E-kniha: Tajemná místa nacismu – Milan Plch; Roman Plch

Tajemná místa nacismu

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Milan Plch, Roman Plch

Tajemná místa nacismu – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

3

Úvod

Hrdinní partyzáni, nebo jen nesourodé, ne příliš významné oddíly komplikující především život domorodému obyvatelstvu etonová pevnostní hradba a  odhodlání bojovat mohlo přinést zcela jiné dějiny, nebo když nás opustili spojenci, byla rezi nace nejrozumnějším řešením beznadějné situace outkový prezident v  rukou Adolfa Hitlera, nebo nešťastný člověk, který bránil tomu, aby nebylo mnohem hůř yhnání českého obyvatelstva ze udet naprosto ospravedlňuje odsun Němců po válce, nebo oko za oko, zub za zub nepatří do civilizovaného světa Nejvýznamnější evropská akce proti okupantské moci, nebo zbytečný atentát, který stál mnoho životů nevinných Osvobození ze západu přineslo jinou svobodu než z východu e nacismus dávno mrtvou a výhradně historickou záležitostí, nebo dodnes velmi aktuální téma omby padající z naší oblohy decimovaly nepřítele, nebo šlo o zbytečné ztráty lidských životů

Kontroverzí bychom našli celou řadu. Odpovědi nejsou jednoduché ani jednoznačné. Tato kniha vás zavede na místa spojená s  jedním z  nejtěžších období našich dějin. Na místa obecně známá, která se vám budeme snažit přiblížit i s jejich méně známými osudy a záhadami, mnohdy dodnes neobjasněnými. Na místa méně známá i zcela neznámá, jejichž množství je udivující. Zkusíme vám přiblížit osudy několika osobností a  na nich si přiblížit tenkou hranici mezi hrdinstvím a zradou. Připomeneme si místa a události, které by nás měly oslovovat i v současnosti. Místa a události, k nimž se můžeme hrdě hlásit, ale i ty druhé, které nenormální válečná doba přináší. Pochopíme-li je, dokážemeli je pojmenovat a vzít si z nich to podstatné do budoucna. Pak budeme hrdým samostatným národem, kterým nebude lehké manipulovat.

Ačkoliv od posledního a  největšího světového válečného kon iktu uběhlo již několik desítek let, neměli bychom zapomínat. Historii nezměníme ani přesto, že její výklad může mít velmi rozdílné pohledy. Druhá světová válka není výjimkou. Přestože naše země rozhodně nepatřila válečnými hrůzami k nejvíce postiženým, po stopách těchto událostí se můžeme směle vydat i dnes. A objevovat zapomenuté příběhy, osudy a tajemstvím dodnes opředená místa. Nechceme vykládat toto období, ale pozvat vás na dobrodružnou cestu poznání. Přiblížit i kontroverzně vykládané události z různých pohledů...

Při našich cestách jsme došli k poznání, jak hrdým národem bychom mohli být, a  přitom k  vlastní škodě mnohdy nejsme. A  přispěje-li k  tomu knížka, kterou držíte v rukách, alespoň malým dílkem, budeme rádi.

Příjemnou cestu za poznáním vám přejí

autoři

Praha

Praha

Praha nabízí prohlídku zajímavých muzejních

expozic, ať už jde o Národní památník na Vítkově

nebo skvělé letecké muzeum na letišti Kbely.

Připomenout si můžete smrt Jana Opletala,

ale i méně známou oběť Václava Sedláčka.

Nejvýznamnější událostí během nacistické okupace

se stal atentát na zastupujícího říšského protektora

Reinharda Heydricha, přestože po něm následoval

teror. Smrt hrdinů parašutistů, ale i obyčejných lidí,

kteří jim pomáhali, připomíná Národní památník

hrdinů heydrichiády v pravoslavném kostele

sv. Cyrila a Metoděje. Smutné osudy vám představí

památník na Kobyliské střelnici, sekyrárna Pankrác

nebo Petschkův palác, za nacistické okupace sídlo

gestapa. Pominout nelze ani tragické bombardování

města. Tajemstvím je do dnešních dnů obestřeno

pražské podzemí s nacistickými továrnami Bronzit

a Eulálie. Po stopách konce války spjaté především

s Pražským povstáním můžete vyrazit k budově

rozhlasu nebo na Olšanské hřbitovy. A dobrodružnou

válečnou událost zase připom ene pomník kapitána

Morávka. Transporty do nenávratna především

židovského obyvatelstva probíhaly z nádraží Bubny.

Tragický konec války přineslo nesmyslné nacistické

vraždění v Úsobské ulici.

6

Národní památník hrdinů heydrichiády

Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje ukrývá památník operace Anthropoid

a hrdě připomíná osudy všech obyčejných občanů, kteří parašutistům pomáhali

a  zaplatili za to svými životy. Tam v  podzemní kryptě se ukrývalo sedm

parašutistů. Od roku 2010 nová expozice, kterou spravuje Vojenský historický

ústav, představuje řadu unikátních autentických předmětů, najdete zde busty

všech parašutistů s jejich životopisy a ke zhlédnutí je zajímavý audiovizuální

program.

V brzkých ranních hodinách 18. června 1942 obklíčily německé ozbrojené

složky včetně jednotek SS kostel. Po vniknutí dovnitř se strhla dvě hodiny

trvající přestřelka s částí parašutistů hlídkujících na kůru. Ostatní parašutisté

ukrytí v podzemní kryptě museli dále čelit vhazování slzotvorných a ručních

granátů okénkem z  ulice, došlo i  na pokus o  vyplavení vodou. Časem se

nacistům podařilo prorazit do krypty druhý otvor z kostela a strhl se další boj.

Na jeho konci, když obráncům docházela munice, se zbylí čtyři (Gabčík, Valčík,

Švarc a  Hrubý) sami zastřelili. Na výzvy Němců, aby se vzdali, odpověděli

jednoznačně Nevzdáme se Nikdy Jsme Češi V boji padli tito parašutisté

Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý,

Jaroslav Švarc. 6

Pamětní deska parašutistům u krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje

7 Informace:

rodní pam tník hrdin heydrichi dy esslova 9a, 120 00 raha 2 973 204

951 museum@army.cz www.vhu.cz/muzea/ostatni-expozice/krypta/ tevírací doba expozice: celoročně, od března do října denně mimo pondělí, od listopadu do února denně mimo neděle a pondělí zdarma 50 4 33.409 , 14 25 2.73

Operace Anthropoid

Po odvolání stárnoucího říšského protektora Konstantina von Neuratha na zdravotní dovolenou v září 1941 jeho místo zaujal jako zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich, jeden z  nejmocnějších nacistů Německé říše. Ihned vyhlásil stanné právo, začala velká vlna zatýkání a soudů, vlna teroru a strachu. Londýnská exilová československá vláda naplánovala jako odvetnou akci zabití Heydricha nebo Karla Hermanna Franka. Operace dostala krycí název Anthropoid a vycvičení parašutisté byli vysazeni na našem území v noci z 28. na 29. prosince 1941 společně s výsadkem Silver A a Silver B. Po několikaměsíčním získávání informací, s  nimiž vydatně pomáhali odbojáři, se parašutisté rozhodli pro zastřelení Reinharda Heydricha, který jezdil automobilem z Panenských Břežan, kde se usadil, do Prahy bez ozbrojeného

7

Pomník k uctění parašutistů, kteří na tomto místě smrtelně zranili Reinharda Heydricha

8

doprovodu. 27. května 1942 v prudké zatáčce v Holešovicích musel vůz Mercedes přibrzdit. Toho využil Jozef Gabčík, zamířil na vůz svým samopalem Sten MK.II, který se však zasekl. Janu Kubišovi se povedlo hodit upravenou bombu, jejíž střepiny zasáhly Heydricha. Parašutistům se podařilo uprchnout. Zastupujícího říšského protektora převezli do nemocnice, kde 4. června zemřel na otravu krve. Následovalo kruté období stanného práva, zatýkání, výslechů a poprav, které si vyžádalo více jak 1 400 popravených, vypálení obcí Lidice a Ležáky a také hledání úkrytu parašutistů. Odehrál se tak u nás atentát na nejvyššího představitele Německé říše za celé období války. Teprve po tomto činu vlády Velké Británie a Francie provedli zneuznání mnichovské dohody z roku 1938.

Na místě atentátu (křižovatka ulic Zenklovy a V Holešovičkách se výrazně proměnila) stojí pomník tří postav s  roztaženými pažemi (dva parašutisté a jeden pomocník odbojář) na vysokém pylonu. Informace:

www.fronta.cz/kalendar/atentat-na-zastupujiciho-risskeho-protektora-r-hey- dricha Pomník: N 50°7.06950‘, E 14°27.91113‘

Chrám sv. Cyrila a Metoděje

9

Víte, že...

Americký generál George Smith Paton po válce na otázku „Proč se americká armáda musela na Plzeňsku zastavit a proč neosvobodila Prahu,“ kam by dorazila o několik dnů dříve než Rudá armáda, odpověděl: „To vám mohu říct docela přesně. Protože nám bylo nařízeno ji neosvobozovat.“ Armádní muzeum Žižkov Budova z 20. let minulého století postavena jako Památník legionářů sloužila jako muzeum naší armády. Od roku 2020 se otevře po rekonstrukci nová expozice věnovaná minulosti vojenství s důrazem na český prostor.

Armádní muzeum U Památníku 2, 130 05

Praha 3 Žižkov 973 204 951 museum@ army.cz www.vhu.cz od roku 2017 uzavřeno z důvodu rekonstrukce zdarma

N 50°5.24615‘, E 14°26.69795‘

Kobyliská střelnice Střelnice postavená koncem 19. století sloužila nejen tomuto účelu, ale také jako výletní místo Pražanů. Od roku 1939 ji zabral wehrmacht pro výcvik vojska i českého četnictva a policie. Po vyhlášení stanného práva zde probíhaly

popravy našich vlastenců, v období od 30. září

1941 do 7. května 1945 se tam vykonalo 755

poprav. Mezi popravenými byl třeba pplk. Josef

Mašín, spisovatel Vladislav Vančura, předseda

protektorátní vlády ing. Alois Eliáš i pravoslavní

duchovní, kteří poskytli úkryt parašutistům,

kteří zabili Reinharda Heydricha. Dnes tu

najdete upravené pietní místo jako Památník

protifašistického odboje. Přístupný je denně.

www.praha8.cz/Kobyliska-strelnice-Narodni-

kulturni-pamatka.html N 50°7.91170‘,

E 14°27.71655‘

Petschkův palác – gestapácká „Pečkárna“

Reprezentativní moderní bankovní dům si rodina

Petschkova nechala postavit ve druhé polovině

20. let minulého století. Před svou emigrací

před nacisty budovu prodala československému

státu. Za války zde sídlilo gestapo (Gehaime

Staatspolizei) a probíhaly zde výslechy

zadržených a vězněných. Po drobné přestavbě

v suterénu vznikl tzv. Biograf, místnost, v níž

na lavicích za sebou museli zatčení sedět mlčky

s rukama na kolenou. Zbudováno bylo také

několik malých vězeňských cel. Právě z těchto

prostor odváděli nacisté vězněné k výslechům.

Památník obětem na Kobyliské střelnici

Interiéry Petschkova paláce rozhodně stojí za návštěvu,

mimochodem několik odbojářů vyšetřovaných zde

gestapem volilo smrt skokem z tohoto místa

10

V současnosti tam sídlí expozice poněkud kontroverzního Svazu bojovníků za svobodu. Její provedení věnující se uctění památky perzekuovaných má bohužel i své slabiny a nepochybně by si takové místo zasloužilo lepší prezentaci a přístupnost. Samotný palác dnes slouží Ministerstvu průmyslu a obchodu. Několikrát ročně lze absolvovat komentovanou prohlídku celého paláce.

Svaz bojovníků za svobodu Politických

vězňů 931/20, 110 01 Praha 1 224 262 874

csbpraha@volny.cz www.zasvobodu.cz

individuálně, pracovní dny a soboty po

objednání 7 dnů předem pro skupiny minimálně 5 osob zdarma N 50°4.88352‘, E 14°25.87393‘ Pankrácká sekyrárna Areál věznice Pankrác se v době nacistické okupace stal také popravištěm. Tři přestavěné místnosti číslo 32, 33 a 34 sloužily jako zasedací místnost, zvaná kvůli umístěné gilotině „sekyrárna“, a sklad rakví. Popravy se odehrávaly v úterý a ve čtvrtek asi po dvou hodinách, obvykle proběhlo pět až šest exekucí za den. Poslední poprava byla vykonána 26. dubna 1945. V noci z 29. na 30. dubna nacisté gilotinu rozložili, autem převezli na Karlův most a hodili do Vltavy, odkud byla po válce vylovena. Do sekyrárny umístili nálože, které už ale nestačili odpálit. Místnosti se podařilo přeměnit na Památník Pankrác, věnovaný původně jen obětem nacismu, od 90. let minulého století ale také památce obětí komunistického režimu. Pietní síň a expozice je přístupná pouze při vyhlášených akcích a je ve správě Vězeňské služby České republiky.

http://sporilov.info/view.

php?cisloclanku=2004113001 N 50°3.49578‘,

E 14°26.29003‘

Jan Opletal a Václav Sedláček

O tom, jak nacisté svůj režim na našem území

postupně přitvrzovali, svědčí velmi dobře

velká demonstrace k výročí založení republiky,

která proběhla 28. října 1939. O rok později by

taková akce naprosto nepřipadala v úvahu. I tak

represivní složky zakročily tvrdě a jejich střelba si

na místě vyžádala život dělníka Václava Sedláčka.

Václav byl pohřben na branickém hřbitově,

a protože nikdo z rodiny okupaci nepřežil, jeho

zpustlý hrob byl v roce 1965 zrušen. Druhá oběť

je daleko známější. Šlo o studenta medicíny Jana

Opletala. Ten byl postřelen do břicha a zemřel

11. listopadu. Jeho pohřeb se o čtyři dny později

stal další manifestací, jež se stala záminkou

k uzavření českých vysokých škol. Přes tisícovku

studentů bylo odvlečeno do koncentračního

tábora Sachsenhausen a devět studentů popravili.

Na popud této události se 17. listopad vyhlásil

Mezinárodním dnem studenstva. Místo, kde došlo

k zastřelení Václava Sedláčka a ke smrtelnému

postřelení Jana Opletala v Žitné ulici má osazenu

pamětní desku.

http://iforum.cuni.cz/IFORUM-2430.html

N 50°4.63247‘, E 14°25.54178‘

Pamětní deska na rohu Petschkova paláce

11

Národní památník Vítkov

Budova ze 30. let minulého století byla postavena k uctění legionářů. V listopadu 1942 budovu obsadila německá okupační správa, ke konci války tam měl sklady wehrmacht. K  úpravě expozice došlo po druhé světové válce, kdy se rozšířila o protifašistický odboj, komunistických dobách se tam pohřbívali pohlaváři režimu.

V trojlodním sále se nachází Slavnostní síň, které vévodí velký státní znak první

republiky dle návrhu akademického malíře Karla Svolinského, stěny i podlahu tvoří mramor. Dalším prostorem je Prezidentský salonek. V  střední síni je stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti, která se věnuje historicky přelomovým událostem: vzniku Československa 1918, Mnichovu 1938 a zániku republiky 1939, obnovení Československé republiky 1945, komunistickému převratu 1948, vzniku československé federace 1968 a pádu komunismu 1989. V Hlavní síni se sarkofágem měl být původně pohřben Tomáš Garrigue Masaryk. Dále tam stojí Kaple padlých, kolumbárium a po válce dostavěná Síň osvobození. V podzemí přibližuje expozice Laboratoř moci dobu komunistické totality. Pod jezdeckou sochou Jana Žižky, která stojí před památníkem, se nachází Hrob neznámého vojína, jenž byl po zničení nacisty obnoven. Informace:

N rodní pam tní ít o   am tní u 1900, 130 00 ra a 3 224 497 600

oncd@nm.cz .nm.cz la ni-strana Na sti te-nas Narodni-pamatni -na - it o e. tml celoročně, od dubna do října denně mimo pondělí a úterý , od listopadu do března denně mimo pondělí, úterý a  středy od 100 Kč do 149 Kč N 50°5.30645‘, E 14°26.98118‘

Jezdecká socha Jana Žižky před Národním památníkem Vítkov

12

Sir Nicholas Winton, skromný zachránce „Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout,“ tak odpovídal na dotaz, co ho vedlo k záchraně 669 židovských dětí, které se mu podařilo z okupovaného Československa převézt vlaky a umístit je do péče britských rodin. Nejvíce ho mrzelo, že poslední dohodnutý transport 1. září 1939 se mu už vzhledem k vypuknutí války nepodařilo vypravit. Sir Winton o svém skutku nemluvil a na dokumenty přišla náhodou až jeho žena na konci 80. let minulého století. Nicholas Winton následně obdržel řadu vyznamenání, BBC se podařilo připravit setkání s „jeho“ dětmi. Sir Winton zemřel v roce 2015 ve věku 106 let. Na pražském nádraží najdete hned

dva pomníky připomínající tuto událost, jeden

přímo na prvním nástupišti a druhý v hale.

http://zivotopis.osobnosti.cz/nicholas-

winton.php N 50°4.97403‘, E 14°26.14595‘

Pomník kapitána Morávka

Pomník kapitána Václava Morávka najdete na

Prašném mostě přibližně v místě, kde 21. března

1942 při přestřelce s gestapem vyhasl jeho

život. Morávek byl společně s Josefem

Balabánem a Josefem Mašínem členem

odbojové organizace Tři králové. Jako jediný

měl na starosti styk s tajným agentem A-54

Pavlem Thümmelem, který pracoval pro obě

strany, nicméně kontakty s naší kontrašpionáží

fungovaly už od roku 1936. Václav Morávek

po zatčení svých dvou kolegů stále pokračoval

v odbojové činnosti a věnoval se mimo jiné

vysílání zpráv. Gestapo Thümmela zatklo,

vedlo, ale strhla se střelba. Morávek se snažil

uprchnout, však s největší pravděpodobností

ho poblíž místa dnešního památníku gestapo

Na prvním nástupišti v odjezdové

hale stojí pomník siru Wintonovi

Pomník jednoho z nejvýznamnějších představitelů

odboje za druhé světové války kapitána Morávka

13

zastřelilo. Některé zdroje uvádějí, že se v zoufalé situaci zastřelil sám.

www.suchdolskenoviny.cz/2017/03/20/

pominky-kolem-nas-kpt-vaclav-moravek/

N 50°5.70943‘, E 14°23.75890‘

Letecké muzeum Kbely Areál historického letiště se stal sídlem jednoho z největších evropských leteckých muzeí. Slouží mu pět hangárů, sál pro výstavy, volné plochy a navíc dva hangáry umístěné v areálu staré Aerovky v Letňanech. Vystaveno je 128 letadel, kolem 50 motorů, výzbroj, výstroj, stejnokroje i vyznamenání. Expozice jsou členěny po jednotlivých časových etapách, pro nás je jistě nejzajímavější expozice Československé letectvo 1925–1938, v níž najdete například stíhací letoun Avia B-534 nebo dopravní Aero A-10. Další expozice nese název Letectvo za druhé světové války a v ní můžete vidět bitevní Iljušin Il-2m3, stíhací Lavočkin La-7, německý proudový Me-262B nebo německou řízenou

pumu Fritzx. Proudové letouny první generace

nabízí k prohlídce Avia S-92, britskou stíhačku

Gloster Meteor F Mk.8 nebo sovětský stíhací

letoun Jak-17. Řada exponátů je plně funkční

a při různých příležitostech a vyhlášených akcích

je můžete spatřit přímo ve vzduchu.

Letecké muzeum Kbely Mladoboleslavská

ulice, 192 17 Praha-Kbely 973 207 500

museum@army.cz www.vhu.cz

sezonně, od května do října zdarma

N 50°7.51992‘, E 14°32.22525‘

Bombardování Prahy a záhada omylu

První zaznamenané bombardování města

se odehrálo 15. listopadu 1944, kdy proběhlo

nahodilé shození pum na elektrárnu

v Holešovicích.Další tragédie přišla z nebe

14. února 1945. Chybou v navigaci v kombinaci

s nepříznivým oblačným počasím a silným

větrem včetně vysazení palubního radiolokátoru

hlavního navigátora se 62 bombardovacích

letounů B-17 8. letecké americké armády USAAF

Expozice leteckého muzea ve Kbelích

14

přiblížilo nikoli ke svému cíli, kterým měly být Drážďany, ale k Praze.

Vysvětlení, proč došlo k chybě v navigaci,

se uvěřit jistě dá, pochybnosti však vzbuzuje skutečnost, že piloti byli velmi dobře informováni o situaci v Drážďanech, které už předešlou noc bombardovaly britské letouny. Proč shazovali bomby na zcela nepoškozené město, asi navždy zůstane záhadou. Letecký poplach se podařilo vyhlásit teprve pět minut před náletem, navíc občané příliš možnosti bombardování nevěřili. O to tragičtější následky přišly. Nálet směřoval od Radlic směrem k Flóře. Zasaženy byly Pankrác, Nové Město, Vinohrady, Vršovice, Nusle a Žižkov. 152 tun pum zničilo 68 domů, na 2 500 dalších poškodilo, ale především si vyžádalo 701 lidských životů a 1 184 zraněných. Zasažen byl také například Faustův dům, klášter Emausy, Vinohradská synagoga a tři nemocniční objekty, vojenský cíl žádný.

Třetí bombardování se odehrálo 25. března

1945 a zasaženy byly zbrojní závody ČKD

(tehdejší BMM) ve Vysočanech a Libni a letiště

Kbely a Letňany. Zajímavá pamětní deska

obětem bombardování se nachází na budově

Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově

náměstí. Sestavena je ze střepin shozených

pum na Prahu a na destičce je vyryto 701 křížků,

které připomínají počet obětí.

www.vhu.cz/takhle-vypadala-praha-po-

nejvetsim-bombardovani-v-historii/ Pamětní

deska: N 50°4.39877‘, E 14°25.14338‘

Tajemné podzemní továrny Bronzit a Eulálie

V Branické skále probíhala historická těžba

vápence. Ke konci války v roce 1944 Němci

podzemí začali rozšiřovat pro výrobu elektronek

Philips. Tajná továrna získala název Bronzit

nebo též Agáve. V současnosti je podzemí

nepřístupné a vyklizené. Zkazky o zdejší výrobě

německého letounu ve tvaru létajícího talíře patří

pouze do světa legend.

Továrna Eulálie v Prokopském údolí má

mnohem zajímavější současnost. Celý areál

je oplocený, přísně střežený a zřejmě tam

se nachází jedno z řídících center v případě

válečného stavu. Po náletu v březnu 1945

se tam přesouvala část výroby pražské ČKD.

Bauvorhaben Eulalie s krycím jménem Kali

produkovala motory Praga do pohonných

jednotek. Délka tehdejších chodeb dosahovala

asi 700 metrů.

http://druhapraha.cz/tema/

Podzemn%C3%AD%20tov%C3%A1rna%20v%20

Branick%C3%A9%20sk%C3%A1le Bronzit:

N 50°2.53295‘, E 14°24.74413‘; Eulálie:

N 50°2.51612‘, E 14°22.36353‘

14

Pamětní deska obětem bombardování Prahy

15

4VE̪WOʣTSZWXʛRʧ

Už 4. května 1945 spontánně vyrazili Pražané do ulic města, strhávali německé nápisy a symboly, vyvěšovali české vlajky a došlo také k prvním střetům. Velitel západních vojsk Dwight D. Eisenhower nabízel sovětskému velení osvobození Prahy, nabídka byla odmítnuta. Povstání naplno vypuklo o  den později, kdy Československý rozhlas náhle začal vysílat pouze v českém jazyce. Zpočátku Němce situace zaskočila, poté začali stahovat posily včetně letectva, tanků a dělostřelectva. Boje se rozhořely především u rozhlasu. V ulicích zejména další noc začaly vyrůstat barikády (celkem asi 1 600), což byla jedna z mála možností obrany. Do povstání se totiž sice zapojilo na 10 000 občanů, ovšem jen slabá polovina z nich byla vyzbrojena. Příliš se neví to, že Karl Hermann Frank se snažil kontaktovat spojence a  dojednat kapitulaci. Německou delegaci, která byla tímto úkolem pověřena, však zajali povstalci. Na pomoc, předně na západní straně Prahy, se zapojila i Ruská osvobozovací armáda (Vlasovci), která však na základě tlaku z Moskvy byla z bojů odvolána už 7. května, tedy v den, kdy přišel německý útok. Až o den později se podařilo uzavřít kompromisní dohodu o kapitulaci a německá armáda se začala stahovat k americké zóně. V ranních hodinách 9. května dorazily do města první tanky Rudé armády, v tu dobu už bojovaly jen osamělé ostrůvky fanatických nacistů v  Dejvicích, na Pankráci a  na Zlíchově. Povstání mělo dvě hlavní velitelská centra. Alex pod velením generála Františka Slunéčka a zpravodajců generála Kutlvašra. Centru Bartoš velel podplukovník František Bartoš. 4. května se všechny složky sjednotily pod Českou národní radu v čele s profesorem Albertem Pražákem. Povstání si vyžádalo 1 700 mrtvých Čechů, vojáků Rudé armády padlo v Praze 30. Informace:

http ahmp z povstani rozh as z itvaorozh as povstani zprava

zajimavosti-prazskeho-povstani--1482057

15

Budova rozhlasu se stala místem s nejkrvavějšími boji Pražského povstání

16

Víte, že...

Vojenského velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašra po komunistickém převratu vyhodili z armády, zatkli a odsoudili na doživotí. Aby to nebylo málo, věznili ho v Leopoldově společně s německým generálem Rudolfem Toussaintem, který v době povstání stál na druhé straně „barikády“. Oba generálové si ovšem jako vojáci porozuměli, debatovali spolu a hráli šachy. Boje o Československý rozhlas Připomeňte si obecně známé volání rozhlasu ze studia ve Vinohradské třídě o pomoc: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Československému rozhlasu! Vraždí tady české lidi!“

Ale připomeňme si i méně známe skutečnosti.

Ještě před vypuknutím povstání se podařilo i přes přísné kontroly vojáků SS u vchodu do budovy pronést československou vlajku a spojenecké vlajky. Podařilo se to hrdinným uklízečkám, přičemž přistižení by pro ně znamenalo smrt.

Do roku 1948 mělo sdružení Bojovníci

rozhlasu 1 102 členů. Po Únoru jich bez ohledu na to, že bojovali za osvobození, vyškrtli 468. Jejich jména pak zmizela z pamětní desky ve vstupní hale. V současnosti je tam

už zase najdete a navíc Vojenský historický

ústav za pomoci Českého rozhlasu stále pátrá

po dalších... Na budově Rozhlasu ve Vinohradské

1409/12 najdete pamětní desky.

www.rozhlas.cz/archiv/1945/

N 50°4.71888‘, E 14°26.06490‘

ROA i Rudá armáda na Olšanských hřbitovech

Náš největší hřbitov má také svoji vojenskou

část. V ní nemalou plochu zabírají hroby padlých

ve druhé světové válce. Nacházejí se tam britské

válečné hroby Commonwealthu (264 hrobů

vojáků, námořníků a letců), čestné pohřebiště

rudoarmějců (429 hrobů), pohřebiště obětí

Pražského povstání, hroby a pomník padlým

západním československým letcům a pohřebiště

vojáků Ruské osvobozenecké armády ROA

(189 mrtvých).

www.zizkov.info/kategorie/zajimava-mista-

olsanske-hrbitovy/ N 50°4.93055‘,

E 14°28.43455‘

Nesmyslný masakr v Úsobské

Jedna z částí Prahy, ve které fanatičtí příslušníci

jednotek SS řádili až do posledních momentů

války, se stala Praha 4. V podvečer 6. května

1945 se civilní obyvatelé domu č. p. 255

v Úsobské ulici ukryli před boji v ulicích do

sklepů. Opilí esesáci je přepadli a bezhlavě

začali střílet. Zůstalo tam 37 mrtvých.

O neuvěřitelné krutosti svědčí i to, že zastřelili

také německou těhotnou ženu prosící je na

kolenou i to, že do mrtvých ještě dále bodali,

následně vyrabovali byty, které pak zapálili.

Na zahradě domu č. p. 254 postříleli dalších

Hroby vojáků Commonwealthu

17

16 lidí. I přes poválečnou snahu se pachatele nepodařilo vypátrat. Ulice dnes nese název Obětí 6. května a najdete na ní dvě pamětní desky, které připomínají tyto události.

www.rozhlas.cz/bitvaorozhlas/povstani/_

zprava/masakr-v-usobske-ulici--1468045

N 50°2.74005‘, E 14°26.73167‘

Zámeček Jenerálka Neobarokní zámeček Jenerálka, za první republiky domov legionářů invalidů, se po atentátu na Reinharda Heydricha stal domovem pro zhruba padesát dětí českých odbojářů vězněných v koncentračních táborech nebo popravených. Panoval tam přísný režim a úplná izolace, dokonce došlo k uzavření části Šáreckého údolí. Děti převezli v dubnu 1944 do internačního tábora ve Svatobořicích. Karl Hermann Frank tam koncem války shromáždil naše vězněné politiky, po nichž chtěl, aby se následně ujali správy země. V rámci Pražského povstání se je podařilo 7. května 1945 osvobodit. Na zámečku, který je v soukromém vlastnictví a je nepřístupný, najdete pamětní desku.

www.sestka.cz/index.php?clanek=3349

N 50°6.35347‘, E 14°21.10323‘

Památník čs. letcům Klárov Bronzový dvoumetrový okřídlený lev, dar britské komunity v Čechách, vytvořil britský sochař Colin Spofforth. Připomíná službu 2 402 Čechů a Slováků v řadách Britského královského letectva za druhé světové války. Slavnostního odhalení se zúčastnil i vnuk Winstona Churchilla Nicholas Saames. Instalace vyvolala spory

o jeho umístění mezi památkáři, Prahou

1 i magistrátem, které se podařilo teprve

v nedávné době urovnat.

www.rozhlas.cz/krajane/fotogalerie/_zprava/

v-praze-byl-odhalen-pamatnik-cs-valecnym

letcum--1365427 N 50°5.45555‘,

E 14°24.62745‘

Jákobův žebřík a Památník ticha

Přibližně 50 000 našich židovských spoluobčanů

na pražském nádraží Bubny nastupovalo za

války do transportů do ghett, koncentračních

a vyhlazovacích táborů. Po válce z tohoto

nádraží probíhaly odsuny německého

obyvatelstva. Památník Šoa, Památník

ticha, by měl navždy připomínat nejen oběti

všech válečných deportací, ale také stigma

organizátorů a pasivní přihlížení mlčící

většiny. Památník je postupně budován. Před

nádražní budovou stojí od roku 2015 Jákobův

žebřík, pomník nazvaný Brána nenávratna,

dvacetimetrové kolejové pole mířící do nebe.

Autorem je sochař Aleš Veselý.

Památník ticha Bubenská 177/8b, 170 00

Praha 7 info@bubny.org www.bubny.org

N 50°6.15097‘, E 14°26.28473‘

Hroby vojáků Rudé armády

Střední

Čechy

Střední Čechy

Poslední větší bojová operace druhé světové války

v Evropě proběhla na Příbramsku, kam se můžete

vydat k památníku. Na území středních Čech se

nacházely dva zajímavé vojenské prostory, které se

otevřely veřejnosti –  zatímco v Milovicích nastal

mohutný rozvoj, centrální část Brd se stala chráněnou

krajinnou oblastí, která nabízí při pěší nebo

cykloturistice také řadu vojenských památek a stop

po období druhé světové války. Jedno z největších

a nejlepších evropských vojenských muzeí se nachází

v bývalých kasárnách nedaleko Lešan. A o blast

kolem řeky Sázavy ukrývá další zajímavosti. Třeba

dosud marně hledaný záhadný Štěchovický poklad,

bývalé cvičiště vojsk SS na Neveklovsku, tunely

na železniční trati známé jako Posázavský pacifi k

s válečnou výrobou nebo fi lmový most u Remagenu

v Davli. Vydat se můžete po stopách méně známého

rozvědčíka v údolí Berounky nebo si projít Pražskou

čáru, linii lehkého opevnění, která měla chránit

Prahu před nacistickým útokem. Prohlédnout si,

i když zatím pouze z exteriéru, můžete rodný statek

generála Mašína v Lošanech na Kolínsku. A vynechat

byste neměli památník vypálených Lidic, jehož

multimediální moderní expozice ve vás jistě zanechá

hlubokou stopu.

20

Vojenské technické muzeum Lešany

Prostory bývalých dělostřeleckých kasáren mezi Krhanicemi a  Lešany využil Vojenský historický ústav pro expozici Vojenského technického muzea. Jedná se o jednoznačně největší a nejzajímavější zařízení tohoto druhu u nás. V halách i na volných plochách tam můžete vidět přes 700 exponátů – tanky, kanony, raketovou techniku, motocykly, automobily, vojenská vozidla i  železniční techniku. Unikátní je sbírka armádních vozidel z období první republiky, záběr muzea pokrývá však období od roku 1890 po současnost. V muzeu probíhá i řada akcí, z nichž nejznámější a nejnavštěvovanější je Tankový den, který se koná každoročně koncem srpna nebo začátkem září. Expozice muzea: • Hala 1 – období 1918–1938 – unikátní kolekce vozidel Praga AV, Škoda 903,

Tatra 26/52, tančík MU-4 z plzeňské Škodovky;

• Hala 2 – období 1939–1943 – protektorátní produkce našich zbrojovek, lehký

tank LT vz. 38, připomínka bojů našich vojáků v Africe;

• Hala 3 – období 1944–1945 – dioramata bojů na východní frontě, sovětská

a  německá technika, např. raketomet Kaťuša BM-13, osvobození

Plzně americkou armádou, tank Sherman M4A1; • Hala 4 – období 1945–1950; • Hala 5 – období 1950–1962; • Hala 6 – Ostravská operace – skvěle zpracovaná interaktivní expozice,

postupujete zákopem a za zvukových a světelných efektů se ocitnete

přímo uprostřed boje;

• Hala 7 – protiletadlové dělostřelectvo – včetně kanónů z druhé světové války; • Hala 8 – děla systému Škoda z let 1890–1935; • Hala 9 – expozice spojovacího vojska; • Hala 10 – expozice raketového vojska. Přístřešky a volná prostranství – železniční vojsko prezentuje velitelský vůz německého obrněného vlaku BP42, dva vagóny k  dopravě munice pro obří německé kanóny Dora a Gustav ráže 800 mm Informace:

Vojenské technické muzeum Lešany Lešany, 257 42 Krhanice 943 296 161

muzeum@army.cz; www.vhu.cz/muzea/zakladni-informace-o-vtm-lesany sezonně, v červenci a srpnu denně mimo pondělí, v červnu a září jen o víkendech zdarma Mapa KČT č. 38, 40; GPS: N 49°51.29783‘, E 14°32.66632‘ SS Truppenübungsplatz Beneschau V rámci projektu germanizace českého prostoru plánovaného od roku 1939 došlo v roce 1942 k velkému vysídlení místního českého obyvatelstva. Vysídlení probíhalo v pěti etapách a týkalo se 65 obcí na Benešovsku, Neveklovsku a Sedlčansku. Dotklo se tak více než 30 000 obyvatel, část z nich pracujících na statcích však v oblasti zůstala. Cílem se stalo vytvoření německého mostu mezi Litoměřicemi a Prahou a německými ostrovy kolem Jihlavy, Brna a Olomouce. Prostor využívala vojska Waffen SS jako cvičiště. Fungovala tam ženijní škola v Hradišťku, dále jezdecký výcvikový a záložní pluk SS, oddíly pancéřových stíhačů SS, dobrovolnická jízdní divize SS, dělostřelecká škola SS, v Prosečnici se nacházela škola tankových granátníků SS a celé velitelství sídlilo v Benešově. Pobočky koncentračních táborů stály v Hradišťku, Břežanech, Tvoršovicích, Krhanicích, Vrchotových Janovicích a Lešanech, kde po válce tábor sloužil internaci zajatých německých vojáků. V květnu 1945 se v prostoru nacházelo 25 000 až 30 000 německých vojáků. Část z nich vyrazila do Prahy na potlačení

Pražského povstání a právě tyto jednotky se

dopouštěly bezhlavého vraždění cestou i na

pražské Pankráci. Po válce se do prostoru

vrátil život. Pokud vás zajímá místní historie,

doporučujeme si projít naučnou stezku

Vystěhované Hradišťko dlouhou necelých devět

kilometrů s deseti zastávkami a informačními

panely. Stezka začíná v centru obce Hradišťko.

www.urocnice.eu/clanky/cviciste-vojsk-ss.6/;

http://tourist.posazavi.com/cz/Article.

aspx?ArticleId=3408 Mapa KČT č. 38;

GPS: Hradišťko, střed obce: N 49°52.02748‘,

E 14°24.74932‘

Velké tajemství Štěchovického pokladu

V rokli Dušno (zastavení č. 8 naučné stezky

Vystěhované Hradišťko) se v podzemní štole

ukrýval archiv německého státního ministra

pro Čechy a Moravu Karla Hermanna Franka.

V roce 1946 archiv vyzvedli američtí vojáci a až

po protestu československé vlády po několika

měsících ho Američané vrátili. Dosud neodhalené

tajemství se týká obří zásilky, která prokazatelně

Podobnost konstrukce mostu i obce na jednom břehu posloužila fi lmařům.

Z mostu pro pěší se stal most železniční a Vltava se stala Rýnem

22

dorazila do Prahy 22. dubna 1945. Z Německa se stěhovaly archivy, cennosti, dokumentace tajných zbraní, celkem šlo asi o 500 beden. Kam tato obří zásilka z Prahy odcestovala, je dodnes předmětem dohadů. Jedna z možných pravděpodobných stop vede do lokality obce Hradišťko a Štěchovice. Němečtí ženisté SS z Hradišťka, existence starých štol v oblasti, ne zcela vyjasněné vraždění vězňů místního koncentračního tábora, ale i vraždění vlastních německých vojáků jsou skutečnosti, které tuto stopu podporují. V oblasti proběhla řada neúspěšných průzkumů. Hledání pokladu se věnují dva hledači pokladů Helmut Gaensel a Josef Mužík, kteří už několikrát vyhlásili objevení pokladu, dosud však bez úspěchu.

http://tourist.posazavi.com/cz/Article.

aspx?ArticleId=3490 Mapa KČT č. 38; GPS: Rokle Dušno: N 49°51.18755‘, E 14°25.77000‘

Víte, že...

Slavný americký fi lm Most u Remagenu se až do ruské invaze v roce 1968 do Československa natáčel nedaleko Davle. Během natáčení posloužil most podobné konstrukce, na který položili koleje, jedno pole mostu zvedli, postavili

repliky věží a do skály nad železniční tratí

vyrazili několik metrů falešného tunelu, dnes

je patrná jeho zazdívka. Most slouží pěšímu

provozu dodnes.

www.zelpage.cz/clanky/zeleznicni-most-u-

remagenu-a-jeho-fi lmovy-bratr-v-davli Mapa

KČT č. 38; GPS: N 49°53.34322‘, E 14°23.98662‘

Konec tajemství tunelů Posázavského

pacifi ku

Čas od času se objeví senzační zprávy odhalující

super tajnou výrobu celých raket V1 a V2 nebo

tajného německého letounu ve tvaru létajícího

talíře v tunelech Posázavského pacifi ku.

Železniční tunely tratě z Prahy do Čerčan –

Skochovický, Libřický, Davelský, Pikovický,

Jílovský II a Jílovský I – po zastavení železniční

dopravy v úseku Skochovice–Jílové v červnu 1944

měly sloužit válečné výrobě jako továrny Omega

I a Omega II pod krycími názvy Blaumeise I až VI.

Po úpravách se do nich postupně přesouvala

výroba vídeňských zbrojních továren a letňanské

továrny Avia. Ve dvou dvanáctihodinových

směnách tam vyráběli letecké komponenty

přesunutí pracovníci z Vídně, z továrny Avie a

totálně nasazení několika národů. Pracovníci

byli ubytováni v hostincích, zabavených chatách,

Rokle Dušno ukrývala nacistický archiv

23

později i v nově zbudovaných ubytovnách. Stroje byly po válce převezeny do továrny Avia. Po obnovení provozu a několika opravách a rekonstrukcích tunelů najdete po této historii jen skromné stopy u tunelu Pikovický a Jílovský II.

http://pacifi kem.cz/?inc=210_tunely

Mapa KČT č. 36, 38; GPS: Libřický a Davelský

tunel: N 49°53.56448‘, E 14°24.28137‘; Jílovský tunel I: N 49°52.38905‘, E 14°29.26407‘ Statek Mašínů v Lošanech V Lošanech na Kolínsku můžete spatřit rodný statek generála Mašína. Historie objektu sahá až do 15. století a zdobí ho barokní brána. Po 50. letech, kdy ho komunisté zabrali a místní JZD zdevastovalo, začal chátrat. Po nechutných dlouholetých soudních tahanicích se vrátil do majetku rodiny Mašínových. Mezi statkem a tvrzí stojí památník místa narození generálmajora Josefa Vladimíra Mašína (1896–1942), ruského legionáře a důstojníka prvorepublikové armády,

který po Mnichovu 1938 odmítal vydat Němcům

zbraně a na Ruzyni, kde sloužil, připravoval

vyhození muničního skladu do vzduchu. Mašín

byl propuštěn z armády, zapojil se do odboje a po

přestřelce v ilegálním bytě v Čiklově 19 v Praze

(tuto událost připomíná pamětní deska na domě)

byl zatčen gestapem. Byl vyslýchán a mučen

v Petschkově paláci. Gestapáci se ho tak báli,

že výslechy museli vést ve dvou. Nezradil, sám se

neúspěšně pokoušel o sebevraždu. Po atentátu

na Heydricha po něm chtěli, aby tento čin

odsoudil. Odpověděl, že lituje jen toho, že ho

nezabil sám. Nacisté ho popravili 30. června

1942 na Kobyliské střelnici. Moták určený jeho

rodině, který ukryl v cele smrti, snad trochu

osvětluje i radikální chování jeho synů v dobách

komunistického útlaku. Do motáku napsal: „...

pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa

jest povinností každého uvědomělého Čecha...“.

www.valka.cz/10415-Podplukovnik-Josef-

Masin Mapa KČT č. 42; GPS: N 49°59.92768‘,

E 15°7.39062‘

V těchto místech se nacházela zastávka Libřice mezi tunely Libřickým

a Davelským, ve kterých koncem války probíhala válečná výroba

24

Bývalý vojenský prostor v Brdech

Do konce roku 2015 se v samotném centru Čech nacházel nepřístupný vojenský

prostor též označovaný jako Vojenský výcvikový prostor Jince. Jeho historie sahá

do 20. let minulého století, kdy se tam podařilo naší armádě po obrovských

protestech veřejnosti zřídit dělostřeleckou střelnici. V  té době kromě střeleb

a prostoru dopadových ploch šlo celou oblast volně navštěvovat. V roce 1935

došlo na dopadové ploše Brda k  testování betonových válců vyrobených

dle francouzské „receptury“ pro naše opevnění. A  protože výsledky byly

neuspokojivé, vznikla zásluhou ředitelství opevňovacích prací a  našich v  té

době špičkových stavebních inženýrů vlastní receptura betonové směsi. O rok

později armáda zbudovala pěchotní srub CE Jordán, který můžete vidět dodnes

včetně následků postřelování dělostřelectvem. Mimochodem konstrukce srubu

přežila i zásah dělem ráže 30,5 cm. Po opravě v něm probíhalo testování zařízení

a zbraní. Nedaleko vyrostly také dva objekty lehkého opevnění vzor 36 a dva

objekty vzor 37. Jejich devastace dělostřeleckými zásahy pochopitelně byla větší.

K výraznému omezení došlo až za druhé světové války, Němci označili prostor jako

Truppenübungsplatz Kammwald, od roku 1940 zakázali vstup do značné části

prostoru. Jejich obří plány dalšího rozvoje zastavila větrná smršť o rok později.

Lesní kalamitu následně musely likvidovat tisíce vězňů a totálně nasazených

pracovníků. Vznikl tak například obří pracovní tábor Kolvín pro zhruba 10 000

vězňů různých národností. Do roku 1945 německá armáda v prostoru zbudovala

řadu objektů, které jsou zčásti dochované dodnes. Nejproslulejší z nich jsou 24

Vrcholové horské partie vojenského prostoru Brdy posloužily k výstavbě cvičných objektů těžkého i lehkého opevnění

25

tzv. pixle. Na vrcholu Praha vyrostla německá radarová ústředna, z níž jsou

dochované betonové patky věží a  základy. Pod kopcem Hejlák vybetonovali

letištní plochu rozměrů 520 x 70 metrů s dřevěnou řídící věží. Po válce došlo na

pět let opět k umožnění přístupu do prostoru, ale následně se na dlouhé roky

oblast stala zapovězenou. Paradoxně v ní zůstala na mnoha místech nedotčená

příroda. Dnes tam postupně vznikají značené pěší a cyklistické trasy.

Celou oblast mapuje Muzeum středních Brd ve Strašicích. V  budovách

bývalých kasáren vznikl areál zážitkové a  poznávací turistiky. Expozice se

věnuje i vojenské oblasti, vidět tam můžete například uniformy, zbraně, dobové

vyhlášky, velitelskou pracovnu i kuchyni ze 30. let 20. století.

Informace:

Muzeum středních Brd Strašice Strašice 405, Strašice 338 45 371 595 959

info@muzeumstrasice.eu www.muzeumstrasice.eu; www.vojujezd-brdy.cz ce

loročně od dubna do září denně mimo pondělí, od října do března pouze ve středy, so

boty a neděle 50–99 Kč Mapa KČT č. 34, 35, 38; GPS: Jordán: N 49°43.53250‘,

E 13°52.05100‘; Strašice, muzeum: N 49°44.03248‘, E 13°45.65910‘

Cvičný pěchotní srub Jordán na Brdech

26

Partyzáni na Brdech Rozsáhlý lesní komplex umožňoval dobré úkryty pro partyzánský boj. Zapojila se do něho řada místních odbojářů i uprchlých válečných vězňů. U hájovny Na Dědku najdete památník připomínající smrt hajného Františka Königsmarka a jeho syna. V okolí vyrostla řada úkrytů. Na podzim 1944 po odhalení jednoho z partyzánů a výsleších zatčených se nacisté dostali na stopu hajného. Hájovnu 26. října 1944 obklíčili a hajný se synem zvolili raději zastřelení.

V Hudčicích u železničního přejezdu stojí

malý pomníček věnovaný odbojáři ing. Františku Lízlovi, který v lednu 1945 po zatčení při převozu uprchl z auta a skočil pod vlak. Pomník

a dochovanou udržovanou zemljanku najdete

v lese u Újezdu u Cerhovic. Celá řada dalších

menších pomníčků připomíná partyzánské boje

a oběti, třeba u pramene Brdlavky pomník tam

v boji padlého Romana Rudnika nebo pomník

věnovaný partyzánům oddílu Smrt fašismu

nedaleko Kuchyňky.

www.brdy.org/content/view/190/30/

Mapa KČT č. 34, 38; GPS: Hájovna Na Dědku:

N 49°33.98220‘, E 13°48.28288‘; Partyzánský

bunkr pod Třemšínem: N 49°33.87022‘,

E 13°46.68125‘

Utajený trampský památník

Není divu, že neorganizované trampské hnutí,

které ve 30. letech minulého století zažívalo

své vrcholné období, zanechalo stopu i

během válečných let. Podíl trampů na odboji,

ukrývání uprchlých válečných vězňů, účasti

v bojích ve Španělsku, na obou válečných

frontách i v partyzánském hnutí vzhledem

k neorganizovanosti hnutí, je bohužel dosud

nezmapovaný. Jednotlivé příběhy žijí spíše

U hájovny Na Dědku stojí památník tragické smrti hajného a jeho syna

V lesích nad Újezdem u Cerhovic najdete udržovaný

úkryt i pomníček připomínající partyzánskou činnost

27

v povědomí užšího okruhu kolem jednotlivých trampských osad. Přesto existuje místo, které připomíná kruté válečné časy a ke kterému se pravidelně trampové vracejí uctít památku všech svých kamarádů umučených, popravených nebo zastřelených nacisty. Jedná se o kemp Zlaté dno na brdských Hřebenech, který spoluzakládal Jaroslav Krsek, „Generál Jerry Packard“, kam jezdil i Ladislav Brožek, „Billy Broches“. Oba byli za odbojovou činnost uvězněni. Packard zemřel v Osvětimi na zápal plic a Brochese popravili v Berlíně. Na místě stojí malá mohyla, ale cestu k ní vám neprozradíme. Tramping si dodnes uchovává svá tajemná místa...

www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-billy-

broches-292.html; www.trampsky-magazin.cz/ blog/kdo-byl-general-jerry-packard-214.html

Zeměměřická věž Studený vrch

Na Hřebenech mezi Dobříší a Hostomicemi stojí

kamenná zeměměřická věž. Postavili ji v letech

1940–1942 jako jednu z devíti obdobných věží.

Na konci války sloužila jako letecká pozorovatel

na. Právě Studený vrch je jedinou přístupnou věží

tohoto typu, sloužící jako rozhledna, a to díky

spolku Turisté severních svahů Brd.

Rozhledna Studený vrch 606 436 893

www.rozhlednastudenyvrch.estranky.cz

Otevírací doba expozice: sezonně od dubna

do října o víkendech a svátcích do 49 Kč

Mapa KČT č. 38; GPS: N 49°48.30647‘,

E 14°4.99065‘

Army muzeum Zdice

V areálu bývalých kasáren sídlí vojenské

muzeum zdického Klubu vojenské techniky

Trampská mohyla v kempu Zlaté dno

přežila komunistickou dobu. V nedávné

době neměla daleko ke svému zničení.

Věž na Studeném vrchu na brdských Hřebenech

28

a historie zaměřené především na americkou techniku. Vystavuje exponáty z doby první republiky, druhé světové války a rozsáhlou kolekci vozů Land Rower. Vidět můžete rekonstrukci podoby četnické stanice z roku 1938, expozici zátarasů, vylodění v Normandii a pochopitelně především vojenská vozidla a techniku.

Army muzeum Zdice Čs. armády 284, 267

51 Zdice 723 060 650, 602 325 440

armymuzeumzdice@gmail.com; www.

armymuzeumzdice.com sezonně od dubna do října o sobotách, otevírací dobu lépe předem ověřit do 49 Kč Mapa KČT č. 34; GPS: N 49°54.50258‘, E 13°59.03000‘ Nezabudice, pamětní síň rozvědčíka V budově Obecního úřadu v Nezabudicích najdete malou pamětní síň rozvědčíka Jaroslava Franka. Bývalý legionář a rozvědčík byl za druhé světové války zapojen do odboje a ukrýval zbraně. Za tuto svoji činnost ho gestapo zatklo a v červenci 1943 popravilo. Frank vlastnil u řeky Berounky dodnes fungující restauraci U Rozvědčíka, proslavenou díky knihám Oty Pavla. Zde také najdete pamětní desku.

Pamětní síň Jaroslava Franka

Nezabudice 68, 270 23 Křivoklát

725 144 506 obecnezabudice@seznam.

cz www.muzeumtgm.cz/pametni-sin- jaroslava-franka-nezabudice individuálně v červenci a srpnu po předchozí dohodě

do 49 Kč Mapa KČT č. 33; GPS:

Nezabudice, pamětní síň: N 50°0.81105‘, E 13°49.26587‘; Restaurace U Rozvědčíka: N 50°0.29007‘, E 13°49.19062‘

Olbramovice, masakr vězňů transportu

smrti

Transport smrti přibližně s 3,5 tisíci vězni

z Terezína dorazil na nádraží v Olbramovicích

na konci války 1. května 1945. Železničáři ho

posunuli asi o dva kilometry na lokálku směrem

na Sedlčany. Hladoví vězni se snažili opatřit si

jídlo od místních obyvatel a o dva dny později

do nich strážní SS zahájili palbu. Na místě

zůstalo 70 mrtvých, velitel posádky SS pak ještě

v Olbramovicích zastřelil dalších 12. Pamětní

desku připomínající tuto tragédii najdete na

budově olbramovického nádraží.

http://zapomnicky.pamatnik-terezin.cz/index.

php/olbramovice Mapa KČT č. 40;

GPS: N 49°39.99750‘, E 14°37.45435‘

Víte, že...

Povídku Vyšší princip Jana Drdy pojednávající

o sebeobětování se profesora za své žáky

v době nacistické okupace inspiroval příběh

profesora příbramského reálného gymnázia

Dr. Josefa Lukeše popraveného nacisty. Pamětní

desku objevíte na budově bývalého gymnázia

v Příbrami v Jiráskových sadech.

Hospoda U Rozvědčíka

29

Slivice, památník poslední bitvy v Evropě

Poslední větší bitva druhé světové války se odehrála ve středních Čechách na Příbramsku. Ustupující složky armády, především SS pod velením generála Carla von Pückler-Burghausse, se snažily dostat do amerického zajetí. A protože je Američané odmítli vpustit do své zóny, opevnili se. Došlo k  řadě střetů s místními odbojáři a partyzány, dle všeho většinou neuváženým. Další boje proběhly jak s Rudou armádou, tak i s předsunutými americkými jednotkami. Vše se odehrálo 11. a 12. května 1945 v době, kdy už panoval mír. Rudá armáda donutila německého generála ke kapitulaci. Ten ji podepsal společně se sovětským generálem Serjiginem a americkým plukovníkem Alisonem. Poté se německý generál Pückler zastřelil. Do zajetí se tak dostalo přibližně šest tisíc německých vojáků.

Na místě bitvy stojí od roku 1970 památník, který má připomínat číslici 3 symbolizující tři vítězné mocnosti druhé světové války. V polovině května se pravidelně odehrává celodenní akce Slivice s  řadou ukázek bojů i  vojenské techniky. Událost připomíná také symbolická střela a pamětní deska na fasádě kostela ve Slivici, jehož věž se stala v bojích ozbrojenou pozorovatelnou. Informace:

www.armyweb.cz/clanek/posledni-velka-bitva-2-svetove-valky-v-evrope-se- -odehrala-u-nas Mapa KČT č. 38, 39; GPS: Slivice, památník: N 49°38.59885‘, E 14°2.88562‘

29

Vedle silnice z Prahy na Písek stojí památník poslední větší bitvy druhé světové války v Evropě

30

Lidice, tragédie vyhlazení a znovuzrození

Záminkou pro vypálení a likvidaci obce Lidice se stal nejednoznačný milostný

dopis zaměstnankyni slánské továrny, který se dostal do rukou kladenského

gestapa a  vyvolal podezření na spojitost atentátu na zastupujícího říšského

protektora Hyedricha s  rodinami Horákových a  Stříbrných, které měly své

syny v řadách anglického letectva. Přestože se nic neprokázalo, Němci rozjeli

nejdrastičtější akci na území Protektorátu. Navečer 9. června 1942 jednotky SS

a německé policie obklíčily obec a uzavřely přístupy. Z rozkazu Karla Hermanna

Franka na zahradě Horákova statku následující den zastřelili 173 mužů. Ženy a děti

převezli do tělocvičny současného gymnázia v Kladně, tam je oddělili. Vyjma dětí

do jednoho roku a dětí vybraných k poněmčení je převezli do koncentračního

tábora v Chelmnu, kde je zavraždili. Ženy pak převezli do koncentračního tábora

v Ravensbrücku. Domy zapálili, zničili trhavinami včetně kostela a hřbitova a do

roku 1943 provedli kompletní zakrytí celého prostoru včetně zasypání rybníka.

Obec Lidice tak vymazali z map. Zpráva obletěla svět a na počest si řada obcí

v mnoha zemích světa zvolila pojmenování Lidice (v Izraeli, USA, Brazílii, Mexiku,

Peru...), stejně tak přibližně 80 dětí z celého světa získalo křestní jméno Lidice.

Celkový počet obětí Lidic se za války dostal na 340. Vrátilo se 143 žen a 17 dětí.

Areál památníku v Lidicích