načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Technické kreslení - Petr Fořt; Jaroslav Kletečka

Technické kreslení

Elektronická kniha: Technické kreslení
Autor: Petr Fořt; Jaroslav Kletečka

Oba autoři mimo jiné působí v podniku ŽĎAS jako technologové a po řadu let učí na VOŠ a SPŠ ve Žďáru nad Sázavou. V publikaci nás seznamují se základy technického kreslení, jak s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8%hodnoceni - 79.8% 92%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 252
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 2., opr. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2007
ISBN: 978-80-251-1887-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Oba autoři mimo jiné působí v podniku ŽĎAS jako technologové a po řadu let učí na VOŠ a SPŠ ve Žďáru nad Sázavou. V publikaci nás seznamují se základy technického kreslení, jak s teorií, tak s praktickými cvičeními, ale i s řešením rozsáhlejších projektů. Technické kreslení integrují s nejmodernějšími postupy navrhování pomocí aplikované výpočetní techniky. Je zde též řada výkresů s vysvětlením a barevná příloha s ukázkami komerčních projektů u nás i v zahraničí. Učebnice technického kreslení zejména pro střední průmyslové školy je především zaměřená na zobrazování a popis objektů podle aktuálních státních norem.

Popis nakladatele

Učebnice technického kreslení zkušených pedagogů Jaroslava Kletečky a Petra Fořta seznamuje studenty se základy technického kreslení. Soustředí se především na základní pravidla názorného zobrazování a popisů objektů podle aktuálních státních norem (ČSN), které jsou v souladu s normami celoevropskými (EN) a celosvětovými (ISO).

Ve dvanácti kapitolách se čtenář seznámí se základy technického kreslení od počátečních teoretických základů přes praktická cvičení až po řešení rozsáhlejších oborově zaměřených projektů. Nedílnou součástí knihy jsou praktické ukázky mnoha výkresů s vysvětleními a popisem a velmi originální využití prostorových 3D pohledů, jež velmi usnadní uživatelům knihy pochopení probírané problematiky.

Učebnice mapuje kromě strojírenství také výběr pasáží pro kreslení výkresů ve stavebnictví a kreslení schémat. Součástí knihy je barevná příloha tvořená ukázkami komerčních projektů převzatých z naší i zahraniční praxe.

Učebnice je postavena na úzké integraci technického kreslení s nejmodernějšími postupy navrhování pomocí aplikované výpočetní techniky (www.repair2000.cz). Je ideálním úvodním studijním materiálem pro práci s CAD systémy a doporučeným studijním materiálem pro vzdělávací modul úrovní P a S zaměřených na CA technologie v projektu SIPVZ (www.e-gram.cz).

Kniha je určena především studentům středních průmyslových škol. Vychází z obsahu předmětu technické kreslení, ale věříme, že si své uplatnění najde i u dalších uživatelů v praxi.

O autorech:

Ing. Jaroslav Kletečka (*1958) po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ.

Ing. Petr Fořt (*1968) po vyučení a studiích na VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1992 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou odborné předměty zaměřené na aplikované informační technologie. Je rovněž administrátorem informačních systémů na platformách Windows, Novell a Linux, autorem článků a učebnic v oblasti počítačové podpory konstruování a tvůrcem projektu REPAIR 2000 zaměřeného na minimalizaci nákladů pro údržbu informačních systémů. Od roku 1995 externě spolupracuje s firmami v oblasti počítačového navrhování a administrace informačních systémů. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Fořt; Jaroslav Kletečka - další tituly autora:
Tak co mám jíst? Tak co mám jíst?
Technické kreslení Technické kreslení
AutoCAD 2010 AutoCAD 2010
 (e-book)
AutoCAD 2010 AutoCAD 2010
 (e-book)
AutoCAD 2014: Učebnice AutoCAD 2014: Učebnice
Aby dětem chutnalo - Současná výživa pro kojence, batolata a děti předškolního věku Aby dětem chutnalo
K čemu jsou diety? - A mnoho dalšího o správném jídle a cvičení K čemu jsou diety?
 
K elektronické knize "Technické kreslení" doporučujeme také:
Čeština pro učební obory SOU Čeština pro učební obory SOU
Opravárenství a diagnostika III Opravárenství a diagnostika III
Opravárenství a diagnostika I -- Pro 1 ročník UO Automechanik Opravárenství a diagnostika I
Opravárenství a diagnostika II -- Pro 2 ročník UO Automechanik Opravárenství a diagnostika II
 (e-book)
Literatura v kostce pro SŠ Literatura v kostce pro SŠ
 (e-book)
Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jaroslav Kletečka, Petr Fořt

Technické kreslení

Computer Press

Brno

2012


Technické kreslení

Jaroslav Kletečka, Petr Fořt

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědný redaktor: Vladimír Vecheta

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

http://knihy.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-251-1887-0

Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2012 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem

Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 16 398.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

Druhé opravené vydání.


Obsah učebnice

Úvod 7 1. Než začneme 9

Průběh a návaznosti studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

Kopírování výkresové dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14

Zásady kreslení od ruky a s použitím pomůcek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 2. Technická normalizace 19

Druhy norem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19

Druhy technických výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20

Formáty výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22

Druhy čar na technických výkresech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24

Měřítka zobrazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Technické písmo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 3. Technické zobrazování 35

Pravoúhlé promítání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36

Axonometrické promítání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40

Zobrazování geometrických těles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43

Pravidla pro zobrazování na výkresech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46

Pohledy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47

Řezy a průřezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49

Zjednodušení v zobrazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .59 4. Kótování 73

Základní pojmy a pravidla kótování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73

Provedení kót . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73

Soustavy kót . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .77

Funkční a technologické kótování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80

Pravidla kótování geometrických a konstrukčních prvků součástí . . . . . . . . . . . . . . . . .81

Kótování oblouků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .81

Kótování poloměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82

Kótování průměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .83

Kótování koulí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84

Kótování úhlů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84

Kótování zkosených hran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85

Kótování děr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .86

Kótování sklonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .87

Kótování kuželů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88

Kótování jehlanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

Kótování přechodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

3


Kótování hranolů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

Kótování tlouštěk desek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

Kótování opakujících se konstrukčních prvků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .93

Tabulkové kótování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94

5. Tolerování rozměru 97

Tolerování délkových a úhlových rozměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

Zapisování tolerancí na výkresech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99

Uložení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

6. Struktura povrchu 107

Hodnocení struktury povrchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107

Předepisování struktury povrchu na výkresech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108

Předepisování úpravy povrchu a tepelného zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .113

7. Geometrické tolerance 119

Druhy geometrických tolerancí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .119

Zapisování geometrických tolerancí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

Základny pro geometrické tolerance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .127

Vazby geometrických tolerancí a tolerancí rozměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

8. Strojní součásti, konstrukční prvky a spoje 137

Šroubové spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

Závity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

Tolerování závitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142

Kreslení šroubů, matic a podložek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 Čepy, kolíky, závlačky, pojistné a stavěcí kroužky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

Čepy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

Kolíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .149

Závlačky, pojistné a stavěcí kroužky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .151 Pera a klíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .153

Pera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .153

Klíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 Hřídele, tvarové prvky hřídelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .157

Drážkové hřídele a náboje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .157

Drážky pro pojistné podložky typu MB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .160

Zápichy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .160

Středicí důlky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161

Rýhování a vroubkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .163 Hřídelové spojky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .163 Ložiska a těsnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .164

Kluzná ložiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .164

Technické kreslení

4


Valivá ložiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .165

Těsnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .168

Pružiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .169

Mechanické převody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171

Ozubené převody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .172

Základní pojmy ozubení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .172

Pravidla pro zobrazování ozubení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .173

Řetězové převody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175

Řemenové převody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .176

Svarové spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

Pájené a lepené spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .184

Nýtované konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .184

9. Konstrukční dokumentace 201

Výkres součásti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .201

Výkres sestavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .202

Popisové pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .203

Seznam položek (kusovník) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .205

Odkazy na položky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .206 10. Výkresy polotovarů 217

Kreslení odlitků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .217

Kreslení výkovků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .218

Kreslení ohýbaných a lisovaných součástí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 11. Stavební výkresy a schémata 227

Kreslení stavebních výkresů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .227

Kreslení schémat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .230 12. Konstrukce s využitím výpočetní techniky 233

Computer Aided Design . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .233

Rozdělení systémů CAD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .235

Parametrické modelování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .236 Rejstřík 247

Obsah

5



Úvod

Již Jan Amos Komenský zdůraznil nutnost „intuitivního poznávání věcí lidských“. Proto se od

věků snaží člověk vytvořit obraz skutečného světa. Od jednoduchých kreseb ve starých hrob

kách faraonů se dostáváme přes staletí k takovým velikánům, jako byl Leonardo da Vinci.

Vzpomeňme si na jeho obrazové studie předmětů, které tehdy považovali lidé za sny a dnes se

stávají každodenní součástí našeho života. S nástupem průmyslové výroby a rozvojem techniky

bylo nutné stále častěji používat pro předávání informací náčrtů a kreseb obsahujících základní

informace nutné pro vyrobení nového výrobku, stavbu budovy nebo vyměření pozemků.

S rozvojem průmyslové výroby rostla složitost a komplikovanost navrhovaných výrobků. Zde

již nebylo možné improvizovat. Vznikají tak první pravidla zobrazování a popisu objektů

a postupně se rodí nový obor lidské činnosti.

Technické kreslení má úzkou návaznost na ostatní odborné předměty a vytváří základní zna

losti každého technika již v průběhu studia. Postupně získáte znalosti a dovednosti potřebné

pro grafické vyjádření svého nápadu. Každý z vás se již od prvního ročníku musí učit zákla

dům technického myšlení a tyto v dalších ročnících rozvíjet.

Úvodem můžeme odvodit základní poučku technického kreslení, na kterou nikdy při tvorbě

technické dokumentace nezapomínejme.

Je nutné si uvědomit, že cílem technického kreslení je vytvoření názorného zobrazení objektu

podle určitých pravidel, tak aby bylo srozumitelné nejen autorovi. Výsledek vaší práce vždy

považujte za základní kámen, který musí být zcela pečlivě proveden. Výkres je dorozumívacím

prostředkem pro výrobu. Jaký výkres dostane dělník do rukou, takový bude výrobek.

Zvládnutí a osvojení technického kreslení není samoúčelné. Jistě řada z vás namítne, že v době

grafických programů a superpočítačů není nutné tyto základy znát, ale opak je pravdou. Zabý

váme se na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou počítačovou konstrukcí již patnáct let a může

me zcela zodpovědně prohlásit, že špičkový konstruktér a odborník na počítačové navrhování

se nikdy neobejde bez znalostí technického kreslení a norem. Jedině tehdy můžete opravdu

využít možností této techniky a zvýšit kvalitu a produktivitu své práce.

Výrobní podnik nebo projektant nemůže být úspěšný bez kvalitně a v požadovaném čase pro

vedeného vývoje a konstrukce. V učebnici najdete několik tipů na řešení praktických problé

mů nejen s využitím klasických postupů konstruování, ale také s pomocí aplikace moderních

výpočetních systémů.

Považujte tuto knihu za neoddělitelnou součást vstupních znalostí pro studium dalších tech

nických předmětů a řešení samostatných problémů.

Autoři

Úvod

7



1. Než začneme

Technické kreslení patří k předmětům, ve kterých je nutné spojit teoretické znalosti s logickým

myšlením a praktickými dovednostmi. Pro získání základních vědomostí je nutné splnit násle

dující požadavky:

■ osvojit si práci s literaturou a technickými normami

■ naučit se pracovat s kreslicími pomůckami

■ dokonale ovládnout psaní technického písma

■ získat dovednost v kreslení náčrtů od ruky

Vstupní znalosti a dovednosti budou pro vás dobrým základem pro další studium technického

kreslení. Neoddělitelnou součástí je zdokonalování vaší prostorové představivosti a její aplika

ce při kreslení náčrtů a výkresů. Věnujte proto průběžným cvičením dostatečnou pozornost

a snažte se pochopit všechny základní kapitoly výuky.

Tyto základy budou dále rozvíjeny tak, abyste v závěru studia dokázali zobrazovat objekty

v dostatečném počtu pohledů a řezů s doplněním všech náležitostí výkresové dokumentace

podle příslušných mezinárodních norem a předpisů.

Obrázek č. 1.1, Základní znalosti a dovednosti nutné pro studium technického kreslení Průběh a návaznosti studia

Výuka technického kreslení bude začínat řešením nejjednodušších problémů a bude pokračo

vat, až po samostatná praktická cvičení. Každé kapitole proto věnujte řádnou pozornost a pro

cvičte ji nejen teoreticky, ale především prakticky. Základy technického kreslení jsou abece

dou, kterou musí zvládnout každý technik. Znalosti mají úzkou návaznost na řadu jiných

oborů. Pro úvodní seznámení s výukou uvádíme jednoduché schéma probíraných problémů.

Výuka je rozdělena do čtyř celků, které spolu úzce souvisí.

Kapitola 1 – Než začneme

9


Obrázek č. 1.2, Průběh výuky základů technického kreslení

Pomůcky pro technické kreslení a příprava pracovních sešitů

Žádnou kvalitní výkresovou dokumentaci není možné vytvořit bez dobře udržovaných pomů

cek a vybavení. V současné době existují v podstatě dvě možnosti vybavení konstrukční kan

celáře.

Dnes se již zřídka setkáváme s klasickým pojetím konstrukce, kdy je hlavní pomůckou pro

tvorbu výkresové dokumentace rýsovací deska s pravítky. Deska je ve většině případů při

způsobena pro přichycení formátu A0, což je největší běžně používaný rozměr pro konstrukci.

Této velikosti je přizpůsobena také kopírovací technika určená pro tvorbu kopií.

S rozvojem výpočetní techniky se dnes běžně setkáváme s velmi produktivní formou konstru

ování na výpočetní technice. Trend je jednoznačně určen požadavky výroby na přesnost a mož

nost rychlé tvorby variant. Hlavní součástí pracoviště konstruktéra je kromě ergonomicky řeše

ného nábytku v první řadě výkonný počítač s obrazovkou o úhlopříčce 17" až 21". Počítač je

většinou vybaven operačním systémem Windows a příslušným grafickým softwarem. Progra

mů pro počítačovou konstrukci je celá řada a nazýváme je Computer Aided Design, zkráce

ně CAD.

Studiem této problematiky se budeme zabývat ve vyšších ročnících. Považujte proto technic

ké kreslení za základní krok k jejich pochopení a praktickému využití. V praxi jsou s nasaze

ním CA technologií (obecně používaná zkratka pro komplexní počítačovou podporu předvý

robní a výrobní etapy) spojeny vyšší náklady než u klasické konstrukce. Výsledkem využití

CA technologií je ale několikanásobně zkrácená doba vývoje a tvorby variant. Návratnost

investice bývá zpravidla jeden až dva roky.

Technické kreslení

10


Pro naše začátky při tvorbě výkresové dokumentace vystačíme ovšem se skromnějším vyba

vením. To ovšem neznamená, že nemusí být dobře udržováno ve funkčním stavu. Ve výuce se

zaměříme především na konstrukci, kde výsledkem bude výkres provedený tužkou.

Obrázek č. 1.3, Trendy ve vybavení konstrukční kanceláře

Tužka je základní výbavou každého konstruktéra a designéra, a proto jejímu výběru věnujte

zvláštní pozornost. Mezi klasické výrobky patří mikrotužky (0,5mm) firmy Staedtler a Rot

ring. Tvrdost tuhy určuje tloušťku kreslené čáry a její snadné mazání. Za nejvhodnější je řadou

konstruktérů považována tuha tvrdosti HB. Na tužku musíme mírně tlačit, aby čára byla

dostatečně sytá a ostře ohraničená. Při kreslení čar podle pravítka má tužka svírat s výkreso

vou plochou úhel 75° a ve směru kreslení čáry má být skloněna pod úhlem 60°. Při kreslení

držíme tužku asi 30 mm od hrotu.

Obrázek č. 1.4, Pomůcky pro technické kreslení

Kružítko používáme pro konstrukci kružnic a oblouků. Ramena kružidla se musí snadno

rozevírat. V kloubu kružítka musí být dostatečné tření, které zabezpečuje nastavený poloměr.

Kapitola 1 – Než začneme

11


Tuhu v kružítku brousíme šikmo. Pro konstrukci kružnic do průměru 10 mm je vhodnější

použít šablony.

Pravítka jsou dnes vyráběna z plastu, jejich úhly se používáním nemění. Pro kreslení použí

váme pravítek přímých a trojúhelníků. Boční plochy pravítka musí být přímé a nesmí být

poškozeny. Nikdy nepoužívejte téhož pravítka pro ořezávání výkresů. Často dojde k jeho

poškození a je pro kreslení již nepoužitelné. Vhodným doplňkem k pravítku je úhloměr pro

konstrukci úhlů.

Křivítka se vyrábí z plastu a používají se pro konstrukci vyhlazených křivek. Křivítka jsou

netvarovatelná nebo plastická tvarovatelná.

Šablony jsou vhodnou pomůckou například pro psaní technického písma, kreslení značek,

kružnic a oblouků. Použitím šablon můžeme výrazně urychlit vykreslování především drob

ných objektů na výkresech. Existují i speciální šablony, např. pro vykreslování značek v elek

trotechnických schématech.

Plastická pryž (guma) slouží k mazání a provádění oprav na výkresech. Nejvhodnější je pryž

z plastu, které lze využít jak pro tužkové, tak i výkresy kreslené tuší.

Rýsovací deska je běžně vyrobena z laťovky ve velikostech označených A1, A2, A3. O rov

nosti desky se přesvědčíme pohledem podél horní hrany desky. Rýsovací desku musíme peč

livě ošetřovat. Nikdy neukládáme desku v šikmé poloze, aby nedošlo k její deformaci. Pokud

nevlastníme rýsovací desku, je možné pro kreslení využít i větší stůl.

Technická trubičková pera používáme pro kreslení originálů výkresové dokumentace na pau

zovací papír. V držáku pera je zásobník tuše a celá souprava obsahuje několik per pro různé

tloušťky čar. Jednotlivé tloušťky jsou rozlišeny barevným odstínem a vyraženým číslem tloušť

ky hrotu pera.

Technická tuš v peru nezasychá, přitom však vytažená čára poměrně rychle schne a dobře

kryje. Zásadou je ovšem při vytahování výkresu kreslení čar tak, aby druhá ruka nezpůsobila

její rozmazání. Tuš můžeme odstranit z originálů nakreslených na průsvitném papíře i vyškra

báním holicí čepelkou. Pro rozsáhlejší opravy se osvědčují škrabátka se štětečkem ze skleně

ných vláken.

Jak jsme již v této kapitole uvedli, je současným trendem tvorba a vykreslování výkresové

dokumentace na výpočetní technice. Pracné překreslování výkresů tuší na pauzovací papír lze

dnes považovat za velmi neefektivní postup při tvorbě originálů výkresové dokumentace. Zaří

zení, které se používá pro kvalitní a rychlé vykreslení výkresu vytvořeného v CAD, se nazývá

plotter.

Toto zařízení dnes používá převážně inkoustového černobílého nebo barevného tisku a dokáže

složitou sestavu na formátu A0 vykreslit během 10 minut. Posledním hitem této techniky jsou

laserové plottery, které svým výkonem nahradí i běžně používanou kopírku na výkresy.

Technické kreslení

12


Rýsovací papíry pro kreslení tužkou jsou bílé nebo světle šedé. Odstín papíru je dán způso

bem výroby. Světle šedé bývají především papíry vyráběné recyklací. U tohoto papíru je důle

žité sledovat při nákupu především jeho sourodost a kvalitu. Nejvhodnější pro kreslení v tužce

jsou papíry o hmotnosti 80 až 120 g. Rýsovací papír po přiložení na rýsovací desku oblepíme

umělou lepicí páskou tak, aby po napnutí na papíru nevznikaly nerovnosti.

Rýsovací papíry pro kreslení tuší používáme bílé. Při prohlížení proti světlu se nesmějí

objevit vlákna, která způsobí rozpíjení tuše. Pro originály výkresové dokumentace se použí

vá pauzovací papír (průsvitný) s upraveným povrchem. Často kopírované originály se

vykreslují na průsvitné plátno nebo fólie z plastů.

Pracovní sešity

Pro studium základů technického kreslení doporučujeme připravit si vedle již uvedených kres

licích pomůcek dva sešity.

Obrázek č. 1.5, Doporučené uspořádání listu v pracovním sešitu

Kapitola 1 – Než začneme

13


Pro práci v hodinách technického kreslení i doma doporučujeme:

■ Nelinkovaný sešit formátu A4 pro kreslení výkresů v hodinách a vypracování domácích

úloh.

■ Čtverečkovaný, případně linkovaný sešit formátu A4 pro záznam poznámek, kreslení náčr

tů a výpočty.

Úpravu nelinkovaného sešitu volíme s ohledem na jednoduché a názorné zpracování jednotli

vých úloh a cvičení. Doporučujeme použít zjednodušené uspořádání listu (obr. 1.5), doplněné

popisovým polem obsahujícím název a číslo výkresu.

V poznámkovém sešitě je vhodné vytvořit vpravo svislou čarou okraj široký přibližně 40 mm

pro psaní stěžejních bodů, hesel, případně zápis rozšiřujících poznámek. Kopírování výkresové dokumentace

Žádný originální výkres si nemůžeme dovolit dát do výroby jako technický podklad. Originál

ní výkresová dokumentace je bezpečně archivována, protože jsou v ní uloženy často stovky

hodin práce konstruktérů a jedinečná řešení. Ve výrobě se používá výhradně kopií originální

dokumentace. S rozvojem techniky se měnily i metody výroby kopií. Jednou z nejběžnějších

kopírovacích metod koncem minulého století byla na našich podnicích Diazografie. Kopie

vyrobené touto metodou mají světle fialovou nebo namodralou barvu.

Současné kopírovací systémy pracují na elektrografickém principu, kde je barvivem práškový

toner. Tato metoda je dnes známá pod názvem Xerografie. Elektrografická zařízení jsou velmi

čistá a tichá. Mohou být umístěna přímo v konstrukčních kancelářích. Diazografická praco

viště vyžadovala samostatnou místnost, často i oddělený přístavek.

Velmi efektivním řešením je v současné době použití laserové kopírky a plotteru. Tato kopírka

umožňuje nejen kopírování výkresové dokumentace, ale může jí být využito zároveň i jako

výkonného laserového plotteru pro tisk veškeré technické dokumentace z výpočetní techniky.

Obrázek č. 1.6, Elektrografická kopírka výkresů a laserový plotter Technické kreslení

14


Existují pravidla pro kreslení výkresové dokumentace z hlediska následného kopírování. Pokud uvažujeme o použití výkonných laserových systémů, nemusíme se prakticky obávat zvláštních problémů s kopírováním drobného textu nebo nestandardních typů čar, kterým se musíme ovšem vyhýbat. Současné kopírovací systémy pracují s rozlišením více než 300 dpi (bodů na palec). Jedná se o natolik kvalitní tisk, že nemůže dojít k výraznému zkreslení textu. Omezením tedy není dnes technologie výroby kopie, ale její snadná čitelnost. V zásadě lze uvést obecnou poučku o výhradním použití normalizovaných čar a typů písma. Normalizované velikosti písma a tloušťky čar budou uvedeny v příslušné kapitole věnované základům kreslení. Minimální tloušťka čar se pohybuje v rozsahu od 0,18 do 0,35 mm a minimální velikost písma od 1,8 do 3,5 mm. Menší velikosti jsou běžným zrakem jen obtížně čitelné. Výkresy určené ke kopírování by měly být kresleny výhradně na bílém kreslicím nebo pauzovacím papíře. Pro mikrografické kopírování (fotografování) nejsou vhodné výkresy kreslené tužkou z důvodu nízkého kontrastu.

Zásady kreslení od ruky a s použitím pomůcek

Kresba od ruky (náčrt) je základním prostředkem vyjadřování technika a měla by být vždy provedena pomocí tužky. Nikdy nekreslete technické náčrty perem nebo fixem, tyto kresby již není možné dále upravovat Kreslení tužkou od ruky je poněkud odlišné od práce s kreslicími pomůckami, proto si uveďme několik zásad. ■ Snažte se správně držet tužku při kreslení svislých a vodorovných čar. Svislé čáry kreslíme

pohybem prstů držících tužku, vodorovné čáry kreslíme pohybem celého zápěstí, malíček

nebo prsteník klouže po papíře. ■ Při kreslení kružnic nakreslete pomocné osy a několik bodů oblouku. Podle těchto bodů

vytáhněte kružnici od ruky. Obdobně postupujeme při kreslení elipsy, případně křivek od

ruky. Pokud napojujeme oblouk na přímou čáru, vždy kreslíme oblouk jako první. ■ Čerchované čáry musí mít na koncích čárky, nikoliv tečky. U přerušované čáry musí být

stejné jak délky čárek, tak velikosti teček a mezer. Osy souměrnosti přetahujeme podle veli

kosti obrazu o 5 až 10 mm. ■ Od ruky kreslíme měkčí tuhou tvrdosti B až F. Osy, pomocné, kótovací a odkazové čáry

kreslíme tvrdostí H. V praxi je ideální použít jedinou 0,5mm mikrotužku s tuhou tvrdosti

HB. ■ Dbáme vždy na to, aby se čáry pohybem ruky nerozmazávaly. ■ Vždy se snažíme dodržovat poměry rozměrů kreslených objektů. Rozměry samozřejmě

přesně nenakreslíte, ale kreslený objekt by měl být věrně zobrazen včetně základních nále

žitostí, jako jsou osy, správné typy čar a případné řezy.

Kapitola 1 – Než začneme

15


Obrázek č. 1.7, Postup při kreslení náčrtu Vlastní výkresovou dokumentaci konstruujeme s využitím pomůcek. Za tyto můžeme považovat jak pravítko, tak špičkové technické vybavení výpočetní technikou. Samozřejmě že i pro kreslení s použitím pomůcek existují určité zásady, které je nutné specifikovat podle toho, je-li práce prováděna na rýsovací desce, nebo na výpočetní technice: ■ Vždy pracujeme s čistými kreslicími pomůckami, přitom nezapomínáme na čistotu rukou

a rukávů svého oděvu. Při kreslení se výkresu nedotýkáme dlaněmi, aby nedocházelo k roz

mazání tužky. ■ Při práci na části plochy výkresu zakrýváme zbytek plochy výkresu papírem, nejvhodněji

průsvitným. ■ Při kreslení tuší nejdříve vytáhneme kružnice a křivky a potom vodorovné a svislé čáry.

S vytahováním začínáme vlevo nahoře a postupujeme vpravo a dolů. ■ Předpokladem dobré práce je správné držení těla a správné držení kreslicích pomůcek.

Sedíme pohodlně, nehrbíme se a břichem ani hrudníkem se neopíráme o hranu stolu. ■ Pracovní plocha musí být osvětlena šikmo zleva, zepředu a shora. Při kreslení dáváme před

nost dennímu světlu. Vzdálenost očí od rýsovací desky má být 300 mm.

Technické kreslení

16


■ Nezapomínejte občas poskytnout očím krátký odpočinek a několikrát se napřímit a zhlu

boka vydechnout. ■ Při bolesti ruky způsobené únavou spustíme ruku podél těla a třepeme s ní, aby se doko

nale prokrvila. ■ Pro práci na počítači platí základní pravidlo častých přestávek v práci. Vždy po 55 minu

tách práce si udělejte 5 minut přestávku. Pokud pracujete na počítači delší dobu, je nutné

vždy pamatovat na použití kvalitního technického vybavení. Toto pravidlo se soustředí pře

devším na kvalitní monitor s minimální úhlopříčkou 17 palců, který je nutný pro grafickou

práci. Monitor musí pracovat s minimální zobrazovací frekvencí 75 Hz (doporučuji 85 Hz

a více). Kvalitní monitor se již nevybavuje dalším stínítkem. Obrázek č. 1.8, Polohy těla při jednotlivých typech konstruování Otázky a cvičení: 1. Vyjmenujte čtyři základní výchozí podmínky pro studium technického kreslení. 2. Jaký je základní přínos použití CA technologií při konstrukční práci? 3. Popište technické pomůcky, které budete používat v hodinách. 4. Jaké reprografické metody pro kopírování výkresové dokumentace znáte? 5. Nakreslete zobrazenou součást (obr. 1.9) jako náčrt od ruky.

Kapitola 1 – Než začneme

17


Obrázek č. 1.9, Kreslení náčrtu od ruky – cvičení

6. Nakreslete zobrazené součásti (obr. 1.10) jako náčrty od ruky.

Obrázek č. 1.10, Kreslení náčrtů od ruky – cvičení

Technické kreslení

18


2. Technická normalizace

Při výrobě složitých výrobků se žádný výrobce neobejde bez spolupráce s řadou jiných doda

vatelů. Prakticky není možné, aby např. jednotlivé díly automobilu vyráběl jediný výrobce.

Představte si podnik, který by zvládl jak výrobu motoru, tak výrobu elektrických rozvodů

a potahů na sedačky. Proto existuje vzájemná spolupráce mezi podniky a výrobci, kteří přes

dodavatele zásobují příslušnou část výroby. Konstruktér si pouze z katalogu výrobků vybere

potřebný kus a ten použije ve svém výrobku.

Samozřejmě, že ideální stav nastává až tehdy, když vyjedete s automobilem za státní hranice

a při poruše zapalovací svíčky nebo pneumatiky zajdete pouze do opravny a nahradíte špatný

díl jiným od jiného výrobce. Vzájemná vyměnitelnost dílů není zaručována samovolně, ale exi

stují určitá pravidla a předpisy. Tato pravidla jsou budována a tvořena samostatným technic

kým oborem nazvaným normalizace. Výsledkem normalizace jsou normy, předpisy a pravi

dla definující určité standardy, které:

■ Usnadňují sériovou, hromadnou výrobu, a tím ji zrychlují a zlevňují.

■ Urychlují vývoj a zrychlují práci konstruktéra.

■ Zlevňují výrobu, a tím snižují ceny výrobků.

■ Umožňují vzájemnou vyměnitelnost normalizovaných dílů.

■ Umožňují na mezinárodní úrovni budovat vzájemné vztahy v oblasti vývoje, výroby a kon

troly.

Druhy norem

Důležitým nástrojem při prodeji výrobků v zahraničí, ale i u nás je certifikace výrobků a výro

by podniku. Pro získání certifikace bude vyžadováno provedení technické dokumentace, včet

ně konstrukční podle normalizovaných pravidel. Tato pravidla musí mít platnost nejenom stát

ní (ČSN), ale i celoevropskou (EN) a mezinárodní (ISO).

Státní normy (ČSN) – platí na celém území státu. Tvorbu a vydávání řídí Úřad pro technic

kou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Po věcné stránce vše zabezpečuje

Český normalizační institut. Tyto státní normy mohou být rozpracovány v jednotlivých obo

rech na oborové normy (ON) a podnicích na podnikové normy (PN). Všechny tyto doplňky

však nesmějí být v rozporu s platnými normami ČSN.

Celoevropské normy (EN) – jejich platnost se vztahuje především na území států EU. Vyda

vatelem je Evropská komise pro normalizaci CEN (Comité Européen de Normalisation).

Mezinárodní normy (ISO) – mají celosvětovou platnost. Vydavatelem je Mezinárodní orga

nizace pro normalizaci ISO (International Organization for Standardization).

Kapitola 2 – Technická normalizace

19


V současnosti je důležitým úkolem postupně realizovaná harmonizace ČSN s EN nebo ISO.

Při přejímání mezinárodních norem do našich státních se přednostně zpracovává ČSN jako

překlad evropských norem (ČSN EN).

Označení převzatých norem

Označení převzatých norem se skládá z označení, např. ČSN EN a z čísla normy. Označení je

doplněno šestimístným třídicím znakem shodným s původním číslováním ČSN.

Převzatá norma EN: např. ČSN EN 22553 (01 3155) Svarové a pájené spoje

Převzatá norma ISO: např. ČSN ISO 128-1 (01 3114) Pravidla zobrazování

Převzatá norma EN ISO: např. ČSN EN ISO 4287 (01 4450) Struktura povrchu

Obrázek č. 2.1, Ukázka technické normy Druhy technických výkresů

V technické praxi se setkáváme s celou řadou dokumentů. Tyto dokumenty jsou podkladem

pro výrobu nebo realizaci jiných technických projektů. Příkladem může být výroba běžného

ručního nástroje, například šroubováku.

Designér provede studii vzhledu nástroje a navrhne tvar rukojeti. Konstruktér vytvoří výkre

sovou dokumentaci a provede potřebné výpočty. Technolog v návaznosti na výkresovou doku

mentaci zvolí optimální způsob výroby jednotlivých částí nástroje a zpracuje technologický

postup. Po vyrobení a montáži jednotlivých dílů jsou provedeny příslušné kontroly jakosti.

Veškeré takto vytvořené technické dokumenty jsou archivovány a jsou dokladem o zrodu nové

ho výrobku.

Technický výkres je základním dokumentem při návrhu nového výrobku nebo projektu. Je sou

borem informací vyjádřených na určitém nosiči informací v souladu s normalizovanými pra

vidly, musí být tedy vždy vypracován podle určitých zásad. Technické výkresy využíváme

v celé řadě oborů, pro které mají charakteristický obsah.

Každý obor má určitá specifika, která svým způsobem určují obsah výkresové dokumentace.

Proto existují vedle obecných norem pro technické výkresy i konkrétní normy např. pro kres

lení výkresů ve strojírenství, stavebnictví, elektrotechnických schémat apod. Technické kreslení

20


Obrázek č. 2.2, Rozdělení technických výkresů podle oboru Technické výkresy mohou být dnes vytvořeny klasickým kreslením nebo pomocí výpočetní techniky (většinou systémy CAD) v určité formě: ■ Náčrt (skica) je v podstatě vytvořený od ruky, bez zřetele na měřítko. Bývá často prvním

ztvárněním návrhu nového výrobku. Skicu lze vytvořit přímo na papíře nebo na počítači

pomocí grafických programů pro tvorbu kreseb a designu. ■ Originál je výkres vytvořený s použitím pomůcek pro přesné kreslení při dodržení závaz

ných pravidel (norem). Je-li vytvořen na počítači pomocí programů CAD, bývá vykreslen

pomocí tiskárny či plotteru. Originální výkres je archivován a většinou se využívá pouze

pro zhotovení kopií. ■ Kopie je rozmnožený originál pomocí reprografických metod. Slouží jako podklad pro

výrobu, montáž a kontrolu vyráběného výrobku. Při tvorbě, kopírování a tisku výkresové dokumentace se standardně používá kombinace černé barvy na bílém podkladě. V případě, že je nutné zobrazit finální vzhled výrobku, je možné využít i barev. Ve strojírenství velmi často používáme rozdělení výkresů podle určení na: ■ Návrhové výkresy – zobrazují součásti ve vzájemné poloze včetně uložení a základních

rozměrů. Slouží jako podklad pro konečné řešení. ■ Výkresy součástí – jsou základním podkladem pro výrobu, proto je také někdy nazýváme

výrobní. Obsahují veškeré údaje nutné pro výrobu (zobrazení, rozměry, tolerance struktu

ru povrchu, geometrické tolerance, tepelné zpracování, vyplněné popisové pole apod.). ■ Výkresy podsestav a sestav – využívají se pro průběžnou a finální montáž výrobku. Obsa

hují pouze hlavní rozměry určující vazbu na návazné celky a popis jednotlivých součástí

a dílců pomocí pozic. Soupis všech dílů je uspořádán v seznamu položek (kusovníku).

Kapitola 2 – Technická normalizace

21


Formáty výkresů

Formáty výkresů jsou určeny normou ČSN ISO 5457. Tato norma určuje rozměry výkresových listů a předtisků všech druhů technických výkresů používaných v průmyslu a ve stavebnictví pro klasické kreslení, kopírování a vykreslování na plotterech. Norma definuje tři řady formátů výkresových listů: ■ Formáty ISO-A se používají přednostně, jedná se o základní doporučenou řadu rozměrů.

Na formátu A4 se popisové pole umísťuje dolů na kratší stranu (obr. 2.3a). Na formátech

A3 až A0 se popisové pole umísťuje do pravého dolního rohu kreslicí plochy (obr. 2.3b).

Formáty A3 až A0 je dovoleno používat pouze horizontálně orientované. ■ Prodloužené formáty jsou definovány násobky 3, 4, 5 základní šířky (210 mm) formátu A4,

případně násobky 3, 4 základní výšky (297 mm) formátu A3. V případě, že je to nezbytně

nutné, můžeme tedy využít prodloužených formátů A4 x 3 (297 x 630), A4 x 4 (297 x 841),

A4 x 5 (297 x 1 051), nebo A3 x 3 (420 x 891) a A3 x 4 (420 x 1 189). ■ Zvlášť prodloužené formáty jsou vytvořeny opět násobkem šířky pro formát A4 a výšky

pro ostatní formáty řady ISO-A. Používají se pouze výjimečně. Příkladem může být formát

A4 x 6 (297 x 1 261). Obrázek č. 2.3, Rozměry výkresových formátů ISO−A Formát výkresů volíme vždy s ohledem na přehledné zobrazení objektů a dostatečnou rozlišitelnost výkresu. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole. Materiály použité pro výkres mohou být průsvitné, průhledné nebo neprůsvitné. Nedoporučuje se používat materiály s lesklou lícovou stranou. Úprava výkresových listů Při tvorbě výkresové dokumentace musíme dodržovat nejen velikost výkresu, ale řadu dalších pravidel. Norma předepisuje prvky na výkrese, které jej identifikují, umožňují snadnou orientaci a slouží pro porovnávání přesnosti originálu s kopií.

Technické kreslení

22


Ruční kreslení těchto prvků na každém výkrese by bylo velmi pracné. V praxi se připravují pro konstrukční práci předtisky výkresových listů, při konstruování na počítači je předtisk nahrazen šablonou nebo prototypovým výkresem. Obrázek č. 2.4, Úprava výkresového listu Náležitosti výkresového listu (obr. 2.4) jsou: ■ Popisové pole musí obsahovat každý technický výkres. Popisové pole se umísťuje do pra

vého dolního rohu kreslicí plochy a jeho délka je maximálně 170 mm. Více informaci

najdete v kapitole „Konstrukční dokumentace“. ■ Oříznutý formát je zobrazen souvislou tenkou čarou. Tato čára společně se značkami pro

oříznutí určuje velikost formátu výkresového listu. ■ Kreslicí plocha je zobrazena souvislou tlustou čarou a umístěna tak, aby po oříznutí for

mátu vznikl okraj o šířce 20 mm vlevo a 10 mm vpravo, nahoře a dole. Levý okraj se vyu

žívá pro svázání výkresů do složky. ■ Souřadnicová síť usnadňuje orientaci a určení polohy objektů na výkrese. Dělí kreslicí

plochu na pole, která jsou označena shora dolů písmeny velké abecedy a zleva doprava čís

licemi. Písmena a číslice jsou kresleny tenkou čarou a jejich velikost je 3,5 mm. Síť se

umísťuje po všech stranách kreslicí plochy, u formátu A4 pouze nahoře a vpravo. Délka polí

je 50 mm a je měřena od středicích značek, šířka 5 mm. ■ Značky pro oříznutí slouží k usnadnění oříznutí a kreslí se ve všech rozích oříznutého for

mátu výkresu. Zvýrazněný roh má rameno dlouhé 10 mm a tloušťku čáry 5 mm. ■ Středicí značky slouží snadnějšímu umístění výkresu při kopírování. Zobrazují se upro

střed délky každé strany oříznutého formátu. Doporučují se úsečky délky 15 mm, kreslené

od rámečku souřadnicové sítě souvislou tlustou čarou. Oříznutý výkresový list formátu A4 a A3 se všemi náležitostmi včetně rozměrů je zobrazen na obr. 2.13 a obr. 2.14.

Kapitola 2 – Technická normalizace

23


Skládání výkresů

V úvodu je nutné podotknout, že se skládají pouze kopie výkresů. Originály a matrice pro

výrobu kopií se archivují v nesloženém stavu z důvodu možného poškození a jednoduchého

vkládání do reprografických zařízení. K ukládání se využívají speciální archivační skříně se

zásuvkami.

Obrázek č. 2.5, Skládání výkresů

Postup skládání kopií výkresu je uveden na obrázku 2.5, mimo formátu A0, který se skládá

stejným způsobem. Výkresy se skládají nejprve od pravého okraje a potom od spodního

okraje listu. Výsledkem je vždy formát A4 s popisovým polem na vrchní straně složeného

výkresu.

Pokud jsou výkresy svázané do desek, ponechává se po levé straně proužek široký 20 mm.

Ukázka skládání formátu A3 pro svázání do složek je na obr. 2.5. Ostatní formáty se opět sklá

dají stejným způsobem. Druhy čar na technických výkresech

Čára je základním prostředkem pro zobrazování na výkrese. Kreslí se buď od ruky, nebo

pomocí technických pomůcek. Každá čára je charakterizována svým uspořádáním, tedy jed

notlivými prvky, kterými je čára tvořena, a tloušťkou.

Tloušťky čar rozdělujeme podle vzájemného poměru (obr. 2.15) na čáry tenké, tlusté a velmi

tlusté, přičemž platí:

tenká čára : tlustá čára : velmi tlustá = 1 : 2 : 4

příklad: 0,25mm : 0,5mm : 1,0mm

Základní tloušťka čáry se odvozuje pomocí geometrické řady s koeficientem odmocnina ze

dvou. Tloušťka čáry musí být v celé délce neměnná. Čáry stejného významu musí mít stejné

tloušťky ve všech obrazech téhož výkresu kreslených ve stejném měřítku. Technické kreslení

24


Tabulka č. 1, Řada tlouštěk čar používaných na výkresech Podle typu můžeme čáry rozdělit na souvislé a přerušované (obr. 2.15). U přerušovaných jsou délky jednotlivých čar a mezer závislé na velikosti kresleného objektu. Krátké čárky místo teček v čerchované čáře mají mít délku nejvýše trojnásobku tloušťky čáry. ■ Křížení přerušovaných čar (obr. 2.6 a) musí být vždy provedeno dlouhou čárkou. Křížení

čar mezerou není přípustné. ■ Spojení přerušovaných čar (obr. 2.6 b) nemá být provedeno mezerou. Obrázek č. 2.6, Možné chyby při kreslení čar ■ Je-li rozměr obrazu menší než 12 mm (obr. 2.7 a), může se kreslit příslušná osa souvislou

tenkou čarou. ■ U přerušovaných čar umístěných blízko sebe (obr. 2.7 b) se mají čárky a mezery vzájemně

střídat. Obrázek č. 2.7, Úprava a umístění čar Z hlediska konstruování na počítači (CAD) jsou pro zobrazování čar stanoveny obecné výpočty definující délky prvků kreslených čar. V závěru této kapitoly uveďme pro jednoduchou orientaci příklad použití typů čar na technických výkresech ve strojírenství.

Kapitola 2 – Technická normalizace

25

Tloušťka čáry d

Geometrická řada tlouštěk čar [mm]

0,13 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1,0 1,4 2,0


Obrázek č. 2.8, Příklady použití čar na strojírenských výkresech

Měřítka zobrazování

Při kreslení výkresové dokumentace se často setkáme s problémem, jak upravit velikost kreslené součásti tak, aby ji bylo možné umístit na výkres. Představme si například mapu města nebo sestavu válcovací trati zobrazenou na výkresové dokumentaci. Opakem může být hodinový strojek, který je nutné pro dostatečně čitelné zobrazení zvětšit. Pro úpravu velikosti zobrazeného objektu na výkrese používáme měřítka, které udává poměr délkového rozměru objektu na originálním výkrese k délkovému rozměru stejného objektu ve skutečnosti. Měřítko kopie může být rozdílné od měřítka originálu. Při volbě měřítka vycházíme z několika základních informací: ■ účel a obsah výkresu ■ složitost a hustota kresby zobrazovaného předmětu ■ požadavek na čitelnost a přesnost zobrazovaných informací Existují tři typy měřítek, které můžeme využít při tvorbě výkresové dokumentace: ■ Skutečná velikost, tj, měřítko 1:1. Je předností, pokud to velikost zobrazovaného předmě

tu dovolí. Obrazy v tomto měřítku dávají nezkreslenou představu o velikosti objektu. ■ Měřítko pro zvětšení 2:1, 5:1 apod. V tomto měřítku se většinou zobrazují malé objekty

a tvarové podrobnosti. ■ Měřítko pro zmenšení 1:2, 1:5 apod. V tomto měřítku se většinou zobrazují velké objek

ty.

Technické kreslení

26


Tabulka č. 2, Doporučená měřítka

Na výkresech zapisujeme měřítko hlavního obrazu na příslušné místo v popisovém poli (obr.

2.9). Pokud je u některých obrazů ve výkrese použito jiné měřítko, uvádí se u písmene vyzna

čujícího tvarovou podobnost (obr. 2.10), případně řez. Do popisového pole se však uvádí pouze

měřítko hlavní.

Obrázek č. 2.9, Zápis měřítka hlavního obrazu v popisovém poli

Pokud jsou rozměry objektů na výkrese zakótovány, jsou délkové rozměry na kótách uvedeny

vždy ve skutečné velikosti bez ohledu na měřítko. Rozměry kót a značek (výška textu, velikost

šipek, tloušťky kótovacích a vynášecích čar) zůstávají také zachovány bez ohledu na měřítko.

Obrázek č. 2.10, Zápis měřítka tvarové podobnosti

Technické písmo

Písmo je společně s kresbou zobrazenou na výkrese základním prostředkem pro sdělování

informace. Rozměry a tvar technického písma jsou voleny s ohledem na zaručenou čitelnost

i při použití reprografických metod pro tvorbu kopií.

Kapitola 2 – Technická normalizace

27


Písmo může být vytvořeno několika základními způsoby: ■ psaním volnou rukou, případně s využitím sítě ■ pomocí šablony ■ počítačem řízeným kreslicím zařízením (plotterem) a popisovacím zařízením Písmo může být psáno jako kolmé na základní čáru nebo jako šikmé se sklonem 75°. Pro popis technické dokumentace můžeme použít písmo ve třech provedeních. Přednostně se používá písmo kolmé typu B. ■ Písmo typu A v provedení kolmém a šikmém, je definováno zápisem do sítě. ■ Písmo typu B v provedení kolmém a šikmém, je definováno zápisem do sítě. ■ Písmo typu CAD v provedení CA a CB, pro vektorový popis na počítači. Velikost písma je odvozena od výšky písmen velké abecedy h [mm]. Velikost písma je odstupňována geometrickou řadou. Tabulka č. 3, Řada výšek písma používaných v technické dokumentaci Ostatní charakteristické rozměry (parametry) písma jsou odvozeny vzhledem k velikosti písma. Závislosti platné pro písmo kolmé typu B jsou na obr. 2.11. Obrázek č. 2.11, Rozměry písma Mezera mezi písmeny, která nemají v sousedství svislé čáry, např. VH, TV se smí zmenšit na polovinu. Šířka g se u některých písmen zvětšuje (např. W, M, m) nebo zmenšuje (např. I, J, i, l).

Technické kreslení

28

Výška odvozená od výšky velkých písmen 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20

Geometrická řada výšek písma [mm]


Tabulka č. 4, Poměrné velikosti písma Obrázek č. 2.12, Zápis znaků písma typu B

Kapitola 2 – Technická normalizace

29

Parametr písma typu A nebo typu B Označení Typ A Typ B

Výška písmen h (14/14) h (10/10) h

Výška písmen malé abecedy c (10/14) h (7/10) h

Dolní dotah písmen malé abecedy k (4/14)h (3/10) h

Šířka písmen g (7/14) h (6/10) h

Mezera mezi písmeny a (2/14) h (2/10) h

Nejmenší řádkování pro písmo s diakritickými znaménky b (25/14) h (19/10) h

Mezera mezi slovy e (6/14) h (6/10) h

Tloušťka čáry d (1/14) h (1/10) h


Obrázek č. 2.13, Oříznutý výkresový list formátu A4

Technické kreslení

30


Obrázek č. 2.14, Oříznutý výkresový list formátu A3

Kapitola 2 – Technická normalizace

31


Obrázek č. 2.15, Typy čar a jejich význam

Technické kreslení

32


Otázky a cvičení:

1. Vyjmenujte jednotlivé druhy norem a popište jejich význam.

2. Jak jsou přejímány mezinárodní normy ISO a EN do ČSN.

3. Ve strojnických tabulkách vyhledejte příslušné normy pro zobrazené normalizované sou

části.

Obrázek č. 2.16, Strojní součásti pro vyhledání – cvičení

4. Vyjmenujte formáty výkresů a přiřaďte formát rozměru 210 x 297mm.

5. Popište jednotlivé náležitosti výkresového listu.

6. Nakreslete a popište jednotlivé typy a tloušťky čar.

7. Doplňte poměr typů čar: tenká čára : tlustá čára : velmi tlustá = ? : ? : ?.

8. Zvolte vhodné typy čar včetně tloušťky pro zobrazené pohledy na součásti.

Obrázek č. 2.17, Volba typů čar – cvičení

9. Uveďte, o jaký typ měřítka se jedná: 1:1, 1:5, 2:1.

10. Doplňte správný zápis tvarové podobnosti a měřítka 5:1 v místě šedých políček.

Kapitola 2 – Technická normalizace

33


Obrázek č. 2.18, Zápis měřítka tvarové podobnosti – cvičení 11. Pomocí technického písma napište následující text:

Obrázek č. 2.19, Zápis textu – cvičení 12. Do sešitu přepište jednotlivé řádky se znaky písma typu B podle obr. 2.12.

Technické kreslení

34


3. Technické zobrazování

V technické praxi se velmi často setkáváme s potřebou zobrazení prostorových útvarů pomo

cí náčrtu nebo přesně kresleného výkresu. Již v dávných dobách se lidé snažili zobrazovat

reálné věci pomocí různých zobrazovacích metod.

Existují v podstatě dva typy zobrazení objektů. Oba vychází z určitých pravidel a uvažují při

vlastním kreslení s jinou orientací souřadného systému XYZ. Velmi používanou metodou je

dodnes plošné zobrazení 2D, kdy nahlížíme na těleso v určitém směru a výsledný pohled pro

mítneme na určitou průmětnu (rovinu).

Názornější, ale pro klasický způsob kreslení daleko obtížnější metodou je 3D prostorové

zobrazení. V praxi je nejrozšířenější axonometrické promítání.

Metoda „prostorového modelování“ se dnes velmi často stává ve spojení s moderní výpočet

ní technikou hlavním typem zobrazení složitých tvarových součástí. Jednotlivé pohledy jsou

pak generovány zcela automaticky. Tento postup nazýváme parametrickým modelováním

a bude jistě probrán v pozdějších ročnících v předmětech věnovaných CAD (Computer Adied

Design), tedy počítačové podpoře konstrukčních prací.

Obrázek č. 3.1, Prostorové zobrazování a průměty

Jednotlivé typy zobrazení vznikají promítáním objektu pomocí pomyslných sledovacích paprs

ků nazvaných promítací přímky. Pro studium jednotlivých metod promítání používaných

v technické praxi si nejdříve objasníme několik základních pojmů.

Z obrázku 3.2 je zřejmé, že jsou objekty pomocí promítacích přímek promítány na rovinu, kte

rou nazýváme promítací rovina (průmětna). Promítání rozdělujeme podle směru promítacích

přímek a středu promítání do tří základních skupin.

Kapitola 3 – Technické zobrazování

35


Obrázek č. 3.2, Základní pojmy používané při popisu promítání

Rovnoběžné promítání

Při tomto způsobu promítání jsou myšlené promítací přímky vzájemně rovnoběžné a součas

ně rovnoběžné se směrem promítání, který nesmí být rovnoběžný s průmětnou. Náčrt tohoto

typu promítání vidíte na výše uvedeném obrázku. Nejběžnějším promítáním patřícím do této

kategorie je promítání pravoúhlé. Střed promítání nelze díky rovnoběžnosti promítacích pří

mek určit.

Kosoúhlé promítání

Způsob rovnoběžného promítání, při němž promítací přímky svírají s průmětnou jiný než

pravý úhel. Promítací rovina je rovnoběžná s jednou ze souřadných rovin a s čelní stěnou

zobrazovaného předmětu. Rozměry předmětu v průmětu zůstávají zachovány. Střed promítání

nelze díky rovnoběžnosti promítacích přímek určit.

Středové promítání

Na rozdíl od rovnoběžného promítání vychází promítací přímky u středového promítání ze

společného středu promítání. Tento bod nesmí ležet v průmět



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist