načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajemství únosu zpěvačky - Richard Čech

Tajemství únosu zpěvačky
-10%
sleva

Elektronická kniha: Tajemství únosu zpěvačky
Autor:

Zpěvačka Iveta Bachová byla chycena jako lovná zvěř do pasti při běhání v lese. Spoutaná a omámená byla odvezena v dodávce neznámým mužem s maskou. Únosce požádal manžela ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  29 Kč 26
+
-
0,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Richard Čech
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 115
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-014-8311-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zpěvačka Iveta Bachová byla chycena jako lovná zvěř do pasti při běhání v lese. Spoutaná a omámená byla odvezena v dodávce neznámým mužem s maskou. Únosce požádal manžela zpěvačky o výkupné, ale potom se už nikdy neozval. Únos byl pro neobvyklý způsob provedení přidělen detektivovi Psohlavci ze specializovaného policejního útvaru. Psohlavec je svérázný a úspěšný detektiv, který se rád se napije a pak má problémy v komunikaci s nadřízenými. Detektiv řešil několik vyšetřovacích verzí. Jde o únos bývalým manželem anebo neznámým mužem, který zaslal jménem zpěvačky z internetové kavárny maily bulváru s informací, že odešla za novým přítelem? Zlom v případu nastal po zveřejnění portrétu muže z internetové kavárny, kdy se detektivům přihlásila věštkyně, prostitutka a dvojice majitelek obchodu s tabákovými výrobky. Detektivové netušili, jakému zlu budou muset čelit. Při zatýkání jednoho z únosců v Praze byl finským nožem zraněn Psohlavcův kolega. Nakonec vyšetřování zavedlo detektivy až do Kapského města v Jihoafrické republice.

Zařazeno v kategoriích
Richard Čech - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na

internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření

neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky podle

platného autorského práva a trestního zákoníku.


Obsah

KAPITOLA 1.................................................................................................... 3

KAPITOLA 2.................................................................................................. 20

KAPITOLA 3.................................................................................................. 28

KAPITOLA 4.................................................................................................. 48

KAPITOLA 5.................................................................................................. 56

KAPITOLA 6.................................................................................................. 67

KAPITOLA 7.................................................................................................. 75

KAPITOLA 8.................................................................................................. 85

KAPITOLA 9.................................................................................................. 97

KAPITOLA 10.............................................................................................. 105


3

KAPITOLA 1

Pondělí 1. listopadu Iveta Bachová se pomalu probouzela z hlubokého spánku. Po chvíli se posadila se na okraj velké postele a promnula si oči. Potom se postavila před zrcadlo připevněné na posuvných dveřích šatní skříně a prohlížela si své nahé tělo s velkými ňadry. Neučesané dlouhé vlasy jí přitom padaly do očí. Nahá odešla do koupelny, kde se osprchovala vlažnou vodou. Proud vody z masážní sprchy nasměrovala na rozkrok a měnila tlak dopadající vody. Nakonec se osušila velkým modrým ručníkem a oblékla se do bílého županu s kapucí. Takto oblečená zamířila do prostorné kuchyně, kde zahájila ranní rituál. Nejdříve spustila přístroj na mletí pražených semen kávovníku. Milovala kávu pro její charakteristickou silnou vůni a věnovala její přípravě zvláštní pozornost. Kávu připravovala arabským způsobem ve speciální konvičce nazývané "džezva“. Právě když dojídala, tak začal zvonit mobilní telefon položený na kuchyňském stole. Přijala hovor a uslyšela hlas své matky, jak jí připomíná společný oběd v restauraci Hliněný dům v Průhonicích. Iveta potvrdila společnou schůzku a ukončila hovor slovy: „Jdu si zaběhat do lesa. Ahoj v poledne.“ Iveta se vrátila do ložnice k velké šatní skříni. Shodila ze sebe bílý župan a natáhla si černé kalhotky. Pak si oblékla krátké červené elasťáky a sportovní tričko s úzkými ramínky. Na něj si oblékla větru odolnou červenou vestu, která jí měla chránit v začínajícím podzimním počasí. Když si zavazovala tkaničky, tak opět zazvonil mobilní telefon. „Iveto, jaké si měla ráno? Já právě přijíždím do Plzně. Chtěl jsem ti říci, že do Rudy jezdím jen dočasně, než si najdu nového provozního ředitele,“ ozvalo se z telefonu. „Ahoj, právě jsem se oblékla a jdu si zaběhat. Chyběl si mi dnes ráno v posteli. V kolik si vstával? Já jsem spala po našem milování tak tvrdě, že jsem se ani neprobudila, když jsi vstal,“ řekla Iveta. „Vstal jsem v šest hodin a v sedm jsem odjížděl. Zavolám ti, až dojedu a budu mít po poradě. Ráno mi volala recepční, že si jeden host stěžoval na včerejší

4

večeři. Měj hezký den. Ahoj,“ ukončil hovor manžel Ivety – majitel

železnorudského hotelu Jiří Pokorný.

Iveta si na levou ruku připevnila sportovní pouzdro s iPodem. Na

pevném disku přehrávače měla svojí oblíbenou hudbu. Nasadila si

sluchátka a spustila iPod. Z domu vyšla do zahrady s bazénem a odtud

brankou v plotě přímo do lesa. V lese ucítila vůni jehličí a na větvích

starého smrku uviděla sedět sýkorku. Běžela po lesní cestě vinoucí se

mezi vysokými smrky, která vedla k dřevěnému altánku stojícímu na

křižovatce dvou lesních pěšin. U altánku zabočila doleva. Po asi

padesáti metrech se lesní pěšina stočila doprava. Další cesta byla

lemována hustým neproniknutelným křovím, které znemožňovalo

výhled do okolí.

Iveta se začala cítit dobře a pociťovala radost z běhu způsobenou tím,

že se jí začal uvolňovat endorfin do mozku. To jí dalo na chvíli pocit, že

může běžet celý den. Právě když uslyšela v sluchátkách hlas zpěvačky

Alannah Myles zpívat píseň Black velvet, tak se pod ní probořila část

lesní pěšiny. Po pádu zůstala nehybně ležet na břiše a cítila bolest

způsobenou odřením dlaně pravé ruky. V sluchátka jí stále zněla píseň

Black velvet, když ucítila, jak jí někdo zkroutil pravou ruku za záda a

nasadil na ní kovové policejní pouto. Po několika dalších vteřinách

měla obě ruce v poutech za zády a přes ústa natažený šátek, který jí

bránil křičet o pomoc. Neznámý jí obrátil na záda a vytáhl jí sluchátka

z uší. Iveta uviděla muže oblečeného v maskáčových kalhotách, v khaki

košili a obličej měl zakrytý zelenou kuklou s oválným otvorem pro oči.

Muž jí přitiskl nůž na krk a tiše, skoro šeptem, řekl: „Teď vstaneš a

půjdeš se mnou! Pokud se pokusíš utéct, tak tě zabiju tímhle nožem.“

Výhružná slova doprovodil tlakem nože na Ivetin krk. Potom jí pomohl

vstát. Levou rukou držel řetízek spojený s kovovými pouty na Ivetiných

rukou a pravou rukou jí stále tiskl nůž na krk. Přestože bylo na listopad

velmi teplo, tak Iveta měla pocit, že jí běhá mráz po zádech. Strach z

neznámého muže zvyšoval ostrý nůž přitisknutý na její krk. Rozhlížela

se po lese, ale viděla jen husté křoví mezi stromy. Společně ušli patnáct

metrů na okraj lesa, kde parkovala hnědá dodávka značky Renault

Kangoo s tónovanými skly, které znemožňovali pohled do vozu. Muž u

5

dodávky otevřel zadní křídlové dveře, za kterými byl nákladní prostor

oddělený od zbytku vozu pevnou přepážkou. V nákladním prostoru

ležela dřevěná paleta a na ní rozložený koberec. Muž poručil Ivetě

vstoupit do vozu a položit se břichem dolů na koberec na paletě. Poté

obtočil konec řetězu kolem palety a zajistil ho visacím zámkem. Když

Ivetě svázal nohy silným provazem, tak z kapsy vytáhl lahvičku

s chloroformem a namočil do něj kapesník. Iveta ucítila nasládlý zápach

z látky přitisknuté k jejímu nosu. Vdechování jí způsobilo ospalost,

bolest hlavy a nakonec usnula.

Muž si stáhl zelenou kuklu z obličeje a nasadil si tmavé brýle a modrou

kšiltovku. Pak vystoupil z dodávky zadními dveřmi. Krátce se rozhlédl

a důkladně zamkl dveře k nákladnímu prostoru. Poté nastoupil do vozu

dveřmi pro řidiče. Když byl v bezpečí za tmavými skly dodávky, tak se

spokojeně rozvalil v sedačce. Na rukou měl tenké chirurgické rukavice,

aby nezanechal otisky při řízení. Nastartoval motor a během chvíle se

dostal z asfaltové cyklistické stezky do ulice vedoucí na Opatovskou

ulici, kde se dodávka zařadila do kolony jedoucích aut.

V Krakovské ulici u Václavského náměstí stál nenápadný dům. Vedle

jeho vstupních dveří byla na zdi přišroubována malá kovová destička

s nápisem Útvar pro zvláštní případy. Útvar byl jednou ze speciálních

policejních složek, která působila na celém území České republiky a

zabývala se vraždami, loupežemi, únosy, vydíráním a sexuálně

motivovanými trestnými činy. Ve znaku měl lva s mečem.

V prvním patře zmíněného domu seděli u stolů postavených proti sobě

detektivové Psohlavec a Tesař. Marku Psohlavci bylo 46 let. Měl

vysokou postavu. Šedivé oči se soustředěným výrazem doplňoval velký

nos s přeraženou nosní přepážkou. Na pravé paži měl vytetovanou

hlavu německého vlčáka s vyplazeným rudým jazykem. Michal Tesař

byl o dva roky mladší a o hlavu menší než Psohlavec. Z jeho kulatého

obličeje vyzařovala energie.

Psohlavec si začal si zapalovat cigaretu přímo v kanceláři. Tesař vstal a

ukázal na nápis na dveřích: Kouření v této kanceláři zakázáno.

6

Psohlavec se beze slova zvedl a odešel kouřit do kuchyňky na chodbě,

kde potkal nadřízeného majora Josefa Gotta, který měl po včerejším pití

kocovinu.

„Dobře, že tě vidím. Máme nový případ. Chtěl jsem jít za tebou,“ řekl

major Gott.

„O co se jedná?“ zeptal se Psohlavec a odklepl popel z cigarety do

starého popelníku se znakem policejního útvaru.

„Únos zpěvačky Ivety Bachové. Únosce dnes v poledne telefonoval

jejímu manželovi do hotelu v Železné Rudě a požadoval dva miliony

korun,“ vysvětloval major Gott.

„Proč volal do hotelu v Železné Rudě? Kde stal únos?“ ptal se dál

Psohlavec.

„Nech mě to vysvětlit. Iveta Bachová zůstala v Praze a její manžel odjel

dnes ráno do Železné Rudy, kde vlastní horský hotel Orel. Její matka

paní Goldmanová volala dnes dopoledne na policejní stanici v Praze

Újezd, že se jí ztratila dcera. Vzhledem ke krátké době pohřešování, to

nikdo nebral vážně. Ale Goldmanová donutila policisty z místní stanice,

aby se šli podívat do Milíčovského lesa za vilou její dcery, kam chodila

každé ráno běhat. Matka měla obavu, jestli si dcera při ranním běhání

nezlomila nohu. Místní policista našel uprostřed lesní cesty jámu o

velikosti přibližně jeden krát jeden metr a asi třicet centimetrů

hlubokou. Jáma byla zakrytá jako past a byly v ní stopy, které ukazují,

že se do ní někdo probořil. V okolí bylo polámané křoví a zválená tráva

jako, kdyby tam někdo zápasil. Od jámy vedli zřetelné stopy dvou osob

na kraj lesa, podél kterého vede asfaltová cyklistická stezka. Na

trávníku mezi stezkou a okrajem lesa se našli stopy pneumatik auta.

Tyto skutečnosti a telefonát únosce manželovi Bachové vedli

k přidělení případu k nám,“ řekl major.

„Dám si další cigaretu a vyrazíme to obhlídnout s Tesařem,“

konstatoval Psohlavec.

7

Detektivové společně s policejním technikem Jiřím Slámou vystoupili

ze služebního auta před vilou Ivety Bachové v Praze Újezd. Před

vchodem je čekal policista Alois Jirásek z místního oddělení.

„Tak, co se tady stalo?“ zeptal se ho Psohlavec.

„V půl dvanácté nám telefonovala paní Goldmanová, že se jí ztratila

dcera. Jak víte, tak jde o známou zpěvačku. Vzhledem k tomu, co jsem

zjistil při obhlídce přilehlého Milíčovského lesa a vzhledem k tomu, že

nás její manžel informoval o telefonátu s únoscem, tak jsem se rozhodl

přivolat Útvar pro zvláštní případy,“ začal vyprávět Alois Jirásek.

„Řekněte nám to postupně,“ přerušil ho Tesař.

„Telefonovala nám matka Ivety Bachové z vily dcery, od které má

klíče. Měla tam s ní domluvenou schůzku na jedenáctou hodinu,

protože chtěli jet na společný oběd. Bylo jí divné, že tam dcera není v

domluvený čas. Když jí volala na mobil, tak zjistila, že ho má doma.

Věděla, že každé ráno běhá a potom si zaplave ve venkovním bazénu za

vilou. Když přišla k bazénu, tak tam našla suchý ručník připravený na

lehátku. V botníku ve vstupní hale chyběly jedny z jejích běžeckých

bot. Z toho usoudila, že dcera si šla běhat do lesa, kde se jí něco stalo.

Začali jsme s kolegou prohledávat les za zahradou. Na lesní cestě, která

je asi sto metrů od domu, jsme našli vykopanou jámu připomínající

zakrytou past, do které někdo spadl a zanechal v ní stopy bot.“

„Pojďme se tam podívat,“ řekl Psohlavec.

„Její matka nám ještě řekla o výhružných mailech, které přišly na

adresu uvedenou na internetových stránkách pro fanoušky,“ dodal

policista Jirásek.

„Nejdřív se pojďme podívat do lesa na tu past a zajistit případné

důkazy. Potom si promluvíme s její matkou,“ vyzval kolegy Tesař.

Detektivové, technik a místní policista obešli vilu a vstoupili do

Milíčovského lesa.

8

„V minulosti zde bývala obora a bažantnice, které patřily k

Milíčovskému dvoru. Les je přírodní památka, která zahrnuje čtyři

přilehlé rybníky,“ řekl po vstupu do lesa Jirásek.

„Kudy teď?“ zeptal se na nejbližším rozcestí policejní technik Slamák,

který vláčel velký kovový kufr s nástroji pro zajištění všech typů stop.

„Doleva, potom asi padesát metrů pořád rovně a na dalším rozcestí

doprava podél kraje lesa,“ odpověděl Jirásek.

Po krátkém úseku po lesní cestě vinoucí se mezi smrky uviděli napříč

cesty vykopanou past, do které se někdo probořil a v jejím okolí

polámané křoví.

„Taková past na lesní cestě je neobvyklá. Jak jste si tohle místo spojili s

Ivetou Bachovou?“ zeptal se Sláma Jiráska.

„V jámě jsme našli potítko na ruku se znakem Nike. Podle Goldmanové

potítko stejné značky nosila na ruce při běhání její dcera. Asi jí sklouzlo

z ruky, když se po proboření do pasti snažila dostat ven,“ odpověděl

Jirásek.

Sláma vytáhl z kufru digitální fotoaparát a měřítko. Měřítko přikládal

ke stopám bot a potom stopy ofotografoval. Při fotografování dával

pozor na stíny stromů, které by mohly výsledek fotografování narušit.

Potom ještě zdokumentoval stopy odlitím, pro které použil sádru. Na

konec se zaměřil na tzv. pěšinku chůze. Změřil délku kroku, šířku chůze

a zakreslil polohu bot při chůzi. Psohlavec se sehnul a z polámaného

křoví vedle pasti sundal s pomocí pinzety dlouhý světlý vlas, který

uložil do sáčku pro zajištění důkazů.

„Muselo to dát hodně práce zamaskovat tu jámu. Pád do jámy jí zastavil

a únosce měl čas jí zpracovat. Asi se na ní po pádu vrhl a svázal jí ruce.

To by vysvětlovalo stržení potítka z ruky. Pěšinka chůze obou osob od

jámy na kraj lesa je blízko u sebe. Zřejmě jí spoutal ruce a vedl jí na

kraj lesa k připravenému autu, “ řekl Tesař.

„Ještě nevíme, jestli se pádem nezranila. Michale, ty bys vykopal

takovou jámu, aby si unesl ženu v lese?“ zeptal se Psohlavec.

9

„Marku, únosce chtěl mít jistotu, že jí zastaví. Po proboření do jámy jí

mohl snadněji zpracovat. Na druhou stranu ho to muselo trvat nějaký

čas, než to vykopal. Musel si na to přivstat, aby ho nikdo v lese neviděl.

Je odpoledne, jsme tu už půl hodiny a nikoho jsme nepotkali,“

odpověděl Tesař.

„Je pondělí, první pracovní den. Lidi jsou teď ještě v práci. Už je

podzimní počasí a v noci pršelo. To nám umožní lépe zachytit stopy

bot,“ řekl Psohlavec.

„Nechme ještě technika zdokumentovat stopy a pojďme vyslechnout

matku,“ řekl Tesař a vyrazil nazpět k vile.

Paní Goldmanová postávala před vilou, a jak detektivy uviděla, tak jim

šla odemknout vrata v plotě.

„Zjistili jste něco?“ zeptala se.

„Našli jsme jeden světlý vlas na křoví vedle té jámy. Potřebuje

kontrolní vzorek jejího vlasu pro porovnání,“ odpověděl Psohlavec.

„Kde ho mám vzít?“ zeptala se.

„Z hřebenu vaší dcery,“ odpověděl Psohlavec a dodal „Potřebujeme

s vámi mluvit o těch výhružných e - mailech. A o všem co by pomohlo

identifikovat únosce. Musel to být někdo, kdo zná její časový rozvrh.

Věděl, kdy a kam chodí běhat. A především znal její adresu.“

„O to, aby každý věděl, kde bydlí, se postaral bulvární tisk. Po

problémech, které měla s alkoholem, se na ní zaměřili novináři a

pravidelně o ní psali. Adresa tohoto domu a jeho fotografie vyšly

jednou v nedělní příloze zaměřené na život a domy českých celebrit.

Tak pojďte dál do domu. Řeknu vám všechno, co budete potřebovat,“

reagovala Goldmanová.

Detektivové následovali starou ženu. Prošli vstupní halou, vystoupali po

krátkém schodišti, za kterým se nacházela dlouhá chodba, na jejíchž

stěnách byly pověšeny velké panoramatické fotografie mořského

pobřeží s majákem. Na konci chodby byly dveře do velkého obývacího

10

pokoje s výhledem na zahradu s venkovním bazénem. Detektivové se

posadili a Psohlavec položil další otázku.

„Kdy jste naposledy viděla nebo slyšela dceru?“

„Volala jsem jí ráno v osm, abych si potvrdila návštěvu u ní a společný

oběd v restauraci,“ odpověděla třesoucím se hlasem.

„Kde má mobil a počítač? Máte přístup k té e-mailové schránce, kam jí

chodily vyhrůžky?“ zeptal se Tesař.

„Mobil a počítač má v pracovně. Dveře vlevo na začátku chodby.

Jednou se mi svěřila, že jí chodí sprosté maily. Trvala jsem na tom, aby

mi je ukázala a vše nahlásila policii. Zprávy mi ukázala. Předtím se

dívala do diáře v kožených deskách, kde měla zapsáno heslo,“

odpověděla.

Detektivové vstoupili do malého pokoje. Na stěnách byly pověšeny

obrazy Říma a Benátek. Za pohovkou stál malý počítačový stolek, na

kterém byl položený notebook a mobil. Z mobilu zjistili, že poslední

hovor měla Iveta s manželem v půl deváté ráno. Po zapnutí počítače se

objevil požadavek na zadání přístupového hesla.

„Víte, kde má ten diář?“ zeptal se Tesař.

„Asi na stole v kuchyni. Měla sice tuto pracovnu, ale nejradši seděla

v kuchyni, kde měla druhou televizi a na stole si psala hudební nápady a

texty. Dojdu se tam podívat, a pokud tam bude, tak ho přinesu.“

Za chvíle se vrátila s diářem v ruce. Tesař ho rozevřel a na poslední

straně našel seznam názvů e-mailových schránek a přístupových hesel.

Tesaře zaujala schránka s názvem fanousci@ivetabachova.cz a

přístupovým heslem Ester1928. Když Tesař vyslovil heslo nahlas, tak

paní Goldmanová vysvětlila: „Ester je moje jméno a v roce 1928 jsem

se narodila.“

Tesař heslo použil pro přístup do počítače a později pro otevření

emailové schránky. Ve schránce bylo třicet jedna přijatých zpráv

z adresy friend@centrum.cz. Každá zpráva byla napsaná v jiný den

11

vždy okolo 19.00 hodin. Zprávy obsahovali popis sexuálních praktik,

které by chtěl odesílatel podepisující se Friend dělat s Ivetou Bachovou.

Pisatel jí chtěl přivázat k topení a análně jí znásilnit.

„Ten, kdo to psal, se tím sexuálně ukájel. To nemusí být náš únosce.

Únosci jde o peníze a nechce zbytečné stopy. Ale pro jistotu můžeme

nechat zjistit od provozovatele poštovního serveru IP adresu počítače,

který patří pisateli těch sprosťáren, a zeptáme se ho, kde byl dneska

dopoledne,“ řekl Tesař.

„Měla dcera nějaké další nepřátele?“ zeptal se Psohlavec.

„S prvním manželem se rozešla ve zlém. Byl to podnikatel, který jí

záviděl zájem médií a mužů. Byl žárlivý a bil jí. Všechno prosáklo do

médií a Iveta začala pít. Nakonec se začala ambulantně léčit

v nemocnici U Apolináře,“ odpověděla Goldmanová.

„Podle toho co jsem četl v novinách, tak myslíte Karla Grófka?“ řekl

Psohlavec.

„Byla vdaná dvakrát včetně současného manželství. Myslela jsem

prvního manžela Karla Grófka. Ten je schopný všeho. Byl již jednou

stíhán za pokus ublížit jí, ale najal si dobrého právníka, který tvrdil, že

se zranila při pádu v opilosti,“ doplnila Goldmanová.

„Co ten Grófek dělá a kde bydlí?“ zeptal se Tesař.

„Bydleli spolu ve vile v Jevanech. Iveta se po rozvodu odstěhovala a

začas si koupila tento domek. Grófek měl bezpečnostní agenturu. Díky

Ivetě získal kontakty na umělce, kterým zajišťuje ostrahu při koncertech

a hlídání domů. V domě v Jevanech měli všude kamery. Nahrával si jí,

jak se s ním miluje. Při rozvodu jí vyhrožoval, že zveřejní její erotický

snímky a videa. Ivetin právník na něj vytáhl žalobu pro ochranu

osobnosti a potom už dal pokoj. Dlouho jsme o něm neslyšeli, ale na to

co se dělo při rozvodu, dcera nikdy nezapomněla. Dcera byla úspěšná,

ale ve vztazích měla smůlu. Druhý manžel je na ní hodný, ale přinesl si

do manželství dluhy spojené s jeho hotelem Orel v Železné Rudě. Hotel

koupil na úvěr od banky v době před krizí, kdy Železnou Rudu

12

navštěvovalo hodně turistů z Německa. Teď, co je krize, tak zeslábl

příliv turistů z Bavorska a Ivetin manžel má problémy se splácením

úvěru.“

„Tak že, když to uzavřu, tak první manžel byl násilník, který jí chtěl

vydírat. A ten druhý je sice hodný, ale zadlužený,“ shrnul Tesař.

„Zadlužený podnikatel potřebuje peníze, aby mu banka nezabavila

zastavený hotel. Jak vlastně únosce věděl, komu a hlavně kam má

zavolat?“ přemýšlel nahlas Psohlavec.

„Měli bychom si promluvit s jejím manželem. Navštívit ho v hotelu a

zjistit, jaké má alibi na dnešní dopoledne,“ zareagoval Tesař.

„Paní Goldmanová, ještě potřebujeme pro porovnání vlas z jejího

hřebenu. Můžete nám ho přinést,“ požádal Psohlavec. Goldmanová na

chvíli detektivy opustila a odešla do koupelny.

„Marku, měli bychom jet do Železné Rudy a vyslechnout jejího

manžela. On byl jediný, kdo s únoscem mluvil telefonicky. Měli

bychom být u toho, až únosce znovu zavolá. Její manžel má motiv - je

zadlužený a potřebuje peníze. Může mít v Železné Rudě milenku,“ řekl

Tesař.

„Mně se zdá spíš podezřelý ten první manžel Karel Grófek, který jí bil a

vydíral. Jako majitel bezpečnostní agentury by byl schopen

zorganizovat únos. Ale máš pravdu. Musíme nejdřív vyslechnout

posledního manžela, který mluvil s únoscem a toho Grófa si necháme

po návratu do Prahy,“ řekl Psohlavec. Goldmanová se najednou

objevila ve dveřích pracovny s hřebenem v ruce. Tesař k ní přistoupil a

pomocí pinzety vzal jeden dlouhý vlas z hřebenu a vložil ho do sáčku

na důkazy.

„Michale, zavolej Slámovi, že se budeme vracet do kanceláře. Do

Železné Rudy můžeme vyjet, až se domluvíme s majorem. Přespat

můžeme u vás na chalupě. Kolik je to kilometrů z Rudy?“ řekl

Psohlavec.

„Na chalupu je to devět kilometrů,“ odpověděl Tesař.

13

„Ještě mám několik otázek na paní Goldmanovou. Co měla dcera na

sobě, když chodila běhat? Jak často a v jakou hodinu chodila běhat?“

zeptal se Psohlavec.

„Nosila sportovní soupravy a boty značky Nike. Když byla doma

v Praze, tak chodila běhat každé dopoledne. Její poslední koncertní

turné bylo dost fyzicky náročné a potřebovala si udržet kondici pro další

práci. Běhání vynechala jen, když měla koncert dlouho do noci a

potřebovala si odpočinout. Iveta říkala, že běhání je její nová závislost,

která jí dělá dobře. Většinou vstávala v osm hodin. Rozcvičila se doma

a okolo deváté šla běhat do lesa. Po návratu se vysprchovala a někdy si

šla ještě zaplavat do bazénu na zahradu,“ odpověděla.

„Víte, jak se jmenuje její soused? Předpokládám, že běhat do lesa

chodila brankou v zadním plotě?“ opět se zeptal Psohlavec.

„Jméno souseda neznám. Dcera mi vyprávěla, jak jí pozoroval

z balkónu svého domu, když se koupala v zahradním bazénu. Do lesa

chodila přes zahradu,“ odpověděla Goldmanová.

„Dveře v plotě byly zamčené. Musela mít u sebe klíče, kterými zamkla.

Raději nechte u domu vyměnit zámky, aby se únosce nemohl vrátit,“

doporučil Psohlavec.

„Pojďme za tím sousedem. Sláma mi poslal textovou zprávu, že je

hotový se zajištěním důkazů v lese a čeká nás před domem,“ řekl

Psohlavec. Detektivové se rozloučili s Goldmanovou a ponechali jí

vizitku s telefonním číslem do kanceláře v Krakovské ulici.

Poté, co detektivové zazvonili u dveří sousedního domu, tak jim otevřel

šedovlasý muž se silnými dioptrickými brýlemi a s hrbem na zádech.

Muž byl oblečený v modrých teplákách a flanelové košili. Detektivům

se představil jako Anton Kapitánek.

„Co si přejete?“ zeptal se Kapitánek, potom co mu Psohlavec ukázal

policejní odznak.

14

„Pokud jste byl dnes dopoledne doma, viděl jste sousedku Ivetu

Bachovou?“ vyslovil otázku Psohlavec, kterému se starý muž něčím

nelíbil.

„Byl jsem doma, ale neviděl jsem jí. Víte, celý život jsem dělal v auditu

pojišťovny a spolupracoval s policií na odhalování pojistných podvodů.

Co se vlastně stalo?“ zeptal se starý muž.

„Jde o běžnou rutinu. Byl zaznamenán pokus o vloupání k vašim

sousedům. Dávejte pozor, co se děje ve vašem okolí a všechno mi

hlaste na toto telefonní číslo,“ řekl Psohlavec a vtiskl starci do ruky

policejní vizitku.

Starého muže potěšila možnost spolupráce s policií a odpověděl: „Rád

vám pomohu, a pokud se bude tady něco neobvyklého dít, tak se vám

ihned ozvu.“

Sláma už nedočkavě přešlapoval u auta. Detektivové s technikem

nasedli a odjeli do Krakovské ulice. Po návratu zašli do kanceláře za

nadřízeným majorem Gottem. Stručně mu popsali případ s uvedením

stop a potenciálních podezřelých. Major jim odsouhlasil služební cestu

do Železné Rudy.

Psohlavec celou cestu řídil a Tesař studoval materiály, které si o Ivetě a

jejím manželovi vytiskl z internetu. Po příjezdu do Železné Rudy minuli

kostel s mohutnou cibulovitou kopulí zakončenou, místo obvyklým

křížem, hvězdou.

„Co to je?“ reagoval Psohlavec, který byl v Železné Rudě poprvé.

„Kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy postavený v 18. století

majitelem zdejšího panství,“ odpověděl Tesař.

„Už to vidím. Hotel Orel v Klatovské ulici,“ řekl Psohlavec a

zaparkoval před starým horským hotelem s terasou se slunečníky.

Detektivové po vstupu do hotelu uviděli vysokou blondýnu stojící u

recepce. Žena byla v teplém počasí obutá do vysokých černých

kozaček, z kterých jí vyčuhovali tmavé punčochy zakončené širokou

15

krajkou. Zadeček měla obkroužený upnutou koženou minisukní, na

kterou navazovalo triko s velkým výstřihem. Psohlavec oslovil ženu:

„Dobrý den, hledáme pana ředitele. Přijeli jsme za ním z Prahy. Volali

jsme mu, tak že naší návštěvu očekává.“

„Vy jste ty policajti z Prahy, co na ně čeká celé odpoledne,“ reagovala

recepční s ledovým úsměvem.

„Ano, jsme detektivové Psohlavec a Tesař. Můžete nás zavést k panu

řediteli?“ řekl Psohlavec, kterému žena začala připomínat příslušnici

nejstarší ženské profese.

Recepční zavedla detektivy před kancelář s nápisem „ředitel“ a

rozloučila se slovy: „Kdybyste něco ještě potřebovali, tak jsem dole na

recepci.“ Při těchto slovech měla stále stejný tvrdý výraz, jako když

detektivy poprvé uviděla. Tesař zaklepal na dveře kanceláře. Dveře

otevřel smutný černovlasý muž, který se představil jako Jiří Pokorný a

pozval detektivy do své kanceláře. Pokorný zachytil Tesařův pohled

upřený na fotografie herců Vlasty Buriana a Jindřicha Plachty na

stěnách kanceláře.

„Chtěl jsem být herec. Hrál jsem od deseti let v amatérských

divadelních souborech. Po střední škole jsem se hlásil na DAMU, ale

nevzali mně. Pak jsem vystudoval hotelovou školu, a když jsem se

dozvěděl, že se v Rudě prodává hotel Orel, tak jsem ho koupil za peníze

z bankovního úvěru. Nebýt ekonomické krize, tak jsem v pohodě a

řídím hotel z Prahy,“ řekl na úvod Pokorný.

„Zřejmě se vás nedotklo, že vám unesli ženu. V kolik hodin vám volal

únosce a co vám vlastně řekl?“ zeptal se Psohlavec.

„Nenechte se mýlit. Jsem z toho zdrcený. Celé odpoledne o tom

přemýšlím a nemůžu vůbec pracovat. Už tady byla kriminálka z Klatov

a vyslechli mně. Nechali mi tady záznamové zařízení pro případ, že by

se únosce ozval znovu. Únosce volal přesně v poledne přímo na mojí

pevnou linku. A řekl v podstatě, že unesl Ivetu a drží jí u sebe. A když

nezaplatím dva miliony, tak jí zabije. Místo předání peněz a Ivety



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist