načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Tajemství a záhady historie - Karel Kýr

Tajemství a záhady historie

Elektronická kniha: Tajemství a záhady historie
Autor:

Nová kniha publicisty Karla Kýra přináší šedesát příběhů z historie, zaměřených především na tajemství, záhady a svědectví zázraků. Dočtete se například ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 230
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2280-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nová kniha publicisty Karla Kýra přináší šedesát příběhů z historie, zaměřených především na tajemství, záhady a svědectví zázraků. Dočtete se například o kapucínských katakombách v Palermu, o bílé paní v Hofburgu, jak se stal svatý Zikmund českým patronem, o zázračných obrazech a studánkách či o původu Hitlerova antisemitismu a mysticismu.

Zařazeno v kategoriích
Karel Kýr - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Karel Kýr

TAJEMSTVÍ A ZÁHADY

HISTORIE


3

Copyright

Autor: Karel Kýr

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2015

ISBN:

978-80-7512-278-0 (ePub)

978-80-7512-279-7 (mobipocket)

978-80-7512-280-3 (pdf)


4

1. TAJEMSTVÍ KAPUCÍNSKÝCH KATAKOMB V PALERMU

V celém světě se o ní mluví jako o Šípkové

Růžence nebo spící krásce. A toto přirovnání

není nadsazené. Jedná se o malou Rosalii

Lombardovou, která byla dcerou sicilského

generála a zemřela roku 1920 jako dvouletá na

infekční zápal plic. I po tolika letech od své

smrti vypadá jako by právě zavřela oči. Její tělo

je nejzachovalejší ze stovek mumifikovaných

těl, která jsou uložena v katakombách

kapucínského kláštera v Palermu.

Klášter menších bratrů kapucínů

Klášter menších bratrů kapucínů v Palermu byl založen roku 1534. A od

počátku mniši pochovávali své zesnulé ve sklepení pod klášterem. Na

přelomu 16. a 17. století přestaly sklepy postačovat a tak se kapucíni

rozhodli, že vybudují podzemní katakomby. Martina Řehořová na portále

zdraví e15.cz píše:

„Když však byly kvůli stavebním pracím vyzdviženy čtyři desítky dříve

pohřbených těl, ukázalo se, že ostatky dosud nepodlehly zkáze, neboť suché,

chladné a dobře ventilované prostředí v kobkách z pórovitého vápence je


5

přirozeným způsobem mumifikovalo. Tato náhoda napomohla vzniku

tradice, která se nejen udržela po staletí, ale rozšířila se po celém území

Sicílie.“

Spontánní mumifikace

Samozřejmě, že do katakomb byli nejdříve pohřbíváni mniši. Nejstarší

mumie z katakomb patří páteru Silvestre da Gabbio, který zemřel roku


6

1599. Jeho tělo bylo svlečeno, položeno do speciální větrací komory na

terakotové

1

trubky, které odváděly odcházející tělové tekutiny. Tento

postup konzervace těla se nazývá spontánní mumifikace.

Mumie s vnitřními orgány

Více známým egyptským mumiím byly po smrti odstraňovány vnitřní

orgány a mozek. U sicilských mumií tomu bylo jinak. Na výše uvedeném

portále Martina Řehořová napsala:

„Po sedmi či osmi měsících, když tělo spontánně dosáhlo dostatečně

vysušeného stavu, je mniši omyli v roztoku vinného octa, a aby si udrželo

původní stav, vycpali dutiny slámou. Takto připravené mumii byl vrácen

oděv a přesunula se do veřejně přístupné části katakomb.“

Mumifikování se stalo módou

Když se výše zmíněné konzervační metody prokázaly jako účinné, zájem o

uchování svých ostatků projevili také příslušníci movitých sicilských

vrstev. A tak se začali v kapucínských katakombách objevovat vládní

úředníci, lékaři, právníci, umělci. V dobách největší slávy bylo

v palermských katakombách uloženo 6 až 8 tisíc nebožtíků. Dlužno dodat,

že se jednalo o výnosný obchod, protože za mumifikaci a následnou

údržbu mumie museli pozůstalí každý rok platit nemalou částku. Pokud

1

terakota (it.) hlína vypálená převážně do hnědé barvy. Pro svou tvrdost

a stálost se hodí nejen na nádoby, ale i na plastiku (tanagerské figurky).


7

nebyl poplatek uhrazen včas, byl jejich předek dočasně uschován a na

původní místo byl vrácen po zaplacení dluhu.

Zajímavé je, že se opatrování těl v některých případech řídilo pravidly,

které si před smrtí nadiktoval sám zesnulý. Byly mu například pravidelně

vyměňovány šaty, čištěny a česány vlasy. Rodiny nepovažovaly mumie za

nic neobvyklého a v katakombách je často navštěvovaly.

Vrcholné mumifikační dílo

Balzamovací metody od dob pátera Gabbia do počátku 20. století, kdy

místní úřady balzamování definitivně zakázaly, se měnily. Což bezpochyby

mělo vliv na zachovalost mumie. Samozřejmě s jejím stářím. Vrcholovým

mumifikačním dílem v palermských katakombách je Rosalia Lombardová,

která byla posledním člověkem, který mohl být ve městě mumifikován.

Uchování jejího těla se ujal tehdejší přední palermský balzamovač dr.

Alfredo Salafia. Jeho postup zůstal dlouho tajemstvím. Vědělo se jen, že

aplikoval metodu arteriálního balzamování – injekční vstřikování

vhodných konzervačních látek do tepen zemřelého. Tato metoda se

rozšířila během 19. století.

Panovalo však přesvědčení, že detailní popis úspěšného balzamovacího

postupu si lékař, který zemřel roku 1933, vzal s sebou do hrobu. O mnoho

let později sicilský antropolog Dario Piombino – Marcali vyhledal Salafiovy

žijící potomky a mezi písemnostmi z rodinné pozůstalosti objevil ručně

psané paměti, v kterých balzamovač popsal celý postup. Ve výše

zmíněných webových stránkách v článku „Sicilské mumie ve světle moderní

medicíny“ se píše:

„Postup, který i dnešní odborníci přes balzamování hodnotí jako vrcholné

umělecké dílo oboru, spočívá v kombinaci několika použitých látek. Salafia

v pamětech popisuje, jak krev malé Rosalie po její smrti nahradil tekutinou


8

uměle vytvořenou z formalinu, alkoholu, glycerinu, salicylové kyseliny a

zinkových solí. Každá z přísad ve výsledné směsi plnila nenahraditelnou

funkci: formalin zabíjel bakterie, alkohol tělo vysušoval, glycerin zabraňoval

přesušení, salicylová kyselina likvidovala houby a zinkové soli dodávaly

tkáním pevnost.

Neuvěřitelný výsledek Salafiova postupu lze pozorovat dodnes. Kolem roku

2009 sice tělo malé Rosali začalo vykazovat první známky rozkladu a muselo

proto být i s rakvičkou umístěno do speciálního hermeticky uzavřeného

skleněného boxu naplněného dusíkem Doposud jedinou viditelnou známkou

rozkladu je změna barvy – pokožka dívky ztmavla a vlasy, kdysi zlatavé,

získaly jemně zrzavý nádech. Pokožka ve tváři a ostattní tkáně stále působí

dojmem, jako by byly vymodelovány z vosku. A jak ukázalo zkoumání pomocí

rentgenových paprsků, stejně nedotknuté jsou i Rosaliny vnitřní orgány.“

Ráj pro archeology

Mumie nejsou jen v Palermu, ale celý ostrov je na ně bohatý. Rozsáhlé

soubory mumifikovaných těl můžeme najít i v jiných sicilských městech.

Například v Pirainu, Savoce nebo Novaře. V posledním desetiletí se tento

materiál stal centrem zájmu moderní archeologie, A není divu. I z pět set

let starých tělesných ostatků dnes věda dokáže mnoho vyčíst. O

stravovacích návycích, nemocech, životě, životním stylu či okolnostech

smrti mumifikovaných osob.

Zajímavé nálezy přinesla spektrometrická analýza vlasových vzorků

odebraných mumiím. Ukázalo se, že po několik staletí lze touto metodou

identifikovat přítomnost ethylglukuronidu ve vlasových vláknech a tak

míru konzumace alkoholu dotyčného jedince během života. Díky tomu

víme, že mnozí movití Sicilané si rádi přihnuli.


9

Katakomby v Palermu v současnosti

Katakomby v Palermu jsou v současné době provozovány jako muzeum a

patří mezi nejvyhledávanější turistické atrakce města, Za tři eura

vstupného se můžete volně procházet mezi mumiemi a dokonce je i

zkoumat z několika centimetrové vzdálenosti. Těla jsou rozmístěna do

několika sekcí. Hned o vchodu se nacházejí mumie kapucínských mnichů.

V sousední chodbě jsou umístěni ostatní kněží a preláti, v dalších, které

navazují pak muži, ženy, celé rodiny, lidí významných profesí. Některé

mumie stojí ve vzpřímené poloze podél chodby a zezadu jsou připevněny

provazem neb drátem ke skobě ve zdi. Jiné leží v prostorných policích,

které v několika řadách nad sebou pokrývají celé stěny od podlahy až po

klenutý strop. Další odpočívají v dřevěných rakvích opatřených

skleněnými stěnami.

Počet těl v současnosti je podle posledních odhadů 1250 až 1800. Co se

stalo s ostatními, se přesně neví. Spekuluje se o tom, že po staletích

podlehly zkáze nebo byly zničeny během bombardování za druhé světové

války.


10

2. JEDEN Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH ARCHEOLOGICKÝCH OBJEVŮ - OBJEVENÍ

HROBKY XIN ZHUI

Když se v roce 1971 začalo pracovat na

podzemním úkrytu pro nemocnici u

Changsha (provincie Hunan, Čína), který ji

měl chránit před bombardováním,

uprostřed kopce Marquise narazili dělníci

na hrobku Xin Zhui, také známou jako Lady

Dai, která byla pohřbena kolem roku 2100

před naším letopočtem. Archeologové tento

nález považují za jeden z nejvýznamnějších

ve 20. Století

Po otevření hrobky dělníci objevili její mimořádně zachovalé tělo a kolem

sebe měla stovky vzácných artefaktů. Do hrobu si s sebou vzala kompletní

výbavu předmětů denní potřeby až po nábytek, ale i luxusní výrobky,

například hudební nástroje, hedvábné tkaniny, šperky a pro Orient typické

lakované předměty.

Mumie Paní Dai byla v překvapivě dobrém stavu. Zachovaly se všechny

měkké části těla včetně ušních bubínků a dokonce papily na konečcích

prstů. Hrobka se stala pro historiky komplexním zdrojem informací o


11

způsobu života ve starověké Číně. Její tělo a věci jsou v současné době

v péči provinčního muzea v Hunan.

Další nálezy

Vedle hrobky Xin Zhui byla objevena i hrobka jejího manžela a mladého

muže, o kterém se předpokládá, že byl jejím synem. S pomocí více než 1

500 místních středoškoláků začali archeologové s velkými vykopávkami

v lednu 1972. Mrtvé tělo Xin Zhui bylo zabaleno do dvaceti vrstev oblečení

vázaných hedvábnými stužkami.

Dne 14. prosince 1972 lékaři z Lékařského institutu v Hunan provedli

pitvu. Hodně z toho, co je známo o životním stylu Xin Zhui bylo odvozeno

z těchto a dalších vyšetření.

Život a smrt Xin Zhui

Xin Zhui žila extravagantním životem. Měla ráda své vlastní muzikanty,

kteří se měli starat o její zábavu. Sama hrála na hudební nástroj qin, který

byl spojován s kultivovaností a intelektem. Jako příslušnice vysoké šlechty

měla přístup k různým císařským potravinám, včetně různých druhů

masa, které byly vyhrazeny pro císařskou rodinu a členy vládnoucí třídy.

Mnohé z jejich šatů byly vyrobeny z hedvábí, vlastnila řadu kosmetiky.

I když zemřela kolem padesátky, Xin Zhui trpěla řadou nemocí, které

nakonec vedly k její smrti. Vedle celé řady vnitřních parazitů měla také

koronární trombózu a arteriosklerózu, která s největší pravděpodobností

souvisela s nadměrnou hmotností v důsledku sedavého způsobu života.

Trpěla také žlučovými kameny, z nichž se jeden nacházel v žlučovodu a

dále zhoršil její stav. Jak již padla zmínka, zemřela kolem padesáti let věku.

Příčiou smrti byl infarkt. Byla pohřbena s více něž tisíci položek od nápojů


12

a potravin, nádob, hedvábných šatů a gobelínů... Včetně figurek hudebníků

a truchlících.

Význam

Jak již padla zmínka hrobka Xin Zhui je považována za jeden

z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století. I když se v Číně

sem tam najdou zachovalé lidské ostatky, obsah hrobky Xin Zhui odhalil

neuvěřitelné množství informací o životě v dynastii Han. Objev navíc

prosadil větší péči o starověké lidské ostatky. Dlužno dodat, že čínští vědci

v roce 2003 vytvořili „tajnou sloučeninu“, která byla vstřikována do stále

existujících cév Xin Zhui, aby bylo zajištěno její zachování.


13

3. BÍLÁ PANÍ NA HOFBURGU

Hofburg (česky Dvorní hrad) je vídeňský hrad, někdejší rezidence

rakouského císaře. Počátky dějin paláce spadají do 13. století. V letech

1438 – 1583 a 1612 – 1806 byl současně rezidencí králů a císařů Svaté říše

římské a posléze do roku 1918 sídlem rakouského císaře. Byl také

označován jako zimní rezidence, zatímco zámek Schőbrunn byl tzv. letní

rezidencí. Dnes je jeho část sídlem rakouského spolkového prezidenta.

V sálech bývalé Dvorní knihovny sídlí Rakouská národní knihovna.


14

Neblahý duch

V Hofburgu se zjevovala Bílá paní před úmrtím některého z členů

habsburské rodiny nebo před velkým neštěstím. Každý z členů panovnické

rodiny věděl, že je to neblahý duch. Bílá paní se zjevovala v kritických

letech 1621, 1740 a 1866 v Schönbrunnu a v chodbách Hofburgu. Objevila

se i několik dní před sebevraždou korunního prince Rudolfa, v lednu 1889.

Dne 30. srpna 1898, pár dnů před vraždou císařovny Alžběty (Sisi), se Bílá

paní objevila znovu. Podle rakouské historičky a spisovatelky Gabriely

Praschlové – Bichlerové (Habsburkové a nadpřirozeno) se to stalo takto:

„Tu noc císařovna vyšla na balkon hotelu a těšila se z chladné noci, o půlnoci

zcela zřetelně zahlédla v hotelovém parku Bílou paní. Ta se na ni chvíli

upřeně dívala a pak se rozplynula.“

Příběh Bílé paní pochází z daleké minulosti, kdy po dobu panování

Habsburků tajně navštěvovala dokonce několik regentů. Traduje se, že

v noci před hrozící katastrofou se zjevila současnému císaři nějaká žena...

Počínaje Josefem II. navštívila Bílá paní všechny panovníky až po Františka

Josefa I. Prý byla vzdálenou příbuznou habsburské rodiny a přicházela

z tzv. Amaliina křídla do Křídla říšských kanceláří. Podle výše uvedené

rakouské spisovatelky Amaliino křídlo bylo původně městským hradem

hrabat z Cilli. A Bílá paní byla hraběnkou z Cilli. Vypráví se, že pokud mělo

zjevení na rukou bílé rukavičky, oznamovalo příchod nového potomka,

pokud byly rukavičky černé, bylo to znamení nadcházející smrti ženy nebo

muže z habsburského rodu.

Noční hlídač se vyděsil

Nezvyklý zážitek měl noční hlídač, který pracoval v Hofburgu v únoru

1957. Právě začal s novou obchůzkou. Byl vybaven silnou baterkou a

elektronickým zařízením, které ukazovalo jeho přesnou polohu. Tři a půl

kilometrová pochůzka vedla od sklepa až na půdu. Často tu viděl netopýry


15

a také kuny, které si rády dělají pelíšky ve starých domech. Dlužno dodat,

že dlouhé tmavé chodby mohou vyvolávat u vnímavějších lidí nepříjemné

pocity i ve dne. Ten, kdo tudy prochází v noci, nemůže být žádný

strašpytel. A tu noc hlídač uslyšel a uviděl něco, co ho k smrti vyděsilo a

změnilo mu život. Ať to bylo cokoli, odmítl se o tom bavit. Jen prohlásil, že

již nikdy nechce Hofbrugem procházet v noci.

Ale to není všechno. Všude na vídeňském Hradě, hlavně v nejstarším tzv.

Švýcarském křídle, si lidé co chvíli stěžovali na noční vyrušování. Slyšeli

kroky, sténání a vzdychání, klapot bot s vysokým podpatkem, věci měnily

své místo.

Věřit tomu nemusíte, ale tyto paranormální jevy potvrdila řada svědků.

Inu, je něco mezi nebem a zemí.


16

4. KOŘENY HITLEROVA ANTISEMITISMU A MYSTICISMU

Kořeny Hitlerova mysticismu

O Hitlerově mysticismu toho bylo napsáno mnoho. Budoucí führer byl

v podstatě malý člověk, zmítaný silnou sociální a vlasteneckou vášní. Jako

zázrakem však spěje vpřed... Sám Hitler se někdy nad svým vzestupem

v údivu pozastavoval. K Braunau nad Inem, kde se Hitler narodil 20.

dubna 1889 v 17, 30 hod., v čísle 219, se pojí zvláštní tradice. Braunau bylo

pařeništěm médií. Je to rodné město Willyho a Rudiho Schneiderů, jejichž

psychické pokusy budily na počátku minulého století senzaci. Hitler měl

stejnou kojnou jako Willy Schneider. Ale odkud pochází führerova rasová

teorie? Setkal jsem se několikrát s názorem, že se Hitler učil v Olomouci u

židovského řemeslníka, který byl na něho vice než přísný. Fakta jsou však

jiná.

Dlužno ještě dodat, že po pogromech v carském Rusku v letech 1880 1881

mnoho židovského obyvatelstva prchalo na západ a do USA. Tedy i do

Vídně. A Vídeňákům nikterak nepřirostlo k srdci.


17

Počátky Hitlerova antisemitismu

Chceme-li zodpovědět otázku Hitler kontra teorie o nadřazenosti ras,

musíme do Vídně na začátku 20. století. Hitler ve Vídni hodně četl, ovšem

bez jakéholi systému. Knížky o okultismu, astrologii, hltal dobrodružné

romány Karla Maye a bulvární vídeňské plátky vydávané nejrůznějšími

reakčními organizacemi. U jednoho z těchto žurnálů, antisemitského

Ostara, který vydával jeden z hlasatelů rasismu a antisemitismu

v Rakousku, zběhlý mnich Ge Lanz (tj. Jörg Lanz von Lieberfels), se krátce

zastavíme. Mezi Hitlerovými výroky a teoriemi, které šířili vídeňští rasisté,

existuje totiž nápadná shoda. Již v krejcarových Lanzových brožurkách byl

za hnací sílu dějin vydáván boj mezi „plavovlasou rasou Páně“, kterou Lenz

nazývá jednoduše Heldinge (německy held-hrdina) a ostatními

méněcennými rasami Affinge ( Affe-opice). Lanz varoval Heldingy před

těmi, kteří jsou podobni opicím, před smíšenými manželstvími. Každé

spojení světlovlasé ženy z vyšší rasy s podčlověkem z plemene lidí

podobných opicím pokládal za obludné poskvrnění rasy. Představitelům

vyšší rasy mimo jiné doporučoval mít více žen a nedbat v tomto směru

církevní morálky. Podle Lanzovy teorie měli Heldingové budovat speciální

školy k pěstování čistých Árijců.

Hitler byl posedlý ideou vylepšení rasy a dával v souvislosti s tím

doporučení, která zněla stejně jako úvahy vídeňských rasistů. K tomu je

třeba dodat, že Lanzovými zásadami přijímání kandidátů do nového řádu

se později řídili v SS. Rozpracoval ceremonii grálu a zavedl „prověrku

čistoty krve“, která v nacistickém Německu přešla do denní praxe. Ale

Hitlera formulovaly i okultní společnosti, ať to byl řád Východního chrámu

(OTO), berlínská společnost Vrilu či společnost Thule. Zvláště jejich učení

o Neznámých Nadřazencích.

Řád Východního chrámu

Počátky německého nacismu musíme hledat již na počátku 20. století.

Okultismus učí, že když si členové skupiny usmířili skryté síly jistou

smlouvou, mohou tyto síly vyvolat jen prostřednictvím kouzelníka, který

nemůže jednat bez média. Všechno se odehrávalo tak, jako kdyby Hitler

byl médiem a Haushoffer (bude o něm řeč později) kouzelníkem. A mnohá


18

svědectví a konečně i chování a výroky Hitlera to dokazují. Rok 1912 je

označován za převratný v evoluci německého okultního hnutí. V tomto

roce Theodor Reuss a Aliesterem Crowleyem založili řád Východního

chrámu (OTO), který se stal zárodkem dalšího bouřlivého vývoje v tomto

směru. Orientální prameny, z kterých čerpal řád Východního chrámu, jsou

velmi rozmanité, takže se nedá vymezit nějaký určitý vliv. Přidružuje se

k tomu démonické působení Crowleye, pozůstatky templářství a tehdy

módní theosofie. Nelze ani přehlížet fakt, že Reuss již v roce 1902 vyvezl

z Anglie zednářský obřad Memphis-Mizraim.

Když zemřel Krel Kellner, s kterým sdílel své magické zábavy, prohlásil se

Reuss za jediného ochránce a vykladače „velkého hermetického učení“. Do

OTO přitáhl houfy lidí, kteří žádali o zasvěcení do tajné školy sexuální

magie. Německý okultismus nelze v žádném případě považovat za

izolovaný jev. Je to plod stromu, který později nasál smrtelný jed. Němečtí

okultisté čerpali mystickou zkušenost z různých zdrojů a sami ji předávali

dál lidem stejného smýšlení v jiných zemích.

Tajný německý řád

V tomto čase založil Theodor Fritsch a Hermann Pohl „Tajný německý

řád“. Více než o mystické sdružení šlo o krajně pravicovou politickou

stranu. I když mnozí členové prošli okultní školou Quido von Lista (1848-

1918) a Jörga Lanze von Liebenfelse (1874-1954). List přinesl hnutí

magický výklad skandinávských run a Lanz rasistické poučky a mystickou

ideu posvátné německé krve. Základní složky nacismu, jak je vidět, dozrály

již před vypuknutím první světové války. Řád Fritsche a Pohla byl budován

podle zednářského vzoru a měl lóže ve všech německých městech. Podle

mnoha autorů to byl „vnitřní kruh“ příštího fašismu s jeho kultem síly a

praxí genocidy, svaz kladiva – Hammerbund. Řád zakládal chrámy

v blízkosti gótských zřícenin – Werfensteinu na Dunaji, v Marinkampu

vedle Ulmu a na Rujaně. V Třetí říši našlo uplatnění nostalgické tíhnutí

k ruinám rytířských hradů. Brzy byl díky vedoucímu Hitlerjugend Balduru

von Schisachovi utvořen systém „řádových hradů“, v kterých získávali

průpravu mladí „nadlidé“. Takové hrady s klausurou byly zřízeny ve

Vogelsangu (Porýní), Sonthofenu (Bavorsko) a na Krössinsee (Východní

Prusko). Hitler o nich řekl:


19

„Na mých řádových hradech vyrůstá mládež, která ohromí svět. Potřebuji

mládež dychtící po násilí, vládě, která se ničeho nebojí, je ohromná.

Nepotřebuji intelekt. Vědomosti by mou mládež zahubily.“.

Což se mu také vyplnilo.

Germánský řád jen vzkřísil Wotanův kult, který se převrátil v jakési

stranické náboženství. A přešel jako systematická součást do nacionálně

socialistického hnutí. Tak se stal okultismus součástí politické propagandy.

Svědčí o tom dokumenty řádu, uložené v Německém generálním archivu

v Koblenci.

Následujte Hitlera, bude tančit..

J. Bergier a L. Pauwels v „Jitru kouzelníků“ píší: „Ovzduší hrůzy nacismu,

které nemohl nikdo předvídat, ohlašovaly již strašidelné příběhy

německého spisovatele Hanse Heinze Ewerse Mandragora a V hrůze.

Ewers se stal oficiálním básníkem režimu a napsal Horst Wessel Lied. Není

nemožné, že některé romány, básně, obrazy, sochy opomíjené i speciální

kritikou, nám podávají obraz zítřejšího světa.“

Ale vraťme se k Hitlerovi. Několikrát byla vyslovena domněnka, že pod

nacionálním socialismem muselo být skryto nějaké společenství

zasvěcenců. Vše tomu nasvědčuje.

Muž, který si nechal říkat Dietrich Eckardt, byl básník, dramaturg,

žurnalista a bohém. Patřil mezi zakladatele společnosti Thule, o které bude

ještě řeč. V roce 1920 se Dietrich Eckardt a jiný člen společnosti Thule

architekt Alfred Rosenberg, seznámili s Hitlerem. Dali si s ním první

schůzku ve Wagnerově domě v Bayrenthu. Tři roky se neustále pohybovali

kolem malého kaprála, řídili jeho myšlenky a činy. Eckardt učil tohoto

nevýrazného muže psát a mluvit. Jeho výuka se ubírala dvěma směry. Ve

směru „tajné“ nauky a ve směru nauky o propagandě. Když Dietrich

Eckardt roku 1923 umíral v Mnichově s plícemi prožranými yperitem,

řekl: „Následujte Hitlera, bude tančit, ale hudbu jsem napsal já. Dal jsem


20

mu prostředky, jak vstoupit ve spojení s Nimi... Nelitujte mne, ukáže se, že

jsem zapůsobil na dějiny více než kterýkoliv Němec...“

Dlužno ještě dodat, že Dietrich Eckardt se před svou smrtí, v červenci

1923, stal jedním ze sedmi zakládajících členů nacionálně socialistické

strany. Sedmička je posvátné číslo...

Společnost Vrilu

Ještě před nástupem fašismu působila v Berlíně malá duchovní společnost

– Společnost Vrilu aneb Světelná lóže. Byla založena podle románu

anglického spisovatele Bulweea Lyttona „Plémě, které nás vystřídá“. Autor

v této knize popisuje lidi, kteří se zatím skrývají v jeskyních ve

středu Země. Jsou však psychicky vyvinutější než my. Záhy ze svého

úkrytu vyjdou, aby nám vládli. A co je to Vril?

Vril je obrovská energie, z níž v obyčejném životě užíváme jen nepatrnou

část, je to nerv naší možné božskosti. Kdo se stane pánem Vrilu, stane se

pánem sebe sama, druhých i světa. Je to jediné přání, které má oprávnění,

k němu musí mířit všechno naše úsilí. Všechno ostatní patří oficiální

psychologii, morálkám, náboženství, větru. Svět se změní. Páni vystoupí

z podzemí. Jestliže jsme s nimi neuzavřeli spojenectví, jestliže my také

nejsme pány, octneme se mezi otroky, na hnojišti, jež bude sloužit

k rozkvětu nových měst.“

O všech těchto problémech se diskutovalo již v prvních nacistických

kroužcích v Mnichově. Mnozí lidé, kteří se mohli chlubit nanejvýš

průměrností, sotva navlékli uniformu, uvěřili, že jsou plavovlasé bestie,

nadlidé. A nedočkavě čekali na příležitost, kdy budou moci vládnout nejen

nad lidmi, ale i nad časem a prostorem. Právě k tomu se hodil mystický

Vril. K této lóži patřil Karl Haushoffer. Mág zla, druhý muž, který formoval

Hitlera.


21

Společnost Thule

Další okultní společností, která formovala Adolfa Hitlera, byla společnost

Thule: Ultima Thúle, tak nazývali antičtí autoři pravděpodobně Skotsko

nebo Island, nejsevernější tehdy osídlený bod země. Nebo to bylo

Grónsko? Pro mnichovské okultisty, kteří v roce 1918 začali studovat

magii skandinávských run, se slovo Thule stalo symbolem mytické kolébky

nordické rasy. Stejně jako Atlantida prý i Thule byla magickým středem

pohlcené civilizace. V čele společnosti stanul Rudolf von Sabottendorf

(1875-1945). V revolučních událostech 1918-1919 využil Sabottendorf

společnosti ke krytí spiklenecké činnosti. Do německé dělnické strany,

vedené Antonínem Drexlerem, vstoupil dokonce dříve než Hitler. Tato

skupinka, která se scházela v malé mnichovské pivnici Sternecke, se stala

zárodkem národně socialistického hnutí.

Podle Eckardta a jeho přátel nebyla prý všechna tajemství Thule ztracena.

Tvrdili, že bytosti, které zprostředkovávají styk mezi člověkem a

inteligencemi z vnějšku, mají prý pro zasvěcence tolik sil, z nichž se dá

čerpat, aby se Německu navrátila vláda nad světem a aby se z Německa

stal národ zvěstující budoucí nadlidství, proměny lidského rodu.

„Jednoho dne se legióny pohnou, aby zničily všechno, co překáželo

duchovnímu osudu země, a budou řízeny neomylnými muži, živenými ze

zdrojů energie a vedenými velkými předky.“

To jsou báje obsažené v Árijském učení Eckardtově a Rosenbergově, báje,

které tito proroci magického socialismu uvádějí do Hitlerovy duše, která je

citlivým médiem. Ale společnost Thule přece jenom není dosud nic jiného

než malý mocný stroj na promíchání snu a skutečnosti. Velmi rychle se

stane pod jinými vlivy a jinými osobami nástrojem mnohem podivnějším,

nástrojem schopným změnit i samu povahu skutečnosti. Teprve s Karlem

Haushofferem nabude, jak se zdá, společnost Thule svého skutečného

charakteru tajné společnosti zasvěcenců, kteří jsou ve styku

s neviditelným světem. A stane se magickým středem nacismu.


22

Instituce Ahnenerbe

Absurdit bylo v Německo mnoho, např. Instituce Ahnenerbe, která měla

všestranně podporovat dědictví předků, měla k dispozici specialisty

z různých oborů okultního učení. Mimo jiné měli studovat moudrosti

nashromážděné tajnými společnostmi všech dob a národů a dodávat

vhodná doporučení a rady.

Dále to bylo učení o věčném ledu a o dutosti země. Psal o tom už L. Souček

a zvláště J. Bergier a L. Pauwels v Jitru kouzelníků. Dosti podrobně.

Troufám si tvrdit, že učení o věčném ledu mělo velký podíl na porážce

Němců v Rusku. V Jitru kouzelníků je uvedeno:

„Spodoba mezi ohněm a duchovní energií je jiný archetyp. Kdo je

nositelem této energie, je nositelem ohně. Ať se to zdá sebepodivnější,

Hitler byl přesvědčen, že tam, kam postoupí on, zima ustoupí. Toto

mystické přesvědčení vysvětluje částečně způsob, s nímž vedl ruské

tažení.“

Jak již bylo uvedeno, nacistické špičky věřily na učení o duté zemi. Byli

přesvědčeni, že obýváme vnitřek koule zajaté ve skalnaté hmotě, která se

prostírá do nekonečna. Žijeme připlácnuti na její dutý povrch. Nebe je prý

uprostřed této koule atd. Němci stahovali radary na Rujanu...Proč?

Profesor Gerard S. Kupier napsal v Populární astronomii:

„Význačné kruhy německého námořnictva a letectva věřily v teorii duté

země. Domnívaly se zejména, že bude užitečná k zjištění anglické flotily,

protože konkávní zakřivení země by umožnilo pozorování na velmi

dlouhou vzdálenost prostřednictvím infračervených paprsků, které se

nelámou tak jako paprsky viditelné.“


23

Karl Haushoffer a Adolf Hitler

Vše nasvědčuje tomu, že muž, který nejvíce ovlivnil Hitlera, byl Karl

Haushoffer. Když Haushoffer vyučoval na mnichovské univerzitě, byl jeho

asistentem Rudolf Hess. A právě Hess uskutečnil setkání Haushoffera

s Hitlerem. Uveďme si jednu zajímavost, která mne zaujala. Jistě si

vzpomínáte, že Hess utekl z Německa letadlem. Bylo kolem toho

vysloveno mnoho hypotéz. Prý proto, že Haushoffer řekl Hessovi, že ho

viděl ve snu, jak letí do Anglie. Ve vzácných okamžicích jasného vědomí,

které mu ponechávala jeho nevysvětlitelná choroba, prohlásil prý zajatec

Hess, poslední, který přežil ze společnosti Thule, jasně a zásadně, že

Haushoffer byl kouzelník, skrytý mnich. Když byl Hitler po nezdařeném

puči uvězněn v Landshutu, generál Karl Haushoffer, kterého tam

uvedl Hess, navštěvoval budoucího führera každý den. Trávil s ním dlouhé

hodiny, rozvíjel jeho teorie a těžil z nich všechny argumenty, vhodné pro

převzetí politické moci. Když byl Hitler s Hessem sám, upravoval pro

vnější propagandu Haushofferovy teorie v celek, který hned diktoval do

Menin Kampfu.

Kdo byl Karl Haushoffer?

Přes všechno zlo, které za sebou tento muž zanechal, to byl zajímavý

člověk. Narodil se roku 1869. Často pobýval v Indii a na Dálném východě.

Byl dokonce vyslancem v Japonsku – naučil se výborně japonsky. Podle

Haushoffera pochází německý národ ze Střední Asie a „trvalost, velikost i

ušlechtilost jsou zajišťovány indogermánskou rasou“.

Haushoffer byl v Japonsku zasvěcencem jedné z nejdůležitějších

buddhistických společností a v případě, že by selhal, zavázal se, že spáchá

obřadní sebevraždu. Kariéra tohoto muže byla podivuhodná. V roce 1914

byl Haushoffer už generálem. Upozornil na sebe neobyčejnou schopností

předvídat události: hodinu nepřítelova útoku, místa dopadu

dělostřeleckých střel, bouře, politické změny v zemích, o kterých jinak nic

nevěděl. Byl tímto darem předvídavosti obdařen také Hitler, nebo mu

Haushoffer vnukával svá vlastní osvícení? Proč tato otázka? V Jitru

kouzelníků autoři píší:


24

„Hitler předpověděl přesně datum vstupu svých vojsk do Paříže, datum

příjezdu prvních lodí do Bordeaux, které prorazily blokádu. Když se

rozhodl pro obsazení Porýní, všichni evropští znalci včetně německých

byli přesvědčeni, že Francie a Anglie se postaví na odpor. Hitler

předpověděl, že nikoli. Oznámil předem datum Rooseveltovy smrti.“

Po první světové válce se Haushoffer pustil znovu do studia. Zdálo se, že se

plně zaměřil na politický zeměpis. Založil revue Geopolitik. Podle Bergiera

a L. Pauwelse to byl jen zastírací manévr. Píší: “Je zajímavé, že tato

vycházející díla se zakládají na úzce materialistickém politickém realismu.

Tato starost, jež se projevuje u všech členů skupiny, aby používali vnější

řeči ryze materialistické a dopravovali tak na veřejnost své pseudovědecké

názory, neustále mate stopy.“

S tím mohu jen souhlasit. Haushoffer byl Schopenhauerovým žákem,

obdivovatele Ignáce z Loyoly. Byl typem člověka, který toužil v skrytu

vládnout nad lidmi, manipulovat s nimi. Zakrýval mystického ducha,

kterého měl v sobě, ducha, který pátrá po skrytých skutečnostech. A

nemůžeme mu upřít velkou kulturní a duchovní sílu, která se zvrtla k pólu

zla. Mnoho autorů vyslovilo domněnku, že to byl právě Haushoffer, který

vybral za znak hnutí hákový kříž. Pro ty, kteří se touto disciplínou

nezabývají: Obrácená svastika nebo hákový kříž, jehož původ se ztrácí

v nedohlednu minulosti, je pravděpodobně „modelem“, základna, který

ovládá každou destrukci. Svastika byla vždy v Evropě považována za

magické znamení. Spatřoval se v ní symbol slunce a pramen života a

plodnosti nebo symbol blesku, projev božího hněvu, který je nutno

zažehnat. S tímto symbolem se setkáváme už ve vykopávkách Tróje.

Pojednání o svastice by dalo na obsáhlou studii.

Zmínili jsme se, že společnost Thule získala na důležitosti s příchodem

Karla Haushoffera. Dle něho měli získat členové Thule hmotnou vládu nad

světem, měli být ochránění před jakýmikoli nebezpečími a jejich činnost

měla trvat přes tisíc let až do příští potopy světa. Přísahali, že zemřou

vlastní rukou, dopustí-li se chyby, a že budou vykonávat lidské oběti.

„Vyhubení cikánů (750 tisíc mrtvých) mělo, jak se zdá, jen magické

důvody.“


25

A jak skončil Karl Haushoffer? O jeho konci se můžeme dočíst v Jitru

kouzelníků, a proto jen stručně. 14. března 1946 zabil svou manželku

Martu a sám spáchal sebevraždu podle japonské tradice. Se zpožděním se

dověděl o popravě svého syna Alberta v táboře Moabit. V zakrvácené

kapse Albertových šatů se našel rukopis této básně:

K mému otci promluvil osud,

jen na něm bylo, aby vrhl zpět

démona zla do jeho vězení.

Můj otec ale zlomil pečeť,

necítil výdech zla,

pustil démona do světa...

Nechci touto prací, chraň bůh, demonstrovat nevinnost Adolfa Hitlera,

prezentovat ho jako oběť. Führer byl zrůda. Hitler je čítankovou ukázkou

toho, co může zneužití magie udělat nejen s jedincem, ale i s národem.

Hitlera názorně zobrazují jeho vlastní slova, která pronesl. Jejich

autentičnost potvrdilo několik svědků. Prohlašoval:

„Stvoření není ukončeno. Člověk vstupuje jasně do fáze metamorfózy.

Starý lidský rod vstoupil až do stádia úpadku a přežívání. Lidstvo

vystupuje po žebříku každých sedm set let a ukázkou tohoto zápasu v ještě

dalším období, než je toto, je příchod Syna božího. Všechna tvořivá síla se

soustředí do nového druhu. Obě varianty se budou rychle vyvíjet a

odlišovat. Jedna zmizí a druhá se rozvine. Nekonečně překročí dnešního

člověka... Chápete teď hluboký smysl nacionálně socialistického hnutí?

Kdo chápe nacionální socialismus jako politické hnutí, ten o něm neví

mnoho...“

K tomu, domnívám se, není nutno nic dodávat.


26

5. NÁLEZY V NABTA PLAYA BOURAJÍ KONVENČNÍ TEORIE

Nabta Playa, kdysi velké jezero v Nubijské poušti, se nachází asi 800

kilometrů jižně od Káhiry. Vykopávky v této oblasti napovídají, že lidé

před deseti tisíci lety měli neobyčejné znalosti o vesmíru. Opravdu?

V každém případu Nabta Playa ukrývá jednu z největších záhad světa.


27

I když je dnes tato poušť zcela suchá, nebylo tomu tak v minulosti. Kolem

začátku 10. století před naším letopočtem tato oblast dnešní Nubijské

pouště začala získávat více vod, až zde vzniklo jezero. Snad největší v této

oblasti a začalo lidi přitahovat jako zdroj vody. Archeologové zde zahájili

výzkum v 70. letech minulého století. Do té doby byl ve středu zájmu

hlavně slavný chrámový komplex Abú Siabel. V roce 1973 se archeologové

Fred Wendorf a Romaul Schild začali jako první zabývat oblastí vyschlého

jezera Nabta Playa (playa= jezero), kolem kterého se nacházela stovka

tábořišť, četné skupiny vztyčených kamenů (stél) a mnoho pohřebních

mohyl s obětinami (zvířat). Proto nazvali toto místo „Údolí obětí“. Ale

největší překvapení přinesl asi osm metrů široký kamenný kruh, v kterém

se nacházely asi půl metru vysoké kameny, které vždy vytvářely dvojice.

(Zajímavé je, že je umístěn na obratníku Raka. Záměrně nebo náhodou?)

Toto místo vzdáleně připomínalo zmenšený Stonehenge. Ale ukázalo se, že

je mnohem starší. Podle vědců se anglický komplex menhirů začal stavěl

kolem roku 2600 před naším letopočtem. Kruh v Nabta Playa vznikl o

několik tisíc let dříve. Fred Wendorf o tom řekl:

„Zjistil jsem, že z jeho pomocí bylo možné velmi přesně předpovídat

slunovrat zhruba do roku 4000 před naším letopočtem. Slunce v ten den

vycházelo přesně mezi párem kamenů na východě. Toto dílo vzniklo podle

současných poznatků v době 7300 až 6800 před naším letopočtem.“

Dokonalý vesmírný atlas?

V roce 1993 se na Nabta Playa vydal americký astrofyzik Thomas Brophy,

který se mimo jiné podílel na vesmírném programu Voyager. Když vše

důkladně prozkoumal, prohlásil

„Kamenný kalendář je také mimo jiné jakýmsi vesmírným atlasem. Jednotlivé

vnitřní kameny odpovídaly polohám hvězd souhvězdí Orionu. Další skupina

kamenů, které se nacházejí jižně od kalendářního kruhu, de facto přesně


28

určují vzdálenost hvězd Orionu od Země a další skupina kamenů uvádí

přesné rychlosti, kterými se tyto hvězdy od Země vzdalují Jeden metr

vzdálenosti kamenů od středové oblasti odpovídá vzdálenosti 0, 799

světelných let a jeden metr od středové oblasti k další skupině kamenů

odpovídá rychlosti vzdalování 0, 0290 km/ sek...”'

Je nabíledni, že se našli oponenti. A není divu. Dnešní člověk těžkou

„zkousne“, že tisíce let před stavbami pyramid by mohla existovat

civilizace, která by měla matematické a astronomické znalosti, které vyráží

dech i dnešnímu člověku. A to jsme se nezmínili o tom, že v té době měli

lidí v Nabta Playa nadzemní kamenné stavby, hluboké studny, které držely

vodu celý rok... Kde tyto znalosti získali?! Nebo jim je někdo předal?

V každém případě nám Nabta Playa přinese ještě mnohá překvapení.


29

6. JAK SE STAL SV. ZIKMUND ZEMSKÝM PATRONEM ČECH

Ostatky sv. Zikmunda jsou uloženy v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

v Praze, na Karlově mostě můžete vidět sousoší tří zemských patronů

Čech. Zleva: Václav. Norbert, Zikmund. Ale jak se burgundský král dostal

do Čech a proč se stal zemským patronem?

Zikmund byl burgundským králem od roku 516 až do své smrti roku 524.

Byl synem burgundského krále Gundobalda. Oženil se s dcerou

ostrogótského krále Theodoricha. Všichni byli ariánského vyznání

2

.

2

*) Ariánství či arianismus je křesťanský a christologický směr odsouzený

na Prvním ekumenickém sněmu v Nikaji roku 325 jako hereze -odchylné

učení, které popírá božství Ježíše Krista. Název pochází ze jména

alexandrijského kněze Areia (latinsky Arius cca 260 – 336).

Ariánské učení hlásalo, že Ježíš Kristus je stvořená bytost, spolu s Duchem

svatým podřízená Bohu Otci, a dostalo v raném středověku politický

význam. Jako je Kristus (církev) a Duch svatý (vzdělanost) podřízen Otci,

je také církev plně podřízena panovníkovi jakožto otci. V této podobně

ariánství převládalo u germánských kmenů až do 7. století a jeho politická

stránka znovu obživla v boji o investituru ve vrcholném středověku.


30

Slavomír Ravik v knize O světcích a patronech napsal:

„Zásluhou svatého Avita se Zikmund i s rodinou vrátil k církevnímu učení,

nechal znovu zbudovat chrám svatého Mořice v Agaunu a dal do svatyně

přenést ostatky Mořice i ostatních hrdinů takzvané Thébské legie

3

. Krom

toho pečoval o budování škol, zval učitele řecké a latinské literatury.“

3

**) Thébská legie byla oddílem křesťanů naverbovaných v okolí Théb

římským císařem Maximiánem. Jejich velitelem byl svatý Mořic (latinsky

Mauritius, německy Moritz, francouzsky Maurice), který se narodil ve 3.

století v Egyptě, zemřel roku 287 v Agaunum, dnešní Sant- Maurice.

Thébské legie se měla účastnit tažení v Galii v letech 286 – 287 po Kristu a

zde se podílet na potlačování vzpoury proti císaři. Nedaleko Ženevského

jezera dostali křesťané rozkaz obětovat pohanským bohům, jak bylo před

bitvou v římském vojsko zvykem. Ale Thébská legie tento rituál odmítla a

stáhla se do Agauna, přesto však zůstali poslušni jiným císařovým

rozkazům. Maximiánus dal za trest legii zdecimovat. Legionáři povzbuzeni

Mořicem však dál odmítali účast na pohanském rituálu a tak decimování

pokračovalo, až byla celá Thébská legie včetně Mořice pobita do

posledního muže.

První záznamy o této události pocházejí z roku 445 a zaznamenal je sv.

Eucherius z Lyonu. Někteří historii existenci této události a účast sv.

Mořice zpochybňovali. Prý se v té době decimace neprováděla a prý

neexistují důkazy o tom, že by se Maximiánus nějak výrazněji podílel na

pronásledování křesťanů, které v té době zuřilo ve východní části říše.

V letech 1944 – 1949 proběhly ve Svatém Mořici vykopávky, které

potvrdily reálný podklad legendy. Počet zde umučených křesťanů se dnes

odhaduje až na šest tisíc.


31

Když jeho první manželka zemřela, oženil se znovu s komornou Prokopií,

kterou nazývali také Konstancií. Syn Sigerich si s macechou moc

nerozuměl, a ta se rozhodla, že se ho zbaví. „Nakukala“, královskému

manželovi, že jeho syn usiluje o trůn a připravuje se, aby ho zbavil života.

A tak byl Sigerich roku 522 zavražděn. Zikmund brzy poznal, že chybil,

svého činu litoval a podle Wikipedie se uchýlil do kláštera v Agaunum ve

Švýcarsku, žil zde mnišským životem a modlil se, aby mu bylo odpuštěno.

Ale o rok později se účastnil bojů vyvolaných nástupnickou krizí, byl zajat

orleánským králem Chlodomerem, roku 524 zbaven trůnu a s manželkou a

dvěma syny utopen ve studni v Orleánsu, v místě zvaném Colombe.

Křesťané v těchto místech postavili nejdříve kapli, později kostel. Teprve

roku 535 či 536 bylo jeho tělo přeneseno do Saint-Maurice. Prý s takovou

Na místě umučení byl v 6. století postaven klášter, který roku 1128 přijal

augustiniánskou řeholi a přetrval dodnes. Klášter není podřízen žádnému

biskupství a jeho opati mají od roku 1840 titulární hodnost betlémského

biskupa.

Ostatky sv. Mořice jsou uloženy v opatství St. Maurice ve Valais, část také

v Trevínu, Turíně a Bruegu.

Svatý Mořic je jedním z nejuznávanějších svatých z období římské říše.

Bývá zobrazován jako černoch, ale i běloch (na oltářním obraze v kostele

sv. Mořice v Kroměříži) ve zbroji či s rudým křížem- tyto atributy se

mohou, ale nemusí vyskytovat spolu- a na bílém koni. Úcta k němu je

typická v severní Itálii a v Porýní. Vyskytuje se nejen na obrazech v jemu

zasvěcených kostelích, ale také na znaku některých sídel, mimo jiné i

proslulého lyžařského střediska St. Moritz Z úcty k tomuto světci bylo po

něm roku 1003 ve Švýcarsku v kantonu Valais přejmenováno městečko na

Saint- Maurice, které v době světcovy smrti mělo římský název Agaunum.


32

slávou, že se to podobalo svatořečení. Dlužno dodat, že slovo Zikmund (ze

staroněmeckého Sigimund) znamená „vítězná ochrana“ nebo „ochránce

vítězství“.

Převezení ostatků do Prahy

Jak je všeobecně známo, císař Karel IV. byl velký sběratel relikvií. Část

Zikmundových ostatků získal Karel IV. roku 1354 a zbytek kosterních památek

roku 1365. Císař je uložil v chrámu sv. Víta a pražská synoda ihned rozhodla

slavit svátek svatého Zikmunda jako zemského patrona. Nebylo také náhodou,

že Karlův druhorozený syn dostal jméno Zikmund.

Mimo Prahy se nachází ostatková schránka v klášteře sv. Mořice ve Švýcarsku,

který král Zikmund zakládal a kde také pobýval. Jeho relikvie jsou i na jiných

místech, ale Praha si tohoto burgundského krále doslova osvojila. A není také

náhodou, že největší zvon v zemi, zavěšený ve svatovítské katedrále, se jmenuje

Zikmund.

Zikmund je patronem českého národa, Cremony a druhým patronem Mnichova,

pomocníkem proti bahenní zimnici, proti potížím s kýlou a přímluvcem

kajícníků.

Zikmundův svátek se světí 1. května.


33

7. ZÁZRAČNÝ OBRAZ PANNY MARIE KLATOVSKÉ

V kostele Narození Panny Marie v Klatovech je obraz, kterému je přičítána

zázračná moc. Z čela Panny Marie tekla krev a od té doby prý pomáhá

párům, které marně touží po dítěti a také nastávajícím matkám. Tato

událost se každoročně připomíná konáním poutí, při které je obraz nesen

v čele průvodu ulicemi Klatov.


34

Obraz Panny Marie, která chová na klíně malého Ježíše, pochází ze severní

Itálie. Nedaleko jezera Lago Maggiore v údolí Vegezzo. Tam se nachází

vesnička Re, která náleží k Navarské diecézi. Tady stál kostel zasvěcený

svatému Mauriccovi Na přední straně kostela je namalovaný výše zmíněný

obraz s latinský nápisem, který přeložený do češtiny znamená „V lůně

Matky sedí Moudrost“. Traduje se, že se dne 29. dubna 1494 stala tato

událost:

„Nevěřící muž jménem Jan Zukkopne po urážkách Panny Marie hodil kámen

na obraz a zasáhl čelo Matky Boží. Po úderu začalo čelo krvácet a tento jev

trval 18 dnů. Značné množství lidí, včetně místního duchovního, který nechal

krev téci do sklenky, podává svědectví o pravdivosti. Sklenka s krví je dosud

uložena na důkaz této události. A je uctívána v nově postaveném kostele na

místě původního, ze kterého je zachováno průčelí v hlavním oltáři s obrazem.

Tento kostel v Re se stal poutním místem, v němž věřící dodnes ctí a prosí

Pannu Marii za vyslyšení jako prostřednici milostí.“

Obraz byl uctíván a tak není divu, že bylo zhotoveno mnoho kopií. A jedna

z nich se dostala do Klatov kolem roku 1650. Kominík Ritcolti z Re šel do

světa za prací. A usadil se v Klatovech. Jako dědictví po rodičích dostal

obraz. V Klatovech se oženil Manželé adoptovali dceru, která se jmenovala

Anna Rymerová. Provdala se za krejčího Ondřeje Hiršbergera. Po rodičích

zdědili obraz, ke kterému jako oni chovali velkou úctu. Přišla neúroda,

války, začalo ubývat krejčovské práce... Manželé začali prodávat, co se

dalo, ale obrazu se zbavit nechtěli. Byl pro ně útěchou v neutěšených

časech. Nakonec došlo i na obraz. Nabídli ho známému faráři. Zdálo se, že

prodej obrazu je mařen nemocemi dětí, u kterých museli setrvávat. Při

modlitbách u obrazu dne 8. července 1685 Ondřej Hiršberger spatřil

krůpěje krve, která prýštila z rány na čele. Ondřej na to upozornil

duchovního P. Vojtěcha Stodlara a ten nařídil, aby byl obraz odnesen do

děkanského kostela.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist