načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Temný Říman – Sylvain Reynard

Temný Říman

Elektronická kniha: Temný Říman
Autor: Sylvain Reynard

Opět se setkáváme s charismatickou, ale fyzicky postiženou Raven, florentským princem a ostatními upíry, Gabrielem a Julií. William vede komplikovanou válku proti jiným upírům a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 300
Rozměr: 22 cm
Spolupracovali: z anglického originálu The Roman ... přeložily Kristýna Vyhlídková a Hana Netušilová
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5657-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Opět se setkáváme s charismatickou, ale fyzicky postiženou Raven, florentským princem a ostatními upíry, Gabrielem a Julií. William vede komplikovanou válku proti jiným upírům a diplomaticky lavíruje na hraně ve vztahu s Kurií, Raven bojuje o život své sestry i o svou lásku, prožívá útěky i návraty. Závěrečná část zé série "Florentská trilogie", jejíž poslední pokračování opět přináší směs mystiky, erotiky, romantiky a tajemna.

Popis nakladatele

Temný Říman je poslední díl fantasy trilogie. Opět se setkáváme s Raven, florentským princem a ostatními upíry, Gabrielem a Julií. William vede válku proti jiným upírům i Kurii, Raven bojuje o život své sestry i o svou tajemnou lásku.

Zařazeno v kategoriích
Sylvain Reynard - další tituly autora:
Gabrielovo Inferno Gabrielovo Inferno
Gabrielův Očistec Gabrielův Očistec
 (e-book)
Gabrielovo inferno Gabrielovo inferno
 (e-book)
Gabrielov raj Gabrielov raj
Muž v černém Muž v černém
 (e-book)
Muž v černém Muž v černém
 
K elektronické knize "Temný Říman" doporučujeme také:
 (e-book)
Temný stín Temný stín
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Temný Říman

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Sylvain Reynard

Temný Říman – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



Temný

Ríman

Sylvain Reynard


This edition is published in agreement with the author,

c/o BAROR INTERNATIONAL, INC., Armonk, New York, U.S.A.

THE ROMAN

Copyright © Sylvain Reynard, 2016

Translation © Hana Netušilová, 2017

Translation © Kristýna Vyhlídková, 2017

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN tištěné verze 978-80-7505-657-3

ISBN e-knihy 978-80-7505-698-6 (1. zveřejnění, 2017)


Florencii, Římu a Praze

s vděčností.


7

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

Florencii, Římu a Praze

s vděčností.

Prolog

K V ĚT EN 2013

FLORENCIE, ITÁLIE

U

mírala.

Princ slyšel, jak jí vynechává a zpomaluje srdce a dech je čím dál měl

čí. Ta mladá žena se statečnou duší a velkýma zelenýma očima umírala.

Ti lidé jí doslova rozmlátili hlavu o zeď. Bezpochyby utrpěla po

ranění mozku. Kůži na odhalených pažích měla bledou, téměř až

průsvitnou. Její zakrvácená tvář byla samá rána.

Princ už viděl umírat dobro, ne jednou, ale dvakrát. Držel ho ve

svých rukou a sledoval, jak z něj uniká život jako písek protékající

mezi prst y.

Nechtěl nechat takovou krásu zemřít.

Aniž by si ho ostatní upíři všimli, rychle sebral ilustrace, které

nechal ležet na střeše, vzal je i s tou ženou do náruče a hnal se přes

Ponte Vecchio na druhou stranu řeky Arno. S každým dalším kro

kem soustředil svůj prastarý sluch na tlukot jejího srdce, plný obav,

že by mohl utichnout, než se dostane do bezpečí své vily.

Aby ji uzdravil, bude jí muset dát velké množství upíří krve, a ani

tak nebylo jisté, že jí to pomůže. A  nebude moci použít svoji krev.

Dokonce ani proto, aby jí zachránil život.

Princ zrychlil, temná postava stoupala do kopce jako klikatý

blesk. Když dospěl k těžké železné bráně uprostřed plotu chránícího


8

Sylvain Reynard

jeho dům, zastavil se a sevřel ženu pevněji. S výkřikem ho přeskočil

a obratně jako kočka přistál na druhé straně. Žena při tom pohybu

zasténala a se zachvěním víček otevřela oči.

„Cassito,“ zašeptal a upřel na ni svůj šedý pohled. „Zůstaň vzhůru.“

Zvrátila oči v sloup.

„Sard,“ zaklel, rozběhl se ke vstupním dveřím a doslova se vřítil

dovnitř.

Nezdržoval se voláním svého služebnictva; zbývaly mu sotva mi

nuty, možná dokonce jen vteřiny, než se jí srdce zastaví. Navždy.

Vběhl do své obrovské knihovny a stiskl jednu z knih na polici.

V nedaleké zdi se otevřel dřevěný panel a odhalil skryté dveře.

Za nimi vládla černočerná tma a princ do ní bez zaváhání vstou

pil. S jistotou mrštně sestoupil po schodišti o patro níž. Rozběhl se

dál chodbou, dokud nedospěl k těžkým železným dveřím. Na čísel

né klávesnici vyťukal tajný kód a netrpělivě čekal, až se otevřou.

Tlukot jejího srdce slábl.

Objal ji ještě pevněji a přitiskl si její tvář ke krku, jako by jí tak

mohl předat něco ze své síly. Jako by ji svým dotykem mohl ochránit

před smrtí.

Proplétal se mezi řadami vinných lahví, pečlivě uložených ve vy

sokých dřevěných regálech, sahajících šest stop do výšky. Došel až

úplně dozadu, kde měl schované ty nejstarší ročníky.

Položil ženu na dřevěný stůl a ilustrace odhodil stranou. Postará

se o ně (a o svou pomstu) později.

Princ vybral jeden ze svých nejvzácnějších ročníků, krev Starší

ho, kterého zničil ve čtrnáctém století. Otevřel lahev, strčil dovnitř

prst a namočil si ho v černé tekutině. Pak ho vložil do ženiných po

otevřených úst.

Nebyl to nejlepší způsob, jak ji nakrmit. Byla v bezvědomí a ne

mohla polykat. Mohl jen doufat, že upíří krev pronikne do jejího

oběhu a zabrání hrozící smrti.


Temný ŘímanTemný Říman

Po nějaké chvíli se žena ostře nadechla.

Vytáhl prst ven a všiml si, že je čistý. Znovu ho namočil do vinné

lahve a nabral na něj trochu víc životodárné temnoty.

Celé to zopakoval a tentokrát se jí pohnul jazyk. Následovalo sla

bé a takové nijaké polknutí.

Šeptal jí do ucha povzbudivá slova a  sklouzl přitom do staré la

t i ny.

Ženino srdce vynechalo úder, ale pak začalo zrychlovat, až bilo

sice pomalu, ale pravidelně. Dech se jí prohloubil. Přímo slyšel, jak

jí cévy začaly šumět, zatímco se ta cizí substance smísila s její krví

a začala obíhat jejím tělem.

Ale byly to jen reflexy – tělo hladovělo po životě, zatímco mysl

zůstávala v bezvědomí.

Nakrmil ji ještě trochou krve. Ačkoliv dýchala, její pulz zůstával

slabý. Potřebovala upíří krev ve větším množství, než jaké mohla

přijmout orálně. Jenže on nemohl riskovat s  ní pohnout, dokud si

nebude jistý, že přežije do chvíle, než bude schopen zařídit transfuzi.

Princ začal proklínat ty bestie, které ji napadly.

Nakrmil ji ještě dvakrát, pak vybral ze své sbírky několik cen

ných ročníků a  naskládal si je pod paži. Ilustrace nechal prozatím

tady. V jeho vinném sklepě budou dostatečně v bezpečí. Přestože je

ten zloděj předtím odnesl z jeho domu...

Zvedl zraněného skřivana do náruče a přenesl ho do haly. A za

tímco s dívkou stoupal po schodišti, šeptem k ní promlouval a prosil

ji, aby se držela života zuby nehty.

Ani zdaleka si nebyl jistý, že tu transfuzi přežije. Ale pro záchra

nu dobroty její duše se o to pokusí.



11

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

1. kapitola

SR PEN 2013

FLORENCIE, ITÁLIE

„ T

en člověk je mrtvý.“ Nervozita, se kterou Gregor promluvil

k princi florentskému, způsobila, že jeho ruský přízvuk byl ještě zře

telnější.

Princ právě znovu nabyl kontroly nad svým knížectvím a zamkl

se společně se svým bývalým osobním asistentem stranou, pryč

z dosahu slídivých očí a uší.

„Mrtvý?“ Princův stoický výraz zmizel.

„Ano, můj pane. Zřejmě se snažil chránit vašeho mazlíčka a její ses

tru a Maximilian ho zabil. Ten člověk přijel s tou sestrou z Ameriky.“

„Kde je tělo?“ Princ prudkým pohybem povytáhl meč z  pochvy

a zase ho tam vrátil.

„Má ho policie. Budou dělat pitvu.“ Gregor zaváhal.

Princ svého asistenta probodl pohledem. „A?“

„Lidská zpravodajská síť má obavy z policisty jménem Batelli. Ač

koliv není zapojen do vyšetřování vraždy, je si vědom zmizení vaše

ho mazlíčka a její sestry. Tvrdí, že mezi tím vším a loupeží v Uffizi

existuje spojitost.“

Princ obnažil zuby. „Pitva nás vystaví odhalení. Pověř zpravo

dajskou síť, aby se co možná nejdříve zmocnila těla. Ať ho nechají

u sebe, dokud jim nedám další instrukce.“


12

Sylvain Reynard

Princ bez ohlédnutí došel ke dveřím své pracovny. Raven a  její

sestra budou zničené, až se dozvědí, že je Daniel mrtvý. Tedy jestli

jsou ještě naživu.

Dotkl se kliky u dveří. „Svolej armádu a přikaž jim, aby postavili

podél hranic stráže. Zvěsti o  pokusu o  převrat se rychle roznesou.

Je možné, že některý z  našich sousedů využije příležitosti, aby nás

napadl. Musíme být připraveni.“

Gregor se uklonil. „Ano, můj pane.“

„Řekni také mým věrným, že pokladnice bude otevřena a čeká je

odměna. Ty a  Aoibhe dohlédnete na její rozdělení a  tebe pověřuji,

abys udržel její velkorysost v rozumných mezích.“

Princ položil ruku na jílec svého meče. „Vy dva jste poslední zbý

vající členové Koncilu. Jsem si jistý, že si uvědomuješ, že jí nemů

žeš věřit. Zdá se, že se tajně spolčila s Ibarrou, který je stále naživu

a toulá se někde po městě. Vyslal jsem pátrací oddíl, aby ho našel.“

„S Ibarrou?“ Gregor vytřeštil oči. „Ale toho jste popravil.“

„To ano.“ Princ nasadil pochmurný výraz. „Zdá se, že... vstal

z mrtvých.“

Gregor párkrát zamrkal. „Je stejně silný jako Aoibhe, ne-li víc.

Pátrací oddíl ho možná nedokáže přemoci.“

„To je důvod, proč se musíme mít na pozoru a  proč tě pověřuji

dohledem nad bezpečím města. Bedlivě sleduj Aoibhe a postarej se,

aby byl Ibarra zničen. Já se budu ve své vile pokoušet zažehnat válku

s Kurií.“

Gregor si začal nervózně pohrávat s  rukama. „S  prominutím,

můj pane. Myslel jsem, že ty dvě lidské ženy, které jsou teď na cestě

k nim, budou k jejich uklidnění stačit.“

Princův výraz zpřísněl. „Jen pokud dorazí nezraněné. Kvůli kon

fliktu s  Machiavellim jsem včas nevyslal posly k  našim sousedům.

A jsou tu i další nebezpečí.“

Oba upíři si vyměnili pohled.


Temný ŘímanTemný Říman

„Doufám, že dorazí v pořádku, můj pane.“

„Můžeme doufat, Gregore, ale během staletí jsem se naučil ne

svěřovat svůj osud naději. Dohlédni na armádu a  buď opatrný. Jak

Ibarra, tak Aoibhe se tě možná pokusí připravit o hlavu.“

Princ otevřel dveře, vešel do chodby a odhodlaně kráčel směrem

k tajné podzemní chodbě.

Jakmile do ní vstoupil a  zavřel za sebou skryté dveře, dal se do

běhu.

Doufal, že není příliš pozdě.


14

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

2. kapitola

W

illiam je mrtvý.

Ta myšlenka se v  Ravenině mysli přehrávala pořád dokola jako

nesnesitelný refrén.

Machiavelli převzal kontrolu nad Florencií a  poslal Raven a  její

sestru Kurii jako mírový dar. Pravděpodobně už Williama popravil,

aby svůj nástup na trůn dovršil.

Raven zavřela oči. Byla příliš vystresovaná, než aby plakala.

William svým posledním činem porušil slib. Přísahal, že zůsta

nou spolu, ale pak nechal vojáky, aby ji odvedli. Dokonce ani netasil

meč.

Je t’aime, vyslovil bezhlesně, když ji vojáci táhli pryč. Poslední

pohled, poslední setkání očima a byla od něj odtržena.

A teď je mrtvý.

Upír, který ji nesl, klopýtl.

Raven mu visela přes rameno, tvář zabořenou do jeho zad. Po

padla ho za košili, aby se udržela.

Plácl ji přes zadek. „Pusť mě, krávo. Strhneš nás oba!“

Přepadla ji prudká vlna vzteku. Sevřela ruku v pěst a praštila ho

do ledvin.

A narazila do čehosi tvrdého a nepoddajného.

„Au!“ vyjekla a ochranitelsky si chytila ruku. „Co to bylo?“

Voják se rozesmál. „Kevlar. Nosíme vesty.“


15

Temný Říman

Raven znovu hrábla po košili, kterou měl přes vestu, a přitáhla si

ji k sobě, až se mu vpředu na těle napjala. „Dotkni se mě ještě jednou

a budeš se zodpovídat Kurii.“

Její slova stačila k tomu, aby se upír zastavil. V hrudi mu zaduně

lo zavrčení. „Cos‘ to řekla?“

„Slyšel jsi mě. Až se dostaneme do Říma, Kurie bude chtít vědět,

jak se mnou bylo zacházeno. A já jim to povím.“

„Jsi jenom člověk,“ odplivl si. „Potřebuješ se naučit, kde je tvoje místo.“

„Tak jako ty. Kurie je vázaná přísahou, že tebe a  tobě podobné

bude likvidovat. Opravdu jim chceš dát další důvod, proč tě zabít?“

Voják se ani nepohnul. Vypadalo to, jako by se mu v hlavě otáčela

kolečka a přemílala její slova.

„Začni myslet,“ pokračovala a pustila ho. „Udrž mě i mou sestru

v bezpečí, a budeš odměněn.“

„Odměna od Kurie nemá žádnou hodnotu,“ zavrčel.

Než Raven stačila odpovědět, zaslechla přibližující se kroky.

„Ty tam,“ vyštěkl hluboký hlas. „Dej se do běhu.“

„Ano, veliteli.“ Voják vyrazil jako střela.

Raven si se zadostiučiněním všimla, že ji teď drží pevněji, ale

opatrně. Její hrozba zafungovala.

Hlava ji bolela jako střep a z toho, jak hodiny a hodiny nadskako

vala přes vojákovo rameno, se jí zvedal žaludek. Krajina byla pořád

ještě zahalená ve tmě. Byla si celkem jistá, že se blíží úsvit, ale nemě

la ani ponětí, kolik je vlastně hodin. Hodinky nenosila a mobil měla

schovaný v kapse. Nezdálo se, že by si toho ten voják všiml.

A stále měla na sobě onen zlatý náramek. Ten, co jí před pár mě

síci daroval William. Byl znamením jejich spojení. Ale ani toho si

voják nevšiml.

Zavolala na sestru a dostalo se jí příkazu, aby mlčela.

Dvakrát vojáka neposlechla, ale Cara neodpověděla. Musela být

ještě v bezvědomí.


16

Sylvain Reynard

Za to, v  jakém byla Cara stavu, nesla vinu Raven. Nedokázala

Caru ochránit před otčímem, když byly ještě děti. Nedokázala ji

ochránit, ani když na ně zaútočil upír ve Florencii. A teď byl Cařin

snoubenec vážně zraněný a ony byly vydané na milost deseti upířím

vojákům a jejich vůdci.

Žoldáci byli pověřeni dopravit ženy jejich starému příteli otci

Kavanaughovi do Vatikánu. Byly darem a  nabídkou míru nového

prince florentského jeho nepříteli, Kurii.

William měl...

Raven si zakázala dál na to myslet.

Neměla čas upínat se k minulosti. Neměla čas truchlit nad jeho

ztrátou ani ho proklínat za to, co udělal nebo neudělal. S  vypětím

všech sil ignorovala pocit staženého žaludku a soustředila se na pří

tomnost.

Potřebovala ochránit svou sestru. Musejí se do Říma dostat živé.

Zleva se ozval křik a Ravenin věznitel zvolnil. Vyšplhali na jakýsi

příkrý, skalnatý kopec a ušli ještě okolo dvaceti kroků, než ji hrubě

shodil na zem.

Poté voják ustoupil o  pořádný krok vzad, s  neskrývaným pohr

dáním se na ni zadíval a odkráčel pryč.

Složil ji mezi stromy, které tvořily zdánlivou ochranu. Rozhlížela

se ve tmě a dychtivě hledala svou sestru. Naštěstí Caru nechali ne

daleko, ležela na zemi natažená přes kořeny stromu. Raven se k ní

doplazila.

„Krátký odpočinek,“ ohlásil Stefan, vůdce skupiny. „Přes den se

skryjeme v Umbrii. Princezna Simonetta je náš spojenec a princovi

kurýři ji už měli o naší přítomnosti informovat.“

Raven poslouchala jen na půl ucha, protože se věnovala sestře.

Cara měla vyrovnaný dech, ale oči stále zavřené.

Raven jí stiskla ruku. „Caro.“

Žádná odpověď.


17

Temný Říman

Raven to zkoušela znovu a znovu. Cara se ani nepohnula.

Raven se pracně zvedla a  ignorovala pronikavou bolest, která jí

vystřelila od kotníku až k boku postižené nohy. Dokulhala ke Stefa

novi, a aby ovládla bolest, kousala se zevnitř do tváře.

„Potřebuju, abys prohlédl mou sestru.“

Francouzský Kanaďan ji setřel opovržlivým pohledem. „Lidské

bytosti neléčím.“

„Je v bezvědomí už hodiny. Možná je v kómatu.“

Stefan se k ní otočil zády a začal mluvit s největším z vojáků, kte

rý velel jednotce kolem nich.

„Mluvím s  tebou.“ Raven přidala italsky na hlase a  sotva držela

vztek na uzdě.

„Já nekonverzuji s jídlem. A zvláště ne s potravou, která trpí hys

terií,“ prohodil Stefan přes rameno a  pokračoval dál v  rozhovoru

s vojákem.

„Hysterií?“ procedila Raven. „Ty mizogynský kreténe.“

Od vojáků se zvedla vlna vrčení a  Raven sledovala, jak se k  ní

blíží ze všech stran.

Stefan významně přejel pohledem od žoldáků k Raven. „Říkalas

něco?“

„Že jsi kretén. Vy všichni jste kreténi.“ Odkulhala stranou a  po

stavila se mezi upíry a svou sestru. „Patříme Kurii. Ona možná umí

rá, a tobě je to jedno. Co si myslíš, že Kurie udělá, až se tam ukážeš

s mrtvým tělem?“

Stefan se otočil a zadíval se na Caru.

Raven sledovala očima jeho pohled. „Maximilian ji napadl. Aoib

he jí dala trochu své krve, aby ji vyléčila. Ale pořád je v bezvědomí.“

„Lady Aoibhe?“ zasmál se jeden z vojáků. „Ta běhna by neoběto

vala ani kapku své krve, i kdyby měla zachránit vlastní matku.“

„Nakrmila ji,“ trvala na svém Raven. „Ne moc, ale dost na to, aby

ji uzdravila.“


18

Sylvain Reynard

Přesunula pozornost zpět ke Stefanovi. „Musíš mou sestru vyšet

řit. Hned.“

Stefan si odfrkl. „Ty tu nerozkazuješ. Tvůj pán je mrtev; ty jsi jen

zástava směňovaná za mír. Mám v kapse dopis toho kněze.“

V zelených očích jí zaplálo. „Patříme Kurii. Jestli mé sestře nepo

můžeš, zabijí tě.“

„Dej tomu jednu přes hlavu,“ máchl jeden ze žoldáků mečem.

„Pak nebudeme muset poslouchat ty žvásty.“

„Dotkněte se mě, a  jste mrtví,“ otočila se Raven kolem dokola

a zpražila je všechny pohledem. „Co si myslíte, že Kurie udělá, jestli

dorazíme zraněné? Zabijí vás. Všechny do jednoho. A já si zatančím

nad vašimi těly.“

„Těžko budeš tančit se zmrzačenou nohou,“ vysmíval se jí voják

a začal parodovat její kulhání.

„Dost.“ Kdosi se pohnul dopředu.

Všechno brblání a vrčení utichlo.

Byl o  hlavu a  ramena vyšší než ostatní, což znamenalo, že mu

sel měřit hodně přes metr devadesát. Měl rozložitý hrudník a silné

a mohutné ruce i nohy.

Zastavil se těsně před Raven a shlížel na ni dolů temnýma beze

dnýma očima.

„Úsvit se blíží.“ Jeho italština měla východoevropský přízvuk.

„Stefane, podívej se na tu ženu. Pak musíme jít.“

„Nejsi v  pozici, abys udílel rozkazy, Borku,“ překřížil si Stefan

ruce na hrudi. „Princ Machiavelli svěřil velení mně.“

Borek pevněji sevřel jílec svého meče, ale nespouštěl oči z Raven.

„Já velím jednotce. Mám rozkaz dopravit ty ženy Kurii v  neporuše

ném stavu. Nekoleduj si o smrt.“

„To by ses neopovážil,“ vyštěkl Stefan a  povolil ruce. „Jsem čle

nem Konc i lu .“

Borek pootočil hlavu a upřel na Stefana svůj přísný pohled.


19

Temný Říman

„Fajn,“ zafuněl lékař. Pak se otočil na patě a došel ke Caře.

„Děkuju,“ odvážila se Raven s vděčností podívat na velitele.

Sklonil se k ní, ve tváři stále stejný výraz. „Ty Kurii oddaná štětko.

Kdybych měl na vybranou, ty i tvá sestra už byste byly mrtvé.“

Raven o krok couvla, překvapená jeho náhlým projevem hněvu.

Rychle se ale vzpamatovala. „Chceme oba totéž, vojáku. Oba se

chceme dostat do Říma, jak nejdřív to půjde.“

„Ty nemáš ponětí o tom, co chci,“ trhl bradou Cařiným směrem.

„Vrať se k ní a připrav se k odchodu.“

Raven poslechla a Stefan právě dokončil prohlídku.

Postavil se a znechuceně si oprášil ruce. „Je v bezvědomí, ale je to

spíš vedlejším účinkem té krve. Aoibhe je mocná upírka.“

„Probere se?“

„Ano.“ Stefan se ani neobtěžoval pohlédnout Raveniným směrem.

„Neptej se mě kdy. Nevím, kolik krve dostala ani jaká měla zranění.

Někteří lidé mají na upíří krev takovou reakci – jejich metabolismus

vypne a hodiny prospí. Může se probudit kdykoliv.“

„ Děk uju .“

Stefan zkřivil horní ret.

„Raději bys měla doufat, že vás Kurie opravdu chce.“ Ztišil hlas.

„Napadá mě, co by se tobě a  tvé sestře mohlo stát, kdyby změnili

ná z or.“

Raven sevřela ruce v pěst.

Její nadávka zanikla ve zvonění oceli, jak vojáci tasili meče, čelem

natočení do okolního prostoru. Několik upírů se rozmístilo kolem

stromu, pod kterým ležela Cara.

„Co se děje?“ Raven těkala pohledem od vojáka k vojákovi a došlo

jí, že všichni mají stejně napjaté tváře.

Něco se prodíralo podrostem, ze kterého se ozýval dusot. Pak

zčistajasna na mýtinu vyrazila bestie a srazila jednoho z vojáků na

zem.


Sylvain ReynardSylvain Reynard

Bestie zařvala.

„Divocí!“ vykřikl voják a zvedl meč. „Do zbraně!“

Raven koutkem oka zahlédla, jak se něco pohnulo. Než stačila

zaječet, zpoza stromu za její sestrou se vynořila obrovská stvůra.


21

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

3. kapitola

SR PEN 2013

CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS

J

ak to věděl?“ zašeptala Julia do ztemnělého pokoje, ruku

položenou nízko na břiše. Ležela s manželem v posteli, dlouho

po tom, co šli spát.

Gabriel už dřímal, něco si ze snu zabručel a převalil se k ní.

Prohlížela si ho ve stínech – pramen vlasů, který mu spadal do

čela, krásné rysy a strniště na tváři, nahý hrudník a ramena.

„Jak to věděl?“ zopakovala a položila mu ruku na tvář.

Gabriel se zhluboka nadechl a přitulil se k její dlani. Za chvíli ote

vřel oči.

Zamrkal. „Ech?“

„Ten člověk z Uffizi. Ten, který za tebou v Umbrii přišel a řekl ti,

že jsem nemocná. Jak to věděl?“

Teď už byl Gabriel vzhůru.

Na čelisti mu cukl sval. „Nevím.“

„Doktorka Rubiová říká, že bylo dobře, že jsme si vyžádali ten

ultrazvuk. Jeden z fibroidů se moc rozrostl.“ Julia se otřásla.

Gabriel zvedl její ruku ze své tváře, políbil ji do dlaně a propletl

si s ní prsty. „Budeš v pořádku.“

„Doktorka Rubiová chce další testy, ale ty fibroidy vysvětlují tolik

věcí: bolesti, nízkou hladinu železa, krvácení.“


Sylvain ReynardSylvain Reynard

Gabriel sebou trhl. „Měl jsem dávat lepší pozor.“

Julia si přitiskla jejich spojené dlaně k srdci. „Myslela jsem si, že

ty symptomy přejdou.“

„Musíš se o sebe líp starat,“ svraštil tmavé obočí. „Máš manžela

a dceru, kteří tě milují. Kteří tě potřebují.“

Přejel rty po jejích.

Souhlasně si povzdechla. „Slibuju, že se polepším. Ale nechápu,

jak mohl cizí člověk vědět něco tak osobního.“

Gabriel se odtáhl a  zkoumal ji modrýma očima. „Nevím, kdo

nebo co je zač. Jsem jenom rád, že jste od něj s Clare daleko.“

„Jsem mu vděčná, že nás varoval. Ty moje symptomy se zhoršova

ly. Ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby to tak šlo dál.“

Julia se znovu zachvěla.

Gabriel jí sjel rukou na břicho. „Teď je všechno v pořádku. Nedě

lejme si starosti s tím, co se mohlo stát.“

Sklonil se a políbil ji, jazykem ochutnal křivku jejího rtu.

Julia mu odpověděla, objala ho rukama kolem krku a přitáhla si

jeho tělo na sebe.

V dětské chůvičce na nočním stolku to zapraskalo a ozval se pláč.

Gabriel ztuhl jako zvíře, které se snaží vyhnout dravci.

„Já jdu,“ zavrtěla se pod ním Julia.

Gabriel ji popadl za zápěstí. „Počkej. Možná zase usne.“

Julia se rozesmála. „To říkáš vždycky, ale nikdy se to nestane.“

Mrzutě si odfrkl a prsty si prohrábl husté tmavé vlasy.

„Já půjdu,“ políbil ji na čelo. „Máma se potřebuje vyspat.“

Julia se usmála, schoulila se pod přikrývkou a sledovala, jak si její

manžel natahuje boxerky a po špičkách se krade k dětskému pokoji.

Začala si pohrávat s křížkem, který nosila kolem krku, a přemýš

lela, proč jim ten muž, jenž vyhrožoval jejímu manželovi, daroval

tak důležitou informaci o jejím zdraví.

Na tu otázku neměla odpověď.


23

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

4. kapitola

R

aven se instinktivně přesunula a zakryla sestru svým tě

lem. Zároveň s dusotem kroků, ozývajících se ze všech stran, jí uši

zaplnilo zvířecí vrčení a řev.

Zaslechla zavrčení přímo u svého lokte a vzduchem prolétla ital

ská modlitba doprovázená svistem čehosi kovového. O  kousek dál

dopadl na zem nějaký těžký předmět.

Za kotník zraněné nohy ji popadla chlupatá pracka a zatáhla, až

jí skoro vyrvala kyčelní kloub z  jamky. Raven pustila svou sestru

a začala kolem sebe kopat a zuřivě se kroutit.

„Pusť mě!“ vykřikla. „Pomoc! Pomoc!“

Sevření její nohy zesílilo a ona cítila, jak kosti v jejím kotníku sté

nají na protest. Přetočila se na břicho a drásala prsty zemi ve snaze

se něčeho chytit. Nozdry jí naplnil pach krve a nemytých těl.

Začala se dusit.

Něco ji převrátilo na záda. Vzhlédla do tmavých, jakoby hmyzích

očí.

Raven zaječela, zvedla nezraněnou nohu a vykopla. Divoký zavyl,

když ho trefila do obličeje.

Popadl ji za oba kotníky a sevřel je.

Vyjekla bolestí a začala kolem sebe mlátit, plná strachu, že jí to

stvoření zlomí nohy.

Pak ji Divoký zničehonic pustil.


24

Sylvain Reynard

Raven se po čtyřech doplazila k  sestře. Sklonila se nad ní a  hle

dala známky zranění.

O kus dál stál Borek a na tělo bezhlavého Divokého mu z tasené

ho meče odkapávala černá krev.

Setkali se pohledem.

„Zůstaň tady.“ Odkopl tělo stranou a vrhl se do další bitky.

Bylo těžké to sledovat, ale Raven rozpoznala Divokého, rvoucího

se s  vojáky uprostřed mýtiny. Stefan stál stranou a  rozpačitě svíral

meč.

Divoký se pohyboval jako zvíře, byl skrčený na všech čtyřech

a zvedal se, jen aby zaútočil. Vypadalo to, že je to muž průměrné ve

likosti, ale silnější než jeho upíří protivníci. Raven spatřila jednoho

zraněného, který klečel na zemi a držel se za rameno.

Vytěsnila z  hlavy skřeky a  řev Divokého, protkané nesouvislým

mumláním vulgarit. Soustředila pozornost na svoji sestru a doufala,

že si Cara nevybere zrovna tenhle okamžik, aby se probrala z bezvě

domí.

Mýtinu proťal triumfální výkřik a Raven spatřila Borka, jak stojí

s  vysoko zdviženým mečem v  jedné ruce a  v  druhé se mu houpe

uťatá hlava Divokého.

„Musíme se pohnout. Hned.“ Borek hodil hlavu jednomu z vojáků.

„Posbírejte hlavy. Neste je s sebou asi míli a tam je zahoďte.“

„A co s těmi těly?“ přikročil k němu Stefan a zasunul meč do pochvy.

„Nechte je být.“

„Ale mohou ožít.“

Dva kroky a Borek se nad lékařem tyčil s mečem v ruce, ze které

ho mu ještě pořád kapala krev Divokých.

Stefan zbaběle ustoupil, vzhlédl k veliteli a pomrkával.

Borek ukázal mečem na Stefanovu hruď. „Přeješ si ohlásit naši

přítomnost všem v širokém okolí?“

Francouzský Kanaďan zavrtěl hlavou.


25

Temný Říman

„Nechte těla být.“ Borek se otočil čelem vzad a ukázal na skupinu.

„Hněte se.“

Zatímco se jednotka řadila a  připravovala se k  běhu, přešel ke

zraněnému vojákovi. Nevšímal si jeho proseb, zvedl zbraň a setnul

mu hlavu jediným jistým mávnutím ostří.

Raven zavrávorala a  ve snaze získat ztracenou rovnováhu se

opřela o kmen stromu.

Borek bez jakéhokoliv projevu emocí sebral hlavu a  meč svého

padlého druha ve zbrani. Rozkázal dvěma vojákům, aby se chopili

Raven a její sestry. Upíři srazili paty v pozoru a vykročili k ženám.

Jak se blížili, Raven zachytila pohled jednoho z nich. „Proč zabil

svého vlastního vojáka?“

Upír pokrčil rameny. „Guillauma kousl Divoký. Stal by se jedním

z nich.“

Raven ztěžka polkla a snažila se potlačit nevolnost.

Upíři se navenek zdáli jako lidé. Dokonce i ona, která se stala mi

lenkou jednoho z nejmocnějších upírů Itálie, zapomněla, jak odlišní

jsou od lidských bytostí. Jejich chladnokrevné činy a nedostatek em

patie byly tak zneklidňující právě proto, že vypadali jako lidé.

Raven se pevně rozhodla mít odlišnost těch dvou druhů dobře

na paměti.

Nemohla si pomoci, aby si nevzpomněla na své první setkání

s Divokým, které se odehrálo poblíž jejího bytu v Santo Spirito. Teh

dy si myslela, že umře, dokud se Divoký nečekaně nezastavil jen

kousek od ní a neproklínal ji za to, že u sebe nosí relikvii.

Kéž by teď měla jednu z Williamových relikvií u sebe! Borek sice

dohlédl na to, aby se Caře dostalo lékařské péče, ale neudělal to ze

soucitu. Učinil tak jen ze strachu z Kurie.

Raven potřebovala posílit svou obranu.

„Veliteli Borku,“ pozvedla hlas a vyhnula se vojákovi, který ji měl

příkaz nést.


26

Sylvain Reynard

Velící důstojník ji ignoroval.

„Veliteli Borku!“ zopakovala hlasitěji.

Otočil hlavu jejím směrem stejně jako zbývající členové jejich od

dílu s výjimkou Cary.

„Musíme jít,“ zavrčel. „Nebo skončíte mrtvé.“

„Potřebuju meč,“ natáhla ruku.

Nevěřícně na ni zíral. „Ne.“

Dokulhala o  pár kroků k  němu. „Nebojím se bojovat. Co když

potkáme další Divoké?“

Borek se zamračil.

Došel k ní a podal jí Guillaumovu zbraň.

Jakmile jí váha meče spočinula v dlani, vyklouzl jí z  prstů a  za

píchl se do trávy.

Upíři kolem se rozesmáli.

Tvrdošíjně se pokusila sebrat meč ze země. Byl tak těžký, že ho

oběma rukama sotva uzvedla.

Borek jí ho vytrhl a zastrčil si ho za opasek. „Ať se ti to líbí, nebo

ne, budeš se muset s ochranou spolehnout na nás.“

Vyštěkl rozkaz vojákovi, který ji měl nést, a upír se uklonil a dal

se do běhu. Místo něj si ji zvedl přes rameno Borek. Sestoupili z kop

ce a zrychlili.

Raven byla překvapená, že se ji uráčil nést sám velitel.

Poté, co uběhli dostatečnou vzdálenost, Borek zvolnil. Přejel ru

kou dolů po její nezraněné noze a vklouzl jí pod nohavici džínů.

Ucukla před jeho dotekem. „Co to děláš?“

„Ti š e .“

Cítila, jak jí do ponožky vklouzlo něco studeného. Pak jí Borek

stáhl nohavici zase dolů, aby to zakryl.

„Dýka,“ řekl potichu. „Neukazuj ji před ostatními.“

Raven mu položila ruku na bedra, aby mu dala najevo, že ho sly

šela.


Temný ŘímanTemný Říman

„Miř na hrdlo,“ zamručel. „Dýka toho proti Divokému nebo jed

nomu z nás moc nezmůže. Ale poskytne ti nějaký čas.“

„Proč mi pomáháš?“

Borek mlčel.

Raven už se vzdala veškeré naděje, že by dostala odpověď, a tu se

ze tmy ozval jeho hlas.

„Alespoň prozatím je tvůj osud svázán s mým.“


28

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

5. kapitola

N

ež umbrijskou krajinu ozářily první paprsky slunce, Raven

seděla na podlaze polorozpadlé dřevěné chatrče.

Borek se usadil pod oknem a zíral na ni.

Nenesl ji dlouho. Vlastně ji předal jinému vojákovi jen krátce po

tom, co jí do ponožky zastrčil dýku.

Poté, co zastavili, si Raven zbraň prohlédla. Aby získala trochu

soukromí, vymluvila se, že si potřebuje dojít na toaletu. Dýka vypa

dala jako z dob renesance a snadno by mohla být pýchou nějakého

muzea. Byla taky pořádně ostrá. Dokonce i  teď musela být Raven

opatrná a mít nohu pečlivě nataženou, aby se jí ostří dýky nezařízlo

do kůže.

Ignorovala velitelův upřený pohled a  rozhlédla se, aby prozkou

mala jejich útočiště.

Někteří z  vojáků vylezli po chatrném schodišti do vyššího patra

a na stráži u Raven a Cary nechali Borka a dva další muže. Ona a Borek

byli jediní, kdo měl otevřené oči. Druzí dva upíři zůstali na vzdáleněj

ším konci místnosti a se zavřenýma očima vypadali, jako by spali.

Raven ale moc dobře věděla, že to tak není. Upíři nikdy nespí. Jak

se jí ovšem William svěřil, jejich mysl potřebovala čas, aby zpraco

vala denní vřavu.

Zkontrolovala sestru, jejíž hrudník se zvedal a  klesal vyrovna

ným dechem. Ve tváři měla poklidný výraz.


29

Temný Říman

Raven se nad ni naklonila. „Nechtěla jsem, aby tě zase zranili.“ Vzala do dlaně sestřinu líbez

nou tvář. „Je mi to tak líto.“

„Spi,“ nařídil jí Borek. „Na lítost teď není čas.“ „Spala jsem cestou sem.“ Raven si přesunula zraněnou nohu do

pohodlnější polohy. „Proč ty neodpočíváš jako ostatní?“

„Někdo musí držet hlídku.“ Opatrně nadzvedl roletu v okně a vy

koukl mezerou do denního světla.

Pak ji zase spustil.

Borek byl robustně stavěný, s  tmavými vlasy, které mu spadaly

na široká ramena. Podle vzhledu vypadal, že je mu něco přes dvacet,

ale vzhledem k jeho síle Raven odhadovala, že už je upírem nějaký

čas.

„Dane,“ ozval se od Cary, ležící na podlaze vedle Raven, tichoun

ký šepot.

„Caro?“

Zafňukala, pohnula nohama a zase utichla.

Raven čekala, jestli se znovu nepohne, ale Cařin dech zůstal hlu

boký a pravidelný. Pořád buď hluboce spala, nebo byla v bezvědomí.

Raven si otřela oči. „Měla by sis taky zdřímnout,“ poradil jí Borek pichlavě. „Vyspím se v Římě.“ „V Římě.“ Najednou se tvářil zlověstně. „Jestli se tam dostaneme

ž iv í .“

„Jeden z vojáků říkal, že bychom tam měli dorazit zítra. Jeden den

to ještě dokážu vydržet. Jak dlouho už žiješ ve Florencii?“

„Dost dlouho.“

Raven se na něj zvědavě zadívala. „Odkud jsi?“

Zatvářil se přísně a znovu se podíval z okna.

Raven se otočila zpět k  sestře a  pohladila ji po jemných blonďa

tých vlasech.


30

Sylvain Reynard

„Z Ruska,“ odpověděl nakonec.

„Nemluvíš jako Rus.“

„Ale jsem,“ zabručel.

Raven se zamračila. „A proč jsi odtamtud odjel?“

„Příliš válek. A Kurie, vždycky nosí smrt.“ Sjel ji odmítavým po

hledem.

Skousla si okraj rtu.

„Je mi to líto,“ řekla tiše.

Borek si odfrkl. „Tvoje lži nic neznamenají.“

Raven zvedla bradu. „To není lež. Když jsme byli ve Florencii, řek

la jsem Machiavellimu pravdu: jsem proti zabíjení, dokonce i proti

zabíjení upírů.“

Pohnul rukou k meči. „A přesto jsi nám vyhrožovala smrtí.“

„Udělala bych cokoliv, abych ochránila svou sestru.“

„Měla bys chránit spíš sebe.“

„Záchrana mé sestry znamená i moji záchranu.“ Dotkla se temene

Ca ř i ny h lav y.

Borek zavřel oči.

Raven si na chvíli myslela, že odpočívá.

Pak je otevřel a  posměšně zvedl koutky rtů. „Jak špeh Kurie

skončil jako mazlíček prince florentského?“

„Možná proto, že jsem okouzlující,“ zamračila se Raven. „A nezá

leží na tom, čím jsme si byli. Je mrtvý.“

„Cena za vlastizradu.“ Opovržlivě se zadíval na její zmrzačenou

nohu. „Tobě musí žilami proudit zlato. Proč by jinak princ riskoval

ztrátu trůnu?“

„Možná mě miloval,“ vzplanul v Raven vztek. „Ne každý si vybírá

milence podle vzhledu. Není divu, že tobě a  tvým vojákům princ

vládl tak dlouho. Jste banda dutohlavých grázlů.“

„Ticho.“ Borek zvedl hlas, aby přitáhl pozornost ostatních upírů.

Zvedli se z místa odpočinku a rukama sáhli po zbraních.


31

Temný Říman

Borek jim gestem naznačil, aby se vrátili na svá místa.

„Děvka cení zuby,“ popíchl ji. „Ale zuby tě nezachrání, jestli Ku

rie usoudí, že už tě nepotřebuje. Pak to budu já, kdo plivne na tvou

m r t volu .“

Raven odolala touze počastovat ho nadávkou, otočila se k němu

zády a schoulila se na podlaze vedle Cary do klubíčka. Byla tak vy

točená, že se skoro třásla.

Mnozí by jí mohli klást za vinu její ošemetnou situaci, včetně jí

samotné. Ale v  tuhle chvíli, jak ležela vedle své sestry na studené,

tvrdé podlaze v opuštěném domě, obviňovala Williama.

Měl utéct z města, dokud měl šanci, a vzít ji s sebou.

Teď byl mrtvý. A jí společně se sestrou taky hrozila bezprostřední

smrt a zbyl jim jen jeden zlostný, pomstychtivý Rus, aby je před ní

chránil.



Raven utíkala lesem a  hledala Williama. Znovu a  znovu ho volala

jménem. Nikdo neodpovídal.

V srdci věděla, že je mrtvý, ale nechtěla to vzdát.

„Do zbraně!“ zvolal Borek na poplach a vytrhl Raven ze snů.

Pomalu se pohnula, probírala se ze spánku a upíři křičeli jeden

na druhého a sbíhali schody z horního patra.

Něco roztříštilo okno, přistálo na dřevěné podlaze a  vzplanulo.

Ke stropu se zvedl oblak černého dýmu a začal se šířit po místnosti.

Zaútočili na ně.

Zvenku sem doléhalo mdlé světlo, jak se poslední sluneční pa

prsky ztrácely za obzorem. Okny prolétly další dvě zápalné lahve

a vzdálený konec místnosti zachvátily plameny. Plazily se po podla

ze a šplhaly po zdech.

„Popadněte pláště,“ zařval Borek. „Uduste plameny!“


32

Sylvain Reynard

Vojáci uposlechli jeho rozkaz a začali tlouct hábity do ohně.

Kouř se doplazil až k Raven a ta se rozkašlala. Pokoušela se třást

Carou, aby ji probudila, ale její sestra zamumlala sotva pár slov

a spala dál.

„Je tu jen jeden východ.“ Stefan se postavil doprostřed místnosti

a ukazoval na přední dveře. „Jsme v pasti.“

„Tak se dej do práce,“ hodil po něm jeden z vojáků pláštěm.

Borek se opatrně, aby zůstal z  dohledu, přesunul pod jedno

z oken. Vyhlédl ven.

Někde blízko zavrčel pes.

„Lovci.“ Zaklel a vzdálil se od okna. „Nejméně deset. Možná víc.“

Raven se schoulila vedle své sestry a  ze všech sil se nutila ke

klidu. Pamatovala si na Lovce, kteří je obklíčili ve Florencii. Trefili

Aoibhe šípem a pokusili se zabít Williama. A třebaže jim byla v je

jich obchodování s  upíří krví k  ničemu, dokonce i  jí vyhrožovali

smrtí.

Jeden z vojáků Borka oslovil: „Předhoďte jim ty lidi.“

Borek udeřil vojáka přes ucho svalnatou pěstí. „Jestli je Lovci za

bijí, pak Kurie zabije nás. Bylo by lepší vyhodit ven tebe, Carlosi.“

„Pardon, veliteli,“ omluvil se voják a hodil po Raven nenávistným

pohledem.

Jak kouř plnil místnost, Raven kašlala víc a víc.

Stefan ukázal na ženy. „Ty ženské jsou přítěž. Nechme je tady.“

Borek se do něj pustil. „Aby tu uhořely? Budeš to ty, kdo oznámí

naše selhání novému princi? Nebo Kurii?“

Stefan se nasupil a trucovitě se otočil zády.

Raven kašlala čím dál hlasitěji a zápasila o každý doušek vzduchu.

„Musíme ty lidi dostat ven. A to hned.“ Borek ukázal na Carlose.

„Vezmi meč a zdrž je tak dlouho, jak dokážeš. Tvoje vesta nepropustí

šípy.“

„Odpusťte mi má slova. Unáhlil jsem se.“ Carlos začal couvat.


Temný ŘímanTemný Říman

Borek máchl svou čepelí. „Vyjdi z těch dveří, nebo tě jimi proho

d í m .“

Ostatní vojáci se semkli za Carlosem, meče ve střehu.

Carlos přejel své brethren pohledem. Pak s  napjatým přikývnu

tím vykročil ke dveřím.

Borek pokynul dvěma ze zbylých upírů. „Ponesete ty lidi. Vyhně

te se šarvátce a  zamiřte na jih. Ti z  nás, kteří přežijí, vás doženou.

Vy ostatní se připravte prolomit zadní zeď. Carlos odvede jejich po

z or nos t .“

„Nejspíš jsme obklíčení,“ zabručel Stefan.

„Tak si tu shoř,“ zamračil se na něj Borek.

„Všichni se mějte na pozoru. Jsou vyzbrojeni otrávenými šípy

a relikviemi. Ujistěte se, že na sobě máte vesty.“ Borek kývl na Car

lose, který ho proklel, pak otevřel dveře a vyšel ven.

Ve chvíli, kdy se zepředu budovy ozvaly hlasy Lovců, zbytek vo

jáků začal kopat a mlátit do zadní zdi.

Jakmile prolomili dost velkou díru, protáhli se ven a nechali Bor

ka a ty dva upíry nesoucí ženy za sebou. Ale i oni pak vyskočili do

soumraku.


34

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.

Jenže William ji chtěl. Tajně se jí dvořil a společně si naplánovali,

že se po setmění sejdou a uprchnou na sever. Tam se vezmou a s po

mocí šperků a  klenotů, které William ukradl své rodině, si zařídí

společné živobytí.

On je mladý, silný a  velice inteligentní. Alicia je krásná, milá

a přičinlivá. Povedou spolu šťastný život.

Alicia ovšem navzdory svému slibu nepřišla.

William proklínal v anglonormanštině, jazyce své matky, Aliciina

otce, protože předpokládal, že odhalil jejich plány utéci a  zamkl ji

v domě.

6. kapitola

L

ovci byli žoldáci, ne blázni.

Stopovali upíry do opuštěného domu, zalehli do úkrytu a  če

kali na západ slunce. Bylo by šílenství vyhnat svou kořist na světlo

– sluneční paprsky by upíry sežehly na popel, a  zničily tak jejich

cennou krev. Po obvodu mýtiny číhali psi vycvičení k  útoku, ale

Lovci je drželi zkrátka, protože nechtěli upíry upozornit na svoji

přítomnost.

Jakmile se z  předních dveří vynořila první postava, Lovci se se

mkli dohromady.

Jeden z nich napjal luk a namířil na upírovu hruď. Čekal, dokud

neměl dokonalou pozici, nechtěl vyplýtvat jeden ze svých cenných

otrávených šípů.

Ale tenhle upír byl cvičený voják. Vyběhl čelem k  nepřátelům

a vyhnul se spršce svěcené vody. Kdyby u sebe každý z Lovců neměl

relikvii, voják by dokázal snadno některé z  nich přemoci. Takhle

mohl jen mávat mečem a s frustrovanými kletbami se sunout smě

rem ke stromům v naději, že jim unikne.

Šíp vyletěl. Zasáhl ho do hrudníku, ale narazil do kevlarové vesty

a spadl na zem.

Lovci v šoku něco zamumlali.

Jeden z nich vyběhl vpřed s napřaženým křížem. Upír začal cou

vat směrem k domu.


35

Temný Říman

Vyřítil se k němu jeden rotvajler, chňapl mu po noze a zaťal zuby

do lýtka. Upír zaklel a sekl po psovi mečem.

Zvíře nepustilo.

Vzduchem prosvištěla garota a omotala se upírovi kolem krku.

Upustil meč a pokoušel se drát odtáhnout.

Zbytečně. Garota se s hlasitým cvakáním utahovala, dokud mu

neoddělila hlavu od těla.

Někteří z Lovců u něj zůstali, aby odčerpali z těla krev. Nechtěli,

aby ztratila něco ze svých magických vlastností. Ostatní se připojili

ke svým druhům za domem, kteří tam už bojovali se zbylými upíry.



Raven, opět visící přes upírova záda, se musela spoléhat spíš na sluch

než na zrak, když proskočili otvorem v zadní zdi budovy.

Vzduchem hvízdaly šípy, psi vrčeli a štěkali a vyděšené hlasy lo

vených upírů jí zahltily smysly.

Voják, který ji nesl, se proplétal vlevo i vpravo, vyhýbal se všem,

kdo mu stáli v cestě, ale v patách měl německého ovčáka chňapají

cího mu po nohou.

Bez ohledu na své břemeno si upír udržoval náskok, avšak pes

to nevzdával. Začal skákat do vzduchu a  snažil se zakousnout do

Raven.

Pevně se objala rukama kolem hrudníku, aby se vyhnula cvaka

jícím čelistem.

Pak proletěla vzduchem a  rozplácla se o  zem. Omráčeně ležela

na vlhké hlíně, pravou ruku zkroucenou pod tělem. Tělem jí projela

bolest.

O pár kroků dál ležel na zemi voják, jenž ji nesl. Snažil se ze sebe

skopnout psa, který se po něm sápal, a podařilo se mu ho trefit do

čumáku.


36

Sylvain Reynard

Zvíře zavylo a  ucouvlo, takže voják měl čas utéct. Bez zátěže

v podobě Raven zmizel mezi stromy.

„Podívejme, kdosi nám tu nechal svou večeři,“ zasmál se mužský

hlas.

S  obrovským vypětím vůle se Raven začala plazit směrem ke

stromům.

Dohnaly ji rychlé kroky. Lovec ji popadl za vlasy a zvrátil jí hlavu

dozadu.

Vzhlédla mu do tmavých krutých očí.

„Kolik jich tu je?“ dožadoval se.

„Jdi k čertu!“

Lovec ji udeřil hřbetem ruky tak silně, až jí rozrazil dolní ret.

„Kolik jich tu je?“

Raven si okázale setřela krev z úst a druhou rukou kradmo sjela

dolů ke kotníku.

„Je tu dvacet upírů. Deset uvnitř v domě a deset jen kousek odsud.“

Muž jí škubl za vlasy a sehnul se, aby se jí mohl podívat přímo do

očí. „Je jich víc?“

Přikývla a zajela rukou pod nohavici džínů.

„Dalších deset se schovává před denním světlem v domě o kus dál

na s e ver.“

Znovu ji uhodil. „Lžeš.“

Unikl jí zmučený výkřik a pokusila se od něj odtáhnout. „Nelžu,

přísahám. Měli jsme se s těmi ostatními setkat po setmění.“

„Zavedeš nás k  nim.“ Muž popadl Raven za zraněnou paži a  za

táhl.

Než ji stačil zvednout na nohy, sevřela prsty kolem jílce dýky. Je

diným rychlým pohybem ji vyškubla a zabořila mu ji do nohy.

Lovec zaklel, pustil ji a oběma rukama dýku sevřel. Raven se vy

škrábala do stoje, zraněnou ruku si chovala v druhé a klopýtavě za

mířila ke stromům, tak rychle, jak jen dokázala.


Temný ŘímanTemný Říman

Přes rameno viděla, jak několik upírů padlo a Lovci už byli shromáždění kolem jejich těl. Raven Caru ani toho upíra, který ji nesl, nikde nespatřila. Doufala, že unikli.

Právě když se blížila k  okraji porostu, jeden z  Lovců ji zezadu

chytil a zahákl jí loket kolem krku. „Za to zaplatíš, potravo.“

Raven ho škrábala do paže a lapala po dechu.

Utáhl sevření a Raven docházel dech. Dál se s ním prala, drásala mu kůži nehty a tahala ho za ruku.

„Pusť ji,“ ozval se zpoza stromů neznámý hlas.

Raven bušila do Lovcovy ruky pěstmi a bojovala o dech.

„Řekl jsem, pusť ji.“ Z  přítmí se vynořila postava, oblečená od

hlavy k patě v černém.

Oheň z hořící budovy za nimi ozářil její tvář.

Raven pohlédla přímo do páru rozhněvaných šedých očí.

38

11

Prolog

1268

YORK, ANGLIE

William neutíkal. Už nějakou chvíli čekal ve stínu poblíž jed

né z menších hradebních bran města Yorku, koně uvázaného opodál.

Jeho milovaná Alicia se neukázala. Klekání už dávno odzvonilo, a tak

celý netrpělivý a podrážděný opustil místo, kde se měli tajně setkat,

a kráčel i se svým koněm k domu jejího otce.

Aliciin otec byl dobrý člověk. Úspěšný obchodník, který si prokles

til cestu až na  vrchol kupeckého cechu. Ale byl to Anglosas. A  kvů

li onomu původu a  jeho obchodu byla Alicia v  očích Williamových

normanských aristokratických rodičů vyloženě nevyhovující partií.<



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist