načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit -- Pohledem kognitivně behaviorální terapie - Ján Praško; Roman Pešek

Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit -- Pohledem kognitivně behaviorální terapie

Elektronická kniha: Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit
Autor: Ján Praško; Roman Pešek
Podnázev: Pohledem kognitivně behaviorální terapie

Publikace se snaží čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak předcházet stresu, nebo jak ho lépe zvládat. A to nejen na pracovišti, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Vydavatelství Pasparta
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 179
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Hygiena. Lidské zdraví
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-881-6300-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se snaží čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak předcházet stresu, nebo jak ho lépe zvládat. A to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů, a také v oblasti našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory, které vedou k vyhoření. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázaná i v souvislosti se syndromem vyhoření. Autoři všem zájemcům přináší praktické a srozumitelně formulované rady jak změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste stavu vyhoření uměli předcházet, nebo dokázali svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se "zapálit". Vyhoření se v naší společnosti stává stále častějším jevem. Je možné tomuto stavu nějak předcházet? Co už je vyhoření a co je ještě "pouhá" únava?

Popis nakladatele

Vyhoření se v naší společnosti stává stále častějším jevem. Je možné tomuto stavu nějak předcházet? Co už je vyhoření a co je ještě „pouhá“ únava?

Publikace se snaží čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak předcházet stresu, nebo jak ho lépe zvládat. A to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů, a také v oblasti našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory, které vedou k vyhoření. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázaná i v souvislosti se syndromem vyhoření.

Autoři všem zájemcům přináší praktické a srozumitelně formulované rady jak změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste stavu vyhoření uměli předcházet, nebo dokázali svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se „zapálit“.

„Přečtení této knihy doporučuji každému, kdo náhle zjistí, že se cítí po většinu dnů nadměrně unavený, aniž by namáhavě tělesně pracoval, že ztratil nadšení pro věci, které jej dříve zajímaly, a že jej již netěší činnosti, ze kterých dříve čerpal síly do dalších dnů. Že ve své činnosti již nevidí smysl, že jej druzí lidé spíše obtěžují a že jej napadají myšlenky, že to do konce svého života takto nevydrží. V knize najdete řadu dobrých rad a návodů, jak se svými nepříjemnými pocity a myšlenkami zacházet, co můžete dělat a jak můžete zlepšit spokojenost se svým životem i se sebou samotnými.”

- Z předmluvy MUDr. Petra Možného, předsedy České společnosti kognitivně behaviorální terapie.

(jak se prací a pomáháním druhým nezničit : pohledem kognitivně behaviorální terapie)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ján Praško; Roman Pešek - další tituly autora:
Asertivitou proti stresu -- 2., přepracované a doplněné vydání Asertivitou proti stresu
Úzkost a obavy -- Jak je překonat Úzkost a obavy
Kognitivně behaviorální terapie v praxi -- Pro terapeuty, studenty a poučené laiky Kognitivně behaviorální terapie v praxi
Poruchy osobnosti Poruchy osobnosti
Syndrom vyhoření -- Jak se prací a pomáháním druhým nezničit. Pohledem kognitivně behaviorální terapie Syndrom vyhoření
Hraniční porucha osobnosti a její léčba Hraniční porucha osobnosti a její léčba
Jak se blázní v době blahobytu -- aneb okno do duše psychoterapeuta Jak se blázní v době blahobytu
Kyslíková maska pro rodiče -- dětí s Aspergerovým syndromem Kyslíková maska pro rodiče
Obsedantně-kompulzivní porucha Obsedantně-kompulzivní porucha
 
K elektronické knize "Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit -- Pohledem kognitivně behaviorální terapie" doporučujeme také:
 (e-book)
Jak zvládnout syndrom vyhoření -- Najděte cestu zpátky k sobě Jak zvládnout syndrom vyhoření
 (e-book)
Žilní vstupy -- dlouhodobé a střednědobé Žilní vstupy
 (e-book)
Panická porucha Panická porucha
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Roman Pešek, Ján Praško

Syndrom vyhoření

Jak se prací a pomáháním

druhým nezničit

Pohledem kognitivně behaviorální terapie


Pasparta Publishing, s.r.o. – sociální podnik zaměstnávající

lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem

je Národní ústav pro autismus, z.ú. (NAUTIS)

Poděkování:

MUDr. Petrovi Možnému, Mgr. Barbaře Peškové, Mgr. Sandře Gembčíkové

a Mgr. Haně Kučové za cenné připomínky.

ISBN 978-80-88163-00-8 (brož.)

ISBN 978-80-88163-01-5 (e-pub)

ISBN 978-80-88163-02-2 (mobi)


3

OBSAH PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 STRES A STRESORY............................................. 11

Dobrý a špatný stres ............................................ 12

Užitečnost přiměřeného stresu .................................... 13

Druhy stresorů a jejich zvládání.................................... 13

SYNDROM VYHOŘENÍ ............................................ 15

Definice ...................................................... 16

Riziková povolání a časté příčiny stresu ............................. 16

Faktory ovlivňující vznik vyhoření .................................. 17

Osobnost, práce a mimopracovní život .............................. 17

Fáze rozvoje syndromu vyhoření................................... 19

Projevy a důsledky.............................................. 20

Vyhoření a jiné duševní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 ODOLNOST A VYVÁŽENOST....................................... 22

Odolnost ..................................................... 23

Práce, rodina, přátelé a zájmy..................................... 24

Myšlení, emoce, tělo a chování.................................... 25

Hodnotový systém.............................................. 25

RIZIKOVÉ RYSY OSOBNOSTI ...................................... 29

Osobnost typu A ............................................... 30

Workoholismus ................................................ 30

Perfekcionismus a anankastické rysy ............................... 33

STRESUJÍCÍ MYŠLENÍ............................................ 35

Emoční potřeby v dětství......................................... 36

Kognitivně behaviorální terapie .................................... 39

Kognitivní restrukturalizace ....................................... 40

Niterná přesvědčení............................................. 42


4

Stresující postoje............................................... 45

Stresující postoje a syndrom vyhoření............................... 45

Charakteristiky, druhy a změna stresujících postojů .................... 46

Negativní myšlenky a kognitivní omyly .............................. 51

Plánování času ................................................ 56

SCHEMATERAPIE................................................ 60

Osm základních modů – stavů mysli................................ 61

Laskavý rodič a hyperprotektivita .................................. 62

Kritický rodič .................................................. 63

Zraněné dítě .................................................. 64

Rozzlobené dítě................................................ 64

Spontánní a radostné dítě........................................ 65

Zdravý dospělý ................................................ 66

Odtažitý obránce ............................................... 66

Kompenzace a Hyperkompenzátor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Mody a fáze rozvoje syndromu vyhoření............................. 69

EMOCE ........................................................ 71

Původ, druhy a intenzita emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Funkce emocí ................................................. 73

Stresující emoce v zaměstnání .................................... 73

Emoční nákaza ................................................ 74

Uvědomování a zvládání emocí.................................... 75

Užívání léků a drog ............................................. 77

TĚLO .......................................................... 78

Tělesné signály ................................................ 79

Svalová relaxace ............................................... 80

Zklidňující dýchání do břicha...................................... 81

Tělesný pohyb ................................................. 82

Dýchání, sauna a cvičení na páteř ................................. 85

Racionální a všímavé stravování................................... 85

Spánek....................................................... 87

Nespavost .................................................... 88


5

Spánková hygiena .............................................. 89

Únava a její zvládání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 ASERTIVNÍ DOVEDNOSTI ......................................... 94

Syndrom vyhoření a asertivita..................................... 95

Komunikační styly .............................................. 95

Asertivní práva................................................. 96

Neverbální dovednosti........................................... 98

Vedení rozhovoru.............................................. 100

Dávání a přijímání komplimentů .................................. 101

Ocenění sebe sama............................................ 103

Žádost o laskavost............................................. 104

Odmítání .................................................... 105

Odchod ze skupiny lidí.......................................... 107

Reakce na odmítnutí ........................................... 108

Sdělování kritiky............................................... 108

Přijímání kritiky ............................................... 110

Přiznání vlastní chyby .......................................... 112

PRÁCE A EMOCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Emoční význam práce.......................................... 114

Odměny, oceňování a sebechvála................................. 114

Pocity nespravedlnosti.......................................... 116

Konflikt hodnot................................................ 117

PRACOVNÍ ZÁTĚŽ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Zdroje a druhy přetěžování ...................................... 119

Pracovní porady............................................... 120

Delegování práce.............................................. 123

Organizace pracovního času..................................... 124

E-mailová komunikace.......................................... 126

Materiální a fyzikální podmínky pracoviště .......................... 128

Odpočinek v práci ............................................. 129

Odpočinek po práci ............................................ 132


6

KOLEGOVÉ V PRÁCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

Pracovní kolektiv a atmosféra na pracovišti.......................... 136

Konstruktivní řešení mezilidských konfliktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Typy zaměstnanců............................................. 139

Dovednosti dobrého šéfa........................................ 141

PRÁCE S KLIENTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Na co dbát při práci s klienty ..................................... 144

Supervize a Bálintovská skupina.................................. 147

Protipřenosy a jejich zvládání .................................... 148

ZMĚNIT TO, SMÍŘIT SE, NEBO Z PRÁCE ODEJÍT? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Peníze a strach nepomáhají ..................................... 154

Otázky před rozhodnutím ....................................... 154

Změnit, co se změnit dá......................................... 155

Smířit se s tím, co se změnit nedá................................. 155

Odejít a hledat si jinou práci ..................................... 155

VZTAHY S DRUHÝMI LIDMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Výběr partnera................................................ 158

Předpoklady dobře fungujícího vztahu ............................. 160

Dovednosti pro dobře fungující vztah .............................. 161

Konstruktivní řešení partnerských problémů ......................... 162

Vývoj partnerského vztahu v čase................................. 164

Děti a jejich výchova ........................................... 166

Vyhořelý vztah................................................ 167

Rozchod partnerů ............................................. 169

Přátelé...................................................... 171

ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

Použitá a doporučená literatura a informační zdroje ..................... 175

Autoři ......................................................... 179


7

PŘEDMLUVA

Syndromem vyhoření trpí obvykle lidé pracovití a odpovědní, kteří myslí více na

druhé než na sebe a kteří se snaží během svého života toho stihnout co nejvíce.

Jedním z neoddiskutovatelných faktů, na který tito obětaví lidé často zapomínají, je

skutečnost, že život je běh na dlouhou trať – je to spíše maraton než sprint.

Z toho vyplývá, že jedním z nejdůležitějších úkolů v životě, na který se nesmí zapo

mínat, je zvolit si přiměřené tempo a dostatečně se během něj občerstvovat. Jinak,

jak vám potvrdí každý, kdo někdy nějaký maraton běžel, dorazíte do cíle mnohem

později, a nikoli dříve, pokud vůbec neskončíte někde u trati.

Přečtení této knihy proto doporučuji každému, kdo náhle zjistí, že se cítí po většinu

dnů nadměrně unavený, aniž by namáhavě tělesně pracoval, že ztratil nadšení pro

věci, které jej dříve zajímaly, a že jej již netěší činnosti, ze kterých dříve čerpal síly

do dalších dnů. Že ve své činnosti již nevidí smysl, že jej druzí lidé spíše obtěžují

a že jej napadají myšlenky, že to do konce svého života takto nevydrží.

V knize najdete řadu dobrých rad a návodů, jak se svými nepříjemnými pocity

a myšlenkami zacházet, co můžete dělat a jak můžete zlepšit spokojenost se svým

životem i se sebou samotnými.

Autoři, kteří jsou psychoterapeuti, se opírají o ověřené a účinné metody kognitivně

behaviorální terapie, s nimiž mají bohaté zkušenosti a které sami používají ve své

práci s klienty. Tyto metody mají tu výhodu, že jsou snadno pochopitelné a dají se

samostatně použít v každodenním životě. Je ovšem třeba je používat pravidelně,

trpělivě a soustavně, podobně jako když se člověk učí mluvit cizím jazykem. Pokud

to vzdáte za dva týdny s tím, že nevidíte žádnou změnu, a proto si myslíte, že je

tento přístup pro vás neúčinný, pak vás upozorňuji, že se jedná jen o další z myš

lenkových omylů, které vám mohou ztrpčovat život.

Změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste dokázali

svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se „zapálit“, vyžaduje především odvahu, ochotu

učit se novým způsobům a výdrž, tedy nevzdat se. To ale není nic lehkého a někdy

na to člověk sám nestačí. Není to žádná hanba. V tomto případě vám, stejně jako

autoři této publikace, doporučuji, abyste se obrátili na lidi kolem sebe, kteří vám

mohou pomoci. Mohou to být vaši přátelé, ale může to být i profesionální psychote

rapeut. V každém případě, co tím můžete ztratit?

MUDr. Petr Možný

předseda České společnosti kognitivně behaviorální terapie


9

ÚVOD Od začátku svého života se učíme, jak se vyrovnávat se stresem. V minulých dobách lidé bojovali s hladem, infekčními nemocemi, válčili s různými agresory. V současné, relativně bezpečné a blahobytné společnosti je jedním z našich hlavních nepřátel nadměrný stres, který souvisí se stylem našeho života. Často jsou na nás kladeny vysoké nároky nebo nepřiměřené nároky na sebe klademe sami, aniž bychom museli. Chceme nebo musíme odvádět hodně a kvalitní práce, musíme být rychlí, pružní, kreativní, komunikativní, na naše klienty příjemní. Vedle toho, že chceme dobře vykonávat svou práci, většina z nás chce být i dobrými partnery, rodiči a přáteli. Navíc chceme svůj život co nejvíce autenticky a plnohodnotně

prožívat. Dostát tomuto kultu „výkonu a dokonalosti“ je náročné, často nemožné.

Z těchto a dalších důvodů je mnoho z nás dennodenně vystavováno silnému stresu

a hrozí nám vyhoření, případně rozvoj některé úzkostné poruchy nebo deprese.

Syndrom vyhoření je psychický stav charakterizovaný vyčerpáním a snížením pra

covní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního stresu. Vyhoření se ob

jevuje hlavně u osob, které pracují s lidmi. Jedná se zejména o lékaře, zdravotní sestry, psychology, psychoterapeuty, sociální pracovníky, učitele, policisty, pracovníky věznic, úředníky aj. Právě těm je určena tato publikace. Publikace se snaží popularizujícím, čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak stresu předcházet nebo jak ho lépe zvládat, a to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů a také našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory, které vedou k vyhoření, tedy na naši osobnost, podmínky nacházející se v pracovní sféře a na mimopracovní život. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázána i v souvislosti se syndromem vyhoření.



11

STRES

A STRESORY

n Stres je stav zatížení organismu, při kterém cítíme napětí v těle

a různé emoce . n Stresová reakce vede organismus do stavu pohotovosti a připrave

nosti k boji, nebo útěku . n Stres dělíme na dobrý stres (eustres) a špatný stres (distres) . n Přiměřený stres je pro organismus užitečný . n Nedostatek stresu může vést k syndromu znudění (boreout) . n Dlouhodobý a intenzivní stres může vést k syndromu vyhoření

(burnout) .

n Stresory můžeme rozdělit na fyzické, psychické a sociální . n Jak moc a dlouho se budeme stresovat, záleží na intenzitě a délce

působení stresorů, na způsobu našeho myšlení, na našich mož

nostech a dovednostech .


12

34567912D2ob9rý791 6Do4

Dobrý a špatný stres

Stres je někdy definován jako stav zatížení organismu, ke kterému dochází vlivem

různých stresorů. Stresory spouštějí stresovou reakci, která organismus přivádí do

stavu pohotovosti a připravenosti k „boji“, nebo „útěku“. Pokud tato řešení nejsou

úspěšná, dostává se organismus do stavu útlumu a rezignace (deprese).

Důležitou úlohou stresu je chránit náš organismus před nebezpečím tím, že

nás stres na nebezpečí přímo upozorňuje a že naše tělo přiměje k pohotovosti

(„poplachová reakce“), ve které ho udržuje, dokud nebezpečí nepomine.

Stresová reakce vyvolá neklid, napětí a mobilizuje energii potřebnou pro rych

lou soustředěnou akci. Dochází k výlevu adrenalinu a noradrenalinu a je aktivo

ván sympatikus, což se projeví zúžením cév (aby tělo při zranění nekrvácelo),

zrychlením dechu a tepu srdce, zvýšením krevního zásobení a napětí koster

ního svalstva, snížením napětí hladkého svalstva trávicího traktu, rozšířením

zornic, odkrvením prstů, objeví se „husí kůže“.

Stresová reakce je velmi funkční, když se jedná o ochranu života v nebezpe

čí. K tomu ale dochází naštěstí výjimečně. Dnešní stresory mají spíše cha

rakter psychologického ohrožení, na které ovšem organismus reaguje stejným

způsobem jako na hrozbu fyzickou. Odbourání nahromaděné energie a stre

sových hormonů pomocí boje, nebo útěku, tedy pohybem, není často možné.

Při častém prožívání stresu dochází k dlouhodobému přetěžování organismu.

U zranitelných jedinců pak k rozvoji psychických, psychosomatických a jiných

civilizačních chorob.

Stres trochu uměle, ale pragmaticky dělíme na eustres (dobrý stres) a distres

(špatný stres). K eustresu vedou události jako přemíra práce, která nás baví

a naplňuje, sňatek, narození dítěte, výhra milionu v loterii apod. Tyto události,

které jsou zpravidla spojeny s vyšším nabuzením, si v myšlenkové rovině vy

světlujeme vesměs pozitivně, např. „To jsem ale dobrý, jak toho tolik a tak rychle

zvládám“ nebo „To je nádhera.“ Poté prožíváme převážně pozitivní emoce (eu

forická radost, štěstí, hrdost).

K distresu vedou události, které nemáme plně pod kontrolou, jako jsou přetížení

v práci, propuštění ze zaměstnání, konflikty s kolegy nebo s partnerem, rozvod,

úmrtí blízkého člověka apod. Tyto události hodnotíme negativně, tzn., že nám

v hlavě probíhají automatické negativní myšlenky, např. „To nezvládnu, je toho

na mě hodně“, „Proč se tak ke mně chovají, proč mi ubližují?“ Poté prožíváme

hlavně negativní emoce (strach, úzkost, zlost, křivdu, bezmoc).

Při některých událostech prožíváme zároveň eustres i distres a naše emoce

jsou smíšené. Jedná se např. o situaci, kdy jsme v práci povýšeni. Cítíme ra


13

34567912D4o9br5ý

dost a hrdost způsobenou myšlenkami typu „To jsem ale schopný, šéf to dobře

ví a oceňuje to, když mě povýšil“, ale zároveň můžeme mít strach, způsobený

myšlenkami typu „Nevím, jestli zvládnu pracovat na pozici, která obnáší vedení

lidí, více odpovědnosti a samostatnosti.“

Užitečnost přiměřeného stresu

Přiměřený stres, který máme pod kontrolou, je pro nás užitečný, protože stimu

luje naši mysl a tělo a vede k lepšímu výkonu a k pocitům spokojenosti. Problém

nastává tehdy, když se objeví extrémy. Pokud je stresu delší dobu málo, může

vzniknout tzv. syndrom boreout, tedy syndrom znudění. A naopak, když je stres

dlouhodobě intenzivní, může se rozvinout syndrom z přetížení, tedy syndrom

burnout čili syndrom vyhoření. Vlastně celý život se snažíme o hledání a udrže

ní přiměřené míry stresu, který nám prospívá (obr. 1).

Obr.1.Vlivstresunaemočnípohoduavýkon.

Druhy stresorů a jejich zvládání

Stresory se někdy zjednodušeně dělí na fyzické, psychické a sociální. Mezi

fyzické patří např. hluk, chlad nebo přemíra vizuálních podnětů. Mezi psychické

stresory náleží např. časová tíseň, mnoho změn v krátké době, emočně velmi

nepříjemné myšlenky, představy nebo vzpomínky. Do sociálních stresorů, které

se zpravidla intenzivně promítají do psychického prožívání a měli bychom je

přesněji nazvat psychosociální stresory, řadíme např. konflikty s lidmi, odmítnutí

druhou osobou nebo ztrátu blízké osoby. Zjednodušeně můžeme říci, že v nás

spouštějí stresovou reakci a nepřiměřené prožívání všech událostí, které mo

Nízká míra stresu

Přiměřená míra stresu

Vysoká míra stresu


14

34567912D2ob9rý791 6Do4

hou ohrozit naše zdraví, emoční stabilitu, výkon, kontrolu nad životem, sociální

postavení, ekonomickou situaci nebo významné mezilidské vztahy.

Někdy se hovoří o tzv. každodenních útrapách (daily hassles), tedy malých,

relativně nedůležitých nepříjemnostech, jako jsou např. zmeškaná tramvaj nebo

dopravní zácpa, když ráno pospícháme do zaměstnání. Jednotlivě jde pouze

o drobné a neškodné obtíže, které však v souhrnu přispívají k celkové stresové

zátěži. Některá z nich se může stát pověstnou poslední kapkou, která spustí

náhlou stresovou reakci.

Jak moc a jak dlouho nás budou různé události stresovat, záleží na třech fakto

rech: 1) na intenzitě a délce působení stresorů, 2) na způsobu našeho myšlení

a 3) na našich možnostech a dovednostech určitý stresor zmírnit nebo odstra

nit. Významný vliv má naše myšlenkové zhodnocení situace. Lidé, kteří se často

stresují, tzv. nerváci, mají sklon si vykládat určité každodenní potíže jako vážně

ohrožující události a za drobnými problémy často vidí nezvladatelné katastrofy.

Pokud jde o naše možnosti a dovednosti určitý stresor zmírnit nebo odstranit, je

tím myšleno, že např. hluk ztišíme, když si dáme špunty do uší, frustraci z práce

odstraníme tím, že odejdeme do jiné a lepší práce, která se nám právě nabízí

(možnost), a konflikt můžeme zmírnit asertivním rozhovorem (dovednost) s člo

věkem, se kterým máme spory.


15

SYNDROM

VYHOŘENÍ

n Syndrom vyhoření (syndrom burnout) je stav celkového vyčerpání

v důsledku dlouhodobého intenzivního stresu . n Vyskytuje se hlavně u lidí, kteří jsou pravidelně v kontaktu s jinými

lidmi . n Odhadem 20 až 30 % profesionálů, kteří pracují s lidmi, se v životě

setká s vyhořením . n Vyhoření vzniká souhrou rizikových faktorů, které se nacházejí

v osobnosti člověka, v pracovní sféře a v mimopracovním životě . n Vyhoření předchází fáze nadšení, stagnace, frustrace a apatie . n Projevuje se v myšlenkách, emocích, tělesných reakcích a zjevném

chování . n Důsledky postihují vyhořelého člověka, organizaci a klienty, se kte

rými dotyčný člověk pracuje . n Syndrom vyhoření není samostatnou diagnostickou jednotkou .


16

34567912D2ob9rý791 6Do4

Definice

Od 70. let 20. století se psychologové a lékaři zabývají stavy celkového vy

čerpání, které se nazývají syndrom vyhoření. Někdy se používají výrazy jako

syndrom vypálení či vyhaslosti. Často se uvádí výraz syndrom burnout. Anglic

ké sloveso „to burn“ znamená „hořet“ a v přeneseném významu „být pro něco

zapálený“. Slovo „burn out“ znamená „dohořet“, „vyhořet“, „vyhasnout“. Pojem

„syndrom burnout“ poprvé použil Herbert J. Freudenberger

1

.

Během několika desetiletí se objevily různé definice syndromu vyhoření, které se

shodují na tom, že se jedná především o psychický stav charakterizovaný vyčer

páním a snížením pracovní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního

stresu, a vyskytuje se hlavně u osob, jež pracují s lidmi.

Riziková povolání a časté příčiny stresu

Syndromem vyhoření trpí především schopní, ambiciózní a zodpovědní lidé.

Mezi nejvíce ohrožené profesní skupiny patří zejména lékaři (např. onkologové,

psychiatři), zdravotní sestry, psychologové a psychoterapeuti, duchovní, sociální

pracovníci, učitelé, pracovníci pošt, dispečeři záchranné služby, policisté v pří

mém výkonu služby, kriminalisté, právníci, pracovníci věznic, úředníci v bankách

a na úřadech. Vyhořením mohou trpět i špičkoví sportovci, novináři, a dokonce

i studenti, např. medicíny (Kebza a Šolcová, 2003, Ptáček a kol., 2013).

Syndrom vyhoření se může objevovat i u tzv. neformálních pečovatelů, tedy

u lidí, kteří v domácím prostředí dlouhodobě a intenzivně pečují o nemocné

ho, nemohoucího nebo starého člena rodiny. Ohroženi jsou i rodiče starající

se o problémové dítě, za které cítí příliš velkou zodpovědnost. V této sou

vislosti jsou ohrožené zejména ženy, které mají vnitřní potřebu „perfektně“

zastávat více rolí zároveň, např. chtějí být dobrou pečovatelkou, matkou,

manželkou i zaměstnankyní. Tyto ženy obvykle kvůli osobě, o kterou pečují,

zanedbávají vlastní potřeby a potřeby dalších členů rodiny. Podstatný vliv na

přetěžování žen má i tradiční rozdělení rolí, podle něhož je to žena, kdo drží

rodinu pohromadě.

Odhaduje se, že se syndromem vyhoření se alespoň jednou v životě setká

20 až 30 % profesionálů, kteří pracují s lidmi (Stock, 2010, Kallwass, 2007). Uvádí

se, že tímto syndromem trpí až 45 % lékařů (Ptáček a kol., 2013). Podle nedáv

ného výzkumu vnímá více než 90 % českých lékařů svou profesi jako stresující.

Nejvíce stresu jim působí administrativa, časový tlak a zdravotnická legislativa.

1

VíceoH.J.Freudenbergerovivizníže,kap.Stresujícípostojeasyndromvyhoření.


17

34567912D4o9br5ý

70 % lékařů se cítí ohroženo syndromem vyhoření a asi jedna třetina lékařů

vykazuje známky vyhoření. Střední a těžší forma deprese se objevuje u 15 %

lékařů. Mezi nejvíce ohrožené lékařské profese patří psychiatři (Ptáček a Ra

boch, 2014). Podle zahraničních výzkumů je vyhořelých až 40 % učitelů (Ptáček

a kol., 2013).

Podle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci pracovníky

nejvíce stresují procesy spojené s reorganizací, která u zaměstnanců vyvolá

vá nejistotu, potom nadměrná pracovní zátěž a třetím největším stresorem je

nepřijatelné chování kolegů a nadřízených (Kabátová, 2016). Američtí pracující

uvádějí tři hlavní důvody, proč jsou v zaměstnání nespokojeni. Nejdůležitější

stížnost se týká nedostatku rozmanitosti a zajímavosti pracovních úkolů. Na

druhém místě jsou konflikty s jinými lidmi na pracovišti, zejména se šéfy. Jako

třetí důvod je zmiňováno vyčerpání způsobované příliš velkým tlakem, stresem

a nedostatkem času na rodinu – tento faktor trápí především vedoucí pracovní

ky a manažery (Csikszentmihalyi, 2015).

Faktory ovlivňující vznik vyhoření

Podle V. Kebzy a I. Šolcové (2003) nemají inteligence, věk, stav, vzdělání ani

délka praxe v oboru významný vliv na vznik vyhoření. Názory se ale liší, pokud

jde o délku praxe na úrovni jedné pracovní pozice. Někteří autoři ji považují za

nepodstatný faktor, jiní za faktor rizikový. Některé studie uvádějí, že vyhoření

je častější u mladých pracovníků a jeho frekvence klesá s věkem (Prins a kol.,

2007). Podle jiných autorů se vyhoření objevuje častěji u mladých, svobodných

a méně vzdělaných sociálních pracovníků (Maroon, 2012).

V 80. letech 20. století převažoval názor, že výskyt syndromu vyhoření je častější

u žen, nicméně tyto výsledky byly zřejmě ovlivněny tím, že tematizované výzkumy

byly prováděny v typicky ženských profesích, jako jsou zdravotní sestry nebo uči

telky (Kebza a Šolcová, 2003).

Osobnost, práce a mimopracovní život

Podle názorů V. Kebzy a I. Šolcové (2003), I. Maroona (2012) a Ch. Stocka (2010)

vzniká syndrom vyhoření souhrou rizikových faktorů. Tyto činitele lze rozdělit do

třech kategorií. Jedná se o faktory, jež jsou součástí osobnosti člověka, činitele,

které náleží do pracovní sféry, a činitele spadající do sféry mimopracovního života

(tab. 1). Většině těchto faktorů je věnována tato publikace.


18

34567912D2ob9rý791 6Do4

RIZIKOVÉ FAKTORY

Osobnost Pracovní sféra Mimopracovní sféra

Osobnost typu A

Perfekcionismus

Anankastické rysy

Výrazně narušené emoční

potřeby v dětství

Stresující myšlenkové

postoje

Nízké sebevědomí

Vysoká míra empatie

Nadměrná očekávání

a nadšení při zahájení

práce

Nadměrná potřeba

soutěživosti

Konflikt hodnot

Tendence potlačovat

emoce

Neschopnost relaxace

Nízká míra asertivity

Nadměrná potřeba zalíbit

se druhým

Nutkavé podléhání

„teroru příležitostí“

Neschopnost racionálního

plánování času

Nízká míra sebereflexe

Nedostatečná společenská

prestiž povolání

Požadavky na vysoký

výkon

Nadměrné množství práce

Nízká míra samostatnosti

Nedostatek podpory

a ocenění od kolegů

a nadřízených

Nedostatek zážitků

úspěchu

Nedostatečná finanční

odměna

Špatná organizace práce

Nespravedlivé poměry

Jednotvárnost nebo

nesmyslnost pracovní

náplně

Obtížní klienti

Absence kvalitní supervize

Není profesní perspektiva

Absence dalšího

vzdělávání

Není využita kvalifikace

Žádný vliv na uskutečnění

změny v organizaci

Špatné fyzikální parametry

pracoviště

Absence partnera

Nechápavý partner

Konfliktní partnerství

Příliš ctižádostivý partner

Soutěžení partnerů

Nedostatek hlubších

přátelských vztahů

Nedostatek koníčků

a zájmů

Nedostatek tělesného

pohybu

Špatné stravování

Vysoké skóre těžkých

životních událostí

Špatné existenční

podmínky

(bydlení, finance)

Tab.1.Rizikovéfaktoryprovzniksyndromuvyhoření.


19

34567912D4o9br5ý

Fáze rozvoje syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření nevzniká ze dne na den. Lidé k němu mohou dospět po urči

té, individuálně různě dlouhé době, kterou můžeme orientačně rozdělit na fáze.

V této souvislosti se vyskytují různé modely, které popisují tři až dvanáct fází.

Tato stadia nelze přesně ohraničit, mají u jednotlivých lidí různou délku, mohou

se střídat a opakovat, některá se nemusí objevit vůbec. Často se uvádí model

složený z pěti fází nazvaných idealistické nadšení, stagnace, apatie, frustrace

a syndrom vyhoření. Tyto fáze a myšlenky, které jsou pro ně charakteristické,

jsou popisovány v tab. 2.

FÁZE TYPICKÉ MYŠLENKY

Idealistické nadšení

Jdu do toho na plný plyn, těším se na skvělou

seberealizaci. Těm lidem je třeba pomáhat.

Chápu je a musím jim pomáhat co nejvíce.

Stagnace

Proč bych se měl honit? Beztak to nějak dopadne.

Těch požadavků je moc a člověk část musí ignorovat.

Hlavně si udělat v práci pohodu.

Frustrace

Klienti si vymýšlejí, manipulují a zneužívají mé dobroty.

Nějak mě to tady všechno štve.

Apatie Nestojí to za nic, ale nějak to vydržím. Hlavně přežít.

Syndrom vyhoření

Už to nejde vydržet, mám toho po krk. Už abych odsud vypadl.

Kašlu na to. Vedení je šílené a klienti také,

štvou mě. Ať mi všichni vlezou na záda. Měl bych s tím a se

sebou něco dělat, ale popravdě se mi nechce.

Ono to nějak vyhnije!

Tab.2.Fázerozvojesyndromuvyhoření.

n Při nástupu do zaměstnání je člověk plný vzrušujícího idealistického nadšení

a velkých očekávání. Pracovník je přemotivovaný, idealizuje si své schopnosti,

touží pomáhat, prosadit se a tvrdě pracuje (což obvykle imponuje více nadří

zeným než stejně postaveným kolegům). Často má nerealistické představy

o náplni své práce, svých spolupracovnících, nadřízených, organizaci práce,

o klientech, se kterými se bude setkávat.

n Následuje „vystřízlivění“ čili „stagnace“, kdy dochází ke konfrontaci původních

ideálů s realitou. Skutečnost je výrazně jiná než původní očekávání pracov


20

34567912D2ob9rý791 6Do4

níka, který se začíná více soustředit na to, aby se moc nenadřel, aby měl

v práci „pohodu“. Jeho pozornost se upíná k tomu, aby se vyhnul obtížnější

práci a náročnějším klientům. Prioritou se pro něj stává vzdělávání mimo pra

coviště, navazování výhodných pracovních kontaktů a kariérní postup. V této

fázi, pokud si ji pracovník uvědomí, je již vhodné se zamyslet nad svými myš

lenkovými postoji a životním stylem a uvažovat o změně. n Fáze „apatie“ je obrannou reakcí. Člověk se odtahuje od vlastních negativ

ních emocí, stahuje se do sebe, dělá jen to nejnutnější. Vyhýbá se náročněj

ším klien tům, které značkuje stylem „nemotivovaný“, „hysterka“, „psychopat“,

pociťuje radost a úlevu, když mu klient na domluvenou konzultaci nepřijde.

Straní se obtížnějších pracovních úkolů, nechce se bavit o pracovních téma

tech. Začínají se u něj objevovat psychosomatické problémy (např. bolesti

zad, hlavy, kožní onemocnění, únava), může začít užívat léky nebo nadužívat

alkohol, je více nemocný a má více absencí v zaměstnání. n Finálním stadiem je syndrom vyhoření, často provázený depresivními stavy. Jed

ná se o úplné emoční vyčerpání. Pracovník odchází ze zaměstnání, nebo vyho

řelý zůstává, či v té samé organizaci přechází na jinou pracovní pozici. V ideál

ním případě přehodnotí své postoje a životní styl, popř. absolvuje psychoterapii,

a s více realistickými očekáváními pracuje dál ve své původní profesi. Projevy a důsledky Syndrom vyhoření je výsledkem postupného procesu, který může probíhat ve výše uvedených fázích. Ve své konečné podobě se vyhoření projevuje v rovině myšlenek, emocí, tělesných reakcí a pozorovatelného chování a má negativní důsledky nejen pro vyhořelého pracovníka, ale i pro jeho klienty a organizaci, resp. pracovní tým, kterého je dotyčný součástí (tab. 3).

SPOUŠTĚČE

RIZIKOVÉ FAKTORY OSOBNOSTNÍ, PRACOVNÍ A MIMOPRACOVNÍ

Myšlenky Emoce

Tolik se snažím a přitom to je k ničemu.

Mám toho po krk, jsem opotřebovaný.

Jsem úplně na dně.

Nemá to cenu, smysl.

Co zase ti klienti a kolegové chtějí?!

Nezlepší se to.

Marnost, bezmoc

Nedocenění

Pocity křivdy a nespravedlnosti

Zlost, zklamání

Sebelítost

Strach


21

34567912D4o9br5ý

SPOUŠTĚČE

RIZIKOVÉ FAKTORY OSOBNOSTNÍ, PRACOVNÍ A MIMOPRACOVNÍ

Tělesné reakce Pozorovatelné chování

Celkové napětí

Únava a nesoustředěnost

Zažívací potíže

Bolesti hlavy, zad, krční páteře

Poruchy spánku

Podrážděné reakce

Zhoršená schopnost se rozhodovat

Značkování klientů

Vyhýbání se klientům a kolegům

Emoční infikování dalších kolegů

Negativní důsledky pro vyhořelého člověka, organizaci a klienty

Nižší výkonnost, vyšší nemocnost, více absencí v práci,

nárůst konfliktů v pracovním a osobním životě, deprese, šíření špatné nálady

v pracovním kolektivu, užívání návykových látek, fluktuace, zhoršená péče o klienty,

kteří si na pracovníka více stěžují.

Tab.3.Projevyadůsledkysyndromuvyhoření.

Podle výsledků některých studií souvisí více než 70 % absencí v zaměstnání

s nemocemi, na které má vliv stres (Kebza a Šolcová, 2003). Lidé s projevy syn

dromu vyhoření si často uvědomují pouze tělesné příznaky emocí, nikoli emoce

samotné, a někdy somatizují (potlačené negativní emoce nevědomě přenášejí

do tělesné roviny a jsou také více tělesně nemocní). Významnou kategorií jsou

v této souvislosti psychosomatická onemocnění typu žaludečních vředů, vyso

kého krevního tlaku, bolestí hlavy a zad, kožních onemocnění aj.

Vyhoření a jiné duševní poruchy

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN–10) není syndrom vyhoření sa

mostatnou diagnostickou jednotkou, nicméně tato kategorie je uvedena mezi

faktory ovlivňujícími zdravotní stav. Jedná se o kategorii Z 73.0 – „vyhasnutí

(vyhoření)“, které je definováno jako „stav životního vyčerpání“. Mnozí čeští

psychiatři a psychologové syndrom vyhoření nediagnostikují a spíše mluví

o depresi, reakci na těžký stres, poruše přizpůsobení, chronické únavě nebo

úzkostné či úzkostně depresivní poruše. Lidé se syndromem vyhoření ale často

nesplňují potřebná diagnostická kritéria pro tyto poruchy. Na druhé straně kte

rákoli z těchto poruch se může objevit jako komplikace navazující na syndrom

vyhoření. Z hlediska psychoterapie je však diagnostické „značkování“ méně

důležité. Důležitější jsou specifické individuální příčiny a projevy emočního vy

čerpání u každého jednotlivého člověka. Tyto příčiny a projevy určují specifické

terapeutické strategie, jak s daným člověkem pracovat.


22

ODOLNOST

A VYVÁŽENOST

n Lidé odolní vůči stresu se vyznačují specifickými charakteristikami

v oblasti vztahu k sobě, ke druhým lidem a k životu . n Odolní lidé mají životní styl postavený na třech pilířích . Mají uspo

kojivou práci, pěstují a kultivují své vztahy s blízkými lidmi a umějí

si najít čas na své zájmy . n Odolní lidé pečují o svou psychiku, kterou můžeme podle modelu

kognitivně behaviorální terapie rozdělit na myšlení, emoce, tělo

a zjevné chování . n Odolní lidé mají vyvážený a harmonický hodnotový systém .


23

34567912D4o9br5ý

Odolnost

Jednou z možností, jak lépe zvládat stres a udržet si „zapálenost“ v práci i v osob

ním životě, je pracovat na sobě a zvyšovat vlastní odolnost vůči stresu. V součas

né době převládá názor, že odolnost, nezdolnost čili tzv. rezilienci si lidé osvojují

v prvních deseti letech života, nicméně i dospělý člověk může svou odolnost posílit,

např. prostřednictvím vlastní psychoterapie (Stock, 2010). Charakteristiky odolných

lidí můžeme zjednodušeně rozdělit do třech oblastí, tedy na to, jaký mají vztah

k sobě, jaký mají vztah ke druhým lidem a jaký mají vztah k životu

2

(tab. 4).

VZTAH K SOBĚ A OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI

Jsou si vědomi vlastní hodnoty a důležitosti.

Vědí, že jejich hodnota není určována jen tím, co si o nich myslí druzí lidé.

Přijímají se takoví, jací jsou, a dokáží jednat v souladu se sebou a svými hodnotami.

Jsou zvědaví a otevření vůči novým věcem a změnám.

Jsou kreativní, umějí např. frustraci vyjádřit uměleckými prostředky.

Konstruktivně přistupují k problémům, které vnímají jako „výzvu něco nového

se naučit a zažít“, nikoli jako „ohrožení“.

Nepříjemné události vnímají jako „náročné“, nikoli jako „nesnesitelné“.

Umějí nacházet výhody i ve špatných zkušenostech.

Ovládají základní asertivní dovednosti.

Umějí přiznat své chyby a nezdary, ze kterých se snaží vzít si ponaučení.

Mají své strachy a pochybnosti, ale moc jim nepodléhají.

Mají určitý nadhled, dokáží se na problémy dívat ze širší perspektivy.

Mají smysl pro humor a umějí se zasmát i sami sobě.

Umějí relaxovat, mají dostatek tělesného pohybu, zájmů a koníčků.

Přijímají své pozitivní i negativní emoce jako zdroj plnohodnotného prožívání i poučení.

VZTAH KE DRUHÝM LIDEM

Mají pozitivní (přátelský) postoj ke druhým lidem, jsou empatičtí a tolerantní.

Hledají a umějí si udržet blízké a hodnotné vztahy,

mají dostatečnou sociální oporu (rodina, přátelé, spolupracovníci).

Snaží se s druhými vycházet dobře, ale zároveň jsou nezávislí,

umějí si vytvořit a udržet pevné hranice mezi sebou a ostatními lidmi.

Hledají u druhých lidí silné stránky a pozitiva a podporují je.

Mají zájem o druhé lidi a přirozeně druhým pomáhají.

2

ZpracovánopodleCh.Stock(2010)aV.KebzaaI.Šolcová(1998,2003).


24

34567912D2ob9rý791 6Do4

VZTAH K ŽIVOTU A HODNOTOVÝ SYSTÉM

Považují život za smysluplný a mají k němu vesměs pozitivní postoj.

Ze „šachovnice“ života, která se skládá z podobného počtu černých

a bílých políček, vnímají více ta bílá.

Mají vyvážený hodnotový systém (já, rodina, transcendence).

Jsou přesvědčeni, že mají na svůj život určitý vliv, mohou ho dobře usměrňovat,

ale zároveň nemusejí mít všechno stále pod kontrolou.

Umějí si plánovat čas a ten vyváženě rozdělovat mezi práci, rodinu, přátele a své zájmy.

Tab.4.Hlavnícharakteristikylidíodolnýchvůčistresu.

Práce, rodina, přátelé a zájmy

Lidé se někdy vyčerpají tím, že většinu své energie zaměřují jedním směrem,

např. se soustředí jen na práci. Přitom zanedbávají další důležité oblasti svého

života, např. přátele a koníčky, což jsou často hlavní zdroje opravdové životní

radosti a „dobíjení baterek“.

Lidé, kteří jsou v životě spokojení, jsou často i více odolní vůči stresu. Jeden

z modelů životní spokojenosti říká, že náš život by měl stát na třech pevných

pilířích: práci, rodině a volném času (obr. 2). Důležité je mít práci, která nás

dostatečně uspokojuje, a být v pracovním kolektivu, kde se cítíme dobře. Také

je fajn mít podporujícího a chápajícího partnera. Oporou a zdrojem pozitivních

emocí mohou být i naše děti a rodiče, popř. prarodiče. Významný z hlediska

pocitu životní spokojenosti a smysluplnosti je volný čas, který bychom měli vě

novat vlastnímu rozvoji, svým koníčkům, zájmům a přátelům „první kategorie“,

s nimiž máme utvořené hlubší a důvěrnější vztahy. Je výhodné, pokud tyto tři

oblasti jsou v našem životě rozprostřeny rovnoměrně, protože „stůl životní spo

kojenosti“ je nejstabilnější tehdy, když je podpírán třemi silnými nohami. Pokud

je dlouhodobě postavený jen na dvou, nebo dokonce jen na jedné noze, nebo

pokud jsou opěry velmi slabé, tak se životní spokojenost, potažmo i naše psy

chická odolnost a emoční stabilita stává vratkou.

Obr.2.Modelživotníspokojenostipostavenýnatřechpilířích.

PRÁCE

PARTNER

RODINA

ZÁJMY

PŘÁTELÉ


25

34567912D4o9br5ý

Myšlení, emoce, tělo a chování Čtvrtou oblastí, která stojí uprostřed výše zmíněných třech pilířů, je člověk, jeho osobnost

3

a psychické prožívání. Na fungování lidské psychiky se můžeme po

dívat z pohledu kognitivně behaviorální terapie (KBT). Podle tohoto psychoterapeutického směru můžeme naše psychické prožívání rozdělit do čtyř vzájemně se ovlivňujících oblastí, tzv. modalit. Jedná se o myšlení, které probíhá ve formě myšlenek nebo představ, o emoční prožívání, které se děje pociťováním různých emocí (např. radosti, strachu, zlosti, bezmoci), o tělesné reakce (např. cítíme napětí v těle, potíme se, rudne nám obličej nebo se nám třesou ruce) a o pozorovatelné chování, tedy to, co a jak říkáme a jak se chováme (obr. 3). Odolnost vůči stresu můžeme posilovat tím, že se budeme starat o všechny tyto čtyři oblasti. Obr.3.ČtyřivzájemněseovlivňujícísložkylidsképsychikypodlemodeluKBT. Hodnotový systém Co je to vlastně životní hodnota? Existují desítky různých definic. Životní hodnoty můžeme např. definovat jako věci, které nás motivují k tomu, abychom se chovali tak, jak se chováme. Jsou to kritéria, podle kterých se v životě rozhodujeme. Jsou to věci, pro které nám stojí za to žít i trpět. Hodnoty můžeme zjednodušeně rozdělit na egoistické (např. vlastní zdraví, vzhled, požitkářství typu „užívat si“, profesní úspěch), na částečně sebepřesa- 3

Člověkjeněkdypojímánjakobio-psycho-socio-spirituálníbytost.Dooblastibiologicképatří

tělesnépotřeby,dooblastipsychickémůžemezařaditpsychologicképotřeby,našemyšlení

aemoce,dosociálníoblastipatřípotřebyvztahů,práce,vlastníhobydleníaj.Spirituálnípotře-

bysouvisejíslidskýmsebepřesahem(transcendencí).PodleJ.A.Belzena(2009)jespirituální

tenčlověk,kterýjeoddanýhodnotám,ježsámpovažujezasebepřesahující(např.práce,

altruismus,ochranapřírodyčizvířat,Bůh,děti),apodletěchtohodnotjedná.

MYŠLENÍ

TĚLO

EMOCE

CHOVÁNÍ


26

Roman Pešek, Ján Praško hující (např. zabezpečení rodiny, pomoc přátelům) a plně přesahující čili transcendentní (např. altruistická

4

pomoc druhým lidem, ochrana zvířat, ochrana pří

rody) (obr. 4). Většině lidí jde zpravidla o to, aby byli úspěšní v naplňování svých preferovaných hodnot. Obr.4.Oblastilidskýchhodnot. V. E. Frankl, zakladatel logoterapie, rozlišuje jiné tři hodnotové kategorie, které mohou lidé vyznávat zároveň. Člověk si může např. užívat jídlo nebo radost svých dětí (zážitková hodnota), může psát knihu, kultivovat zahrádku nebo něco kutit v garáži (tvůrčí hodnota) a zároveň může bojovat za práva druhých lidí (postojová, transcendentní, duchovní, spirituální hodnota). Hodnoty člověka a jejich hierarchii ovlivňuje pohlaví, věk, inteligence, výchova v rodině, vzdělání, profese, životní zkušenosti a události (např. vážné onemocnění, odchod do důchodu), kultura, náboženství, současná situace ve společnosti atd. Např. starší lidé mohou preferovat více zdraví, mladší úspěch v zaměstnání, více vzdělaní lidé spíše osobní rozvoj, osoby méně vzdělané více přátele a materiální hodnoty. Lidé odolní vůči stresu se vyznačují tím, že jejich hodnoty jsou vyvážené ve smyslu zaměření na sebe, na druhé a na sebepřesah. Pokud narcisticky myslí jen na sebe podle postoje „nejdůležitější jsem jen já a moje potřeby“, nevytvářejí vzájemné vztahy s druhými a postupně blízkost druhých ztrácejí. Snadno 4

Altruismusjenesobeckýzpůsobmyšleníajednáníveprospěchdruhýchlidínebovětšího

celku.Altruismusmůžemítvsoběněkdyizřetelnouegoistickoumotivaci,např.obětováníse,

abychomsizískalipověstčislávu.Zpravidlajevšakvedenhodnotovýmsystémemčlověka,

kdepomocdruhémuanezištnoststojívhodnotovémžebříčkuvýšenežegoistickémotivy.

TRANSCENDENCE

JÁ RODINA


27

34567912D4o9br5ý

se pak může rozvinout existenciální frustrace, kdy najednou věci i život ztrácejí

smysl. Ve volném čase prožívají pocity prázdnoty, které zahánějí tím, že se

přehnaně zaměřují na různé své tělesné a psychické příznaky (např. nadměrné

obavy o zdraví), nadměrně pracují (workoholismus), konzumně se baví apod.

Pokud se lidé naopak řídí postoji „potřeby druhých lidí jsou důležitější než moje

potřeby“ nebo „idea altruismu je důležitější než moje potřeby“, tak se snadno

může stát, že se brzy vyčerpají a vyhoří.

Naše hodnoty by měly být také ve vnitřní harmonii, tedy to, co cítíme, by mělo

být v souladu s tím, co děláme. Pokud tomu tak není, vzniká vnitřní konflikt,

který emočně zatěžuje a vyčerpává. Příkladem je muž s postojovými hodnotami

„pomáhat druhým“ a „dobře zabezpečit svou rodinu“. Má, nebo nemá nabízet

svým klientům nepotřebné produkty, k čemuž je nucen svým zaměstnavatelem?

V roce 2005 byl u nás mezi lidmi staršími 15 let proveden výzkum zaměřený

na životní hodnoty. Z výsledků vyplynulo, že Češi přikládají v životě nejdůleži

tější roli trvalému partnerskému vztahu, je pro ně důležité mít děti a dosáhnout

úspěchů v zaměstnání. Muži přikládají větší význam pracovním úspěchům, pro

ženy je naopak důležitější hodnotou „mít děti“. Z hlediska věku u mužů i u žen

význam pracovních úspěchů v průběhu života klesá, naopak hodnoty „mít stá

lého partnera“ a „mít děti“ řadí obě pohlaví s přibývajícím věkem na stále vyšší

místo. Další významnou hodnotou jsou pro Čechy jejich blízcí, jejich rodina

a přátelé (tab. 5). Nicméně se objevuje trend, který tvrdí, že v české společnosti

roste význam egoistických a individualistických hodnot typu pohodlného života

v materiálním dostatku (patří sem např. hodnoty „žít příjemně“, „užívat si“, „pro

žít zajímavý a vzrušující život“, „mít čas hlavně na své koníčky“). Pomáhat těm,

kdo pomoc potřebují, označila za velmi či docela důležitou hodnotu naprostá

většina českých občanů

5

, asi 85 % (Horáková, 2005).

5

Češivr.2015darovalinadobročinnéúčelyrekordnísumu,přibližněsedmmiliardkorun.

Odhadujese,žejednotlivciposlalinacharituaž3,5miliardykorun.Zároveňrosteipočetpod-

nikatelů,kteřísevěnujífilantropii(Švec,2015).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist