načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Templáři a tajemství Kryštofa Kolumba - David Hatcher Childress

Templáři a tajemství Kryštofa Kolumba

Elektronická kniha: Templáři a tajemství Kryštofa Kolumba
Autor:

Odkud pocházelo zlato řádu templářů? Jaký byl vztah mezi loďstvem templářů a pověstnými piráty Karibiku? Proč španělská královna Izabela Kastilská věnovala Kolumbovi takovou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 263
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace , mapy, portréty, faksim., erby
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Templarios y el secreto de Cristóbal Colón
Spolupracovali: přeložila Andrea Fajkusová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4096-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor, jakožto hrdý historik - samouk, vyvozuje z dostupných i méně známých historických reálií nová fakta o údajném zlatém pokladu templářů, o Isabele Kastilské i o objevování Ameriky. Publikace je doplněna obrazovým materiálem. Záhadologická publikace rozvíjí konspirační teorii, že Kryštof Kolumbus byl ve skutečnosti španělským Židem, stoupencem templářů a pirátem.

Popis nakladatele

Odkud pocházelo zlato řádu templářů? Jaký byl vztah mezi loďstvem templářů a pověstnými piráty Karibiku? Proč španělská královna Izabela Kastilská věnovala Kolumbovi takovou důvěru a tolik peněz k námořním plavbám? Působil snad Kolumbus tajně jako pirát ve službách templářů? Tyto a další pozoruhodné otázky se snaží zodpovědět autor této knížky, když odkrývá pozadí podivných výprav mořeplavců, na nichž se zčásti podíleli i příslušníci nejtajemnějšího a nejpopulárnějšího náboženského řádu v dějinách. Ti se možná dostali až ke břehům amerického kontinentu. Podle této teorie by bylo možné vysvětlit původ bohatství resp. zlata těchto bojechtivých mnichů. Milovníci napětí a tajuplných záhad minulosti si při četbě této knížky určitě přijdou na své. (klíče k pravé totožnosti admirála a ke ztracenému pokladu templářů)

Předmětná hesla
Kolumbus, Kryštof, 1451-1506
Templáři
* 15.-16. století
Mořeplavci -- Itálie -- 15.-16. stol.
Objevné cesty -- Amerika -- 15.-16. stol.
Pirátství -- Amerika -- 15.-16. stol.
Templáři -- Amerika -- 15.-16. stol.
Tajné společnosti -- Amerika -- 15.-16. stol.
Záhady -- Amerika -- 15.-16. stol.
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Templáři

a tajemství

Kryštofa

Kolumba

David Hatcher Childress

Templá

ř

i a tajemství

Kr yš tofa Kolu mba

David Hatcher Childress

DAVID HATCHER CHILDRESS (Buenos Aires, 1954)

Archeolog, badatel, samouk a  cestovatel. V  19 letech opustil

Spojené státy a  vydal se na odyseu za poznáním starobylých

civilizací z celého světa: od střední Afriky až po Čínu, odStředního východu až po rozvaliny civilizací Jižní Ameriky. Mimo jiné je

autorem knihy El enigma de los olmecas y las calaveras de cristal

(Záhada Olméků a  skleněných lebek), vydané v  nakladatelství

Nowtilus v roce 2009. Odkud pocházelo zlato templářského řádu? Jaký byl vztah mezi templářskou fl otilou a  mytickými piráty z  Karibiku? Byl Kolumbus Mallorčan? Proč dala Isabela Kastilská veškerou svou důvěru a peníze neznámému mořeplavci? Hatcher Childress odhaluje úžasné výpravy mořeplavců, kteří byli součástí nejtajemnějšího a nejpopulárnějšího řádu v historii.Výpravy, které mohly dorazit až k americkým břehům. Nadhazuje teorii, která by vysvětlovala původ zlata, které vlastnili tito mniši-válečníci. Nevídaný historický výzkum, neuvěřitelné námořní dobrodružství při hledání tajemství, které obklopuje jednu z nejvýznamnějších postav historie, Kryštofa Kolumba, jeho pravý původ, objevení Ameriky a jeho možný vztah k fl otile templářského řádu. Bezprecedentní dobrodružství na mořích půlky světa, po stopách mytické fl otily templářů po zániku známého řádu mnichů-válečníků. Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Věnováno Kolumbovi

David Hatcher Childress

Templáři a tajemství Kryštofa Kolumba

Klíče k pravé totožnosti admirála a ke ztracenému

pokladu templářů

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4770. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Zamrzlová

Přeložila Andrea Fajkusová

Sazba Vojtěch Kočí

Počet stran 264

První vydání, Praha 2012

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© 2011 Ediciones Nowtilus S.L. (Pocket Edition) and 2005 (historia incognita)

Czech language translation © Grada Publishing, a.s., 2012

Kniha byla přeložena z originálu Los templarios y el secreto de Cristóbal

Colón, vydaného nakladatelstvím Nowtilus, Španělsko.

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-4096-6 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-8357-4 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-8358-1 (elektronická verze ve formátu EPUB)

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 3

OBSAH

TISÍC LET MOŘEPLAVBY A PIRÁTSTVÍ 5

PŮVOD TEMPLÁŘSKÝCH RYTÍŘŮ 29

ZTRACENÁ FLOTILA TEMPLÁŘŮ A JOLLY ROGER 45

TEMPLÁŘI A ASASÍNOVÉ 61

MAPY STAROVĚKÝCH KRÁLŮ MOŘE 93

PIRÁTI, TEMPLÁŘI A NOVÝ SVĚT 123

BYL KRYŠTOF KOLUMBUS TAJNÝM TEMPLÁŘSKÝM

PIRÁTEM? 163

PIRÁTI, KORZÁŘI A VÁLKA PROTI VATIKÁNU 189

PIRÁTSKÁ UTOPIE A NOVÝ JERUZALÉM 225

SEZNAM LITERATURY 258

LITERATURA V ČESKÉM JAZYCE 263

Dalo by se říci, že jsme obojživelné bytosti.

Nejsme svázáni pouze a jen s pevninou,

ale také s mořem.

Strabón, řecký geograf

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 5

TISÍC LET MOŘEPLAVBY

A PIRÁTSTVÍ

Nedali ti čas, aby ses to naučil. Nechali tě tam a řekli ti, jaká

jsou pravidla. Jakmile tě zastihli nepřipraveného, zabili tě.

ERNST HEMINGWAY, Sbohem armádo

Mýtus o ušlechtilém divochovi je nesmysl.

Lidé se rodí, aby přežili.

SAM PECKINPAH

Když jsem se zabýval historickým a archeologickýmvýzkumem ke své sérii knih Ciudades perdidas (Ztracená města), začali

mě zajímat templářští rytíři, tajné společnosti apředkolumbovské cesty do Ameriky. Jakmile jsem zjistil, že velká část

moderních příběhů o pirátech má svůj původ ve ztracené

flotile templářů, zahořel jsem touhou pokusit se najít vztah

mezi svými dvěma oblíbenými tématy. Rozhodl jsem se proto

pokračovat v bádání.

Jakákoli studie o Kolumbovi by měla začínat počátky pirátství, ale o jaké době to vlastně mluvíme? Jak uvidíme dále, existuje mnoho důkazů o tom, že by se mohlo jednat o v elmi rané období. A nejen to, mohli bychom se domnívat, že pirátství spadá do samotných počátků mořeplavectví.

Hodně se také spekuluje o chronologii vývoje a užívání námořních technik. Mnozí historikové jsou přesvědčeni, že již primitivní člověk měl plavidla i schopnost lovit ryby, přestože k rozvoji komplexnějších námořních technik došlo až mnohem později. Tento pohled se dívá na naše předky jako na jednodušší stvoření, jako na primáty bez představivosti, kteří se báli moře. Naše rekonstrukce minulosti se zakládá z v elké míry na tom, jak vnímáme tuto minulost a lidské bytosti, které v té době žily. Jestliže vidíme primitivníhočlověka jako zvědavého a důmyslného průzkumníka, představa, že by se nezajímal o moře, nám přijde směšná. Podle mého názoru se člověk vydal na moře o mnoho tisíc let dříve, než se obvykle usuzuje.

Vezmeme -l i v úvahu, že dvě třetiny povrchu planetypokrývá voda, schopnost využít tohoto prostředku s pomocí plavidel, jako byly vory, kánoe, čluny a lodě, se musela člověku jevit jako výhoda.

Moře, řeky a jezera byly autodráhami starověku. Plavit se po řece do přístavního města, které leželo v jejím ústí do jezera nebo do moře, by bylo mnohem jednodušší než urazit tuto vzdálenost po zemi. Cestovat v bárce podél břehu či pobřeží jezera by bylo bezpochyby rychlejší a bezpečnější než projíždět potenciálně nepřátelskými osadami nebonarazit na loupežníky přepadávající cesty. Jakmile se jednou prokázala efektivnost cestování po vodě, co člověku bránilo brázdit moře, aby si zajistil obživu a obchod? DŮKAZY O ZAOCEÁNSKÉ DOPRAVĚ VE STAROVĚKU Moderní historici tvrdí, že kontinenty byly osídleny díky kočovným kmenům, které se přemísťovaly všemi směry. Je velmi dobře možné, že obě Ameriky, Austrálie a dokonce

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 7

Východní Středomoří i n ěkteré ostrovy Indonésie byly kolonizovány poté, co se na ně člověk dostal po pevninských mostech. Ale pročomezovat objevné cesty v minulosti tím, že nutíme naše předky překonávat oceány po pevninských mostech?

Historikové a archeologové považují námořní plavbu za jednu z n ejranějších známek civilizace a datum, kdy sezačala používat tato tak důležitá technika, se neustále posouvá hlouběji do minulosti. Stačí říct, že zaoceánská mořeplavba tak, jak ji známe dnes, se provozuje už více než 6000 let.

Tým archeologů z univerzity v australském Sydneytvrdí, že důkazy o existenci pokročilých námořních technik mají přímý vztah k nálezu 30 000 let starých lidských kostí v p odmořské jeskyni na ostrově Nové Irsko v Tichémoceánu, východně od Papuy -Nové Guiney. Podle australských archeologů se tito lidé museli dostat na Nové Irsko po moři, nemohli ho tedy překonat po žádném známém pevninském mostě.

20

Existují nezvratné důkazy o tom, že Polynésané aMikronésané brázdili rozsáhlé plochy oceánů na vahadlových kánoích: vzdálenost mezi Afrikou a Jižní Amerikou urazili více než třikrát a osídlili tichomořské ostrovy. Jestliže se Polynésanům a dalším kulturám povedlo překonatohromné vzdálenosti v oceánu před tisícovkami let, proč se nás moderní historikové snaží přesvědčit, že Kryštof Kolumbus byl prvním člověkem, který přeplul Atlantik?

Téměř každý zná hypotézu o tom, že Vikingové se dostali se svými plavidly před asi tisíci lety do Grónska a naLabradorský poloostrov, a stále větší kladnou odezvu nacházejí i ú spěchy Leifa Erikssona. Je ale možné brát vážně radikálnější návrhy, podle kterých se před dvěma tisíci lety irští mniši mohli dostat do Severní Ameriky, stejně jako se to mohlo povést už dříve baskickým a portugalským rybářům,fénic

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 9

stěhy

otěže

kormidelní

vesla

ráhnová lana

úpony

ráhno

stěžeň

Antická řecká loď. Dole: rozmístění dvou řad vesel

paluba

bok kým, řeckým a římským objevitelům, hebrejským hledačům zlata a egyptským obchodníkům?

Nemožné? Proč? Je Atlantik tak nepřekonatelný? Prokázalo se, že ne: jsou lidé, kteří ho přepluli na veslařských člunech, kajacích a dokonce na jednoduchých vorech. Starověcístředomořští mořeplavci používali mnohem dokonalejší plavidla, než byla ta, na kterých plul přes Atlantský oceán Kolumbus. Proč by nemohli podniknout zaoceánskou cestu? Kolumbus během své druhé cesty do Nového světa objevil zbytky evropské lodi, která ztroskotala na ostrově Guadeloupe, ve francouzské Západní Indii.

49

Pro některé historiky jsou důkazy o tom, že se starověcí objevitelé dostali do Ameriky, šokující. V roce 1976 lovilbrazilský potápěč José Roberto Teixeira ryby u ostrůvku nedaleko ostrova Ilha do Gobernador – v zálivu Guanabara, blízko Ria de Janeira – a našel tři nedotčené amfory v oblasti, kde se našly zbytky po několika ztroskotáních, přičemž některá z n ich spadala do 16. století. Vyprávěl, že místo objevu bylo plné úlomků keramiky a kusů větších amfor.

Brazilský archeologický ústav se o amfory zajímal a poslal fotografie do muzea Smithsonian Institution, kde bylyidentifikovány jako římské nádoby. Později profesorka Elizabeth Willová z o ddělení klasického jazyka a kultury z University of Massachusetts -Amherst určila, že amfory pocházejí z 1. nebo 2. století př. Kr., byly zřejmě vyrobeny v Kuassu, starověkém přístavu Zilis (Dchar Jdid) na atlantickém pobřeží Maroka, jihozápadně od Tangeru. Archeolog, který vedl vykopávky v K uassu, profesor Michel Ponsich, se shoduje s Willovou,pokud jde o místo výroby a datování amfor do 2. století př. Kr.

49

Americký archeolog Robert Marx, který se specializuje na podmořské vykopávky, našel při průzkumu naleziště nedaleko Ria de Janeira v bahnitém dně zálivu dřevěný

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 1 1

skelet. Díky sonaru objevil dále v oblasti zbytky dvouvraků: loď z 1 6. století a jiné, údajně starší plavidlo, ze kterého

pocházely amfory.

Ale problémy začaly dříve, než se Marx mohl potopit, aby naleziště probádal. Brazilské úřady nenadchla myšlenka, že před jejich břehy ztroskotala římská loď, když se Španělsko a P ortugalsko stále přou o to, kdo objevil Brazílii. Obvinili Marxe, že je italský agent, kterého vyslali, aby udělalpříznivou reklamu Římu. Brazilské úřady odebraly Marxovi povolení k pokračování ve výzkumu a nakonec mu zakázaly vstup do země.

Marx se domníval, že loď mohla sjet ze své trasy během bouře. Nenašly se koneckonců trosky ztroskotaných římských lodí nedaleko Azor, uprostřed Atlantiku? Hned uvidíme, že k m noha těmto kontaktům s Amerikou došlo náhodně. Jen za poslední století přeplulo nedobrovolně Atlantik více než 600 plavidel, lodě a vory byly za bouře unášeny větrem. Já osobně si nemyslím, že Římané pluli na riodejaneirskou pláž Copacabana proto, aby se tam opalovali. Je více nežpravděodobné, že si byli vědomi toho, že plují do Nového světa.

V L atinské Americe bylo nalezeno mnohem více římských předmětů. Profesor García Payón z univerzity v Jalapě našel v r oce 1961 poklad římských šperků v hrobkách nedalekomexického hlavního města. Vzácné nejsou ani nálezy římských spon (zavírací špendlíky, kterými se spínaly tógy) a mincí. Ve Venezuele byla nalezena keramická nádoba naplněná stovkami římských mincí z období od vlády Augusta do roku 350 po Kr. Tento poklad se nachází v muzeu Smithsonian Institution, jehož odborníci se vyjádřili, že se nejedná oztracenou sbírku nějakého numismatika, nýbrž pravděpodobně o p eníze nějakého římského námořníka, dobře schované v písku nebo vyplavené na břeh po ztroskotání lodi.

49


12

Římany obvykle nespojujeme s cestami po celém světě tolik jako jinou mocnost starověku: Féničany.

V 1 . století př. Kr. řecký geograf Strabón napsal: Známější jsou cesty Féničanů, kteří krátce po trojské válce objevili kraje za Herkulovými sloupy. Tam založili města, stejně jako v c entrální části pobřeží Libye [Afrika]. Jednou, když prozkoumávali pobřeží Libye, byli strženi mocnými větry na oceán. Po řadě dní, kdy byli zmítáni mořem, se jim podařilo vylodit se na ostrově o značné rozloze, ležícím daleko na západ od Libye.

49, 57

V j ednom starém textu najdeme podrobnosti o pronikání Féničanů do Atlantiku po skončení trojské války, kolem roku 1200 př. Kr. Ale kam až se dostali?

Blízko Paraiby, v Brazílii, byl nalezen v roce 1872 kámen s f énickým nápisem. Téměř půl století se mělo za to, že se jedná o f alzifikát, ale v roce 1968 profesor Cyrus Gordon, vedoucí katedry středomořských studií BrandeiskéuniverPečeť templářů: dva jezdci

na jednom koni


TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 1 3

zity, oznámil, že nápis je autentický. Nápis z Paraiby hovoří

o f énické lodi, která plula kolem Afriky, dokud ji větrynezanesly k břehům Brazílie.

57, 96

Skutečně, moderní objevitel

Brazílie, portugalský mořeplavec Pedro Alvares Cabral, se

v r oce 1500 pokoušel obeplout Afriku, když ho větry svedly

z j eho směru a dovedly ho do Jižní Ameriky. Domníváme

se, že země byla pokřtěna Brazílie na počest irské legendy

o ostrově Hy Brasil.

Profesorka Elizabeth Willová vypráví, že v roce 1972 byly nalezeny nedaleko pobřeží Hondurasu zbytky kartaginské lodi naložené amforami. Zřídili si Kartaginci pravidelnou obchodní cestu? Někteří odborníci tvrdí, že toltéčtíindiáni byli ve skutečnosti Kartaginci, kteří po porážce Římem v p unských válkách opustili Středomoří a vystěhovali se do západní Afriky. Odtamtud emigrovali na poloostrov Yucatán v M exiku, kde znovu vybudovali svou civilizaci. Později byli vyhlazeni Aztéky, kteří se zmocnili kartaginských zlatých ingotů, a t y pak skončily ve Spojených státech jako částMontezumova zlata a zlata „sedmi měst Ciboly.“

Je pravděpodobné, že dokonce i Židé se svého času dostali do Ameriky. Nedaleko Las Lunas v Novém Mexiku se našly nápisy ve staré hebrejštině, které údajně hovoří o jejich cestě a z aložení města. Nicméně odborníci se nemůžou shodnout na skutečném obsahu nápisu, dokonce ani ti ne, kteří ho považují za autentický. Až v roce 734 prchla skupina Židů z Říma před svými pronásledovateli po moři do Calalu, neznámé země.

16

Vy, kdo slavíte Den hispánských národů (Día de laHisanidad), nervěte si vlasy, je toho ještě více. O několik let dříve, kolem roku 725, vyplulo z Porto Cale v Portugalsku směrem k ostrovu Antilla sedm biskupů a jejich pět tisíc stoupenců, kteří prchali před muslimy ve Španělsku. Podle některých historiků se vylodili na západním břehu Floridy a p ronikli do vnitrozemí, kde založili město Cale – které se později pravděpodobně stalo moderní Ocalou. Židé, kteří utíkali před Římany, možná věděli o portugalském exodu a n avštívili Porto Cale, aby se zeptali, po jaké trase se mají vydat. Jakmile se ocitli v Americe, pojmenovali novou zemi Calalus, takové polatinštěné Cale.

Kolumbus o cestě Portugalců věděl a myslel si, že najde na ostrově jejich předky. Snad věřil tomu, že zbytky ztroskotané evropské lodi, které našel během své druhé cesty, patřily k této výpravě.

Možná že se Židé vydávali na oceán i v mnohem dávnějších dobách. Poklady krále Šalomouna pocházely z tajemné země Ofir. Přesná poloha této zlatonosné země byla předmětem mnoha spekulací. Šalomoun byl zetěm fénického králeChirama a s j eho pomocí se mu podařilo shromáždit obrovský poklad potřebný na stavbu chrámu v Jeruzalémě. V bibli čteme:

Král Šalomoun dal také udělat lodě v Esjón -Geberu, který je blízko Elótu na břehu Rákosového moře v edómské zemi. Na ty lodě poslal Chiram své služebníky, lodníky znalé moře, aby byli se služebníky Šalomounovými. Dopluli do Ofiru a p řivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyři sta dvacet talentů zlata. (...) Jednou za tři roky zámořské loďstvopřijíždělo a p řiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy (...) a velmi mnoho santalového dřeva i drahokamy.

První Královská 9:26 ‑28, 10:22, 10:11*

Tito zběhlí mořeplavci odvezli do Esjón -Geberu ve zlatě celé

jmění: 450 talentů je téměř dvacet tun. Objevení naleziště

* Pozn. překl.: Překlad podle českého ekumenického překladu bible.


TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 15

takového množství zlata by i dnes přimělo řadu dobrodruhů

přeplout oceán nebo i dva. Ale rovněž přivezli stříbro,slonovinu, opice a pávy... Historikové se snaží už několik století

najít místo, kde se nacházela země Ofir, zdroj tak ohromného

bohatství. Možná jeden z důvodů jejich neúspěchu spočívá

v tom, že se opírají o teorii, že ve starověku byla schopnost

člověka plavit se po moři velmi omezená.

Krátkozraký postoj vykladačů bible a historiků shrnujenásledující tvrzení německého vědce Manfreda Barthela, který napsal knihu Lo que verdaderamente dijo la Biblia (Co skutečně říká bible, v orig. Was wirklich in der Bibel steht): Zimbabwe vzniklo příliš nedávno, Indie byla příliš daleko, na Uralu bylo příliš zima... Zdá se pravděpodobné, že země Ofir se nacházela na nějakém místě na pobřeží Rudého moře.

93

Stejně argumentují nejméně zaujatí němečtí vědciHermann a Georg Schreiberové ve své knize Ciudades sepultadas (Pohřbená města, v orig. Versunkene Städte): V jistém okamžiku vznikla teorie, že země Ofir, která se objevuje v bibli, by mohla ležet na místě dnešního Peru. To je absolutně nemožné; v 10. století př. Kr. neexistovala obchodní flotila, která by se dostala tak daleko. (...) Hledání oné slavné země bohaté na zlato se omezuje hlavně na jih Arábie a na africké pobřeží.

75

Schreiberové říkají ve své knize velmi zajímavé věci, ale zároveň se nechávají pohltit podivnou logikou izolacionismu: domnívají se, že primitivní člověk se nikdy neodvážil vyrazit někam dál od pobřeží a známého prostředí, a opomíjejí tak důkaz, který by je mohl přesvědčit o opaku. Manfred Barthel představuje ten nejreakčnější izolacionismus. Podle něj je příliš daleko dokonce i Indie. Podle jeho názoru, i když by cesta do Ofiru a zpět trvala tři roky – ne méně! –, nebyla by flotila vyspělých lodí schopná plout z Elótu na břehu Rudého moře do Indie.

+


16

Jestliže pomineme tuto antropologickou krátkozrakost, začne se Peru jevit jako přijatelná možnost. Nicméně zbylé zboží pocházející z Ofiru – opice, slonovina, pávi a santalové dřevo – nás nutí dívat se jiným směrem. Opice a slonovina přivedly vědce k přemýšlení o nějakém africkém přístavu, i k dyž obojí můžeme najít i v Indii a na jihovýchodě Asie. Náhodou odtamtud pochází jak pávi, tak santalové dřevo.

Nikoho nenapadlo umístit zemi Ofir do Austrálie, jedné z n ejbohatších zemí na minerály, kam mohli doplout z Indie nebo Sumatry. Na severu a západě Austrálie byly objeveny velmi staré doly. Ve městě Gympie v Queenslandu se našla údajná pyramida, dnes již zničená, a kromě četnýchegyptských a f énických památek

95

také asi jeden metr vysoká socha

egyptského boha Thota zobrazeného jako pavián. Totéž místo

se proslavilo jako město, které zachránilo Queensland díky

zlaté horečce, která tam vypukla na konci 19. století.

Já osobně si myslím, že Šalomounova flotila navštívilabývalá naleziště na pobřeží a u řek Austrálie. Je pravděpodobné, že před zpáteční cestou tam pěstovali něco, co je živilo, a že se během plavby zastavili v některých přístavech Indonésie a I ndie, aby naložili pávy, opice, slonovinu a santalové dřevo.

Několik odstavců výše jsem zmínil přítomnost egyptských pozůstatků v Austrálii. Jde o omyl?

Je zvláštní, že úžasná egyptská civilizace, mnohemstarší než ta fénická, nemá pověst zaoceánských mořeplavců. I k dyž její břehy omývala dvě významná moře – Středozemní a R udé – , po nichž, jak je doloženo, se Egypťané plavili,předokládá se, že se nikdy neodvážili na zaoceánské výpravy.

Ve svém článku Ships and boats of Egypt (Lodě a čluny Egypta) Marie Parsonsová vysvětluje: Existují důkazy, že v egyptské Staré říši byly postaveny první bárky s pevným trupem z p laněk, používané při pohřebních obřadech. Nedávno

TEMPLÁŘI A TAJEMSTVÍ KRYŠTOFA KOLUMBA 1 7

jich bylo nalezeno čtrnáct pohřbených v oblasti Abydos. (...)

Nejstarší příklad plavidla s deskami spojenými obšívkou (...)

se našel vedle Velké pyramidy v Gíze. Je pravděpodobné,

že se jedná o druh plavidla, jež spadá do předdynastického

období Egypta.

Autorka se domnívá, že tento druh plavidla se hodilpouze na plavbu po Nilu, avšak nález ohromné pohřební lodi v k amenné hrobce nedaleko Velké pyramidy v roce 1960 představil světu egyptskou loď v dokonale zachovalém stavu, která mohla obeplout svět. Toto plavidlo má vpředu v dolní části škrábance, které mohl podle názoru expertů způsobit pouze korálový útes.

Nejzáhadnější stránkou Egypťanů v souvislosti sezaoceánskými cestami je hojnost odkazů na cesty do Puntu, exotického místa, odkud dováželi masti, trpaslíky a dokonce i ž irafy. Zmíněné cesty spadají do doby tak dávné, jako je 5. dynastie. Cesty královny Hatšepsut z 18. dynastie byly zvěčněny v sérii vlysů v jejím chrámu v Dér el -Bahrí.

Opět většina historiků na základě „faktu“, že Egypťané nepodnikali dlouhé cesty, lokalizuje zemi Punt do blízkého afrického království – snad Somálska. Nicméně některé z po kladů dovážených z Puntu, například Pygmejové, mohly pocházet pouze ze střední Afriky. Kvůli tomu by Egypťané museli opustit Rudé moře a plavit se podél afrického pobřeží aspoň až do Keni nebo Tanzanie, nebo dokonce doMozambiku či Zimbabwe. Už jsme viděli, že egyptské předměty byly nalezeny v místech navzájem tak vzdálených, jako jsou Austrálie a Mexiko.

Pravděpodobně další civilizací, které podnikalazaoceánské plavby, byla chetitská civilizace, která měla námořní základny na územích dnešního Libanonu a Kypru. Existují důkazy, že Chetité přepluli Atlantik z Shetlandskýchostro

18

vů („země Setu“ starých Egypťanů), až se dostali k Velkým

jezerům v Severní Americe. Tam dobývali měď na ostrově

Royale, na Hořejším jezeře, a dopravovali ji do Středomoří.

40

V n edávno publikované knize britský historik Gavin Menzies

tvrdí, že v roce 1421 obeplula svět některá plavidla čínského

loďstva. Podle Menziese podnikali Číňané průzkumné plavby

v I ndickém, Atlantickém a Tichém oceánu, které vyvrcholily

cestou admirála Čou Mana. Jeho cesta ho v roce 1421 zavedla

do Indie, pak plul podél východního pobřeží Afriky na jih,

přeplul Atlantik, plavil se podél Jižní Ameriky a vrátil se

přes Tichý oceán do Číny.

59

Advokátka a historička Henriette Mertzová z Chicaga píše

ve své knize z roku 1953 Pale ink (Vybledlý inkoust), že Číňané

uskutečnili několik cest k západním americkým břehům.

Námořní bitvy měli starověcí Římané v takové oblibě,

že nechávali příležitostně odklonit nedalekou řeku,

aby zatopila Koloseum, kde se pak mohly předvádět

zinscenované bitky na moři.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist