načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Temná hmota - Aner Šalev

-11%
sleva

Kniha: Temná hmota
Autor:

Adam, izraelský diplomat v New Yorku, způsobí během své návštěvy v Jeruzalémě nehodu. Srazí na ulici dívku jménem Eva. Je to ruská emigrantka, studentka astrofyziky. Adam ji ihned odveze ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  279 Kč 248
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2009-10-01
Počet stran: 288
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 285 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Ha-chomer ha-afel
Spolupracovali: přeložily Šárka Doležalová a Magdalena Křížová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000022796
EAN: 9788000022796
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Adam, izraelský diplomat v New Yorku, způsobí během své návštěvy v Jeruzalémě nehodu. Srazí na ulici dívku jménem Eva. Je to ruská emigrantka, studentka astrofyziky. Adam ji ihned odveze do nemocnice. Mezi ním a Evou to nečekaně zajiskří. Dojde k osudovému sblížení, které nezadržitelně spěje k rozchodu, opětovnému sblížení a nešťastnému čekání na další rozchod.

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

>31<
2.
sobota 16. října 9:19
Adame,
nepokládej tohle za opravdový e-mail.
Vím, že si ho ještě nemůžeš přečíst.
Teď jsi určitě nad Atlantikem.
Doufám, že jsi v noci zvládl vm ěstnat všechno oblečení
do toho svého směšného kufříku. Právě jsem se
probudila. Rozhlížím se po pokoji. Všude jsou ještě stopy
tvé přítomnosti. Rozhodla jsem se, že vyperu všechno
povlečení. Kdybych tak mohla strčit do pračky i svoje
srdce.
Teplé počasí posledních týdnů zmizelo z Jeruzaléma
spolu s tebou.
Další shoda okolností.
Co ti mám ještě říct.
Posílám tenhle e-mail te ď, aby dosáhl svého cíle (a
dorazil do New Yorku před tebou).
Eva
Temná hmota.indb 31Temná hmota.indb 31 25.9.2009 16:35:4825.9.2009 16:35:48





>32<
ned ěle 17. října 14:14
Adame,
dneska mi v práci ostatní asistenti řekli, že vypadám
smutně. Je první den nového semestru. Seděla jsem v
Belgickém domě, i když tam se scházejí spíš přednášející.
Ob vykle Belgický dům nesnáším. Všichni tam chodí se
žlutými notesy. I ten, kdo nic nedělá, předstírá, že pracuje.
Já zase předstírala, že čtu noviny. Ha-arec. Jsou
připevněné na dlouhé dřevěné tyči a probíhá tu takový závod,
kdo se k nim dostane první. Nějak se stalo, že když
jsem vešla, byly volné, tak jsem se k nim hned rozběhla.
I když jsem nemusela s nikým závodit.

Zabořila jsem se do jednoho z hnědých křesílek u
kulatého kávového stolku a přikryla si obličej novinami. Kdyby tu
byly větší noviny, vzala bych si je a zakryla bych se celá.
Ty říkáš, že bude nekonečně lahví vodky.
A já říkám: budou nekonečné bolesti.
Měl jsi příjemný let?
Zdá se ti tenhle e-mail dostate čně opravdový?
Život není krátký. Jak by mohl být krátký, když jsem se za
jediný měsíc o tobě tolik dozvěděla. Kdybych takhle
prožila každý měsíc svého života, věděla bych všechno.
Řekni mi, že jsi šťastný.
Eva
Temná hmota.indb 32Temná hmota.indb 32 25.9.2009 16:35:4825.9.2009 16:35:48





>33<
pond ělí 18. října 11:13
Ano, Evo, jsem šťastný. Jak bych mohl nebýt?
Učinila jsi mě šťastným na tak nečekaném místě a v tak
nečekané době. A teď ty tvoje e-maily, mezi desítkami
bezvýznamných.
Jsme obklopeni bezvýznamností, zvykli jsme si na ni,
za ta léta už jsme na ní skoro závislí, takže to
podstatné nás vždycky zastihne nepřipravené. Plné námitek.
Zvlášť když se to přihodí tak narychlo, téměř surově,
jako dopravní nehoda.
Nepsala jsi, že jsi smutná.
Dokonce jsi ani nepsala, že vypadáš smutně.
Psala jsi, že ti jiní řekli, že vypadáš smutně.
Možná je to omyl rozlišovat mezi štěstím a smutkem.
Možná to jsou dva aspekty téhož. Jako vlnový a
částicový aspekt světla (to ty se vyznáš ve fyzice).
Ještě jsme tolik věcí nedělali.
Ještě jsi mi nevysvětlovala fyziku.
Ještě jsme se spolu nekoupali.
Ještě jsem ti nelíbal levé koleno.
Budeme mít na tohle všechno čas, viď?
První noc v New Yorku. Nezamhouřil jsem oka.
Sebemenší šramot, sebemenší pohyb nebo zachrápání mi
připadalo extrémně hlasité, jako bych to slyšel přes
zesilovač. Po nějakém čase Ruth vstala a šla do
svojí pracovny. Myslel jsem, že se mi konečně podaří
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
Temná hmota.indb 33Temná hmota.indb 33 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49





>34<
usnout. Ovšem ukázalo se, že zvuky, které vydávám
sám, m ě ruší ještě víc. Tak jsem prostě ležel hodiny
na zádech, zíral do tmy a povídal si s tebou. Tedy –
představoval jsem si, že si s tebou povídám. Povídat
si s tebou se stalo v posledních týdnech v
Jeruzalémě ústředním bodem mé existence, a samozřejmě to
pokračuje i teď, v New Yorku, dnem i nocí, ať chci, nebo
ne, jako člověk cítí amputovanou nohu.

A taky ti psát. Tím chci říct, přemýšlel jsem, co ti
napíšu zítra ráno (to znamená dneska). Připadá mi, že
jsem si v hlavě sestavil nekonečné množství
konceptů, pod pláštíkem tmy. Ale teď, na denním světle před
počítačem na konzulátu ve třináctém patře, je skoro
všechno pryč.
Pamatuju si jen jednu no ční myšlenku, bláznivou,
nereálnou, určitě řekneš ne, a já to pochopím (a jestli
řekneš ano, tak možná já řeknu ne). Strávit s tebou týden
v jediném malém pokojíku. Jen já a ty. Vůbec z toho
pokoje nevycházet. Někdy mi není jasné, proč vůbec
lidi vycházejí z pokoje.
Adam
Začala jsem svůj e-mail tím, že tě cituju. Doopravdy jsi
odjel? Protože někdy mám pocit, že tě v sobě vláčím
všude, kam se hnu. Možná proto mi máma řekla, že
divně chodím. Odpověděla jsem jí, že je to kvůli té nehodě.
To není lež. Opravdu jsi mi poranil nohu.

>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
Temná hmota.indb 34Temná hmota.indb 34 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49





>35<
Sed ěly jsme u kulatého kuchyňského stolu, Lena, máma
a já, pily jsme čaj a snídaly jsme (tu kaši, které se
směješ). Potom šla máma na kliniku a Lena na ministerstvo
vnitra a já jsem si rozkrojila grep a snědla jsem nejdřív
jednu půlku a pak druhou. Až potom jsem se odvážila
podívat se na hodiny. Půl deváté. Začal další den. Snažila
jsem se v duchu přejít na newyorský čas, ubrat sedm hodin,
odhadnout, za jak dlouho se vzbudíš.
Opravdu si myslíš, že štěstí a smutek jsou dvěma
aspekty téhož?
Není to nakonec bez jednoho i druhého lepší?
Nevím, jak se píše o smutku nebo o štěstí. Popisovat
smutek nebo štěstí, to je jako milovat se bez přikrývky. Ale když
už jsme vyzkoušeli i tohle, snad ti přece jen můžu
několik popisů poskytnout.
Včera jsem vlastně neměla náladu nikoho vidět. Ráno jsem
šla na univerzitu. Měla jsem praktika z úvodu do
mechaniky od deseti do dvanácti. Usoudila jsem, že všichni moji
studenti jsou blbci. Od určité chvíle jsem jim prostě přestala
odpovídat na otázky. Dělala jsem, že nevidím, jak se hlásí.
Nakonec jsem psala na tabuli výsledky cvičení a oni mě
viděli jen zezadu. Nikdy jsem sama sebe zezadu neviděla.
Nejsem si jistá, jestli je to zvlášť úchvatný pohled. Potom
jsem šla do Belgického domu, abych se přikryla novinami.
O tomhle úseku jsem ti už vyprávěla. Ta včerejší praktika
mi asi moc nepřispějí k celkovému hodnocení v dotazníku
spokojenosti s výukou. Aspoň budu mít koho obviňovat
(tebe).
Temná hmota.indb 35Temná hmota.indb 35 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49





