načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajný deník Anny Boleynové - Robin Maxwell

Tajný deník Anny Boleynové

Elektronická kniha: Tajný deník Anny Boleynové
Autor:

Bláznivě zamilovaný Jindřich VIII. propadl kouzlu Anny Boleynové s takovou silou, že až otřásl základy Anglie a křesťanství. Přes silný odpor církve se s Annou oženil. Jenže když mu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 364
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 2.
Název originálu: Secret diary of Anne Boleyn
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Blažena Kukulišová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-746-6071-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Alžbětě je v prvních měsících její vlády tajně doručen deník její matky Anny Boleynové. A četba tohoto deníku, který osvětluje mnohá tajemství o Alžbětině matce i otci Jindřichu VIII., je konfrontována s tím, čemu je vystavena Alžběta v počátcích své vlády - včetně milostného vztahu. Dobové reálie odpovídají skutečnosti a kniha je zajímavým pokusem o přiblížení vděčného historického tématu čtenářům. Historická freska popisuje poměry v Anglii a především na anglickém trůně od doby vlády Jindřicha VIII. do počátku panování Alžběty I.

Popis nakladatele

Bláznivě zamilovaný Jindřich VIII. propadl kouzlu Anny Boleynové s takovou silou, že až otřásl základy Anglie a křesťanství. Přes silný odpor církve se s Annou oženil. Jenže když mu porodila místo syna dceru, bez milosti ji dal popravit. Deník, který si tajně vedla, se dostal do rukou mladé královně Alžbětě.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Robin Maxwell - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 1997 by Robin Maxwell

Translation © Blažena Kukulišová, 2001

Copyright © ALPRESS, s. r. o., 2001

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu

THE SECRET DIARY OF ANNE BOLEYN

přeložila Blažena Kukulišová

Redakční úprava Blanka Sýkorová

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2001

Vydání druhé, 2012

ISBN 978-80-7543-784-6


Věnováno mé matce


5

Poděkování

Tato kniha je výsledkem dvaceti pěti let vášnivého zájmu

o úžasný svět tudorovské Anglie. Na jeho počátku stály dva

romány Norah Loftsové, jejichž prostřednictvím jsem seseznámila se dvěma velkými postavami počátku šestnáctého

století, Annou Boleynovou a Kateřinou Aragonskou.

Jakmile můj prvotní zájem přerostl ve vážné odbornézaujetí, získala jsem neocenitelné znalosti a pohled do života hrdinek a doby, v níž žily, z biografií Carolly Ericksonové, Marie Louisy Bruceové, Elizabeth Jenkinsové a PaulaJohnsona. Kniha Svět osvětlovaný pouze ohněm od Williama Manchestera mi byla zdrojem pochopení Luthera aprotestantské reformace.

Ze srdce děkuji vydavatelce Jeannette Seaverové zahluboké pochopení mé práce, redaktorce Ann Marloweové za to, že toho o šestnáctém století věděla více než já, a své agentce Kim Witherspoonové za její úsilí, aby tato knihanalezla svůj pravý domov.

Osobně jsem zavázána nesmírným vděkem několikadalším lidem. Moje učitelka Deena Metzgerová mi pomohla překlenout obrovský skok od psaní scénářů k napsání románu. Billie Morton, můj drahý přítel a už patnáct let věrný spojenec, mi dal nejen počáteční podnět, abych tuto knihu

6

napsala, ale také mě ustavičně pronásledoval svou laskavou,

avšak sžíravě upřímnou kritikou a připomínkamipromeška

ných příležitostí. Moje matka, „kapitánka se lvím srdcem“,

je nejvěrnější a nejoddanější příznivkyní mé spisovatelské

kariéry a zůstává mou největší inspirací.

Svému manželovi, příteli, učiteli a partnerovi MaxuTho

masovi jsem zavázána nejhlubším vděkem za jeho lásku

a pochopení. S vytrvalou loajalitou a laskavostí měpodpo

ruje po stránce fyzické, emocionální, duševní i materiální po

všechny ty roky, co jsme spolu.

Kapitola 1

„P

ro rány boží!“ zahromovala Alžběta. „Cožpak mi

nedáte ani jeden den pokoj od toho únavnéhodomlouvání? Bolí mě z vás hlava.“

Královnini rádci dokázali jen stěží udržet krok sneobyčejně vysokou a štíhlou ženou, rázující po rozlehlémtrávníku Whitehallu ke svému jezdeckému koni.

Její vrchní rádce William Cecil, vážný a spolehlivý muž středních let, se zmítal mezi obdivnými a zoufalými pocity vůči své nové mladé královně, oblečené teď do purpurového jezdeckého úboru, se zlatými vlasy volně rozpuštěnými a vlajícími za ní. Ve svých pětadvaceti letech byla Alžběta z rodu Tudorovců tak umíněná a paličatá, že se to dalo sotva slovy vypovědět. Byla bezstarostná, postrádala vše, co by jen vzdáleně připomínalo sebekázeň, měla mysl ostrou jako břitva a nevymáchaná ústa, nehodící se mezi anglickémonarchy. Byl ovšem nucen připustit, že má široký rozhled a úžasný intelekt. Mluvila šesti jazyky tak plynně jako svou mateřštinou a byla právě tak charismatická, jako byl za svého dlouhého a bouřlivého života její otec Jindřich VIII. Jen kdyby, pomyslel si Cecil, jí nedělalo zvrácené potěšení pobuřovat vznešené lordy, které jmenovala svými rádci.Cecil se rozhodl pokoušet znovu její hněv.

„Snažně Vaši Výsost prosím, abyste ještě přemýšlela nad arcivévodou Charlesem. Je to nejlepší partie z celéhokřesťanského světa, a navíc prý krásný muž s pohlednou tváří.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„A co je důležitější,“ dodala Alžběta s očividně necudným pohledem, „má pěkná stehna a nohy.“

„Bylo mi řečeno, že když sedí na koni, nejsou jehoshrbená záda znatelná,“ dodal lord Clinton s nadějí, že tím snad přece jen královnu přesvědčí. Ale Alžběta se rázně zastavila a otočila se k družině rádců tak zprudka, že do sebe naráželi jako hráči v nějaké divadelní komedii.

„A mně bylo řečeno, že je to mladá zrůda s obrovskouhlavou! Dobrotivý bože, tak ubohý výběr manželů, co mipředkládáte, mi dává málo chuti změnit manželský stav.“

„Princ Erik je...“

„Obyčejný Švéd,“ dořekla Alžběta.

„Ale je velmi bohatý, Vaše Výsosti, a neobyčejně šlechetný.“

„Jenže co ta směšná a uculující se delegace, která k nám dorazila v karmínových šatech se sametovými odznaky, na nichž bylo srdce probodnuté šípem...?“ Alžběta obrátila oči v sloup. „Žádáte po mně, abych vzala v úvahu francouzského krále, jenž nám ukradl Calais, náš jediný zbývající přístav na pevnině..., a Filipa, osmahlého španělského vdovce po mé královské sestře, který je oddaný a neochvějný katolík?! No tak, pánové, snad by se našlo něco lepšího.“

„Vyhovovali by vám tedy lépe angličtí nápadníci?“

„Angličtí nápadníci?“ Zdálo se, že Alžbětiny oči zvlídněly a v koutcích jejích rudých úst se objevil slabý náznak úsměvu. Otočila se a pokračovala volnějším krokem ke svému urostlému kaštanovému hřebci se zlatě lemovaným sedlem a k vysokému, dobře stavěnému muži sesebevědomým postojem a atletickou grácií, stojícímu vedle něj suzdou v ruce. Cecil pohlédl na roberta Dudleyho, královského podkoního, s tichou útrpností. Byl to zajisté Dudley, kdovyvolal úsměv na královniných rtech a rozvlnil její chůzimalátným pohupováním, když docházela k hřebci.

„Vskutku,“ zavrněla, „mí angličtí nápadníci mi vyhovují lépe.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Cecil slyšel, jak si rádcové při pohledu na robertaDudleyho potichu vyměňují reptavé poznámky. Urážlivé nadbíhání tohoto arogantního šlechtice a královnino ještě skandálnější přijímání jeho pozorností vytvářelo nezdravé klima, které zhoršovalo Alžbětiny šance na ctihodný sňatek doma či v cizině. Neboť Dudley, považovaný mnohými za královnina milence, byl ženatý muž. Cecil odehnal ze své mysli úvahu, že za Alžbětiným rozverným chováním tkví snaha zajistit si, aby se nemusela nikdy vdát a místo toho si mohla v průběhu své vlády udržovat několik milenců, anebo, snad ještě hůře, že se u královny možná projevují vlohyzděděné po matce. Boleynovská krev byla poskvrněnaperverzitou. Zdálo se, že si všichni – od Alžbětiných královských rádců, vytrvale jí předkládajících výběr vhodných ženichů, přes její učitelku z dětství, jež královnu naléhavě prosila, aby už konečně přišla k rozumu, až k jejím věrným poddaným, kteří jí každým dnem posílali petice – přejí, aby se z důvodu vlastní cti a pro dobro království provdala a předala otěže vlády svému zákonnému manželovi.

Alžběta přistoupila k Dudleymu, jenž se narovnal zhluboké úklony a stál zpříma a mužně; pevné rysy obličeje a jasný výraz jeho očí nutily dokonce i Cecila připustit, že podkoní je ztělesněním mužné ušlechtilosti. Dudley upřeně pohlédl na královnu. Aniž by si všímala nesouhlasnýchpohledů svých rádců, Alžběta se natáhla, s bezstarostnoudůvěrností políbila Dudleyho na tvář a přejela dlouhými bílými prsty po jeho obličeji, pomalu hladíc výraznou linii jehočelisti a brady, a na závěr ho lehce pošimrala v prohlubni na krku.

„Jak se daří mému skvělému hřebci?“ otázala se spotlačovaným úsměvem. Snad to bylo způsobeno rozčilenýmržáním a frkáním, které se za ní ozývalo, že zvučně poplácala svalnatý bok hnědáka, čímž poskytla svým ohromenýmrádcům vzdálenou a útěšnou možnost myslet si, že královnina poznámka nebyla až tak vulgární, jak měli podezření.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Obrátila se k Cecilovi a udělila rádcům hřejivý a laškovný úsměv. „Moji drazí rádcové, Clintone, Arundeli a Northe, velmi si cením vašich dobrotivých rad a beru si je k srdci.“Dovolila robertu Dudleymu, aby jí pomohl na hřbet koně, usadila se vzpřímeně a vznešeně v sedle a shlédla znovu dolů na muže. „Zvolit si manžela a krále není snadné a vyžaduje to mnoho přemýšlení. Odpusťte tedy ubohé slabé ženě, že se zdráházavázat. Avšak jedno vám slibuji. Až dospěju k rozhodnutí,budete určitě první, kdo se to dozví. Hezký den, pánové.“

rychle pobídla koně a ten se rozběhl. Dudley se sposměšnou důstojností uklonil rádcům, vyhoupl se do sedla avyrazil za královnou, vzdalující se rychlým cvalem.

Cecil a ostatní posmutnělí rádci se otočili, a aniž pohlédli jeden druhému do očí, vraceli se ustaraně pomalou chůzí do královského paláce.

Bylo už pozdní odpoledne, když se první sluneční paprsky prodraly zataženou oblohou a dopadly přes okna chaty jako zlatý pás na Alžbětina perleťově bílá obnažená ňadra.Dudley, opřený o loket těsně vedle ní, přejížděl zvolna mezi drobnými, hedvábně hebkými hrbolky svou něžnou rukou se zdrsnělou kůží. Otřel se o růžovou bradavku a ta se pod jeho dotekem pohnula. Z úst, jejichž namalované rty teď byly dočista slíbány, se vydral nečekaný vzdech. Její oči se pod víčky zachvěly a pomalu otevřely.

Alžběta a Dudley se projížděli hodnou chvíli po zelených dubnových polích a nakonec dojeli ke královské lovecké chatě, hrubému a malému dřevěnému domku při kraji Dunctonova lesíku. Dvojice vešla rozesmátá dovnitř, bezdechu po velmi namáhavé jízdě a s krví divoce proudící vcelém těle, a padla si do vášnivého objetí s polibky a dalšími důvěrnostmi, jichž v průběhu předchozích měsíců neustále přibývalo.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Chováš se troufale ke své královně, má lásko,“zamumlala Alžběta se sotva postřehnutelnou příkrostí.

Dudley její slova zvážil, sebral v sobě odvahu a odvětil: „Mám v úmyslu jít ještě dál, Výsosti.“

Její dlouhý a upřený pohled měl rozhodně vyvolat váhání, avšak Dudley byl natolik vzrušený, že na to téměř nedbal. Alžbětiny rukávce a korzet spočívaly rozhalené kolem jejího štíhlounkého pasu, ale sukně a spodničky sametovéhojezdeckého úboru byly na jejích bocích a nohou stále ještěnedotčené, i když byly zmačkané a zplihlé po odpoledni plném horoucích objetí.

Jeho ruka polaskala Alžbětin vosí pas a horkou, vlhkou rýhu zad. Vsunul prsty o něco níž pod krajkovou spodničku, nahmátl hebkou prohlubeň mezi jejími hýžděmi a prudce přitiskl její boky ke svým. Když se potěšeně zajíkla azalaala po dechu, odvážil se vsunout ruku opatrně dál podrozvolněné sukně a nahmatat kopeček jejího ochlupení.

„robine, přestaň.“

Na její rozkaz odpověděl vášnivým polibkem, při němž jí zakryl ústa. Podvolila se mu, ale bez vroucnosti.Odvrátila obličej.

„Teď mi neříkej, ať přestanu, Alžběto.“

„Ano, přestaň, říkám ti, přestaň!“ Její hlas se změnil,ztratil svou hedvábnou měkkost. Vláčnost jejího těla vystřídala dřevěná ztuhlost. Dudleyho obličej zalil bezmocný ruměnec. Vytáhl zdráhavě ruku z královniných nařasených sukní.

Když se namáhavě snažil ovládnout se, Alžběta siprohlížela jeho krásný obličej. Neskrývaná touha po jejím těle, kterou milovala a jíž se obávala, po jejím rozkazu ustoupila náhlé zlosti a posléze něčemu jinému, co se dalo rozpoznat obtížněji. Byl to její poddaný. V jeho očích se zračilzmatek z tohoto zvláštního postavení. Věděl, že je to jediná žena v Anglii, která má moc takto velet muži. Tato triumfující síla byla něčím novým, jelikož její korunovace proběhla teprve před třemi měsíci, a robert Dudley byl jejím dobrýmpříterOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

lem už od raného dětství. Poté co se stala královnou, nabyly

jeho oddané city ještě více na vroucnosti, která jí připadala

zcela neodolatelná. S velkou okázalostí ho jmenovalakrálovským podkoním a on jel v korunovačním průvodu pyšně

za ní tak, že to viděl celý svět. Většina lidí se domnívala, že

už mezi nimi došlo k nejintimnějšímu sblížení. To mu však

Alžběta stále ještě odpírala.

„robine, lásko...“ Pohladila jeho horkou, vlhkou tvář.

„Neříkej mi lásko,“ odvětil podmračeně.

„Budu ti říkat, jak budu chtít,“ odsekla břitce. Světla už rychle ubývalo a oba věděli, že jejich vzácná společná chvíle brzy skončí. Alžběta se posadila, oblékla si zpátky korzet a začala zápolit s četnými knoflíčky. „Pojď, pomoz mi s tím.“ Škádlila ho koketním úsměvem, a přestože bylpopuzený, byl tou křehkou dívkou jako vždy zcela okouzlen. Jeho nemotorné prsty provlékaly perleťové knoflíčky saténovými oušky. Pak jeho prsty úmyslně sklouzly a ruka se otřela oňadro, schované v korzetu.

„Tví rádcové jsou strachem celí bez sebe,“ prohlásil. „Myslí si, že máš v úmyslu vzít si mě a udělat ze mě krále.“ Posadil se a přitáhl blíž košili a vestu, ale do očí se jí nepodíval.

„A co prosím bychom asi udělali s tvou dobrou a věrnou ženuškou?“

„S mou ženou? Já mám ženu?“ zažertoval.

Stoupla si před něj a přiměla ho, aby jí pohlédl do očí. „Kdybychom byli ty a já manželé, zapomněl bys i na mě tak snadno?“

Viděl, že udělal chybu nejen tím, že zlehčoval své vlastní manželství bez lásky, ale také tím, že jí připomněl chladnokrevnost, s níž její otec zavrhoval své manželky včetně Alžbětiny matky. Ale tato dívka, jeho královna, jeho láska Alžběta, ho svou vrtkavostí doháněla k šílenství. Někdy se mu otevírala jako květina slunečnímu svitu, smála se,laškovala a spřádala šibalské plány téměř tak, jak to dělávali v dětství. Tenkrát bývali jako omámení, radostí celí bez sebe

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

ve společnosti toho druhého. Dokonce zvažovala, že se za

něj provdá. Občas po něm chtěla, aby se choval jako silnější,

aby jí vládl a byl její pán. Pak se její nálada s rychlostí letní

bouřky proměnila a zdrsněla, dobírala si ho probezvýznamnost a pohrávala si s ním jako s šachovou figurkou.

„Mám příliš mnoho nápadníků, robine – prince, krále a císaře –, než abych pomýšlela na sňatek s tebou.“ Řekla to uštěpačně, ale vycítil, že se obměkčuje. Sledoval její pohyby, když si oblékala sametový kabátek, když do něj vklouzla s maličko svěšenými rameny a s nezaostřenýmpohledem v očích, čelo zachmuřené a napjaté. Ve snaze přivést ji zpátky k vlídnosti se napřímil a stoupl si vedle ní tak, že čněl vysoko nad ní. Promluvil na ni sladkým hlasem anaklonil její hlavu tak, aby směřovala k jeho.

„Nemyslíš, že máš své vlastní věrné poddané na to, aby ti dali dědice anglického trůnu?“

„Dědice?“ V očích se jí hněvivě zablesklo. „Dědice,robine? O to tady jde? Ne o lásku, nýbrž o královskéhopotomka? ‚Král robert, otec mnoha synů, vznešený vládce Anglie, a ach ano, abychom nezapomněli, manžel Alžběty.‘ “

„Překrucuješ moje slova, nesprávně sis to vyložila!“ zvolal.

Zase zvolil špatně a dopustil se chyby. Alžběta prošla po podlaze z hrubých prken a s nachovým obličejem zamířila ke dveřím chaty. Její nástup na trůn byl pochmurnoucestou, lemovanou mrtvými. robin Dudley byl její láska, ne její pán. Mluvit o dědicích v tak sladkých okamžicích bylonemístné. Otevřela dveře, ale Dudley je rázně přibouchl.

„Nech mě vyjít.“

„Ne, Alžběto.“

„Nařizuji ti to!“ zahřímala.

Dudley viděl, jak pod pergamenovou kůží na Alžbětiných klenutých spáncích pulzují fialové žíly. Viděl, že má nakrajíčku pláč. Klesl před ní na kolena.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Vaše Veličenstvo...“ Chvíli nedokázal pokračovat; jeho rozumně uvažující mysl zaplavil strašný příval emocí.Prosebně k ní pozvedl paže a objal ji v pase. I přes četné vrstvy látky a kostice korzetu cítil, jak se chvěje. „Ach, odpusťte mi, prosím.“

„robine, vstaň... Neměla jsem v úmyslu tě...“

„Ne, ne, nechte mě mluvit.“ Ačkoliv měl hlavu skloněnou, mluvil tak náruživě, že bylo každé jeho slovo zřetelné a jasně slyšitelné. „Znal jsem vás jako dítě, Alžběto. Narozená jako královská princezna a pak odvržená jako levoboček otcem, který chtěl pouze syny. Vyhnaná ode dvora k životu v ústraní a chudobě. Trpěla jste bez jeho péče. Ale já jsem v té školní třídě, kam mě můj otec posílal, nalezl klenot. Oslnivou mysl, vřelou duši a hezounký obličej, bledý jako yorkshirská růže. Už tenkrát jsem vás miloval. Byli jsme bratr a sestra, přátelé, spolužáci. Smáli jsme se spolu a plakali a občas si taképomáhali, že je to tak?“

Dudley nezvedl hlavu, aby si poslechl odpověď, ale věděl, že Alžběta jeho slova vyslechla. Při vzpomínce nadětství a staré časy se přestala třást a její dech se zpomalil a zklidnil.

„Ta křehká, líbezná dívenka přežila vládu a smrt svého chorého bratra, krvavou vládu své sestry... a stala sekrálovnou Alžbětou. Ta dívka je pryč, ale z mé mysli nezmizelasestra, přítelkyně, družka z dětských her. Zůstává. Nyní však cítím nenasytnou vášeň po ženském těle. Vytváří se tímhluboké a strašné pouto mezi námi dvěma. Je pravda, že jsem podle zákona ženatý s Amy Dudleyovou. Ale s vámi jsem oddán srdcem, duší a myslí.“

„robine...“ Alžbětin hlas byl tichý, ale on ji umlčelpohledem očí, které se pevně upíraly do jejích.

„Nechte mě to doříci. Jsem zcela váš – poddaný, vazal,poslušný služebník. Kdybyste mě měla za manžela, pořád ještě byste mi rozkazovala a já bych dosáhl ráje na zemi. Když si vyberete jiného chotě kvůli spojenectví, pochopím to a budu

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

vám sloužit. Když si vyberete jiného muže z lásky..., jedna

moje část bude chřadnout a skomírat. Ale teď měposlouchejte, Výsosti. Ať už se rozhodnete naložit se mnoujakkoliv, budu vás vždycky milovat tak, jako když jsem vás spatřil

poprvé, a budu bojovat a třeba i zemřu, nechám se roztrhat

na kusy, abych zachránil tuto zemi a vaše právo vládnout jí

tak, jak si budete přát.“

Dudley si bez varování roztrhl košili a kazajku a obnažil svou hruď. Lesklý kov dýky se zableskl a řízl.

„Proboha, robine!“ Alžběta v pláči klesla na kolena apřitiskla prsty k ráně, aby zastavila proud krve. „Nenechala bych tě zemřít pro mne. Chci, abys pro mne žil..., miloval mě. Miluj mě, teď.“

robin Dudley nemohl jinak než svou královnuposlechnout.

Byla už tma, když s klapáním kopyt projeli branamiwhitehallského paláce a zastavili své zpěněné koně před vstupním

portálem, ozářeným pochodněmi. Stráže a sluhové sepostavili do pozoru, ale sklopili zrak, když Dudley pomáhalAlžbětě dolů z koně a jejich těla se k sobě na chvíli přimkla, než

se její nohy dotkly země. Měla na sobě jeho dlouhý plášť,

do něhož ji ochranitelsky zabalil. Věděla, že její lidé je zpod

sklopených víček pozorují, a v náhlé snaze o dekorumformálně podala svému královskému podkonímu ruku. Uchopil

její prsty a s kolenem opřeným o zem je políbil.

„Výsosti, jsem vám vždy k službám.“

Natáhla ruku a dotkla se jeho ramene, pak se otočila a rychle prošla kolem mužů střežících široký vchod dopaláce. Prokráčela kolem kolbiště a přes galerii vedoucí do královských komnat. Chodba, osvětlená pochodněmi, vyadala strašidelně, avšak Alžběta se v ní necítila ani trochu sama, protože její hrdou chůzi sledovaly oči jejích předků z rodu yorků a Tudorovců. Pokaždé přitom cítila tíhu rodové

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

posloupnosti a autority, která jako by v pravý čas prostoupila

její tenkou alabastrovou pokožkou a dodala pádnosti jejímu

nároku na anglický trůn.

Než vyšla po zadním schodišti do svých komnat, sundala jednou rukou ze zdi pochodeň, aby si jí svítila na cestu, a druhou rukou si vykasala sukně nad kotníky, protože hrubé kamenné schody bývaly zrádné i za denního světla. Cesta byla úzká a tmavá a pochodeň vrhala na zdi podivné stíny. Do Alžbětina nosu vnikal zápach vlhkosti a stále ještě cítila robinovu blízkost. Náhle se v duchu přenesla do doby před necelými pěti lety, kdy pokradmu scházela pozdě v noci po jiném zatuchlém a temném schodišti a v ruce svírala nepochodeň, ale jedinou svíci ve strachu, aby při té nebezpečné a tajné akci nebyla přistižena.

Byla vězněm v obávaném londýnském Toweru, obviněná nevlastní sestrou Marií, v té době královnou, ze spiknutí proti koruně. Vyděšená a slabá, protože jen nedlouhopředtím churavěla, trávila Alžběta dlouhé dny svého uvěznění studiem a překládáním milovaných řeckých textů. Po pravdě řečeno, ty úkoly, které si sama ukládala, nedokázalyodvrátit její myšlenky od krutého strachu z předčasné smrti. To strašné místo už vidělo příliš mnoho poprav. Před sedmnácti lety tam zemřela její vlastní matka a o něco později tu přišla o život také otcova pátá manželka, její sestřenice Kateřina Howardová. Teprve před několika měsíci usekli natowerském popravišti hlavu její další sestřence, jen šestnáctileté Janě Greyové; byla královnou pouhých devět krátkých dní. Alžběta se zachvěla při vzpomínce na čísi poznámku o tom, jak z jejího krku vyteklo tolik krve, že by to nikdo v tom drobném těle nečekal.

Alžběta scházela opatrně po schodech beauchampské věže, zakrývajíc svíčku dlaní druhé ruky tak, aby bylo světlo co nejslabší. Věděla, že kdyby ji tu přistihli, nedopadlo by to s ní dobře, a ještě hůř by to odnesla její laskavádozorkyně, která se slitovala nad křehkou dívkou, na niž měladorOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

hlížet. Nebo, jak si Alžběta cynicky pomyslela, v ní možná

neviděla zrádkyni, nýbrž dceru dobrého krále Jindřicha abudoucí královnu, která jednou usedne na trůn a vzpomene si

na dobrotu své někdejší žalářnice. Tak či onak přivřela ve

správnou chvíli oči a Alžběta tedy poprvé po více než dvou

měsících zakusila radostnou volnost bez dohledu dozorců.

V polovině cesty dolů po věžním schodišti se zarazila, když zaslechla někde v dálce žalostné tiché sténání. Chvíli si pomyslela, že se jí to snad jen zdálo – zadoufala, že se jí to jenom zdálo – neboť to byl strašný zvuk vydávanýčlověkem, jehož existence byla jedním dlouhým utrpením. Mnozí vězňové neměli takové štěstí jako ona, byli zavření vtmavých a studených celách bez oken, za postel jim sloužila jen zatuchlá otep slámy, klouby měli rozbolavělé a kůžirozpraskanou a pokousanou od dotěrného hmyzu.

„Dobrotivý bože,“ říkala si Alžběta znovu a znovu, snažíc se vypudit ten zvuk z uší.

Ve chvíli, kdy došla do druhého mezipatra, se náhle ze tmy vymrštila ruka a pevně ji uchopila kolem zápěstí.Zalaala po dechu a otočila se. Spatřila robina Dudleyho, jehož smělá pohledná tvář rozjasňovala šero věžního schodiště.

„Alžběto, díky bohu!“

S hlasitým povzdechem, neboť žádná slova nemohlavyjádřit hlubokou úlevu ani silný nápor lásky, kterou cítila kdávnému příteli, klesla ztěžka na robinovu rozložitou hruď a jeho silné paže objaly její chvějící se tělo. Horké slzy, jež se jí vyhrnuly z očí, zmáčely jeho plášť. Otřásala se vzlyky. Pevně ji držel a ve spěchu s ní šeptem promlouval. Obavěděli, že tyto ukradené chvíle až příliš brzy skončí.

„Zacházejí s tebou dobře?“ tázal se.

„Docela dobře.“ Popotáhla a konečně se uklidnila. „A s tebou?“ Pohlédla na něj v třepotavém světle svíce. „robine, jsi tak hubený.“ Dotkla se jeho propadlé tváře.

„Jídlo, které mi nosí, je slušné, ale v posledních týdnech jsem trpěl průjmem.“ Neřekl to, ale Alžběta se dohadovala,

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

že ty nevolnosti způsobila nedávná poprava jeho otce astaršího bratra.

„Je mi tolik líto, co se stalo tvému otci a Johnovi. Jak se daří ostatním?“

„Mí bratři jsou v pořádku. Vězení není tak strašné, když v něm trávíš čas ve společnosti rodiny. Mě ale vězní osamotě, mám vlastní celu v patře pod nimi.“

Dudleyovi byli uvězněni za podíl na nešťastném aarogantním intrikování svého otce ve snaze dosadit na trůn Janu Greyovou, aby byl jeho syn Guildford, Janin manžel,korunovaným králem.

„Možná,“ uvažovala Alžběta nahlas, „že to, jak jsi tyjediný ze všech bratrů prohlásil Janu královnou, rozlítiloMarii natolik, že tě uvěznili v izolaci.“

„Na tom nezáleží,“ prohlásil Dudley, zdráhavě uvolnil Alžbětu ze svého objetí a přidržel si ji na délku paží.„Pověz mi, jak se daří tobě. Jestli byl někdo uvězněnnespravedlivě, jsi to ty.“

Měl pravdu. Její uvěznění bylo důsledkem vzpourymladého Thomase Wyatta, který využil Dudleyova povstání k tomu, aby se postavil proti Mariinu zasnoubení scizincem, španělským princem Filipem.

„Není však snadné pochopit, že mohla Marie uvěřit mé spoluvině, robine? Výslovným cílem toho spiknutí bylo svrhnout ji z trůnu a dosadit tam mne.“

„Proč si to nenechá vysvětlit od své rozumné sestry?“

„Psala jsem dopisy, prosila o audience, ale nedostala jsem nikdy odpověď či svolení. Ten proradný Španěl de Quandra mě odjakživa nenáviděl. Otravuje její mysl proti mně. Ale nikdy nenajdou řádný důkaz o mé účasti na plánechubohého Wyatta.“

„Kdo potřebuje řádné důkazy?“ zamumlal robin zasmušile. „Je mnohem pravděpodobnější, že zemřeme kvůli lživé výpovědi nepřítele než na základě pravdivého obvinění.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Z útrob kamenné věznice se znovu ozvalo tiché sténání a rozléhalo se po tmavém schodišti, jako by chtělo dvěma mladým vězňům připomenout jejich vlastní osud. Z cupitání krys, které jim pobíhaly kolem nohou, se chvěli odporem.

Alžbětu náhle zachvátila nevýslovná hrůza. „Nemělibychom zhasnout světlo? Kdyby nás tady chytili, byl by to náš konec.“

Dudley na ni vrhl zoufalý pohled a potom svíčku sfoukl. Zahalila je tma jako nějaký černý sametový závoj, který však paradoxně netlumil, ale spíš ještě zesiloval každičký zvuk. Dokonce jejich dech zněl tak hlasitě, že by je mohlprozradit, proto se k sobě znovu přitiskli.

Alžběta si v tu chvíli silně uvědomovala blízkostrobinova těla, vlhkého tepla jeho dechu na své líci, ruky, která se jí ovinula kolem pasu a spojila je jako květy na jednom stonku. Lechtivé napětí mezi stehny, které přitom pocítila, v ní vyvolalo silný úlek a po jejím obličeji se rozlilruměnec tak horký, že se až bála, zda robin ve tmě neuvidí, jak žhne. Okamžitě to v ní probudilo pocit studu a viny. „Jak se má Amy?“ vyhrkla.

Připadalo jí, že se robinovo sevření kolem pasu na chvíli uvolnilo, jako by otázka po jeho mladé ženě vzbudila vinu i v něm. Když ale odpověděl, jeho hlas byl pevný.

„Před čtrnácti dny dovolili jí a manželkám mých bratrů, aby nás navštívily. Bojí se o můj život a...,“ odmlčel se, jako by ho napadla myšlenka, kterou se zdráhal vyslovit, „moc se jí po mně stýská.“

Alžběta byla vděčná za naprostou tmu, v níž její přítelnemohl vidět citové rozrušení, které se jí zajisté vrývalo doobličeje. Žárlím, řekla sama sobě nevěřícně. Žárlím na Amy Dudleyovou!

„Alžběto,“ slyšela robinovo šeptání. „Alžběto, připadám si jak zrádce, když to říkám, ale kromě úlevy z toho, že jsem spatřil přátelskou tvář, a vděčnosti za jídlo a dárky, které mi Amy přinesla, mne její přítomnost moc nedojala. Netroufl

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

jsem si přiznat, že na ni zřídkakdy myslím a stejně málo se

trápím. A jen stěží jsem se dokázal přimět k tomu..., abych

se s ní pomiloval.“

Alžběta hned nedokázala najít odpověď na Dudleyhošokující přiznání, neboť pocítila úlevu a zvláštní radost z jeho utrápeného doznání. Vzpomněla si, jak teprve před třemi lety byla na jaře svědkem svatby robina a Amy. Jak se ta dvojice v sobě zhlížela a jak moc jim to spolu slušelo.Tenkrát cítila jen štěstí za svého společníka z dětství, ačkoliv si nyní vybavila tu krátkou, ale prudkou bolest, která jí projela, když viděla, jak robin líbá svou hezkou mladou nevěstu. Byla to už tehdy žárlivost, zauvažovala, stále ještě hledajíc správná slova, jimiž by robina utěšila.

„Možná je příčinou nedostatku touhy nezdravý účinek, který vyvolává zajetí ve tvém těle a mysli,“ nadnesla spředstíranou jistotou, že té myšlence věří.

„Proč pak tedy,“ otázal se robin, který stiskl pevnějiAlžbětin pas a přitiskl si ji k sobě tak blízko, že jejich tělavzájemně splynula v rozechvělém objetí, „sním ustavičně o tobě, vidím v duchu před očima tvoji tvář, netoužím po ničemjiném než po zvuku tvého sladkého hlasu, který byukonejšil mou duši? A proč, Alžběto, chci, aby ve tmě leželo vedle mne tvoje tělo?“

Když mluvil, cítila Alžběta, že přestala dýchat v obavách, aby slabé ševelení jejího dechu nezastřelo zvuk jediného z robinových drahocenných slov. Pozvedla obličej a navzdory hluboké tmě jí nedělalo potíže nalézt svými rty jeho hladové. Tak tam stáli a veškerá bolest, strach a vina byly zapomenuty, když se k sobě choulili v náručí, dokud se s prvním slabým paprskem ranního světla neozval shoravyděšený hlas její žalářnice.

Nyní, ve svém paláci Whitehallu, došla Alžběta k tmavému bludišti soukromých komnat a předpokojů, kde u každých dveří do jejího velkého, poradního a přijímacího pokoje stáli dva ozbrojení strážci. Proběhla jako vítr dveřmi do svéložrOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

nice a její dvorní dámy se rozlétly, jako když foukne dosuchého listí. „Jděte, jděte všechny.“ Přidržovala si plášť těsně

přivinutý k tělu, doufajíc, že svým rázným chovánímzamaskuje rozbušené srdce a třesoucí se nohy. Navoněné dámy se

s šustěním sukní a spodniček začaly jedna po druhé o překot

uklánět a vytrácet.

Zůstalo po nich útěšné ticho, ale Alžběta v něm nebyla sama. Poblíž krbu stála zcela tichá Katherine Ashleyová srukama zkříženýma na hrudi a se zasmušilým výrazem vustaraném obličeji.

Alžběta byla královna, ale ani tak se neodvažovalanařídit lady Ashleyové, aby ji nechala o samotě. Namísto toho přešla ke krbu, snažíc se uvolnit svůj nervózní úsměv, a otočila se ke Kat zády. Starší žena bez jediného slova vztáhla ruce, sundala z Alžbětiných zad Dudleyho vlněný plášť a přehodila si jej přes ruku. Alžběta se ke své komorné obrátila čelem a řekla potichu: „Nelekej se, Kat, ta krev není moje.“

Přes to varování se Katherininy oči rozšířily při pohledu na tmavě hnědé šmouhy, táhnoucí se po Alžbětinějezdeckém kabátku. Starší žena si mlčky zakryla vrásčitou rukou oči, jak se snažila uklidnit. Její nejhorší obavy senaplňovaly. Z mladé princezny, o niž se starala od nejútlejšíhodětství, byla vzdorovitá královna. V onen oslnivý okamžik, kdy Westminsterské opatství ozařovalo deset tisíc svic a anglická koruna poprvé ztěžka spočinula na hlavě toho milovaného dítěte, se všechno, co bylo mezi Kat a Alžbětou,neodvolatelně změnilo. A přesto, pomyslela si, když sundala třesoucí se ruku z obličeje a pohlédla do očí Jejího královskéhoVeličenstva, se nezměnilo nic. Vůbec nic. Natáhla ruku a začala rozepínat sametový kabátek.

Při těch dobře známých úsluhách se Alžbětina vzpřímená postava uvolnila a napětí ochablo. Věděla, že její komorná cítí Dudleyův pach, vzlínající z jejího šatstva a těla. Věděla, že Kat v duchu usilovně hledá správná

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

slova, jimiž by vyjádřila své obavy a hněv, aniž by porušila novou etiketu, kterou teď vůči ní musela dodržovat. Když byla Alžběta mladá dívka, princezna vyhnaná

od dvora a s malou nadějí usednout někdy na trůn, Kat jí

projevovala milující péči, avšak vyžadovala přísnoudisciplínu. Její ochranitelské instinkty byly téměř kočičí, se

vší nezbytnou důrazností a oddaností. Mluvila vždycky

prostě, ba dokonce drsně, když to vyžadovala situace. Pro

dívku, kterou pokrevní příbuzenstvo prakticky opustilo,

byli Kat Ashleyová a její manžel William jediným bezečným útočištěm v strašlivé bouři jejího útlého mládí.

Teď Kat zakoušela učiněná muka.

„Vykoupete se?“ zeptala se s tichou sebekázní.

„Dnes večer ne,“ odvětila Alžběta. Zoufale si přálauchovat si poslední stopy po robinovi tak dlouho, jak jen to bude možné. Kat pomohla královně ze všech kousků oděvu a pečlivě je poskládala. Alžběta, nyní jen ve spodnímprádle z francouzské krajky, se zachvěla a přemístila se blíž k ohni.

„Smím promluvit?“ otázala se Kat ledovým hlasem.

„Kdy jsem ti v tom dokázala zabránit, Kat?“

Starší žena jí přidržela žlutý saténový župan. Alžběta vklouzla pažemi do objemných rukávů a přitáhla si k tělu měkký kožešinový lem. Náhle si připadala slabá. Dosedla ztěžka na židli s vysokým opěradlem a vzhlédla ke Kat, která se dívala dolů na své ruce.

„Madam,“ spustila, „jste celým mým životem a mám vás ráda, jako byste byla mou vlastní krví. A právě proto říkám, že musíte učinit přítrž těm strašným řečem, které o váskolují. Vy a robert Dudley se prý chováte, jako byste byli svoji. A dnes večer,“ odvrátila zrak, neschopná čelit planoucím Alžbětiným očím, „vím, že je tomu tak. Znám toho muže od dob, kdy byl chlapcem ve vaší škole, a znám jeho rodinu. Všichni byli popraveni za zradu koruny.“

„robin Dudley je této koruně oddaný!“ zvolala Alžběta.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Ten člověk má v krvi ctižádost. Nemůžu říct, že vásnemiluje, Alžběto, ale jako všichni ostatní v jeho rodině má ještě raději sen o moci. Nedůvěřuji mu. Je ženatý!“

Alžběta odvrátila pohled. Dnes odpoledne na tu pravdudokázala chvíli zapomenout, nebo možná v náporu nověnalezené síly uvěřila, že na tom nezáleží. Avšak od korunovace uběhly teprve tři měsíce a o ní a o r obinovi se už proslýchaly skandální zvěsti. Ale přesto, pomyslela si, se nemusí obávat těhotenství, protože nekrvácí v měsíčním cyklu tak jako ostatní ženy. A je panovnicí, může si dělat, co se jí zlíbí.

„Copak nevidíte, co je očividné?“ řekla Kat. „Jste takosleená chtíčem, že nechápete budoucí důsledky takovéhopočínání? Ztrácíte úctu, Alžběto, u rádců, dvora a také u vašich poddaných. Když vám přestanou projevovat přízeň, zhroutí se mnohé svazky. Víte stejně dobře jako já, že o tento trůn usilují další, a budou-li vaše nároky oslabeny, nepochybujte o tom, že poteče krev. Nevinná krev, a spočine na vaší hlavě. Přísahám, kdybych věděla, že to dospěje k tomuto, byla bych Vaši Výsost uškrtila rovnou v kolébce!“

Alžběta se nad vážností jejích strašných slov roztřásla. Starší žena však ještě neskončila. Poklekla a vzalakrálovninu ruku do své. „Vdejte se, Alžběto. Snažně vás prosím, zavažte se nějakému nápadníkovi, který bude hoden vašeho postavení – ať cizímu či anglickému, na tom nesejde. Vdejte se. Dejte Tudorovcům dědice, nebo nastane chaos!“

Alžběta pohladila skvrnitou kůži na ruce Kat Ashleyové. „Kat, vím, že mi to říkáš z dobrého srdce a skutečnéoddanosti. Ale teď mě poslouchej. Ve svém životě jsem užzakusila tolik smutku a soužení. A tak málo radosti. Štěstí, které mi ten drahý muž dává, jsem si zasloužila.“ Kat se chystala něco namítnout, ale Alžběta jí položila prst na rty, jako by je chtěla zapečetit. „Víc už neříkej. Jsem královna a budu dělat, co se mi zachce. Pokud jsem vskutku našla zalíbení v taknečestném životě, není v této zemi, ba v celém širém světěnikdo, kdo by mi to mohl zakázat.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Kat, poražená na hlavu, vstala a pohlédla na tu svéhlavou ženu, která ji neustále mátla a udivovala. Snažila se, seč mohla, ale změnit Alžbětin názor nedokázala.

Ta tajemná dívka se světle rezavými vlasy, rámujícímiobličej, jenž byl ztělesněním pomíjivé nevinnosti, měla být její smrtí.

„Moji lordi!“ Královna vpadla do své poradní komnaty s rázností vystřeleného šípu, probodávajíc každého ze svých rádců pronikavým pohledem. Žádný z nich až na Williama Cecila, který měl s Alžbětou co do činění už několik let před jejím nástupem na trůn, si nevěděl rady s touto impozantní a okouzlující panovnicí.

„Zprávy z kontinentu jsou dobré, Vaše Výsosti,“promluvil Cecil na zahájení ranní porady. „Francouzi se s námidohodli ohledně Calais.“

„Výborně. Takže nám vracejí naše přístavní město, jež ztratila moje slavná sestra a které nám odjakživa patřilo?“

„Ne tak docela, madam.“

„Nuže, jak ne zcela nám to navrhují vyřešit?“

„Ponechají si Calais nejméně po dalších osm let,“vysvětloval její hlavní obranný poradce lord Clinton.

„Osm,“ zamyslela se královna. „Pěkné kulaté číslo.Převrácené nabok znamená nekonečno, infiniti. Tak dlouho si možná chtějí ponechat Calais.“

„Pokud se po uplynutí osmi let rozhodnou, že si chtějí město ponechat, zaplatí nám 125 tisíc liber.“

„Slušná sumička,“ řekla Alžběta. „Avšak ty penízepotřebujeme v naší žalostné pokladně teď.“

„Veličenstvo, je jistá šance, že nám bude Calais v budoucnu vráceno,“ dodal lord North.

„A co je důležitější,“ přerušil ho lord Clinton, „hrozba francouzské invaze přes Skotsko je zažehnána. A vaše mladá

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

skotská sestřenice královna Marie prozatím neprosazujenárok na váš trůn. A to je skvělá zpráva.“

„To vskutku je,“ přitakala Alžběta s napjatým úsměvem. „Každá říše získá za rok míru víc než za deset let války. Tak praví můj lord Cecil.“

rádcové se uvolnili a začali se na sebe usmívat.

„Takže máme mír,“ prohlásila královna. „Ale podle všeho máme také zbytečně vyprázdněnou pokladnici v důsledku příprav na válku.“

„Nikoliv, Vaše Výsosti,“ opáčil její strýc lord Howard, nejlepší voják ze všech jejích poradců. „Opevnění hradů při severní hranici a munice z Flander jsou investicí, která sevylatí. V budoucnu budeme připraveni na nepředvídanéneřátelské akce.“

„Si vis pacem, para bellum,“ podotkl lord North.

„Přeješ-li si mír, připrav se na válku,“ doplnila Alžběta.

„Přesně tak, Vaše Výsosti.“

Obrátila se zpátky k lordu Howardovi. „Přesto se mi zdá, že můj strýc nemá ve svou vlastní dohodu důvěru.“

„Příliš nevěřím tomu, že by se tak horlivé katoličky jako Marie Skotská a její francouzská tchyně nadlouho vzdalynadějí na ovládnutí protestantské Anglie a svržení její kacířské královny. Prozatím jsem však s dohodou spokojen a doufám, že jste spokojena i vy, Výsosti.“

Alžběta přejela zrakem obličeje svých osobních rádců a vycítila, že bolestně touží po jejím uznání. Byla na ně tvrdá, to věděla – vrtošivá, nepředvídatelná, provokující.Libovala si v chaosu a bavilo ji využívat jejich slabých stránek k tomu, aby před ně kladla malé pasti, pohrávala si s nim a stavěla je vzájemně proti sobě.

„Ano, jsem spokojena, moji lordi,“ řekla a obšťastnila je jedním ze svých nejvroucnějších úsměvů. „Jsme-li, byť jen pro nynější chvíli, ušetřeni pustošivé ceny války, mělibychom být všichni vděční.“ Obrátila se k Cecilovi. Byl tojediný muž, jemuž plně důvěřovala. Byl čestný, zatímco ona

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

stála na scestí. Byl jasnozřivý a střízlivý, kdežto ona senechávala unášet záchvaty zlosti a vyvolávala dramatické

scény jen proto, aby oživila odpoledne. „Podrobnosti o tom

jednání mi sdělíte při soukromé poradě, Williame.“

„Jak si Vaše Výsost přeje,“ přitakal Cecil a uklonil se jí pohybem hlavy. Nikdy nepřestával žasnout nad tou ženou, z níž byla náhle královna, zářivě bledou dívkou, která ze dne na den se zarážející sebejistotou převzala velení nad svými muži. V takových chvílích věděl Cecil zcela jistě, že ony staré pomluvy – ty, které obklopovaly soud její matky Anny Boleynové za zradu a cizoložství, a ty, podle nichž Jindřich Alžbětu vůbec nezplodil – jsou naprosto směšné. I blázen mohl v té dívce vidět jejího otce. Nejen ty jemné narezle zlaté vlasy, orlí nos a podmanivý úsměv, ale i tutéž vrozenou panovačnost, dokonalou autoritu a čistě živočišnýmagnetismus. A také, pomyslel si ironicky, měla Alžběta stejně jako její otec onu vzácnou povahu, jež muže a ženy podněcovala k tomu, aby k ní přilnuli vášnivou láskou a neotřesitelnou oddaností navzdory její nezkušenosti a občas necitelným urážkám.

Alžběta, která prve bez ustání přecházela po místnosti jak z přebytku nervózní energie, tak proto, aby se zahřála vdooledním chladu místnosti, se teď usadila na židli svysokým opěradlem a nachovým polstrováním a bubnovala prsty o opěradlo z vyřezávaného dřeva. „Budeme pokračovat?“

„Madam, nadešel čas předložit parlamentu listiny osvrchovanosti a jednotě a přepsat je do zákonů.“

„Jako váš otec budete jmenována nejvyšší hlavouanglikánské církve,“ oznámil jí lord nejvyšší strážce pokladu, markýz z Windsoru, stařec s příjemným obličejem, jehož hlava vypadala jen vratce vyvážená v záhybechnaškrobeného límce.

„Dávám přednost titulu ‚guvernér‘ – ‚nejvyšší guvernér‘,“ prohlásila Alžběta. „A co modlitební kniha mého zesnulého bratra Edwarda? Bude znovu zavedena?“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Neprodleně, Vaše Výsosti,“ odvětil Cecil. „A bohoslužby se budou napříště konat v angličtině.“

„Buď pochválen Bůh,“ řekla královna.

„Navrhujeme také, aby byla účast na katolické mšizločinem, který se bude trestat uvězněním,“ pokračoval Cecil. „Při třetím opakování bude možno uložit doživotní vězení.“

„Není to nadmíru tvrdé, mí lordi, a až příliš podobnéřímskokatolické perzekuci? Na kontinentě byl jmenován nový dominikánský inkvizitor a židé jsou opět nuceni nosit nazádech žluté hvězdy. Nechci, aby se o naší reformaci říkalo, že má tendenci ke krutosti.“

„Není to zdaleka tak tvrdé, jako když byli za vlády vaší sestry upalováni protestantští kacíři,“ odvětil lord Clinton.

Alžběta si všimla, že lord Arundel, jediný zbývající katolík z jejích osobních rádců, sebou trhl při zmínce oMariině ostudném a vražedném pronásledování přívrženců nové víry. Mnozí dobří mužové, ženy, a dokonce i děti tenkrátzemřeli strašnou smrtí v plamenech, mezi nimi i dobrý přítel její matky, arcibiskup Cranmer.

„Byla jsem svědkem protestantského fanatismu méhobratra, který byl právě tak odpudivý jako sestřino katolictví. Království teď potřebuje ozdravení a jednotu. A střední cesta ve věci náboženství může zajistit obojí. A zatímco nemám trpělivost se svatými, s odpustky a zázraky, budeme usilovat o vnější shodu, aniž bychom zapomínali na to, že vírakaždého člověka je nanejvýš osobní záležitostí. Nikterak sineřeji otevírat okna do lidských duší.“

„Vaše Veličenstvo. Je tu ještě něco, co musíme projednat,“ spustil Cecil tak opatrně jako někdo, kdo právě vstupuje do místnosti plné rozzuřených divokých kanců.

Alžběta dobře věděla, na jaké téma hodlá stočit řeč, azakryla úsměv pěstí přitisknutou ke rtům. „Co by to mohlo být, lorde Cecile?“

„Vaše manželství, Výsosti. Je to nanejvýš důležité.Spojenectví se zahraničím...“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„O spojenectví se zahraničím mi nemluvte!“ Alžbětavyskočila ze židle tak prudce, až se její brokátový šatrozvlnil a místností se rozlil závan opojného parfému, z něhož se rádcům zatočila hlava. „Když jsem nastoupila na trůn, byla jsem oslavována jako královna, v jejíž krvi není žádnášpanělská či jiná příměs, narozená anglickým rodičům, a tudíž nanejvýš přirozená. Chcete ode mne, abych zplodila dítě, je to tak? Copak se nedomníváte, že si mí poddaní přejíopravdového anglického prince?“

„Ale Výsosti...“

„To už bych na tom byla lépe, kdybych si vzala vás!“ Otočila se rázně obličejem k lordu Stewardovi. „Vskutku, hrabě z Arundelu chce, abych uvěřila, že on je tounejvhodnější partií z celé Anglie.“ Znovu se obrátila a stanula tváří v tvář starému markýzi z Windsoru, který sloužil už jejímu otci a bratrovi. Byl sehnutý a křehký, ale když mu královna přejela bělostnými prsty po šedém vousu, usmál se jako zamilovaný mladík. „Kdyby byl můj lord nejvyšší strážce pokladu mladší, mé srdce by se jistě uvolilo mít zamanžela jeho!“

„Odpusťte mi, madam, ale tropíte si posměch z vážné věci,“ napomenul ji vrchní rádce.

„Kdybych vás neznala, lorde Cecile, myslela bych, že se ztotožňujete s obecným míněním, že krása je u ženy darem přírody, jímž se kompenzuje její nedostatek rozumu.“

„Výsosti...,“ žadonil.

„Nebo s výplody toho nafoukaného hlupáka Johna Knoxe, který tvrdí, že myšlenka, aby žena vládla mužům, je stejně rozumná, jako kdyby slepý vedl vidoucí.“

Alžběta se už neusmívala a po bledých lících se jí rozlil ruměnec hněvu. „Už jsem vám to řekla a řeknu vám to ještě jednou. V této záležitosti se zachovám tak, jak mne povede Bůh. Kromě toho...,“ prohlásila, obnovujíc svouvyrovnanost stejně obratně, jako dokázala zkrotit vzpurného koně, „jsem už vdaná.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Její rádcové ztuhli. Nikdo z nich se neodvažovalnadechnout. Došlo k nejhoršímu? Provdala se královna potají za Dudleyho? Alžběta pozvedla pravou ruku a ukázala svým rádcům těžký korunovační prsten ze zlata a rubínů.

„Mým chotěm je anglické království! Přeji vám hezký den, moji lordi.“

Ještě nikdy neviděla nikoho tak starého. Když KatAshleyová uvedla do audienčního sálu sehnutou, belhající se

stařenu, Alžběta se přistihla, jak na ni užasle hledí. Vlasy

pod čepcem měla řídké a matně šedé a obličej neuvěřitelně vrásčitý jako jablíčko ponechané na slunci k usušení.

Šaty té staré osoby byly omšelé, vybledlé a už dávnovyšlé z módy; visely volně na jejím kostnatém těle. Alžběta

si však byla přesto jistá tím, že je to urozená dáma.Hluboká, dobře naučená úklona, při níž žena nedbala na své

bolavé klouby, byla dalším důkazem jejího vznešenéhopůvodu a vychování.

Alžběty se zmocnila taková zvědavost, že zapomněla na formality a vyzvala stařenu ještě dřív, než se stačilanarovnat: „Mluv. Pověz mi, proč jsi přišla.“

Žena se napřímila, ale velký hrb na zádech ji nutil zaklonit co nejvíce starou hlavu v podivném úhlu, když se chtělazadívat do královniných ocelových očí.

„Musíme mluvit o samotě, Výsosti.“

Kat při té nehorázné žádosti začala reptat a očima královnu zapřísahala, aby jí dovolila stařenu odmítnout. Ale i když se troufalé chování staré dámy nehodilo k jejímu omšelémuzevnějšku, Alžběta vycítila mimořádný význam té chvíle.Poslala svou dvorní dámu pryč a Kat, v obličeji rudá od zlosti, vyšla rázně ze dveří.

„Mám něco, co kdysi patřilo vaší matce,“ prohlásila stará žena.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Řekni mi své jméno, stařeno, a odložme tu roušku tajemství. To, cos mi přinesla, mě zajímá, ale mám málo trpělivosti.“

Žena hleděla neochvějně do Alžbětiných očí. „LadyMatilda Sommervilleová, milosti. A je možné, že trpělivostzískáte s léty, jako rozvrzané klouby.“ Zatímco si ji královna prohlížela, nejistá tím, zda ji ta poznámka pobavila čipoudila, žena vnořila ruku hluboko do záhybů sukně, vytáhla omšelou starou knihu a zaváhala.

„Ukaž mi tu knihu,“ poručila jí Alžběta stroze.

„Není to kniha, Výsosti.“

„Ale jdi, vidím přece na vlastní oči, že je.“

Zdálo se, že lady Sommervilleová zná přesně hranice toho, kam až může zajít ve své troufalosti. Vykročila namáhavě vpřed a pokroucenými prsty, nataženými v nepřirozeném úhlu, jí podala vínově červený kožený svazek. Přistoupila ke královně tak blízko, jak nejvíce se odvážila. „Je to deník,“ zašeptala. „Deník vaší matky Anny Boleynové.“

Alžbětě v tu chvíli naskočila husí kůže a srdce se prudcerozbušilo. Její matka! Na matku si už téměř nevzpomínala a po pravdě řečeno nevyslovila nahlas její jméno už přes dvacet let. Přiměla se však ke klidu a chvíli vyčkala, než promluvila.

„Deník? A jak je možné, smím-li se ptát, že ladySommervilleová vlastní královnin deník?“

Ženin nemocí zachvácený zrak se rozostřil, jako by serázem ocitla v jiné době a na jiném místě. „Dostalo se mi té velké cti sloužit vaší dobré matce před její smrtí,“ řekla stichou pýchou v hlase.

Ačkoliv se jevilo logicky nutné pohlížet na ženinu historku skepticky a předmět v její ruce podrobit krajně opatrnéprohlídce, Alžběta se natáhla po svazku s netypicky srdečnou přímočarostí. Kůže pod jejími prsty byla hrubá a do jejích nosních dírek zavanula slabá vůně pergamenu.

Stařena pozorovala královnu očima plnýma klidné jistoty. Mladá panovnice určitě poznala, že mluví pravdu. Nebude potrestána.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Posaď se,“ řekla Alžběta a znělo to spíš jako pozvání než rozkaz. „Vyprávěj mi o mé matce.“

Lady Sommervilleová se vděčně usadila do křesla auložila své nohy pod objemnou sukní tak, aby ji bolely co nejméně.

„Můj strýc, lord Kingston, byl za vlády vašeho otcekonstáblem v londýnském Toweru. Tento můj příbuzný býval kdysi skvělým vojákem, který statečně bojoval v bitvě u Floddenu, kde byl vážně raněn. Často říkával, že by bylo lépe, kdyby tam ve slávě zemřel, jelikož zůstal po zbytek života mrzákem a zahořklým člověkem. Dobrý král Jindřich pověřil mého strýce za odměnu strážením londýnské pevnosti, ale přestože šlo o velkou poctu, byl na tom místě nešťasten. Ty šedivé zdi ho naplňovaly stísněností, odchladných mlh nad řekou ho bolely jeho ubohé kosti a nádherná královská zbrojnice v něm probouzela touhu po bitvě naširém poli, po třesku kovu o kov.“ Hlas lady Sommervilleové nabýval na síle a smělosti, jak se poddávala vzpomínkám, v nichž byla znovu mladou ženou.

„Kingston měl právě službu, když se vaše matka, vpátém měsíci těhotenství s vámi, po tři šťastné dny uchýlila do Toweru před tím, než ji korunovali královnou. Sloužil jí zdráhavě, protože byl jako mnoho dalších Angličanůoddaným příznivcem Kateřiny, první manželky vašeho otce, přestože byla cizinkou. Bezpečnost jeho rodiny, když už ne jeho vlastní vychrtlý krk, mu však byla přednější, takže se nové královně klaněl a snažil se jí pobyt co nejvícezpříjemnit. Po třech krátkých letech se tam ocitla znovu, zavržená a obviněná ze zrady a čarodějnictví. Vzpomínal, jak přilula říčním člunem, obličej šedivý a bezvýrazný jakoobloha. Když procházela od řeky branou na nádvoří Toweru, klopýtla a on ji zachytil za paži. Říkal, že se na něj usmála, vděčná za jakkoliv drobný projev laskavosti, protože tu jí už tak dlouho nikdo neprokazoval a neměla žádné přátele, jen nepřátele.“

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

Alžběta shledala, že se jí třesou ruce, a uchopila pevnědeník, aby je zklidnila. Neboť byla součástí toho příběhu ozáhubě. Nebyla to jen vzpomínka na Tower, ponuré peklo, v němž byla měsíce sama uvězněna, když ji nevlastní sestra Marie, tehdy královna, podezřívala z příprav povstání. Ne, bylo v tom více. Stařena v ní probudila vzpomínku na temné hlubiny Alžbětiných začátků a konce její matky, složitěprotkané jako jemná tapiserie. Až dosud si jen zřídkakdydovolila zaobírat se myšlenkami na Annin život nebo smrt.

Příslib jejího narození byl pro Annu velkou nadějí – nadějí na mužského potomka, dědice, kterého Jindřichovinedokázala dát Kateřina. Alžběta rovněž věděla, že její pohlavípřispělo k Annině smrti. Kdyby se narodila jako chlapec, matka by možná dosud žila a byla královnou.

„Pokračuj,“ vyzvala lady Sommervilleovou. „Říkala jsi, žes sloužila mé matce ke konci jejího života.“

„Můj strýc potřeboval ženy, které by královně v jejím strašném vězení sloužily, a bylo jen málo těch, jež k tomu byly ochotné. Vaše matka byla často ostouzena, Výsosti.“ Stařena sklopila zrak, protože jí bylo stydno říkat předAlžbětou tuto pravdu.

„To vskutku byla. ,Králova děvka,‘ tak jí přezdívali.“Alžbětě zacukalo v koutcích úst a zaplavila ji vlna lítosti. Stejně jako její matka byla i ona objektem nenávisti a žárlivosti, zavržená, a dokonce jako princezna nazývaná hanlivými jmény. Ještě před několika málo lety, dokud neuznali jejínáslednictví, nebyla ničím víc než Jindřichovým parchantem. Alžbětu bolelo v hrudi. Hrdlo měla vyschlé a stažené.

„Vaši matku jsem milovala,“ řekla lady Sommervilleová poněkud nečekaně, „hned od první chvíle, kdy jsempochoila její osamělou duši.“

Alžběta si pátravě prohlížela vrásčitý obličej staré dámy, zda v něm zahlédne jakýkoliv náznak citu, který by se hodil k těm slovům. Nepohnulo se v něm nic až na svraštělé rty, sdělující vzácné tajemství mezi dvěma ženami ušlechtilé krve.

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

„Měla křehkou postavu, zápěstí jako proutek a ten dlouhý labutí krk,“ pokračovala lady Sommervilleová. „A bylalíbezná, tak plná půvabu, že člověk snadno přehlédl jejísinalou pokožku a oči, které byly až příliš velké. Měla hezký hlas, jiskrný a veselý navzdory strašné situaci, v níž senacházela. A jak byla vtipná. Vaše matka mě uměla rozesmát, jen co je pravda. Smávaly jsme se spolu, jen ona a já,protože se k nám nikdo jiný nepřidal. Ostatní dámy, které jídělaly společnost, jen užasle zíraly a šeptaly, a můj strýc mě za to plísnil. Ale já mu na to odpověděla tak rázně jako nějaký muž: ‚Dokud nebude mrtvá, je královna. Ona mi poroučí, ne vy.‘“ Stará dáma se odmlčela a jen tak pro sebe se usmála, patrně při vzpomínce na ten okamžik, kdy se tak odvážně vzepřela, a potom pokračovala.

„V těch týdnech, co tam pobývala, si ode mě každou noc nechala kartáčovat dlouhé tmavé vlasy. Byly husté, hedvábné a černé jako havraní křídlo. Plakávala při tom, vaše matka. Hořkými hněvivými slzami. Plakala potichu ausedavě. ,Jindřich to miloval, když mi kartáčoval vlasy,‘ řekla mi jednou. Pak už jsem ji viděla plakat jen při popravě jejího bratra – když jí přihlížela z okna Toweru. Smrt ostatních mužů obviněných jako on z nemravností páchaných s ní, na ni tolik nezapůsobila. Ale svého bratra George měla moc ráda.“ Lady Sommervilleová pohlédla do královniných očí. „Vašeho strýce.“

„Ano, mého strýce.“ Alžběta se snažila upamatovat se na to, co bylo. Pamatovala si na George Boleyna? Na portrétech byl pohledný a měl pověst okouzlujícího muže. Ne, nevzpomínala si na něj, ani na svého dědečka Thomase, jemuž byly vlastní ctižádost a osobní prospěch přednější než dcera, kterouopustil. Ba i její matka Anna byla pro ni jen prchavou vizí – slabá vůně koření, zpěvavý smích. Její obličej však vždyckyzaplavovalo světlo tak jasné, že se jednotlivé rysy úplně slily.

Jednu z Alžbětiných vzpomínek na útlé dětství tvořil jemný lněný šátek, na němž bylo vyšité A její matky a H jejího otce,

rOBIN MAxWELL • TAJNý DENíK ANNy BOLEyNOVé

propletené jako milenci v objetí. Později, když už byla Anna

pryč a zapomenuta, musely být všechny předměty, na nichž

byl vyšitý, vyřezaný či namalovaný tento nestoudný symbol Annina úspěchu, zničeny nebo vyhozeny a nahrazeny

iniciálou J nové královny, propletenou s písmenem H krále

Henryho. Alžběta si ten šátek schovávala po celé svéosamělé a nešťastné dětství jako tajný poklad, uložený v malé

klenotnici spolu s těmi ubohými šperky, které kdy dostala,

a ostatními tretkami pramalé hodnoty. Jak rostla, ocitla se

ta krabička s cetkami vespod jedné dřevěné truhlice avzpomínka na matku vybledla jako malovaný vějíř.

„Pověz mi o tom deníku.“

„O deníku jsem nevěděla nic až do dne, kdy šla vaše ubohá matka na smrt. Byla rozrušená, protože venku zaoknem jejího vězení řemeslníci řezali a stloukali stupínek, na němž měla zemřít. Váš otec nevyhověl ani její poslednížádosti o milost, takže už jí nezbývala žádná naděje. Jednu chvíli se zdálo, jako by ji opustila veškerá grácie. Nemotorně si přišlapávala sukni a lomila rukama. Prsty sipřejížděla přes obličej a vlasy a mumlala si: ,Bože, odpusť mi. Bože, odpusť mi.‘

Dělalo se mi špatně od žaludku a točila se mi hlava. Byl na



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist