načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Těhotenství bez strašáků - Emily Oster

  > > > > Těhotenství bez strašáků  

Kniha: Těhotenství bez strašáků
Autor:

Vše, co opravdu potřebujete vědět Revoluční průvodce těhotenstvím: předkládá nastávajícím maminkám fakta a ponechává rozhodnutí na nich Když ekonomka Emily Oster otěhotněla, ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2016-08-01
Počet stran: 228
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 228 stran : grafy
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Petra Balnarová
překlad Eva Kadlecová
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2016-32
ISBN: 9788026411628
EAN: 9788026411628
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vše, co opravdu potřebujete vědět Revoluční průvodce těhotenstvím: předkládá nastávajícím maminkám fakta a ponechává rozhodnutí na nich Když ekonomka Emily Oster otěhotněla, setkala se jako většina žen se spoustou upozornění, zákazů a doporučení. Nepít kávu a alkohol, vyřadit z jídelníčku spoustu oblíbených jídel, spát na zádech, podstupovat řadu testů… Obrovsky ji záleželo na tom, dělat správná rozhodnutí, ale doktoři ji nebyli schopni sdělit důvody ani možné dopady lépe, než že „sklenička vína by neměla vadit“ nebo že v jejím věku „se ten test prostě dělá“. Jako ekonomka byla zvyklá rozhodovat se na základě dostupných dat, při porovnání kladů a záporů. Nezdálo se jí, že v těhotenství to takhle funguje. Jako profesorka na univerzitě si opatřila data a studie, z nichž všeobecně uznávaná pravidla těhotenství vycházejí, a s překvapením zjistila, že většina z nich bývá úzkostlivě interpretována a některé jsou zcela mylné. Své poznatky sepsala do knihy, v níž vyvrací mýty a vysvětluje vše od skutečných účinků kávy až po překvapivě nebezpečné zahradničení. Uvádí přínosy i rizika umělého vyvolání porodu a dává do souvislostí paušálně přijímaná doporučení odběrů kvůli testování plodu, nabývání na váze, těhotenství po 35 letech věku nebo těhotenské nevolnosti. S oporou ve skutečných statistických datech si tak nyní nastávající maminky mohou užít třeba své občasné skleničky vína a lépe i celého radostného očekávání. Tato kniha je překladem veleúspěšného vydání knihy Expecting Better. „Tato kniha přináší nastávajícím maminkám obrovské uklidnění!“ — Harvey Karp, M.D., autor proslulé řady výchovných knih Nejšťastnější miminko v okolí, Nejšťastnější batole v okolí atd. „Konečně se našel někdo tak moudrý jako Emily Oster a proklestil se houštinou zákazů, úzkostlivostí a zakořeněných názorů a předložil nám fakta. Tato kniha je velmi poučná a uklidňující kniha. Skoro bych díky ní chtěla znovu otěhotnět.“ — Pamela Druckerman, autorka bestsellerů o výchově dětí: Bringing Up Bébé, A dost! Francouzské děti nedělají scény a Dítě... A co teď? „Kniha dopřává nastávajícím maminkám novou cestu na porodní sál.“ – The Times „Osterov přináší nastávajícím maminkám prakticky ověřené rady, kterých se jim nedostává v ordinacích jejich lékařů.“ – Amazon.com „Těhotné mohou pít alkohol a jíst tatarák. Nová kniha boří zažité mýty. Ženy by podle ní měly vzít své těhotenství zpět do svých rukou.“ – OnaDnes.cz (nenechte se deptat zaručenými pravdami!)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Emily Oster - další tituly autora:
Těhotenství bez strašáků Těhotenství bez strašáků
Oster, Emily
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Část druhá | První trimestr 81
Prenatální screening a testování
V prvním trimestru těhotenství vás čeká jedno velké zdravotní rozhodnutí:
prenatální screening. Já jsem na něj byla připravená. Než jsem otěhotněla,
dělala jsem výzkum z oblasti genetického testování; byla jsem v
akademické literatuře na toto téma ponořená celé měsíce. Přestože tento můj
výzkum se nezaměřoval konkrétně na prenatální testování, nemohla jsem
se vyhnout přečtení několika článků právě o něm (z pracovních důvodů,
pochopitelně!).
Jesse a já jsme se za čali bavit o tom, co bude správné udělat, téměř
okamžitě poté, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. První víkend po
konferenci jsme trávili prázdninami s mojí rodinou a já jsem značnou část
víkendu strávila u počítače ve snaze přijít této otázce na kloub.
Správně se rozhodnout v této oblasti závisí víc než co jiného v
těhotenství na tom, máte-li k dispozici správný rozhodovací rámec, abyste
u různých rozhodnutí mohli správně posoudit klady a zápory. A to je
samozřejmě právě to, nač je vymyšlená celá ekonomie.
Asi nejdůležitější zde je, že toto rozhodnutí závisí na zvážení všech
kladů a záporů pro vás osobně. Řekla bych, že nejsou dva lidé, kteří budou
o tomto rozhodnutí uvažovat zcela stejně. Což je důvod, proč mi jakékoli
„standardní“ doporučení v této oblasti připadá tak nesmyslné – ještě víc
než kdekoli jinde.
Ale nejdříve pár úvodních informací.
Cíl veškerého prenatálního screeningu a testování je vždycky tentýž:
odhalit, jestli má vaše dítě nějakou chromozomální abnormalitu. Lidská
DNA má třiadvacet párů chromozomů. Převážná většina
chromozomálních problémů je způsobená tím, že se objeví tři kopie chromozomu místo
normálních dvou. U většiny chromozomů plod se třemi kopiemi
nepřežije – proděláte raný potrat anebo se nikdy nedozvíte, že jste vůbec byla
těhotná.
Existuje však n ěkolik případů, kdy je přežití možné nebo
pravděpodobné. Zdaleka nejběžnějším z nich je Downův syndrom, který vzniká,
existují-li tři kopie chromozomu 21. Downův syndrom je charakterizován
mimo jiné určitou mírou mentální retardace a typickými obličejovými rysy.
K dalším častějším poruchám patří Edwardsův syndrom (tři kopie
chromozomu 18) a Patauův syndrom (tři kopie chromozomu 13). Oba jsou
závažnější než Downův syndrom; děti narozené s touto poruchou jen vzácně
přežijí první rok života.
Riziko, že vaše miminko bud ě trpět některou z těchto poruch, je hodně
závislé na vašem věku. Nabízím vám rychlou přehledovou tabulku
spolu s porovnáním s pravděpodobnostmi, které si možná dovedete snáze
představit.





82 Těhotenství bez strašáků
Když se narodila Penelope, bylo mi 31 let. Moje riziko díky tomu bylo
asi 1 ze 700. Znamená to, že ze 700 žen mého v ěku, které otěhotní, se v
průměru jedné narodí dítě s Downovým syndromem.
Před příchodem prenatálního testování ženy zjistily, zda jejich dítě
trpí některou z těchto poruch, až ve chvíli, kdy se narodilo. V době, kdy
moje matka čekala mě a moje bratry, se některým ženám nabízel test
na tyto poruchy (zvaný amniocentéza) ve druhém trimestru. Tento test
dovede přesně odhalit Downův syndrom a další chromozomální
abnormality, ale současně přináší malé riziko potratu. Kvůli vztahu mezi
těmito problémy a věkem matky bylo běžné nabízet tento test pouze ženám
starším 35 let.
Riziko Downova syndromu podle věku...
VěkPravděpodobnost Downova syndromu
20–241 z 1488
25–291 z 1118
30–341 ze 746
351 z 374
361 z 289
371 z 224
381 ze 173
391 ze 136
401 ze 106
411 z 82
421 z 63
431 z 49
441 z 38
451 z 30
... a pár srovnání:
že za následující rok budete mít automobilovou nehodu: 1 z 50
že na vás příští rok přijde finanční kontrola: 1 z 200
že se zraníte při ohňostroji: 1 z 19 000
že vyhrajete jackpot Powerball: 1 z 80 milionů
(statistika z USA, pozn. překladatele)
Amniocentéza se stále provádí. P řipojila se k ní další procedura
jménem biopsie choria (chorionic villus sampling, CVS), která se dá provádět





Část druhá | První trimestr 83
dříve v těhotenství, ale rovněž přináší určité riziko potratu. Kromě toho
však lékaři v posledních dvaceti letech udělali ohromný pokrok v oblasti
prenatálního screeningu. Ten využívá informací z ultrazvuku a krevních
zkoušek v součinnosti s informacemi o vašem věku k přesnějšímu odhadu
šance, že vaše dítě trpí nějakým chromozomálním problémem.
Výhodou screeningu je, že nepřináší žádné riziko potratu.
Nevýhodou je, že vám nedokáže říct jistě, je-li vaše dítě postiženo poruchou. Ať
jsou výsledky jakékoli, vždycky zůstává určitá (byť velmi malá)
pravděpodobnost, že vaše dítě trpí chromozomální poruchou, o které se dozvíte
až po jeho narození.
Jak jsem vysvětlila Jessemu, měli jsme teď tři možnosti:
Možnost první: Nedělat nic. Mohli jsme testování odmítnout úplně.
Riziko chromozomálního problému by bylo určeno pouze mým věkem (tedy
by bylo asi 1 ze 700) a pravdu bychom se dozvěděli, až se Penelope narodí.
Možnost druhá: Začít prenatálním screeningem. Lékařka může udělat
screeningové testy a sdělit nám nové vyčíslení rizika (které může být vyšší,
nebo nižší, než je průměr). Dopadne-li test dobře, může být riziko nižší
než 1 ku 700, ale nikdy nebude nulové.
Možnost třetí: Přejít rovnou na invazivní testování (amniocentéza nebo
biopsie choria). To by znamenalo proceduru s určitým rizikem, ale řeklo
by nám to jistě, má-li naše dítě normální soubor chromozomů.
První možnost jsme hned vyloučili. Jak asi není zvlášť překvapivé
vzhledem k povaze celé této knihy, já a můj manžel dáváme přednost
většímu množství informací před menším. Jelikož neinvazivní testování
(možnost 2) neznamená žádné riziko pro dítě, věděli jsme, že podnikneme
aspoň to. Ne každý to samozřejmě cítí stejně. Víc než jedna kamarádka mi
už řekla, že ví, že bude v těhotenství pokračovat, ať se bude dít cokoliv,
a že nechce riskovat „špatný“ výsledek testu, který by ji znepokojil víc, než
je nutné. Jakkoli to já vidím jinak, je to plnohodnotný promyšlený názor.
Zbývala nám tedy možnost dvě versus možnost tři. Vysvětlila jsem
Jessemu, jak tyto testy fungují. Půjdeme-li do neinvazivního testu,
nakonec budeme vědět víc, ale pořád bude zbývat určité riziko. Podstoupím-li
invazivní test, budeme to vědět jistě, ale nese to s sebou určité riziko.
„Díky, to je dobré vědět,“ napsal mi Jesse (dopisovali jsme si o tom
e-mailem; překvapilo by vás, oč příjemnější to je u podobných komplikovaných
analýz). „Ale pořád nemám dostatek informací. Vyjde-li neinvazivní
testování dobře, jak velké je zbývající riziko? A nakolik riskantní je biopsie a
amniocentéza (a, když jsme u toho, které z nich bychom dali přednost)? Jesse“
Měl pochopitelně pravdu (nestává se to často, ale někdy přece).
Abychom se mohli rozhodnout, potřebovali jsme znát čísla. Sama o sobě nám
pořád stačit nebudou, protože musíme zvážit své osobní pocity ohledně
potratu nebo děťátka s postižením. Ale dokud nebudeme znát data,
nemůžeme tu diskusi ani zahájit.





84 Těhotenství bez strašáků
A tak jsem se do toho pustila.
Na prenatální prohlídce v 10. týdnu jsem se zeptala své léka řky.
Doporučila mi screeningový test (neinvazivní možnost), a tak jsem jí položila
zjednodušenou podobu své otázky. Vyjde-li test dobře, jaké bude moje
riziko? Řekla mi, že „velmi nízké“.
„Jak nízké?“ zajímala jsem se. „Jedna z tisíce? Jedna z deseti tisíc? Jedna
z třiceti tisíc?“
„Ano,“ zněla odpověď. „Tak nějak.“
Jsem ochotná připustit, že jsem kolem přesných údajů asi o něco
neurotičtější než většina lidí, ale tohle mi připadalo až příliš
neurčité: jedna z tisíce a jedna ze třiceti tisíc mi připadá jako velký rozdíl.
Abychom si to snáze představili, u jedné z tisíce těhotných žen asistuje
s porodem porodní asistentka místo lékaře; je to jistě neobvyklé, ale
vsadila bych se, že někoho takového budete znát. Naopak 1 ku 30 000
je třeba riziko, že se tento rok dostanete na lékařskou pohotovost se
zraněním, které bude nějak souviset s přikrývkou (ne, tohle jsem si fakt
nevymyslela). A vsadila bych se, že nikoho, komu by se něco podobného
stalo, asi neznáte.
Testy neprobíhaly přímo v ordinaci mojí lékařky, nýbrž v jiné ordinaci,
kde pracoval genetický poradce. Ten člověk bude jistě schopen
zodpovědět moje otázky lépe. Ehm, tak ne. Konečný závěr zněl, že při dobrém
výsledku testu bude moje riziko odpovídat dvacetileté ženě. To zní
výborně, ale co to znamená? Dvacetiletou ženu, jejíž testy dopadly dobře?
Nebo dvacetiletou ženu, která na žádném testování nebyla? Doprovázel
to malý sloupcový diagram, jenž ukazoval, jak můj fyzický věk 31 let je
mnohem vyšší než můj „genetický věk“ 20 let. Jistě tušíte, že to mi tedy
opravdu pomohlo. Pořád jsem neměla ani páru, co má znamenat ten
„genetický věk“.
V otázce rizika potratu p ři invazivních metodách testování nebyla moje
lékařka o mnoho sdílnější. Měla jsem sice konkrétní číslo (riziko
potratu asi u 1 z 200 amniocentéz), ale vyšlo najevo, že to je stejné číslo, které
sdělili mojí matce v roce 1985. Nechtělo se mi věřit, že se od té doby nic
nezměnilo.
Uvědomila jsem si, že jestli chci odpověď na kteroukoli z těchto otázek,
budu se do průzkumu muset pustit sama. Začnu tedy tím, že se pokusím
zjistit, jak přesně tyto screeningové testy fungují, a potom si zkusím
vyčíslit rizika invazivního testování.
Předem prozrazuji, že nakonec jsem z toho všeho měla docela
optimistický pocit. Neinvazivní screeningové testy jsou opravdu fajn. Při dobrém
výsledku se moje zbývající riziko bude pohybovat někde kolem 1 ku 6 000,
což – i na moje vysoké standardy – je opravdu málo. A invazivní testování
se časem také velmi zlepšilo. Biopsie choria (jednoznačně lepší možnost)
přináší jen miniaturní riziko potratu, daleko nižší než těch uváděných





