Kniha: Tajný deník Hendrika Groena - Hendrik Groen

tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku12 13

Zdejší život se skládá jen z „nikdy“ nebo „vždy“. Jeden den:

„Jídlo není nikdy včas na stole a vždy moc teplé“. A další den:

„Jídlo je vždy moc brzo na stole a nikdy ne dost teplé“.

Už jsem místní opatrně upozornil, že si svými předchozími

výroky protiřečí, ale s logikou zde moc nepochodím. „Vy to víte

určitě lépe, že, pane Groene?“

Sobota 5. ledna

Včera u večeře bylo zase pozdvižení. Na jídelníčku stálo:smažená indonéská rýže. Většina seniorů je ze staré školy, jim ses exotickými chutěmi nezavděčíte. Už v šedesátých letech, když byly

v Nizozemí představeny špagety, je s díky odmítali. Nezapadaly

do jejich týdenního schématu: pondělí – kapusta, úterý – květák

s kaší, středa – den mletého masa, čtvrtek – zelené fazolky, pátek

– ryba, sobota – polévka s chlebem a neděle – rostbíf. Když už

chtěli udělat něco opravdu bláznivého, dali si v  úterý sekanou

a ze zbytku týdne byl naprostý galimatyáš.

Cizí žvance, na ty nás neužije! Většinou dostáváme menu

týden dopředu a můžeme si vybrat ze tří různých jídel. Někdy

se ale stane chyba. Včera byla z  nepochopitelných důvodů na

výběr jen ta smažená rýže. Prý nějaký problém na stranědodavatele. Náš kuchař v tom byl samozřejmě nevinně.

A  tak jsme si mohli vybrat ze smažené rýže nebo smažené

rýže. Lidé se speciální dietou dostali chleba.

Zvedla se vlna odporu.

Paní Hoogstratenová van Dam, zakládající si na tom, aby

byla oslovována celým svým jménem, z  jídla preparovala jen

kousíčky smaženého vejce; van Gelder smaženou rýži „nežere“,

takže místo toho spořádal celou sklenici nakládaných okurek

a tlustý Bakker se hlasitě dožadoval, aby mu rýži přeliliomáčkou.

Můj přítel Everet, který s námi občas také jí, když už má dost

svého kulinářského umění, nabídl nic netušícímspolustolovníkům chilli omáčku. „Je libo k rýži trochu kečupu?“

Tvářil se jako neviňátko, když paní De Prikerová vykašlala

svou zubní protézu přímo do nakládané zeleniny. V  záchvatu

kašle byla odvedena pryč a  Evert pak obcházel s  její protézou

jako s Popelčiným střevíčkem okolo stolu a nabízel jik vyzkoušení. Když byl po incidentu předvolán na kobereček k vedoucí

oddělení, byl obrazem zhrzené nevinnosti. Sám se dokoncedožadoval hygienika, protože v nakládané zelenině „našel“ zubní

protézu.

Před večeří jsem ještě absolvoval čajový dýchánek u  paní

Visserové. Konverzace s ní je ještě slabší než její čaj. Vymluvil

jsem se, že mám od lékaře zakázáno jíst koláče. Proč? Řekl jsem,

že kvůli špatnému krevnímu obrazu. Mám zvýšenou hodnotu

cukru v krvi: 20 až 25. Vymyslel jsem si tyto nesmyslnéhodnoty, ale paní Visserová se chytla. Musel jsem si ale vzít tři kousky

koláče až budu mít krev zase v pořádku. Koláč teď leží na dně

akvária ve třetím patře. tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku12 13

Zdejší život se skládá jen z „nikdy“ nebo „vždy“. Jeden den:

„Jídlo není nikdy včas na stole a vždy moc teplé“. A další den:

„Jídlo je vždy moc brzo na stole a nikdy ne dost teplé“.

Už jsem místní opatrně upozornil, že si svými předchozími

výroky protiřečí, ale s logikou zde moc nepochodím. „Vy to víte

určitě lépe, že, pane Groene?“

Sobota 5. ledna

Včera u večeře bylo zase pozdvižení. Na jídelníčku stálo:smažená indonéská rýže. Většina seniorů je ze staré školy, jim ses exotickými chutěmi nezavděčíte. Už v šedesátých letech, když byly

v Nizozemí představeny špagety, je s díky odmítali. Nezapadaly

do jejich týdenního schématu: pondělí – kapusta, úterý – květák

s kaší, středa – den mletého masa, čtvrtek – zelené fazolky, pátek

– ryba, sobota – polévka s chlebem a neděle – rostbíf. Když už

chtěli udělat něco opravdu bláznivého, dali si v  úterý sekanou

a ze zbytku týdne byl naprostý galimatyáš.

Cizí žvance, na ty nás neužije! Většinou dostáváme menu

týden dopředu a můžeme si vybrat ze tří různých jídel. Někdy

se ale stane chyba. Včera byla z  nepochopitelných důvodů na

výběr jen ta smažená rýže. Prý nějaký problém na stranědodavatele. Náš kuchař v tom byl samozřejmě nevinně.

A  tak jsme si mohli vybrat ze smažené rýže nebo smažené

rýže. Lidé se speciální dietou dostali chleba.

Zvedla se vlna odporu.

Paní Hoogstratenová van Dam, zakládající si na tom, aby

byla oslovována celým svým jménem, z  jídla preparovala jen

kousíčky smaženého vejce; van Gelder smaženou rýži „nežere“,

takže místo toho spořádal celou sklenici nakládaných okurek

a tlustý Bakker se hlasitě dožadoval, aby mu rýži přeliliomáčkou.

Můj přítel Everet, který s námi občas také jí, když už má dost

svého kulinářského umění, nabídl nic netušícímspolustolovníkům chilli omáčku. „Je libo k rýži trochu kečupu?“

Tvářil se jako neviňátko, když paní De Prikerová vykašlala

svou zubní protézu přímo do nakládané zeleniny. V  záchvatu

kašle byla odvedena pryč a  Evert pak obcházel s  její protézou

jako s Popelčiným střevíčkem okolo stolu a nabízel jik vyzkoušení. Když byl po incidentu předvolán na kobereček k vedoucí

oddělení, byl obrazem zhrzené nevinnosti. Sám se dokoncedožadoval hygienika, protože v nakládané zelenině „našel“ zubní

protézu.

Před večeří jsem ještě absolvoval čajový dýchánek u  paní

Visserové. Konverzace s ní je ještě slabší než její čaj. Vymluvil

jsem se, že mám od lékaře zakázáno jíst koláče. Proč? Řekl jsem,

že kvůli špatnému krevnímu obrazu. Mám zvýšenou hodnotu

cukru v krvi: 20 až 25. Vymyslel jsem si tyto nesmyslnéhodnoty, ale paní Visserová se chytla. Musel jsem si ale vzít tři kousky

koláče až budu mít krev zase v pořádku. Koláč teď leží na dně

akvária ve třetím patře. tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku14 15

Neděle 6. ledna

Můj problém s únikem moči je čím dál tím horší. Žluté fl ekyobzvlášť vynikají na bílých trenýrkách. Žluté trenky by bylyvhodnější. Neuvěřitelně se stydím před dámami z prádelny, takže teď ještě

před tím, než odevzdám prádlo, ty nejhorší fl eky ručně vyperu. Je

to taková předpírka před předpírkou. Kdybych neodevzdal žádné prádlo, vyvolalo by to podezření. „Máte na sobě čisté spodní

prádlo, pane Groene?“, zeptala by se tlustá dáma z  domovních

služeb. „Ne, tlustá dámo z domovních služeb, tyhle trenýrky mám

přilepené ke své staré zadnici tak pevně, že je na sobě budu mít až

do konce života,“ byl bych pak nejraději odpověděl.

Dnešek je nějaký náročný. Tělo mi vrže ve všech pantech.

Rozklad se nedá zastavit. Maximálně člověka trápí jeho neduhy

o  něco méně, ale obrat k  lepšímu? K  tomu už nikdy nedojde.

Vlasy nezačnou z  ničeho nic zase růst. Alespoň ne na hlavě,

zato ale z uší a z nosu. Tepny se samy od sebe nerozšíří.Žádné tromby nezmizí a  kohoutek tam dole nepřestane protékat.

Všechno dohromady je jasná jednosměrka do rakve. Nikdy už

neomládneš, ani na jeden den, ani na hodinu, ani na minutu.

Stěžuju si tady jako nějaký důchodce. Kdybych měl chuť,

mohl bych jít dolů do společenské místnosti. Tam je naříkání

zabíječ času číslo jedna. Myslím si, že ještě neuběhla půlhodina,

aniž by někdo nezačal o nemocech.

Mám pocit, že jsem tak trochu ve špatném rozpoložení.

Pořád jsme pobízeni, abychom si užívali podzimu života, to

ale kruci nejde pořád.

Čas na procházku. Koneckonců je neděle odpoledne. Pak

trocha Mozarta a  pořádný lok koňaku. Možná se zastavím

u Everta, jeho tvrdohlavost má skvělé terapeutické účinky.

Pondělí 7. ledna

Zdá se, že včera bylo zahájeno vyšetřování náhlé smrti rybiček

na třetím poschodí. Ve vodě ještě stále plavalo dost kusů koláče.

Nebylo ode mě příliš prozíravé, hodit výslužku od paníVisserové do akvária. Pokud se k  ní donese, že rybičky zemřely

poté, co se nacpaly suchým koláčem, povedou všechny stopy

přímo ke mně. Musím si vymyslet dobrou obhajobu a  také se

zastavit za advokátem Duikerem pro užitečné rady. Evert jeexert na vymýšlení lží ve jménu všeobecného blaha.

V  našem domově jsou domácí zvířata zakázána s  výjimkou

rybiček a ptáků, „pokud výše jmenovaní ve stejném pořadínejsou větší než 10 a 20 cm,“ stojí v domovním řádu. To pro případ,

že by se někdo z nás rozhodl chovat žraloky nebo orly bělohlavé.

Toto nařízení způsobilo nejeden zármutek paničkám a páníčkům, kteří byli přesunem do našeho domova Západ slunce

bez milosti odtrženi od svých mazlíčků. Jakkoliv tiší a  klidní

mohli staří a nemocní čtyřnozí miláčci být, pravidla jsoupravidla – do útulku.

„Ne, vážená, je jedno, že Astor je jediný na světě, kohomilujete, nemůžeme dělat výjimky.“ tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku14 15

Neděle 6. ledna

Můj problém s únikem moči je čím dál tím horší. Žluté fl ekyobzvlášť vynikají na bílých trenýrkách. Žluté trenky by bylyvhodnější. Neuvěřitelně se stydím před dámami z prádelny, takže teď ještě

před tím, než odevzdám prádlo, ty nejhorší fl eky ručně vyperu. Je

to taková předpírka před předpírkou. Kdybych neodevzdal žádné prádlo, vyvolalo by to podezření. „Máte na sobě čisté spodní

prádlo, pane Groene?“, zeptala by se tlustá dáma z  domovních

služeb. „Ne, tlustá dámo z domovních služeb, tyhle trenýrky mám

přilepené ke své staré zadnici tak pevně, že je na sobě budu mít až

do konce života,“ byl bych pak nejraději odpověděl.

Dnešek je nějaký náročný. Tělo mi vrže ve všech pantech.

Rozklad se nedá zastavit. Maximálně člověka trápí jeho neduhy

o  něco méně, ale obrat k  lepšímu? K  tomu už nikdy nedojde.

Vlasy nezačnou z  ničeho nic zase růst. Alespoň ne na hlavě,

zato ale z uší a z nosu. Tepny se samy od sebe nerozšíří.Žádné tromby nezmizí a  kohoutek tam dole nepřestane protékat.

Všechno dohromady je jasná jednosměrka do rakve. Nikdy už

neomládneš, ani na jeden den, ani na hodinu, ani na minutu.

Stěžuju si tady jako nějaký důchodce. Kdybych měl chuť,

mohl bych jít dolů do společenské místnosti. Tam je naříkání

zabíječ času číslo jedna. Myslím si, že ještě neuběhla půlhodina,

aniž by někdo nezačal o nemocech.

Mám pocit, že jsem tak trochu ve špatném rozpoložení.

Pořád jsme pobízeni, abychom si užívali podzimu života, to

ale kruci nejde pořád.

Čas na procházku. Koneckonců je neděle odpoledne. Pak

trocha Mozarta a  pořádný lok koňaku. Možná se zastavím

u Everta, jeho tvrdohlavost má skvělé terapeutické účinky.

Pondělí 7. ledna

Zdá se, že včera bylo zahájeno vyšetřování náhlé smrti rybiček

na třetím poschodí. Ve vodě ještě stále plavalo dost kusů koláče.

Nebylo ode mě příliš prozíravé, hodit výslužku od paníVisserové do akvária. Pokud se k  ní donese, že rybičky zemřely

poté, co se nacpaly suchým koláčem, povedou všechny stopy

přímo ke mně. Musím si vymyslet dobrou obhajobu a  také se

zastavit za advokátem Duikerem pro užitečné rady. Evert jeexert na vymýšlení lží ve jménu všeobecného blaha.

V  našem domově jsou domácí zvířata zakázána s  výjimkou

rybiček a ptáků, „pokud výše jmenovaní ve stejném pořadínejsou větší než 10 a 20 cm,“ stojí v domovním řádu. To pro případ,

že by se někdo z nás rozhodl chovat žraloky nebo orly bělohlavé.

Toto nařízení způsobilo nejeden zármutek paničkám a páníčkům, kteří byli přesunem do našeho domova Západ slunce

bez milosti odtrženi od svých mazlíčků. Jakkoliv tiší a  klidní

mohli staří a nemocní čtyřnozí miláčci být, pravidla jsoupravidla – do útulku.

„Ne, vážená, je jedno, že Astor je jediný na světě, kohomilujete, nemůžeme dělat výjimky.“ tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku16 17

„Samozřejmě, vaše kočka leží celý den na parapetu, alepokud bychom zde povolili kočky, za chvíli by tu někomu ležely na

parapetu tři dánské dogy. Nebo růžový krokodýl.“

Paní Brinkmanová je místní rekordmankou; než se všeprovalilo, podařilo se jí sedm týdnů schovávat ve skříňce podpodřezem starého jezevčíka. Pravděpodobně ji někdo udal. Všichni

jsme prožili světovou válku, a přesto se zde našel jedinec, který

ředitelce nahlásil přítomnost starého psa. A místo toho, abyředitelka onoho esesáka natáhla na skřipec, raději nechaladeportovat starého psa do útulku. Psík tam ještě dva dny kňučel, než

zemřel zármutkem. Kde tehdy byli ochránci zvířat?

Podle ředitelky bylo nejlepším řešením tuto tragédii před

paní Brinkmanovou zamlčet. Když se paní Brinkmanové po

třech dnech konečně povedlo najít správnou tramvaj, která ji

dovezla do útulku, ležel pejsek už pod zemí.

Paní Brinkmanová přišla s otázkou, jestli by pejsek mohl být

znovu pohřben vedle ní, až nadejde její čas. Bylo jí oznámeno,

že „je to v rozporu s pravidly“.

Zítra ráno musím k lékaři.

Úterý 8. ledna

Na nástěnce vedle výtahu se objevilo oznámení:

V  akváriu ve třetím patře byly nalezeny velké kusy koláče.

Rybičky v  akváriu pošly po konzumaci tohoto koláče. Kdokoliv,

kdo by měl jakékoliv informace, které by pomohly objasnit tento

incident, nechť se neprodleně hlásí u  paní De Roosové, vedoucí

oddělení. Anonymita bude v případě potřeby zajištěna.

V 11 hodin jsem vstoupil do kanceláře paní De Roosové.Neskutečná hra osudu, že zrovna tato žena se jmenuje De Roos,

tedy Růžová! Jméno Kopřivová by k ní sedělo daleko víc.

Dávalo by smysl, kdyby extrémně oškliví lidé byli extrémně

milí, ale v tomto případě je to obráceně – tato osoba je protivná

jako činže v lednu.

Dobrá tedy, jsem u paní De Roosové.

Začal jsem tím, že bych možná mohl trochu objasnitkoláčový incident. Ihned byla jedno velké ucho. Pak jsem vyprávěl, jak

jsem ze slušnosti přijal koláč od paní Visserové, protože jsem

nechtěl odmítnout, a  položil jsem ho na talířek a  ten že jsem

nechal u  kuchyňského koutu ve třetím patře s  dobrým úmyslem, že někdo z  obyvatel přijme tento anonymní dar. Ke své

hluboké lítosti musím konstatovat, že koláč skončil v  akváriu

a můj modrý talířek zmizel.

De Roosová poslouchala můj příběh s nepředstíranounedůvěrou. Proč jsem ten koláč nesnědl sám? Proč právě třetí patro?

Mám nějaké svědky?

Požádal jsem ji, jestli by tato událost mohl zůstat mezi námi.

Že prý uvidí, co pro mě může udělat.

Hned ji také zajímalo, jak je vlastně možné, že paníVisserová ten koláč sama upekla. Vaření a pečení je na pokojíchzakázáno. Rychle jsem ještě dodal, že nemohu s určitostí říct, jestli

byl koláč vlastní výroby, ale bylo pozdě – koláčový incident byl

na světě. Ztratím sympatie paní Visserové, což samo o soběnebude až taková katastrofa, ale událost ještě na několik týdnů tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku16 17

„Samozřejmě, vaše kočka leží celý den na parapetu, alepokud bychom zde povolili kočky, za chvíli by tu někomu ležely na

parapetu tři dánské dogy. Nebo růžový krokodýl.“

Paní Brinkmanová je místní rekordmankou; než se všeprovalilo, podařilo se jí sedm týdnů schovávat ve skříňce podpodřezem starého jezevčíka. Pravděpodobně ji někdo udal. Všichni

jsme prožili světovou válku, a přesto se zde našel jedinec, který

ředitelce nahlásil přítomnost starého psa. A místo toho, abyředitelka onoho esesáka natáhla na skřipec, raději nechaladeportovat starého psa do útulku. Psík tam ještě dva dny kňučel, než

zemřel zármutkem. Kde tehdy byli ochránci zvířat?

Podle ředitelky bylo nejlepším řešením tuto tragédii před

paní Brinkmanovou zamlčet. Když se paní Brinkmanové po

třech dnech konečně povedlo najít správnou tramvaj, která ji

dovezla do útulku, ležel pejsek už pod zemí.

Paní Brinkmanová přišla s otázkou, jestli by pejsek mohl být

znovu pohřben vedle ní, až nadejde její čas. Bylo jí oznámeno,

že „je to v rozporu s pravidly“.

Zítra ráno musím k lékaři.

Úterý 8. ledna

Na nástěnce vedle výtahu se objevilo oznámení:

V  akváriu ve třetím patře byly nalezeny velké kusy koláče.

Rybičky v  akváriu pošly po konzumaci tohoto koláče. Kdokoliv,

kdo by měl jakékoliv informace, které by pomohly objasnit tento

incident, nechť se neprodleně hlásí u  paní De Roosové, vedoucí

oddělení. Anonymita bude v případě potřeby zajištěna.

V 11 hodin jsem vstoupil do kanceláře paní De Roosové.Neskutečná hra osudu, že zrovna tato žena se jmenuje De Roos,

tedy Růžová! Jméno Kopřivová by k ní sedělo daleko víc.

Dávalo by smysl, kdyby extrémně oškliví lidé byli extrémně

milí, ale v tomto případě je to obráceně – tato osoba je protivná

jako činže v lednu.

Dobrá tedy, jsem u paní De Roosové.

Začal jsem tím, že bych možná mohl trochu objasnitkoláčový incident. Ihned byla jedno velké ucho. Pak jsem vyprávěl, jak

jsem ze slušnosti přijal koláč od paní Visserové, protože jsem

nechtěl odmítnout, a  položil jsem ho na talířek a  ten že jsem

nechal u  kuchyňského koutu ve třetím patře s  dobrým úmyslem, že někdo z  obyvatel přijme tento anonymní dar. Ke své

hluboké lítosti musím konstatovat, že koláč skončil v  akváriu

a můj modrý talířek zmizel.

De Roosová poslouchala můj příběh s nepředstíranounedůvěrou. Proč jsem ten koláč nesnědl sám? Proč právě třetí patro?

Mám nějaké svědky?

Požádal jsem ji, jestli by tato událost mohl zůstat mezi námi.

Že prý uvidí, co pro mě může udělat.

Hned ji také zajímalo, jak je vlastně možné, že paníVisserová ten koláč sama upekla. Vaření a pečení je na pokojíchzakázáno. Rychle jsem ještě dodal, že nemohu s určitostí říct, jestli

byl koláč vlastní výroby, ale bylo pozdě – koláčový incident byl

na světě. Ztratím sympatie paní Visserové, což samo o soběnebude až taková katastrofa, ale událost ještě na několik týdnů tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku18 19 podpoří již panující nedůvěru na našem oddělení a  roznesou se pomluvy.

Zašel jsem k lékaři. Ten byl ovšem nemocný. Pokud seneuzdraví do pondělka, přijde za něj náhrada. S urgentnímiproblémy můžeme za doktorem konkurenčního domova důchodců.

Někteří místní by raději zemřeli, než aby si nechali prohlédnout své svraštělé tělo od toho „šarlatána z domova Stmívání“.

A někteří by nejraději kvůli každému prdu volali vrtulník. Mně

osobně je jedno, který doktor mi řekne, že toho se mnou už

mnoho nenadělá.

Středa 9. ledna

Včera na mě trochu dolehla ta událost s  mrtvými rybičkami.

Z čaje od paní Visserové a všech těch nervů jsem dostalpořádný průjem. Polovinu dopoledne jsem strávil na záchoděs knížkami, které jsem si půjčil ze společenské místnosti.

Hezké slovo, „společenská místnost“, ale ten názevneodpovídá její reálné funkci. Měla by se spíš jmenovat „RRR místnost“, kde trojité R by bylo zkratkou pro reptání, roznášení drbů

a rozebírání nemocí. Pro některé je to náplň dne.

Evert se u mě zastavil a přes záchodové dveře měinformoval o nejnovějším vývoji událostí: Nikdo nikomu nevěří a jeden

ve druhém vidí potenciálního vraha rybiček. Má nepřítomnost

ostatní popudila. Poprosil jsem Everta, jestli by mohlnenápadně rozšířit zprávu o mém průjmu, který by posloužil jako alibi.

Sám se nezmůžu na víc, než si pootevřít dveře na záchod a na

chodbu. Normálně mi můj vlastní smrad nedělá problém, ale

teď je mi zle ze sebe samotného. A  to doslova a  do písmene,

protože jsem jen vypočítavé lejno, což je v  tomto případě přirovnání více než výstižné.

Když už je řeč o  vzduchu, musím se jít na chvíli vyvětrat. Po

dni stráveném pojídáním sucharů a živočišného uhlí jsem seodvážil vyjít ven. Vydal jsem se hledat orsej jarní, což je podlenovin a dokonce! i podle kalendáře přírody Fenologické společnosti

první opravdový ukazatel jara. Pokud by se mi povedlo najít také

nějaký devětsil, kerblík nebo březnovou fi alku, bylo by jasné, že

jaro je tu. Až na to, že netuším jak všechny ty rostliny vypadají.

Příroda předběhla sama sebe o šest týdnů. To je špatnázpráva pro tažné ptáky, kteří se zrovna letos rozhodli přezimovat

doma, protože studená vlna má teprve přijít.

Čtvrtek 10. ledna

Tento domov má krásnou zahradu, která je z nepochopitelných

důvodů zamčená. V  zimě do ní nikdo nesmí. Pravděpodobně

nás chtějí ochránit před nečekanými nástrahami. Vedení vínejlépe, co je pro obyvatele nejlepší.

Z toho tedy vyplývá, že pokud chcete v této roční doběvytáhnout paty z  domu, jste odkázáni na nejbližší okolí domova. Ohyzdné domy z konce šedesátých let. Smutné pásy zeleně,

ze kterých se staly skládky. Člověk nabývá dojmu, že úklidové