načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. století -- Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého - P. S.

Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. století -- Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého

Elektronická kniha: Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. století -- Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého
Autor:

Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. stoletíneboli "Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého. K očím malováno k ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  399
+
-
13,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 79
Rozměr: 48 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. v této podobě 1.
Skupina třídění: Ezoterismus. Okultismus
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Volvox Globator, 2010
ISBN: 978-80-720-7797-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Překlad středověkého spisu věnující se křesťanské mystice.

Popis nakladatele

Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. století
neboli "Prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého. K očím malováno k novoročním duchovním cvičením v přírodním a Božském světle od jednoho bratra, Z Bratrstva (Kristova růžového kříže)". Původní tisk z roku 1785, který byl přeložen do češtiny a překreslen roku 1938.

Předmětná hesla
Rosikruciánství -- Učení -- 16.-17. stol.
Rosikruciánství -- Symbolika
Mystika -- 16.-17. stol.
Esoterismus -- 16.-17. stol.
Alchymie -- 16.-17. stol.
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tajné figury

ROSEKRUCIÁNŮ

ze XVI. a XVII. století

A


Tajné figury

ROSEKRUCIÁNŮ

ze XVI. a XVII. století

Díl I. a II.

Do češtiny přeložil a doslovem opatřil

Petr Klíma-Toušek

Vydáno v nové úpravě

dle vydání z roku 1938

VOLVOX GLOBATOR

2010


Copyright © by VOLVOX GLOBATOR, 2010

ISBN 978-80-7207-921-6 (pdf)


UČENÍ ROSEKRUCIÁNŮ

ze XVI.–XVII. století

neboli

prostý slabikář pro mladé žáky, kteří se pilně cvičí ve škole Ducha svatého

Určeno k novoročním duchovním cvičením ve Světle přírody a ve Světle božském.

Malováno členem „Bratrstva“ (Kristova Růžového kříže). P.F.

První veřejné vydání s dodatkem několika figur stejného směru od P. S.

IMMA NUEL

Já jsem růže

saronská

a lilium

při dolinách

Píseň Šalamounova

2,1

Altona



„Duše sytá pohrdá,

medem, ale duši lačné

každá hořkost sladká.“

Přísloví 27,7.

Východní

vítr

Jih

Léto

Jižní

vítr

Východ – jaro

Západ – podzim

Láska k bližnímu

Poznání sama sebe

Bázeň Boží

Stupně k moudrosti

Severní

vítr

Sever – Zima

Západní

vítr

S

p

o

j

k

á

m

e

n

b

e

z

e

v

še

ho o

d

p

o

r

u

d

o

h

r

o

m

a

d

y

Rozděl zemi od ohně,

kterýžto oheň jest rozdělen jemným způsobem

Zůstaň retortě na blízku a dej pozor na barvy.

„Hledá posměvač

moudrosti a nenalézá,

rozumnému pak umění

snadné jest.“ Přísloví 14,6.

Všemohoucí, vševědoucí a všemocný Pán a Bůh

obdařil jedině člověka, který stojí výše nežli zvířata,

lidským rozumem, aby se, bádaje v jeho dílech, je

naučil poznávati. Proto se má člověk, jenž jest k to

mu všemohoucím Bohem probuzen, chopit onoho

vysokého díla, kterým jest tajuplný Kámen mudrců

a jeho vyrobení z vody života. Potom teprve pozná,

že ve světě jest tato příprava a magisterium filosofic

kého kamene jednou z nejpřirozenějších prací a že

tato práce není dílem člověka, nýbrž dílem přírody

samé.

Laborant (umělec) nedělá zde vlastně ničeho, ný

brž řídí přírodu v jejím vzrůstu, tak jako to činí kaž

dý rolník se svými osevy a plodinami. Avšak bys

trým rozumem nadaný laborant, který má milost

Boží, může říditi toto dílo tak, jak toho postup práce

sám vyžaduje.Náš subjekt,v němž jest uložena uni

versální tinktura všech zvířat, kovů a rostlin a jejž

nám příroda dala do rukou, leží zde jako nemotor

né, neohrabané tělo, nemá ani postavy zvířete, ani

tvaru rostliny. Je drsným, zemským, houževnatým,

ale také šlemovitým, vodnatým tvorem, v němž ješ

tě příroda nedokončila svého vývoje. Když však

osvícený člověk tuto hmotu otevře a pozoruje její

zažití (digesci), tu vidí temný, mlze podobný mrak,

jenž ji zahaluje. Právě tento mrak jest nutno pročis

titi, aby ono skryté vyšlo navenek.

A když laborant další sublimací vytáhne duši

subjektu, jež byla skryta v jeho nitru, když jest vše

převedeno do jednoho tvaru (totiž do prima mate

rie, pozn. překl.), tu teprve nalezneme, co vše bylo

v onom nemotorném přírodním těle ukryto. Jaká

to síla a moc, kterou Bůh propůjčil tomuto tělu při

jeho stvoření. A tuto moc dává Bůh denně na odiv,

neboť kdyby tomu tak nebylo, tu by nemohl žádný

člověk na zemi přivésti toto Velké dílo zdárně ku

konci, o získání jakékoliv zásluhy ani nemluvě.

Štědrý a dobrý Bůh nezávidí lidem pokladů ani

statků,které On sám do přírody uložil,jinak by těch

to darů svých svým tvorům nepropůjčil. On stvořil

člověka dobrého a dal mu moc panovati nad ostat

ním tvorstvem.

Proto jest člověku dáno toto přirozené filosofické

dílo, aby je poznal a v sobě uskutečnil. Jinak by se

tento bohatě obdařený tvor o toto Velké dílo mar

ně pokoušel, spíše by jako kravka nechal přírodu

tím, čím jest, tj. beze všeho povšimnutí. Vyšly by

tak úradky Boží na prázdno a příroda by nemohla

nikdy dojíti svého dokonání.

„Deus autem et natura nihil faciunt fustra“, tj.

Bůh a příroda nečiní ničeho nadarmo. Všemohou

cí Bůh řídí a spravuje zde všecko a činí, že ko

ním a oslům bývá obrok nasypán přímo do žla

bu, avšak jen soudnému člověku jest předkládáno

$ 5 c


vzácné a dobré jídlo („Dej volovi seno a papouškovi cukr“ Paracelsus, pozn. překl.). Proto ti, kteří hledají hluboce skryté tajemství, kteří touží onen cenný poklad nalézti, kteří jej chtějí v pravdě (v sobě) poznati, nemají se nikdy obraceti o radu k ignorantům, neboť tito sami nemají o vyšším Světle přírody ani zdání. Avšak někteří moudří mužové, filosofové, současníci našich dob a starověku, ve svých učených hádkách vynašli pro toto tajemné umění mnoho rozličných jmen, parabol a jiných sofistických slov, aby ono subjektum a jeho esenci jenom naznačili. Moudří pouze chtěli ukázati na to, co jest tento zázračný subjekt za tělo a jaké mocné a zázračné síly jsou v tomto těle dobře ukryté.

Jestliže byly tyto síly zažity (digerovány) a očiš

těny, tu jimi bylo možno vyléčiti nejen člověka, ale i zvířata, rostliny a kovy, avšak ne jenom vyléčiti, nýbrž tyto dovésti i k vyšším metám dokonalosti a dokázat i řadu dalších divů, kterých je možné dosáhnout tímto arkánem. Všichni praví filosofové chtějí ve svých spisech a ve svých řečech, třebaže nestejnými slovy a obraty, poukázati vždy jen na to jediné tělo (Scopum), na jedinou látku, ono dítě pravdy. Zde však jest v podstatě mlčenlivost hlavní ctností. Proto si filosofové dali ústa na zámek, který pak dobře uzamkli, neboť kdyby ono velké dílo zobecnělo tak jako pečení a vaření v kuchyni, tu by musil svět jistě zaniknouti. Tuto jedinou věc

1

, která

opět oživuje, již mělo také mnoho tzv. hledajících, z nichž mnozí chybili již tím, když chtěli napodobit pravé badatele. Neboť toto tělo je věcí, jež jest zlatu tak blízká, ale může si ji opatřiti nejen bohatý, ale i chudý, a to všude tam, kde se mu zachce. Avšak filosofové hrozí svým Exekrationem divinam (soudem Boha živého) a svolávají kletbu Boží na ty, kteří tento subjekt ústy jasně vyslovují. Hrozba těchto filosofů vejde před stolici věčného soudce a Bůh učiní jejich žalobě zadost, neboť někteří (zrádci) jsou již tisíce let v rukou jeho přísné spravedlnosti.

2

Náš subjekt jest takového složení, že toto naše

Magnesium nemá v sobě jenom přirozeného Ducha života (Spiritus vitalis) a stálou přiměřenou kvalitu, ale jest nebeskou silou tak zhuštěno, že jeho výparem bývají mnozí již (z počátku) omámeni. Zatím tu však leží zcela bezmocné a nemůže sobě nijak pomoci.

Jestliže nějaký znalec tuto látku najde, ať již to by

lo v hlubinách země neb kdekoliv jinde, ať si vezme této šťávy plnou baňku.Neboť je dovoleno bohatým i chudým bráti sobě z této náplně Boží milosti co nejvíce. Když si již nabral, tu nechť jde domů a vyhledá sobě místo za kamny,nebo i jinde,všude tam, kde se bude cítiti nejjistějším, a pak ať tam v pokoji začne se svojí setbou neboli pokusnou prací. Toto se však dá tak chytře utajit, že ani domácí lidé si

1

Věc, Res, viz Weinfurter, První mystický slabikář, s. 86. Pozn.

překl.

2

V originálu jest věta velmi (snad úmyslně) zkomolena. Pozn.

překl.

toho nepovšimnou. Nechť mi s tímto dílem tak fu

šersky nezacházíš, jako to činí obyčejní laboranti,

kteří se ihned dají do pálení uhlí, tavení, odlučová

ní atd. Toto jest však dílo, jež může býti v uzavře

né skříni nebo kdekoliv v místnosti, všude tam, kde

ti to kočka nevyslídí. Jestliže má toho laborant za

potřebí, může i na dále při tom klidně provozovati

svoje řemeslo. Avšak kamna, která jsou trojnásob

ně zajištěna, musí vždy dostati svého tepla; ostatní

již zařídí sama příroda. Když jsi byl rozpuštěním

odňal zemitou část a dlouhou digescí (zažitím) ne

chal naběhnouti (accuirt), až se odstranily hrubé

části a vše bylo obráceno do nejjemnějšího stavu

a znovuzrozeno, tu několikráte podle potřeby im

bibuj neboli vyživuj svého silného Ducha, a jak již

bylo řečeno, bude tím zhuštěna jeho síla. Jestliže

budou k tomu denně přidáváni jeho bratři co moc

né pilíře, co míníš, že ti takové dílo přinese? Vždyť

taková síla a nezměřitelný skrytý Duch života při

chází v surové materii neboli v našem subjektu pří

mo z hvězd, čili z hvězdných konstelací, jako do své

pozemské říše, z níž pak filosofové vytáhnou onoho

universálního tajemného Ducha (Spiritus universi

secretus). Tento Duch jest oním Merkurem mudrců,

on jest jejich počátkem, středem a koncem, v něm

jest uzavřeno hmotné zlato (aurum physicum), kte

ré se obyčejný fušerský laborant marně pokouší do

býti z obyčejného zlata.

Poněvadž filosofové pojednávají ve svých dílech

o Slunci a Měsíci (značí též Zlato a Stříbro, pozn.

překl.), jež ze všech ostatních kovů nejvíce vzdo

rují ohni, čemuž však nesmíš rozumět podle lite

ry, neboť jejich Q & R když byly čištěním (purifica

tion) přivedeny do své čisté podstaty, což se může

státi jenom přirozenou cestou filosofickou, tu tepr

ve se mohou směle rovnati Slunci a Měsíci, dvěma

nebeským tělesům, která svým jasem ozařují den

a noc, horní a dolní firmament. Proto jsou tyto dva

ušlechtilé kovy, Slunce a Měsíc filosofů, jestliže by

ly přírodou přizpůsobeny lidskému tělu a moud

rým způsobem používány, mocným prostředkem,

který přináší mocné zdraví. Tu není nad nimi a mi

mo ně ničeho, nežli onen trojnásobný, a přece je

diný universální bod, který jest zde třeba uskuteč

niti. V těchto tělech je vázán Duch, který jim dává

trvanlivost, sílu a ctnost, jichž je více než v ostat

ních tělech. Poněvadž Bohem obdařený člověk má

onu červeň a bělobu,tj. Slunce a Měsíc, což se jinak

nazývá vodní kámen mudrců, jinak také pouze ká

men mudrců, lze je velmi dobře připravit a upevnit,

když si vezmeme na pomoc tělo, do něhož Bůh při

stvoření uložil potřebné látky. Jinými slovy řečeno,

Bůh dal tento subjekt vysoce nadaným mužům Bo

žím, a to jenom ze své čisté lásky a milosti. Mám za

to, že vše, co oné božské bytosti při svém prvním

stvoření zbývalo, tj. onen Duch života a inspirace,

dary, které nemohli již tvorové více obsáhnouti, že

tyto věci vložil Duch do oněch dvou jmenovaných

látek a v hlubinách země je pečlivě uzavřel. Proto je

mohou odhaliti opět jen mudrci, sceliti je a použí

vati jich ku konání zázraků tak, jak nám Moudrost

$ 6 c


Boží naznačuje, když tyto věci stále ještě doplňuje a vkládá do tvarů.

Obě zmíněné barvy, tato červeň a běloba, co

Slunce a Měsíc, neboli preparáty Síry a Merkuria, které jsou přísadami našeho Kamene mudrců jenom tehdy, když naše látka byla hned z počátku několikráte dostatečně přepálena a přečištěna a opět zase odvážena a v tomtéž procesu ihned zase sloučena. Avšak co je to v nich za sílu a moc, to ti nemusí být utajeno, neboť obě váhy (pondera) dovedou si věc podle druhého fysikálního rozdělení (Secundum proportionem Physicam) již zaříditi. Teprve potom se dobrá část Merkura s malou částí duše Slunce a Síry může zduchovnit a toto vše jest možno spojiti jistým umělým hmatem, čímž jest skončena výroba a nejtěžší kus práce.

Nyní jest třeba věděti, že tvůj Merkurius musí býti

předem červenou tinkturou tingován (zušlechtěn), avšak že se tím nestane červeným, nýbrž že bude bílý. Merkurius má tu přednost, že chce býti mezi ostatními předem tingován, a sice duší Slunce, tedy Merkuriální tinkturou. Filosofové též ukazují, odkud nutno tuto tinkturu bráti.

Ferment zlata je právě tak zlatem, jako jsou kvas

nice těsta těstem. Také tento kvas zlata pracuje ze své podstaty, a jeho síla jest jenom tehdy dokonalou, když byl proměněn; a to je počátek filosofického díla. Toť ona pravá materia prima filosofických kovů,k níž praví mistři filosofové napínali svého Ducha (ingenium), aby tak dospěli až k Velikému dílu. Nyní koná již laborant (Artifex) svého díla dále, které pak Božím požehnáním přivádí zdárně ku konci, k němuž také toto dílo spěje, aby pak bylo Bohem přivtěleno k onomu požehnanému Kameni mudrců. Tento kámen není nijak jinak složen, nežli jedině pomocí skrytého Ducha vesmíru (per Spiritum universi secretum), který toto dílo připravil a dokončil. Kdo pak tohoto skrytého Ducha v pravdě pozná,ten může beze vší pochybnosti poznati tajemství a divy přírody, a dokonce i samotné Světlo přírody.

Tento Duch jest hybnou silou harmonie, sympa

tie a magnetismu, z čehož vzniká působením horního a dolního světa harmonie a konkordance (tj. vyrovnalost), ale i magnetická a sympatetická síla. Pamatuj, že obě podstaty přírody jsou z počátku velmi nestejné povahy a jejich síly se vzájemně potírají, neb jest vždy jedna z nich teplá a suchá, druhá však studená a vlhká, ty je však musíš samozřejmě spojiti. Abys však toho docílil, musejí býti tyto vzájemně se potírající síly poznenáhlu přeměněny a spojeny tak, aby se zde příliš silným ohněm nepozvedala jedna nad druhou. Kdyby k tomu došlo, tu bys jich více nemohl spojiti dohromady, neboť obě podstaty musí navzájem pomocí ohně vstoupati vzhůru. Teprve potom mohou býti naší látce odňaty její disharmonicky působící vlastnosti (discrasia). Pomocí správné teploty se podstata látky vyrovná, čehož dosáhneš za pomocí mírného a stálého vaření. Pokud jsou obě podstaty, Síra a Merkurius, zahnány silně do úzkých, tj. ponechány spolu v cirkulaci, a pokud zároveň pokračuje mírné tep

lo, tu jejich antipatické nálady poznenáhlu mizejí.

Obě látky se nyní spojují, a jsou konečně přivede

ny do pravé harmonie tím, že se spolu již vyrovnaly.

Nyní musí společně stoupat vzhůru, až k samému

poklopu retorty, a takto vyrovnány, jsou nyní velmi

ochotny se spolu oženiti.

Jak nám již filosofové sdělili,obdrží nevěsta v tom

to stavu svůj zásnubní prsten, který jí její ženich na

vléknenaprst.KdyžbylMerkuriussesvojíSírouvpo-

době vody a země vařen podle potřeby, odhodí oba

veškeré příměsi a jejich jemné části se spolu poma

loučku víc a víc spojují.

Kdyby však nebyli dokonale zbavení všech svých

příměsků (slupek, corticibi), tu tyto hrubé částice

zamezí každé spojení a vzrůst (Ingress).

Merkurius co prima materia jest docela hrubým,

aniž se může smísiti s menším sebe. Také nemů

že býti zvěčněn, neboť žádná látka se neslučuje

s druhou tak, aby mohly žíti ze společného kořene.

Jestliže má zde býti věci pomoženo tak, aby bylo

dosaženo pravé tinktury, tu se musí utvořiti nové

duchovní tělo, které se rodí jenom ze spojení Síry

a Merkuria. Po dokonalém očištění látky převezme

pak jeden princip od druhého jeho ctnosti a z mno

hosti se tak vytvoří pouze jediné číslo a ctnost.

Kdyby však byl oheň příliš silný a nebyl přírodou

dle své potřeby ovládán,tu by se Merkurius se Sírou

nespojily vůbec, nebo by se udusily, jelikož by se tu

nepostupovalo s patřičnou jemností. Tu by se pak

nedocílilo buďto ničeho, anebo by se zrodila zrů

da, tj. pokažené dílo. Jestliže se však opatrně a se

správnou teplotou stále pokračuje, tu při sublima

ci (zjemnění) vystupují oba duchové, ať už pracuje

me ve skleněné či jiné retortě, nyní společně vzhůru

k poklopu. Tyto něžné květiny, i kdyby byly nyní utr

ženy, se již dají z části použít.

Avšak tuto skrytou hybnou sílu můžeš právě tak

málo viděti, jako nemůžeš pozorovati vzrůst jem

né trávy. Neboť vzrůst a mohutnění oněch dvou sil,

naší Síry a našeho Merkuria, nemůžeš postřehnou

ti jenom pro jejich jemnost a pomalý vzrůst, který

se ještě k tomu děje velmi skrytě. I když je tedy ne

můžeš sledovat od hodiny k hodině, jak by sis přál,

tu přece můžeš již po týdnech zcela dobře postřeh

nouti jejich vývoj, podle jistých náznaků (myst. sta

vů), které se nechají nejen viděti, ale i čichati, z toho

si již můžeš udělati předběžný úsudek. Tento vnitř

ní oheň jest jemný a něžný a jeho působení je velmi

pomalé.

Přesto však nezůstane nikdy státi, dokud svého

díla nepřivede zdárně ku konci, jak již můžeš pozo

rovati v říši rostlinné. Jinak jest tomu, jestliže toto

jemné a mistrné vaření bylo nadměrným horkem

slunce, jež působí zde zvenčí, příliš vysušeno ne

bo vypáleno, nebo dokonce mrazem docela zasta

veno. Ergo qui scit occultum motum naturæ, scit

perfectum decoctionem. (Neboť ten, který zná skry

tý pohyb přírody, již bude věděti, jak má postupo

vati při vaření.) Má-li tato skrytá hybná síla přírody

správně pracovati,tu již musíš jí ponechati její přiro

zený a vlastní chod,třebaže ji nevidíme a neslyšíme,

$ 7 c


jako nemůžeme poznati její centrum, její neviditelný oheň a její sémě.

Toto vše musíš ponechati na samotné přírodě,

aby ona sama vykonala dílo. Také jí nesmíš svojí vůlí do toho zasahovati, jedině ji můžeš při její práci sám pozorovati. Nepleť se jí tedy do práce, jenom odevzdej vše do její vůle a ona toto znovuzrození již sama uskuteční.

Příroda, jestliže se jí dostalo něžného příjemného

tepla, tu počne již sama pracovati a uskuteční a obstará sobě všecko to, co jest k vyzbrojení a vybavení tvora a k zavedení do nové formy života nezbytně nutné. Neboť ono tvůrčí Slovo (Fiat) se i dnes nalézá ve všech tvorech i rostlinách v plné síle, právě tak plně, jako tomu bylo ve dnech stvoření. Zde jest třeba rozeznávati čtyři síly neboli potence, kterých naše vzácná příroda používá při jakémkoliv vaření. Těmito silami ona pak koná a zakončuje svá díla.

První síla jest a jmenuje se Přitažlivost, (Appela

tiva a atractiva). Tato síla přitahuje k sobě potravu všude tam, kde toho příroda sama vyžaduje, ať již z blízka nebo z dálky. Díky tomu může příroda růsti a udržovati vše v chodu. Tato po potravě dychtící síla působí jako síla magnetická, je tedy tím, čím jest muž ženě, duch duši, vlhkost suchu, látka tvaru atd. Zde platí věta filosofů: Natura naturam amat, amplectitur prosequitur. Omnia namque crescentia, dum radices agunt et vivunt, succum ex Terra attrahunt, atque avide arripiunt illud, quo vivere se et augmentari sentiunt. (Příroda miluje přírodu, objímá ji a jde za ní. Neboť všechno rostlinstvo, jež zapustilo kořeny a počíná žíti, s velkou dychtivostí přijímá šťávu ze země a přitahuje vše, čím může žíti a se rozmnožovati.)

Druhá síla jest srážením zhuštěná příroda. (Natu

ra retentiva et coagulativa). Jestliže se přírodě poskytne dostatek toho, po čem touží, tu pak počne na sebe přitahovati věci, o nichž se vždy nedá říci, že by jí byly k pokroku a k prospěchu.Avšak příroda vlastní i pouta, jimiž dovede přitažené věci podržeti. Příroda pak v sobě přijaté látky proměňuje a béře sobě z obou druhů potravy jenom ty nejčistší části, hrubé pak odmítá a svými výměty odstraňuje. Zde již není třeba žádné kalcinace či upevnění (fixatio),

„Natura naturam retinet“ (tj. Příroda si podržuje pří

rodu).

Tato vlastnost je způsobena suchem, protože stu

deno získané stejnorodé části spojuje a vysušuje zemi.

Třetí síla se nazývá Natura in rebus generandis et

augmentandis. Jest to síla, která vede zažívací činnost. Ta se odehrává hnitím neboli hnilobou. Ona sama pracuje mírným teplem a ve vlhku. Poněvadž příroda vše zavlažuje, pozměňuje a mění druh a jakost, tu hrubé se stává jemným, hořké sladkým, trpké příjemným, drsné hladkým, nezralé a plané zralým atd.

To, co se děje z počátku velmi pomalu, nyní pá

dí rychle a hbitě vpřed k svému dokonalému konci. Někdejší přísady se nyní stanou jednotou (Composition).

Čtvrtá síla jest vyhánějící, očišťující a rozdělující

silou, která vše rozděluje na dva póly. Při sublimaci

neboli vyvařování (Decoction) látky očišťuje a umý

vá, tím je zbavuje nečistot (Sordibus) a temnoty. Ta

to síla činí objekt díla čistým, průhledným, silným

a konečně promění své dílo v oslavené tělo, a sice

tím, že stejnorodé částice zbavuje nestejnorodých.

Všechny chyby (Vitia) jsou touto silou odstraněny,

vše cizí odvrženo, a naše čtvrtá síla třídí vše hrubé

a každé částečce vykazuje svoje místo. K této prá

ci však musí míti mírné, nepřetržité teplo, kterému

se musí dostati patřičné dávky vlhkosti; výsledkem

této sublimace je, že plod uzraje a bude chtít vy

stoupit ze svého obalu. Vždyť toto dílo bylo už od

počátku vedeno umělcem i přírodou k tomu, aby

byl činitel zproštěn své pasivní části a aby byl poté

přiveden k dokonalosti. Toto osvobození od nestej

norodých a protivných částic jest pravým životem

a dokonáním každé věci. Neb činná a trpná část,

jež se až doposavad vzájemně potíraly tím, že jed

na z nich působila nebo kladla odpor svému pro

tějšku, tj. čím více měla příležitosti, tím více použí

vala síly, aby ho zdolala, se již nyní musí v tomto

vaření sjednotit, lepší část musí zvítězit, nečisté ze

sebe vypudit a sobě podrobit.

Když však přírodní síla síla splní svůj úkol, tu do

jde k znovusjednocení a ukáže se nový plod; ja

ko ve všech ostatních rostlinách, tak také i v na

šem subjektu. Když je toto přirozené dílo dokonče

no, jeví se zázračným a vypadá nyní docela jinak,

než tomu bylo na počátku v jeho hrubé podstatě.

Nemá již pak žádné kvality, která by byla stude

ná a suchá, nebo teplá a vlhká, není ani ženské,

ani mužské. Studené bylo nyní přeměněno v teplé,

suché ve vlhké, těžké se stává lehkým a lehké těž

kým. Nyní z nich povstane Quinta essentia, pátý ži

vel (svaté skupenství podle Jacoba Böhma či akáša

podle Upanišad, pozn. překl.), nové duchovní tělo

a duchovní tělesnost. Takové duchovní tělo jest čis

té, jasné, velmi průhledné a vykrystalisované. Příro

da by sama v sobě nikdy nevytvořila takového díla,

co svět světem stojí, avšak umělec (laborant), který

jest osvíceným člověkem (auxiliante Deo et natura),

dosahuje tohoto výsledku uměním a věděním. Vy

tváří toto dílo a počíná konat zázraky. Toto dílo se

nazývá Duše,Balzám,Zlato filosofů nebo Zlatý květ.

Paracelsus a jiní je nazývali Orlí lep (Gluten aquilæ).

Jak zde bylo řečeno, tyto čtyři síly pocházejí z oh

ně, z něhož byly vytvořeny. Tento oheň musí býti

tajný, jemný, mravný, přirozený a nezničitelný.

Tento oheň musí být v souladu s přírodou a mu

sí dostačovat všude. Při tomto díle jest třeba vzíti

v úvahu dvojí oheň, totiž oheň elementární, který

umělec vyrobil a k svému dílu přivtělil, dále oheň

vnitřní, jenž jest zde vrozenou a přirozenou věcí.

Proto se také ve všech třech počátečních věcech,

či rodech, tj. v říši živočišné, rostlinné a minerální,

nachází všude tento přirozený oheň, jímž jest vše

uváděno v pohyb, poháněno, vše je jím udržováno

při životě, posilováno a zvětšováno. Proto se také

může vyvíjeti jejich vrozená plodivá síla a ctnost.

$ 8 c


Tento oheň v našem subjektu není mezi neros

ty a tvory nejmenším, neboť v sobě ukrývá nejpodivnější mocné ohně, proti nimž jest elementární oheň pouhou vodou. Žádný elementární oheň není ve stavu, aby strávil a zničil jemné zlato, které jest mezi ostatními kovy nejtrvanlivější věcí, dokonce ani oheň sebevětší teploty to nedokázal, ale filosofický N a P to přece jenom svedou. Kéž bychom jen měli tento oheň, kterým Mojžíš spálil zlaté tele, aby je pak rozprášil na vodu a tuto dal píti národu israelskému (Ex 33,20). Dejte mi jenom trochu tohoto alchymistického ohně od Mojžíše, muže Božího. Mojžíš byl vyučen a vychován moudrostí egyptského umění. Nebo třeba onen oheň, který prorok Jeremiáš ukryl pod horou, ze které kdysi Mojžíš viděl zaslíbenou zemi a na které též umřel. Tento oheň měl býti potomky starých zasvěcených kněží po sedmdesátiletém vyhnanství, když se zajatci vrátili z Babylonu, vyzvednut, ale bylo shledáno, že se proměnil v hustou vodu. (2Mak 1 a 2) – Co myslíš, že bychom se jí nezahřáli a zimě snadno neubránili?

Tento oheň spí v našem subjektu docela klidně

a tiše a nemá sám v sobě žádného pohybu.

Má-li tento tajný a skrytý oheň pomoci vlastnímu

tělu, aby se mohlo pozvednouti a podle své schopnosti působiti, aby mohlo ukázati svoji moc a sílu, čímž by umělec došel k svému žádoucímu cíli, tu musí býti tento vnitřní oheň zapálen a probuzen zevním elementárním ohněm, a tak uveden do (krouživého, pozn. překl.) pohybu. Ať jest to již oheň lampy nebo oheň jiného druhu, na tom nezáleží, jen když postačí k dílu a je řádně silný. Takový oheň musí být po celou dobu podporován vnitřním teplem, a to až do konce sublimace, aby byl podstatný vnitřní oheň udržen naživu. Tak jsou si oba zmíněné ohně vzájemně nápomocny. Zevní oheň musí se říditi ohněm vnitřním až do své ustanovené doby, kdy se stane tak mocným a vroucím, že potom brzy všecko to, co jest mu podáváno, co jest jeho přirozenosti a způsobu příbuzné, promění v popel a prach, když to do sebe vtáhl a učinil sobě rovným. Avšak je třeba, aby každý umělec dobře věděl, že pokud chce dosáhnouti svého cíle, musí sledovati určitý poměr mezi ohněm zevním a vnitřním, a svůj oheň také správně zapálit. Neboť když by jej učinil příliš slabým, tu by se jeho práce zastavila, tu by zevní oheň nemohl vnitřního ohně pozdvihnouti, a když by jím i poněkud pohnul, tu působení druhého by bylo jen velmi pomalé a postup velmi dlouhý. Přesto i takový laborant, kdyby měl dosti trpělivosti vyčkati až do konce u díla, by mohl dosáhnout cíle, jenomže by musil během díla prováděti různé opravy. Kdybychom však zde použili silnějšího ohně, než se sluší a patří, než vnitřní oheň snese, kdybychom s tímto dílem snad spěchali, tu by bylo dílo docela nezdárné, výsledek by se nedostavil, protože nedočkavý umělec by svou kvapnou prací vše zmařil.

Když v nepřetržitém převařování a sublimací bu

dou ušlechtilejší čisté částky našeho subjektu s vý

hodou postupně odlučovány a zbaveny všeho hru

bého a nedokonalého, tu má umělec postupovati

umírněně, aby to vnitřnímu ohni bylo příjemné, mi

lé a prospěšné a aby nebyl uhašen a učiněn ne

užitečným. Umělec naopak musí hleděti, aby byl

udržován ve svém přirozeném stupni a posilován,

neboť nyní se v něm čisté a vznešené části spoju

jí a shromažďují, vše hrubé se odlučuje, tak aby se

vše nejlepší sepjalo a dosáhlo žádoucího cíle. Proto

se musíš naučiti od přírody takovému stupni ohně,

jaký používá ona sama, když působí až k dozrání

plodu. Jenom z toho si vezmi svoje poučení a vý

počet. Neboť vnitřní a podstatný oheň jest věcí, kte

rá uvede filosofického Merkura do rovnováhy. Proto

mu zevní oheň podá ruku, aby ve své operaci nebyl

rušen překážkami, neboť zevní s vnitřním musí bý

ti v naprostém souhlase a naopak. Proto musí bý

ti řízením obecného elementárního ohně zavedena

vnitřní přirozená teplota. Tak také zevní teplota mu

sí býti podle toho upravována tak, aby nepřekročila

moc teplého a vlhkého ducha, neboť tito duchové

jsou velmi jemní, takže je nesmí ve tvorbě předstih

nout. Kdyby tomu bylo jinak, tu by se jmenovaný

duch a jeho teplá přirozenost brzy rozpustily a ne

mohly by se již udržeti a také by neměly žádné mo

ci. A proto vše, co by bylo větší a silnější, než je

k založení a udržení našeho ohně zapotřebí, je pou

ze překážkou, ba přímo zkázou. Neboť vše, co je

v přírodě zrozeno a zplozeno, je předmětem Tvých

představ (In natura et illius Creatis et generationi

bus sit tua Imaginatio), proto vlož vlhkého ducha

do země, vysuš a sraž ho jemným ohněm, neboť

jen tak můžeš zavést duši znovu do mrtvého těla,

ze kterého byla dříve vzata, a tím také život umrt

vený a bez duše uvedeš k oživení a povstání. Co

by ale bylo prováděno násilím, neobstojí ve zkouš

ce, neboť to nevytrvá, jedině když jest to přijato sa

motným duchem, a to ochotně, s chutí a touhou.

(Sicci cum humido naturalis unio et ligamentum op

timum.) Pamatuj si, že přirozené spojení suchého

s vlhkým jest zde nejlepším poutem. Chceme-li zde

ještě déle mluvit, musíme říci, že mudrci rozezná

vají trojí oheň a každý z nich, jestliže má pracovati

na Velkém díle, musí býti veden v nejlepším tvaru,

moudře s dobrou přípravou, tak aby zde nepraco

val slepec, nýbrž člověk vidoucí, opatrný a moudrý,

jak se na rozumného filosofa sluší a patří.

První oheň jest oheň zevní, ten jenž byl rozdělán

umělcem a mudrci jej nazývají Ignum frontis (pří

mý oheň). Na tomto ohni spočívá spása a zdar ane

bo též i zkáza celého díla. To se může státi dvojím

způsobem, jak stojí psáno: „Nimium fumiget cave“

(Měj se na pozoru, aby oheň příliš nekouřil). Nebo

jinde psáno zase: „Combure igne fortissimo“ (Spal

to nejsilnějším ohněm).

Druhým ohněm jest hnízdo, do kterého se usadí

„fénix filosofů“, aby se v něm sám znovu vyseděl,

ale toto dílo není ničím jiným nežli nádobou filoso

fů (Vas philosophorum). Mudrci to nazývají ohněm

z kůry (ignum corticum), neboť se píše, že pták fé

nix si snáší různé vonné dřevo, ve kterém sám sebe

$ 9 c


spálí, neboť kdyby to neučinil, tu by musil zmrznouti a nikdy by nedosáhl pravé dokonalosti. Sulphura sulphuribus continentur (Síra se musí udržovat Sírou), neboť hnízdo má ptákům uchovati jejich mláďata, pomáhati jim a zachovávati je a udržovati až do posledního konce.

Třetí oheň jest pravý vnitřní oheň ušlechtilé sí

ly, který se nalézá v kořenu našeho subjektu. Jest to látka, která mírní Merkura a přetváří jej. Toť jest

pravý mistr a skutečná pečeť Hermova (Sigillum

Hermetis). O tomto ohni napsal Crebrerus: V hlu

binách Merkura jest jistý druh síry, která konečně

překoná chlad i vlhkost Merkura. Tím není míně

no nic jiného, nežli náš čistý oheň, který byl zde

v Merkurovi skryt. Tento oheň jest nyní v naší duši

probuzen a přeměňuje v Merkurovi chlad a vlh

kost, nebo je odejme. A totéž se praví o tomto

ohni.

$ 10 c


Chceš-li býti filosofem,

Člověk, který žije v tomto světě,

jenž v sobě místo čtyř nosí jediné,

třeba že by to již poznával,

je v sobě vymezeném čase stále učněm!

Proto člověče, poznej Boha a i sebe

podle Světla Božího a Světla přírody,

jejž do Tebe vložil Bůh,

abys byl podoben jeho obrazu.

A jako je Bůh čtyřjediný,

jsi i Ty čtyřjediný kus zemské hlíny.

To Ti dá moudrost, Světlo a poznání,

že poznáš mimo přírody i všechno ostatní.

tu nechej vejíti do sebe trpělivost

Nic duchovního ani hmotného nebude více

tvému zraku ukryto!

Začež vzdávej Bohu díky ze srdce celého,

že tobě již v čase nechá poznávati tyto věci.

Sláva a známé jméno posměváčka nechť

tebe neklame a nerozruší,

co máš ty nyní, jest jemu ukryto.

Oni se pyšní pouze sofistickým brakem,

ty ale těš se dary Božími,

i přes to, že jsou čtyři v jediném.

Můj poklad zůstane: „Fiat a amen“

a čtyřčlenná sféra vždy jako celek.

Ó Pane, jak zázrační jsou skutkové Tvoji!

Ó Pane, Tvůj nepomíjející Duch jest ve všech věcech.

Čtyři ohně se vznášejí na světě, který je uzavřen ve čtveřici,

a má ve svém středu Boha, z nějž povstává nebe a země.

Salvator

T

Mundi

Spasitel světa

SPECULUM DIVINUM OCCULTUM ATQUE

Tajné božské zrcadlo.

Příteli, pohleď opravdově na toto zrcadlo, pamatuj si, jak j

est

příroda otevřená, pozoruj vždy bedlivě její

centrum

a otoč těmito

zevními sférami.

LABORATORIUM PERPETUUM

Věčně činná

dílna

dedi

Sémě

Říše

rostlin

VodaŽivot

Duch

svatý

Duch

Duše

Říše

nebes

Oheň

Duch

Otec

Duch

Duch

Říše

živočiš

Vzduch Duše

Syn

Duch

Tělo

Říše

minerál

Země

pohyb

Nebeský

oheň

Duch

o

d

Boh

a

a

p

ří

ro

d

y

č

t

y

ř

n

á

s

o

b

n

é

č

t

y

ř

n

á

s

o

b

n

á

čt

y

ř

n

á

s

o

b

n

é

č

t

y

ř

n

á

s

o

b

n

é

č

t

y

ř

n

á

s

o

b

n

é

č

t

y

ř

i

S

je

d

n

o

c

e

n

é

h

o

p

ř

i

r

o

z

e

n

é

h

o

č

l

o

v

ě

k

a

j

e

d

n

o

t

n

é

p

ř

í

r

o

d

y

ú

č

in

e

k

p

ř

ír

o

d

y

p

ř

í

r

o

d

y p

ř

í

r

o

d

y

p

o

d

s

t

a

t

ě

j

e

d

n

o

t

n

é

h

o

a

s

l

á

v

a

l

a

a

m

o

c

s

t

v

o

ř

e

n

é

b

o

ž

s

k

é

v

b

o

ž

s

k

o

-

-

c

h

e

m

i

c

k

é

z

r

c

a

d

l

o

ř

í

š

e

z

rc

a

dl

o

z

r

c

a

d

l

oz

r

c

a

d

l

o

d

u

c

h

o

v

n

í

b

o

ž

í

C A

O S

NATURA RERUM SEU INSTRUMENTARUM

co podstata

věcí

Potom pak máš vše ve všem – Nebesa a zemi v jednom pospolu. O tom

to medituj

a toto ti bude k užitku. Této meditace nebudeš nikdy litovat.

IGNEUM PHILOSOPHORUM ET

neboli ohnivýfilosofický nástroj

Coel. &

T

Terra.

Nebe a země

Pohlédni na Přírodu v její síle Od Boha vychází nejen tyto, ale

a pamatuj na její velkou životní i všecky ostatní věci, a opět se

sílu. do Jeho centra navrací.

Kdo nezná základ přírody, nebude nikdy filosofem.

Hledej zlatý magnet. Nalezneš-li jej, vyjdeš ze všeho utrpení. Studuj dobře větu: Poznej sama sebe; tak

vyjdeš z falešného bludu. Vše jest jednotou, ze které bylo vše stvořeno. Poznej svatou zemi

a vyjdeš snadno z bludiště.

$ 11 c




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist