načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajemství korpulentní dámy - Božena Klímová

Tajemství korpulentní dámy
-4%
sleva

Elektronická kniha: Tajemství korpulentní dámy
Autor:

K psaní krátkých a nadlehčených – až černohumorných – krimi příběhů se Božena Klímová dostala náhodou. To když byla jedním kolegou-literátem vyzvána, aby se zúčastnila ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79 Kč 76
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8% 20%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ŽÁR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 46
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-867-2547-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

K psaní krátkých a nadlehčených – až černohumorných – krimi příběhů se Božena Klímová dostala náhodou. To když byla jedním kolegou-literátem vyzvána, aby se zúčastnila soutěže o nejlepší krimi povídku roku. Považovala to za žert, ale zároveň byla nahlodána potřebou zjistit, zda a jak se s takovým námětem vypořádá. Tak vznikla povídka Tajemství korpulentní dámy . Cenu tehdy sice nedostala, avšak úspěchem bylo zařazení tohoto textu v knize Nejlepší povídky roku . Od té doby sem tam napíše jen tak pro radost nějakou tu „ustřelenou“ krimi, jejíž předlohou bývají obyčejní lidé či občasné kuriozní situace, se kterými se setká. Pak už jen využije svého práva literáta vše smíchat, přidat kostky ledu, mátu, sem tam i rajčatovou šťávu a nyní nabízí tento slovní koktejl čtenářům. Nezbývá než doufat, že Vás bude e-kniha bavit stejně, jako bavilo autorku ji pro Vás tvořit.   A chcete-li ochutnat kapku podobného koktejlu Boženy Klímové, můžete si zdarma stáhnout několik takových povídek, které vyšly v souboru nazvaném To by nevymyslela ani „Agátka“.

Zařazeno v kategoriích
Božena Klímová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Božena Klímová

TAJEMSTVÍ

KORPULENTNÍ

DÁMY

2014


Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena neboreprodu

kována bez předchozího písemného souhlasu držitele práv.

Božena Klímová

TAJEMSTVÍ KORPULENTNÍ DÁMY

Sazba a obálka: Dušan Žárský

V elektronické podobě první vydání

Vydal Dušan Žárský – ŽÁR, www.zar.cz

Ostrava, 2014

ISBN: 978-80-86725-47-5


4

Úvodem

K psaní krimi příběhů tohoto typu (tedy nadlehčené, ažčernohumorně...) jsem se dostala náhodou. To mne jeden z kolegů

literátů vyzval, ať se zúčastním soutěže o nejlepší krimi povídku

roku. Považovala jsem to za žert... :-)

Ovšem ale – už jsem byla nahlodána potřebou zjistit, zda se

s námětem vypořádám... Tak vznikla povídka Tajemstvíkorpulentní dámy. Cenu jsem tehdy sice nedostala, avšak úspěchem

bylo zařazení mého textu v knize Nejlepší povídky roku.

A od oné chvíle si pro radost sem tam spíchnu poněkud„ustřelenou“ krimi a tak doufám, že tato knížka Vás bude bavit stejně

tak, jako mne pobavilo ji tvořit. Předlohou mi byli živí lidé,

mnohdy kuriozní situace a právo literáta vše smíchat, přidatkostky ledu, mátu, sem tam i rajčatovou šťávu a nalévat slovníkoktejl.

Už v říjnu 2014 jsem nabídla čtenářům ochutnávku několika

mých humorných krimipovídek, které vyšly v elektronickém

sou boru pod názvem To by nevymyslela ani „Agátka“. Tuto

e-knížku je možno si zdarma stáhnout u prodejců uvedených na

stránkách nakladatele: www.zar.cz.

Autorka, prosinec 2014


5

Nepruďte vědce!

Na chodbě činžovního domu bylo nezvykle rušno. Hlouček

mladíků a slečen roupama nevěděl, co by vyváděl, aby bylo při

pondělku, kteréhosi měsíce a neurčeného roku, veselo... Puberta

v nich bublala a nabádala je k nepředloženostem!

Už předtím ve čtvrtém patře v pokoji kámoše Ládi halasili

notně. Poskakovali v rytmu hudby a pokoušeli se o repování

nesourodými hlasy. Bum, bum, bum, duc, duc, duc – předváděly

se elektronické klávesy fortissimo, aby nezůstaly pozadu...

Obyvatel dolního bytu, vědec v penzi, dostával při oněch

rodeích záchvaty úzkosti, že snad už do smrti nezažije klidný

a pohodový den, jaké bývaly, když nad ním sídlila jiná rodina.

Sice se dvěma dětmi, ale ty byly naučeny zbytečně nehlučet.

Mimo to měli dotyční po celých podlahových plochách nataženy

hrubé koberce.

Nová partaj si nechala udělat plovoucí podlahy, avšakřemeslník jaksi nedodal tlumící vrstvu. Nikdo ji nepostrádal, jen ubožák

o patro níže... Každý „prd“, to doslova, se totiž nesl dolů, což

pak tahle takový rambajs.

Docent Hůla sousedy na podlahový kolaps, bůhvíproč,neupozornil. Místo toho si v inkriminované chvíle narážel na hlavu klobouk, a krempu stáhl málem až pod bradu. Aby jistěji utekl pazvukům, vtlačil i špunty nebezpečně hluboko do uší, avšak zbytečně...

A teď ta parta ještě dováděla na chodbě. Pokoušeli se naoko

utrhnout zábradlí, zábavně totiž pak drnčelo, jako opilá harfa.

Potom nakopávali síta stěn výtahu při předvádění fiktivníhofotbr />

6

balu. Hýkali u toho smíchy. A dívenky zase – chichichichóóó. Jen jedna, svým chjochjochjóóó, se blížila výkonu nezapomenutelné Waldemary Krapsaté!!!!

Čeho je moc, toho je příliš. Postižený odložil nedočtenou

knihu, zvedl se z ušáku, sundal klobouk, aby vytáhl špunty z uší

a poté si „hučku“ zase nasadil. Vyšel na chodbu a rozvážněstoual, schod co schod, o patro výše. Tlupa ho zpozorovala.

Kam se cpeš, dědku!? – zaječel nejapně fistulí jeden zmladíků, který v domě ani nebydlel, a dívky se uculovaly – To sedlo!

Cože? Vykřikl oslovený, který ještě donedávna přednášel nazdejší univerzitě chemii, COŽE? A vzedmula se v něm vlna hněvu.

Či spíše přímo tsunami! Inteligent zapomněl v onu vteřinu na

dobré vychování, soudnost, rozvahu, zkrátka na vše, co chrání

člověka před neuváženým činem. Napřáhl ruku a z plné sílyudeřil. Byla to rána jako z děla!

Potrefený vzal hlavou o zeď. Dopadl na podestu, a v leže bez

pohnutí připomínal hadrového panáčka. Tlupa ani nešpitla.

Užasle hleděli, jak docent, aniž by zjistil stav mladíka, nebožáka

překračuje, sestupuje schod co schod a vklouzne potichu do dveří

vlastního bytu.

Tam usedne do křesla, popíjí již vychladlou kávu, a čeká.

Zvonek se ozve zanedlouho, hned poté, co se zvenčí nesezahoukání sanitky a policejního majáčku. Pan Hůla otevře,vyšetřovatelé nestačí ani položit otázku a univerzitní kantor, s hlavou

vztyčenou, pronese sebejistě a s euforií:

Netušil jsem, že dokážu dát ještě takovou ránu!

Z věty přímo čiší pýcha!!! Škoda jen, že jaksi zasunulvzpomínky na svá vlastní jankovitá léta. Svého času byl totiž lehce

potrhlý pankáč.... Se zelenočerveným kohoutem na špičce hlavy

a vlastního otce při slovních potyčkách několikrát nazvalnudným starochem...


7

Mladý drzoun se v nemocnici probral. Ta skoro vražda tedy

dopadla dobře. Ovšem ani jeden z aktérů se nemohl radovat.

Docent měl opletačky s úřadem a soudem a potrefený začalkok

tat. Mimoto měl fobii z mužů v klobouku.


8

Tajemství korpulentní

dámy

Postavil se před zrcadlo. Zahleděl se na sebe a když malounko

přimhouřil oči, mohl být se svým zrcadlovým dvojníkem docela

spokojen. Zhoupl se s úsměvem na podpatcích. Muž vpětapadesáti je pořád v nejlepších letech, když chce. Tenhle měl lehce prošedivělé vlasy na spáncích a pod nosem mírně prokvetlý, velmi udržovaný knírek. Na kořenu výrazného nosu mu seděly obroučky prazvláštních brýlí, vždyť si jejich tvar sám navrhl. Byl vyšší a podsaditý, nikoliv obézní.

Žil sám, protože chtěl, o milenky neměl nikdy nouze, při jeho

vzhledu a financích. Byt, v němž byl i prostor pro ateliér, měl

vybaven pohodlně, s vkusem malíře, který však není bezuzdný

bohém. Nezakopli byste tu ani o typický umělecký rumrajch věcí

potřebných i odložených. Miloval verše, víno, občas hudbu

a dokonce si prozpěvoval při chystání jídla v kuchyni lidovky.

Jedl rád, vydatně a na talíř si porce ukládal tak, že vypadaly jako

barevné variace, takže hodoval nejprve očima.

Městečko, ve kterém po léta žil, není v ničem pozoruhodné, až

na to, že i tam se nyní objevily supermarkety, po ulicích začalo

jezdit daleko více aut, a na chodnících přibývalo lidí, kteří cosi

drmolili do svých mobilních miláčků. On také vlastnil „Bila“, jak

mu říkal. Moc si s ním rozuměl, pořád se učil z příručky další

a další dovednosti, až nabyl dojmu, že jeho telefonní přístroj je

inteligentnější mnohdy než on sám...


9

Co ho však v poslední době trápilo, ba přímo žralo, bylo to, že

mu nějak podivně umíraly přítelkyně... Na takovém skoromaloměstě (a ke všemu byl ve společnosti hodně známý) se hned vědělo, o kterou jen zavadil třeba nechtěně loktem. Jako by lidé neměli dneska jiné starosti!!!

Jednu vadu charakteru tenhle akademický malíř M. ale měl.

Nikdy si nenamluvil svobodnou, protože se obával, že by mu

hrozil případně nechtěný manželský chomout. Takže sahal po

vdaných. Dokonce po čerstvě vdaných, což byla nebetyčná

drzost.

Kam přišel, vznikalo mírné napětí. Která to bude, o kterou si

tentokrát řekne?!

Uměl to, byl vtipný a odhadl vnitřní jakost žen na první

po hled. Podsouval jim, při pití kvalitního vína, tedy věty, které

opravdu chtěly slyšet a jakých se jim doma evidentněnedostávalo. Šel tak daleko, že kradl klasikům i verše, a upravoval si je po

svém. Leckdy vznikla podoba básně, co dokonce mohlakonkurovat originálu.

Teď zrovna chodil s jakousi Gábinou, chodil?, byl tu tam na

pohodlném letišti propleten... to by byl lepší výraz. Gábina měla

za manžela podnikatele S. Tomu firmanákuprodej siceprosperovala, ale brala mu veškerý čas. Takže se dá povědět, že manžel

paní G. byl dokonce rád, že už doma neslyší, jak v posteli kničemu není a že tam není téměř vůbec.

Malíř M. právě chystal další vernisáž, připravoval obrazy

k odvozu do jedné z galerií, když mu na dveře zabušila sousedka.

Drmolila ještě za zavřenými dveřmi bytu i ateliéru v jednom, že

paní Gábinku, zrovna před jejich domem, přejelo auto a ten syčák

ujel. Je úplně mrtvá, hulákala, jako by někdo mohl být mrtev jen

z poloviny.


10

To už je moc, pomyslel si podsaditý umělec a v rozčileníroztrhl paspartu u jednoho ze svých pastelů. Sakra, vyjelo mu

z koutku úst. Cože?, odtušila sousedka a zvedla obočí. Pak to

přišlo, zase policie, zase předvolání, výslech. Během deseti let,

desáté divné úmrtí žen, zvané „nešťastná náhoda“, a vždycky

měly něžné vztahy s tu tím, pomyslel si jeden z vyšetřovatelů

a mnul si ježatou bradu. Divné, divné.

Postupem času bylo vyloučeno všechno a všichni jen zdánlivě

podezřelí, včetně malíře, kterému opravdu nemohli nic dokázat.

Ani nebylo co. Věděl zrovna tak málo, jako kriminalisté. Do

spisů byl tedy založen další „pomníček“.

Já se na to vykašlu, pomyslel si M., když už konečně nastal

klid a on se šuškandou dozvěděl, že mu začali říkat Smrťák. To

mi tak chybělo, asi se dám na chlapy, broukl si pod nosem apřiravil si podklad pro obraz, aby chvíli nesoustředěně na bílou

plochu pohazoval barevné fleky olejovými barvami. Takováhovadina, povzdechl a sám nevěděl, myslí-li to, co namaloval, nebo

přezdívku, nebo situaci s úmrtími, nebo úvahu, že se stane na

postarší kolena homosexuálem. Faktem je, že nedokončená

malba vypadala jako dílo nadějného šílence...

Čas běžel, osamělec jaksi klesal na duchu i na těle a když se

přistihl, že z kastrůlku vyjídá lžící úplně studené, téměř nakyslé

brambory, což dříve nesnášel, protože rád stoloval pohodlně

a s etikou, dospěl k názoru, že se nutně musí tulit k osoběženského pohlaví, jinak „pojede“ z kopce. Do masážního salónu ho to

netáhlo, i když by na to měl, protože jeho výtvarné práce rádi

kupovali za slušnou cenu ti, co si během posledním deseti let

pomohli k majetku, ale také skuteční odborníci. Konec konců,

vystavoval s úspěchem i v cizině a několik pražských snobů ho

přímo zbožňovalo a doporučovalo dál.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist