načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Temná hmota - Aner Šalev

Temná hmota
-15%
sleva

Kniha: Temná hmota
Autor:

Adam, izraelský diplomat v New Yorku, způsobí během své návštěvy v Jeruzalémě nehodu. Srazí na ulici dívku jménem Eva. Je to ruská emigrantka, studentka astrofyziky. Adam ji ihned odveze ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  279 Kč 237
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009-10-01
Počet stran: 288
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 285 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Ha-chomer ha-afel
Spolupracovali: přeložily Šárka Doležalová a Magdalena Křížová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000022796
EAN: 9788000022796
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Svérázný eroticko-milostný román o vášnivém vztahu izraelského diplomata v New Yorku a ruské imigrantky v Jeruzalémě. Temná hmota, hypotetické označení z astrofyziky pro neprozkoumanou složku vesmíru, posloužila jako symbolický název příběhu o neprozkoumaných a nečekaných vášních. Právě astrofyziku studuje mladá ruská imigrantka, kterou v Jeruzalémě srazí autem izraelský diplomat, působící v New Yorku. Už během cesty do nemocnice mezi nimi přeskočí jiskra a tak začíná zničující vztah, v němž se ani jeden z nich docela nevyzná, vztah na blízko i na dálku, plný lži, nevěry, bolestného sebezpytování, osočování a usmiřování. Velmi ne-idylický příběh je vypravován několika různými styly, které dobře zprostředkovávají rozpoložení hlavních postav.

Popis nakladatele

Adam, izraelský diplomat v New Yorku, způsobí během své návštěvy v Jeruzalémě nehodu. Srazí na ulici dívku jménem Eva. Je to ruská emigrantka, studentka astrofyziky. Adam ji ihned odveze do nemocnice. Mezi ním a Evou to nečekaně zajiskří. Dojde k osudovému sblížení, které nezadržitelně spěje k rozchodu, opětovnému sblížení a nešťastnému čekání na další rozchod.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

>31<

2.

sobota 16. října 9:19

Adame,

nepokládej tohle za opravdový e-mail.

Vím, že si ho ještě nemůžeš přečíst.

Teď jsi určitě nad Atlantikem.

Doufám, že jsi v noci zvládl vměstnat všechno oblečení

do toho svého směšného kufříku. Právě jsem se pro

budila. Rozhlížím se po pokoji. Všude jsou ještě stopy

tvé přítomnosti. Rozhodla jsem se, že vyperu všechno

povlečení. Kdybych tak mohla strčit do pračky i svoje

srdce.

Teplé počasí posledních týdnů zmizelo z Jeruzalémaspo

lu s tebou.

Další shoda okolností.

Co ti mám ještě říct.

Posílám tenhle e-mail teď, aby dosáhl svého cíle (adora

zil do New Yorku před tebou).

Eva

Temná hmota.indb 31Temná hmota.indb 31 25.9.2009 16:35:4825.9.2009 16:35:48


>32<

neděle 17. října 14:14

Adame,

dneska mi v práci ostatní asistenti řekli, že vypadámsmutně. Je první den nového semestru. Seděla jsem v Belgickém domě, i když tam se scházejí spíš přednášející. Ob vykle Belgický dům nesnáším. Všichni tam chodí se žlutými notesy. I ten, kdo nic nedělá, předstírá, že pracuje. Já zase předstírala, že čtu noviny. Ha-arec. Jsoupřipevněné na dlouhé dřevěné tyči a probíhá tu takový závod, kdo se k nim dostane první. Nějak se stalo, že když jsem vešla, byly volné, tak jsem se k nim hned rozběhla. I když jsem nemusela s nikým závodit. Zabořila jsem se do jednoho z hnědých křesílek ukulatého kávového stolku a přikryla si obličej novinami. Kdyby tu

byly větší noviny, vzala bych si je a zakryla bych se celá.

Ty říkáš, že bude nekonečně lahví vodky.

A já říkám: budou nekonečné bolesti.

Měl jsi příjemný let?

Zdá se ti tenhle e-mail dostatečně opravdový?

Život není krátký. Jak by mohl být krátký, když jsem se za

jediný měsíc o tobě tolik dozvěděla. Kdybych takhleprožila každý měsíc svého života, věděla bych všechno.

Řekni mi, že jsi šťastný.

Eva

Temná hmota.indb 32Temná hmota.indb 32 25.9.2009 16:35:4825.9.2009 16:35:48


>33<

pondělí 18. října 11:13

Ano, Evo, jsem šťastný. Jak bych mohl nebýt? Učinila jsi mě šťastným na tak nečekaném místě a v tak

nečekané době. A teď ty tvoje e-maily, mezi desítkami

bezvýznamných.

Jsme obklopeni bezvýznamností, zvykli jsme si na ni,

za ta léta už jsme na ní skoro závislí, takže topodstatné nás vždycky zastihne nepřipravené. Plné námitek.

Zvlášť když se to přihodí tak narychlo, téměř surově,

jako dopravní nehoda.

Nepsala jsi, že jsi smutná.

Dokonce jsi ani nepsala, že vypadáš smutně.

Psala jsi, že ti jiní řekli, že vypadáš smutně.

Možná je to omyl rozlišovat mezi štěstím a smutkem.

Možná to jsou dva aspekty téhož. Jako vlnový ačásticový aspekt světla (to ty se vyznáš ve fyzice).

Ještě jsme tolik věcí nedělali.

Ještě jsi mi nevysvětlovala fyziku.

Ještě jsme se spolu nekoupali.

Ještě jsem ti nelíbal levé koleno.

Budeme mít na tohle všechno čas, viď?

První noc v New Yorku. Nezamhouřil jsem oka.Sebemenší šramot, sebemenší pohyb nebo zachrápání mi

připadalo extrémně hlasité, jako bych to slyšel přes

zesilovač. Po nějakém čase Ruth vstala a šla dosvojí pracovny. Myslel jsem, že se mi konečně podaří

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

Temná hmota.indb 33Temná hmota.indb 33 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49


>34<

usnout. Ovšem ukázalo se, že zvuky, které vydávám

sám, mě ruší ještě víc. Tak jsem prostě ležel hodiny

na zádech, zíral do tmy a povídal si s tebou. Tedy –

představoval jsem si, že si s tebou povídám. Povídat

si s tebou se stalo v posledních týdnech v Jeruzalémě ústředním bodem mé existence, a samozřejmě to

pokračuje i teď, v New Yorku, dnem i nocí, ať chci, nebo

ne, jako člověk cítí amputovanou nohu.

A taky ti psát. Tím chci říct, přemýšlel jsem, co tinapíšu zítra ráno (to znamená dneska). Připadá mi, že

jsem si v hlavě sestavil nekonečné množstvíkonceptů, pod pláštíkem tmy. Ale teď, na denním světle před

počítačem na konzulátu ve třináctém patře, je skoro

všechno pryč.

Pamatuju si jen jednu noční myšlenku, bláznivou,nereálnou, určitě řekneš ne, a já to pochopím (a jestli řekneš ano, tak možná já řeknu ne). Strávit s tebou týden

v jediném malém pokojíku. Jen já a ty. Vůbec z toho

pokoje nevycházet. Někdy mi není jasné, proč vůbec

lidi vycházejí z pokoje.

Adam

Začala jsem svůj e-mail tím, že tě cituju. Doopravdy jsi

odjel? Protože někdy mám pocit, že tě v sobě vláčím

všude, kam se hnu. Možná proto mi máma řekla, žedivně chodím. Odpověděla jsem jí, že je to kvůli té nehodě.

To není lež. Opravdu jsi mi poranil nohu.

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

>

Temná hmota.indb 34Temná hmota.indb 34 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49


>35<

Seděly jsme u kulatého kuchyňského stolu, Lena, máma

a já, pily jsme čaj a snídaly jsme (tu kaši, které sesměješ). Potom šla máma na kliniku a Lena na ministerstvo

vnitra a já jsem si rozkrojila grep a snědla jsem nejdřív

jednu půlku a pak druhou. Až potom jsem se odvážila

podívat se na hodiny. Půl deváté. Začal další den. Snažila

jsem se v duchu přejít na newyorský čas, ubrat sedm hodin,

odhadnout, za jak dlouho se vzbudíš.

Opravdu si myslíš, že štěstí a smutek jsou dvěmaaspekty téhož?

Není to nakonec bez jednoho i druhého lepší?

Nevím, jak se píše o smutku nebo o štěstí. Popisovatsmutek nebo štěstí, to je jako milovat se bez přikrývky. Ale když

už jsme vyzkoušeli i tohle, snad ti přece jen můžuněkolik popisů poskytnout.

Včera jsem vlastně neměla náladu nikoho vidět. Ráno jsem

šla na univerzitu. Měla jsem praktika z úvodu domechaniky od deseti do dvanácti. Usoudila jsem, že všichni moji

studenti jsou blbci. Od určité chvíle jsem jim prostě přestala

odpovídat na otázky. Dělala jsem, že nevidím, jak se hlásí.

Nakonec jsem psala na tabuli výsledky cvičení a oni mě

viděli jen zezadu. Nikdy jsem sama sebe zezadu neviděla.

Nejsem si jistá, jestli je to zvlášť úchvatný pohled. Potom

jsem šla do Belgického domu, abych se přikryla novinami.

O tomhle úseku jsem ti už vyprávěla. Ta včerejší praktika mi asi moc nepřispějí k celkovému hodnocení v dotazníku spokojenosti s výukou. Aspoň budu mít koho obviňovat (tebe).

Temná hmota.indb 35Temná hmota.indb 35 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49


>36<

Odpoledne jsem šla plavat. Plaváním se dá vyjádřittakového smutku, když člověk chce. Mám takový zvyk, že při

plavání pláču, i když nemám žádný důvod. Možná proto,

že je to bezpečné, obličej je stejně mokrý a slzy nejsou

vidět. Jenže tentokrát jsem neplakala. Zvládla jsem třicet

bazénů za půl hodiny. Potom jsem se osprchovalavroucí vodou. Pak jsem jela autobusem domů. Začala jsem

číst Bílé noci. Zvláštní, že jsem se až dodneška k téhle

knize nedostala. Když už to bylo téměř nesnesitelné, šla

jsem si zaběhat. Sama. Kopec od Bejt Cfafa ke Gilo jsem

vyběhla, jak nejrychleji jsem mohla. A pak mi taky došlo,

že jsem šla běhat bez Leny poprvé od té doby, co jsem tě

potkala, pokud se to dá nazývat setkání. Pověz mi,opravdu sis mě nevšiml, jak běžím po kraji silnice, nebo jsi do

mě narazil, protože sis mě všiml? Ještěže ti brzdy tak

dobře fungují, jinak by sis teď neměl s kým dopisovat.

Když jsem se vrátila z běhání, našla jsem Lenu vkuchyni. Rozhodly jsme se jít na film do Malchy. Mělivyprodáno. Tak jsem si s ní sedla do té kavárny, jak se jenjmenuje, uprostřed nákupního centra, a hrála jsem s ní na

to, že jsem normální člověk. Kladla jsem jí otázky. Jako

tenkrát ty mně v čekárně na pohotovosti v nemocnici

Hadasa na Har ha-cofim. Odhodila jsem všechnyzábrany a vyptávala se na všechno, co se ode mě očekávalo, pěkně logicky a popořadě. Jako počítač. Fígl spočíval v tom nezastavovat a nestydět se vyzvídat. Nestačila jsem se divit, kolik mi toho prozradila. Nakonec řekla, nebudeme si takhle povídat častěji? Je to taková pohoda být počítač. Ale co ona o tom může vědět.

Temná hmota.indb 36Temná hmota.indb 36 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49


>37<

Pak jsem šla spát. Potom jsem se vzbudila. Kdybyhodiny ukazovaly sedm, vstala bych a zahájila nový den. Ale

ukazovaly dvě, takže jsem nemohla předstírat, že noc

skončila. Takže jsem dočetla Bílé noci. Výsledkem bylo,

že jsem vstala po osmé. Snědla jsem kaši a grapefruit.

O tom jsem ti už taky vyprávěla. Nevím proč jsem se pak

rozhodla uklidit kuchyň. Přestože na mně nebyla řada.

Asi jsem si ještě potřebovala očistit srdce od zbytků

tebe. Byla jsem super důkladná. Objevila jsem v lednici

kolonie plísně. Až potom, v deset dopoledne, jsem šla

k počítači a zkontrolovala poštu. Všiml sis, že e-maily

někdy přicházejí rychle a někdy pomalu, že nezáleží jen

na tom, kdy je člověk odešle?

Když jsem si přečetla e-mail od tebe, plakala jsem.

Musela jsem ti poslat kopii. Nikdo mi nikdy takový dopis

nenapsal. To, že ti o tom povídám, není jako milovat se

bez přikrývky, to je jako dělat to, když jsou všechnasvětla rozsvícená a všude kolem jsou zrcadla.

Začala jsem si představovat nás dva v malém pokojíku,

který celý týden neopustíme. Naťukala jsem dopočítače dlouhou odpověď, ale než se mi podařilo kliknout na

Odeslat, najednou se odpojil modem. Zazvonil telefon.

Běžela jsem k němu, i když v New Yorku byla ještě noc.

Byla to máma. Hihňala se jako malá holka. Zeptala jsem se jí, jestli se bude vdávat.

Temná hmota.indb 37Temná hmota.indb 37 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist