načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tanec bohů - Nora Roberts

Tanec bohů

Elektronická kniha: Tanec bohů
Autor: Nora Roberts

- Bojovnice Blair byla vždy zvyklá spoléhat jen sama na sebe. Nyní stojí před těžkým úkolem. Ostatní z Kruhu šesti má vycvičit pro zápas se zákeřnými upíry. Zatímco šestice ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Dance of the gods přeložila Soňa Tobiášová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-3401-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhý díl trilogie Kruh od zkušené americké autorky romantických příběhů, tentokrát s přídavkem napětí a fantastiky. Několik statečných bojovníků zkouší zastavit mocnou Lilith a její děsivou armádu z temnot. Lilith využila svou schopnost přivést k zatracení mnoho mužů a z těchto padlých duší si postavila vampýrskou armádu, se kterou hodlá zničit svět lidí. Naštěstí se proti ní postavilo i několik schopných bojovníků a také válečnice Blair, která má nyní vycvičit ostatní z Kruhu šesti pro boj s upíry. Vedle této mise na hranici lidských možností, musí Blair řešit i složitou osobní situaci a rozhodnout se, zda může do svého života nechat vstoupit lásku z jiného světa.

Popis nakladatele

Bojovnice Blair byla vždy zvyklá spoléhat jen sama na sebe. Nyní stojí před těžkým úkolem. Ostatní z Kruhu šesti má vycvičit pro zápas se zákeřnými upíry. Zatímco šestice hrdinů hledá posily, aby zachránili lidstvo, sama Blair má před sebou i těžké osobní rozhodnutí. Musí si totiž vybrat mezi samotou a osudovou láskou z jiného světa, jež může být jen stěží naplněna.

Zařazeno v kategoriích
Nora Roberts - další tituly autora:
Žhavý led Žhavý led
Co přetrvá věky Co přetrvá věky
Blízko plamene Blízko plamene
Ohnivé pouto Ohnivé pouto
Když přijde soumrak Když přijde soumrak
 (e-book)
Když přijde soumrak Když přijde soumrak
 
K elektronické knize "Tanec bohů" doporučujeme také:
 (e-book)
Smrtící sliby Smrtící sliby
 (e-book)
Predátor Predátor
 (e-book)
Sejdeme se na svatbě Sejdeme se na svatbě
 (e-book)
Naše paní doktorka Naše paní doktorka
 (e-book)
Hana Hana
 (e-book)
Dobré duše Dobré duše
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 2006 by Nora Roberts

Translation © Soňa Tobiášová, 2017

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu DANCE OF THE GODS

přeložila Soňa Tobiášová

Redakční úprava Anetta Nová

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2017

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7543-446-3 (pdf)


Věnováno Loganovi.

Ty jsi budoucnost.


Vše, co dokážeme, jsme se naučili praxí.

ARISTOTELES

Je nás jen několik,

několik šťastných, spojených bratrstvím.

SHAKESPEARE


9

PROLOG

S

lunce se klonilo k západu ve zbytcích ohnivého zá

voje a děti se sesedly do hloučku, aby vyslechly dal

ší část vyprávění. Pro starého kouzelníka byly jejich dychtivé tváře a rozzářené oči světlem ve sešeřelé místnosti. Měl pokračovat v příběhu, s nímž začal za jednoho deštivého odpoledne.

Jen praskot ohně prolamoval ticho, zatímco kouzelník upíjel víno a snažil se najít ta správná slova.

„Začátek už znáte. Víte, kdo byl kouzelník Hoyt i čarodějka ze světa jiné doby. Znáte vampýra, který jím nechtěl být, slyšeli jste, jak k nim přes Dance of the Gods přišla učená dívka a ten, co mění podobu, z bájné země Geall. Dozvěděli jste se, že přišli o bratra a přítele, a že se k nim nakonec připojila bojovnice.“

„Sešli se v Irsku,“ ozvalo se jedno velkooké děcko, „aby bojovali a zachránili svět.“

„To je pravda, tak se to stalo. Tahle šestice, kruh odvážných, byla pověřena bohy prostřednictvím Morrigan, aby se postavila armádě vampýrů vedených nenasytnou královnou Lilith.“

„V jedné bitvě už vampýry porazili,“ připomněl jakýsi chlapeček a starý muž tušil, že si klučík sám sebe představil, jak s mečem a kůlem v rukou statečně zahání zlo.

„I to je pravda. Tu noc, kdy měli kouzelník s čarodějkou svatbu, protože i v tak těžkých časech našli lásku, mu

Nora roberts

selo těchto šest statečných odrazit první útok démonů. Měli štěstí, dokázali to, ale byla to jen první z bitev prvního ze tří měsíců, které dostali na boj o záchranu světů.“

„A kolik světů vlastně je?“

„To se nedá spočítat,“ odpověděl stařec. „Jako se nedají spočítat hvězdy na obloze. Ale všechny tyto světy byly ohroženy, protože kdyby náš kruh věrných neuspěl, svět by se změnil, jako se člověk může změnit v démona.“

„A jak to tedy bylo dál?“

Starý muž se usmál a mihotavé světlo ohně mu zdůraznilo vrásky na tváři. „Však vám to povím... Jak už to tak bývá, po bitvě nastal nový den. Jemné, mlhavé svítání, připomínající ticho po bouři. Noční déšť smyl stopy krve, lidské i vampýří, jen země zůstala spálená tam, kde ji zasáhly ohnivé meče. A přesto ptáci opět zpívali a v potoce bublala voda, stromy a květiny se po dešti leskly v ranním světle. A právě pro tohle,“ dodal kouzelník s důrazem, „pro tyto prosté věci oni bojovali. Protože člověk potřebuje útěchu prostého světa stejně jako jeho slávu.“

Napil se vína a odsunul sklenici stranou. „A oni se sešli, aby tohle vše ochránili. Shromáždili se, aby mohli společně vyrazit na dlouhou cestu.“

1

Clare, první zářijový den

L

arkin se s námahou pohyboval po domě, který byl náh

le tichý jako hrob. Jen vůně květin, co zdobily sál, kde

proběhl svatební obřad, stále visela ve vzduchu.

Krev setřeli, zbraně očistili. Hoytovi a Glenně připili lahodným vínem a snědli společně svatební dort. Za jejich úsměvy však zůstala utajena hrůza z prožité večerní bitvy.

Dnešek patřil odpočinku a dalšímu plánování. Larkin se snažil potlačit netrpělivost a dotkl se zraněné nohy, která ho po zásahu šípem bolela, takže by stejně nemohl naplno trénovat. Alespoň že včera dokázali démony zahnat a několik dokonce zničit, v tom bylo jisté uspokojení.

Došel do kuchyně, otevřel lednici a vzal si láhev coly. Tenhle nápoj mu rychle zachutnal natolik, že už mu dával přednost před ranním čajem.

Obracel láhev v ruce a obdivoval její tvar, průzračnost a pevnost, ale věděl, že obsah láhve bude po návratu do Geallu skutečně postrádat.

Znovu si musel přiznat, že své sestřenici Moiře vůbec nevěřil, když mluvila o bozích, démonech a válce světů. Ten den, ten neskutečně smutný den pohřbu její matky, s ní odešel jen proto, aby ji chránil. Vždyť nešlo pouze o jeho příbuznou, ale taky o přítelkyni a budoucí královnu země Geall.

Nora roberts

Ale vše, co mu tehdy u hrobu své matky řekla, se spl

nilo. Odešli spolu na posvátné místo zvané Tanec bohů,

stanuli uprostřed kamenného kruhu a všechno se rázem

změnilo.

Nejen to místo a čas, ale naprosto vše.

Larkin otevřel láhev a pořádně si lokl. Jednu chvíli stáli

v Geallu v záři odpoledního slunce, pak přišel vítr, mocné světlo a hukot, a náhle se ocitli uprostřed noci v Irsku, zemi,

kterou měl do té doby za pohádkovou fantazii.

Na pohádky a monstra nikdy nevěřil, a navzdory daru pro

měňování, jímž byl obdařen, se díval skrz prsty i na kouzel

nictví.

Teď věděl s jistotou, že kouzlo existuje, stejně jako Irsko

a příšery. Démoni, co je napadli, měli rudé oči, ostré tesáky a lidská těla. A přesto to lidé nebyli.

Vampýři.

Schovávali se a živili se lidmi. Ale až teď se shromáždili pod vedením své královny a chtěli zničit naprosto vše.

A on byl také povolán bohy, aby se pokusil zachránit lidský svět, všemi prostředky a za každou cenu.

Bezděky si promnul hojící se ránu na stehně a uvědomil si, že s prázdným žaludkem těžko někoho zachrání.

Uřízl si tedy kus ze zbylého svatebního dortu, zapil ho colou a olízl si polevu z prstů. Zatím se všemožně vyhýbal snahám čarodějky Glenny zapojit ho do přípravy jídla. Jedl sice moc rád, to ano, ale vařit a péct, to zas přece ne!

Larkin byl vysoký, štíhlý mladý muž s hřívou vlnitých zlatavých vlasů. Oči měly téměř stejnou barvu jako vlasy a byly podlouhlé jako oči jeho sestřenky a podobně bystré. K jeho dalším výrazným rysům patřila široká, pohotová ústa, úsměv, šikovné ruce a přátelská nátura.

Lidé, co ho blíž znali, v něm viděli štědrého společníka a loajálního přítele jak v hostinci, tak v boji. Navíc byl obdařený silou, souměrnými rysy a schopností proměnit se v jakéhokoli živého tvora.

taNec bohů

Znovu se zakousl do dortu, ale naprosté ticho v domě už mu začínalo vadit. Zatoužil po nějaké činnosti, ruchu a pohybu. Protože spát už nemohl, rozhodl se vzít Cianova hřebce na ranní projížďku. Cian to – jako vampýr – za dne udělat nemohl.

Ve vzduchu se stále vznášel ranní chlad, proto si Larkin oblékl svetr a džíny, co pro něj Glenna koupila ve městečku, a nazul si své staré boty. Na krku měl stříbrný křížek, jaký pro všechny kouzlem stvořili Hoyt s Glennou.

Z kamenného domu vyšel zadními dveřmi.

Všiml si, jak je zem kolem domu ožehlá a udusaná. Uviděl i stopy svých vlastních kopyt, které tam zanechal, když se v podobě koně přihnal do vřavy.

A pak spatřil ženu, která na něm předešlý večer jela a oháněla se přitom plamenným mečem.

Pohybovala se ladně a pomalu, aniž rozčeřila mlhu, a zdálo by se, že tančí, kdyby její přesné, odměřené pohyby nebyly jen další přípravou k boji.

Její dlouhé štíhlé údy hladce proplouvaly vzduchem a zachvěly se, jen když se na nekonečný okamžik zastavila ve složité póze. Měla na sobě těsný bílý úbor, jaký by si ženy v jeho světě neodvážily vzít jinam než do ložnice.

Právě zvedla nohu vysoko za sebe, pokrčila koleno, natáhla se dozadu a chytila se za bosé chodidlo. Košile se jí přitom svezla za stehna a odhalila další holou část těla.

Jenom velmi starý nebo nemocný muž by se nepotěšil takovým pohledem, pomyslel si Larkin.

Měla krátké havraní vlasy a oči modřejší než jezero Fonn.V jeho světě by možná nepatřila mezi krasavice, neboť postrádala plné, jemné křivky, ale Larkinovi připadala její tvář se zašpičatělým obočím a silná štíhlá postava mimořádná.

Pak nohu spustila, švihla s ní stranou a udělala široký dřep, při němž držela paže rovnoběžně se zemí.

„To vždycky po ránu jíš tolik cukru?“

Nora roberts

Její hlas Larkina zarazil. Téměř se nehýbal a věřil, že

si ho nevšimla. Měl být chytřejší. Ukousl si tedy další kousek koláče, na nějž na chvíli docela zapomněl. „Je to dobré.“

„To věřím.“ Blair spustila paže a narovnala se. „Dneska jsi nějak brzy na nohou, co?“

„Nemohl jsem spát.“

„Chápu. Ale byl to zatraceně slušný boj.“

„Slušný?“ Rozhlédl se po spálené trávě a vzpomněl si na křik, krev a smrt. „Nebylo to teda nic jako hospodská bitka.“

„Přesto dost zábavné.“ Zadívala se na stejná místa jako on, jenže v očích měla zvláštní lesk. „Pár vampýrů jsme dostali a líp strávený večer si ani neumím představit.“

„To já teda jo.“

„Ale bylo to vzrůšo,“ dodala a zahýbala rameny, aby se zbavila zbytku napětí. „Zvlášť když jsme se vrátili zpět na svatební hostinu jako vítězové. Když uvážíš druhou možnost...“

„No právě.“

„Doufám, že si Hoyt s Glennou najdou aspoň trochu času na líbánky, protože takhle to měli dost podivné.“

Pomalou, vláčnou chůzí došla ke stolu, kde během tréninku odkládali zbraně, chopila se lahve s vodou a zhluboka se napila.

„Ty máš královské znamení?“

„Cože?“

Přistoupil k ní a špičkou prstu se dotkl její lopatky. Měla tam obrázek stejného kříže, jako nosil na krku, ovšem výrazně rudý.

„To je jen tetování.“

„V Geallu smějí mít znak na těle pouze panovníci. Když se někdo stane novým králem nebo královnou – poté, co vytáhne meč z kamene –, objeví se jeho znamení. Tady.“ Poklepal se na pravý biceps. „Není to kříž, ale keltský uzel claddaugh, a prý ho tam nakreslí boží prst.“

taNec bohů

„Cool. Myslím úžasné,“ opravila se, když se zatvářil nechápavě.

„Ale já osobně jsem to nikdy neviděl.“

Natočila hlavu ke straně. „A vidět znamená uvěřit, co?“

Larkin pokrčil rameny. „Moje teta, Moiřina matka, se stala královnou ještě před mým narozením, takže jsem neviděl, jak k tomu znamení přišla.“

„Tuhle část legendy neznám.“ Protože jí držel dort pod nosem, přece jen si nabrala trochu polevy na prst a slízla ji. „Nakonec se ale člověk všechno nějak doví, že?“

„A jak tys přišla ke svému znamení?“

Legrační kluk, pomyslela si Blair. Zvědavý, pěkný, ty krásné oči. Prostě trochu nebezpečný. Všechny tyhle vlastnosti znamenaly možné komplikace, které neuměla zvládat – jak už se jednou nehezky poučila. „Zaplatila jsem si za něj. Dnes nosí tetování hodně lidí. Jde vlastně o takovou osobní výpověď. I Glenna ho má.“ Znovu se napila a potom se dotkla místa na dolní části zad. „Tady. Pentagram. Viděla jsem ho, když jsme jí pomáhaly do svatebních šatů.“

„Takže to je věc pro ženy?“

„Nejenom. Proč, chtěl bys taky jedno?“

„Asi ne.“ Bezděčně si promnul stranu stehna.

Blair si vzpomněla, že mu odtamtud předešlý večer sama vytáhla šíp a že přitom téměř nevydal hlásku. K těm hezkým očím a zvídavosti dostal do vínku i statečnost. V boji se uměl ohánět, a když bylo po všem, nefňukal. „Bolí tě to?“

„Ještě je to trochu ztuhlé. Glenna je ale dobrá léčitelka. Co tvoje rána?“

Blair se skrčila a zvedla nohu, až se patou téměř dotkla zadku, a zahýbala s ní. „Už je to dobré. Hojím se rychle. Máme to v genech. Sice ne tak rychle jako vampýři,“ dodala, „ale my lovci upírů jsme na tom líp než běžní lidé.“

Zvedla ze stolu bundu a oblékla si ji. „Jdu na kafe.“

„Mně nechutná. Mám radši colu.“ Zase se na ni přívětivě usmál. „Snídani si taky budeš dělat?“

Nora roberts

„Za chvilku. Ještě musím stihnout pár jiných věcí.“

„Možná bys pak mohla udělat snídani pro dva...“

„Možná.“ Chytrý kluk, to se musí nechat, pomyslela si

Blair. „A co máš rozjetýho ty?“

Chvilku trvalo, než pochopil, ale protože každý den

chvilku sledoval televizi, učil se novým výrazům poměrně

rychle. „Chtěl jsem jen projet koně a pak ho ošetřit.“

„Dneska je sice světla dost, ale neměl bys jezdit do lesa

neozbrojený.“

„Vyrazím na pole. Glenna se taky ptala, jestli nejezdím

sám po lese, a nechci jí přidělávat starosti. Nebo sis koně

chtěla vzít ty?“

„Včera jsem si zajezdila dost. Díky tobě,“ usmála se Blair

a šťouchla ho do hrudi. „Že se ale umíš vzpínat, co?“

„S tebou se mi to skákalo, jsi lehká a držíš se pevně.“ Znovu

se rozhlédl po okolí. „Máš pravdu, byl to dobrý boj.“

„Jenže ten další už tak snadný nebude.“

Larkin povytáhl obočí. „Tenhle byl jako snadný?“

„Ve srovnání s tím, co přijde, jistě.“

„Tak to ať nám bohové pomáhají. A kdybys dělala vejce na slanině, bral bych to. Měli bychom si užít jídla, dokud ještě máme žaludky.“

Jak veselé pomyšlení, napadlo Blair cestou do domu. Nej

zajímavější na tom bylo, že to myslel naprosto vážně. Ještě snad nepotkala nikoho, kdo by tak žertoval o životě a smrti. Nerezignoval, naopak, sebevědomě se rozhodl žít si po svém až do poslední chvíle.

Musela ho za to obdivovat.

Ji samotnou vychovali s vědomím, že příšery pod po

stelí jsou skutečné a pouze čekají na chvíli, kdy nebudete ve střehu, aby vás zardousili. A že je třeba tu chvíli odkládat, jak nejdéle je možné, bránit se, bojovat, dostat jich co nejvíc. Ale přesto s vědomím, že navzdory odhodlání, tréninku i chytrosti jednou nebudete dost rychlí a bdělí.

A pak vás démon porazí.


17

taNec bohů

Přesto až dosud zůstávaly síly poměrně vyrovnané, mezi démony a lovci šlo o to, kdo z koho, přemítala Blair při přípravě kávy. Teď šlo náhle o mnohem víc než jen povinnost a tradici, která se v její rodině předávala snad tisíc let.

Tentokrát měli bojovat za osud lidstva.

Náhle se ocitla tady s malou skupinou bojovníků, z nichž dva – kouzelník a vampýr –, jak se ukázalo, byli dokonce její předci, a měla s nimi svést největší ze všech bitev.

Už jen dva měsíce, dumala, do Halloweenu, do svátku Samhain, potom přijde konečné zúčtování, které předpověděla bohyně Morgan. Musejí být tedy připraveni, usoudila v duchu a nalila si první šálek.

Kávu si zanesla nahoru do svého pokoje.

Na rozdíl od jejího bytu v Chicagu, kde poslední rok bydlela, tady měla naprosto vše. Širokou postel s čelem zdobeným vyřezávanými draky, na níž se mohla cítit jako princezna, kdyby měla romantičtější povahu. Velké zrcadlo v mahagonovém rámu, i navzdory tomu, že dům vlastnil vampýr. Šatní skříň, kam by se vešlo třikrát víc věcí, než si přivezla, a kam tedy radši ukládala záložní zbraně, protože na úschovu oblečení postačila komoda.

Stěny pokoje měly tmavomodrou výmalbu a zdobily je ob

rázky krajinek za svítání nebo soumraku. Pokoj proto půso

bil, jako by se neustále topil v šeru. Blair to nevadilo, vždyť

celý život vlastně žila ve stínech.

Teď roztáhla závěsy, vpustila dovnitř ranní světlo a usadila

se k nádhernému starožitnému stolku, aby na laptopu zkon

trolovala poštu.

Nedokázala tak docela potlačit naději, že přijde odpověď

na její poslední dopis otci.

Nic, žádný vzkaz. Blair se zamyšleně opřela v židli. Jen

díky bratrovi věděla, že otec cestuje a je právě někde v Jižní

Americe. Už půl roku se jí však neozval.

Podle jeho názoru si vůči ní nejspíš dávno splnil povinnost. A možná měl pravdu. Zasvětil ji do jejich řemesla,

Nora roberts

učil ji a trénoval, třebaže v jeho očích nikdy nebyla dost

dobrá.

Nenarodila se totiž jako syn. Otec se ani nesnažil masko

vat zklamání, když zjistil, že to je dcera a ne syn, kdo zdě

dil jeho dar.

Sean Murphy prostě nebyl stavěný na tlumené rány, to ne

byl jeho styl. A svou dceru považoval za vyřízenou věc, nad

níž si mohl umýt ruce – ve chvíli, kdy dosáhla osmnácti let.

Blair se teď cítila trapně, že mu posílá další e-mail, když

ještě nereagoval na první. Ten odeslala před odjezdem do Ir

ska, aby otce krátce informovala, že se k něčemu schyluje

a potřebovala by jeho radu.

Tím je to vyřízené, řekla si v duchu, dál už to zkoušet ne

budu, třebaže to, co se chystá, je katastrofa obřích rozměrů.

Otec si žil svůj život, bojoval svůj boj a nikdy ani nic ji

ného nepředstíral. Blair považovala za svou slabost, že stále doufá v jeho uznání, přestože se dávno vzdala naděje na jeho

lásku.

Vypnula počítač, vzala si triko, obula se a rozhodla se zajít

do tělocvičny – trochu posilovat a dostat ze sebe frustraci.

Dům, v němž přebývali, byl údajně ten, kde se ve dva

náctém století Hoyt s Cianem narodili. Již dávno ho samo

zřejmě modernizovali a přestavěli, přesto se dalo poznat, že

rodina Mac Cionaoithových patřila k těm zámožným.

Cian k tomu měl téměř tisíc let na to, aby shromáždil

spoustu dalšího majetku a získal rodný dům zpět, i když

v něm, jak se doslechla, nebydlel.

Blair se obvykle s vampýry nebavila, jen je zabíjela, ale

u Ciana musela udělat výjimku. Z nějakých pro ni zatím nepochopitelných důvodů totiž bojoval na jejich straně a dokonce jejich výpravu z velké části financoval.

Vzpomněla si, s jakou zuřivostí předešlou noc pobíjel jiné

démony, a bylo jí jasné, že jeho pomoc může být pro jejich případné vítězství zásadní.

taNec bohů

Sešla po kamenných schodech do velkého sálu, kde se kdysi pořádaly plesy a kde si nyní zřídili tělocvičnu.

Zarazila se, když tam uviděla Larkinovu sestřenici Moiru, jak posiluje s tříkilovými činkami.

Hnědé vlasy měla spletené do silného copu sahajícího až do pasu. Na čele a na zádech pod bílým tričkem se perlil pot. Mlhavě šedé oči upírala před sebe, jak se soustředila na cvičení.

Byla sotva sto šedesát centimetrů vysoká a Blair odhadovala, že Moira váží sotva něco přes padesát kilogramů. Přesto se ničeho nezalekla, což v Blaiřiných očích hodně znamenalo. Co u ní zprvu považovala za chování šedé myšky, byla spíše ostražitost. Ta dívka vše pečlivě sledovala a učila se.

„Myslela jsem, že ještě spíš.“

Moira odložila činky a předloktím si utřela orosené čelo. „Už chvíli ne. Chtělas to tady pro sebe?“

„Však je místa dost,“ prohodila Blair a zašla si pro pětikilové činky. „Dnes ráno tě to netáhne do knihovny?“

„Hm,“ Moira si protáhla paže, jak ji Blair naučila. Možná je neměla tak štíhlé a svalnaté jako Blair, ale ochablé už zdaleka také ne. „Rozhodla jsem se sem vždycky ráno zajít ještě před knihovnou, když je zde ještě prázdno.“

„Výborně.“ Blair se zájmem pozorovala, jak Moira posiluje trojhlavé svaly. „A proč to držíš v tajnosti?“

„V tajnosti? Ale ne.“ Moira si vzala láhev s vodou, odšroubovala a po chvíli zase zašroubovala víčko. „Jsem váš nejslabší článek. Vím to, přesto mi to ty nebo Cian pravidelně připomínáte.“

Blair její vysvětlení zamrzelo. „Promiň. Dobře vím, jaké je, když tě někdo shazuje, i když děláš, co můžeš.“

„No, dokázala bych asi víc. A o lítost rozhodně nestojím,“ dodala Moira rychle. „Proto jsem začala chodit sem a posilovat, jak jsi mi ukázala. Nechci být ta nejslabší, o kterou by se ostatní museli strachovat.“

Nora roberts

„Ještě nemáš dost svalů. Ale jsi zatraceně rychlá. Hotový čarostřelec. Kdybys tak dobře nestřílela z luku, dopadli bychom včera mnohem hůř.“

„Musím pracovat na svých slabých i silných stránkách – tak jsi to řekla. Nejdřív mě to naštvalo, ale už jsem pochopila, že je v tom hluboká pravda. Jsi dobrá cvičitelka. King se ke mně... choval laskavěji. Ale nejspíš proto, že byl muž, a hrozně velký k tomu, a měl mě rád,“ dodala se smutným výrazem. „Možná i proto, že jsem z vás nejmenší.“

Kinga, Cianova přítele, kterého zajala a později přeměnila Lilith, nestihla Blair poznat. Věděla jen, že ho Lilith v podobě vampýra poslala zpět do domu pro jistou smrt.

„Ode mě moc laskavosti nečekej,“ řekla Moiře. Po tréninku s činkami a krátké sprše dostala Blair slušnou chuť k jídlu. Rozhodla se tedy vyrobit své oblíbené francouzské tousty.

Nechala v pánvi smažit pár kousků irské slaniny, to kvůli dávce proteinů, pustila na MP3 kapelu Green Day a začala v misce šlehat těstíčko.

Brzy se v kuchyni objevil Larkin a překvapeně zíral na přehrávač. „Copak to je?“

„No...“ Jak to jen vysvětlit? „Způsob, jak si prozpěvovat při práci.“

„Nemyslím ten přístroj. Je jich všude kolem tolik, že si je ani nestíhám zapamatovat, myslel jsem ty zvuky.“

„Populární hudba. Rock, trochu tvrdší.“

Už se zase usmíval a s hlavou na stranu poslouchal. „Rock. Líbí se mi to.“

„Komu ne? Vejce dneska nedělám, budou francouzské tousty.“

„Tousty? To jako myslíš jenom bílý chleba?“ Zklamání mu z tváře vymazalo všechno potěšení z nové hudby.

taNec bohů

„Nejenom. A budeš jíst, co uvařím, nebo si to můžeš udělat sám.“

„Je od tebe samozřejmě laskavé, že vaříš.“

Jeho posmutnělý tón přiměl Blair k úsměvu. „Uklidni se a zkus mi věřit. Všimla jsem si, co jíš, a tohle si určitě zamiluješ jako rockovou muziku, kovboji. Zvlášť s pořádnou dávkou másla a sirupu. Za chvilku jsem hotová. Mohl bys zatím obrátit slaninu?“

„Nejdřív se umyju. Vyvážel jsem ze stáje hnůj a těžko se tu můžu něčeho dotýkat.“

Blair povytáhla obočí, když zmizel z kuchyně, protože ho už po několikáté viděla vyhnout se takhle šikovně jakékoli službě u sporáku.

Rezignovaně obrátila slaninu sama a rozehřála si druhou pánev. Když se chystala osmažit první toust, zaslechla hlasy. Přidala rychle trochu těstíčka, protože pochopila, že čerství novomanželé vstávají.

Ležérní styl, napadlo ji pak, když viděla Glennu vcházet do kuchyně. Jemně zelený, volný pulover, džíny a rusé vlasy rozpuštěné. Městská verze pohodlného oblečení na venkov. Když se k tomu přičetl spokojený ruměnec ženy, co za sebou očividně měla ranní potěšení, bylo se nač dívat.

Glenna rozhodně nepřipomínala tygřici, která se s bojovým pokřikem a dvoubřitou sekyrou vrhá na tlupu vampýrů, i když přesně to předešlý večer dělala.

„Hmm, francouzské tousty. Tys mi snad musela číst myšlenky!“ Glenna přešla ke kávovaru a cestou se dotkla Blaiřiny paže. „Chceš pomoct?“

„Ne, už to mám. Ty se o kuchyň staráš nejvíc, a mně jdou snídaně určitě líp než obědy. Neslyšela jsem i Hoyta?“

„Ano, jde za mnou. Baví se s Larkinem o koni. Asi ho zaskočilo, že se k němu zase nedostal jako první. To kafe je dobré. Jak ses vyspala?“

„Jako když mě do vody hodí. Ale jen pár hodin.“ Blair začala smažit tousty. „Pak ani nevím, najednou jsem nemohla

Nora roberts

spát. Byla jsem příliš neklidná.“ Po očku na Glennu pohlédla.

„A nemohla jsem si vybít přebytečnou energii jako ty.“

„Přiznávám, že se dneska ráno cítím báječně uvolněná. Až

na to,“ dodala Glenna a trhla sebou, když pohnula pravačkou,

„že mám ruku ztuhlou, jako bych celou noc sekala dříví.“

„Ta sekera přece jen něco váží. A šlo ti to s ní skvěle.“

„No, nevím, nechci o tom mluvit, dokud se pořádně nenadlábnu.“ Otočila se ke skříňce a vytáhla talíře. „Víš, kolikrát jsem měla takovouhle kalorickou snídani?“

„Ne.“

„Ani jednou. Vůbec nikdy.“ Glenna se pousmála. „Pořád jsem se strachovala o linii, jako by na tom bůhvíjak záleželo.“

„Vždyť tvrdě trénuješ,“ odpověděla Blair od sporáku. „Potřebuješ energii a kalorie. Jestli jsi přibrala na váze, garantuju ti, že to jsou jenom svaly.“

„Blair.“ Glenna se rychle ohlédla ke dveřím, jestli se neblíží Hoyt. „Ty máš v těchto věcech nejvíc zkušeností, tak jen mezi námi – jak jsme si podle tebe včera vedli?“

„Přežili jsme.“ Blair pokračovala ve vaření. „To je hlavní.“

„Ale...“

„Tak já ti to řeknu na rovinu.“ Blair se obrátila a opřela se o linku, zatímco se tousty smažily, „nic takového jsem nikdy předtím neviděla.“

„Ale tohle, to lovení vampýrů, děláš už dlouho...“

„To ano, ale ještě nikdy jsem jich neviděla tolik na jednom místě a tak dobře organizovaných.“

Glenna si tiše povzdechla. „Tohle není dobrá zpráva.“

„Dobrá nedobrá, je to tak. Démoni nemají v povaze žít, pracovat a bojovat ve větších tlupách. Spojila jsem se s tetou

a říká to samé. Jsou to zabijáci, co někdy cestují nebo loví

společně, ale v malých skupinkách, které řídí alfa jedinec, ať

muž nebo žena, ale tohle nedělají.“

„Tady utvořili armádu,“ poznamenala Glenna.


23

taNec bohů

„Ano. A včera jsme z ní zahlédli jen malou část. Nejhorší je, že jsou pro ni, pro Lilith, ochotni umírat. To je nebezpečné.“

„Fajn,“ povzdychla si Glenna a připravovala stůl. „Možná jsem se radši neměla ptát.“

„Hej, vzmuž se. Přežili jsme, no ne? Bylo to vítězství.“

Do kuchyně vešel Hoyt.

„Dobré ráno přeju,“ pozdravil Blair a ihned se zadíval na Glennu.

Blair si opět uvědomila, jak jsou se strýčkem přes tisící koleno stejně vybarvení. Ona, prastrýček a jeho dvojče-vampýr spolu sdíleli nejen část podoby a krve, ale teď i tohle poslání.

Osud byl někdy pěkně nevyzpytatelný.

„Vy dva ale dnes vážně záříte,“ prohodila, když Glenna nastavila tvář, aby ji Hoyt mohl políbit. „Asi si vezmu sluneční brýle.“

„Což je ochrana proti slunci i módní doplněk,“ opakoval Hoyt, co už slyšel od Glenny.

Blair to rozesmálo. „Posaďte se.“ Pak přinesla na stůl tác plný toustů. „Udělala jsem toho jak pro armádu, což vlastně jsme.“

„Vypadá to jako skutečná hostina, díky.“

„Musím se taky zapojit. Ne jako někteří, co se práci v kuchyni úspěšně vyhýbají,“ dodala, protože se právě objevil Larkin. „Jako na zavolanou.“

Zatvářil se nevinně i provinile zároveň. „Už to je? Zdržel jsem se, protože jsem skočil říct i Moiře, že je tu jídlo. A vypadá skvěle.“

„Tak koukej jíst,“ řekla Blair a naložila mu na talíř čtyři tousty, „protože po jídle myjete se sestřenkou nádobí.“

Nora roberts

2

M

ožná šlo opravdu o nervozitu po bitvě, Blair se ale

stále nedokázala uklidnit. Po krátkém léčebném

sezení s Glennou bylo o většinu jejich zranění postaráno, a mohli začít opět trénovat. Věděli, že by cvičit měli, a trocha námahy by je mohla unavit a zbavit neklidu.

Ale napadlo ji něco jiného.

„Myslím, že bychom měli vyrazit ven.“

„Ven?“ Glenna se zadívala na rozpis služeb a úkolů a všimla si, že příště je na řadě s praním Hoyt – no, bůh mu pomáhej. „Něco důležitého snad chybí?“

„To nevím.“ Blair si také prohlédla rozvrh vyvěšený na lednici. „Vidím, že máš všechny práce hezky pod kontrolou, paní štábní.“

„Hm, to zní dobře,“ mrkla na ni Glenna. „Dostanu odznak?“

„Uvidíme. Měla jsem na mysli spíš výpravu k upířím doupatům.“

„Dokonalý nápad,“ volal Larkin od dřezu. Ruce měl od mydlin a vůbec ho to netěšilo. „Pro změnu zas jednou přepadnout je!“

„Chcete zaútočit na Lilith?“ podivila se Moira, stojící u myčky. „Dneska?“

„Neřekla jsem přepadnout, uklidni se. Na to jsou ve velké přesile. A místní lidi by asi neocenili krveprolití za bílého dne. Ale denní světlo je právě to podstatné.“

„Zajet jižně od Chiarrai, obhlédnout útesy a jeskyně, dokud svítí slunce,“ dodal tišeji Hoyt.

taNec bohů

„To je ono. Oni nebudou moci vylézt a zabránit nám v obhlídce. Taky je to dobré jako následná akce po včerejším vítězství.“

„Psychologická válka,“ přikývla Glenna, „tomu rozumím.“

„Ano,“ souhlasila Blair, „a třeba se nám podaří něco zjistit. Zmapujeme si terén, různé únikové cesty a hlavně jim dáme vědět, že jsme tam byli.“

„Nebo se nám podaří nějaké vylákat ven. Případně zajdeme dost daleko dovnitř a trochu je pocucháme. Oheň,“ napadlo ještě Larkina. „Zkusme najít způsob, jak ty jeskyně podpálit.“

„To vůbec není špatný nápad,“ zamyslela se Blair. „Ta mrcha si to jen zaslouží. Připravíme se na to a vezmeme si dost zbraní. Ale musíme být opatrní a nenápadní. Nechceme, aby nějaký turista zavolal poldy a my jim museli vysvětlovat, na co potřebujeme dodávku plnou zbraní, že?“

„Oheň nech na nás dva s Glennou,“ řekl Hoyt a vstal.

„Jak to?“

Glenna místo odpovědi natáhla paži a v nastavené dlani se jí objevil malý plamen.

„Slušné,“ ohodnotila Blair.

„A co Cian?“ ozvala se Moira. „Ten teď nemůže opustit dům.“

„Tak ho tady necháme,“ reagovala Blair věcně. „Larkine, jestli už to máš hotové, pojď mi pomoct naložit zbraně.“

„A my vezmeme pár věcí z věže. Mohly by se hodit.“ Glenna se dotkla ruky svého muže. „Hoyte?“

„Nemůžeme ho tu nechat a neříct mu, k čemu se chystáme.“

„Hodláš snad budit vampýra v tuhle denní dobu?“ Blair

pokrčila rameny. „Tak jen do toho.“

Cian nesnášel, když ho někdo přes den rušil v odpočin

ku. Předpokládal, že zamčené dveře ložnice stačí, aby to

všichni pochopili. Ale ty nikdy nemohly zastavit jeho bra


26

Nora roberts

tra. A tak se posadil na posteli a v přítmí vyslechl, co mají

ostatní v plánu.

„Jestli to dobře chápu, ty mě budíš jen proto, abys mi řekl,

že se chystáte do Kerry okukovat jeskyně...“

„Nechtěli jsme, abys našel prázdný dům, až vstaneš.“

„Pro mě splněný sen,“ ušklíbl se Cian. „To ta včerejší

řežba naší lovkyni nestačila?“

„Je dobrá strategie zase se tam podívat.“

„Když jsme tam byli naposled, moc dobře to nedo

padlo, že?“

Hoyt chvíle mlčel a vzpomínal na to, jak ztratili Kinga.

„Ani tehdy, o staletí dřív, to nebylo nic pěkného. Tehdy ses odtamtud sotva odplazil a já jsem spadl z útesu. Nerad na to vzpomínám.“

„To bylo něco docela jiného, a ty to dobře víš. Teď jedeme

za světla a ona nás nečeká. Ty s námi ale za dne nemůžeš.“

„Snad nemyslíš, že mě to mrzí? Jako bych neměl dost jiné

práce. Třeba maily a telefonáty, abych se taky postaral o svůj

byznys, co teď zanedbávám. Takže můžu rovnou začít, když už jsi mě probudil. A těším se, až se dům na chvíli zbaví pěti hlučných nájemníků.“

Cian vstal, přešel ke stolu a napsal něco na lístek. „Když

už tam budete, potřeboval bych něco zařídit. Tady je adresa řezníka v Ennis, který vám prodá krev. Prasečí krev,“ dodal s pousmáním a podal bratrovi lístek s adresou. „Zavolám mu, aby o vás věděl. S placením si nedělej starosti, mám u něj otevřený účet.“

Hoyt si všiml, že i Cianův rukopis se za ta staletí výrazně

změnil. Tolik toho bylo jiného. „A nediví se, proč...“

„Pokud se diví, je lepší se na to neptat. Ale za pár euro na

víc to jistě rád udělá. To jsou peníze, kterými se tady teď platí,“ zdůraznil.

„Aye, Glenna mi to vysvětlila. Vrátíme se do setmění.“

„To bych vám radil,“ utrousil Cian, než Hoyt odešel z pokoje.

***


27

taNec bohů

Venku Blair hodila do plastového kýble asi tucet dřevěných kolíků. Meče a sekyry ležely v dodávce, všechno kouzelné zápalné varianty. Bylo by sice zajímavé takový náklad vysvětlovat, kdyby je někdo zastavil, do upířího doupěte ale hodlala jet jedině po zuby ozbrojená.

„Kdo řídí?“ zeptala se Glenny.

„Já už cestu znám.“

Blair potlačila chuť sedět u kormidla a posadila se dozadu za Glennu, zatímco ostatní nastupovali. „Takže, Hoyte, ty už jsi v těch jeskyních někdy byl? Mám dojem, že se moc nezměnily ani za tisíc let.“

„Mnohokrát. Ale dnes je to tam jiné.“

„Byli jsme tam oba,“ dodala Glenna. „Když jsme se tam kouzlem přenesli ještě před odletem z New Yorku. Dost silný zážitek.“

„Tak mi je popište.“

Blair naslouchala vyprávění a v duchu si vytvářela mapu

s význačnými body a důležitými cestami.

Představovala si, co Glenna popisovala: labyrint chodeb

a tunelů, kamenné sály zatarasené silnými dveřmi a lidská

těla, odhozená jako odpadky. Pak lidi v klecích, jako by šlo

o zvířata, a všechny ty zvuky k tomu – pláč, kvílení a nevy

slyšené modlitby.

„Luxusní upíří bejvák,“ zamumlala po chvíli. „Kolik je tam vchodů?“

„Těžko říct. Za mých časů byly útesy plné menších jeskyní. Do některé vlezlo sotva dítě, jinde se postavil dospělý člověk. Teď je tam víc tunelů.“

„Takže to nejspíš nechala prokopat. Měla dost času na to, aby si to vylepšila.“

„Kdybychom je tam dokázali zavřít...,“ napadlo Larkina, ale Moira ho polekaně chytila za ruku.

„Uvnitř jsou přece i lidé. Zavření v klecích jako zvířata,

nebo už mrtví, bez nároku na důstojný pohřeb.“

Larkin položil svou ruku na její a odmlčel se.


28

Nora roberts

„Ty ven nedostaneme,“ dodala Blair místo něho. „I kdyby

se tam někdo z nás odvážil vběhnout, byla by to sebevražda. Zemřeli by i oni i my. S jejich záchranou se nedá počítat, bohužel.“

„Co kouzlo?“ navrhla Moira. „Něčím netvory svázat nebo oslepit, aspoň než ty lidi osvobodíme.“

„Už jsme ji jednou zkoušeli oslepit,“ ozvala se Glenna a mrkla se na Moiru ve zpětném zrcátku. „Nepodařilo se. Co magický přenos?“ zeptala se Hoyta. „Bylo by možné transportovat lidi?“

„Nikdy jsem to nezkoušel. Je to riziko...“

„Jinak ale zemřou. Jako mnozí jiní.“ Moira se posunula kupředu a chytila Hoyta za rameno. „Co je větší riziko než smrt?“

„Mohli bychom jim ublížit. A používat kouzlo, které by ublížilo...“

„Anebo je zachránilo. Kterou možnost by si podle tebe vybrali? A máme vůbec jinou volbu?“

„Něco na tom je,“ ozvala se Blair. „Kdyby se podařilo zachránit aspoň jednoho, stojí to za pokus. A Lilith bychom tím navíc uštědřili slušnou ránu. Co je na to potřeba?“

„Musíš rozhodně vidět to, co chceš přesunout z místa na místo,“ vysvětloval Hoyt. „A je nutné u toho být co nejblíž. Tady nás dělí skalní stěna, takže neuvidíme nic.“

„Možná ne,“ řekla Glenna. „Pojďme to probrat, třeba něco vymyslíme.“

Zatímco se dohadovali, Blair se zadívala z okna. Takový pěkný den, napadlo ji. Slunce ozařovalo krásnou zelenou krajinu s mírnými kopci a loukami, na nichž se pásl dobytek. Brzy se jistě objeví turisté, aby využili příjemného počasí po včerejším dešti. Rozjedou se na nákupy do města, budou obdivovat útesy v Mohr a fotografovat kamenné stavby v Burren.

Kdysi dávno dělala Blair to samé.

„Tak co, vypadá bájná zem Geall nějak takhle?“

taNec bohů

„Vlastně docela ano,“ odpověděl Larkin. „Je to tu podobné jako u nás doma. Teda kromě všech těch silnic, aut a domů, ale krajina je stejná, ano.“

„A co tam doma vlastně děláte?“

„Jako proč?“

„No, každý se přece musí něčím živit, ne?“

„A tak. No, pracujeme na poli, samozřejmě, taky máme koně, moc dobré koně – chováme je na prodej. Teď jsem otce nechal na holičkách, asi z toho nemá velkou radost...“

„Snad to pochopí, až se dozví, že jsi zachraňoval svět, ne?“ Mělo mě napadnout, že pracuje rukama, uvažovala Blair. Působil jako člověk, který tráví většinu času venku, díky těm sluncem zesvětleným pramenům vlasů a zlatému opálení...

Ale ne, jen se zas uklidněte, hormony, zlobila se sama na sebe. Je to přece jen další člen týmu. Je dobré poznat co nejlépe člověka, který stojí po tvém boku, ale už není rozumné začít po něm toužit.

„Takže jsi farmář.“

„V podstatě ano.“

„A kde se farmář naučil zacházet s mečem jako ty?“

„No...“ Natočil se, aby na ni lépe viděl, ale na chvíli ztratil řeč. Měla tak krásné, hluboké modré oči. „Pořádáme turnaje. Jako hry, chápeš? Rád se jich účastním a rád vyhrávám.“

To si taky uměla představit. Asi trochu po vzoru Hollywoodu, ale uměla. „To já taky, ráda vyhrávám.“

„A hry máš taky ráda?“

V té otázce jasně zazněl škádlivě smyslný podtext. Musela by být hloupá, kdyby si toho nevšimla. Nebo kdyby nevnímala jiskření mezi nimi.

„Zas tolik ne, ale když hraju, většinou vyhrávám.“

Natáhl si ležérně ruku na sedadlo za jejími zády. „V některých hrách jsou vítězové dva.“

„Možná, ale když se bojuje, není na hrátky čas.“

Nora roberts

„Nemyslíš, že hry skutečný boj vyvažují? Ty naše turnaje vlastně slouží jako příprava na skutečný boj. V Geallu je hodně mužů, ale i žen, kteří se umějí ohá

nět mečem a kopím. Jestli je pravda, že se válka přenese

tam, čeká na nás slušné vojsko.“

„Budeme ho potřebovat.“

„A co děláš ty? Glenna říkala, že tu i ženy musejí praco

vat, aby se uživily, nebo to většinou dělají. Dostáváš za lov upírů zaplaceno?“

„Ne.“ Nedotýkal se jí, a tak by nemohla tvrdit, že to na ni zkouší, přesto se jí to zdálo jasné. „Takhle to nefunguje. Máme nějaké rodinné finance, ne příliš, ale stačí to. Taky vlastníme pár hospod v Chicagu, New Yorku, Bostonu a tak.“

„Hospody? Dobrou hospodu mám rád.“

„Kdo ne? Někdy tam pomáhám jako servírka a občas se živím jako osobní trenér.“

Larkin povytáhl obočí. „Jako bojový trenér?“

„To zrovna ne. Jde spíš o cvičení pro zdraví a krásu. Pomáhám lidem udržet se v kondici, zhubnout, posilovat a tak podobně. Tahle práce mi dává víc svobody. Můžu na čas odjet, když je potřeba.“

Blair se zadívala na Moiru, ale ta zasněně vyhlížela oknem ven. Hoyt s Glennou na předním sedadle stále probírali kouzla. Blair se tedy k Larkinovi naklonila blíž.

„Hele, ti dva holoubci možná přenosné kouzlo zvládnou, možná ne. Pokud ne, budeš muset nějak zvládnout svoji sestřenku.“

„Já Moiru neovládám.“

„Ale trochu ano. Pokud dostaneme šanci dostat se do jeskyně, pár jich sejmout, nebo to tam zapálit, musíme to zkusit.“

Drželi hlavy u sebe a mluvili šeptem. „A co lidi uvnitř? Chceš je taky zabít nebo upálit zaživa? To ona nedovolí. Ani já.“

taNec bohů

„A víš, jakým utrpením teď procházejí?“

„Za to nemůžeme.“

„Žijí v klecích a jsou mučeni.“ Dívala se mu upřeně do očí. „Musejí se dívat, jak vytahují a vraždí někoho dalšího. Možná už zešíleli hrůzou z představy, že jsou na řadě, možná dokonce doufají, že konec přijde co nejrychleji.“

Larkin se náhle tvářil smrtelně vážně. „Já vím, čeho jsou démoni schopní.“

„Nebo si jen myslíš, že víš. Někdy jim nevysají všechnu krev napoprvé. Někdy je nezabijí ani podruhé, jen je strčí zpátky do klece v bolestech. Je to palčivá bolest po kousnutí, pálí tě maso i kosti a neustále ti to připomíná příští smrtelné kousnutí.“

„Jak to víš ty?“

Blair k němu natočila zápěstí, kde měla zhojenou jizvu. „Bylo mi osmnáct, něco mě rozčílilo a nedávala jsem pozor. Čekala jsem na hřbitově v Bostonu, jestli jeden z nich vstane z hrobu. Chodila jsem s tím klukem do školy, byla na jeho pohřbu a slyšela jen klepy o tom, že ho přeměnili. Ale potřebovala jsem to vědět s jistotou.“

„A on ti udělal tohle?“ Larkin po jizvě přejel prstem.

„Měl pomocníky. Nováček mezi upíry by to sám sotva zvládl. Ale přišel s ním i ten, co ho přeměnil. Mnohem starší, zkušenější a silnější. Udělala jsem pár chyb, kdežto on ne.“

„Proč jsi tam šla sama?“

„Vždycky je lovím sama, Ale v tomhle případě jsem asi někomu chtěla něco dokázat. To už je dnes jedno, prostě jsem nebyla opatrná. Ten starší mě ale nekousl, jen mě držel na zemi, aby ke mně mohl nováček.“

„Počkat. Chceš říct, že takhle to ti, kdo jiné přemění, dělají? Shánějí jim potom...“

„Jídlo?“

„Aye, tak se to dá taky říct, nebo ne?“

Blair byla ráda, že se Larkin snaží pochopit strategii a myšlení nepřítele. „Někdy ano. Jen někdy. Záleží asi na

Nora roberts

tom, proč se ten starší rozhodl přeměnit a ne zabít někoho

nového. Někdy hledají parťáka pro lov nebo jen potřebují

poskoka, který by za ně dělal nepříjemnou práci.“

„Chápu. Takže tě držel, aby se ten mladý mohl napít.“ Jak

hrozné to muselo být, pomyslel si Larkin. Nemoci se po

hnout, být tam sama, tak mladá, možná zraněná, a vidět, jak

se k vám blíží někdo známý, kdo vás teď chce zabít.

„Páchl hlínou, jak vylezl z toho hrobu. A měl tak hrozný

hlad, že mi ani nešel po krku, ale kousl mě do ruky, co měl blíž. Udělal chybu, protože ta hrozná bolest mě probrala.“

Blair se na chvíli odmlčela. Larkin ji vyhodil z rovnováhy

tím, jak se dotkl její jizvy, jako by chtěl utišit starou bolest. Ani se nepamatovala, kdy se jí naposled někdo dotkl pro útěchu.

„V každém případě se mi podařilo chytit se rukou kříže, co

nosím na krku, a vrazit ho do oka tomu, co mě držel. Bože, ten řval. A ten, co mi sál krev, se tak zabral do jídla, že jsem ho snadno odrovnala. Pak už jsem je oba zvládla jedna dvě.“

„Byla jsi ještě mladá holka...“

„Byla jsem lovkyně upírů a nedala jsem si pozor.“ Zadí

vala se na Larkina tak, aby pochopil, že ani útěcha a soucit nesmějí zastínit jasný úsudek a strategické myšlení. „Kdyby se mi zakousl do hrdla, bylo by nejspíš po mně, a dnes bychom tu takhle neseděli. Ale dobře si pamatuju, co jsem cítila, když se ke mně plížil, ještě v tom pěkném černém obleku, co mu maminka dala do rakve. A vím, co cítí ti lidé v jeskyních, nebo aspoň zčásti. Pokud je nedokážeme zachránit, je smrt milosrdnější než to, co by je čekalo.“

Larkin jí sevřel rukou zápěstí, až jizvu zakryl docela,

a jemnost toho doteku Blair opět překvapila. „Tys toho kluka milovala?“

„Ano. Nebo aspoň tak, jak to v osmnácti jde.“ Málem by

na to zapomněla, na ten hrozný smutek, jaký spolu s bolestí cítila. „A mohla jsem pro něj udělat jen to, že ho rychle zabiju spolu s tím, kdo ho přeměnil.“

taNec bohů

„Tohle tě muselo stát mnohem víc než jen bolest a pálení.“

Larkin zvedl Blaiřinu ruku a políbil jí zápěstí.

Málem už zapomněla i na to, jaké je, když vám někdo po

rozumí. „Možná, ale pochopila jsem něco důležitého. Kaž

dého prostě nelze zachránit.“

„Velmi krutá lekce. A nemyslíš, že i když to nejde, neměli

bychom se aspoň snažit?“

„Takhle mluví jen amatéři. Tohle není hra nebo soutěž.

Když tě někdo přemůže, je prostě po tobě.“

„No, Cian tady není, aby se vložil do diskuze, ale ty bys

snad chtěla žít věčně?“

Blair se krátce zasmála. „Tak to kruci ani náhodou.“

Po útesech nad mořskou hladinou se procházeli i další lidé,

třebaže jich nebylo tolik, jak Blair čekala. Byl odtamtud

opravdu skvostný výhled, ale jistě existovala v okolí podob

ná, lépe přístupná místa.

Zaparkovali a vzali si jen tolik zbraní, kolik dokázali dobře

poschovávat. Někdo si sice mohl všimnout pochvy s mečem pod Blaiřiným dlouhým koženým kabátem, ale musel by mít oči jako rys.

Blair se rozhlédla po okolí a přístupové cestě, podél níž

parkovala auta. Starší pár právě vyšplhal ke kamennému stolci pod jedním z útesů a kochal se vyhlídkou, aniž tušil, jaké noční můry se odehrávají kdesi pod ním.

„Fajn, takže musíme slézt o kus níž po skále. Asi se trochu

namočíme,“ usoudila při pohledu z cesty na rozeklané útesy a zpěněný příboj pod nimi. Zadívala se na ostatní. „Zvládnete to?“

Larkin se místo odpovědi skulil ze skály, než na něj stihla

křiknout, ať počká, a hbitě lezl průrvou dolů. Neproměnil se sice v ještěrku, ale lezl po skále stejně svižně a beze strachu.

Blair mu v duchu přičetla další body.

Nora roberts

„Dobrá. Moiro, teď ty, hezky pomalu. Kdybys náho

dou uklouzla, bratránek tě snad chytí.“ Moira se pustila

stejnou cestou dolů a Blair pohlédla na Glennu.

„Nikdy jsem po skalách nelezla,“ zamumlala Glenna. „Do

teď jsem k tomu neměla důvod. Ale jednou je holt vždycky

poprvé.“

„To zvládneš.“ Blair se dívala, jak to Moiře jde, a potěšilo

ji, že je skoro stejně šikovná jako Larkin. „Není to tak hlu

boké. Kdybys náhodou spadla, nezabiješ se.“

Raději nedodala, že by si polámala kosti. To ale bylo všem

jasné. Glenna začala slézat dolů spolu s Hoytem a Blair šla

hned za nimi.

Cestou zjistila, že je ve skále dost dobrých úchytů, tedy

pokud se nebojíte o manikúru. Nedbala na vodní popra

šek a snažila se slézt co nejrychleji. Těsně před doskokem ji

v pase zachytily silné paže.

„Díky,“ řekla Larkinovi, „ale to nebylo třeba.“

„S mečem je to trochu těžší,“ prohodil a zadíval se vzhůru

na cestu, „ale docela legrace.“

„Tak popojedem. Nejspíš tam mají stráže. Možná i nějaké

vycvičené lidi.“

„Mimo klece jsme nikoho neviděli,“ řekla Glenna, „tedy

v tu chvíli, když jsme se tam dívali.“

„Teď jsme zde opravdu a naživo, tak musíme dávat pozor.

Hoyte, veď nás, znáš to tu nejlíp.“

„Je to tu ale jiné než dřív.“ Hoyt znovu pocítil starý stesk

a smutek. „Příroda i lidi se hodně změnili. Cesta tu nebyla,

ani ta ochranná stěna nebo maják...“

Když zvedl hlavu, uviděl své někdejší útesy a plošinu, kde

si zachránil život před pádem do moře potom, co bojoval s přeměněným Cianem. Na těchto útesech kdysi stál a přivolával bouři tak lehce, jako by k sobě volal věrného psa.

Hodně se změnilo, to nemohl popřít, a přesto to stále

bylo jeho místo. Teď procházel mezi skalisky, přelézal je

taNec bohů

a občas ucítil studenou vodní spršku. „Tady by měla být

jeskyně. Ale není tu nic...“

Sehnul se a položil dlaň na kámen pod nohama. „Tohle

není skutečnost. Je to falešné...“

„Možná jsme zabloudili,“ ozvala se Blair.

„Moment.“ Glenna přešla dopředu a položila dlaně vedle Hoytových. „Bariéra!“

„Přičarovaná,“ souhlasil Hoyt, „vypadá to jako kámen a půda, ale je to jen iluze.“

„Můžete to odstranit?“ ptal se Larkin a zkusmo bouchl pěstí do kamene.

„Zadržte.“ Blair se zamračila a prohrábla si zvlhlé vlasy. „Jestli dokáže tohle, možná umí mnohem víc.“ Sama také na stěnu zatlačila. „Tohle je zatraceně chytré. Nikdo se nedostane dovnitř ani ven, pokud si to Lilith nebude přát.“

„Takže zas odejdeme?“ zlobil se Larkin.

„To jsem neřekla.“

„Jsou tu i jiné vchody a okna ve stěnách. Tedy byly,“ dodal Hoyt. „Tohle je ale mocné kouzlo.“

„A nikdo se nediví, ani neptá, co se tu děje, ani lidi, co tu žijí a často sem chodí,“ přikývla Blair. „Mazané. Chtěla mít prostě soukromí. Ale my ji přece jen rozčílíme.“

Dala si ruce v bok a rozhlédla se. „Hej, Hoyte, dokázali byste s Glennou vyrýt vzkaz třeba tady do toho balvanu?“

„Jasně.“

„A jaký?“ zeptala se Glenna.

„Moment, musím vymyslet něco originálnějšího než ,Trhni si, mrcho‘.“

„Boj se,“ zašeptala Moira a Blair přikývla.

„Skvělé. Stručné a výstižné. A taky trochu drzé. Postarejte se o to, ano? A pak se pustíme do dalšího úkolu.“

„Jakého?“ Larkin rozčileně kopl do skály. „Není nic důraznějšího, než tohle kouzlo zlomit.“

„Jistě, ale teď o nás možná vůbec neví a měli bychom toho využít.“ Blair zaslechla cosi jako menší výbuch a otočila se.

Nora roberts

Ve skalisku uviděla do hloubky vyrytý nápis BOJ SE! A pod

ním ještě obrázek ženy podobné Lilith s kůlem v srdci.

„No to se povedlo! Paráda.“

„Jenom taková ozdůbka,“ usmála se Glenna a oprášila si

dlaně. „Trochu kreslím a nemohla jsem si to odpustit.“

„A co potřebujete na to přenosové kouzlo?“

Teď si Glenna dlouze povzdechla. „Čas, prostor, soustředění a zatraceně hodně štěstí.“

„Ale tady to zkoušet nebudeme,“ zavrtěl hlavou Hoyt. „Jeskyně jsou její, moje zas útesy nahoře. I když uběhlo hodně času, tohle pořád platí. Budeme pracovat nahoře.“ Obrátil se ke Glenně. „Ale musíme je vidět. Nepřeneseš nic, na co bys neviděla. Nejspíš nás pak i ucítí a pokusí se nás nějak zastavit.“

„Možná ne hned. Jelikož teď nebudeme hledat ji, ale ty lidi, nemusí si hned všimnout, co děláme, a tak získáme víc času. Ale Hoyt má pravdu, na útesech to půjde líp,“ dodala. „A pokud chceme někoho dostat ven, stejně ne sem, na tohle místo.“

„To je fakt.“ Možná se jim nepodaří odnést si z výletu slušné informace o terénu a nepříteli, přesto by nemuseli odejít s prázdnou. „A co s nimi, jestli se to podaří?“

„Pak je dostaneme do bezpečí,“ řekla Glenna a zvedla paže. „Ale pěkně krok za krokem.“

„Pokusím se vám pomoct,“ dodala Moira. „Nemám v sobě tolik kouzla, ale můžu to zkusit.“

„I menší podpora se hodí,“ přikývla Glenna.

„Dobře, vy tři tedy jděte nahoru, a my s Larkinem radši zůstaneme tady. Pro všechny případy. Cokoli se odsud vynoří, musí být prostě člověk. O to se postaráme.“

„To ale může chvíli trvat,“ upozornila Glenna.

Blair se zadívala na oblohu. „Světlo vydrží ještě dost dlouho.“

Počkala, až se ostatní octnou z doslechu, a obrátila se k Larkinovi. „Ale my dovnitř nepůjdeme. Jestli se tím kouz

taNec bohů

lem podaří otevřít tuhle jeskyni, nemůžeme tam. Myslím to

vážně,“ zdůraznila a dloubla ho do paže. „Je na tobě vidět,

co si myslíš.“

„Jo? A co teda?“

„Že tam vlítneš, popadneš pár holek v nesnázích a vrátíš

se jako hrdina.“

„S tím hrdinou se pleteš, o to mi opravdu nejde. Ale když

má hezká holka potíže, je těžké odolat.“

„Tak odolávej. Jeskyni neznáš, nevíš, kde drží zajatce, nevíš, kolik jich tam je a jaké mají schopnosti. Hele, neříkám, že bych tam taky nechtěla zajít, pokud se to otevře, nadělat trochu škody, případně někoho zachránit. Ale nikdy bychom se nedostali ven živí a odnesli by to nejspíš všichni ostatní.“

„Máme přece meče, co Hoyt s Glennou upravili – ohnivé meče.“

Blair odevzdaně trhla rameny. Bylo tak těžké vysvětlovat někomu základní strategii. „A několik bychom jich asi dostali, jistě. Jenže pak by dostali oni nás i s těmi meči.“

„Já vím, že co říkáš, dává smysl. Jen je těžké stát a nedělat nic.“

„Pokud ti tři nahoře kouzlo zvládnou, budeme mít práce dost. A ty jsi pro náš boj příliš důležitý, abychom o tebe přišli při pokusu o nemožné.“

„Ó, kompliment. Ty z tvých úst člověk často neslyší.“ Larkin se zazubil, když Blair dostala další zásah mořské spršky. „Nepůjdu dovnitř. Dávám ti svoje slovo.“ Podal jí ruku, a když ji přijala, zlehka ji stiskl. „Ale to nám nebrání pustit jim tam trochu ohně, jestli tahle zatracená skála povolí, že ne? Dobrá tečka na závěr.“

„Asi ano, ale radši se moc nerozdováděj, Larkine.“

„Už jsem se tak narodil. Co má taky chlap jiného dělat?“

Otočil se ke skále, opřel se o jeden vlhký výčnělek a ne

chal se omývat dozvuky příboje. Vypadal přitom stejně uvol

něně, jako by seděl v salonu u krbu.


38

Nora roberts

„Když teda máme čas, pověz mi, kdy a jak ses dověděla, že z tebe bude lovkyně upírů.“

„Chceš slyšet mou životní story? Tady a teď?“

Pokrčil rameny. „Aspoň nám líp uteče čekání. A přiznám se, že jsem zvědavý. Než jsem opustil Geall, ničemu tady z toho jsem nevěřil, považoval jsem to za báchorky. A teď...“ Zamyšleně pohlédl na skalní stěnu. „Co si s tím vším má chlap počít?“ zopakoval.

Musela mu dát za pravdu. Postavila se tedy vedle něj, ale tak, aby měla pod kontrolou druhou část kamenné stěny. „To mi byly čtyři roky.“

„Tak maličká jsi pochopila, že existují takhle temné a kruté věci? Že příšery nejsou jen výplod dětské fantazie?“

„U nás v rodině to bylo trochu jinak. Myslela jsem si, že

bratr bude mít tenhle dar, a záviděla jsem mu. To je asi přiro

zené, sourozenecká rivalita...“ Strčila ruce do kapes kabátu a pohrávala si s lahví svěcené vody, co s sebou vzala. „Bylo mu asi šest a půl a otec s ním začal cvičit. Jen takové základy: kotouly, základní chvaty a jednoduché zbraně. Tehdy bylo doma dost dusno, protože manželství mých rodičů se rozpadalo.“

„Proč?“

„To se stává.“ Možná bylo v jeho zemi opravdu všechno pohádkové a lidi se milovali navěky. „Když manželé nejsou spokojení a city vyprchají. Navíc matka měla takového života dost. Toužila po normálním vztahu a udělala chybu, když se provdala za někoho, kdo jí ho nemohl nabídnout. A tak vyvolávala hádky a otec se ji snažil ignorovat a raději trénoval s bráškou.“

Což znamenalo, že Blair si v podstatě nikdo nevšímal. Ubohé děcko.

„A tak jsem za nimi pořád chodila, otravovala otce, aby mě taky učil, nebo zkoušela cviky, co jsem je viděla dělat.“

„Můj mladší bráška za mnou v dětství taky chodil jako stín. Tohle je asi stejné v každém světě.“

taNec bohů

„A obtěžovalo tě to?“

„No, někdy jsem se z něj mohl zbláznit, a jindy zas v pohodě. Buď jsem si s něj dělal legraci, anebo jsem byl docela rád, že ho mám s sebou.“

„Jako u mě a bráchy. No a pak byli jednoho dne zase v tělocvičně – teda v místnosti, kde by většina normálních rodin měla obývák.“ To by ale museli být normální rodina. „My tam měli nářadí jako koně, bradla, kruhy, činky a jednu stěnu celou ze zrcadel.“

Náhle to opět uviděla, jako by tam stála. Bratra s otcem jako odraz v zrcadle a sama sebe stranou, schovanou a osamělou.

„Ani nevěděli, že je pozoruju, a otec zrovna huboval brášku, že nedokáže správně zopakovat určitou sadu pohybů. V podstatě kotoul vzad a pak hod oštěpem na terč. Mick – teda brácha – to pořád nechápal a nešlo mu to a otec se ho to zatvrzele snažil naučit. Mick se nakonec rozčílil a hodil oštěpem přes místnost.“

A ten se jí málem otřel o prsty, jako by byl určen pro její malou ruku.

„Ten jednoduchý oštěp se ke mně dokutálel a já jsem věděla, že umím, co otec bráchu učil. Jen jsem mu to chtěla ukázat, toužila jsem, aby si mě všiml. A tak jsem to udělala. Křikla jsem: ,Hele, tati, koukej,’ a pak udělala přesně to, co celou dobu nacvičovali, a v rytmu, který Mick nějak nemohl pochopit.“

Blair na moment zavřela oči, jak si tu chvíli vybavila a na chvíli jako by se svět zastavil a ona byla to jediné, co se v něm na pár vteřin pohybuje.

„A dokonce jsem se trefila do černého. Sice spíš náhodou, ale trefila. Měla jsem takovou radost, no, jak malá holka. Mick vytřeštil oči a pak... pak se tak zvláštně pousmál. Tehdy jsem tomu nerozuměla, myslela jsem si, že ho ten můj kousek jen pobavil, protože si většinu času vedl docela dobře. Otec ale neříkal nic, několik dlouhých vteřin,

Nora roberts

co se zdály jako věčnost, až jsem se lekla, že na mě začne křičet.“

„Za to, že se ti něco povedlo?“

„Že se tam pletu. Ale ne křičet, on málokdy zvyšoval hlas – kontroloval se. Spíš mě napadlo, že mě pošle nahoru za matkou, aby se mě zbavil. Ale neudělal to. Poslal pryč Micka a zůstali jsme tam jen my dva. Já a táta – a on na mě civěl.“

„Musel na tebe být přece děsně pyšný...“

„Kruci, ne!“ Posmutněle se usmála. „Byl zklamaný. Cítil zklamání, že to jsem já a ne brácha Mick. Teď se musel věnovat mně.“

„Ale přece...“ Larkin se zarazil, když se otočila a upřela na něho oči. „Promiň. Je mi líto, že tě jeho chování takhle zraňovalo.“

„Člověk těžko změní, co je dané.“ Jen další tvrdá lekce. „A tak začal trénovat mě a Mick mohl hrát baseball. To byl ten jeho úsměv, radost a úleva. Mick nikdy nestál o to, co se mu otec snažil vnutit. Byl spíš po mamince. A ta si ho s sebou taky odvedla, když se s tátou rozvedli. Já jsem zůstala s ním. A taky jsem měla, co jsem chtěla. Víceméně.“

Blair mírně ztuhla, když ji vzal Larkin kolem ramen, a nepustil ji, ani když se pokusila odtáhnout. „Tvého bráchu ani otce neznám, ale vím jistě, že jsem tady teď radši s tebou než s nimi, protože umíš bojovat jako anděl pomsty. A taky krásně voníš.“

Překvapil ji tak, že se rozesmála, docela upřímně rozesmála a v jeho objetí



Nora Roberts

NORA ROBERTS


10. 10. 1950

Nora Roberts (tento její pseudonym je zkráceninou jejího vlastního jména Eleanor Marie Robertson) se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: " Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu."

Roberts - Nora Roberts – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist