načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajná dvojka A + B – Zločin mezi dinosaury - Klára Smolíková; Procházka Jiří W.

Tajná dvojka A + B – Zločin mezi dinosaury

Elektronická kniha: Tajná dvojka A + B – Zločin mezi dinosaury
Autor: Klára Smolíková; Procházka Jiří W.

Artur a Bára jsou spolužáci a kamarádi, ale ve třídě na sebe moc neupozorňují. Potřebují vypadat nenápadně. Jen tak nikdo neprohlédne, že jsou to špičkoví detektivové, kteří za ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 143
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Viktor Svoboda
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2993-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Artur a Bára jsou spolužáci a kamarádi, ale ve třídě na sebe moc neupozorňují. Potřebují vypadat nenápadně. Jen tak nikdo neprohlédne, že jsou to špičkoví detektivové, kteří za pomoci supermoderních technologií řeší zapeklité záhady. V zádech mají Vrchotu, muže s tajemnou minulostí, a u nohy psa Šerloka. Měla to být poučná exkurze, při které se žáci dozvědí o životě v druhohorách, ale návštěva v muzeu se proměnila v životu nebezpečné drama... První kniha napínavé série o dvojici mladých detektivů. Pro děti kolem deseti let.

Popis nakladatele

Artur a Bára jsou spolužáci a kamarádi, ale ve třídě na sebe moc neupozorňují. Potřebují vypadat nenápadně. Jen tak nikdo neprohlédne, že jsou to špičkoví detektivové, kteří za pomoci supermoderních technologií řeší zapeklité záhady. V zádech mají Vrchotu, muže s tajemnou minulostí, a u nohy psa Šerloka.

Měla to být poučná exkurze, při které se žáci dozvědí o životě v druhohorách, ale návštěva v muzeu se proměnila v životu nebezpečné drama. Začalo totiž hořet! A někdo využil požáru k loupeži…
Vyváznou všichni bez zranění? A vyšetří Bára s Arturem, kdo požár založil a jakou měl souvislost s krádeží?

Detektivní příběh, který procvičí postřeh, znalosti a úsudek každého zvídavého čtenáře.
Vyřeš úkoly a staň se agentem!

Zařazeno v kategoriích
Klára Smolíková; Procházka Jiří W. - další tituly autora:
Vynálezce Alva Vynálezce Alva
Čertice Dorka -- Nechytej mě za slovo! Čertice Dorka
Tajná dvojka A + B – Poprask v divadle kouzel Tajná dvojka A + B – Poprask v divadle kouzel
Vynálezce Alva 2 Vynálezce Alva 2
Knihožrouti - Kam zmizela školní knihovna Knihožrouti
Tajná dvojka A + B – Zbloudilá střela Tajná dvojka A + B – Zbloudilá střela
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tajná dvojka A + B

Zločin mezi dinosaury

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Klára Smolíková a Jiří W. Procházka

Tajná dvojka A + B – Zločin mezi dinosaury – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Klára Smolíková a Jiří W. Procházka

Ilu strace Viktor Svoboda



Ob sah

1. Vlaky bez padáků ....................7

2. Holka ve vysokých botách .............13

3. Dům na konci ulice ..................19

4. Pes bez pána a bez oka ...............25

5. Muž přes celé dveře ..................29

6. Výpravy se Šerlokem .................34

7. Kůlna se sekačkou ...................38

8. Navštivte ,,Svět dinosaurů ............45

9. Jak doStat dinosaury na plátno .........51

10. Příchod monster. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

11. Zánik dinosaurů ...................62

12. Požár v pravěku ....................67

13. Policie žádá o pomoc ................73

14. Frankensteinův pes .................79

15. V laboratoři .......................84

16. Dinosauři v podzemí ...............88

17. Stopy vyčtené z digitálního kouře ......93

18. Pátek ............................99

19. Panák v parku ....................103


20. Já mám známé v šatně ..............109

21. Laboratoř v pohotovosti ............. 114

22. Velká muzejní loupež ............... 119

23. Kostitřas ........................125

24. Šerlok zasahuje .................... 131

25. Jménem zákona ...................137

26. Vznik agentury ................... 141


7

1.

Vlaky bez padáků

Znáte všechny své sousedy? Opravdu? Nebo si to jen myslíte?

Artur seděl na zdi.

Byl totálně rozhozený. Ne z toho, že se sem při­ stěhovali. Ani mu nevadilo, že ho čekal nástup do nové školy. Štvalo ho, jak ho rodiče denně vyslýcha­ li, jestli se už s někým v okolí seznámil.

„Pan Nováček, víš, ten z toho domu s tím pěk­ ným trávníkem, má synka ve tvém věku. Prý taky lepí modýlky. Nechceš si s ním popovídat? Máš přece pořád sbírku těch modýlků?“

Nesnášel slovo modýlky. Mezi námi, byly to kity. A hlavně nesnášel zdrobněliny. Musel je poslouchat při každé návštěvě, na každém společném výletu.

8

Byl už dost velký na to, aby s ním na všech rodin­

ných setkáních jednali jako s batoletem a dávali mu

„čokoládičku“ a „penízky.“ Teta Alena, kterou už

loni přerostl, mu říkala „Artušíčku“ a strýc ve vyta­

haném triku „Pivo dělá krásná těla“ jeho sbírku su­

perhrdinů nazýval „legrační postavičky“.

A teď by si měl povídat s nějakým šikovným

chlapečkem. Artur seděl na zdi a mračil se na celý

svět. Představoval si, že už je pořádný chlap, který

bojuje za svou čest, za svou zem a pro krásu slič­

ných dam. A jen tak mimochodem zachraňuje svět.

V tom hle městě a v téhle ulici

na konci světa Artur

nikoho zachraňovat

nechtěl. Protože

nevěděl proč.

Všichni obyvatelé domů v Postranní ulici mu přišli jako z jiného světa. Neznal je jménem, nic o nich nevěděl a některé zatím ani neviděl. Otázka je, jestli je vůbec o co stát. Když se sem před pár dny s rodinou nastěhovali, nikdo jim nepřichystal uvítací večírek.

„Ale to jsme přece ani nečekali,“ mávla unaveně rukou Arturova matka, když se jí ptal, proč nebyla žádná seznamovací party. Viděl to občas ve filmech a myslel si, že to se mezi novými sousedy dělá. Jedi­ ný kontakt se sousedy proběhl tak, že soused odna­ proti otci důrazně sdělil, ať neparkují blízko jeho vchodu. On prý má velké auto a potřebuje proto hodně místa k vyjetí ze svých automatických vrat. Táta si jen povzdechl a pokýval hlavou. Co mu měl taky říct? Že neumí jezdit s autem, které si koupil?

„Mami, chceš ještě s něčím pomoct?“ otočil se Artur do zahrady. Mamka vybalovala zbylé tašky a krabice.

„Ne, to už jsou jen nějaké drobnosti,“ řekla. „A co ty, už máš všechny věci v pokoji?“

„Skoro,“ řekl Artur.

„A půjdeš ven? Třeba bys mi mohl obstarat pár obchůzek.“

„Mně se, mami, nikam nechce.“ Zašklebil se, když si vzpomněl na oblíbené otázky dospělých, které by ho čekaly:

„Kolik je ti let, chlapče?“

„Jak se ti líbí v našem městě, hochu?“

„A chodíš už do školy?“

Protože už je dost starý na to, aby věděl, že roz­ hodně nesmí odpovědět:

„Stačí, pane, vynásobit třemi třetí odmocninu z šedesáti čtyř.“

„Líbí se mi tu. Je tu světlo. Všichni tu září jak po výbuchu jaderné elektrárny, paní.“

„Ano. Už pár let.“

„Stejně si myslím, že bys mohl prozkoumat okolí našeho domu,“ ozval se ze dveří garáže táta. „Když už tam nahoře dřepíš jak netopýří muž nad měs­ tem. Anebo zatím můžeš srovnat nářadí v garáži. Co říkáš?“

„Tak jo,“ seskočil Artur ze zdi. „Já tedy jdu.“

Artur stál sám na dlážděné ulici. Dosud bydleli na panelovém sídlišti plném stejných šedivých do­ mů, stejných omlácených hřišť a stejně přeplněných hypermarketů. Tohle byl jiný svět. V téhle čtvrti stály domy staré nejméně sto let. Některé vily byly udržované, jiné zpustlé, ale všechny chránily bytel­ né ploty a obklopovaly rozlehlé zahrady. Kdysi to musela být nóbl čtvrť, ale pak hned za zahra dami zbudovali železniční trať a všichni, kdo na to měli, se odstěhovali pryč.

„Vhroummh,“ začalo se blížit zpoza řady domů. „Tlok, tlok, tlok!“

Dunící expres vybubnovával na pražcích svůj pří­ jezd. Možná to některým lidem vadilo, ale Artura ten mocný zvuk uhranul, už když ho slyšel poprvé. Včera, když si po celém dnu stěhování šel konečně lehnout, za domem projížděl rychlík. Otřesy byly tak silné, že se jeho nejnovější přírůstek, velký mo­ del lokomotivy s ohnivými koly, zřítil z police a do­ padl na peřinu rovnou vedle něj.

„Vlaky máš přece rád,“ řekl mu na to otec, když Artur dnes u snídaně vyprávěl lapálii s lokomotivou a plánoval, že k poličce přibije lištu.

„To jo,“ odpověděl s plnou pusou. V duchu pře­ mýšlel, že by k modelu lokomotivy měl přidělat kří­ dla. Jako mají jeho superhrdinové. Nebo aspoň pa­ dák. Aby příště ten stroj nepřistál v posteli, ale aspoň na podlaze.

Teď ale měl jiné plány. Hodlal zjistit, v jakém svě­ tě se to ocitl, a samozřejmě k tomu patřilo i to, že by měl současně prozkoumat zvyky místních domo­ rodců.

Narazí­li na nějaké.

Kam jedou vlaky? Najdi pět měst schovaných

ve větách.

Detektiv měl tentokrát pech. Ebenová miska zmizela a to psisko líné ani nezaštěkalo. Našel sice otisk, ale ukázalo se, že je to stopa varana. Nechtěl být nápadný tím, že se moc ptá. Boris ho navíc ujistil, že plaz je držen na uzdě. Čínská mafie ho opět doběhla.

(Řešení: Děčín, Cheb, Kolín, Opava, Tábor)


13

2.

Holka ve vy sokých botách

Bez plánu nemá výzkum žádnou váhu. Proto si

Artur na zmapování okolí založil sešit. Podle mapy

do něj překreslil jejich ulici, vyznačil jednotlivé par­

cely a do čtverečku uprostřed – to byl jejich dům –

napsal: ZÁKLADNA. Potom sešit zajistil gumič­

kou, zkontroloval obsah kapes a vyrazil ven.

Postranní ulice vedla z města ven a končila v po­

lích, proto byla na začátku označená jako slepá. Kaž­

dé auto, každý chodec, který sem zabloudil, byl po­

dezřelý. Artur si počínal co nejobezřetněji. Prošel

kolem plotů, jako by se šel jen projít, ale bedlivě si

vše ukládal do paměti: jména na zvoncích a poštov­

ních schránkách, štěkající psy, kočky vyhřívající se

v podzimním sluníčku, sádrové trpaslíky.


14

Zarazil ho poslední dům. Ten jako by sem nepa­ třil. Kamenný štít byl celý zarostlý temným břeč­ ťanem. Stejně byla zarostlá vysoká zeď, která celý poze mek obepínala. Nad rozlehlou zahradou se vznášel opar tajemna. Bylo to celé jako vystřižené z napínavých románů. Navíc začalo poprchávat a citelně se ochladilo.

Ze zahrady se nad ulici skláněl starý vzrostlý ořešák. Artur se rozhlédl. Aby byl nenápadný, za­ čal sbírat popadané ořechy a cpal si je do kapes. Mezitím si ale do notýsku zapisoval vše, co dnes zjistil.

„Co tu šmíruješ?“ překvapil ho hlas zezadu. Oto­ čil se. U kmene stromu stála dívka s mikádem, ruce měla založené na prsou, nohy rozkročené. Přestože nebyla o moc vyšší než Artur, na nohou měla nazu­ té obrovské boty. Byly lesklé, černé se žlutými fleky a pruhovanými tkaničkami.

„Nešmíruju. Zkoumám,“ snažil se, aby zněl co nejdrsněji.

„Aha, tak to je jiná,“ pokývala hlavou. „Takže pán je špion... Anebo je to mnohem jednodušší. A vsadila bych se,“ ukázala na vyboulenou kapsu jeho kalhot, „že jsi sem prostě přišel na ořechy.“

Artur zvažoval, co na to říct. Nezdálo se mu, že by to dívka myslela nepřátelsky.

„No, to vlastně taky, když už jich je tady plná ulice. Ale o ně ani tak moc nejde,“ odvětil.

„Tak jsi opravdu špion?“ usmála se protentokrát.

Artur vyndal z kapsy dalekohled. „Před pár dny jsme se sem s rodiči nastěhovali, tak jsem se šel ven porozhlédnout. Zjistit, kdo v ulici bydlí a tak. A ten­ hle dům se mi hrozně líbí. Vypadá jak z filmu.“

„Můj názor! Bomba!“ překvapila ho podruhé. „Tak na tebe jsem čekala.“ Otřela si ruce upatlané od ořechů do kalhot a podala mu ruku hnědou od slupek a skořápek. „Jmenuju se Barbara, ale všichni mi říkají Bára.“

„Artur,“ odpověděl. Ruce měl taky hnědé. Taky od ořechů. Spřízněni ořechy. Oba to v tu chvíli sblí­ žilo víc, než si uměli představit.

„Vysvětlím, proč jsem na tebe čekala,“ roztáhla pusu do širokého úsměvu. Když se zatvářil nechá­ pavě, dodala: „Teda ne jako zrovna na tebe. Ale na někoho, kdo mi pomůže vyřešit záhadu pana Vrcho­ ty. Bydlí právě v tomhle podivném domě,“ ukázala prstem na zdánlivě zpustlý dům na konci ulice, „ale prý ho nikdy nikdo ze sousedů neviděl.“

„Co když v domě už nebydlí?“ zeptal se Artur. „Co když se odstěhoval nebo je dávno po smrti a pod schody leží jeho mrtvola?“ pronesl temně a pozvedl ruce jako zombie. Báru však nevylekal.

„Bydlí,“ řekla pevně. „Svítí se tam, z komína se kouří a schránku někdo vybírá.“

Za zdí zaštěkal pes. Podle štěkotu to musel být mohutný, silný pes.

„To je pes pana Vrchoty. Ten je taky podezřelý.“

Artur se zadíval na starý dům s vysokou zdí a přehnaně vážně pronesl: „Samozřejmě. Třeba prá­ vě on vybírá poštovní schránku a doma topí v kam­ nech.“

„Vidím, že jsem si našla toho pravého,“ zakřenila se Bára a plácla se do čela. „Tak co, jdeme na to, špióne?“

„Jdeme! Tohle opravdu vypadá na začátek dobré­ ho případu.“

Bára zvedla palec ruky.

„A pro začátek si nasbíráme ještě pár ořechů. Jsou fakt dobrý.“

Detektiv musí mít oči otevřené. Co mají společného

Artur a Bára, mu musí být jasné hned! Všechna tahle

slova jsou složena z písmenek výrazu, který hledáme. Je na 9 písmen. DOST, VĚDA, VODA, ZVĚD, ODĚV, STO, SODA, DĚVA, SAD, DĚS, OZVAT, STAV, VOSA

(Řešení: zvědavost)


19

3.

Dům na konci ulice

Vzít případ a řešit případ, to jsou dvě dost odlišné zá­ ležitosti. Bára s Arturem seděli na vlhkém listí. Zády se opírali o kmen ořešáku a lámali si hlavy. Vymýšle­ li krkolomné strategie, jak se nepozorovaně přiblížit k domu. Jenže jeden nápad byl hloupější než druhý.

„Převléknu se za pošťáka a zazvoním u branky,“ navrhl chlapec.

„A ty sis nevšimnul, že pošťáckým uniformám a hlavně čepicím už odzvonilo?“ smetla nápad dív­ ka. „To už by sis rovnou mohl namalovat pod no­ sem knír.“

Artur se na novou známou podíval dost rozmrze­ le. Ještě by se mohla dovtípit, že Pošťácká pohádka bývala jeho oblíbená!

„Tak něco vymysli ty,“ přešel do protiútoku a prud­ ce dupl na ořech.

„Provedu, Kolbabo,“ mrkla dívka na Artura, aby bylo jasno, že ho s Pošťáckou pohádkou prokoukla. „Mohli bychom se tu sejít v noci. Vezmeme si černé oblečení a přelezeme plot.“

„Hm. A Vrchotův pes si nás dá k půlnoční sva­ čince při měsíčku.“

Slova podtrhlo docela blízké psí zavytí.

„Jsi online?“ zeptala se po chvíli mlčení Bára. „Myslím jako na mobilu,“ vysvětlila pro méně chá­ pavé, mezi které se Artur díky svému výrazu zařa­ dil. „Mohli bychom se podívat na satelitní mapu.“

„Nevzal jsem si mobil,“ zavrtěl hlavou. „Na pát­ rání je nejlepší sešit. To jsem viděl už ve spoustě detektivek.“ Potom zkoprnělé Báře ukázal plánek okolí. „Vrchotova zahrada je obehnaná zdí, ale vza­ du těsně přiléhá k vlakovým kolejím. Tam by moh­ lo být slabé místo.“

„A proč by někdo měl východ z pozemku do tra­ ti?“ divila se Bára.

„Protože ty domy tu stály ještě před vybudová­ ním trati, takže tam ty zadní branky prostě mohly zůstat. Plot kolem naší zahrady má dokonce vzadu křovím maskovanou díru, jak si někdo zkracoval cestu přes koleje. Až to zjistí máma, omdlí. Pořád se bojí, že by nás mohl přejet vlak. Snad i na zahradě.“

„Tak na tohle mám řešení zase já,“ Bára vylovila z kapsy přeložený papír. „Tady mám vytištěný jízd­ ní řád všech vlaků, které po téhle trati jezdí, a to včetně nákladních vlaků a nočních spojů.“ Odml­ čela se a prstem jela po řádku. „A teď zrovna hodi­ nu nic nepojede.“

„Výborně,“ chtěl ji Artur poplácat po ramenou, ale jen ji nešikovně pohladil. „Jdeme na průzkum!“

Bára se na něj podívala. A pak na své rameno.

Vyrazili.

Došli na konec ulice, minuli Vrchotův dům, jako by se nechumelilo, a pak se přes pole velkou oklikou začali k budově přibližovat zezadu. Kolem trati se rozprostíral hustý porost neprostupné zeleně. Na­ konec jim tedy nezbylo než se vymotat z ostružiní, bezů a šípkových keřů a pokračovat po kolejích. Navzdory Bářinu ujištění, že teď by nic jet nemělo,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist