuje Shakespeare v torzu

svého dramatu.

R. 1518 vstupuje tedy More ke dvoru a rychle postupuje vhodnostech. Doprovází krále k mírovému setkání s Františkem I.francouzským a účastní se setkání se španělským králem a římským císařem

Karlem V. V r. 1521 je povýšen do rytířského stavu (dostává titul

„sir“) a stává se královským místopokladníkem. Vzájemný poměr

krále a Mora je velmi přátelský. Oba významní představiteléanglického humanismu spolu rádi diskutují a Jindřich je i častým hostem

v Morově domě v Chelsea. Zvláště je jistě velmi sblížil jejich společný

boj proti Lutherovi a jeho učení. R. 1523 se More stává speakerem ve

sněmovně a r. 1525 kancléřem vévodství lancasterského.

Změna však nastává vlastně už v r. 1523. Ani královo osobnípřátelství nedovedlo Mora svést z jeho přímé politické cesty. Je to patrno

z jeho projevu v parlamentě toho roku. V roce 1523 šlo o fi nanční účast na králových imperiálních podnicích, v r. 1524 vymáhaltehdejší kancléř kardinál Wolsey tzv. „amicable grant“ – „přátelský dar“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist