načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Tajemná místa naší země – Petr Dvořáček

Tajemná místa naší země
-12%
sleva

Kniha: Tajemná místa naší země
Autor: Petr Dvořáček

Poznejte renesanční Čechy jako ráj alchymistů, v dobách baroka přihlížejte příchodu ďábla a pozorujte planoucí hranice s čarodějnicemi. Nechte se přitáhnout tajemstvím. Nakladatelská anotace. Kráceno. Vydejte se na místa pravěkých svatyň ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 237
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Rubico
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 138
Rozměr: 235,0x235,0x15,0 mm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Vlastivěda Česka a Slovenska
Hmotnost: 0,74kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem lesklá
Novinka týdne: 2016-44
Datum vydání: 201611
ISBN: 978-80-7346-210-9
EAN: 9788073462109
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poznejte renesanční Čechy jako ráj alchymistů, v dobách baroka přihlížejte příchodu ďábla a pozorujte planoucí hranice s čarodějnicemi. Nechte se přitáhnout tajemstvím. Vydejte se na místa pravěkých svatyň pohanských bohů, na místa spojená s počátky křesťanství a jeho boje s pohanskými démony, na místa zázračných skutků světců, nebo tajných rejdů templářů ve středověku.

Popis nakladatele

Jsou místa, která mají v sobě něco zvláštního, zneklidňujícího.

Může to být dávnými událostmi, které jsou již skoro zapomenuty.

Vydejte se na místa pravěkých svatyň pohanských bohů, na místa spojená s počátky křesťanství a jeho boje s pohanskými démony, na místa zázračných skutků světců, nebo tajných rejdů templářů ve středověku.

Poznejte renesanční Čechy jako ráj alchymistů, v dobách baroka přihlížejte příchodu ďábla a pozorujte planoucí hranice s čarodějnicemi.

Nechte se přitáhnout tajemstvím.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Petr Dvořáček - další tituly autora:
 (Mapa knižní)
Historická města České republiky -- Malá obrazová encyklopedie Historická města České republiky
Putování po hradech a zámcích - Nový úplný průvodce Čechy, Morava, Slezsko Putování po hradech a zámcích
To nejzajímavější z měst a obcí To nejzajímavější z měst a obcí
Zajímavosti z naší historie - Události a osobnosti našich zemí Zajímavosti z naší historie
 (Mapa knižní)
Krásy naší země Krásy naší země
Posvátná místa zemí Koruny české II. Posvátná místa zemí Koruny české II.
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jsme malá země, není mnoho věcí, které by u nás bylynejvět

ší. Můžeme se však pyšnit největším upířím pohřebištěm ve střední Evropě, které je zařazeno i mezi deset nejvýznamnějších „upířích památek“. Tímto pro nemrtvé tak významným místem jsou Čelákovice, město na Labi, kousek od Prahy. Upíří hroby zde odkryli a zdokumentovali archeologové. A jak poznali, že jde o ostatky upírů? To je snadné. Upíři nebyli pohřbíváni po křesťanském způsobu. Bylo třeba na nich vykonat ochranná opatření, která jim měla zabránit vstát z hrobu a vypravit se za krví. A právě stopy takových nezvyklých zásahů a speciálního pohřebního ritu objevili archeologové na čelákovickém pohřebišti.

Čtrnáct upírů

Čelákovice jsou město starého za

ložení. Místo bylo obýváno už v pravěku a v raném středověku zde vzniklo slovanské hradiště. V jeho areálu byla v 10. století založena dřevěná tvrz, později nahrazená kamennou a postupně přestavěná do dnešní podoby. O stáří a významu města svědčí i románský kostel z konce 12. století. V tak intenzivně osídleném místě se dalo počítat s nálezy téměř kdekoliv.

Proto ani majitele zahrady, kde se při

výkopu vodovodu v roce 1966 objevily lidské kosti, nález nepřekvapil. Přivolaný lékař konstatoval, že jde o velmi staré ostatky, a pak už dostali slovo archeologové. Pozemek byl původně polem a už v 18. století se mu říkalo „Mrchovláčka“. Zřejmě se tu při vláčení a orání občas objevily kosti. Také při stavbě rodinných domů v roce 1950 byly nalezeny kosti, a jak se později ukázalo, narušeny tři hroby zvláštního pohřebiště. Tehdy se tím nikdo nezabýval, kosti byly znovu uloženy do země na místním hřbitově.

Brzo po zahájení záchranného výzkumu se ukázalo, že pohře

biště souvisí s raně středověkým nebo ještě starším slovanským osídlením. V blízkosti leželo hradiště, tvrz i románský kostel a už dříve tu byla odkryta pohřebiště z této doby. V první fázi se našlo jedenáct

hrobových jam s kosterními pozůstatky dospělých osob. Od počátku

bylo jasné, že se nejedná o běžné řadové pohřebiště. Závěr byl jasný

 jde o pohřby s projevy vampyrismu. Pohřbeno bylo čtrnáct upírů,

s dříve narušenými hroby a ostatky nalezenými v zásypech pak cel

kem dvacet lidí. Všechny kostry náležely mužům ve věku 20 až 60 let.

Jak se pozná upír?

Jak tehdy lidé poznali, že mají co do činění s upírem? Čím se

takový člověk vyznačoval? V podstatě byla podezřelá každá odliš

nost. Člověk psychicky nemocný, zdánlivě

mrtvý, ale třeba i jen zvláštního vzhledu,

se srostlým obočím, nápadnými zuby

nebo se zuby od narození, neobyčejného

tvaru hlavy či pigmentovými skvrnami na

kůži. Po smrti upíra prozrazovalo, pokud

se nedostavila dost rychle a výrazně rigor

mortis, posmrtná ztuhlost. S odlišností

byly prostě vždycky nepříjemnosti.

Křesťané od 10. století pohřbívali své

mrtvé na hřbitovech v pravidelných řadách

za sebou. Zemřelí byli pochováni v nataže

né poloze naznak, s rukama podél těla, hla

vou k západu. Pokud bylo tělo uloženo jinde

a jinak, musel k tomu být vždy vážný dů

vod. Ochranných prostředků proti mrtvým

podezřívaným z vampyrismu byla celá řada.

Tělo bylo nerituálně uloženo na boku nebo na

břiše tak, aby nebožtík neviděl na východ slun

ce. Nohy i ruce byly svázány, ústa ucpaná, tělo

zatíženo kameny, probito kůlem nebo přibito hřeby k dřevěné desce,

opáleno. Používalo se i různých bylin, které však nelze archeologicky

zjistit. Někdy se ochranná opatření ještě po čase stupňovala (zřejmě

tehdy, když vznikla domněnka, že první stupeň neúčinkuje a mrtvý

škodí), hrob byl otevřen a hlava oddělena od těla, případně přemístě

na jinam. Často se totéž dělalo i s končetinami. Všechny tyto postupy

byly doloženy i na ostatcích nalezených v Čelákovicích. Pohřebiště

bylo datováno do konce 10. až prvé poloviny 11. století. Tedy již do

mladšího hradištního období, ne však ještě zcela křesťanského.

 

110


Čelákovická tvrz a románský kostel svědčí o stáří města. Upíří pohřebiště leželo nedaleko tohoto jádra slovanského osídlení.

Podle neobvyklého uložení těl a stop po ochranných opatřeních byl v jednom

z čelákovicíkých pohřebišť identifikován hřbitov upírů. S dvaceti pohřbenými těly

patří k největším, protože jinde jde obvykle o ojedinělé pohřby.

Kostnice při kostele sv. Mikuláše v obci Nížkov jihozápadně

od Žďáru nad Sázavou patří k těm větším, přestože je to v malé vsi překvapující. Má ovšem pohnutou historii, která přítomnost ostatků až osmi tisíc mrtvých vysvětluje. V roce 1709 byla postavena původně jen pro místní potřeby, protože zdejší hřbitov jako mnohde jinde už nestačil a nebylo kam ho rozšířit. Kostnice měla vyřešit problém s pohřbíváním na dlouhou dobu. Nikdo ovšem tehdy netušil, jak brzo se zaplní a za jak tragických okolností.

Válečný tanec smrti

Jak už to v historii bývá, přispěly

k tomu dvě největší pohromy těch pohnutých dob – válka a nemoci. Začalo to za války o habsburské dědictví, která propukla v roce 1740. Tehdy byly v Nížkově i na jiných místech v okolí zřízeny polní lazarety. Sem byli sváženi ranění císařští, ale i Francouzi, Sasové, Prusové a Bavoři. Prý jich tu bylo na šedesát tisíc. Vojáci umírali na zranění a jejich následky, byli uloženi provizorně a péče o ně byla nedostatečná. V takových podmínkách musela nakonec vypuknout epidemie. Neví se, která z nakažlivých nemocí kosících v těch dobách desetitisíce lidí to byla, nejspíš tyfus nebo cholera, ale z vojáků, kteří vyvázli z válečných hrůz, ji přežil jen málokdo.

Místo nebylo pro živé ani

pro mrtvé. Pohřbívalo se narychlo, bez obřadu, často do hromadných hrobů a kdekoliv to bylo možné. Přesto zůstávali mrtví ležet i nepohřbeni, což vedlo

k dalšímu šíření nemocí. Část ostatků obětí této i další sedmileté vál

ky (175663), celkem kosti snad až osmi tisíc lidí, však byla později

přemístěna do nížkovské kostnice. Byly to převážně ostatky vojáků,

ale i žen a dětí z vojenského doprovodu a také místních obyvatel. Po

věst praví, že do hranic je srovnal slepý mládenec.

Lebka pro štěstí

Stavba půdorysu čtverce o stranách 6 x 6 metrů

má dvojité zdi, což zajišťuje stálou vlhkost vzduchu pří

znivou pro zakonzervování kostí. Vzácně dochovaný

interiér je i dnes k vidění téměř beze změny včet

ně pozoruhodné výmalby, do níž jsou zakom

ponovány nápisy připomínající pomíjivost

pozemského života. V rozích jsou až pod

strop narovnány čtyři mohutné hranice

kostí vysoké 2,5 metru se základnou 2

x 2 metry. Kosterní pozůstatky se dík

příznivým podmínkám zachovaly

v dobrém stavu. Jedna z lebek nese

stopy častých doteků  je ohlazená

rukama návštěvníků. Nese totiž sto

py zhojené sečné rány a dotek podle

pověsti přináší štěstí, které měl kdysi

i neznámý voják. I jeho ovšem po

čáteční štěstí opustilo, když podlehl

nemoci společně s ostatními.

Mezi tajemství obce se řadí

i zdejší podzemní chodby, prý úniko

vé cesty z kláštera. Dosud však ne

byly ani prozkoumány, natož zpří

stupněny. Památkou na osazenstvo

kláštera je i název obce  původně

Mníškov, později zkomolený do

dnešní podoby. Nížkovskou kostnici

a kostel svatého Mikuláše si mohou

návštěvníci prohlédnout o pouti a ji

ných svátcích nebo i jindy po domlu

vě na obecním úřadě nebo na faře.



122


Kosti jsou v nížkovské kostnici vyskládány do čtyř mohutných hranic v rozích místnosti. Zajímavá je i původní výmalba s nápisy upomínajícími na pomíjivost světského života a směřování k životu na věčnosti.

Nížkovská kostnice je přistavěna do zadní

části hřbitova při kostele sv. Mikuláše.

Mumie v raně gotické kryptě pod městským chrámem sv. Mi

kuláše v Jaroměři nejsou tak známé jako ty brněnské nebo klatovské.

Mimo jiné i proto že jaroměřská krypta je veřejnosti přístupná

jen výjimečně. O původu krypty se moc neví, její stáří však

naznačuje románské okénko pocházející patrně z 12. sto

letí. Samotný gotický kostel, který byl vybudován na star

ších základech, byl do dnešní podoby upraven

a zaklenut po požáru roku 1511. Mumie

jsou ovšem mnohem mladší, staré jen ne

celá tři století. Přestože jaroměřské mumie

lze vidět jen zřídka, nemůžeme toto místo

v našem putování vynechat. Nad vchodem

krypty si můžeme přečíst nápis: „Zemřeli

jsme v čase, žít budem ve věčnosti.“ Dobré

připomenutí, poštěstí-li se nám toto místo

navštívit, abychom vcházeli když už ne

s modlitbou, tak aspoň s pokorou.

Pohřebiště prominentů

Tělesné ostatky význačných

osobností z řad jaroměřských měš

ťanů sem byly ukládány jen necelé

půlstoletí, od roku 1734 do roku

1781, kdy josefínská reforma

pohřbívání ve městech (a tedy

i do krypt městských kostelů)

z hygienických důvodů zakáza

la.

K mumifi kaci pohřbe

ných těl došlo vlastně náhodou.

Nikdo tehdy netušil, že větrání

třemi nezasklenými okny krypty

v kombinaci s dalšími vlastnostmi

prostředí způsobí mumifi kaci ostatků.

Bylo zde postupně pohřbeno celkem jedenačtyřicet mrtvých, měšťa

nů nebo jejich rodinných příslušníků, mezi nimi také jedenáct dětí.

Uložení do krypty bylo prestižní záležitostí, ne každý si mohl

takový „luxus“ dovolit. Malované a vyřezávané rakve byly označeny

identifi kačními tabulkami se základními údaji – jménem, stručnou

charakteristikou, daty narození a úmrtí pohřbené osoby. Sice se za

chovaly, protože však byly od rakví odděleny, nelze dnes identi

fi kovat všechny ostatky. Leží tu třeba mumifi kovaná těla pri

mátorů města Václava Rinxe a Františka Miselia. Druhého

z nich provází při posledním odpočinku i žena a sedmnác

tiletá dcera pohřbená v hedvábných šatech. Do této

rodiny se přiženil i nejslavnější sochař české

ho baroka Matyáš Bernard Braun, který

pak vytvořil krásnou sochu Plačící ženy

podle své manželky oplakávající matku.

V kryptě leží i Řehoř Th ény, sochařův žák

a přítel.

Je tu pochována také druhá žena

Františka Smetany, otce skladatele Bed

řicha Smetany. Najdeme tu jaroměř

ského soudce, poštmistra, lékárníka,

lesmistra a samozřejmě několik kněží.

Zachoval se i oděv pohřbených a rakve

s nápisy. Na té purkmistrovské je napří

klad napsáno i toto: „Kdo již mě viděl

mrtvého, věř, že jsem byl, co ty jseš,

a pamatuj času každého, co já jsem, ty

budeš.“

Můžeme je vidět?

Krypta kostela sv. Mikuláše

byla roku 1928 otevřena, uklizena

a rakve s ostatky lépe uspořádány.

Od té doby ji lze čas od času na

vštívit. Veřejnosti je ovšem pří

stupná jen za výjimečných příleži

tostí, jako jsou třeba některé církevní

svátky. Zpřístupněna byla také v rámci

Dnů evropského dědictví nebo Noci kostelů. Vstup je omezen mimo

jiné i proto, že větší návštěvnický provoz by mohl ovlivnit klimatické

podmínky a přivodit zkázu mumií. Skupiny vážných zájemců si však

mohou domluvit i mimořádnou návštěvu.



132

O mumifikovaných tělech měšťanů a jejich rodin v kryptě pod jaroměřským

kostelem sv. Mikuláše veřejnost téměř neví. Podzemní pohřebiště totiž

nebylo nikdy na delší dobu zpřístupněno. Zdejší mumie můžete spatřit jen

výjimečně o svátcích nebo třeba v rámci Noci kostelů.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.