Kniha:
Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou
Autor:
Peter Wohlleben
Ihned také k odběru: Brno
Kdy zboží dostanu
TIŠTĚNÁ
ELEKTRONICKÁ
| Nakladatelství: | » Knihy Kazda |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Počet stran: | 227 |
| Rozměr: | 207,0x137,0x27,0 mm |
| Vydání: | 1. vydání |
| Spolupracovali: | přeložila: Marie Voslářová |
| Skupina třídění: | Životní prostředí a jeho ochrana |
| Hmotnost: | 0,342kg |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | Pevná s přebalem lesklá |
| Umístění v žebříčku: | 634. nejprodávanější kniha za poslední měsíc |
| ISBN: | 978-80-88316-41-1 |
| EAN: | 9788088316411 |
Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení.
Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou - toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.
- Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?
- Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?
A z druhé strany:
- Je možné, že stromy dýchají?
- Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?
- A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?
Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl - díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat "dlouhý nos".
Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu.
Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují - a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.
(ohromující zjištění o 7 lidských smyslech, srdečním tepu stromů a otázce, zda mají rostliny vědomí)
