načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Tajemství talentu - Daniel Coyle

Tajemství talentu
-6%
sleva

Kniha: Tajemství talentu
Autor:

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více. Talent je možné vypěstovat! V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ANAG
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Rozměr: 21 cm
Úprava: 222 stran : ilustrace
Spolupracovali: z anglického originálu The talent code přeložil Richard Sladovník
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Doporučená novinka pro týden: 2015-33
EAN: 9788072639625
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více. Talent je možné vypěstovat! V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho rozluštit? Novinář Daniel Coyle v této průlomové publikaci nabízí rodičům, učitelům, trenérům, podnikatelům a všem ostatním nástroje, s jejichž pomocí mohou plně rozvinout svůj potenciál i potenciál osob ve svém okolí. Ať už trénujete fotbal, nebo učíte děti hrát na klavír, píšete romány, nebo se snažíte zlepšit svůj golfový úder, tato kniha vám ukáže, jak vypěstovat svůj talent pomocí využití nově objevených mechanismů fungování mozku. Klíčové prvky talentu Daniel Coyle ve své práci vychází z nejnovějších poznatků z oblasti neurologie a z vlastních zkušeností, které nastřádal během návštěv devíti světových líhní talentů – od baseballových hřišť v Karibiku až po akademii vážné hudby na severu státu New York. Jmenuje tři klíčové prvky, které vám pomohou rozvinout vaše nadání a zdokonalit váš výkon ve sportu, umění, hudbě, matematice nebo čemkoliv, co vás napadne.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Klementýnka a přehlídka talentů Klementýnka a přehlídka talentů
Pennypackerová Sara, Frazeeová Marla
Cena: 145 Kč
Identifikace sportovních talentů Identifikace sportovních talentů
Perič Tomáš, Suchý Jiří
Cena: 244 Kč
Prodejte svůj talent Prodejte svůj talent
Coyle Daniel
Cena: 145 Kč
Výběr sportovních talentů Výběr sportovních talentů
Perič Tomáš
Cena: 84 Kč
Daniel Balabán Daniel Balabán

Cena: 446 Kč
Zákazníci kupující knihu "Tajemství talentu" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

„Mohu vám garantovat, že v tomto ani v žádném jiném roce nebudete číst důležitější a užitečnější knihu.“

Tom Peters, jeden z autorů knihy In Search of Excellence

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více.

V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho rozluštit? Novinář Daniel Coyle v této průlomové publikaci nabízí

rodičům, učitelům, trenérům, podnikatelům a všem ostatním nástroje, s jejichž pomocí mohou plně

rozvinout svůj potenciál i potenciál osob ve svém okolí.

Ať už trénujete fotbal, nebo učíte děti hrát na klavír, píšete romány, nebo se snažíte zlepšit svůj golfový

úder, tato kniha vám ukáže, jak vypěstovat svůj talent pomocí využití nově objevených mechanismů

fungování mozku.

Daniel Coyle ve své práci vychází z nejnovějších poznatků z oblasti neurologie a z vlastníchzkušenos

tí, které nastřádal během návštěv devíti světových líhní talentů – od baseballových hřišť v Karibiku až

po akademii vážné hudby na severu státu New York. Jmenuje tři klíčové prvky, které vám pomohou

rozvinout vaše nadání a zdokonalit váš výkon ve sportu, umění, hudbě, matematice nebo čemkoliv, co

vás napadne.

Intenzivní cvičení

Zapálení

Mistrovské trénování

Tyto tři prvky se podílí na tvorbě myelinu, mikroskopické nervové hmoty v mozku, která značně zvy

šuje rychlost a přesnost vašich pohybů a myšlenek. Vědci zjistili, že myelin by mohl být svatým grálem,

základem všech forem výjimečnosti, od Michelangela až po Michaela Jordana. Dobrou zprávou je, že

se nerodíme s předem daným množstvím myelinu, naopak. Myelin roste a jako vše, co roste, může být

pěstován a vyživován.

Tato kniha, která v sobě spojuje objevné analýzy a názorné příklady běžných lidí, kteří se stalivýjimečný

mi, nejenže změní způsob, jakým smýšlíte o talentu, ale zároveň vás vybaví prostředky k rozvinutí vašeho

plného potenciálu.

Daniel Coyle je autorem bestselleru The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects a přispívá

do časopisu Outside. Žije se svou ženou a čtyřmi dětmi v Homeru na Aljašce, kde trénuje rapidně se

zlepšující žákovský baseballový tým.

www.anag.cz

T

a

j

e

m

s

t

v

í

t

a

l

e

n

t

u

Výjimečným se člověk nerodí. Výjimečným se člověk stává.

TATO KNIHA VÁM PROZRADÍ JAK

DANIEL COYLE

Autor knih The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects

DANIEL COYLE

Tajemství talentu


Všechna práva vyhrazena. Tato publikace a  všechny její části jsou chráněny

autorskými právy. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována, uložena

v rešerš ním systému nebo dále předávána, a to v jakékoliv formě, jakýmkolivzpů

sobem, elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním apod., bezpředchozí

ho písemného sou hlasu vydavatele. Osoba, která by učinila jakékoliv neoprávněné

kroky v souvislosti s touto publi kací, může být vystavena trestnímu stíhánía vymá

hání náhrady za způsobenou újmu.

Původně vyšlo jako „Th e Talent Code“ v Nakladatelství Bantam Del A Division

of Random House, Inc. New York, New York

© Daniel Coyle, 2009

Překlad © Bc. Richard Sladovník, 2015

Fotografie na obálce © shutterstock.com

© Nakladatelství ANAG, 2015

ISBN 987-80-7263-962-5


Pro Jen



5

OBSAH

Úvod Dívka, která během šestiminutového cvičení

odvedla práci za celý měsíc 7

I. část – Intenzivní cvičení

Kapitola první Ideální bod 14

Kapitola druhá Buněčná podstata intenzivního cvičení 30

Kapitola třetí Sestry Brontëovy, Z-Boys a renesance 52

Kapitola čtvrtá Tři pravidla intenzivního cvičení 70

II. část – Zapálení

Kapitola pátá Primární podněty 90

Kapitola šestá Fenomén jménem Curaçao 111

Kapitola sedmá Jak podnítit líheň talentů 126

III. část – Mistrovské trénování

Kapitola osmá Zaříkávači talentu 142

Kapitola devátá Schéma vyučovacího obvodu 158

Kapitola desátá Tom Martinez a sázka ve výši šedesáti milionů dolarů 175

Epilog Myelinový svět 183

Poznámky ke zdrojům 199

Poděkování 209

Jmenný rejstřík 213

Věcný rejstřík 217


Pak si vzal svou hůl [David], vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do  kapsy

ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína [Goliáš z Gatu].

1. kniha Samuelova 17:40


7

Úvod

DÍVKA, KTERÁ B HEM

ŠESTIMINUTOVÉHO CVIENÍ

ODVEDLA PRÁCI ZA CELÝ M SÍC

Každá cesta začíná otázkami. Na  začátku našeho putování stojí následující tři:

Jak dokáže ruský tenisový klub, který má jediný krytý kurt a  ani rubl nazbyt, vychovat více tenistek patřící mezi nejlepší světovoudvacítku než celé Spojené státy?

Jak může skromná škola v texaském Dallasu, která si musípronajímat prostory, zplodit Jessicu Simpson, Demi Lovato a řadu dalšíchpoových hvězd?

Jak je možné, že z  chudé, nikterak vzdělané britské venkovské rodiny vzejdou tři světoznámé spisovatelky?

Líhně talentů jsou záhadná místa a  nejzáhadnější na  nich je to, že vznikají zcela bez varování. V  padesátých letech se do  hlavních baseballových lig začali dostávat první hráči z  malého ostrůvku jménem Domi nikánská republika. Dnes je dominikánského původu každý devátý hráč nejvyšší ligy. Roku  1998 vyhrála první jihokorejská golfi stka turnaj Ladies Professional Golf Association (LPGA), dnes se turnajů okruhu LPGA účastní čtyřicet pět jihokorejských golfi stek a osm z nich fi guruje mezi dvaceti nejvíce vydělávajícími hráčkami. Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburn se v roce 1991 zúčastnil jediný čínskýklavírista, zatímco v posledním ročníku jich bylo již osm, což se takéúměrně odráží ve složení nejlepších symfonických orchestrů světa.

Kapitola první

IDEÁLNÍ BOD

’­‹Š˜“£Ž¾—œ ̈Ɩ¦¾Óန

ÿÓ£—œ ̈Ó

MALÉ HARVARDY

V prosinci roku 2006 jsem začal navštěvovat malinká místa, kteráprodukují nezměrné množství talentů.

*

)

Má cesta započalana polorozpadlém tenisovém kurtu v Moskvě a během následujících čtrnácti měsíců

mě zavedla na  fotbalové hřiště v  brazilském São Paulu, do  vokálního

studia v Dallasu ve státě Texas, do školy v centru San José ve státěKalifornie, do zchátralé hudební akademie v Adirondackém pohoří ve státě

New York, na baseballem posedlý ostrov v Karibiku a na několik dalších

míst, která jsou tak malá, skromná a ohromně úspěšná, že je můjkamarád přejmenoval na „malé Harvardy“.

Během cesty jsem se setkal s několika obtížemi. Hned tou první bylo

co nejrozumněji (rozumějte neuhozeně) vysvětlit tuto cestu své ženě

a čtyřem malým dětem. Rozhodl jsem se podat ji jako velkou expedici,

něco jako výpravy, které v  devatenáctém století podnikali naturalisté.

Bez mrknutí oka jsem ji přirovnal k Darwinově plavbě na lodi Beagle.

Rozvážně jsem vysvětloval, jak malá, izolovaná místa zesilují účinky

*

)

Slovo talent může být chápáno velice vágně a  nést záludný náznak potenciálu,

především v  případě mladých lidí. Výzkumy však dokazují, že zázračné děti

nemají automaticky zajištěný dlouhodobý úspěch. Pro lepší srozumitelnost zde

defi nujeme talent v  nejužším slova smyslu: disponování dovednostmi, které je

jedinec schopen používat opakovaně a které nezávisejí na jeho postavě (je mi líto,

žokejové a pivoti NBA).


15

I. I Äã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

větších vzorců a sil, něco jako Petriho misky. Zdálo se, že tato vysvětlení

fungují. Aspoň zpočátku.

Zaslechl jsem svou desetiletou dceru Katie, jak trpělivě vysvětluje mladší sestře: „Taťka se vydává na honbu za pokladem. Jakona narozeninové oslavě.“

Honba za  pokladem, narozeniny, vlastně to nebylo úplně mimo. Devět líhní talentů, které jsem navštívil, nemělo téměř nic společného kromě šťastné nepravděpodobnosti své existence. Každá z nich bylastatistickou anomálií, myší, která nejen že uměla řvát, ale nějakýmzpůsobem se dostala do pozice vládce lesa. Ovšem jakým?

První stopa přišla ve  formě nečekaného vzorce. Když jsem začal navštěvovat líhně talentů, předpokládal jsem, že budu ohromen. Čekal jsem, že spatřím rychlost, sílu a ladnost světové úrovně. Tato očekávání byla naplňována a překonávána – přibližně polovinu času. Během této poloviny připomínal pobyt v  líhni talentů stání mezi stádem běžících srnců, vše se pohybovalo rychleji a ladněji než v běžném životě. (Pokud se nad vámi na  tenisovém kurtu neslitovalo osmileté dítě, nebylo vaše ego nikdy vystaveno opravdové zkoušce.)

Tak však vypadala pouze polovina mého pobytu. Během druhé poloviny jsem byl svědkem něčeho zcela jiného, viděl jsem momenty pomalého, trhaného snažení, které připomínaly to, co lze spatřitna videu s  Clarissou. Vypadalo to, jako by stádo srnců najednou narazilo na zledovatělý kopec. Prudce zabrzdili. Stáli, rozhlíželi se a pečlivězvažovali každý další krok. Pokrok se stal záležitostí drobných selhání. Byl to rytmický vzorec chyb a bylo v tom něco dalšího – všichni mělive tváři stejný výraz. V jejich obličejích bylo vidět urputné soustředění, díky kterému (vím, že to zní trochu divně) záhadným způsobem připomínali Clinta Eastwooda.

Seznamte se s  Bruniem. Je mu jedenáct let a  na  betonovém hřišti v brazilském São Paulu právě pracuje na nové fotbalové kličce. Pohybuje se pomalu, pod podrážkou levné tenisky cítí každý pohyb míče. Snaží se naučit elastico, kličku, při které pošťouchne míč vnějším nártem, poté

TA J E M S T V Í TA L E N T U

sadní postavení nějakým šokujícím způsobem přišla (jako se to stalo

Maďarsku), neměl by názor o jedinečnosti Brazílie žádné možnévysvětlení a nezbylo by než pokrčit rameny a oslavovat nového šampióna,který by bezpochyby také oplýval řadou jedinečných rysů.

Jak se tedy Brazílii daří plodit takové množství skvělých hráčů?

Překvapivá odpověď zní, že plodí skvělé fotbalisty, protože brazilští

hráči od  padesátých let dvacátého století trénují osobitým způsobem

a při tréninku využívají specifi ckého nástroje, díky čemuž se jejichpráce s míčem zlepšuje rychleji než kdekoliv jinde na světě. Jsou jako národ

Clariss, našli způsob, jak se učit rychleji, a stejně jako ona si toho téměř

nejsou vědomi. Tento druh cvičení nazývám intenzivním cvičením,

a jak brzy uvidíme, lze jej aplikovat i na jiné činnosti, než je fotbal.

Nejlepší způsob, jak pochopit princip intenzivního cvičení, je vyzkoušet si to. Krátce se podívejte na  následující dva sloupce, každému

z nich věnujte stejné množství času.

A B

oceán / vánek chleba / m_slo

list / strom hudba / t_xt

sladký / kyselý bo_a / ponožka

fi lm / herečka telefon / kni_a

benzín / motor hranolky / keč_p

gymnázium / univerzita tuž_a / papír

krocan / nádivka řeka / l_ďka

ovoce / zelenina pi_o / víno

počítač / čip televize / rád_o

židle / pohovka ob_d / večeře

Teď si stránku zakryjte a pokuste se vybavit si co nejvíce párů slov.

Z kterého sloupce si vybavujete více pojmů?

Pokud jste jako většina lidí, váš výsledek z jednotlivých sloupců bude

značně rozdílný. Zapamatujete si více slov ze sloupce B, tedy  z  toho,


19

I. I Äã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

ve kterém jsou vynechána některá písmena. Studie dokazují, že z tohoto

sloupce si zapamatujete třikrát více slov. Jako by se během těch několika

sekund vaše paměť mnohonásobně zlepšila. Kdyby to byl test, vášvýsledek ze sloupce B by byl lepší o tři sta procent.

Vaše IQ se při pohledu na sloupec B nezvýšilo. Necítili jste se jinak. Nic vás neosvítilo (je mi líto). Když jste však narazili na neúplné slovo, stalo se něco skoro nepostřehnutelného, ale zásadního. Zastavili jste se. Na  malinký okamžik jste se zasekli, než jste na  to přišli. Mikrosekundu jste se museli namáhat a ta mikrosekunda vše změnila. Při pohledu na sloupec B jste netrénovali více. Trénovali jste intenzivněji.

Uvedu vám další příklad. Řekněme, že jste na párty a snažíte sezaamatovat si něčí jméno. Pokud vám jej někdo jiný zopakuje, je vysoká pravděpodobnost, že ho znovu zapomenete. Pokud se vám však podaří si na něj vzpomenout, pokud sami vyšlete správný signál a nepřijmete tu informaci jen pasivně, vryje se vám do  paměti. Ne proto, že by to jméno bylo najednou důležitější nebo že by se vaše paměť zlepšila, ale jednoduše proto, že jste se soustředili intenzivněji.

Jiný příklad. Dejme tomu, že jste v letadle a po x-té pozorujetestewarda, jak dává jasné, stručné instrukce o  tom, jak si nasadit plovací vestu. („Vesta se navléká přes hlavu,“ zní pokyn, „a oba černé popruhy se zapínají vepředu. Vesta se nafoukne trhnutím za červené stisky.“)Hodinu po vzlétnutí se letadlo nakloní a z reproduktorů se ozve naléhavý hlas kapitána, který říká, aby si pasažéři nasadili plovací vesty. Jak rychle byste to zvládli? Jakže se zapínají ty černé popruhy? A k čemuže slouží ty červené stisky?

Nabídnu vám alternativní scénář. Stejný let, ale tentokrát místo toho, abyste jen pozorovali další ukázku, jak používat plovací vestu, si ji sami vyzkoušíte. Přetáhnete si ji přes hlavu a chvíli si hrajete se všemi popruhy a stisky. O hodinu později se letadlo nakloní a z reproduktorů se ozve kapitánův hlas. O kolik byste byli rychlejší?

Intenzivní cvičení je založeno na paradoxu. Když se cíleněpohybujete na hranici svých schopností, kde máte potíže a děláte chyby,zlepTA J E M S T V Í TA L E N T U

Začneme užitečným nahlédnutím do vědy o fungování mozku číslo jedna. Veškeré naše jednání je ve skutečnosti vyústěním elektrickýchimulzů putujících podél řetězců nervových vláken. Náš mozek jev podstatě svazek sta miliard vláken zvaných neurony, které jsou vzájemně propojeny synapsemi. Kdykoliv něco děláte, mozek posílá po řetězcích nervových vláken signál vašim svalům. Vždy, když něco procvičujete, ať už se snažíte zazpívat tón, máchnout pálkou nebo přečíst tuto větu, rozsvítí se ve vaší hlavě konkrétní, úzce specializovaný řetězec, který si můžete představit třeba jako vánoční světýlka. I ta nejjednoduššídovednost, třeba tenisový backhand, zahrnuje řetězec tvořený stovkami tisíc vláken a synapsí. Základní schéma každého řetězce by se dalo znázornit následovně:

VSTUPY VÝSTUPY

(smyslové vnímání, rozhodnuơ ) (pohyby svalƽ)

zpracování

Mezi vstupy se řadí vše, co se stane předtím, než začneme jednat. Patří sem pozorování míče, uvědomění si pozice rakety v ruce,rozhodování o úderu. Výstupem je samotný pohyb, tedy signály, kterés přesným načasováním a silou pohnou svaly tak, abychom udělali kroka natočili boky, ramena a ruku.

Když tím backhandem odehrajete míč (nebo zahrajete akord A moll nebo táhnete v šachu), putuje impulz nervovými vlákny jako napětídráty a cestou aktivuje další vlákna. Podstatné je to, že lidské pohyby,myšlenky a  dovednosti nejsou ovládány našimi poslušnými, bezduchými svaly, ale právě těmito nervovými obvody. Svým způsobem je nervový obvod samotným pohybem, protože určuje přesnou sílu a  načasování

I. I Äã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

každého svalového stahu a obsah a formu každé myšlenky. Líný,nespolehlivý obvod má za následek líný, nespolehlivý pohyb, zatímco rychlý

a synchronizovaný obvod vyvolá rychlý a synchronizovaný pohyb. Když

trenéři používají frázi „svalová paměť“, ve skutečnosti hovořío nervových obvodech. Naše svaly jsou samy o sobě užitečné asi jako loutka bez

provázků. Jak říká dr. Fields, naše dovednosti spočívají v našichnervových obvodech.

Pak je zde zajímavý princip fungování mozku číslo dvě. Čím máme obvod nějaké dovednosti rozvinutější, tím méně si uvědomujeme, že jej používáme. Jsme naprogramováni tak, abychom své schopnosti automatizovali, abychom je ukryli v  nevědomí. Tento proces, kterému se říká automatizace, existuje z  důležitých evolučních důvodů. (Čím více věcí jsme schopni zpracovat v  našem nevědomí, tím větší je šance, že si všimneme toho šavlozubého tygra, který číhá ve  křoví.) Zároveň to vytváří velice přesvědčivou iluzi. Jakmile jednou nějakou dovednostzískáme, připadá nám zcela přirozená, jako bychom ji měli odjakživa.

Tyto dva principy, tedy dovednosti v  podobě mozkových obvodů a  automatizace, vytvářejí paradoxní kombinaci. Celý život budujeme rozsáhlé, komplikované nervové obvody a  zároveň zapomínáme, že je tvoříme. A v tomto okamžiku vstupuje na scénu myelin.

Ilustrace Jim Gallagher

myelin

tĢlo nervové buŸky

nervové vlákno


90

Kapitola pátá

PRIMÁRNÍ PODN TY

ŠĻĴ ̈Ĵ ̄šŠ˜šĴŠ ̄—œ˜œ ̈Ĵœ–Š˜Ļ“– ̈Æ”“š±Œ’—“£¤©Š

”Ž¤¢“¦˜Ž˜šÆ¾Ó’œšŠąŽšÓန

ŸƄƈsŸƄŻƇƅżƊƌƇƆ

„KDYŽ TO DOKÁŽE ON, PRO NE JÁ?“

Ukázali jsme si, že budování dovednosti vyžaduje intenzivní cvičení.

To však není procházkou růžovým sadem, je k němu zapotřebí energie,

vášně a odhodlání. Jedním slovem, vyžaduje motivaci, která je druhou

složkou tajemství talentu. V této části si vysvětlíme, jak motivace vzniká

a jak přetrvává, k čemuž dochází pomocí procesu, kterému říkámzapálení. Intenzivní cvičení a  zapálení se při budování dovednosti chovají

stejně jako palivová nádrž a motor při pohánění auta. Zapálení dodává

energii, kterou intenzivní trénink postupně přetváří v  posun kupředu

neboli myelinové vrstvy.

Když jsem navštěvoval líhně talentů, viděl jsem v nich spoustuvášně. Vyzařovala z toho, jak lidé nosili housle, drželi míče a strouhali tužky. Projevovala se v tom, jak se k prostě vybaveným cvičebním prostorám chovali jako ke katedrálám nebo jak bedlivě a uctivě sledovali trenéra. Nejednalo se vždy o pocit štěstí a pohody, občas to byla temná vášeň až obsese a jindy zase poklidná, trvalá láska, kterou lze nalézt u manželů, kteří po  svém boku strávili desítky let. Vždy tam však něco takového bylo a dodávalo emocionální raketové palivo k aktivaci obvodů,vylepšování dovedností, zlepšování se.

Když jsem se lidí v líhních talentů ptal na zdroj jejich vášně prohousle/zpěv/fotbal/matematiku, zarazilo je to a přišlo jim to komické, jako bych se ptal, kdy je začalo bavit dýchat kyslík. Všeobecnou reakcí bylo pokrčení ramen a odpověď ve stylu: „Co já vím, baví mě to odjakživa.“

II. Z ƒÖ…½›Ä°

Po  takových odpovědích je lákavé pokrčení ramen oplatit a  jejich

spalující motivaci připsat na vrub neznámým hlubinám lidského srdce.

To by však nebylo přesné. V  mnoha případech je totiž možné nalézt

přesný okamžik, který vášeň zažehnul.

V  případě jihokorejských golfi stek tím momentem bylo odpoled>ne 18. května 1998, kdy dvacetiletá Se Ri Pak vyhrála turnaj McDonald’s

LPGA Championship a stala se národní ikonou. (Jedny soulské noviny

na  její adresu napsaly: „Se Ri Pak není ženskou verzí Tigera Woodse,

Tiger Woods je mužskou verzí Se Ri Pak.“) Před ní v golfu žádnáJihokorejka neuspěla. O deset let později její krajanky okruh LPGAv zásadě opanovaly, turnajů se účastnilo čtyřicet pět jihokorejských hráček

a v součtu vyhrály asi třetinu z nich.

Pro ruský tenis nastal zlomový okamžik tentýž rok v  létě, když

sedm náctiletá Anna Kurnikovová postoupila do semifi náleWimbledonu a  díky svému vzhledu supermodelky získala statut nejsledovanější

sportovkyně na internetu. Roku 2004 již ruské tenistkyna nejvýznamnějších turnajích běžně nastupovaly k fi nálovým utkáním a v roce 2007

měly pět hráček v nejlepší desítce a dvanáct v nejlepší padesátce. „Jsou

jako ta zatracená ruská armáda,“ prohlásil Nick Bollettieri, zakladatel

stejnojmenné tenisové akademie ve  fl oridském Bradentonu. „Pořád se

objevují další a další.“

Rok Jihokorejky

na turnaji LPGA

Rusky v nejlepší stovce

žebříčku WTA

19981 3

19992 5

20005 6

20015 8

20028 10

200312 11

200416 12

200524 15

TA J E M S T V Í TA L E N T U

do  Ráje , díla takových malířů, jakými byli jeho mistr Ghirlandaio,

Masaccio, Giotto či Cimabue, zkrátka výkvět architektury, malířství

a  sochařství. Všichni sídlili v  rozmezí několika ulic, všichni byli jednoduše součástí každodenního života a všichni vysílali signály, které se

spojily v jedno motivační sdělení: dej se do práce.

Představte si, jak to asi vypadalo v  londýnské Mermaid Tavern v  shakespearovské době. V  této taverně na  Temži, která se nacházela přímo naproti divadlu Globe, se scházeli nejvýznamnější spisovatelé té doby, jako byli Marlowe, Jonson, Donne nebo Raleigh, aby se pobavili  o  práci či poměřili své mentální síly. Nebo se zamyslete nad Akademií a  Lykeionem ve  starověkých Aténách, na  kterých vyučovali, diskutovali a  učili se Platón, Aristoteles a  další. Případně si představte horečnaté okolí São Paula. Když jsem se tam jednou odpoledneprocházel, snažil jsem se spočítat, na  kolik signálů týkajících se fotbalu jsem narazil – záběr v televizi, billboard, zaslechnutý rozhovor, čtyřispontánní futsalové zápasy, pět dětí, které s míčem běžely po ulici. Ztratil jsem se někde kolem padesáti.

Hřiště Franka Curiela ve  Willemstadu v  Curaçau nevypadá moc jako antické Řecko. Má promáčklé hliněné ochozy, bufet za domácímetou a v den, kdy jsem se přišel podívat na trénink, také hrstku rodičů, kteří tlachají a  popíjejí Coca-Colu. Hráči se rozehřívají před zápasem, hází si s míčem nebo jen tak blbnou. Působí to jako trošku chudšíverze běžného maloměstského baseballového hřiště. To je však pouhákamufl áž. Když se zadívám pozorněji, všimnu si, že přetéká primárními podněty.

První podnět měří přes sto osmdesát centimetrů, na sobě máperfektní květovanou košili a  v  ruce malý kelímek whisky Dewar’s s  Red Bullem. Je to sám Frank Curiel, osmašedesátiletý zakladatel klubu, správce hřiště, plánovač, prodejce Coca-Coly, osvětlovač, správce trofejí a laskavý vládce tohoto malinkého království. Je to takový tropický Don Corleone a  tuto představu ještě dotváří jeho ochraptělý šepot. Curiel mě provádí po hřišti a za chůze mi vykládá svůj příběh, jak předčtyřiII. Z ƒÖ…½›Ä°

ceti pěti lety na  ostrov přivedl Little League, jak v  Puerto Ricu viděl

hrát úžasného Clementa, jak se rozhodl založit vlastní klub, jak sevydal do Massachusetts na Springfi eld College studovat tělesnou výchovu,

jak dostal práci u sportovní a rekreační agentury v Curaçau a jakobjížděl celý Willemstad a přesvědčoval děti, aby šly hrát.

„Ty děti šly hrát,“ povídá. „Poté hrály jejich děti a  teď hrají jejich děti. Zažil jsem je všechny.“

Při popisování tak oddaných pořadatelů, jako je Curiel, se obvykle píše, že „žijí na  hřišti“. V  jeho případě to není pouhý řečnický obrat. Curiel žije v boudě o rozměrech tři na čtyři metry s plechovou střechou, která je postavena na železných sloupcích hned za domácí metou.Chybné odpaly dělí od jeho polévky drátěný plot. Pokoj se topí v pestrézálavě trofejí, plaket, vybavení a fotek, která hrozí, že se za chvíli pře valí i přes televizi a postel – jedny z mála Curielových ústupků domáckému životu. Curiel se neustále pohybuje kolem hřiště, pozoruje, shrabává listí, stará se o světla a drží děti na uzdě. Na verandu, která slouží jako síň slávy, vystavil další fotografi e zachycující nejvýznamnější okamžiky v baseballové historii ostrova. Občas na ni dá večer televizi, aby se děti mohly dívat na zápasy nejvyšší ligy, nebo, což se stává poměrně často, na poškrábanou kazetu se záznamem homerunů Andruwa Jonese.

Curiel s pyšným pohledem přehlédne své panství. „Abys mohl hrát baseball, potřebuješ tři věci,“ říká a pokládá na sebe ruku, jako by se chtěl pokřižovat. „Srdce. Hlavu. Koule. Pokud máš dvě, můžeš hrát, ale nikdy nebudeš vynikat. Aby ses stal vynikajícím, potřebuješ všechny tři.“

Procházíme se po hřišti. U třetí mety se Curiel zastaví a opravímalého kluka, který se snaží zpracovat míč letící po zemi. Vychrlí ze sebeněkolik slov papiamentsky, což je místní jazyk, který zní jako reggaepuštěné zrychleně pozpátku. Chlapci říká, aby se postavil před míč. „Takhle,“ ukazuje, odloží svou Dewar’s, polapí imaginární míč a hodí ho směrem k neviditelné metě. „Takhle! Jasně!“ přikývne chlapec a  udělá to.

Za  zadní sítí sedí u  betonového stolu dva muži, na  hlavách mají sluchátka s mikrofonem a hovoří. Připravují pravidelný týdenní přenos

126

Kapitola sedmá

JAK PODNÍTIT LÍHE G TALENTp

 ̄Æ—±šÓšŽšÓœ¤œ˜ထ”Š–—š“¤š±œ‹­ထ

Š—Žœ¤œ˜ထ”Š– ̄ŠĻŽ’šœ¦¤œ’Žëန

နနżŸƍƌ

MIKEpV A DAVEpV BLÁZNIVÝ NÁPAD

Líhně talentů jako Curaçao, Rusko nebo Jižní Korea byly zapálenyúde

rem blesku, ať už to byl převratný úspěch nějakého hráče, nebozázrač

né vítězství. Nikdo je nemohl předpokládat nebo naplánovat. Jiný druh

zapálení nastává v  případě, že žádný blesk neudeří, a  přesto motivace

a talent jen kvetou. Tento druh zapálení se více dotýká našehokaždo

denního života a  jeho nejjasnější podobu jsem nalezl na  nečekaném

místě – ve skupině škol v chudinské čtvrti.

V zimě roku 1993 na tom Mike Feinberg a Dave Levin nebylipří

liš dobře. Bylo jim něco přes dvacet, byli spolubydlící a druhým rokem

učili v rámci houstonského systému veřejného školství. Oba byli členy

mladé neziskové organizace Teach for America, prostřednictvím které

mohli čerství absolventi univerzit dva roky učit na školách pro dětiz ro

din s nízkými příjmy. Feinbergův a Levinův první rok byl velice svízelný

(propíchnuté pneumatiky, chaos ve třídách) a druhý o něco horší.Sna

žili se o inovativní přístup, ale jejich snaha narážela na nekompetentní

byrokracii, neochotu rodičů, zlobivé studenty, úzkoprsá omezení a další

otupená kolečka nejvýkonnějšího stroje na  výrobu frustrace, jaký byl

kdy vymyšlen – amerického systému veřejného školství v chudinských

čtvrtích. Levin byl požádán, aby se do své školy už nevracel, a Feinberg,

který se propadal ještě hlouběji, se přistihl, jak toužebně pomýšlína prá

va. Zimní večery tak trávili ve svém mizerném houstonském bytě a čas

II. Z ƒÖ…½›Ä°

zabíjeli oblíbenou zábavou dvacátníků celého světa, a  sice nadáváním

na  práci, pitím piva a  sledováním Star Treku. Feinberg později shrnul

jejich životní postoj následovně: „Život stojí za hovno a potom umřeš.“

Jednoho dlouhého zimního večera, z  důvodu, který zůstává záhadou (domnívají se, že to způsobila jedna inspirační přednáška, kterou navštívili, nebo za to možná mohlo pivo), dostali tihle dva zkrachovalí příslušníci generace X zvrácený nápad. Přestanou bojovat se systémem a založí si vlastní školu. Postavili na kafe, na magneťáku pustili smyčku s Achtung Baby od  U2 a  v  pět ráno měli vytištěný manifest se čtyřmi pilíři jejich výtvoru: více času ve třídě, kvalitní učitelé, podpora rodičů a  administrativní podpora. Kofein musel začít působit, protože svému projektu dali tak grandiózní jméno, že lepší by nevymyslel ani kapitán Kirk. Pojmenovali ho Knowledge is Power Program (Program Vědění je síla), neboli KIPP.

V kterémkoliv jiném okamžiku v dějinách by se tak vágnímyšlenka jako KIPP, za kterou nestálo nic než nezkušenost, vypařila. Shodou okolností však chvíli předtím Texas schválil zákon o fi nancováníalternativních škol pod podmínkou, že dosáhnou základních vzdělávacích standardů. To mělo za následek, že o pár měsíců později nastala situace, která by předtím byla zcela nemyslitelná. Tito dva zelenáči a jejich kávou potřísněný manifest dostali šanci. Nebylo jim dovoleno otevřít vlastní školu (tak šílená školská správa nebyla), ale dostali jednu zapadlou učebnu v Garciově základní škole, ve které mohli svobodně podniknout další nevyhnutelný krok na své idealistické pouti. Padnout na hubu.

Většina alternativních škol, například waldorfská, montesso riovská nebo Piagetova, vychází z  určitých pedagogických zásad. Feinberg a  Levin, kteří neměli moc času, místo toho následovali příkladu Butche Cassidyho a  kradli. Vyhlédli si nejlepší učitele ve  čtvrti a  vypůjčili si jejich výukové plány, výukové techniky, nápady na  vedení školy, rozvrhy, pravidla, prostě všechno. Feinberg a Levin byli později označováni za „inovátory“, ale v té době byli asi tak inovativní jako zlodějv obchodě bez proudu. „Ukradli jsme každý dobrý nápad, který nebyl přibitý

158

Kapitola devátá

SCHÉMA VYU OVACÍHO OBVODU

¾“¤Ž—œ ̈—“ ̈릔Ž ̈ƾšœ£¤န

“–­šŽ˜ĤĻŽÿӌ¤ထ–Ž£Ž”Ž’œ ̈—“ ̈ ̄Š£¤Š ̈Óန

żƆƊƒƊƇƇƂƌŻŸƅƌ

TYI CTNOSTI MISTROVSKÝCH TRENÉRp

Umět skvěle učit je dovednost jako každá jiná. Může to vypadat jako

magie, ale ve skutečnosti je to kombinace dovedností, řadamyelinizo

vaných obvodů vybudovaných intenzivním cvičením. Ron Gallimore,

který je dnes uznávaným emeritním profesorem na UCLA, má pro tuto

dovednost hezký popis. „Skvělí učitelé se soustředí na to, co student říká

nebo dělá,“ tvrdí, „a  díky tomuto soustředění a  hlubokým znalostem

dané matérie dokáží spatřit a  rozpoznat němou, neohrabanou snahu

studenta snažícího se dosáhnout mistrovství a poté s ním cílenýmsdě

lením navázat spojení.“

Klíčovými slovy této věty jsou znalosti, rozpoznat a navázat spojení.

To, co Gallimore píše a  Jensen, Wooden a  paní Mary demonstrují, se

vrací k  naší tezi: Dovednost je buněčná izolace, která obaluje nervové

obvody a  roste v  závislosti na  určitých signálech. Bráno úplně doslova,

mistrovští trenéři jsou lidským doručovacím systémem signálů, které

pohánějí a usměrňují růst daného nervového obvodu, jasně mu říkají:

aktivuj se tady a tady ne. Trénování je dlouhý, důvěrný rozhovor, je to

sled signálů a  reakcí směřujících ke  společnému cíli. Skutečná doved

nost trenéra nespočívá v nějaké obecně aplikovatelné moudrosti,o kte

rou se může podělit s  kýmkoliv, nýbrž ve  schopnosti najít u  každého

studenta ideální bod na  hranici jeho schopností a  vysílat ty správné

signály, které mu zase a  znovu pomohou přiblížit se k  cíli. Jako každá

III. M ®ÝãÙÊòÝ» ãٝÄÊò…Ä°

komplexní schopnost je i  tato kombinací několika různých vlastností,

kterým říkám „čtyři ctnosti“.

První ctnost:

Soustava znalos ơ

Trenéři a učitelé, se kterými jsem se v líhních talentů setkal, bylipřevážně postarší. Více než polovině z nich bylo přes šedesát či sedmdesát let.

Všichni strávili desetiletí (obvykle několik) tím, že se pilně učilitrénovat. To není pouhá souhra náhod, ve skutečnosti je to podmínka, jelikož

jim to umožnilo vybudovat nervovou superstrukturu, která jenejdůležitější součástí jejich dovednosti – jejich soustavu znalostí.

Soustava je Gallimorovo označení pro rozsáhlou síť detailníchznalostí konkrétní činnosti, která odlišuje nejlepší učitele od ostatnícha umožňuje jim kreativně a efektivně reagovat na studentovo snažení. Gallimore to vysvětluje následovně: „Skvělý učitel vždy dovede jít hlouběji, umívyozorovat, co vše je student schopen se naučit, a podle toho jej směrovat. Může mu pomoct pronikat do  dané činnosti stále hlouběji a  hlouběji, jelikož k  ní dokáže přistupovat z  ohromného množství různých stran a protože existuje nekonečné množství spojení, která se studentem může navázat.“ Nebo jak bych řekl já – roky práce se přetavily do myelinizace obvodů mistrovského trenéra, což je záhadná směsice technickýchvědomostí, strategie, zkušeností a vypilovaného instinktu, která je připravena k okamžitému použití za účelem určení a  pochopení pozice, ve které se studenti právě nacházejí, a kam se potřebují dostat. Ve zkratce, soustava znalostí je důvod, proč se učit u mistrovských trenérů.

Jak tato soustava funguje, si ukážeme za chvíli, prozatím stačí říct, že lidé se s touto hloubkou znalostí nerodí. Je to něco, co si stejně jako v případě jakékoliv jiné dovednosti postupně pěstují kombinacízapálení a intenzivního cvičení.

*

)

Mistrovským trenérem se člověk nestanená*

)

Jak by nám připomněl Anders Ericsson, dosažení světové úrovně vyžaduje deset tisíc hodin intenzivního tréninku. Proč tedy byli mistrovští trenéři většinou


„Mohu vám garantovat, že v tomto ani v žádném jiném roce nebudete číst důležitější a užitečnější knihu.“

Tom Peters, jeden z autorů knihy In Search of Excellence

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více.

V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho rozluštit? Novinář Daniel Coyle v této průlomové publikaci nabízí

rodičům, učitelům, trenérům, podnikatelům a všem ostatním nástroje, s jejichž pomocí mohou plně

rozvinout svůj potenciál i potenciál osob ve svém okolí.

Ať už trénujete fotbal, nebo učíte děti hrát na klavír, píšete romány, nebo se snažíte zlepšit svůj golfový

úder, tato kniha vám ukáže, jak vypěstovat svůj talent pomocí využití nově objevených mechanismů

fungování mozku.

Daniel Coyle ve své práci vychází z nejnovějších poznatků z oblasti neurologie a z vlastníchzkušenos

tí, které nastřádal během návštěv devíti světových líhní talentů – od baseballových hřišť v Karibiku až

po akademii vážné hudby na severu státu New York. Jmenuje tři klíčové prvky, které vám pomohou

rozvinout vaše nadání a zdokonalit váš výkon ve sportu, umění, hudbě, matematice nebo čemkoliv, co

vás napadne.

Intenzivní cvičení

Zapálení

Mistrovské trénování

Tyto tři prvky se podílí na tvorbě myelinu, mikroskopické nervové hmoty v mozku, která značně zvy

šuje rychlost a přesnost vašich pohybů a myšlenek. Vědci zjistili, že myelin by mohl být svatým grálem,

základem všech forem výjimečnosti, od Michelangela až po Michaela Jordana. Dobrou zprávou je, že

se nerodíme s předem daným množstvím myelinu, naopak. Myelin roste a jako vše, co roste, může být

pěstován a vyživován.

Tato kniha, která v sobě spojuje objevné analýzy a názorné příklady běžných lidí, kteří se stalivýjimečný

mi, nejenže změní způsob, jakým smýšlíte o talentu, ale zároveň vás vybaví prostředky k rozvinutí vašeho

plného potenciálu.

Daniel Coyle je autorem bestselleru The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects a přispívá

do časopisu Outside. Žije se svou ženou a čtyřmi dětmi v Homeru na Aljašce, kde trénuje rapidně se

zlepšující žákovský baseballový tým.

www.anag.cz

T

a

j

e

m

s

t

v

í

t

a

l

e

n

t

u

Výjimečným se člověk nerodí. Výjimečným se člověk stává.

TATO KNIHA VÁM PROZRADÍ JAK

DANIEL COYLE

Autor knih The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects

DANIEL COYLE

Tajemství talentu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist