načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Terapeutická komunita -- Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí – Kamil Kalina

Terapeutická komunita -- Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí

Elektronická kniha: Terapeutická komunita
Autor: Kamil Kalina
Podnázev: Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí

Obecný model terapeutické komunity; společné prvky terapeutických komunit - léčebná filozofie, komunikace, účinné faktory; terapeutické komunity v léčbě drogově závislých. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  467
+
-
15,6
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 394
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Druhy sociální pomoci a služeb
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2449-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obecný model terapeutické komunity; společné prvky terapeutických komunit - léčebná filozofie, komunikace, účinné faktory; terapeutické komunity v léčbě drogově závislých.

Popis nakladatele

Terapeutická komunita je důležitou součástí léčby psychických a behaviorálních poruch. Renomovaný český autor nabízí čtenářům dokonalý přehled o obecném modelu terapeutické komunity (psychiatricko-psychoterapeutické komunity a terapeutické komunity pro drogově závislé) a srozumitelně charakterizuje společné jádro všech typů terapeutické komunity: léčebnou filosofii, pravidla, komunikaci, složky programu a účinné faktory. Publikace se zaměřuje i na jednotlivé aspekty terapeutické komunity pro drogově závislé jako v současnosti nejfrekventovanější uplatnění daného modelu. (obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kamil Kalina - další tituly autora:
Klinická adiktologie Klinická adiktologie
 (e-book)
Klinická adiktologie Klinická adiktologie
 (e-book)
Základy klinické adiktologie Základy klinické adiktologie
Poruchy osobnosti v 21. století -- Diagnostika v teorii a praxi Poruchy osobnosti v 21. století
 
K elektronické knize "Terapeutická komunita -- Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí" doporučujeme také:
 (e-book)
Grafologie v poradenské a terapeutické praxi -- Co lze vyčíst z písma druhých Grafologie v poradenské a terapeutické praxi
 (e-book)
Klinická adiktologie Klinická adiktologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.

TERAPEUTICKÁ KOMUNITA

Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3380. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Jitka Straková

Sazba a zlom Václav Juda

Počet stran 400

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Recenzovali:

prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc.

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

prof. PhDr. Jan Vymětal

© Grada Publishing, a.s., 2008

Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáček, Ph.D.

ISBN 978-80-247-2449-2


5

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

PRVNÍ DÍL – OBECNÝ MODEL TERAPEUTICKÉ KOMUNITY

ČÁST 1: VZNIK A VÝVOJ TERAPEUTICKÝCH KOMUNIT 1. Pojem terapeutické komunity. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.1 Výchozí definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.2 Rozměr společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.3 Rozměr terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

1.4 Další přístupy k definování terapeutické komunity. . . . . . . . . . . . . . 20 2. Demokratické terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.1 Zrození terapeutických komunit z armádní psychiatrie . . . . . . . . . . . 23

2.2 Předchůdci a souvislosti demokratických terapeutických komunit . . . . . 25

2.3 Terapeutická komunita v pojetí Maxwella Jonese . . . . . . . . . . . . . . 28

2.4 Přínosy a rozpory v koncepci terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . 30

2.5 Další rozvoj demokratických terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . 33 3. Hierarchické terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.1 Původ hierarchických terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.2 Synanon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.3 Souvislosti Synanonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

3.4 Daytop Village a počátky „konceptu“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.5 Další hierarchické terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4. Vývojová úskalí terapeutických komunit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

4.1 Rozvoj farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4.2 Reformy v oblasti péče o duševní zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4.3 Změny v organizaci a financování zdravotnických a jiných pomáhajících služeb 49

4.4 Rozšíření behaviorálních terapeutických programů . . . . . . . . . . . . . 50

4.5 Hodnotové posuny ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

4.6 Změna klimatu v odborných kruzích a nároků na odbornou práci . . . . . . 52 5. Terapeutické komunity dnes. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.1 Využívání modelů terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.2 Proměny a adaptace terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.3 Dvě linie a jejich styčné body . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

5.4 Společné znaky terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

5.5 Dnešní rozdíly mezi demokratickými a hierarchickými terapeutickými

komunitami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

6. Terapeutické komunity v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

6.1 Od léčebného kolektivu k terapeutické komunitě . . . . . . . . . . . . . . 65

6.2 Apolinář. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

6.3 Lobeč a další psychiatricko-psychoterapeutické terapeutické komunity . . . 68

6.4 SUR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

6.5 Terapeutické komunity po vzniku SUR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

6.6 Terapeutické komunity pro drogově závislé . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

OBSAH


6 / Terapeutická komunita

ČÁST 2: IDENTITA TERAPEUTICKÝCH KOMUNIT

– FILOSOFIE A ZÁKLADNÍ PRVKY 7. Filosofie terapeutických komunit – společenství,

člověk a jeho cesta ke zralosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

7.1 Společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

7.2 Demokratické ideály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

7.3 Člověk a jeho cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

7.4 Klient terapeutické komunity a jeho psychická porucha . . . . . . . . . . . 79

7.5 Léčebná filosofie a diagnostické okruhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 8. Filosofie terapeutických komunit – změna a úzdrava. . . . . . . . . . . . . 85 8.1 Změna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

8.2 Úzdrava a nový životní styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

8.3 Politika změny – změna a politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 9. Pravidla a normy terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

9.1 Metapravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

9.2 Bezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

9.3 Sex a erotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

9.4 Uspořádání času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

9.5 Zapojení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

9.6 Provozní pravidla, normy a zvyky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

9.7 Pravidla o moci a odpovědnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

9.8 Zacházení s pravidly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 10. Role a komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

10.1 Role personálu a role klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

10.2 Práce na sobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

10.3 Role člena komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

10.4 Poskytování vzoru a příkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

10.5 Moc a odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

10.6 Role ve vztahu k procesu v terapeutické komunitě . . . . . . . . . . . . . 105

10.7 Udržování a naplňování struktur nezbytných pro terapeutický

charakter komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

10.8 Zajišťování, využívání a přenášení učící zkušenosti . . . . . . . . . . . . 107

10.9 Utváření terapeutické komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 10.10 Udržování vnějších vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 11. Strukturovaný program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

11.1 Řád, režim a program terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . 111

11.2 Komunitní setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

11.3 Skupiny v terapeutické komunitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

11.4 Práce jako součást léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

11.5 Volnočasové aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 12. Rituály v terapeutických komunitách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

12.1 Místo rituálů v životě a působení terapeutických komunit . . . . . . . . . 119

12.2 Komunitní symboly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

12.3 Přijímací rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

12.4 Etapové rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

12.5 Ukončovací rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

12.6 Rituály očištění a smíření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

12.7 „Velké komunity“ a jiné svátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126Obsah /

ČÁST 3: ÚČINNÉ FAKTORY TERAPEUTICKÝCH KOMUNIT 13. Faktory společné různým psychoterapiím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

13.1 Úvod do tématu účinných faktorů terapeutických komunit. . . . . . . . . 129

13.2 Pozitivní očekávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

13.3 Terapeutický vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

13.4 Hawthornský efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

13.5 Zvyšování vědomí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

13.6 Katarze, emoční uvolnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

13.7 Vybírání, otázka volby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

13.8 Tvarování chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 14. Účinné faktory skupinové psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

14.1 Účinné faktory podle Kratochvíla a Yaloma . . . . . . . . . . . . . . . . 137

14.2 Členství, soudržnost, vzájemná podpora a pomoc . . . . . . . . . . . . . 138

14.3 Sebeprojevení, katarze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

14.4 Interpersonální učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

14.5 Získávání nových informací, nácvik nového chování, socializace . . . . . 143

14.6 Existenciální faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 15. Principy působení terapeutické komunity dle Haigha a Camplingové. . . . 145

15.1 Východiska terapeutické komunity jako prostředí sekundárního

emočního vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

15.2 Attachment (přimknutí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

15.3 Containment (obsahování/ohraničování) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

15.4 Komunikace: Já a ti druzí, My a ti ostatní . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

15.5 Zapojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

15.6 Jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 16. Léčebné faktory v terapeutické komunitě dle Kooymana. . . . . . . . . . . 153 17. Využívání účinných faktorů terapeutické komunity. . . . . . . . . . . . . . 163

17.1 Účinné faktory a psychoterapeutický proces v terapeutické komunitě . . . 163

17.2 Zapojování účinných faktorů: vliv organizačního rámce . . . . . . . . . . 164

17.3 Zapojování účinných faktorů: možnosti a meze u jednotlivých

diagnostických okruhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

DRUHÝ DÍL – TERAPEUTICKÉ KOMUNITY V LÉČBĚ ZÁVISLÝCH

ČÁST 4: TERAPEUTICKÉ KOMUNITY PRO DROGOVĚ ZÁVISLÉ

– ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY

18. Organizace a struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

18.1 Rekapitulace vývoje: Synanon a „na konceptu založené“

terapeutické komunity. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

18.2 Generické terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

18.3 Autonomie a její limity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

18.4 Komunita jako ostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

18.5 Kardinální pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

18.6 Struktury, které upevňují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

18.7 Koncept „správného života“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 19. Profil a koncept klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

19.1 Klientela terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 / Terapeutická komunita

19.2 Indikace pro léčbu v terapeutické komunitě . . . . . . . . . . . . . . . . 184

19.3 Klient jako osoba; psychologické charakteristiky . . . . . . . . . . . . . 186

19.4 Role klienta v komunitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

19.5 Hierarchie klientů; privilegia a sankce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 20. Stupně (fáze) léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

20.1 Význam strukturování léčebného pobytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

20.2 Období před nástupem do terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . 193

20.3 Nástup do terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194

20.4 „Nultá“ fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

20.5 První fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

20.6 Druhá fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

20.7 Třetí fáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

20.8 Období po ukončení léčby v terapeutické komunitě . . . . . . . . . . . . 200 21. Proces změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

21.1 Specifické rysy léčebného procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

21.2 Katalyzátory terapeutického procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

21.3 Sounáležitost, podpora a porozumění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

21.4 Struktura a dynamika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

21.5 Fáze léčby a proces změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 22. Komplikace léčby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

22.1 Craving (bažení). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

22.2 Relaps . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

22.3 Předčasné ukončení léčby (drop out) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 23. Tým terapeutické komunity. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

23.1 Složení a uspořádání týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

23.2 Funkce týmu v procesu a organizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

23.3 Osobnost a chování člena týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

23.4 Vztahy členů týmu ke klientům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

23.5 Ex-useři v týmu terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 24. Osobní a profesionální rozvoj členů týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

24.1 Přínos terapeutické komunity pro pracovníky . . . . . . . . . . . . . . . 229

24.2 Podmínky přínosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

24.3 Podpora a vnitřní týmová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

24.4 Reflektivní setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

24.5 Supervize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233

24.6 Výcvik a vzdělávání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

24.7 Dobrá péče o sebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 25. Duch komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

25.1 Atmosféra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

25.2 Moc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

25.3 Ovlivňování mysli. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

25.4 Spiritualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

25.5 Paralelní procesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

ČÁST 5: TERAPEUTICKÉ KOMUNITY PRO DROGOVĚ ZÁVISLÉ

– ROZŠIŘOVÁNÍ MOŽNOSTÍ A MEZE ZMĚN

26. Dialog mezi výzkumem a praxí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

26.1 Výzkum terapeutických komunit – vývoj a charakteristiky . . . . . . . . 251Obsah /

26.2 Výzkumná témata a kritéria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

26.3 Problémy výzkumu terapeutických komunit pro drogově závislé . . . . . 255 27. Úspěšná léčba a její předpoklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

27.1 Výsledky léčby a prediktory úspěšnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

27.2 Úspěšnost léčby a význam abstinence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260

27.3 Úspěšnost léčby a životní změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

27.4 Průběžné indikátory: retence a vypadnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264

27.5 Dokončení léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

27.6 Proces, obsah a kontinuita léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 28. Reformy terapeutických komunit – modifikace v jiném prostředí . . . . . . 269

28.1 Výzkum jako podnět pro změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269

28.2 Parametry změn – faktor prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

28.3 Terapeutické komunity ve věznicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

28.4 Terapeutické komunity ve zdravotnických a sociálních institucích. . . . . 274

28.5 Terapeutické komunity v denní péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 29. Terapeutické komunity pro specifické cílové skupiny . . . . . . . . . . . . . 277

29.1 Parametry změn – faktor cílových skupin. . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

29.2 Klienti s problematikou HIV/AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

29.3 Klienti závislí na stimulačních drogách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

29.4 Klienti zneužívající alkohol a návyková léčiva . . . . . . . . . . . . . . . 280

29.5 Adolescenti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

29.6 Závislé matky s dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 30. Nové metody a služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285

30.1 Parametry změn – faktor metod a služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285

30.2 Speciální lékařská péče a zdravotní výchova . . . . . . . . . . . . . . . . 285

30.3 Prevence relapsu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

30.4 Práce s motivací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

30.5 Program 12 kroků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

30.6 Metadon v terapeutické komunitě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

30.7 Terapeutická komunita v systémech péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 31. Ženy jako specifická cílová skupina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

31.1 Genderová specifika žen-uživatelek drog . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

31.2 Genderově vstřícné léčebné programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

31.3 Genderový problém v terapeutických komunitách pro drogově závislé . . 298

31.4 Genderová vstřícnost v koedukovaných terapeutických komunitách. . . . 300

31.5 Genderové téma v terapeutických komunitách pro drogově závislé

v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

32. Léčba duálních diagnóz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

32.1 Duální diagnózy u uživatelů drog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

32.2 Duální diagnózy v terapeutických komunitách pro drogově závislé . . . . 306

32.3 Problém osobnosti klienta terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . 307

32.4 Léčba s dvojím ohniskem pro klienty s dvojí diagnózou

– terapeutické komunity v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308

32.5 Integrovaná strategie úzdravy – terapeutické komunity v Evropě . . . . . 309

32.6 Problém duálních diagnóz v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . 310 33. Práce s rodinou klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313

33.1 Vývoj přístupu k rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313

33.2 Práce s rodinou a problém terapeutických perspektiv . . . . . . . . . . . 314

33.3 Rodinná terapie – indikace, techniky a cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

33.4 Skupiny s blízkými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 / Terapeutická komunita

33.5 Další formy práce s rodinou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318

33.6 Práce s rodinami klientů terapeutických komunit v České republice . . . . 320 34. Změny a meze změn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

34.1 Změny terapeutických komunit v měnícím se světě . . . . . . . . . . . . 321

34.2 Kritická témata reforem terapeutických komunit . . . . . . . . . . . . . . 323

34.3 Co se nemůže změnit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326

34.4 Identita terapeutických komunit v USA a v Evropě . . . . . . . . . . . . 328 35. České terapeutické komunity pro drogově závislé v mezinárodním kontextu 333

35.1 Samostatné terapeutické komunity a „evropský model“ . . . . . . . . . . 333

35.2 Samostatné terapeutické komunity – česká a zahraniční praxe . . . . . . . 335

35.3 Samostatné terapeutické komunity – výsledky a indikátory úspěšnosti . . 337

35.4 Aplikace modelu terapeutické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339

35.5 Co je terapeutická komunita v České republice. . . . . . . . . . . . . . . 341 Seznam vybraných zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 Přehled tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 Přílohy... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363Předmluva /

PŘEDMLUVA

Terapeutická komunita je moje vrstevnice a já jsem jejím souputníkem.

Pojem se, stejně jako já, zrodil těsně po 2. světové válce a byl poprvé publikován v roce 1946, kdy jsem začal chodit a mluvit. Koncem 60. let, když jsem ještě jako student medicíny začal otevírat oči do odborného světa psychiatrie a psychoterapie, byl tento pojem jedním ze vzrušujících poselství nových trendů v povolání, kterému stojí za to se upsat. Po promoci v roce 1970 jsem se vydal na praxi do jedné z tehdy proslulých terapeutických komunit v Sadské a po nástupu do svého prvního místa jsem zanedlouho začal terapeutické komunity vytvářet. Od té doby se 37 let pohybuji v prostředí terapeutických komunit všech zaměření a typů, které naše země zná.

Tento osobní příběh přirozeně ovlivňuje i můj odborný přístup k tématu. Snažím se v různorodosti definovat společné jádro. Snažím se popsat obecný model terapeutické komunity, který by obsáhl obě její hlavní linie, jimž se říká „demokratická“ a „hierarchická“; ve smyslu Lautréamonta, který říká: „Jsou dva druhy poezie, tato však je jen jedna.“ Moje práce rovněž nezapírá, že jejím autorem je člověk z Evropy (Lautréamontův směr v uvažování o terapeutických komunitách sdílí, na rozdíl od USA, řada mých evropských kolegů) a psychoterapeut psychodynamické orientace. V neposlední řadě se na ní podepisuje specifický a pozoruhodný domácí vývoj, v němž výše zmíněné linie nikdy nestály vyhraněně proti sobě a který přinesl do spektra léčebných a výchovných společenství dva originální příspěvky – Skálův (Apolinářský) model a výcvikové komunity SUR. I když je druhý díl publikace věnován terapeutickým komunitám v léčbě drogových závislostí, stále připomínám společné jádro a odkazuji na obecný model, v duchu zakladatelské osobnosti Maxwella Jonese, který již v 70. letech minulého století s porozuměním a vhledem popsal odlišnosti, vyzdvihl však také společné rysy a vyzval, aby se rozdíly nepřeceňovaly a hledaly se spíše společné charakteristiky a styčné body.

Publikace představuje zkrácenou podobu mé habilitační práce na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

1

Nejdříve bych proto chtěl poděkovat

prof. PhDr. Stanislavu Kratochvílovi, DrSc., předsedovi habilitační komise a autorovi první české publikace o terapeutických komunitách (Kratochvíl, 1979) – nesmírně si vážím toho, že mou práci vřele ocenil a doporučil k publikaci v tomto nakladatelství. Dále upřímně děkuji doc. PhDr. Vladimíru Řehanovi, CSc., vedoucímu katedry psychologie, který mi umožnil tuto práci podat, provázel mě peripetiemi habilitačního řízení a byl rovněž členem habilitační komise; oponentům dlouhého a nelehkého textu doc. MUDr. Haně Papežové, CSc., a prof. PhDr. Janu Vymětalovi, DrSc., a dalšímu kolegovi – členovi habilitační komise, prof. PhDr. Mojmíru Svobodovi, CSc.

Nezapomínám na ty, kteří na počátku 70. let minulého století vtiskli téma terapeutické komunity do prvních let mé odborné dráhy: MUDr. Milana Hausnera, pri máře v Sadské, který mi zprostředkoval poznání terapeutické komunity v praxi, 1

V počítačové verzi šlo o zkrácení zhruba o 120 stran.


12 / Terapeutická komunita doc. MUDr. Jaroslava Skálu, CSc., který vedl mou „mateřskou“ výcvikovou komunitu SUR, a MUDr. Františka Hájka, ředitele Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, který mi umožnil a podporoval moje první experimenty s přístupem terapeutické komunity v této léčebně.

Zvláštní dík chci vyslovit PhDr. Martině Richterové Těmínové, zakladatelce první české terapeutické komunity pro drogově závislé, s níž mě pojí dlouholetý vztah přátelství a spolupráce. Přivedla mě k pochopení kontinuity vývoje terapeutických komunit v naší zemi a k poznání, že terapeutické komunity jsou moje „životní téma“, že moje odborná dráha svým způsobem jejich vývoj a kontinuitu ztělesňuje – a že bych tudíž měl o tom něco psát. Bez jejího přesvědčení a přesvědčování by tato práce nevznikla. Spolu s MUDr. Davidem Adamečkem patřila k prvním čtenářům rukopisu a oběma děkuji za úžasnou, spontánní a povzbuzující odezvu.

Martině Těmínové patří dík i jako předsedkyni sdružení SANANIM, které bylo v posledních 10 letech mým působištěm, odborným zázemím a zdrojem poznání, inspirace a výzev. Děkuji i všem spolupracovníkům, zejména vedoucím a týmům obou našich terapeutických komunit, TK Němčice a TK Karlov. A poděkování za podporu a odborné zázemí náleží i týmu mého druhého odborného pracoviště, Centra adiktologie při Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty UK, a jeho vedoucímu doc. PhDr. Michalu Miovskému, PhD., který mě v mých šedesáti letech přiměl ke vstupu na akademickou půdu. Je štěstím mít taková pracoviště a takové vedoucí.

Děkuji i evropským kolegům, k nimž patří zejména Rowdy Yates, Martien Kooyman a Anthony Slater, kteří mě v posledních letech vřele přijali v evropském odborném společenství, přinesli mi mnoho nových poznatků a umožnili mi představit české terapeutické komunity na mezinárodní scéně.

Moje rodina mě vždy podporovala v práci, často na vlastní úkor. Po 30 let byla zdrojem této podpory především moje zemřelá žena Jana, na kterou s vděčností vzpomínám. Děkuji také našim dětem, Davidovi, Barboře a Adamovi, poslednímu též za přímou pomoc se zpracováním dotazníkového šetření v českých terapeutických komunitách a za porozumění pro otce trávícího volný čas u počítače, což mu snad může být příkladem zaujetí a pracovitosti, ale ne odpovědí na jeho potřeby.

Přítelkyni, která zde nechce být jmenována, děkuji za toleranci, podporu, odvážné přečtení rukopisu a technickou pomoc.

Čtenářům této publikace přeji, aby jim – stejně jako mně – přinesla dobrodružství poznání jedinečného fenoménu terapeutické komunity a sloužila jim v práci.

Doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.


1. DÍL

OBECNÝ MODEL

TERAPEUTICKÉ KOMUNITY



ČÁST 1

VZNIK A VÝVOJ

TERAPEUTICKÝCH KOMUNIT

+



17Pojem terapeutické komunity /

1. POJEM TERAPEUTICKÉ KOMUNITY

1.1 VÝCHOZÍ DEFINICE

Podle Kratochvíla (1979) je terapeutická komunita (dále TK) „zvláštní for

mou intenzivní skupinové psychoterapie, kde klienti, většinou různého věku, pohlaví a vzdělání, spolu určitou dobu žijí a kromě skupinových sezení sdílejí další společný program s pracovní a jinou různorodou činností, což umožňuje, aby do tohoto malého modelu společnosti promítali problémy ze svého vlastního života, zejména své vztahy k lidem. Komunita je terapeutická proto, že kromě uvedené projekce umožňuje též zpětné informace o maladaptivním chování, podněcuje získání náhledu na vlastní problémy a na vlastní podíl na vytváření těchto problémů, má umožnit korektivní zkušenost a podporuje nácvik vhodnějších adaptivnějších způsobů chování.“

Kratochvíl (2005) dále odlišuje TK v širším smyslu – TK jako systém, a v užším smyslu – TK jako metoda. „TK v širším smyslu je systém organizace léčebného oddělení, ve kterém se podporuje všestranně otevřená komunikace a v němž se na rozho dování podílejí všichni členové týmu i pacienti. Významnou složkou této formy organizace jsou schůzky personálu s pacienty, při nichž dochází k výměně informací a k projednávání problémů ve vzájemných vztazích, a schůzky personálu, ve kterých se usiluje o pochopení interpersonálních procesů v léčebné jednotce a objasnění reakcí členů léčebného týmu vůči pacientům a i vůči sobě navzájem. TK v užším slova smyslu je psychoterapeutickou metodou, při níž se využívají modelové situace malé společenské skupiny k projekci a korekci maladaptivních interpersonálních stereotypů prožívání a chování. Při společném soužití pacientů v každodenním bezprostředním styku, kdy jsou zajištěny různorodé činnosti a možnost diferencování rolí, poskytují vzájemné interakce, problémy a konflikty určitý materiál, na němž se pacienti učí poznávat svůj podíl ve vytváření, udržování a opakování svých životních problémů a konfliktů. Současně si mohou osvojovat nové, diferencovanější a přizpůsobivější formy chování.“

Definice žijícího klasika naší psychoterapie nám poskytuje východisko k přehledu široké škály výkladových tezí, jimiž různí autoři, instituce a sdružení usilují vystihnout pojem terapeutické komunity v jednom odstavci. Kratochvíl totiž po svém precizně odlišuje onen „širší“ a „užší“ smysl pojmu, což můžeme více či méně metaforicky chápat jako dvě roviny, dva rozměry či dvě tváře TK.

Podobně například De Leon (2000) či Gibbons et al. (2002) uvádějí, že TK může být chápána jednak jako sociální a organizační model, jednak jako léčebná metoda. Na samém počátku vývoje TK jeden ze zakladatelů, Tom Main (in Griffiths a Hinshelwood, 1995), vystihuje tyto dva rozměry prostou etymologií slovního spojení „terapeutická komunita“: jde jednak o (organizované) společenství, jednak o te rapii. / Vznik a vývoj terapeutických komunit

1.2 ROZMĚR SPOLEČENSTVÍ

Sociální prostředí TK se vyznačuje organizovaností, strukturou a bezpečím.

Tyto znaky vyzdvihují např. Kennard a spolupracovníci (Kennard, 1998; Lees a Kennard, 1999). Terapeutická komunita nabízí bezpečné prostředí s jasnou strukturou hranic a očekávání; zajišťuje vysoce strukturované prostředí se soustavou pravidel a denním řádem. V tomto prostředí se utváří síť vztahů a setkání, které poskytují bezpečný emoční prostor. Sindelar a Fiellin (2001) charakterizují TK jako dlouhodobý, intenzivní a vysoce strukturovaný léčebný pobytový program, jehož filosofie vychází z přístupu založeného na realitě a je zaměřena na svépomoc a strukturovaný systém odměňování. Členové TK musí dodržovat pravidla chování, která jsou stanovena a všemi kontrolována.

Gibbons et al. (2002) vidí TK – v tomto případě TK pro léčbu závislostí – jako „bezpečné prostředí, v němž lidé se závislostními a jinými problémy společně žijí organizovaným a strukturovaným způsobem, což podporuje změnu a umožňuje život bez drogy ve vnější společnosti“. Podobně definice NIDA (2002) představuje TK jako „uspořádání pobytové léčby, které zajišťuje vysoce strukturované, pro-sociální prostředí“ a zdůrazňuje, že TK se liší od ostatních léčebných přístupů zásadně tím, že využívá společenství jako klíčového agens změny.

Společenství (a jednotlivci, kteří jej tvoří) jako klíčové agens změny, pravidla společenství koncipovaná tak, aby podporovala proces změny – to jsou teze, s nimiž se rovněž setkáváme již na počátku vývoje TK. Kennard cituje dalšího z „otců-zakladatelů“ – Maxwella Jonese, který v roce 1956 napsal: „TK představuje plánované úsilí utvářet psychosociální prostředí tak, aby navodilo pozitivní změny u jednotlivých účastníků, ve víře, že utváření prostředí a změna jsou kauzálně spojeny.“

Jak upozorňuje Tom Main, spíše než o specifickou techniku jde o terapeutický kontext, o „metaterapii“. Navozování změny souvisí se sítí vztahů, vzorci interakce, pravidly, rolemi a hodnotami v komunitě.

Co se hodnot a rolí týče, v TK dochází k jejich pozoruhodné transformaci. Bloomová (Bloom, 1999) uvádí, že všechny TK jsou v tomto smyslu založeny na několika předpokladech: ■ Léčebné prostředí se řídí hodnotami, jako je rovnost, permisivnost, čestnost, ote

vřenost a důvěra. ■ Řízení léčebné jednotky má být více demokratické než autoritativní. ■ Pacienti mohou být ve značné míře zodpovědni za své léčení. ■ Pacienti jsou schopni terapeuticky prospívat jeden druhému.

V těchto předpokladech a jejich naplňování lze spatřovat radikální odlišnost TK od jiných modelů léčby (Kennard; Lees a Kennard, op. cit.): ■ Principy TK jsou založeny na spolupracujícím, demokratickém a deinstitucionali

zovaném

1

přístupu k interakci mezi pacienty a personálem.

1

Pojmem „deinstitucionalizace“ se řada reformních hnutí v psychiatrii vymezuje proti tradičnímu

ústavnímu modelu léčby duševních nemocí, který vznikal na přelomu 19. a 20.století. Proces deinstitucionalizace v psychiatrické nemocnici (léčebně) v 50. letech 20. století popisuje např. William Caudill (1958). V 60. letech se s institucionální psychiatrií konfrontovala antipsychiatrie, následovaná v 70. a 80. letech hnutím Mental Health Reforms (viz kapitola 4 Vývojová úskalí terapeutických komunit). Pojem terapeutické komunity / ■ Z hlediska tohoto přístupu jsou „pacienti“ považováni za „rezidenty“ nebo „členy

komunity“. ■ Členové (rezidenti) TK hrají aktivní roli ve všem rozhodování, které se jich týká,

včetně například hlasování o přijetí či propuštění ostatních, rozdělování denních

úkolů v domě a volání k zodpovědnosti za porušení pravidel. ■ Tradiční hierarchie uvnitř skupiny personálu a mezi personálem a pacienty je na

hrazena více liberální, humánní a participativní kulturou.

S politologickými termíny „liberální“, „demokratický“ či „participativní“ a s hodnotami, jako je rovnost nebo permisivnost, se setkáváme takřka výhradně tam, kde terapeutické komunity potřebovaly zvýraznit svou radikální odlišnost od klasické ústavní psychiatrie – to je tam, kde představovaly „pokus změnit nemocnici z organizace řízené lékaři v zájmu jejich vlastní technické výkonnosti na společenství s bezprostředním záměrem plné participace všech jeho členů na jeho každodenním životě“ (Tom Main, 1946, cit. in Kennard, 1998). I tam se však zdůrazňuje, že potlačení tradiční hierarchie a delegované rozhodování neznamená anarchii, i když to tak z vnějšku – zejména z pohledu institucionální psychiatrie – někdy může působit. Společenství je organizované a pravidla existují, je to však zcela jiný typ struktury, než je běžný na psychiatrických klinikách a v psychiatrických nemocnicích. Jiné TK však vznikaly nezávisle na tomto kontextu, nekonfrontovaly se s ním a neměly potřebu se vůči němu vymezovat. V těchto případech naopak vidíme, že ze struktury a pravidel TK určitá charakteristická hierarchie vzniká. Tato hierarchie může být definována například vývojem jednotlivce v komunitě, vzrůstající mírou jeho odpovědnosti a kompetencí. Tvoří pak významnou složku bezpečného a stimulujícího rámce pro změnu (viz např. Deitch, 1995; De Leon, 2000, a další).

1.3 ROZMĚR TERAPIE

Dlouhodobý pobyt v takto vystavěném společenství by mohl mít sám o sobě

úzdravné působení, což dokládají poznatky z tzv. komun či společenství alternativního životního stylu, která spontánně vznikala na Západě i u nás zejména v 60. letech 20. století.

2

Skutečný terapeutický potenciál TK však spočívá v tom, že každodenní

život společenství, prožívání a chování jednotlivců, jejich vyrovnávání se se strukturou, pravidly a s ostatními členy se stává základním materiálem terapie. Na rovině terapie se veškeré dění a procesy společenství neustále reflektují, objasňují a konfrontují.

Ústřední platformou je „komunitní setkání“, kde se klienti a personál každodenně setkávají a probírají řízení, činnosti a procesy v komunitě, což podporuje význam otevřenosti, sdělování, sdílení, korektivní zkušenosti a osobní odpovědnosti. Terapeutická komunita má však pro terapeutickou komunikaci i jiné platformy, např. skupinovou terapii. Navíc mnoho významných interakcí probíhá mimo strukturovaný programový rámec. V podstatě jde, jak píše Ford (1996), o stále probíhající otevřený 2

Viz oddíl 3.3 Souvislosti Synanonu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.