Část druhá | První trimestr 85
1 ku 200. V každém případě na tom nebudeme tak zle (třebaže jen to samo
se za nás nerozhodne – o tom si ještě povíme).
Neinvazivní prenatální screening
Koncepčně je prenatální screening jednoduchá záležitost. Cílem je nalézt
u plodu nějakou vlastnost, která je běžnější pro děti s Downovým
syndromem, a na jejím základě pak informovat rodiče o pravděpodobnosti, že je
jejich miminko nějak postižené.
Základní myšlenka bude asi srozumiteln ější, když si ji vysvětlíme
na příkladu, který nesouvisí s těhotenstvím. Představme si proto
emocionálně méně náročný proces nakupování ovoce. V obchodě před sebou
vidíte hromadu kantalupů a chcete se ujistit, že ten, který si vyberete, bude
zralý. Abyste u jednoho konkrétního melounu věděli jistě, že je zralý,
budete ho muset rozkrojit a ochutnat. To však pochopitelně není možné dřív,
než si meloun koupíte.
Místo toho nejspíš zkusíte zjistit, je-li ovoce zralé tak, že se zamyslíte
nad vším, co se dá poznat zvenčí. Jakou má barvu? Jak voní? Na to mají
lidi všechny možné triky. Někdo mi jednou řekl, že se to dá poznat podle
toho, jestli je plod hodně těžký. Ať je váš osobní systém jakýkoliv, teorie je
pořád tatáž. Vezměte si třeba barvu. V průměru melouny, které mají část
kůry ještě zelenou, budou zralé s menší pravděpodobností. Proto
uvidíte-li meloun s nezelenou slupkou, pomyslíte si, že bude pravděpodobněji
zralý. Statistik by řekl, že se snažíte vyvodit pravdu (jestli je, nebo není zralý)
na základě signálu (v tomto případě podle toho, je-li kůra zelená).
S pomocí těchto technik si vyberete kantalup, který podle vás bude nejspíš
zralý, a ten si koupíte. Ale víte přitom, že ať jsou vaše triky sebelepší, určité
riziko stále existuje. Je určitá šance, že až přijdete domů a meloun rozkrojíte,
zjistíte, že je nezralý. Některé kantalupy, které vypadají zrale, nejsou. Naopak
v koši bývají i kantalupy, které tam všichni vracejí, protože vypadají nezrale –
jsou zelené, zvlášť nevoní – a přitom ve skutečnosti zralé jsou. To jsou dva
různé druhy „chyb“. V prvním případě si myslíte, že je všechno v pořádku,
ale ono není. V tom druhém si myslíte, že je nějaký problém, a on žádný není.
Tento příklad vám může připadat absolutně mimo – a co do
emocionální potence a důležitosti nepochybně je! –, ale ze statistického hlediska
se velmi podobá fungování screeningu v prvním trimestru. Lékaři chtějí
identifikovat děti, které jsou zdravé (v našem příkladu odpovídají zralým
melounům). Znají několik vlastností, které jsou obvyklejší mezi zdravými
dětmi (v našem příkladu žádná zelená část slupky). Vidí-li, že plod má
některý z těchto dobrých znaků, je pravděpodobnější, že je dítě zdravé.
V případě Downova syndromu existují tři markery, které lékaře
ve screeningu v prvním trimestru zajímají. Nejužitečnějším z nich je






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.