načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tereza Ramba: DobroDruhům – Tereza Ramba

Fungujeme! Vážení zákazníci, knihy si u nás můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS či aktualizovanou Zásilkovnou. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Nařízením vlády jsou z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky, bližší informace naleznete zde
Tereza Ramba: DobroDruhům

Elektronická kniha: Tereza Ramba: DobroDruhům
Autor: Tereza Ramba

- Neplánujte cesty… prožijte je! . - Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  289
+
-
9,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 317
Rozměr: 24 cm + 1 záložka (15 x 11 cm)
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Regionální geografie
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 196. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0920-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Neplánujte cesty… prožijte je! .

Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba (Voříšková). Za dva roky navštívila dvacet zemí a rozepsala se o jejich známých i nečekaných podobách. Ať už máte sami neklidného cestovatelského ducha, nebo radši jenom jezdíte prstem po mapě, Tereziny zážitky v kombinaci s autentickými fotografiemi a ilustracemi jsou natolik inspirující, že vás začnou svrbět pohorky.

Předmětná hesla
Ramba, Tereza, 1989-
Země světa
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DobroDruhům

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bizbooks.cz

www.albatrosmedia.cz

Tereza Ramba

DobroDruhům – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2020

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


3 LÁSKA



5 LÁSKA

Dítě v modrém pyžamku se mi

dívá hluboko do očí. Nepřestane

mě sledovat, dokud ho neztra‑

tím z dohledu. Je mu tak pět let.

A už má kruhy pod očima.


Láska je.

TEREZA RAMBA


Láska je.

TEREZA RAMBA

DOBRO


Láska 10 Laos 13 Thajsko 31 Láska 52 Severní pól 56 Berlín 71 Malta 75 Berlín 78 Paříž 86 Čína 90 Láska 95 Bosna a Hercegovina 100 Černá Hora 104 Austrálie 108 Láska 114 Camino de Santiago 120 Láska 148 Los Angeles 154 Láska 164

Kanada 166

Láska 181

Vietnam 196

Londýn 222

Kostarika 226

Láska 236

Barbados 246

Peru 248

Láska 269

Budapešť 274 Věnováno Rakeťákovi, aby věděl, že jeho rodiče nebyli žádní srabíci

a že nikdy nebude mít nemoc hor, protože už v prenatálu

vylezl s maminkou nad pět tisíc metrů. Je třeba, aby věděl, že

jeho tatínek na tom byl v horách o poznání hůř než on. Věnováno mému manželovi, za to, že vzal dlátíčko a jemnou prací

pomalu a postupně omlátil tu kouli strachu, která stála mezi

mnou a veřejným psaním, mezi mnou a veřejným vším. Místo

nebe kruhy. Věnováno mámě a tátovi, za to nádherný, svobodný dětství. Věnováno všem mámám a tátům, i vám, co s tím zrovna válčíte,

i vám, co jste nám přišli do života později a co vám vozíme

falešný ledy ze severních pólů. Ano, myslím tebe, sousede. Věnováno prarodičům. Věnováno mojí sestře. Bez tebe by nebylo v životě nic. Věnováno bráškovi, mojí lásce. Věnováno A. do nebe. Věnováno mým parťákům. Věnováno všem lidem na cestách. Ochraňujte se.

10 LÁSKA

L Á

SK A

Láska

11 LÁSKA

Mám dvě božský babičky. Jejich výchova se liší. Obě nás všechny

vnoučata bez rozdílů milují. Bez rozdílů doslova. Dokonce si nás

pletou. Oslovují mě Jirko, Péťo, Léňo, Mirečku, Kiki, Luky nebo

Marcelko. Stejně jako všechny mé sourozence a sestřenice

a bratrance a tety a strýce oslovují náhodně vybraným jménem.

Doufají, že se trefí. Když už se trefí, slyším Tejo, Terinko, Rézi

nebo Rozárko, následuje váhavý pohled, moje přikývnutí, spoko‑

jený úsměv.

Když řeknu babičce Amazonce, že jedu pryč, nikdy ji nezajímá, kam

jedu. Vždycky se zeptá, na jak dlouho. A na jak dlouho tam jedeš?

Na tři týdny. To zase budu brát tři týdny neurol. Je to trochu vydí‑

rání. Zároveň mě to dojímá. Vzhledem k tomu, kolik nás v rodině

je, bere babička Amazonka neurol pravidelně. Když se výjimečně

stane, že jsme v republice všichni, babička Amazonka vysazuje

neurol a poukazuje na výhody bytí v Čechách. A se slovy Co bys

dělala pod stanem? vás lehce pod tlakem znovu vydírá cigán‑

skou pečení s karlovarskými knedlíky a sýrovým masem. Zava‑

lený láskou a jídlem vás s cigárkem v puse nutí přísahat, že teď

už dlouho nikam nepojedete, protože jste to slíbili před severním

pólem, a sedět doma na zadku je pro vás stejně nejlepší. A hlavně

nejezdi za černochama. To už bych nepřežila. Po otázce proč

nastává dlouhé významné mlčení. Babička Amazonka mi vždycky

poradí s chlapama a jak zachránit nepovedený jídlo, který vzteklá

liju do záchoda.

Babička Mařenka má taky speciální techniku. Taky ji vůbec

nezajímá, do jaké země kdo ze členů rodiny jede. Babička se řídí

heslem: mrtvý dítě – blbý dítě. A za dítě považuje všechny kromě

sebe a dědy. Tvrdí, že jsme všichni chytří a dobře (od ní) vychovaní.

Čili o nás strach nemá. Takže se nemusíte bát sdělit jí detaily.

Čína, severní pól, Kanada, Vietnam, absolutně nic ji nerozhodí.

Babička utekla před válkou z Ukrajiny jako dítě. A zažila věci. Které

si, holčičko, ani neumíš představit. A podle toho jsme byli vycho‑

vávaní. Lezli jsme po stromech. Chodili kopřivama a včely nás

štípaly, teda kromě bratránka, ten má alergii. Když jsme se prali,

tak dostali nafackováno všichni členové bitky stejně. A každej si

musí přidat, aby se spravil. Jediné, co babička Mařenka vyžaduje,

je pohlednice. Myslím, že už začíná mít slušnou sbírku. Babička

Babičky

A

13 LAOS12 LÁSKA

Mařenka mě naučila vařit ty nejtěžší jídla a tvrdí, že za padesát

let bude moje svíčková nepřekonatelná. Jó, holčičko, to si ještě

musíš počkat.

Jenom tenhle rok babičky dostanou pohledy z Kostariky, Barba‑

dosu, Maďarska, Londýna, Berlína, Kuby, Thajska a ze skaut‑

ského tábora. Až přijedeme, obejmou nás. Uvaří, co máme rádi,

a pak jim budeme vyprávět. Babička Amazonka bude nadávat, až

uslyší o medvědech a pumách, babička Mařenka se bude usmívat

a myslet si o tom svoje.

Takhle nás vychovaly. Trochu se o sebe bojíme, ale zároveň

skáčeme do kopřiv. Strašně rádi odjíždíme.

Milujeme se.

A milujeme vracet se.

Vyprávět jim.

A jíst s nima.

Protože doma jsou škvarkový placky a brownies.

Odjíždí se kvůli návratům.

A sdílení je jediná forma života.

13 LAOS

Laos 14 LAOS 15 LAOS 15 LAOS 16 LAOS 17 LAOS 18 LAOS 19 LAOS 20 LAOS 21 LAOS 22 LAOS 23 LAOS

24 LAOS

L A

O S

25 LAOS

A

S

Komunistická země, běží mi hlavou, když se po dvanáctihodinový

cestě snažíme přejít přes hranice. Zavírají v šest a nezajímá je nic.

Mě zajímá jejich džungle. Takže se usměju. Nepomůže to. Ráno

nestíháme. Na kafe a bagetu ale máme čas vždycky, takže jsme

pak bez peněz. Jedeme upraveným, nejspíš terénním tuk ‑tukem

a po cestě přibíráme indiánku z hor poblíž thajských hranic. Nůši

s barevnejma hadrama u kolenou, dítě drží celou cestu v levý ruce,

hlavičku má úplně zakloněnou.

Ohledně výchovy nám v Evropě lžou. Jedeme dvě a půl hodiny.

Dítěti bude pár měsíců. Strašně to drncá, někdy prší a dost fouká.

Ona se celou dobu drží pravou rukou, občas si čichne k hlavičce

dítěte.

Dítě spí. Projedeme řekou. Na řece je vor, na voru motorka s pánem

v helmě, kterého táhne Thajec ve slipech. Hlína je sytě oranžová.

Řeka hnědá a všude okolo zelená. Jsme hluboko v džungli.

Mám moc těžkou krosnu. Jsem úplně mokrá potem a vzduchem.

Černý kořeny vylézají z červený hlíny a barví půdu okolo sebe.

Zvuk, kterej má takovou frekvenci, že i insomniaci a lidi s tinni‑

tusem budou večer spát. Obrovská pavoučice. Mám arachnofobii,

takže k ní jdu co nejblíž.

Takhle se to se strachama musí. Vím o ní, že má chlupatej zadek,

a ona o mně, že jsem vytrvalá. Pak se zkroutí na list a zmizí. Klouže to.

Přicházíme k našemu domu ve stromě. Je to jednoduchá stavba

padesát metrů nad zemí. Na stromě, který byl vybraný pro svoje

stáří, sílu a vytrvalost. Koukáme daleko do lesů. Giboní miminko.

Vypadá, jako že letí. Spíme na jednoduchých tvrdých matracích.

Máme moskytiéry, čelovky a vodu. Jídlo nám uvařili lidé z vesnice

hluboko a je to to nejlepší jídlo na světě. Náš průvodce nalévá

domácí happy water z lepivé rýže. Jeho rodina bydlí ještě dva dny

a dvě noci cesty pěšky lesem – a už teď jsme hodně hluboko

v džungli.

Když je velká zima, zapálí oheň, protože nemají teplé oblečení.

Nemají nic, vypráví nám. S vodou chodí pěšky na zádech, a když

Stromy

26 LAOS

si někdo zlomí ruku, podpoří mu jí klackem a obváží kusem látky.

Za tři týdny je to prý v pohodě. V tomhle světle mě svědomí mojí

evropský rozmazlenosti úplně vysaje. Stejně jako první pijavice,

kterou mi najde parťák podle krvavejch fleků vzadu na bílým triku.

Teče to překvapivě hodně. Statečně jí ze mě sundá, ránu vydezin‑

fikuje a nastříká obvazem.

Dezinfekce. Obvaz. Bohatství. Pak evropsky ošetřená ležím

a poslouchám zvuky temnoty a zvířat. Nikdy jsem na hezčím místě

nespala.

Jsou tu krysy a mají až čtyři kila. Chtěla bych, aby tady bylo tvoje

rameno. Někdy lidi zažijou rozdílný věci a pořád si chtěj stopro‑

centně rozumět. Nechci si s tebou stoprocentně rozumět, chci,

abys slyšel ten zvuk. Cítil tu vůni a polykal to vlhko. Ve stromo‑

vejch domech. Svět je v pořádku. Vzduch a láska.

27 LAOS

Bouřka Piju vařící bylinkovej čaj, horkou vodu sem dotáhl v těžký měděný

konvici, nechápu jak. Věci mají efekt. Mně koukání do tisíce vrstev

zelený roztahuje hrudník. Dnešní trek byl náročnej. Celou noc ti

bylo strašně špatně. Když už si myslíme, že jsme na místě, musíme

přebrodit velkou, po kolena hlubokou řeku. Nám je po pás, takže

zbytek cesty jdeme mokrý. Je oranžová od hlíny. Kvůli pijavicím

už nezastavujeme. Jíme stromovou houbu. Kolem ní lítá milión

mušek. Um jí odtrhne a žvejkáme.

Někdy houba na zemi dobrá a někdy houba na zemi lidi umřít. Říká

mi Um.

Polykám.

Ahá, takže houba na zemi někdy dobrá a někdy jedovatá a houba na stromě vždycky dobrá? Ne. Um mi podává další kusanec houby. Žvejkám. Na stromě houba někdy dobrá a někdy taky lidi umřít. Polykám a koukám se na Uma vyčítavě. Ume, ty jistý, že tahle houba lidi ne umřít? ANO, já jistý. Někdy umřít a někdy žít. Přemýšlím, jak moc neslušný je vyzvrátit houbu na místě, a myslím taky na tu žlutou bobuli. A stébla rejže. A bambus, co mi dal po cestě ochutnat. Vrchol hada. Říká Um a klekáme si k vysušené hadí hlavě. Úplně do černa. Je velká jako švestka a za ní leží zbytek těla. Uprostřed bílá houba a na ní parazit. Snažím se zorientovat v jeho laoském vyprávění a nevím, jestli houba požírá hada a parazita, nebo para‑

zit houbu.

Úplně do detailu to nepochopím, ale je jasné, že had tenhle boj

nedal. Přitom byl největší. A tak to s bojema je. Pořád myslím na tu stromovou houbu v mým žaludku, a zda jít zvracet, nebo ne. Sundaváme si každý svoje pijavice. Um říká, že je to zdravé.

28 LAOS

Jako masáž. Přemýšlím. Včera jsem z těch krvavejch fleků byla

vyděšená.

Takže se z těch tvorů nalepenejch na mně mám radovat?!

Jo. Říká Um a tváří se vážně.

Houba, bobule, pijavice. Rozhoduju se mu věřit. A tak se raduju.

Kousla mě taky do beder a tím považuju svou chronickou měst‑

skou bolest zad za vyléčenou.

Ještě dvě a půl hodiny cesty a ty už jsi úplně zesláblá. Um ti bere

krosnu a nalije do tebe něco sladkýho. Tři dny absolutně bez

signálu, žádná civilizace. Hodiny, spíš dny do nemocnice. Konečně

dojdeme k vodopádu. Sjedeme ho jako Tarzan. Voda je oranžová.

Je to, jako kdybychom byly uvnitř dokumentu. Je ledová a léčí.

Pak se ztratíme v džungli. Nevím, co víc bych o tom měla napsat.

Nejdřív je to v pohodě a pak už ne. Jsou tu černí medvědi a tygři.

Um mi ukazoval medvědí drápance na stromech. Teď tu ale není.

Ty jsi úplně bílá. Začínám mít strach. Jsem ráda, že jsem žena.

Potřebuju muže. Tenhle pocit jsem v civilizaci nikdy neměla, a tak si ho hýčkám. Za dvě hodiny najdeme cestu. Podle klacku. Nemluvíme. Když vyčerpanost dosáhne určitýho bodu, sdílení už nefunguje přes slova. Žádná z nás Umovi o našem bloudění neřekne. Poděkuju lesu, že nás vydal. Spíš třináct hodin a ani se nenajíš. Piju vařící bylinkovej čaj, horkou vodu sem dotáhl v těžký měděný konvici, nechápu jak. Blíží se bouřka. Na náš dům ve stromě jsme přijeli ziplajnou, abychom nešlapali na určitý kusy džungle. Naštěstí je tady bezpečnostní leták. Když přijde bouřka, nepřibli‑ žujte se ke kabelům, stoupněte si a dejte nohy k sobě. To půjde. Dobrou noc.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist