načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Tajemství jeskyně pokladů - Petr Hugo Šlik

Tajemství jeskyně pokladů
-15%
sleva

Kniha: Tajemství jeskyně pokladů
Autor:

Dobrodružný příběh ve foglarovské tradici o přátelství, napětí, dobrých skutcích i poučení. Ilustrátor Petr Morkes získal za svou tvorbu mnohá ocenění. Dvanáctiletí kluci Jindra ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-10-14
Počet stran: 152
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 146 stran : ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Petr Morkes
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2015-43
ISBN: 9788000040745
EAN: 9788000040745
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dobrodružný příběh kamarádů, kteří pátrají po dávno zapomenutém pokladu. Pro čtenáře od 10 let. Vojta s Jindrou jsou přátelé na život a na smrt. Když spolu objeví tajemný vzkaz a najdou ukrytý sešit s popisem cesty do jeskyně pokladů, vydají se okamžitě najít ten záhadný poklad. Co si asi tak za něj koupí? Ale s pokladem je to trochu jinak... dvanáctiletí průzkumníci nakonec musí bojovat o holý život.

Popis nakladatele

Dobrodružný příběh ve foglarovské tradici o přátelství, napětí, dobrých skutcích i poučení. Ilustrátor Petr Morkes získal za svou tvorbu mnohá ocenění. Dvanáctiletí kluci Jindra a Vojta se znají teprve chvíli. Zatímco Vojta se v Klárově narodil, Jindra se přistěhoval poměrně nedávno. Když si Jindru podávala banda deváťáků, Vojta nezaváhal ani vteřinu a přispěchal slabšímu kamarádovi na pomoc. A tak se zrodilo velké přátelství. Jednoho dne Jindra objeví v knize z knihovny vzkaz adresovaný neznámému Kájovi, že v pilíři mostu Rudoarmějců je schovaný sešit s popisem cesty do jeskyně pokladů. Vojta s Jindrou se rozhodnou onen sešit najít. Jenže kde hledat most, který už dávno změnil jméno? Klukům poradí starý pan Pávek a dobrodružná výprava k řece může začít. V pátrání je neodradí ani anonym, který chlapcům vyhrožuje, že se jim stane něco strašného. Že autorem dopisu je tajemný Kája, dnes starý pan Krejčíř, kluci netuší. Získají sešit a společně s panem Krejčířem hledají poklad v jeskyni. K jejich skupině se přidá i Vojtova sestřenice Tereza. Děti si představují, co všechno si za poklad, který jistojistě najdou, koupí. Jenže pokladem nejsou šperky a drahé kameny, ale pravěké jeskynní malby. Ve chvíli, kdy si členové výpravy uvědomí hodnotu objevu, ozve se siréna. Odstřel skály zničí celou jeskyni a průzkumníci jsou rádi, že vyvázli živí a zdraví. Tajemství jeskyně pokladů je napínavý příběh, který děti učí, že nejcennější poklady nelze přepočítat na peníze.

Další popis

Vojta s Jindrou jsou přátelé na život a na smrt. Když spolu objeví tajemný vzkaz a najdou ukrytý sešit s popisem cesty do jeskyně
pokladů, vydají se okamžitě najít ten záhadný poklad. Co si asi tak za něj koupí? Ale s pokladem je to trochu jinak… dvanáctiletí
průzkumníci nakonec musí bojovat o holý život. Napínavý příběh děti naučí, že nejcennější poklady nelze přepočítat na peníze.




Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Petr Hugo Šlik - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Tajemství jeskyně pokladů" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2/ Vojta zachraňuje Jindru

O pár dní později se cesty obou kluků, Vojty a Jindry, opět

zkřížily, tentokrát však za poněkud dramatičtějších okolností. Bylo už po vyučování, Vojta se ještě zdržel v šatně, kde

se mu z nedovřené aktovky vysypaly učebnice, a tak vyšel

ven jako poslední.

Když míjel bránu školního hřiště, zaslechl odtamtudhlasy. Zastavil se a poslouchal.

„Musil, Musil, hodně zkusil,“ posmíval se kdosi.

„Nakonec i brečet musil,“ přidal se druhý.

Vojta opatrně vykoukl zpoza brány a spatřil tři kluky znejvyššího ročníku, jak strkají do onoho zrzka, kterého sipamatoval z ulice Pod Pecí. Ten mezi nimi bezmocně lítá ze

strany na stranu a občas upadne na zem. Při jednomtakovém pádu přišel o brýle a ani neměl možnost si je sebrat.

Vojta se dlouho nerozmýšlel. Před sebou měl vrstevníka,kterému ubližovali čtyři starší a silnější kluci. Jiný kluk než Vojta

11

To byla ta jediná věc, která Vojtu trápila.

V ulici Pod Pecí ho z těchto chmurných úvah vytrhla divná

scéna. U chodníku, jen pár metrů před ním, zastavil tmavě

modrý automobil a z jeho zadních dveří se ven vysoukal

kluk zhruba ve Vojtově věku. Byl ale znatelně menší ihubenější, nezdravě bledý, na očích měl brýle a na hlavě mu jak

oheň svítily rudé vlasy. Kluk zabouchl dveře auta a spohledem upřeným na chodník se vydal k domovním dveřím.

Z místa řidiče rychle vystoupil asi čtyřicetiletý muž sigelitovou taškou v ruce a hnal se za klukem.

„Jindro, počkej,“ volal na něj. „Zapomněls ty knížky.“

Jindra od muže tašku přijal a poděkoval, do očí se mu však

nepodíval. Dokonce si ani nevšiml, že mu podává pravici na

rozloučenou.

„Ahoj,“ řekl tedy muž rozpačitě a těsně předtím, než za

Jindrou bez jakékoliv odpovědi zapadly dveře domu, přidal

ještě: „A pozdravuj mámu!“

Pak si jen povzdechl, pokrčil rameny, nastoupil do auta

a odjel.

Vojta udělal pár kroků a bezmyšlenkovitě se podíval na

zavřené dveře. V jejich zamřížovaném okénku spatřil Jindrův

obličej. Byl přitisknutý na sklo a smutně sledoval odjíždějící

vůz. Na okamžik se jeho pohled střetl s Vojtovým, pak se

rychle otočil a vyběhl po schodech pryč.

Ani jeden z kluků v tu chvíli netušil, že se jejich osudy brzy

spojí v tom nejpodivnějším dobrodružství, které kdy v životě

zažili, a že při něm budou dokonce společně čelit nebezpečí

smrti, odkázáni pouze jeden na druhého.

10


„To nevim, ale máte...“

„Tak berem roha!“

Po tomto zbabělém pokynu se všichni trýznitelé otočili

jako na obrtlíku a v příští vteřině už po nich nebylo ani vidu,

ani slechu. Vojta s Jindrou na hřišti osaměli.

„Díky,“ řekl Jindra, „to bylo chytré.“

„Poznal jsi, že jsem si to vymyslel? A jak?“

„Učebna přírodopisu má přece taky okna na opačnou

stranu.“

„Nojo, v tom rozčilení jsme si to neuvědomil. A oninaštěstí taky ne.“

Oba kluci si pak potřásli rukou.

„Já jsem Vojta.“

„Jindra.“

„Já vím. Jednou už jsem tě viděl. Tehdy, jak tě přivezl ten

pán...“

by si možná řekl, že se ho to netýká, a šel by dál svojí cestou.

Ale Vojta věděl, že se musí zastat slabšího, že mu musípomoct. Na přímou bitku si přeci jen netroufal, a tak zvolil

lest.

„Kluci, kluci, nechte toho,“ začal volat a rozběhl se k nim.

„A hele, Kodym,“ komentoval jeho příchod pihovatývůdce party, o němž Vojta náhodou věděl, že se jmenuje Rančák. „Co tu chceš?“

„Nechte ho. Máte průšvih.“

„My? Snad tady mladej Musil, ne? Nechtěl nám dojít pro cigára. A tak se mi zdá, že bude mít doprovod. A to přímo našeho atletickýho mistra světa v muší váze.“

Starší kluci se jako na povel zasmáli, Jindra využil chvilky oddychu, rychle se shýbl a sebral ze země svoje brýle. Když se zase narovnal, bylo vidět, že má slzy na krajíčku.

„Počkejte,“ nevzdával se Vojta a vytáhl svůj trumf. „Máte jít za ředitelem.“

Smích surovců přestal, jako když utne.

„Co to kecáš?“

„No fakt. Viděl vás z okna, tak mě poslal za váma, že za ním máte jít.“

„Tak to je průšvih, zdrháme, ne?“ řekl čahoun vkostkované košili, který právě držel Jindru za límec. Rančák jej však zastavil zdvižením ruky.

„Počkat, počkat. Něco mi tu nehraje,“ řekl s pohledem upřeným na budovu školy. „Pokud vim, tak ředitelna má okna na druhou stranu, ne?“

„To jo, ale on byl zrovna v učebně přírodopisu, kde se instaluje ta nová promítačka. Pomáhal jsem při tom. Proto mě za váma poslal. Máte za ním jít. A hned.“

„Poznal nás?“ chtěl ještě vědět Rančák.

12


„Br, být tak bez domova, nemít kam jít, to bych nechtěl.“

Když byli asi v půlce schodů, ozvala se náhle siréna, jejíž

pronikavý zvuk zaplnil celé okolí.

„Co to je?“ zeptal se Jindra.

„To je ze stavby. Naproti parku staví nový sídliště a lámou

tam skálu. Počkej, za chvíli bude výbuch.“

Skutečně, krátce nato se ozvala ohlušující rána. Zem pod

nohama se jim zachvěla a oba kluci se mimoděk přikrčili a

zakryli si hlavu.

„Vypadá to, že se tu nenudíte,“ řekl Jindra, když bylokonečně po všem.

„To ne. A odkud ty jsi vlastně přišel?“

„Ale tak,“ zamumlal Jindra a neurčitě mávl rukou někam

směrem za Klárov, „z města.“

V družném hovoru spolu pak oba kluci došli až keknihovně, kde se rozloučili. Jindra ještě jednou poděkovalVojtovi, že ho zachránil před Rančákovou partou a také za to,

že mu představil Klárov.

„Kdybys cokoliv potřeboval, můžeš přijít za mnou,“odověděl mu Vojta.

Tuto větu řekl spíše mimoděk, jen jako nezávazný slib,

kterým chtěl svého nového kamaráda povzbudit. Nemohl

vědět, jak brzy bude jeho nabídka využita a k jakým koncům

to povede.

15

„To byl táta,“ řekl Jindra, ale díval se přitom stranou. Bylo

zjevné, že by se raději bavil o něčem jiném.

„Chceš doprovodit?“ zeptal se proto Vojta. „Kam mášnamířeno?“

„Do knihovny. A budu rád, když půjdeš se mnou.“

Jindra vykročil automaticky stejným směrem, kterým

zmizela Rančákova parta, ale Vojta jej zadržel.

„Počkej, půjdeme radši zadem, po starých schodech a pak

kolem koupaliště. Rančákovcům to brzo dojde a možná se

vrátí.“

Cesta vedla malou zahrádkářskou kolonií. Asfalt podnohama se jim brzy změnil v úzkou štěrkovou cestičku, a ta je

dovedla až ke starým kamenným schodům s nakloněným

rezavým zábradlím. Jednotlivé schůdky byly hustě zarostlé

plevelem, zdálo se, že moc lidí tudy nechodí. Kluci pomalu

scházeli dolů a přitom hleděli na Klárov, který měli před

sebou jako na dlani. Jindra se zvědavě ptal na jednotlivédominanty této čtvrti, ve které byl nový, a Vojta mu vše ochotně

popisoval.

„Tamhle to je komín starý cihelny, ta už je dávnoopuštěná. Ta věž je od kostela svatý Kláry, co je na náměstí. A vidíš

tamhle vzadu tu vysokou dlouhou střechu? To je tribuna na

stadionu Slovanu. Tam chodim.“

„A co je tamhle ta strouha?“

„Strouha? Ty jsi dobrý! To je Hamerský potok. V půlceKlárova najednou mizí pod zemí a odtéká bůhví kam.“

„A tyhle skály vlevo?“ ukázal Jindra na zarostlý svah po své

levici.

„To jsou prostě jen skály. Dřív se tam těžil písek, teď to

všechno zarůstá. Nahoře je ještě park, ale ten je zanedbaný.

Žije v něm jen pár bezdomovců.“

14




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist