načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajemství jeskyně pokladů – Petr Hugo Šlik

Tajemství jeskyně pokladů

Elektronická kniha: Tajemství jeskyně pokladů
Autor: Petr Hugo Šlik

Vojta s Jindrou jsou přátelé na život a na smrt. Když spolu objeví tajemný vzkaz a najdou ukrytý sešit s popisem cesty do jeskyně pokladů, vydají se okamžitě najít ten záhadný poklad. Co si asi tak za něj koupí? Ale s pokladem je to trochu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 146
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. vydání
Spolupracovali: ilustroval Petr Morkes
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-5815-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vojta s Jindrou jsou přátelé na život a na smrt. Když spolu objeví tajemný vzkaz a najdou ukrytý sešit s popisem cesty do jeskyně pokladů, vydají se okamžitě najít ten záhadný poklad. Co si asi tak za něj koupí? Ale s pokladem je to trochu jinak... dvanáctiletí průzkumníci nakonec musí bojovat o holý život.

Popis nakladatele

Dobrodružný příběh ve foglarovské tradici o přátelství, napětí, dobrých skutcích i poučení. Ilustrátor Petr Morkes získal za svou tvorbu mnohá ocenění. Dvanáctiletí kluci Jindra a Vojta se znají teprve chvíli. Zatímco Vojta se v Klárově narodil, Jindra se přistěhoval poměrně nedávno. Když si Jindru podávala banda deváťáků, Vojta nezaváhal ani vteřinu a přispěchal slabšímu kamarádovi na pomoc. A tak se zrodilo velké přátelství. Jednoho dne Jindra objeví v knize z knihovny vzkaz adresovaný neznámému Kájovi, že v pilíři mostu Rudoarmějců je schovaný sešit s popisem cesty do jeskyně pokladů. Vojta s Jindrou se rozhodnou onen sešit najít. Jenže kde hledat most, který už dávno změnil jméno? Klukům poradí starý pan Pávek a dobrodružná výprava k řece může začít. V pátrání je neodradí ani anonym, který chlapcům vyhrožuje, že se jim stane něco strašného. Že autorem dopisu je tajemný Kája, dnes starý pan Krejčíř, kluci netuší. Získají sešit a společně s panem Krejčířem hledají poklad v jeskyni. K jejich skupině se přidá i Vojtova sestřenice Tereza. Děti si představují, co všechno si za poklad, který jistojistě najdou, koupí. Jenže pokladem nejsou šperky a drahé kameny, ale pravěké jeskynní malby. Ve chvíli, kdy si členové výpravy uvědomí hodnotu objevu, ozve se siréna. Odstřel skály zničí celou jeskyni a průzkumníci jsou rádi, že vyvázli živí a zdraví. Tajemství jeskyně pokladů je napínavý příběh, který děti učí, že nejcennější poklady nelze přepočítat na peníze.

Zařazeno v kategoriích
Petr Hugo Šlik - další tituly autora:
Ve staré cihelně se svítí Ve staré cihelně se svítí
 (e-book)
Tržiště Tržiště
 (e-book)
Záhada dračího klíče Záhada dračího klíče
 (e-book)
Po stopách ztraceného syna Po stopách ztraceného syna
 (e-book)
Ve staré cihelně se svítí Ve staré cihelně se svítí
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tajemství jeskyně

pokladů

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Petr Hugo Šlik

Tajemství jeskyně pokladů – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2020

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


TAJEMSTVÍ

JESKYNĚ

POKLADŮ

Petr Hugo Šlik

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:52 AM Stránka 3


TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:52 AM Stránka 4


A L B A T R O S

TAJEMSTVÍ

JESKYNĚ

POKLADŮ

Petr Hugo Šlik

Ilustroval Petr Morkes

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:52 AM Stránka 5



1/ Na Klárov padá tma

Nad Klárovem, starou okrajovou čtvrtí velkého města, se

pomalu stmívalo. Byla neděle na konci května, první sku

tečně teplý večer toho roku, a ulice byly plné vůně léta, která

se na ně snesla snečekanou silou. Kdo ví, kde se tam vzala?

Jaké stromy jí pomáhaly? Modrý háj byl daleko, až za koneč

nou tramvaje, stromy vtřešňovce ještě nerozkvetly a těch

pár ubohých akátů vparku nestálo za řeč. Přesto o tom ne

bylo pochyb – právě dnes večer vzalo léto za kliku a vstou

pilo do dveří. Nikdo si jej však nevšiml, nikdo jej nevítal. Lidé

dál spěchali po ulicích za svým cílem, žádný znich se neza

stavil a nerozhlédl, nikoho ani nenapadlo, aby se zhluboka

nadechl. Klárov žil dál svým životem, jako by se nic nedělo,

podivně tichý, spící. Ze středu města sem nahoru doléhal

šum, na který si zdejší obyvatelé dávno zvykli, vulicích

občas zacinkala projíždějící tramvaj a jen na zahrádce hos

pody U Hoftychů to hučelo jako ve včelím úle. Jinak nic.

7

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 7

1/ Na Klárov padá tma


Chyběl tu výskot dětí, jejich smích a hlasité pokřikování. Dříve tomu tak nebývalo. Klárov kdysi byl jedním velkým dětským hřištěm. Břehy Hamerského potoka bývaly obsypány piráty, vedly se tam divoké námořní bitvy, vOkrouhlé ulici se každý večer pořádaly závody na koloběžkách a na plácku u staré cihelny se zase pravidelně hrávalo finále mistrovství světa vkopané. Jenže ty časy jsou dávno pryč. Do klárovské školy se sice každé ráno trousí desítky dětí, jenže odpoledne jako by se po nich slehla zem. Všechny se vrátily do svých domovů a zasedly k obrazovkám a počítačům. Na nějaké pobíhání venku neměl nikdo čas, bylo třeba nejprve dokoukat televizní seriál, případně dohrát počítačovou hru.

Ale abychom neházeli všechny děti do jednoho čertova pytle. I teď žijí vKlárově takové, které dobře vědí, že pohybu na čerstvém vzduchu se nic nevyrovná. Není jich mnoho, ale jsou tu. Většina znich se schází odpoledne na stadionu místního sportovního klubu Slovan Klárov. Zde mladí fotbalisté, tenisté a atleti cvičí svá těla a radují se ze zlepšujících se výsledků, ale především zvlastní síly, mrštnosti a hbitosti. Teď zde právě končí trénink mladých běžců. Trenér svolává ksobě do hloučku dvanáct kluků ve věku od deseti do patnácti let a udílí jim poslední pokyny dnešního tréninku.

„Musíš zapracovat na tom startu, Vojto,“ mluvil zrovna kasi dvanáctiletému klukovi vysoké postavy a hustých černých vlasů. Byl to Vojtěch Kodym, jedna zvelkých medailových nadějí Slovanu na blížícím se mistrovství. Specializoval se na běh na 400 metrů překážek a držel několik klubových rekordů. Jeho výsledky ve škole byly spíše slabší, ale měl přátelskou povahu a byl zvyklý nedělat si zničeho těžkou hlavu. Kromě jediné věci, o které však snikým nemluvil.

8

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 8


„Po padesáti metrech ztrátu obvykle doženeš a dále už pracuješ dobře,“ pokračoval trenér, „ale na začátku zbytečně ztratíš skoro vteřinu.“

„Jsem velkej, trenére, trvá mi, než se zvednu.“

„Já vim, že to máš těžký. Ale neboj se, je to jen vtechnice. Až tohle vypilujeme, nebudeš mít konkurenci. Musíme to stihnout do mistrovství.“

Trenér se naposledy rozhlédl po svých svěřencích a pak zavelel: „Teď sprint do šaten, sprcha a odchod. Uvidíme se ve středu.“

Do kluků jako když střelí. Závěrečný sprint byl jejich oblíbenou kratochvílí a vítězství vtomto „závodě“ si vážili málem víc než dobrého umístění na oficiálních mítincích. Dnes vyhrál Vojta. Rychle se osprchoval, poněkud nedbale si vysušil vlasy, převlékl se, srdečně se rozloučil s kamarády a už staškou přes rameno odcházel domů. Neměl to daleko, bydlel srodiči vjednom zvysokých činžáků, kterým místní říkali nové domy, přestože zde stály již přes padesát let.

Jak se blížil kdomovu, bezděky zpomaloval svůj krok. Moc se mu tam nechtělo. Rodiče na sebe křičeli stále častěji, dávno už si nedávali pozor, aby svými hádkami neobtěžovali alespoň jeho. Většinou se doma cítil jako vkleci. Oba rodiče měl rád, a snad proto byl po každé jejich hádce vyčerpán mnohem víc než oni, protože ho zraňovaly náboje střílené zobou stran. Když byl ještě malý, mělo pro něj slovo „rozvod“ jakýsi strašidelný význam, skoro se ho bál. Ale teď, když už je velký (nebo si tak alespoň připadá), se nebojí ničeho. Teď si naopak přeje, aby se rodiče rozvedli a on měl konečně klid. Jednou se dokonce matky zeptal, proč sotcem nezvolí toto řešení, když už spolu nemohou být. „Ale jdi ty,“ řekla tehdy a pohladila ho po hlavě. „To bychom ti přece nemohli udělat.“

9

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 9


To byla ta jediná věc, která Vojtu trápila.

Vulici Pod Pecí ho ztěchto chmurných úvah vytrhla divná scéna. U chodníku, jen pár metrů před ním, zastavil tmavě modrý automobil a zjeho zadních dveří se ven vysoukal kluk zhruba ve Vojtově věku. Byl ale znatelně menší i hubenější, nezdravě bledý, na očích měl brýle a na hlavě mu jak oheň svítily rudé vlasy. Kluk zabouchl dveře auta a spohledem upřeným na chodník se vydal k domovním dveřím. Zmísta řidiče rychle vystoupil asi čtyřicetiletý muž sigelitovou taškou vruce a hnal se za klukem.

„Jindro, počkej,“ volal na něj. „Zapomněls ty knížky.“

Jindra od muže tašku přijal a poděkoval, do očí se mu však nepodíval. Dokonce si ani nevšiml, že mu podává pravici na rozloučenou.

„Ahoj,“ řekl tedy muž rozpačitě a těsně předtím, než za Jindrou bez jakékoliv odpovědi zapadly dveře domu, přidal ještě: „A pozdravuj mámu!“

Pak si jen povzdechl, pokrčil rameny, nastoupil do auta a odjel.

Vojta udělal pár kroků a bezmyšlenkovitě se podíval na zavřené dveře. Vjejich zamřížovaném okénku spatřil Jindrův obličej. Byl přitisknutý na sklo a smutně sledoval odjíždějící vůz. Na okamžik se jeho pohled střetl sVojtovým, pak se rychle otočil a vyběhl po schodech pryč.

Ani jeden zkluků vtu chvíli netušil, že se jejich osudy brzy spojí vtom nejpodivnějším dobrodružství, které kdy v životě zažili, a že při něm budou dokonce společně čelit nebezpečí smrti, odkázáni pouze jeden na druhého.

10

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 10


2/ Vojta zachraňuje Jindru O pár dní později se cesty obou kluků, Vojty a Jindry, opět zkřížily, tentokrát však za poněkud dramatičtějších okolností. Bylo už po vyučování, Vojta se ještě zdržel všatně, kde se mu znedovřené aktovky vysypaly učebnice, a tak vyšel ven jako poslední.

Když míjel bránu školního hřiště, zaslechl odtamtud hlasy. Zastavil se a poslouchal.

„Musil, Musil, hodně zkusil,“ posmíval se kdosi.

„Nakonec i brečet musil,“ přidal se druhý.

Vojta opatrně vykoukl zpoza brány a spatřil tři kluky znejvyššího ročníku, jak strkají do onoho zrzka, kterého si pamatoval zulice Pod Pecí. Ten mezi nimi bezmocně lítá ze strany na stranu a občas upadne na zem. Při jednom takovém pádu přišel o brýle a ani neměl možnost si je sebrat. Vojta se dlouho nerozmýšlel. Před sebou měl vrstevníka, kterému ubližovali čtyři starší a silnější kluci. Jiný kluk než Vojta

11

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 11

2/ Vojta zachraňuje Jindru


by si možná řekl, že se ho to netýká, a šel by dál svojí cestou. Ale Vojta věděl, že se musí zastat slabšího, že mu musí pomoct. Na přímou bitku si přeci jen netroufal, a tak zvolil lest.

„Kluci, kluci, nechte toho,“ začal volat a rozběhl se knim.

„A hele, Kodym,“ komentoval jeho příchod pihovatý vůdce party, o němž Vojta náhodou věděl, že se jmenuje Rančák. „Co tu chceš?“

„Nechte ho. Máte průšvih.“

„My? Snad tady mladej Musil, ne? Nechtěl nám dojít pro cigára. A tak se mi zdá, že bude mít doprovod. A to přímo našeho atletickýho mistra světa vmuší váze.“

Starší kluci se jako na povel zasmáli, Jindra využil chvilky oddychu, rychle se shýbl a sebral ze země svoje brýle. Když se zase narovnal, bylo vidět, že má slzy na krajíčku.

„Počkejte,“ nevzdával se Vojta a vytáhl svůj trumf. „Máte jít za ředitelem.“

Smích surovců přestal, jako když utne.

„Co to kecáš?“

„No fakt. Viděl vás zokna, tak mě poslal za váma, že za ním máte jít.“

„Tak to je průšvih, zdrháme, ne?“ řekl čahoun vkostkované košili, který právě držel Jindru za límec. Rančák jej však zastavil zdvižením ruky.

„Počkat, počkat. Něco mi tu nehraje,“ řekl spohledem upřeným na budovu školy. „Pokud vim, tak ředitelna má okna na druhou stranu, ne?“

„To jo, ale on byl zrovna vučebně přírodopisu, kde se instaluje ta nová promítačka. Pomáhal jsem při tom. Proto mě za váma poslal. Máte za ním jít. A hned.“

„Poznal nás?“ chtěl ještě vědět Rančák.

12

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 12


„To nevim, ale máte...“

„Tak berem roha!“

Po tomto zbabělém pokynu se všichni trýznitelé otočili jako na obrtlíku a vpříští vteřině už po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Vojta sJindrou na hřišti osaměli.

„Díky,“ řekl Jindra, „to bylo chytré.“

„Poznal jsi, že jsem si to vymyslel? A jak?“

„Učebna přírodopisu má přece taky okna na opačnou stranu.“

„Nojo, vtom rozčilení jsme si to neuvědomil. A oni naštěstí taky ne.“

Oba kluci si pak potřásli rukou.

„Já jsem Vojta.“

„Jindra.“

„Já vím. Jednou už jsem tě viděl. Tehdy, jak tě přivezl ten pán...“

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 13


„To byl táta,“ řekl Jindra, ale díval se přitom stranou. Bylo zjevné, že by se raději bavil o něčem jiném.

„Chceš doprovodit?“ zeptal se proto Vojta. „Kam máš namířeno?“

„Do knihovny. A budu rád, když půjdeš se mnou.“

Jindra vykročil automaticky stejným směrem, kterým zmizela Rančákova parta, ale Vojta jej zadržel.

„Počkej, půjdeme radši zadem, po starých schodech a pak kolem koupaliště. Rančákovcům to brzo dojde a možná se vrátí.“

Cesta vedla malou zahrádkářskou kolonií. Asfalt pod nohama se jim brzy změnil vúzkou štěrkovou cestičku, a ta je dovedla až ke starým kamenným schodům snakloněným rezavým zábradlím. Jednotlivé schůdky byly hustě zarostlé plevelem, zdálo se, že moc lidí tudy nechodí. Kluci pomalu scházeli dolů a přitom hleděli na Klárov, který měli před sebou jako na dlani. Jindra se zvědavě ptal na jednotlivé dominanty této čtvrti, ve které byl nový, a Vojta mu vše ochotně popisoval.

„Tamhle to je komín starý cihelny, ta už je dávno opuštěná. Ta věž je od kostela svatý Kláry, co je na náměstí. A vidíš tamhle vzadu tu vysokou dlouhou střechu? To je tribuna na stadionu Slovanu. Tam chodim.“

„A co je tamhle ta strouha?“

„Strouha? Ty jsi dobrý! To je Hamerský potok. Vpůlce Klárova najednou mizí pod zemí a odtéká bůhví kam.“

„A tyhle skály vlevo?“ ukázal Jindra na zarostlý svah po své levici.

„To jsou prostě jen skály. Dřív se tam těžil písek, teď to všechno zarůstá. Nahoře je ještě park, ale ten je zanedbaný. Žije vněm jen pár bezdomovců.“

14

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 14


„Br, být tak bez domova, nemít kam jít, to bych nechtěl.“

Když byli asi vpůlce schodů, ozvala se náhle siréna, jejíž pronikavý zvuk zaplnil celé okolí.

„Co to je?“ zeptal se Jindra.

„To je ze stavby. Naproti parku staví nový sídliště a lámou tam skálu. Počkej, za chvíli bude výbuch.“

Skutečně, krátce nato se ozvala ohlušující rána. Zem pod nohama se jim zachvěla a oba kluci se mimoděk přikrčili a zakryli si hlavu.

„Vypadá to, že se tu nenudíte,“ řekl Jindra, když bylo konečně po všem.

„To ne. A odkud ty jsi vlastně přišel?“

„Ale tak,“ zamumlal Jindra a neurčitě mávl rukou někam směrem za Klárov, „z města.“

Vdružném hovoru spolu pak oba kluci došli až ke knihovně, kde se rozloučili. Jindra ještě jednou poděkoval Vojtovi, že ho zachránil před Rančákovou partou a také za to, že mu představil Klárov.

„Kdybys cokoliv potřeboval, můžeš přijít za mnou,“ od

pověděl mu Vojta.

Tuto větu řekl spíše mimoděk, jen jako nezávazný slib, kterým chtěl svého nového kamaráda povzbudit. Nemohl vědět, jak brzy bude jeho nabídka využita a kjakým koncům to povede.

15

TAJEMSTVI_zlom.QXD_Sestava 1 9/12/15 11:47 AM Stránka 15




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.