>36<
Odpoledne jsem šla plavat. Plaváním se dá vyjád řit
takového smutku, když člověk chce. Mám takový zvyk, že při
plavání pláču, i když nemám žádný důvod. Možná proto,
že je to bezpečné, obličej je stejně mokrý a slzy nejsou
vidět. Jenže tentokrát jsem neplakala. Zvládla jsem třicet
bazénů za půl hodiny. Potom jsem se osprchovala
vroucí vodou. Pak jsem jela autobusem domů. Začala jsem
číst Bílé noci. Zvláštní, že jsem se až dodneška k téhle
knize nedostala. Když už to bylo téměř nesnesitelné, šla
jsem si zaběhat. Sama. Kopec od Bejt Cfafa ke Gilo jsem
vyběhla, jak nejrychleji jsem mohla. A pak mi taky došlo,
že jsem šla běhat bez Leny poprvé od té doby, co jsem tě
potkala, pokud se to dá nazývat setkání. Pověz mi,
opravdu sis mě nevšiml, jak běžím po kraji silnice, nebo jsi do
mě narazil, protože sis mě všiml? Ještěže ti brzdy tak
dobře fungují, jinak by sis teď neměl s kým dopisovat.
Když jsem se vrátila z běhání, našla jsem Lenu v
kuchyni. Rozhodly jsme se jít na film do Malchy. Měli
vyprodáno. Tak jsem si s ní sedla do té kavárny, jak se jen
jmenuje, uprostřed nákupního centra, a hrála jsem s ní na
to, že jsem normální člověk. Kladla jsem jí otázky. Jako
tenkrát ty mně v čekárně na pohotovosti v nemocnici
Hadasa na Har ha-cofim. Odhodila jsem všechny
zábrany a vyptávala se na všechno, co se ode mě očekávalo,
pěkně logicky a popořadě. Jako počítač. Fígl spočíval
v tom nezastavovat a nestydět se vyzvídat. Nestačila
jsem se divit, kolik mi toho prozradila. Nakonec řekla,
nebudeme si takhle povídat častěji?
Je to taková pohoda být počítač. Ale co ona o tom může
vědět.
Temná hmota.indb 36Temná hmota.indb 36 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49





>37<
Pak jsem šla spát. Potom jsem se vzbudila. Kdyby
hodiny ukazovaly sedm, vstala bych a zahájila nový den. Ale
ukazovaly dv ě, takže jsem nemohla předstírat, že noc
skončila. Takže jsem dočetla Bílé noci. Výsledkem bylo,
že jsem vstala po osmé. Snědla jsem kaši a grapefruit.
O tom jsem ti už taky vyprávěla. Nevím proč jsem se pak
rozhodla uklidit kuchyň. Přestože na mně nebyla řada.
Asi jsem si ještě potřebovala očistit srdce od zbytků
tebe. Byla jsem super důkladná. Objevila jsem v lednici
kolonie plísně. Až potom, v deset dopoledne, jsem šla
k počítači a zkontrolovala poštu. Všiml sis, že e-maily
někdy přicházejí rychle a někdy pomalu, že nezáleží jen
na tom, kdy je člověk odešle?
Když jsem si přečetla e-mail od tebe, plakala jsem.
Musela jsem ti poslat kopii. Nikdo mi nikdy takový dopis
nenapsal. To, že ti o tom povídám, není jako milovat se
bez přikrývky, to je jako dělat to, když jsou všechna
světla rozsvícená a všude kolem jsou zrcadla.
Začala jsem si představovat nás dva v malém pokojíku,
který celý týden neopustíme. Naťukala jsem do
počítače dlouhou odpověď, ale než se mi podařilo kliknout na
Odeslat, najednou se odpojil modem. Zazvonil telefon.
Běžela jsem k němu, i když v New Yorku byla ještě noc.
Byla to máma. Hihňala se jako malá holka. Zeptala jsem
se jí, jestli se bude vdávat.
Temná hmota.indb 37Temná hmota.indb 37 25.9.2009 16:35:4925.9.2009 16:35:49






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist