načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajemství Karla Janečka - Jindřich Kabát; Karel Janeček; Martin Kabát

Tajemství Karla Janečka

Elektronická kniha: Tajemství Karla Janečka
Autor: ; ;

Všechny tváře muže, kterého nelze přehlédnout. Karel Janeček, geniální matematik, workoholik, vášnivý sportovec, parašutista, ale hlavně bojovník proti „zlojedům“, filantrop, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 268
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5419-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Karel Janeček, geniální matematik, workoholik, vášnivý sportovec, parašutista, ale hlavně bojovník proti "zlojedům", filantrop a společenský reformátor a vizionář... Jeho osobnost nelze přehlédnout, a už vůbec ne ignorovat. Čtenáře zaujme jeho nekompromisní postoj ke korupci či jeho přístup k ženám, dále co ho baví, jak vyrůstal, jaký je i v soukromí. V knize Jindřicha Kabáta poznáte všechny jeho tváře, černobílé fotografie Martina Kabáta vás dokonale vtáhnou do jeho barevného světa. V knize rozhovorů s Karlem Janečkem poznáte všechny jeho tváře, ať už bojovníka proti "zlojedům" nebo např. matematika, filantropa či vizionáře.

Popis nakladatele

Všechny tváře muže, kterého nelze přehlédnout.

Karel Janeček, geniální matematik, workoholik, vášnivý sportovec, parašutista, ale hlavně bojovník proti „zlojedům“, filantrop, společenský reformátor a vizionář... Anebo snad samozvaný spasitel? Jeho jméno nelze přehlédnout, a už vůbec ne ignorovat.

Svými názory čas od času rozčeří klidnou hladinu občanské spokojenosti, ať už svým nekompromisním přístupem ke korupci a zneužívání mocenských pozic, nebo svým přístupem k ženám. I když se svojí současnou partnerkou, matematičkou tuniského původu, je navýsost šťastný.

Čím žije, co ho těší a baví, co naopak nemá rád? Jak vyrůstal, čím se trápil, nad čím mávne rukou? Jaký zkrátka je tenhle Karel Janeček v soukromí? V knize rozhovorů Jindřicha Kabáta poznáte všechny jeho tváře a černobílé fotky Martina Kabáta vás dokonale vtáhnou do jeho barevného světa.


Jindřich Kabát, PhDr. , univerzitní profesor na několika školách, převážně v USA. Psycholog a psychopatolog, soudní znalec svého oboru. Jeho hlavním zaměřením je lidská svoboda, psychologie totality a manipulace, totalitní režimy.

Martin Kabát je profesionální fotograf. Svou slibně se rozvíjející kariéru v mezinárodních společnostech přerušil a naplno se věnuje fotografi i. Podílel se na mnoha reklamních kampaních, jeho fotky se objevují i na obálkách časopisů a v novinách. Volnou tvorbou se zaměřuje na dokumentární fotografi e lidí, zachycení okamžiku a pocitů.

Předmětná hesla
Janeček, Karel, 1973-
* 20.-21. století
Matematici -- Česko -- 20.-21. století
Podnikatelé -- Česko -- 20.-21. století
Boj proti korupci -- Česko -- 20.-21. století
Názory a postoje
Zařazeno v kategoriích
Jindřich Kabát; Karel Janeček; Martin Kabát - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tajemství Karla Janečka

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Jindřich Kabát, Karel Janeček

Tajemství Karla Janečka – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


ROK

2112:

TAJEMSTVÍ

KARLA

JANEČKA

JINDŘICH KABÁT

KAREL JANEČEK



ROK

2112:

TAJEMSTVÍ

KARLA

JANEČKA

JINDŘICH KABÁT

KAREL JANEČEK



Obsah

Úvod /9

I. část

Místa mládí /13

Jen tak si povyskočit /33

Amerika /43

Vztahy a manželství /53

II. část

Kouzelný pramen peněz a jiný život /71

Popularita /85

III. část

Lásky /113

Znaky ducha, znaky duše /131

Práce /157

Rodina /171

IV. část

Mám a dávám /193

Politika těsně kolem nás /197

Matematika, svět a smysl věcí /223

Hodnoty a principy vývoje /259

Pohledem fotografa /267



9Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Úvod

Karel Janeček se narodil 26. 7. 1973 v Plzni, ale většinu mládí prožil v Praze, kam

se rodiče záhy odstěhovali. Studoval takřka vždy specializované školy zaměřené

na matematiku, od gymnázia až po Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity

Karlovy v Praze, obor teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky, kterou

ukončil v roce 1997. Souběžně studoval v USA, kde v roce 1997 získal titul MBA

na Bradley University, Peoria, USA. Dále získal titul Ph.D. v oboru Mathematical

Finance na Carnegie Mellon University, Pittsburgh, USA.

V  letech 2004–2005 působil jako vědeckovýzkumný pracovník na Rakous

ké akademii věd. Několik let měl možnost vyučovat na Matematicko-fyzikální

fakultě Univerzity Karlovy v  Praze, dokud z  pracovních důvodů nemusel tuto

činnost omezit. Je členem vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké

školy ekonomické v Praze.

S první manželkou, se kterou má dvě dcery, je stále v kontaktu. Po rozvodu žil šest

let s přítelkyní Markétou Sýkorovou, společně založili Nadační fond pomoci. Delší

přátelský vztah ho dříve pojil též s  Janou Doleželovou, bývalou Miss ČR. V  roce

2015 roce se podruhé oženil, a to s tuniskou matematičkou Mariem.

Je zakladatelem firmy RSJ, společnosti, která je největším obchodníkem nalon

dýnské derivátové burze NYSE Liffe, kde  funguje od roku 2000. Tato firma je


zároveň jedním ze tří největších obchodníků chicagské burzovní skupiny CME

Group. V září 2009 se jako první česká společnost stala členem evropskéderivá

tové burzy Eurex se sídlem ve Frankfurtu.

V  roce 2010 založil Karel Janeček Nadační fond Karla Janečka pro podporu vědy

a výzkumu. V roce 2013 se fond spolu s příchodem dalších mecenášů přejmenovává

na Neuron. Cílem je podpora projektů převážně základního vědeckého výzkumu, a to

v matematice, ekonomii a medicíně. Fond podporuje mladé vědce působící v České

republice a úspěšné české vědce, kteří se rozhodnou pro návrat ze zahraničí.

S  několika dalšími osobnostmi Karel Janeček dále založil v  roce 2011 Nadační

fond proti korupci. Jeho cílem je podpora projektů odhalujících korupci ve veřejné

správě. Fond předává Cenu za odvahu lidem, kteří s vědomím osobních rizikupo

zornili na případy korupce ve svém okolí, a podporuje vznik účinné protikorupční

legislativy. Činnost fondu výrazně ovlivnila protikorupční klima v republice.

Karel Janeček prakticky vytvořil, především díky filantropii, systém podpory řadyob

lastí neziskové sféry, který u nás doposud v takové míře nikdo nerealizoval.

V  říjnu 2012 spustil projekt Vlny evoluce. Ten se zaměřil na stejné cíle jako

nadace proti korupci a  rovněž na diskuse o  politické situaci v  zemi, převážně

prostřednictvím inzerátů, publikací a  přednášek. Na toto úsilí navázal projekt

Demokracie 2.1, který se zaměřuje na účinný a spravedlivý volební systém.Ob

dobný mechanismus byl přijat celou řadou institucí ve světě.

Karel Janeček je také spolumajitelem Centra současného umění DOX v  Praze

a  podílí se na řadě komerčních aktivit. Ne vždy jsou známi jeho partneři a  již

dnes lze říci, že ne všichni, s nimiž spolupracuje, jsou ideálními osobnostmi.

Nicméně základ, který položil, je (díky jeho osobnosti) plně etický a svýmzpů

sobem velmi neobvyklý a přínosný. Janečkův vliv na politickou scénu současné

doby, vize spravedlivého modelu voleb i zcela konkrétní pomoc tam, kde nikdo

pomáhat nemusí, jsou nakonec tím nejdůležitějším. A asi podstatnějším než to,

s kým Karel Janeček právě chodí. Proto také vznikl náš rozhovor.

Nechť se Karlovy neobyčejné úspěchy opakují a jeho vizím i osobnímu postoji

se do budoucna daří.


11Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

I. část


12 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


13Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Místa mládí

Karel Janeček se narodil v Plzni. Přesněji, a to je důležité, v Bolevci. Není

to tak dávno, ale přece jen tehdy ještě vypadalo toto předměstí Plzně

úplně jinak než dnes. Dnes se každému vybaví zejména sídliště, docela

hezké, s dobrým spojením do centra, kousek odtud jsou parky a zoo.

Jenže starý Bolevec byl jiný. Tahle část na opačné straně silnicezačí

nala Na Mikulce, vršíčku nazvaném podle známého vynálezcea techni

ka Mikoleckého, spolupracovníka barona Škody, který zde má pomník.

Dnes je tam meteorologická stanice, proto si mnozí vybaví její název:

Plzeň-Mikulka.

Odtud se až dolů k silnici vedoucí podél Boleveckého rybníka táhly pásy

zahrádek a  domků, větších či menších (původně spíš těch menších),

vzniklých většinou před druhou světovou válkou, později výrazněpřesta

vovaných. Jen pár obchodů u hlavní silnice, zato dvě hospody! Všude klid,

taková nečekaná pohoda města, které tu žije svým vlastním životem,

životem Bolevce. Dnes již vlastně starého Bolevce.

Spousta zahrad a květin. I když se na některém dvorku tu a tamobje

vili králíci, trendem je zredukovat užitkovou část a  více se soustředit

na něco opravdu reprezentativního a okázalého, takže někde se nachází

i sochy. Obyvatelstvo tu zkrátka více inklinovalo k městským způsobům.

Ale v létě všechny ty zahrady voněly.

Děti si chodily hrát, pokud našly vrstevníky, někam na konec města, na

blízké pole, kam v  padesátých letech pravidelně mířili neoblomně drsní

sběrači mandelinek a  všeho toho hmyzu, kterým nám imperialisté plá

novali zničit úrodu. V zimě se dalo jezdit na saních z mírného svahu pod

Mikulkou.


14 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Nejkrásnější však byl Bolevecký rybník. S jedním z prvních klubů, kde se

hrála v šedesátých letech skutečně moderní hudba. Ale hlavně tu jezdily

čluny, dalo se plavat – bylo to prostě světové letní centrum „světa“!

Ostatně je dodnes, jen mu konkuruje více míst.

Vydat se z Bolevce do centra, tehdy trolejbusem, přímo až na náměstí, to

bylo trochu jako změnit město. Přitom cesta trvala jen pár minut.

Příjezd od Horní Břízy, který se spojuje s Karlovarskou, je velmi příjemný,

ostatně i  jako ten od Doubravky anebo od Českých Budějovic, výrazně

průmyslová Plzeň vlastně ovlivnila jen jiné části města. A odevšad je jako

navigátor vidět věž biskupské katedrály.

A  pak, stojíte u  Svatého Bartoloměje na obrovském náměstí, jednom

z  nejtypičtějších středověkých, a  uvědomujete si, že mix průmyslu, se

šlých předměstských řad domů a vynikající architektury je náhledopro

vozen určitou velkorysostí. Když se vydáte k sadům a pod divadlo,najed

nou Vás Plzeň zaujme a máte chuť se tam vracet.

Představuju si, jak to může působit na sotva šestileté dítě. Asi skvěle.

Hlavně kvůli tomu pocitu zázemí v klidu Bolevce, s vědomím přítomnosti

města hned za kopcem. Přestože děti určitě vidí všechno jinak a mno

hem více je zajímá, co dělají mravenci a jestli se půjdou koupat, má Plzeň

velký a mimořádný dar své obyvatele ovlivňovat.

Přemýšlím, do jaké míry může malé město předurčit něčí kariéru natolik,

že prostě začne jakoby ledabyle dobývat svět. Jenže Plzeň zdaleka není

tak malé město... a pak – nemá toho ducha uzavřenosti maloměst, a tím

pádem jeho obyvatelé nemají potřebu odtamtud utíkat.

Znám tři typy Plzeňanů. Jeden, který by se nikdy v životě nehnul z toho

klidu a jistot, od toho, co kde ve městě už zná a co mu dodává pocit

zázemí, ten, který nesnese změnu. Ostatně ono je mimochodemze

jména dnes strašně jednoduché žít nebo jen nakupovat a nějaký čas

pobývat v Plzni. Narazíte tu na neobvykle příjemné vztahya jedná

ní, v obchodě, na ulici... pozvolna vznikající, ale o to silnější kladný

dojem...


15Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Druhý typ Plzeňanů potřebuje nezbytně prchnout. Kamkoliv, kde je to

„pravé“ velké město, protože je žene nějaká posedlost, většinouv dob

rém slova smyslu. Něco v nich je – a to potřebují nabídnout světu, anebo

naopak něco od světa čekají. Tak odjížděli třeba Skupa, Horníček, Trnka.

Nu a  třetí skupinu tvoří ti, kteří odjeli, většinu života prožili jinde, ale

pak se vrátili, i když třeba naprosto nečekaně. Většinou do chat, které si

postavili poblíž Plzně s tím, že tam třeba jednou budou nastálo bydlet.

Tento trend se ostatně stále více objevuje i dnes.

Ale pásma chat takto výrazně ovlivnila okolí. Především Hracholusky.

Ještě v osmdesátých letech stavěné svépomocí. Pro kolik rodin to bylo

budování hradu, pro kolik dětí naprosté neštěstí? Tak pak člověk neví,

má-li to milovat, anebo na to zanevřít. Kolik dřiny dříve představovalo jen

mít něco svého a mít kam jet. Vlastně všechno tu bylo uděláno vlastníma

rukama. Krásná přehrada, rybářský revír a  kousek do Plzně. Dnes nám

nepřijde vůbec divné, že si někdo nechce sám opravovat auto anebo si

zavést elektřinu. Jen tak, po práci. Díky za to. Jenže takový svět –pocho

pitelný kdysi naprosto pro všechny, kdo ještě zažili tuto poválečnou éru

a období až do konce osmdesátých let, dnes působí jako cosi zvláštního,

na co jen vzpomíná. Stejně jako bychom asi tehdy nepochopili uvažování

malého člověka se svým bohatým vnitřním světem, který má úplně jiné

problémy a starosti, je jimi pohlcen, objevuje. Ale namísto toho je třeba

míchat maltu.

Proto snad jen Bolevec pro Karla představoval idylu – to ticho předměstí,

tolik zahrad, korun stromů, občas štěkající pes, hodní sousedi... a  tam

někde na východní straně dlouhý lán a za ním malá rozhledna, kopeček

Letné, Doubravky... a za tím vším velký svět, který se jednou otevře!

Jak vzpomínáš na Plzeň?

Na Plzeň? Jako na dětství? Já spíše vzpomínám na Plzeň z doby, kdy jsem tam

jezdil za rodiči. Pamatuju si ale, kde jsme bydleli: v domě se zahradou. Mám ho

stále v paměti. Byl to dům otcových rodičů.


16 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


18 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Kde to bylo?

V Bolevci, ve Fibichově ulici. Pamatuju si, jak jsme tam z kopečka jezdili nakolo

běžce, ale jinak si vlastně na moc nevzpomínám. Dobře si ale pamatuju Bolevák.

Hlavně když jsme už byli v pubertě a na Boleváku jezdili na windsurfingu. Takže

kdybych měl pojmenovat vzpomínku na dávnější minulost, vzpomínka na Plzeň

rovná se Bolevák.

Na Bolevák jsi chodil s rodiči?

Tam jsme chodili nejčastěji právě až s kamarády v pubertě. Jedni přátelé mých

rodičů měli dva syny, s  nimiž jsem se docela hodně kamarádil – s  těmi jsme

například jezdili na windsurfingu a tak.

Oblast kolem Boleveckého rybníka bývala hodně chráněná – pokoušeli

se tam dělat lázně. Ty už jsi asi zažil období, kdy se tam dalo dělat

všechno, ne?

Co já si pamatuju, tak tam člověk mohl v podstatě vždycky dělat, co chtěl.Poz

ději to tam bylo z jedné strany volně přístupné, z druhé strany uzavřené.

Ještě je tam rybník Šídlovák?

No jasně!

Když si vybavíš dům, kde jste bydleli – v té čtvrti jsou menší domky,vil

ky –, zůstává ti takové bydlení v hlavě? Chtěl bys takhle sám bydlet?

Zrovna ten dům byl už spíš starší, mě dneska láká něco jiného: rekonstruuju vilu

v  Dobřichovicích, což bude super sídlo. Hodně hi-tech vybavení: audio, video,

takové ty věci... takže to je asi jiná kapitola...

A co město samotné? Plzeň.

Plzeň je super, dneska je to město kultury, což je obrovský úspěch, a jinak nevím,

jak bych ji jinak charakterizoval. Mně se současná Plzeň, když tak nad tímpře

mýšlím, líbí víc než Plzeň v době, kdy jsem byl dítě, v minulosti.


19Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Jak jsi prožíval odchod z  Plzně? Měl jsi někdy potřebu se tam vrá

tit? Ptám se proto, že spousta lidí utíká někam „do světa“, ale pak se

s velkou chutí vrací domů. Plzeň je toho skvělým příkladem. Nejprve

se objeví potřeba objevovat svět, a pak člověk zjistí, že právě ve svém

rodišti se může zabydlet a cítit se dobře.

Tak bych to asi neviděl, protože my jsme se – vlastně rodiče se přestěhovali do

Prahy, když mi bylo šest let, když jsem šel do školy, na základní školu, takže už do

první třídy jsem chodil tam. A pak jsem žil v Praze, respektive někdy v zahraničí.

Co dělali tví rodiče? Proč se stěhovali do Prahy?

Táta pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, tak jsme odjeli do Prahy.

Pro tebe bylo tedy stěhování přijatelné? Nebyl to šok?

Tak jako tak to byla změna, obzvlášť pro malé dítě. Ale mně to zas tolik nevadilo,

mně změny nikdy nevadily, ani jako dítěti. Že jsme se odstěhovali do Prahy, mi

přišlo celkem v pohodě.

V Plzni jsi měl přece kamarády...

Já jsem v Plzni sice chodil do školky, ale byl jsem hodně velký samotář, takže mi

to nějak ani nepřišlo.

Zůstali v Plzni nějací tvoji příbuzní?

Ano, rodiče obou mých rodičů. K nim jsme hodně jezdili a taky jsme navštěvovali

tety, strejdy... ti všichni zůstali v Plzni.

Máš nějaké sourozence?

Mám, mám bratra a dvě sestry.

To je dost lidí na jednu rodinu, ne? A kolik jim je?

Nejstarší jsem já, brácha je o rok mladší, jedna sestra o čtyři roky mladší a ta

druhá pak skoro o šestnáct let mladší.


20 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

A jak moc se dodneška třeba vídáte?

No tak, tak nějak rozumně, ne nějak extrémně, ale vídáme se. Naposledyminu

lou neděli na oslavě devadesátin dědy, z otcovy strany.

Jak jsi vnímal svou roli nejstaršího? Neměl jsi pocit, že jsi nic nemohl

a u ostatních už rodiče nebyli tak přísní?

O rok mladší bratr byl na tom podobně jako já, ale je pravda, že jsem občas měl

pocit, že sestra, která je o čtyři roky mladší, má dovoleno víc. Ale neprožíval jsem

to nijak zásadně. A co se týče mladší sestry, tak to už vlastně šlo mimo mě.

V Praze to muselo být ze začátku těžké...

Co se mi vybavuje jako vzpomínka malého dítěte, to je ulice Rytířova na sídlišti

Lhotka. Lhotka-Modřany. Pamatuju si, jak jsme tam přijeli. Všude byly novépa

neláky, ale kolem špína, bahno. Poblíž to bylo hezké, tam byl les. Ale když jsem

šel do školy, všude bahno. Hodně bahna.

Ty jsi musel být hodně samotářský. Nicméně lidé – jiní spolužáci – ti

nevadili?

Já jsem nějak tyhle věci neřešil. Do školy jsem jezdil, rodiče mě dali doja

zykovky, na tu dobu jsem schopen vzpomínat. První třídu jsem chodil na

Lhotku, to si už vůbec nepamatuju. Vlastně ano, vzpomínám si na jednu

věc: mamka mě dovedla do školy a pak už jsem jezdil sám, tak si pamatuju,

jak jsem jednou jel ze školy, a řidič autobusu, který měl zastavit, tak si nějak

myslel, že nikdo nevystupuje, a přejel naši zastávku. A já jsem potom doběhl

dopředu, zděšený, že nezastavil na mé zastávce. Pak byla další zastávka

a já jsem mu říkal, že to tady vlastně znám, že tady můžu vystoupit, tady

chodíme nakupovat, tak já se vrátím sám. Pamatuju si, jak mě ten řidične

chtěl pustit, že za mě má teď zodpovědnost, takže jsem s ním musel až na

konečnou a  zpátky, a  pak teprve jsem si vystoupil, to je ale taková jediná

vzpomínka z první třídy.


21Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Zvládl jsi tu situaci v klidu, nebo tě to hodně rozhodilo?

Rozhodilo mě to, byl jsem z  toho hodně špatný, ale když jsem doběhl k  řidiči

a viděl, jak je z toho špatný on, možná mě to uklidnilo.

Do jaké školy jsi chodil potom?

Potom si pamatuju až na základní školu v  Lupáčově ulici na Praze 3. Bylo to

strašně daleko, hodně jsem toho denně procestoval. Proto jsem měl nakonec

kamarády spíše na té jazykové škole než třeba na sídlišti, kde jsme bydleli.

Jaké jsou tvoje nejhezčí vzpomínky z dětství?

Krásné vzpomínky mám na to, jak jsme jezdili na lyžích. Další krásnouvzpomín

kou jsou cesty na chatu, kam jsme jezdili. Tu měli prarodiče na Hracholuskách.

To bylo super, odtamtud mám, dalo by se říct, jedny z nejkrásnějších, alezáro

veň také jednu z nejhorších vzpomínek.

Že by ses topil?

Ne. Ale jako dítě jsem šel lesem, přede mnou táta, a on šlápl do vosího hnízda.

Vosy se najednou vyrojily a zaútočily na mě, začaly mě bodat – a v tu chvíli si

pamatuju, že jsem cítil takovou strašnou nespravedlnost! Protože táta se na

mě ještě vrhl a začal ty vosy zabíjet, ale já myslel, že mě trestá, že jsem něco

udělal, že mě za to bije. Takže to je taková zajímavá vzpomínka.

Jak jste trávili Vánoce?

Vánoce jsme trávili jako děti standardně, s  vánočním stromečkem samozřej

mě... Pro mě bylo extrémně napínavé čekat, až konečně zazvoní zvoneček. Když

už jsem věděl, že Ježíšek neexistuje, pamatuju si, že jsem řešil dárečky, co jako

dostaneme.

Jaké období dětství pro tebe nebylo příjemné?

Jako dítě jsem pořád chtěl být dospělý, dětství jsem si neužíval. Neužíval

jsem si život jako dnes, zdaleka ne. Dneska jsem mnohem šťastnější než


22 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

jako dítě. Ale že bych měl nějaké konkrétní období, které by bylo špatné, to

ne. Možná když jsem byl na táboře. Byl jsem takový typ, který se zrovna

moc nepere – to dnes jsem mnohem fyzicky výkonnější než jako dítě –,

takový typický uzavřený matematik, takže mě třeba občas někdo šikanoval.

To bylo nepříjemné.

Takže ty jsi vlastně byl takový lehce zakřiknutý introvert, co žije svým

vnitřním životem a objevuje svět trochu jinak než ostatní. Jak ses cítil

ve škole?

Školu jsem bral jako povinnost, zejména když mě něco nebavilo, to znamená

cokoliv, co se člověk musel učit nazpaměť. Neměl jsem rád ruštinu, kterou jsem

měl od třetí třídy, a neměl jsem rád některé věci, které bych se dnes rád učil, což

mě zpětně mrzí. Třeba češtinu jsem neměl rád. A dějepis nebo cokoliv, co člověk

musí memorovat.

Dneska to samozřejmě vnímám jinak, vnímám tu důležitost a  měl bych úplně

jiný přístup, ale jako dítě jsem to rád neměl, tak to prostě pro mě byla povinnost.

Co pro mě však byla nádherná povinnost, to byla matematika. Ta mě bavila

odmalička – od pěti let jsem už byl matematik a  také na základce jsem měl

matematiku moc rád.

Jak je to s výukou matematiky, stále se začíná s algebrou?

Většinou ano, ale nejen to. První, co si pamatuju jako malé dítě, že mě zaujala

stupnice a teploměr, řešil jsem, co to jsou ta záporná čísla. Táta mi vysvětloval,

že se dají i sčítat, no a potom, matematika není jen algebra, jsou to třebai logic

ké úlohy slovní, nějaké množinové věci, samozřejmě grafy, funkce.

Mně jde o  to, jestli se člověk může do matematiky zamilovat už na

úrovni elementárních úkonů?

Co já si pamatuju ještě jako dítě v  předškolním věku, tak přesně to, co jsem

vyjmenoval. To byla ta záporná čísla. Ano, v  tomhle ano, takže to byla právě

i algebra.


23Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Patřím ke generaci, která pamatuje první vystoupení profesora Vo

pěnky na téma množin. Ale sám jsem je zažil až na fakultě. Jak to bylo

časově u tebe?

U mě již byly množiny od začátku, myslím, že od první třídy.

Kdy u  tebe ve vztahu k  matematice přišlo to klíčové období, kdy sis

řekl, tak to je ono, teď jsem našel to pravé?

Já jsem odmalička věděl, že to je to, co chci dělat. Ale naprosto jistý jsem si tím

byl tak v šesté, sedmé třídě na základce. Když jsem se začal účastnit olympiád

a když jsem se setkal s věcmi jako pravděpodobnost – to jsem byl totálněfas

cinován, to jsem miloval. Miloval jsem i rovnice, kvadratické rovnice a řešil třeba

kubické rovnice. Zajímaly mě, studoval jsem je, stejně jako pravděpodobnost.

A potom mě na základce šíleně zaujaly integrály. Když jsem dostal do rukykníž

ku, díky níž jsem pochopil princip motivací pro integrování, Riemannův integrál,

když jsem si uměl spočítat plochu pod křivkou, byl jsem úplně nadšený – to mě

extrémně bavilo.

Hodně mi dala i skvělá kniha, která se jmenuje „Jak se jmenuje tahle knížka?“.

Jde o logickou knihu, kde jsou popsány čtyři skupiny osob: normální upír,po

matený upír, normální člověk a pomatený člověk; dále jsou dána pravidla, že

upír lže a  ví, že lže, pomatený upír mluví pravdu a  myslí si, že lže, normální

člověk mluví pravdu a ví, že mluví pravdu, a pomatený člověk lže, ale myslí si,

že mluví pravdu. A následují konstrukce a dialogy a člověk má poznat podle

dialogu, kdo je kdo, nebo zjistit cestu a  tak dále. Takové věci mě skutečně

hodně bavily.

Tvé jednání je neuvěřitelně přímé. Ať se ti to hodí, nebo nehodí, prostě

jde vždy o princip. S tím jsi ale někdy musel u druhých narazit. Jak se

s tím lidé ve tvém okolí vyrovnávají?

Já si pamatuju, že už jako dítěti mi mamka říkala, že to někteří lidé špatně berou,

že jsem drzý, to je pravda. V tomhle jsem byl už jako malý jiný – nebral jsem si

servítky a někoho to mohlo pobuřovat.


24 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Takže když se ti něco nelíbí, tak to asi vždycky řekneš na rovinu, je to

tak?

Ty jsi psycholog, co na to říct... Můžu odpovědět pouze: ano!

Při tvé zdvořilé, nicméně jednoznačné přímosti, se asi neobjevuječas

to místo pro kompromis?

To se nemýlíš. Já jsem nikdy nebyl člověk kompromisu. Vždycky když jsem za

něčím šel, tak naplno, kompromisy jsem nesnášel.

Ale ono je to vlastně mírně nepřesné. Karel není typem buldoka, který

jakmile se pro něco rozhodne, přestane myslet, anebo rotvajlera, který

když se zakousne, dostane křeč a úvahy o tom, zda pustit, už prostěne

mají smysl. On jen v klidu konstatuje něco, co se snad druhým může zdát

nevhodné, je to ale pravdivé. Nedá se říct, že si jede po svém. Vůbec ne.

On je především mimořádně slušný.

Jako by ho mnoho a  mnoho nejrůznějších situací, které musel zvládat

v obchodě, prostě naučilo jednat vstřícně, klidně a velice jemně.

Nebo snad získal tento dar tím, že do běžného světa proniklz uzavřené

ho kruhu vnitřní samoty svého dětství?

Anebo je to všechno možná mistrovsky naučené – protože on má kolem

sebe profesionály úplně na všechno. A  všechno kolem něj má také své

výsledky.

Ať je to jakkoliv, vždycky jedná přátelsky, vždycky s úsměvem a bezna

pětí, nicméně v určitých situacích – necouvne. Prostě necouvne. Druzí

z něj však nemají pocit, že byli zatlačeni do kouta, naopak. Jen ta či ona

věc prostě bude jinak.

Karel couvne jen výjimečně, ale rozhodně to není diktátor. Ale už vůbec

ne nejistý a  plachý podnikatel, který si jen tak náhodou cosi spočítal.

Máte k němu respekt, protože je férový a zcela upřímný.

Nikdy jsme neměli příležitost se o něčem hádat. A pátrat po tomexperi

mentem prostě nejde.


25Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Nicméně tady někde začíná i  Karlova tendence, o  které právem mluví,

totiž sklony říkat věci bez emocí a klidně, ale naprosto v rozporu s tím,

zda se to tomu druhému ryze ze slušnosti bude hodit.

A někdy může být trochu podrážděný. Třeba když něco nevyjde, když má

udělat něco banálního, avšak nepříjemného... A pokud se ho optáte, jestli

mu to či ono vadí, řekne vám to.

Karel začal chodit do jiné školy, kde toho kolem takřka moc nevnímal.

Jedním byl posedlý, a to matematikou.

Pokud začne vzpomínat na tu či onu dobu nebo školu, pak neprostřed

nictvím žáků, kamarádů, prostě tehdy na devítiletce zejména dětí kolem.

Ale na skvělou učitelku anebo učitele.

Anebo na matematickou olympiádu.

Ale dvě věci mi ulpívají v hlavě asi nejvíce, jakmile se člověk vcítí doteh

dejšího světa: úplně zdevastovaná půda, bahno, a mezi tím novépanelá

ky a strašně těžká doprava plnými autobusy sem a tam. Hodiny trávené

při dojíždění, pohled ven s okna a přemýšlení si o svém světě, na který

tu mám čas. Jako by toto vynucené volno bylo nejzajímavějšíminkubač

ním prostorem, kde si člověk může volně popustit fantazii a žít ve svém

vlastním světě.

A  podobně tomu je, když se ještě dnes u  Karla objeví určité nadšení

z prožitku, jak našel neuvěřitelně krásné řešení toho či onoho příkladu,

jako by se dostal do jiné dimenze.

V tomto světě se člověk může dokonce stát i obětí šikany. Jenže tana

konec neubere, ale posílí. A pak je tu sex, a jak Karel velmi přesně určuje:

není jasné, co s tím.

Zdá se, že se ale nic nestalo brzdou, spíše převládl pocit, že je ještěpo

měrně dost toho, co se asi nestačilo.

Je to mládí něčím atypické? Asi ano. Zvláštním vnitřním uzavřenýmsvě

tem, ve kterém Karel vyrůstal, a tím výrazným vnějším světem, vekte

rém je dnes jakoby v novém živlu.


26 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


28 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Odkdy jsi své vrstevníky začal vnímat jako kamarády?

Kamarád, skutečně opravdový, ne jen na nějakou chvíli, byl až na základce. Potom,dej

me tomu na druhém stupni, měli jsme nějaké společné zájmy, byl to kluk, se kterým

jsme poprvé šli kouřit cigarety, třeba v sedmé třídě, neviděli jsme se už dvacet let...

A byla to taková ta klasická školní parta?

Parta ne. Partu jsem zažil potom na gymplu. Tam byla parta s klukama, sekte

rými jsme hráli mariáš a taroky, ale jinak ne.

Co se pak změnilo?

To bylo spíše v  druhé fázi gymplu. Tam nás sjednocoval zájem o  karty a  také

protože jsme chodili na pivo. A  pak ještě v  druhé části gymnázia tehdy můj

nejlepší kamarád, to byl skutečný kamarád, a pak ještě se dvěma holkami jsme

chodili do Divoké Šárky za dobrodružstvím, ale to byla taková menší parta.

Kam jste chodili do hospody?

Jé, tak to vlastně nevím. Někam na Praze 2, vedle školy. Také jsme třeba jeli na

lyže, to bylo párkrát, a  na to mám dobré vzpomínky, u  spolužáka na chalupě

jsme byli na lyžích a večer pařili, hráli jsme taroky.

Sám sebe označuješ za introverta, ale já jsem přesvědčený, že kla

sický introvert vůbec nejsi. Lidé mají často v  rámci jedné dimenze

tendenci inklinovat k  oběma extrémům. Být chvíli zoufale rád sám,

podruhé strašně rád s lidmi. A mnoho jich je rádo uprostřed. Jako by

vlastně ty dimenze platily jinak...

Tak... já nevím, asi jde o to, jak sebe vidím sám a jak mě vnímají druzí :-).

Jak moc ti chybějí lidé? Vypadá to spíše, že pořád potřebuješ někam

jezdit, žiješ v obrovské společnosti mnoha velmi blízkých vztahů, no

tak teď se v tom vyznat?

Právě: introvert... asi, nevím...


29Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

V mládí jsi měl kolem sebe partu přátel, ale určitě pro tebe bylopříjem

né být v určitém okamžiku sám. Nějakou dobu jsi také bydlel s rodiči,

jak jsi s nimi vycházel?

Ano, bydlel jsem s rodiči, měl jsem rád, když jsem byl doma, na počítači, nebo

jsem řešil nějaké případy z  matematiky. Také jsem hodně rád, dělal korespon

denční semináře, matematickou olympiádu... Bylo super, když člověk řešil ten

korespondenční seminář a  byl úspěšný, tak jel na týdenní soustředění různě

po Čechách. To byla skupina lidí vlastně z celé republiky, matematiků, tam byl

program, nějaká matematická výuka, takže to bylo také moc zajímavé. Nebyl to

přírodní tábor, nebylo to tak sportovní, a byli tam matematici, čili byli to lidé spíš

tohoto typu, to mi sedlo.

„Kytky smrdí, ptáci řvou“, tak se někdy definuje období puberty. Karel sevy

hnul extrémům, ale nevyhnul se lidem stejného věku. Jenže kam co zařadit.

Racionalita, řád, vnitřní klid, uzavřenost. A najednou přijde lehký průlom

na střední škole. A  pak další průlom, tentokrát razantní: co udělat se

sexem, co se vztahem?

Co ti v období dospívání říkala romantika?

To pro mě nebylo nic moc :-). Když jsem byl na gymplu zamilovaný, tak jsem se

třeba snažil, ale nebylo to pro mě, teď jsem mnohem větší romantik.

Takže jsi měl rád spíš adrenalin? Co ti připadalo dobrodružné?

Jako něco dokázat v té matematice, být úspěšný na matematickéolympi

ádě. To bylo pro mě extrémně důležité, dostat se na vysokou na matfyz,

pak bylo dobrodružné třeba jet někam, já nevím, k moři, plavat neboně

jaké adrenalinové věci, to mě už tehdy zajímalo. I když jsem se tomu v té

době vyloženě nevěnoval, zase dneska vidím, že jsem v tom úplně jinde.

Třeba v pubertě bych se zdaleka neodvážil dělat věci, které dělámdnes

ka. Ale taky mi to přišlo zajímavé a taky jsem sportoval, i když ne nějak

extrémně.


30 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Mohl by si v té době vypátrat vztah k pojmu „tajemství“?

Tajemství, to... já jsem byl... takový realistický typ. Byl jsem materialista

od dětství, nevěřil jsem ničemu, kromě toho, že všechno se děje náhodou,

a tak, když nad tím přemýšlím, já jsem dneska mnohem víc dítě, než jsem

byl jako dítě.

Přemýšlel jsi někdy nad tím, co bys studoval, kdyby sis nevybralma

tematiku?

To nevím... Asi bych našel třeba fyziku nebo chemii, ale já jsem neměl rádprak

tické pokusy, já jsem jako dítě měl rád teorii, bylo by to mnohem těžší. Kdyby

nebyly exaktní vědy, tak bych byl asi nešťastný.

To, co mě na tobě zaujalo, je tvůj imaginární svět.

No tak imaginární svět, v  tom jsem se pohyboval hodně, protože pro mě ten

imaginární svět byl to nejzajímavější. Život v hlavě, v představách, myšlenkách,

abstrakcích, to mě bavilo od malička, přišlo mi to nejlepší v životě. Když nad tím

přemýšlím, nevím, jestli jsem měl to štěstí nebo neštěstí, ale tím, jak jsem byl

stoprocentně přesvědčený materialista, tak jsem tu abstrakci v soběpotlačo

val. Pro mě měla smysl věda, abstraktní konstrukce, výplody ducha, a  to bylo

všechno vlastně jenom logika... nějaká.

Ale ještě zpět: dobře, a co ten duch tedy byl?

Výplody myšlení myslím teď. Jo, racionálního myšlení. Tehdy to ale bylosku

tečně všechno a  já si pamatuju, že pak v  pubertě nebo později, jsem měl

v  sobě pořád takový malý paradox, že když vše vezme člověk logicky do

důsledku, pokud by mělo být všechno náhoda, tak pak ale ten svět nemá

smysl, protože pravděpodobnost, že by měl mít smysl, je nula pokud jená

hoda, a  já jsem pořád v  sobě měl něco, že jsem věřil tomu, že smysl má,

že věda a pokrok smysl mají, tomu jsem nějak věřil, ačkoliv jsem věděl, že

to není úplně logicky konzistentní, tak jsem to neřešil, nechal jsem to pro

budoucnost.


31Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Nezdá se ti, že v té době byl tvůj systém vlastně strašlivě uzavřený?

Byl uzavřený, ano.

Vlastně možná otevřený, ale jen někomu a něčemu.

Představuju si takového hubeného žáčka s brýlemi, jak sleduje přes okno

autobusu svět. Denně, takže vlastně nejde ani vnímat věci kolem, co se

kde děje. Spíše převládne snad pocit, uvažování o  zvláštních skrytých

pravdách a tajemstvích..., snad pravdy a řádu věcí.

Jako by člověk našel velkou křehkost několika věcí, které ho oslní. Tře

ba svou vnitřní logikou, konzistencí, precizností, absolutním potěšením

z toho, jak věci do sebe zapadají.

A najednou je třeba vnímat i svět kolem.

To bahno sídliště, dlouhé hodiny ježdění sem a  tam. Fajn velká rodina

a spousta malých sourozenců v ní, zázemí a zároveň svět se spoustou

neznámého i výzev. A najednou objev řešení matematické úlohy jerados

tí, která kdesi polechtá dosud neznámá čidla úspěchu, objevu a hlavně

nalezení jakési vnitřní pravdivosti, mechanické i logické pravdya potě

šení z objevu.

Jenže svět se najednou prolomí, přijde úplně jiný věk a jiné vidění světa.

Jak vypadalo tvoje první rande?

To bylo na gymplu, jak jsem měl toho nejlepšího kamaráda, tak jsme chodili

se dvěma spolužačkami do Divoké Šárky a  tak. Ale to nebylo takový to rande

osobní, i když do jedné jsem byl zamilovaný taky. Možná do obou, nějak se to

prolínalo :-). A první rande, to už asi byl můj první vážný vztah. To byla Jindřiška,

s ní jsem se seznámil, když jsem byl v létě u moře, a my jsme se potom rozhodli

a jeli jsme spolu stopem do Atén. Bylo mi osmnáct. To byl první vážný vztah. Já

jsem byl nedotčený docela dlouho :-).

Úplně první rande to nebylo, to já už si ani nevybavím, možná na nějakých těch

táborech, třeba v šestnácti jsem byl na táboře jako instruktor, to jsem nějaký

rande v tomhle smyslu měl.


32 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Mě zajímá, jaké to mělo místo v těch ostatních hodnotách.

Jako ženy?

Ne. Myslím konvence. Třeba si tě neumím představit v tanečních...

Tam jsem byl, ale moc mě to nebavilo, to bylo povinné. Co se týče vztahových

věcí, můžu říct, že jsem od puberty šíleně řešil sex. Já jsem byl nadržený,a při

tom jsem to s holkama vůbec neuměl. To byl v pubertě můj největší problém.

Ale to je pro spoustu lidí, samozřejmě. Pro mě to byl opravdu hluboký problém,

já jsem měl docela mindráky.

Jaké jsi měl v osmnácti letech vlasy?

Vlasy jsem střídal. Měl jsem krátký, potom i delší.


33Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Jen tak si povyskočit

Karel studoval v  zahraničí. Měl možnost tam i  pracovat. Opakovaně.

V USA a v Rakousku.

V roce 1997 získal titul MBA na Bradley University, Peoria, USA. Dáleob

hájil titul Ph.D. v oboru Mathematical Finance. To byl více než jenodbor

ný a vědecký začátek kariéry. Najednou namísto života studentanapro

sto „vyniknou“ zcela jiné věci:

Přelom.

Nebo prostě náhlé přeskočení do jiného světa. Doslovně.

To, co zraje pomalu, se najednou zvrtne do okamžiku. A  člověk prožívá

úplně jiné úrovně vědomí a dočista jiný náhled na sebe. To jistédobro

družství, které Karel přežil, ale má mnohem, mnohem podstatnějšídůsle

dek. Jakési nazrání či dozrání, které najednou přijde během léčby. Které

může být nastartováno nadstandardními dávkami chemismůvpravova

ných do těla. Ale především mysl samotná je najednou doslova otřesena

po dramatickém úrazu a musí se učit, jak věci kolem zpracovávat.

Je zvláštní, jak ukázkově jsi zvládl jedno veliké životní období. Přímosko

kem do výše. K takové totální proměně se lidé často dlouze a těžcedrá

pou. U tebe to bylo až symbolické... Kdy se tvůj svět začal otevírat?

První veliké otevření přišlo v roce 1999 na Floridě, kde jsem lyžoval na zatímnej

nádhernějším místě. Kirkwood, poslední den, poslední jízda, tak že si vychutnám

skokánky, to bylo velmi zajímavé: nejprve dva menší a pak byly dva velké, já jsem

si říkal, poslední jízda, tak pojedu na ten první, ten druhý vynechám, ten není

tak zajímavý a hodně kope, a půjdu si užít ty velké, ten třetí a čtvrtý. Tak jsem

se rozjel ze svahu, první je tu, jedu a najednou, koukám, i když jsem to vůbec


34 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


36 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

nechtěl, tak vidím, že jedu na ten druhý, mohl jsem se mu vyhnout, ale pak jsem

si řekl: když jedu na skokánek, pak se mu vyhnu, tak to bude vypadat, jako že se

bojím, tak když už na něj jedu, tak skočím.

Tak jsem skočil. To je poslední, co si pamatuju, protože jsem to značně rozjel,

v té době jsem lyžoval bez helmy.

Já jsem dopadl na hlavu, na záda, ještě navíc to bylo zledovatělé.

Byl jsem v bezvědomí skoro dva dny, a proč o tom mluvím... Protože pak jsem

ještě půl roku, nebo ještě déle, měl výjimečné zážitky. Tedy nejprve jsem byl

úplně mimo, nevěděl jsem, čí jsem, kdo jsem, moje bývalá žena z toho bylo úplně

zoufalá. A pak, když jsem se dostal do normálu, bolívala mě hlava, ale měl jsem

nádherný stavy představ, stavy nirvány. Žili jsme na Floridě, vrátili jsme se tam,

já jsem si lehl na postel a dostal jsem se do prožitku, kdy jsem vnímal prostor,

kdy jsem vnímal komunikaci, byl jsem v nějakém éteru, skutečná nirvána, prostě

pocit propojení s celým světem. A vnímal jsem komunikaci bytostí, nebo energie,

a  bylo to takový abstraktní, vždycky jsem se z  toho dostal zpátky, když jsem

chtěl, a  nikdy jsem se v  tom stavu nezeptal třeba na matematické problémy,

byly to jenom pocity, nebylo to, že by se v tom stavu řešily problémy nebo tak.

Ale nicméně bylo to extrémně příjemný. Postupně to začalo řídnout a  pak to

úplně vymizelo. Řekněme do konce roku. Bylo to asi půl roku.

Pamatuju si, jak jsem tehdy říkal své bývalé ženě, že vím, že co prožívám, je

naprosto reálné, že je všechno jinak, než jsem si dosud myslel. A jestli to jednou

přejde a  pak si budu myslet, že to byly halucinace, v  tomto okamžiku vím, že

nejsou.

Pak to opravdu přešlo, ale pořád si pamatuju ten pocit a určitě mě to v něčem

nahlodalo, postupně jsem chtěl v  té souvislosti hledat a  nacházet i  něco dal

šího. Začaly mě zajímat i  jiné než čistě exaktní věci, trošku filozofie... a  co mi

hodně otevřelo obzory, bylo to, že jsem si občas zakouřil marjánku.

To znamená, že užívání farmak, jako léčba, ti otevřelo nové obzory?

Ne, nové obzory mi otevřely ty stavy po úrazu a ty nebyly ničím ovlivněné,žád

nými léky.


37Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

A jakou spojitost to v tobě vyvolalo?

To mi nevyvolalo ještě spojitost. Pamatuju si, že když jsem měl poprvé v životě

marjánku, bylo to na CMU, tak mě to totálně položilo, já jsem nebyl schopný

komunikovat. Byl jsem na koncertě, a nádherně jsem hudbu vnímal. Podobnou

příležitost jsem měl výjimečně, třeba jednou za čtvrt roku. Po návratu domů

jsem dlouho nic neměl, až někdy v  roce 2006. To jsem si začal dávat vodní

dýmku, tak jednou za tři týdny v sobotu nebo v pátek večer, a do tabáku jsem

přidával marjánku – to mě uvádělo do velmi zajímavých stavů myšlení, právě

takové úplné rozšíření vědomí a jiné vnímání reality.

A začalo to tím, že jsi vlastně sjel dvojku skokánek...

No. Tím to všechno začalo!

Mimochodem, je úžasné mít v životě takový jasný mezník...

Bez toho by to asi bývalo nešlo, vesmír zřejmě ví, co dělá. Pamatuju si, že jsem

byl na hraně, že to byly zvláštní pocity, když kolem nevěděli, jestli to přežiju,

jestli budu normální... Právě marjánka mě dostala do podobných stavů a při

pomnělo mi to, jak jsem zažil tu šílenou ránu do hlavy – že jsem totálně změnil

světonázor! V těch stavech jsem vnímal, že je něco jinak, měl jsem nějaké vize...

Pak jsem začal víc sledovat realitu i to, jestli se věci dějí skutečně náhodně,ane

bo ne. A pak už to bylo jednoduché – protože jsem studoval pravděpodobnost

a statistiku, vidím, že věci se skutečně nedějí náhodně, tak jak by to odpovídalo

materialistické pravděpodobnostní míře. To pro mě znamenalo kompletní re

boot systému, protože pokud se věci nedějí náhodně, znamená to, že veškeré

moje předpoklady jsou špatné.

Co byl tvůj další krok?

Další krok? Zjistit, jak to vše kolem skutečně je. Například marjánka mi občas

opravdu pomohla v tom, že jsem vnímal svět v jiném světle. To je dáno tím, že

u mě oslabí racionální myšlení. A to mě pak nakoplo v některých věcech,pomoh

lo mi to něco si uvědomit – a  když jsem si dokázal, že neplatí materialistické


38 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


40 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

paradigma, musel jsem postupně zbortit svou filozofii. Postupně jsem si začal

vytvářet nový, logicky konzistentní systém. A ten vytvářím pořád. Dneska věřím

tomu, že jsem poměrně daleko ve své osobní filozofii. Tu jsem jako takovou

nikdy nestudoval, všechno jsem si vymýšlel sám.

Jak moc jsi o tom mohl mluvit?

Bývalé ženě jsem to všechno sděloval, v pohodě, já jsem o tom mluvil, když jsem

chtěl.

Jestli je to ale formulovatelné, jsou pro to slova? Teď se dostáváš na

dvě cesty – jedna je hmatatelná a daná, druhá hodně otevřená, spíše

vektorová... takový směr rozmachu...

To je pravda. Zpětně vidím, že můj předchozí život byl v jistém smyslu chudší,

než je ten dnešní. To je pravda a souvisí to i s tou mou filozofií. Skoro si troufám

říct pochopením toho, co má smysl.

Máš někdy pocit, že teď si můžeš dovolit rozhodovat se svobodněji?

To je taky pravda. Finanční úspěch je v dnešním světě poměrně důležitý prostor

pro svobodu člověka. To není dobře, mělo by to být tak, že každý člověk jesvo

bodný bez ohledu na to, jestli je finančně úspěšný nebo ne, takhle věřím tomu,

že to bude, za nedlouho, v dobře fungující společnosti, kterou mámrozmyšle

nou, jak bude fungovat, ale dneska to tak není. Byla to v podstatě pro mě hlavní

motivace toho, že jsem taky chtěl zbohatnout: abych mohl mít svobodu, abych

mohl skutečně dělat, co chci.

Měl jsi někdy nějaké velké sny?

Sny jsem měl. O tom, že budu vědec. Což byla právě ta nekonzistencev systé

mu: protože jsem cítil, že naše existence má smysl. Tedy i ta moje. O tom jsem

snil odmalička i  jako materialista, že budu prostě poznávat. Jen to, jak říkám,

nebylo konzistentní s mou filozofií. Protože pokud ta by byla platná, smysl by

bývalo nemělo nic. A můj sen stále trvá, je neměnný, ale rozšířil se – obrovsky


41Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

se rozšířil. Je teď vlastně mnohem bohatší, protože zahrnuje celou společnost

a naši existenci vůbec.

Při příliš velké expanzi, rozmachu, se mocní často dostanou dochao

su, protože to neunesou. Přijde zmatek. Co s tolika penězi, co s tolika

vizemi, co s tolika projekty... Nezažíváš někdy pocit, že ti některá věc

uteče nebo že ji nestačíš popsat, zachytit, uchopit?

Jasně. Dobrá otázka. Když jsem se třeba začal zajímat o finanční trhy, abych se

stal finančně úspěšným, pořád jsem řešil problém, že ztrácím vazbu na vědu.

Nebo když jsem se začal věnovat volebnímu systému, projektu Demokracie 2.1,

říkal jsem si, že zase přicházím o něco někde jinde... Ale za poslední rok nebo dva

jsem všechno přehodnotil. Uvědomil jsem si, že jsem od dětství žilv nepřetrži

tém časovém presu, který jsem si vytvářel sám. Říkal jsem si, jak je čas strašně

vzácný, že toho musím tolik stihnout, protože když to nestihnu do třiceti, tak už

budu starý, a tak dále. Najednou to ale vnímám úplně jinak: sám na sobě vidím,

že jsem dnes, ve dvaačtyřiceti, mnohem mladší, než když mi bylo jednadvacet,

a to ve všech ohledech, jak fyzických, tak duševních.

Nakonec jsi mnohé vrstevníky předběhl jak v otázkách vztahů, tak ve

vědě a ve sféře obchodu. Jak vnímáš svůj věk?

Dneska vidím, že je všechno úplně jinak, než jsem si dříve myslel. Když je člověk

fit a pracuje, klidně může v osmdesáti dělat věci jako ve třiceti. Takže sepřede

vším nestresuju. Nemám už tolik pocit, že pořád musím někam spěchat. I když

je tady Demokracie 2.1, což je pro mě nyní klíčová věc, jež zahrnuje sociologii,

politologii, psychologii... tím jsem se vlastně dostal úplně jinam a něco, co jsem

kdysi považoval za naprosto nezajímavé a otravné, tedy přemýšlet o tom, jak

uvažují druzí lidé, jaké mají emoce a podobně, mě dneska baví ze všeho nejvíc –

a to vždycky spěchá!

Ale v každém případě se věnuju hlavně tomuhle: prožívám krásné vztahy, svou

největší lásku, jsem nejšťastnější člověk na světě – a nikam nespěchám!A zá

roveň si říkám, že až skončí projekt Demokracie 2.1, transformace společnosti,


42 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

budeme žít ve fungující, spravedlivé demokracii, tak se třeba zase vrátímk ma

tematice nebo fyzice.

Není zkrátka nadto zaletět si do Ameriky a  tam si srovnat myšlenky.

Máš pravdu. Hodně lidí by dnes asi potřebovalo zajet si do Nevady a tam

sebou praštit na „dvojce“ skokánku...


43Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Amerika

Než ale přišla role velmi schopného vědce i  obchodníka, než se sta

bilizovaly Karlovy vize, musel si projít velice dramatickým a  divokým

obdobím.

Mám pocit, že zde hraje klíčovou roli právě Amerika. Ne jako přelom, ale

jako velmi důležité období.

Tam jsi jel po dvacítce. Měl jsi tehdy nějakou jasnější představu, do

čeho jedeš a co tě čeká?

Pro mě byla první cesta do Ameriky úplný sen, protože já jsem si představoval

Ameriku jako zemi svobody, to bylo těsně po revoluci, vůbec jsem nevěděl, co

čekat, respektive bylo to pro mě velký dobrodružství.

Přemýšlím tolik o té Americe právě teď, když si představuju Karla v jehoprv

ním dlouhém pobytu mimo naše kulturní pravidla. I v rámci univerzity, která

bývá vůči vám poněkud lhostejnější, ona slušnost tady je obvykle vždy.

Ale jak je to s běžnými hodnotami? Třeba s pravdou? U nás je na prvním

místě v mezilidských vztazích jakkoliv vyjádřit prvek sympatie ažlichot

ky, bez ohledu na pravdu. Jakmile si váš soused koupil dříve například

automobil Moskvič, bylo třeba ho pochválit, jakkoliv představa, že toto

auto rezaví pomaleji jen proto, že má více železa, je jen jedna z  chyb

zájemců o něj. Bylo to strašné auto.

Ale to přece nemůžete říci. Tak je pochválíte. A samozřejmě lžete, abyste

vyjádřili to mnohem důležitější, totiž váš vztah k tomu druhému.

Američan by se s  úsměvem zeptal, co vás vedlo k  tomu koupit si tak

strašnou šunku, ale vy byste věděli, že to naprosto nic nemění na vašem


44 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


45Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

přátelství a že se na něj vždy a ve všem můžete spolehnout. Jen prostě

nelže.

Uvědomuju si čím dál více, že Karel musel touto školou taky projít. A ta ho

zasáhla v mnohem mladším věku. Kdo ví, prostě zase jedno tajemství.

Nicméně jednu věc si každý z Ameriky přiveze: totiž že ono je to mimo

jiné taky velice příjemné a nesmírně pragmatické: nelhat.

Prostě úplně zapomenete na to, že byste něco jiného měli říkat, a žije se

vám blaze.

Jenže já si myslím, že Karel má ještě jeden velkolepý dar. Totiž smysl

pro detail. On vám vždy přesně určí, kdy co bylo, kde to bylo. Chvíli bude

váhat, jestli zvolil úplně přesný popis odstínu barvy, než ji pojmenuje

a několik minut mu bude trvat naprosto přesné postižení problému, ale

bude zcela věrný a  pravdivý. Kdybych naprosto totéž neznal od svého

nejstaršího syna, netušil bych, že tento dar existuje.

Skutečně dar. Žijete totiž stále v souladu s pravdou. Kolik klidu to musí

dodat...

Kam jsi vlastně přesně letěl a kdy?

Stipendium jsem dostal na Bradley University ve městě Peoria, kde jsem potom

získal titul MBA.

Mohl bys úplně jednoduše popsat, jak ses aklimatizoval, s  kým ses

seznámil, jak vzpomínáš na svůj „americký“ život?

V  prvním semestru, v  roce 1995, kdy jsem do Ameriky v  září přijel, jsem byl

ubytovaný na koleji ještě s jedním neznámým člověkem, to nebylo nic moc. Ani

bydlení, ani atmosféra. Mimo jiné proto, že jsem ani pořádně nerozumělanglic

ky. Americká angličtina byla pro mě těžká.

Občas jsem trpěl pocitem samoty, nicméně to bylo dost zajímavé období. Snažil

jsem se, dostal jsem nějaké malé stipendium, přesto jsem ale neměl prakticky

žádné peníze. Tedy jídlo bylo, menza fungovala pořád, kromě neděle večer – to

jsem vždycky šel do McDonalda a za dva dolary devadesát devět se najedl.


46 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

V Americe jsem toho hodně viděl. Studoval jsem a taky jsem tehdy hrál volejbal,

pak to všechno bylo příjemnější. Zajímavý život, zajímavá zkušenost. Co bylo

pro mě úplně nové, to byla americká kultura. Teprve až později jsem přišel na to,

že co je zdánlivě výrazně přátelské, bývá často taková americká neupřímnost –

to jsem nikdy úplně nepochopil... Lidé jsou tam hodní, vždy připravení pomoci,

ale pak si jednoho dne uvědomíte, že je to prostě tak trochu hra.

Taky jsem tam měl takzvanou „host family“, ale to mi úplně nesedlo. Byla to

hodně nábožensky založená rodina. Další rok jsem se však seznámil s jedním

člověkem, už ani nevím jak, a tak jsem získal druhou „host family“, která mě

docela bavila. Ten kamarád byl lovec, občas jsme jeli na výlet. To bylo docela

fajn.

Mluvíme o  přímosti, o  pravdě, snad i  pragmatismu. Někdy mi to připo

mnělo i  moje léta v  Americe, kde bylo velice těžké pochopit úplně jiný

životní styl. Ne že bych ho přeceňoval. Ne že bych se do něj zamiloval,

ale hodně podstatného zanechal.

Upřímně si musíme přiznat, že pravda se tu říká jinak a  lže se také ji

nak. Náhodný kontakt okamžitě přeroste v osobní, začnou vás oslovovat

křestním jménem, plácat po ramenou, nabízet nejnesmyslnější věci,kte

rými by vás potěšili, jakkoliv je momentálně vůbec nepotřebujete.

Dostat se k nim ale blíže, to je takřka vyloučené. A požádat je otevřeně

o pomoc, protože třeba potřebujete najít zubaře, to je problém. Většinou

narazíte na zvláštní zeď, ale spoustu, spoustu lítostí, s  jakou je mrzí,

že právě vám právě teď nemohou pomoci. Někdy si říkám, co by kdo

v záchvatu přátelství udělal, kdybych třeba omdlel. Zda by odešel hned,

anebo až po určitém slušnostním projevení lítosti.

Ale pak přátele máte a jste hodně, skutečně hodně překvapeni. Pro celý

život. Ale než to přátelství vznikne, je spodní hranicí, co se znáte,tako

vých deset jedenáct let i více.

Ale pak si napíšete jednou třeba jen pět vět a víte, že teď se prostě na

sebe můžete plně vzájemně spolehnout.


47Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

Lže se také jinak. Předstírá se. Obrovské nadšení z toho, že na sobotní

odpolední party potkali právě vás. Nadšení, jakou jste měli přednášku,

anebo jak na vás stále myslí a dělá jim starost, jestli něco nepotřebujete.

Samozřejmě že vás většinou neznají, na přednášce nebyli a  vaší zemi

přisuzují polohu někde na jihu Asie. Ale to nevadí, myslí to dobře.

Když se ti něco nehodí, tak to asi vždycky říkáš...

No tak ty jsi psycholog, co na to říct... Já můžu pouze říct ano :-).

Není-li něco pravda, tak se to jako nepravda označí – se vším, co

k tomu patří. Můžeme to vyzkoušet: jaký je tvůj celkový dojemz po

bytu v Americe?

Globální pocit? Zpětně vím, že v Americe bych žít nechtěl. Ta kultura minevy

hovuje, aspoň ne na maloměstech. New York je sice něco jiného, ale to se nedá

úplně srovnávat, to už skoro není Amerika. Jak už jsem naznačil, co opravdu

nemám moc rád, je takové to umělé jednání, umělé úsměvy...

Žil jsi tam necelé dva roky, dokončil diplomovou práci a pak ses vrátil

domů?

Ano. V roce 1998 jsem si tu dodělal magisterský titul na matfyzu, kde jsem měl

přerušené studium, a následně jsem zase odjel, tentokrát už vlastně za prací.

Co pro tebe znamenalo „odjet za prací“?

Začal jsem pracovat pro jeden fond se sídlem na Bahamách. Majitel byl siceRa

kušan z Vídně, nicméně když jsem pro něj začal pracovat, dostal jsem přidělené

místo na Floridě. Tam jsem strávil rok. Žil jsem úplně na východním pobřeží, na

ostrově, kde to bylo velmi zajímavé.

Tehdy už to bylo finančně příjemnější období?

To ano. Už když jsem dokončoval titul MBA, napsal jsem software pro analýzu

hry Black Jack a  jeho prodejem si vydělal nějaké rozumné peníze. Poté jsem


48 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka


50 Rok 9119: Tajemství Karla Jane2ka

začal také hrát v  kasinech. To byl docela finanční skok, protože předtím jsem

neměl prakticky vůbec nic.

Upřímně, jak moc se dá ta matematika zúročit?

Hodně. Kdo má buňky, matematické myšlení, logické myšlení, může je zúročit

třeba právě při vymýšlení aplikací. To má obrovskou hodnotu.

Dá se říci, že kdyby to šlo, mohl bys takhle vydělávat donekonečna?

Přes kasina?

Teď už ne, Black Jackem už ne. Dá se říci, že podmínky hraní jsou dnes velmi špatné.

A kdyby to tak nebylo, měl bys volné pole?

To ne, ale jde o to, že v kasinech už se změnily podmínky. Všechno je sledované

počítačem a karty se míchají automaticky, většinou je nemíchají lidé. Kdysi byla

kasina hotový Klondike, v  šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých letech...

Dneska bych mohl vydělávat systematicky, kdybych se chtěl živit hraním, třeba

v pokeru.

Předpokládám, že tě tato oblast nezaujala jen proto, že ses mohlpro

cvičit ve vystudovaném oboru?



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist