načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit -- Pohledem kognitivně behaviorální terapie - Ján Praško Roman Pešek

Elektronická kniha: Syndrom vyhoření - Jak se prací a pomáháním druhým nezničit -- Pohledem kognitivně behaviorální terapie
Autor:

Vyhoření se v naší společnosti stává stále častějším jevem. Je možné tomuto stavu nějak předcházet? Co už je vyhoření a co je ještě „pouhá“ únava? Publikace se snaží ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  196
+
-
Doporučená cena:  209 Kč
6%
naše sleva
6,5
bo za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Vydavatelství Pasparta
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 179
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-881-6300-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vyhoření se v naší společnosti stává stále častějším jevem. Je možné tomuto stavu nějak předcházet? Co už je vyhoření a co je ještě „pouhá“ únava? Publikace se snaží čtivým, srozumitelným a přehledným způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak předcházet stresu, nebo jak ho lépe zvládat. A to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů, a také v oblasti našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory, které vedou k vyhoření. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázaná i v souvislosti se syndromem vyhoření. Autoři všem zájemcům přináší praktické a srozumitelně formulované rady jak změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste stavu vyhoření uměli předcházet, nebo dokázali svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se „zapálit“. „Přečtení této knihy doporučuji každému, kdo náhle zjistí, že se cítí po většinu dnů nadměrně unavený, aniž by namáhavě tělesně pracoval, že ztratil nadšení pro věci, které jej dříve zajímaly, a že jej již netěší činnosti, ze kterých dříve čerpal síly do dalších dnů. Že ve své činnosti již nevidí smysl, že jej druzí lidé spíše obtěžují a že jej napadají myšlenky, že to do konce svého života takto nevydrží. V knize najdete řadu dobrých rad a návodů, jak se svými nepříjemnými pocity a myšlenkami zacházet, co můžete dělat a jak můžete zlepšit spokojenost se svým životem i se sebou samotnými.” - Z předmluvy MUDr. Petra Možného, předsedy České společnosti kognitivně behaviorální terapie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Roman Pešek, Ján Praško
Syndrom vyhoření
Jak se prací a pomáháním
druhým nezničit
Pohledem kognitivně behaviorální terapie





Pasparta Publishing, s.r.o. – sociální podnik zaměstnávající
lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem
je Národní ústav pro autismus, z.ú. (NAUTIS)
Poděkování:
MUDr. Petrovi Možnému, Mgr. Barbaře Peškové, Mgr. Sandře Gembčíkové
a Mgr. Haně Kučové za cenné připomínky.
ISBN 978-80-88163-00-8 (brož.)
ISBN 978-80-88163-01-5 (e-pub)
ISBN 978-80-88163-02-2 (mobi)





3
OBSAH
PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
STRES A STRESORY............................................. 11
Dobrý a špatný stres ............................................ 12
Užitečnost přiměřeného stresu .................................... 13
Druhy stresorů a jejich zvládání.................................... 13
SYNDROM VYHOŘENÍ ............................................ 15
Definice ...................................................... 16
Riziková povolání a časté příčiny stresu ............................. 16
Faktory ovlivňující vznik vyhoření .................................. 17
Osobnost, práce a mimopracovní život .............................. 17
Fáze rozvoje syndromu vyhoření................................... 19
Projevy a důsledky.............................................. 20
Vyhoření a jiné duševní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

ODOLNOST A VYVÁŽENOST....................................... 22
Odolnost ..................................................... 23
Práce, rodina, přátelé a zájmy..................................... 24
Myšlení, emoce, tělo a chování.................................... 25
Hodnotový systém.............................................. 25
RIZIKOVÉ RYSY OSOBNOSTI ...................................... 29
Osobnost typu A ............................................... 30
Workoholismus ................................................ 30
Perfekcionismus a anankastické rysy ............................... 33
STRESUJÍCÍ MYŠLENÍ............................................ 35
Emoční potřeby v dětství......................................... 36
Kognitivně behaviorální terapie .................................... 39
Kognitivní restrukturalizace ....................................... 40
Niterná přesvědčení............................................. 42





4
Stresující postoje ............................................... 45
Stresující postoje a syndrom vyhoření............................... 45
Charakteristiky, druhy a změna stresujících postojů .................... 46
Negativní myšlenky a kognitivní omyly .............................. 51
Plánování času ................................................ 56

SCHEMATERAPIE................................................ 60
Osm základních modů – stavů mysli................................ 61
Laskavý rodič a hyperprotektivita .................................. 62
Kritický rodič .................................................. 63
Zraněné dítě .................................................. 64
Rozzlobené dítě................................................ 64
Spontánní a radostné dítě........................................ 65
Zdravý dospělý ................................................ 66
Odtažitý obránce ............................................... 66
Kompenzace a Hyperkompenzátor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
Mody a fáze rozvoje syndromu vyhoření............................. 69

EMOCE ........................................................ 71
Původ, druhy a intenzita emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
Funkce emocí ................................................. 73
Stresující emoce v zaměstnání .................................... 73
Emoční nákaza ................................................ 74
Uvědomování a zvládání emocí.................................... 75
Užívání léků a drog ............................................. 77
TĚLO .......................................................... 78
Tělesné signály ................................................ 79
Svalová relaxace ............................................... 80
Zklidňující dýchání do břicha...................................... 81
Tělesný pohyb ................................................. 82
Dýchání, sauna a cvičení na páteř ................................. 85
Racionální a všímavé stravování................................... 85
Spánek....................................................... 87
Nespavost .................................................... 88





5
Spánková hygiena .............................................. 89
Únava a její zvládání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

ASERTIVNÍ DOVEDNOSTI ......................................... 94
Syndrom vyhoření a asertivita..................................... 95
Komunikační styly .............................................. 95
Asertivní práva................................................. 96
Neverbální dovednosti........................................... 98
Vedení rozhovoru.............................................. 100
Dávání a přijímání komplimentů .................................. 101
Ocenění sebe sama............................................ 103
Žádost o laskavost............................................. 104
Odmítání .................................................... 105
Odchod ze skupiny lidí.......................................... 107
Reakce na odmítnutí ........................................... 108
Sdělování kritiky............................................... 108
Přijímání kritiky ............................................... 110
Přiznání vlastní chyby .......................................... 112
PRÁCE A EMOCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
Emoční význam práce.......................................... 114
Odměny, oceňování a sebechvála................................. 114
Pocity nespravedlnosti.......................................... 116
Konflikt hodnot................................................ 117
PRACOVNÍ ZÁTĚŽ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
Zdroje a druhy přetěžování ...................................... 119
Pracovní porady............................................... 120
Delegování práce.............................................. 123
Organizace pracovního času..................................... 124
E-mailová komunikace.......................................... 126
Materiální a fyzikální podmínky pracoviště .......................... 128
Odpočinek v práci ............................................. 129
Odpočinek po práci ............................................ 132





6
KOLEGOVÉ V PRÁCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
Pracovní kolektiv a atmosféra na pracovišti.......................... 136
Konstruktivní řešení mezilidských konfliktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
Typy zaměstnanců............................................. 139
Dovednosti dobrého šéfa........................................ 141
PRÁCE S KLIENTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Na co dbát při práci s klienty ..................................... 144
Supervize a Bálintovská skupina.................................. 147
Protipřenosy a jejich zvládání .................................... 148

ZMĚNIT TO, SMÍŘIT SE, NEBO Z PRÁCE ODEJÍT? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
Peníze a strach nepomáhají ..................................... 154
Otázky před rozhodnutím ....................................... 154
Změnit, co se změnit dá......................................... 155
Smířit se s tím, co se změnit nedá................................. 155
Odejít a hledat si jinou práci ..................................... 155
VZTAHY S DRUHÝMI LIDMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
Výběr partnera................................................ 158
Předpoklady dobře fungujícího vztahu ............................. 160
Dovednosti pro dobře fungující vztah .............................. 161
Konstruktivní řešení partnerských problémů......................... 162
Vývoj partnerského vztahu v čase................................. 164
Děti a jejich výchova ........................................... 166
Vyhořelý vztah................................................ 167
Rozchod partnerů ............................................. 169
Přátelé...................................................... 171

ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
Použitá a doporučená literatura a informační zdroje ..................... 175
Autoři ......................................................... 179





7
PŘEDMLUVA
Syndromem vyhoření trpí obvykle lidé pracovití a odpovědní, kteří myslí více na
druhé než na sebe a kteří se snaží během svého života toho stihnout co nejvíce.
Jedním z neoddiskutovatelných faktů, na který tito obětaví lidé často zapomínají, je
skutečnost, že život je běh na dlouhou trať – je to spíše maraton než sprint.
Z toho vyplývá, že jedním z nejdůležitějších úkolů v životě, na který se nesmí
zapomínat, je zvolit si přiměřené tempo a dostatečně se během něj občerstvovat. Jinak,
jak vám potvrdí každý, kdo někdy nějaký maraton běžel, dorazíte do cíle mnohem
později, a nikoli dříve, pokud vůbec neskončíte někde u trati.
Přečtení této knihy proto doporučuji každému, kdo náhle zjistí, že se cítí po většinu
dnů nadměrně unavený, aniž by namáhavě tělesně pracoval, že ztratil nadšení pro
věci, které jej dříve zajímaly, a že jej již netěší činnosti, ze kterých dříve čerpal síly
do dalších dnů. Že ve své činnosti již nevidí smysl, že jej druzí lidé spíše obtěžují
a že jej napadají myšlenky, že to do konce svého života takto nevydrží.
V knize najdete řadu dobrých rad a návodů, jak se svými nepříjemnými pocity
a myšlenkami zacházet, co můžete dělat a jak můžete zlepšit spokojenost se svým
životem i se sebou samotnými.
Autoři, kteří jsou psychoterapeuti, se opírají o ověřené a účinné metody kognitivně
behaviorální terapie, s nimiž mají bohaté zkušenosti a které sami používají ve své
práci s klienty. Tyto metody mají tu výhodu, že jsou snadno pochopitelné a dají se
samostatně použít v každodenním životě. Je ovšem třeba je používat pravidelně,
trpělivě a soustavně, podobně jako když se člověk učí mluvit cizím jazykem. Pokud
to vzdáte za dva týdny s tím, že nevidíte žádnou změnu, a proto si myslíte, že je
tento přístup pro vás neúčinný, pak vás upozorňuji, že se jedná jen o další z
myšlenkových omylů, které vám mohou ztrpčovat život.
Změnit svůj život, své navyklé způsoby uvažování a chování tak, abyste dokázali
svůj stav vyhoření zvrátit a znovu se „zapálit“, vyžaduje především odvahu, ochotu
učit se novým způsobům a výdrž, tedy nevzdat se. To ale není nic lehkého a někdy
na to člověk sám nestačí. Není to žádná hanba. V tomto případě vám, stejně jako
autoři této publikace, doporučuji, abyste se obrátili na lidi kolem sebe, kteří vám
mohou pomoci. Mohou to být vaši přátelé, ale může to být i profesionální
psychoterapeut. V každém případě, co tím můžete ztratit?
MUDr. Petr Možný
předseda České společnosti kognitivně behaviorální terapie





9
ÚVOD
Od začátku svého života se učíme, jak se vyrovnávat se stresem. V minulých
dobách lidé bojovali s hladem, infekčními nemocemi, válčili s různými agresory.
V současné, relativně bezpečné a blahobytné společnosti je jedním z našich
hlavních nepřátel nadměrný stres, který souvisí se stylem našeho života. Často jsou na
nás kladeny vysoké nároky nebo nepřiměřené nároky na sebe klademe sami, aniž
bychom museli. Chceme nebo musíme odvádět hodně a kvalitní práce, musíme
být rychlí, pružní, kreativní, komunikativní, na naše klienty příjemní. Vedle toho,
že chceme dobře vykonávat svou práci, většina z nás chce být i dobrými
partnery, rodiči a přáteli. Navíc chceme svůj život co nejvíce autenticky a plnohodnotně
prožívat. Dostát tomuto kultu „výkonu a dokonalosti“ je náročné, často nemožné.
Z těchto a dalších důvodů je mnoho z nás dennodenně vystavováno silnému stresu
a hrozí nám vyhoření, případně rozvoj některé úzkostné poruchy nebo deprese.
Syndrom vyhoření je psychický stav charakterizovaný vyčerpáním a snížením
pracovní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního stresu. Vyhoření se
objevuje hlavně u osob, které pracují s lidmi. Jedná se zejména o lékaře, zdravotní
sestry, psychology, psychoterapeuty, sociální pracovníky, učitele, policisty,
pracovníky věznic, úředníky aj. Právě těm je určena tato publikace.
Publikace se snaží popularizujícím, čtivým, srozumitelným a přehledným
způsobem předat důležitá a praktická doporučení, jak stresu předcházet nebo jak ho lépe
zvládat, a to nejen na pracovišti, ale i v oblasti partnerských a přátelských vztahů
a také našeho myšlení a emočního prožívání. Kniha se zaměřuje na hlavní faktory,
které vedou k vyhoření, tedy na naši osobnost, podmínky nacházející se v pracovní
sféře a na mimopracovní život. Mnoho těchto rizikových faktorů je nahlíženo z
pohledu kognitivně behaviorální terapie, což je rychle se rozvíjející
psychoterapeutický přístup, jehož účinnost byla prokázána i v souvislosti se syndromem vyhoření.










11
STRES
A STRESORY
n Stres je stav zatížení organismu, při kterém cítíme napětí v těle
a různé emoce .
n Stresová reakce vede organismus do stavu pohotovosti a
připravenosti k boji, nebo útěku .
n Stres dělíme na dobrý stres (eustres) a špatný stres (distres) .
n Přiměřený stres je pro organismus užitečný .
n Nedostatek stresu může vést k syndromu znudění (boreout) .
n Dlouhodobý a intenzivní stres může vést k syndromu vyhoření
(burnout) .
n Stresory můžeme rozdělit na fyzické, psychické a sociální .
n Jak moc a dlouho se budeme stresovat, záleží na intenzitě a délce
působení stresorů, na způsobu našeho myšlení, na našich
možnostech a dovednostech .





12
34567912D2ob9rý791 6Do4
Dobrý a špatný stres
Stres je někdy definován jako stav zatížení organismu, ke kterému dochází vlivem
různých stresorů. Stresory spouštějí stresovou reakci, která organismus přivádí do
stavu pohotovosti a připravenosti k „boji“, nebo „útěku“. Pokud tato řešení nejsou
úspěšná, dostává se organismus do stavu útlumu a rezignace (deprese).
Důležitou úlohou stresu je chránit náš organismus před nebezpečím tím, že
nás stres na nebezpečí přímo upozorňuje a že naše tělo přiměje k pohotovosti
(„poplachová reakce“), ve které ho udržuje, dokud nebezpečí nepomine.
Stresová reakce vyvolá neklid, napětí a mobilizuje energii potřebnou pro
rychlou soustředěnou akci. Dochází k výlevu adrenalinu a noradrenalinu a je
aktivován sympatikus, což se projeví zúžením cév (aby tělo při zranění nekrvácelo),
zrychlením dechu a tepu srdce, zvýšením krevního zásobení a napětí
kosterního svalstva, snížením napětí hladkého svalstva trávicího traktu, rozšířením
zornic, odkrvením prstů, objeví se „husí kůže“.
Stresová reakce je velmi funkční, když se jedná o ochranu života v
nebezpečí. K tomu ale dochází naštěstí výjimečně. Dnešní stresory mají spíše
charakter psychologického ohrožení, na které ovšem organismus reaguje stejným
způsobem jako na hrozbu fyzickou. Odbourání nahromaděné energie a
stresových hormonů pomocí boje, nebo útěku, tedy pohybem, není často možné.
Při častém prožívání stresu dochází k dlouhodobému přetěžování organismu.
U zranitelných jedinců pak k rozvoji psychických, psychosomatických a jiných
civilizačních chorob.
Stres trochu uměle, ale pragmaticky dělíme na eustres (dobrý stres) a distres
(špatný stres). K eustresu vedou události jako přemíra práce, která nás baví
a naplňuje, sňatek, narození dítěte, výhra milionu v loterii apod. Tyto události,
které jsou zpravidla spojeny s vyšším nabuzením, si v myšlenkové rovině
vysvětlujeme vesměs pozitivně, např. „To jsem ale dobrý, jak toho tolik a tak rychle
zvládám“ nebo „To je nádhera.“ Poté prožíváme převážně pozitivní emoce
(euforická radost, štěstí, hrdost).
K distresu vedou události, které nemáme plně pod kontrolou, jako jsou přetížení
v práci, propuštění ze zaměstnání, konflikty s kolegy nebo s partnerem, rozvod,
úmrtí blízkého člověka apod. Tyto události hodnotíme negativně, tzn., že nám
v hlavě probíhají automatické negativní myšlenky, např. „To nezvládnu, je toho
na mě hodně“, „Proč se tak ke mně chovají, proč mi ubližují?“ Poté prožíváme
hlavně negativní emoce (strach, úzkost, zlost, křivdu, bezmoc).
Při některých událostech prožíváme zároveň eustres i distres a naše emoce
jsou smíšené. Jedná se např. o situaci, kdy jsme v práci povýšeni. Cítíme





13
34567912D4o9br5ý
dost a hrdost způsobenou myšlenkami typu „To jsem ale schopný, šéf to dobře
ví a oceňuje to, když mě povýšil“, ale zároveň můžeme mít strach, způsobený
myšlenkami typu „Nevím, jestli zvládnu pracovat na pozici, která obnáší vedení
lidí, více odpovědnosti a samostatnosti.“
Užitečnost přiměřeného stresu
Přiměřený stres, který máme pod kontrolou, je pro nás užitečný, protože
stimuluje naši mysl a tělo a vede k lepšímu výkonu a k pocitům spokojenosti. Problém
nastává tehdy, když se objeví extrémy. Pokud je stresu delší dobu málo, může
vzniknout tzv. syndrom boreout, tedy syndrom znudění. A naopak, když je stres
dlouhodobě intenzivní, může se rozvinout syndrom z přetížení, tedy syndrom
burnout čili syndrom vyhoření. Vlastně celý život se snažíme o hledání a
udržení přiměřené míry stresu, který nám prospívá (obr. 1).
Obr.1.Vlivstresunaemočnípohoduavýkon.
Druhy stresorů a jejich zvládání
Stresory se někdy zjednodušeně dělí na fyzické, psychické a sociální. Mezi
fyzické patří např. hluk, chlad nebo přemíra vizuálních podnětů. Mezi psychické
stresory náleží např. časová tíseň, mnoho změn v krátké době, emočně velmi
nepříjemné myšlenky, představy nebo vzpomínky. Do sociálních stresorů, které
se zpravidla intenzivně promítají do psychického prožívání a měli bychom je
přesněji nazvat psychosociální stresory, řadíme např. konflikty s lidmi, odmítnutí
druhou osobou nebo ztrátu blízké osoby. Zjednodušeně můžeme říci, že v nás
spouštějí stresovou reakci a nepřiměřené prožívání všech událostí, které
moNízká míra stresu
Přiměřená míra stresu
Vysoká míra stresu





14
34567912D2ob9rý791 6Do4
hou ohrozit naše zdraví, emoční stabilitu, výkon, kontrolu nad životem, sociální
postavení, ekonomickou situaci nebo významné mezilidské vztahy.
Někdy se hovoří o tzv. každodenních útrapách (daily hassles), tedy malých,
relativně nedůležitých nepříjemnostech, jako jsou např. zmeškaná tramvaj nebo
dopravní zácpa, když ráno pospícháme do zaměstnání. Jednotlivě jde pouze
o drobné a neškodné obtíže, které však v souhrnu přispívají k celkové stresové
zátěži. Některá z nich se může stát pověstnou poslední kapkou, která spustí
náhlou stresovou reakci.
Jak moc a jak dlouho nás budou různé události stresovat, záleží na třech
faktorech: 1) na intenzitě a délce působení stresorů, 2) na způsobu našeho myšlení
a 3) na našich možnostech a dovednostech určitý stresor zmírnit nebo
odstranit. Významný vliv má naše myšlenkové zhodnocení situace. Lidé, kteří se často
stresují, tzv. nerváci, mají sklon si vykládat určité každodenní potíže jako vážně
ohrožující události a za drobnými problémy často vidí nezvladatelné katastrofy.
Pokud jde o naše možnosti a dovednosti určitý stresor zmírnit nebo odstranit, je
tím myšleno, že např. hluk ztišíme, když si dáme špunty do uší, frustraci z práce
odstraníme tím, že odejdeme do jiné a lepší práce, která se nám právě nabízí
(možnost), a konflikt můžeme zmírnit asertivním rozhovorem (dovednost) s
člověkem, se kterým máme spory.





15
SYNDROM
VYHOŘENÍ
n Syndrom vyhoření (syndrom burnout) je stav celkového vyčerpání
v důsledku dlouhodobého intenzivního stresu .
n Vyskytuje se hlavně u lidí, kteří jsou pravidelně v kontaktu s jinými
lidmi .
n Odhadem 20 až 30 % profesionálů, kteří pracují s lidmi, se v životě
setká s vyhořením .
n Vyhoření vzniká souhrou rizikových faktorů, které se nacházejí
v osobnosti člověka, v pracovní sféře a v mimopracovním životě .
n Vyhoření předchází fáze nadšení, stagnace, frustrace a apatie .
n Projevuje se v myšlenkách, emocích, tělesných reakcích a zjevném
chování .
n Důsledky postihují vyhořelého člověka, organizaci a klienty, se
kterými dotyčný člověk pracuje .
n Syndrom vyhoření není samostatnou diagnostickou jednotkou .





16
34567912D2ob9rý791 6Do4
Definice
Od 70. let 20. století se psychologové a lékaři zabývají stavy celkového
vyčerpání, které se nazývají syndrom vyhoření. Někdy se používají výrazy jako
syndrom vypálení či vyhaslosti. Často se uvádí výraz syndrom burnout.
Anglické sloveso „to burn“ znamená „hořet“ a v přeneseném významu „být pro něco
zapálený“. Slovo „burn out“ znamená „dohořet“, „vyhořet“, „vyhasnout“. Pojem
„syndrom burnout“ poprvé použil Herbert J. Freudenberger
1
.
Během několika desetiletí se objevily různé definice syndromu vyhoření, které se
shodují na tom, že se jedná především o psychický stav charakterizovaný
vyčerpáním a snížením pracovní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního
stresu, a vyskytuje se hlavně u osob, jež pracují s lidmi.
Riziková povolání a časté příčiny stresu
Syndromem vyhoření trpí především schopní, ambiciózní a zodpovědní lidé.
Mezi nejvíce ohrožené profesní skupiny patří zejména lékaři (např. onkologové,
psychiatři), zdravotní sestry, psychologové a psychoterapeuti, duchovní, sociální
pracovníci, učitelé, pracovníci pošt, dispečeři záchranné služby, policisté v
přímém výkonu služby, kriminalisté, právníci, pracovníci věznic, úředníci v bankách
a na úřadech. Vyhořením mohou trpět i špičkoví sportovci, novináři, a dokonce
i studenti, např. medicíny (Kebza a Šolcová, 2003, Ptáček a kol., 2013).
Syndrom vyhoření se může objevovat i u tzv. neformálních pečovatelů, tedy
u lidí, kteří v domácím prostředí dlouhodobě a intenzivně pečují o
nemocného, nemohoucího nebo starého člena rodiny. Ohroženi jsou i rodiče starající
se o problémové dítě, za které cítí příliš velkou zodpovědnost. V této
souvislosti jsou ohrožené zejména ženy, které mají vnitřní potřebu „perfektně“
zastávat více rolí zároveň, např. chtějí být dobrou pečovatelkou, matkou,
manželkou i zaměstnankyní. Tyto ženy obvykle kvůli osobě, o kterou pečují,
zanedbávají vlastní potřeby a potřeby dalších členů rodiny. Podstatný vliv na
přetěžování žen má i tradiční rozdělení rolí, podle něhož je to žena, kdo drží
rodinu pohromadě.
Odhaduje se, že se syndromem vyhoření se alespoň jednou v životě setká
20 až 30 % profesionálů, kteří pracují s lidmi (Stock, 2010, Kallwass, 2007). Uvádí
se, že tímto syndromem trpí až 45 % lékařů (Ptáček a kol., 2013). Podle
nedávného výzkumu vnímá více než 90 % českých lékařů svou profesi jako stresující.
Nejvíce stresu jim působí administrativa, časový tlak a zdravotnická legislativa.
1
VíceoH.J.Freudenbergerovivizníže,kap.Stresujícípostojeasyndromvyhoření.





17
34567912D4o9br5ý
70 % lékařů se cítí ohroženo syndromem vyhoření a asi jedna třetina lékařů
vykazuje známky vyhoření. Střední a těžší forma deprese se objevuje u 15 %
lékařů. Mezi nejvíce ohrožené lékařské profese patří psychiatři (Ptáček a
Raboch, 2014). Podle zahraničních výzkumů je vyhořelých až 40 % učitelů (Ptáček
a kol., 2013).
Podle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci pracovníky
nejvíce stresují procesy spojené s reorganizací, která u zaměstnanců
vyvolává nejistotu, potom nadměrná pracovní zátěž a třetím největším stresorem je
nepřijatelné chování kolegů a nadřízených (Kabátová, 2016). Američtí pracující
uvádějí tři hlavní důvody, proč jsou v zaměstnání nespokojeni. Nejdůležitější
stížnost se týká nedostatku rozmanitosti a zajímavosti pracovních úkolů. Na
druhém místě jsou konflikty s jinými lidmi na pracovišti, zejména se šéfy. Jako
třetí důvod je zmiňováno vyčerpání způsobované příliš velkým tlakem, stresem
a nedostatkem času na rodinu – tento faktor trápí především vedoucí
pracovníky a manažery (Csikszentmihalyi, 2015).
Faktory ovlivňující vznik vyhoření
Podle V. Kebzy a I. Šolcové (2003) nemají inteligence, věk, stav, vzdělání ani
délka praxe v oboru významný vliv na vznik vyhoření. Názory se ale liší, pokud
jde o délku praxe na úrovni jedné pracovní pozice. Někteří autoři ji považují za
nepodstatný faktor, jiní za faktor rizikový. Některé studie uvádějí, že vyhoření
je častější u mladých pracovníků a jeho frekvence klesá s věkem (Prins a kol.,
2007). Podle jiných autorů se vyhoření objevuje častěji u mladých, svobodných
a méně vzdělaných sociálních pracovníků (Maroon, 2012).
V 80. letech 20. století převažoval názor, že výskyt syndromu vyhoření je častější
u žen, nicméně tyto výsledky byly zřejmě ovlivněny tím, že tematizované výzkumy
byly prováděny v typicky ženských profesích, jako jsou zdravotní sestry nebo
učitelky (Kebza a Šolcová, 2003).
Osobnost, práce a mimopracovní život
Podle názorů V. Kebzy a I. Šolcové (2003), I. Maroona (2012) a Ch. Stocka (2010)
vzniká syndrom vyhoření souhrou rizikových faktorů. Tyto činitele lze rozdělit do
třech kategorií. Jedná se o faktory, jež jsou součástí osobnosti člověka, činitele,
které náleží do pracovní sféry, a činitele spadající do sféry mimopracovního života
(tab. 1). Většině těchto faktorů je věnována tato publikace.





18
34567912D2ob9rý791 6Do4
RIZIKOVÉ FAKTORY
Osobnost Pracovní sféra Mimopracovní sféra
Osobnost typu A
Perfekcionismus
Anankastické rysy
Výrazně narušené emoční
potřeby v dětství
Stresující myšlenkové
postoje
Nízké sebevědomí
Vysoká míra empatie
Nadměrná očekávání
a nadšení při zahájení
práce
Nadměrná potřeba
soutěživosti
Konflikt hodnot
Tendence potlačovat
emoce
Neschopnost relaxace
Nízká míra asertivity
Nadměrná potřeba zalíbit
se druhým
Nutkavé podléhání
„teroru příležitostí“
Neschopnost racionálního
plánování času
Nízká míra sebereflexe
Nedostatečná společenská
prestiž povolání
Požadavky na vysoký
výkon
Nadměrné množství práce
Nízká míra samostatnosti
Nedostatek podpory
a ocenění od kolegů
a nadřízených
Nedostatek zážitků
úspěchu
Nedostatečná finanční
odměna
Špatná organizace práce
Nespravedlivé poměry
Jednotvárnost nebo
nesmyslnost pracovní
náplně
Obtížní klienti
Absence kvalitní supervize
Není profesní perspektiva
Absence dalšího
vzdělávání
Není využita kvalifikace
Žádný vliv na uskutečnění
změny v organizaci
Špatné fyzikální parametry
pracoviště
Absence partnera
Nechápavý partner
Konfliktní partnerství
Příliš ctižádostivý partner
Soutěžení partnerů
Nedostatek hlubších
přátelských vztahů
Nedostatek koníčků
a zájmů
Nedostatek tělesného
pohybu
Špatné stravování
Vysoké skóre těžkých
životních událostí
Špatné existenční
podmínky
(bydlení, finance)
Tab.1.Rizikovéfaktoryprovzniksyndromuvyhoření.





19
34567912D4o9br5ý
Fáze rozvoje syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření nevzniká ze dne na den. Lidé k němu mohou dospět po
určité, individuálně různě dlouhé době, kterou můžeme orientačně rozdělit na fáze.
V této souvislosti se vyskytují různé modely, které popisují tři až dvanáct fází.
Tato stadia nelze přesně ohraničit, mají u jednotlivých lidí různou délku, mohou
se střídat a opakovat, některá se nemusí objevit vůbec. Často se uvádí model
složený z pěti fází nazvaných idealistické nadšení, stagnace, apatie, frustrace
a syndrom vyhoření. Tyto fáze a myšlenky, které jsou pro ně charakteristické,
jsou popisovány v tab. 2.
FÁZETYPICKÉ MYŠLENKY
Idealistické nadšení
Jdu do toho na plný plyn, těším se na skvělou
seberealizaci. Těm lidem je třeba pomáhat.
Chápu je a musím jim pomáhat co nejvíce.
Stagnace
Proč bych se měl honit? Beztak to nějak dopadne.
Těch požadavků je moc a člověk část musí ignorovat.
Hlavně si udělat v práci pohodu.
Frustrace
Klienti si vymýšlejí, manipulují a zneužívají mé dobroty.
Nějak mě to tady všechno štve.
ApatieNestojí to za nic, ale nějak to vydržím. Hlavně přežít.
Syndrom vyhoření
Už to nejde vydržet, mám toho po krk. Už abych odsud vypadl.
Kašlu na to. Vedení je šílené a klienti také,
štvou mě. Ať mi všichni vlezou na záda. Měl bych s tím a se
sebou něco dělat, ale popravdě se mi nechce.
Ono to nějak vyhnije!
Tab.2.Fázerozvojesyndromuvyhoření.
n Při nástupu do zaměstnání je člověk plný vzrušujícího idealistického nadšení
a velkých očekávání. Pracovník je přemotivovaný, idealizuje si své schopnosti,
touží pomáhat, prosadit se a tvrdě pracuje (což obvykle imponuje více
nadřízeným než stejně postaveným kolegům). Často má nerealistické představy
o náplni své práce, svých spolupracovnících, nadřízených, organizaci práce,
o klientech, se kterými se bude setkávat.
n Následuje „vystřízlivění“ čili „stagnace“, kdy dochází ke konfrontaci původních
ideálů s realitou. Skutečnost je výrazně jiná než původní očekávání





20
34567912D2ob9rý791 6Do4
níka, který se začíná více soustředit na to, aby se moc nenadřel, aby měl
v práci „pohodu“. Jeho pozornost se upíná k tomu, aby se vyhnul obtížnější
práci a náročnějším klientům. Prioritou se pro něj stává vzdělávání mimo
pracoviště, navazování výhodných pracovních kontaktů a kariérní postup. V této
fázi, pokud si ji pracovník uvědomí, je již vhodné se zamyslet nad svými
myšlenkovými postoji a životním stylem a uvažovat o změně.
n Fáze „apatie“ je obrannou reakcí. Člověk se odtahuje od vlastních
negativních emocí, stahuje se do sebe, dělá jen to nejnutnější. Vyhýbá se
náročnějším klien tům, které značkuje stylem „nemotivovaný“, „hysterka“, „psychopat“,
pociťuje radost a úlevu, když mu klient na domluvenou konzultaci nepřijde.
Straní se obtížnějších pracovních úkolů, nechce se bavit o pracovních
tématech. Začínají se u něj objevovat psychosomatické problémy (např. bolesti
zad, hlavy, kožní onemocnění, únava), může začít užívat léky nebo nadužívat
alkohol, je více nemocný a má více absencí v zaměstnání.
n Finálním stadiem je syndrom vyhoření, často provázený depresivními stavy.
Jedná se o úplné emoční vyčerpání. Pracovník odchází ze zaměstnání, nebo
vyhořelý zůstává, či v té samé organizaci přechází na jinou pracovní pozici. V
ideálním případě přehodnotí své postoje a životní styl, popř. absolvuje psychoterapii,
a s více realistickými očekáváními pracuje dál ve své původní profesi.
Projevy a důsledky
Syndrom vyhoření je výsledkem postupného procesu, který může probíhat ve
výše uvedených fázích. Ve své konečné podobě se vyhoření projevuje v rovině
myšlenek, emocí, tělesných reakcí a pozorovatelného chování a má negativní
důsledky nejen pro vyhořelého pracovníka, ale i pro jeho klienty a organizaci,
resp. pracovní tým, kterého je dotyčný součástí (tab. 3).
SPOUŠTĚČE
RIZIKOVÉ FAKTORY OSOBNOSTNÍ, PRACOVNÍ A MIMOPRACOVNÍ
MyšlenkyEmoce
Tolik se snažím a přitom to je k ničemu.
Mám toho po krk, jsem opotřebovaný.
Jsem úplně na dně.
Nemá to cenu, smysl.
Co zase ti klienti a kolegové chtějí?!
Nezlepší se to.
Marnost, bezmoc
Nedocenění
Pocity křivdy a nespravedlnosti
Zlost, zklamání
Sebelítost
Strach





21
34567912D4o9br5ý
SPOUŠTĚČE
RIZIKOVÉ FAKTORY OSOBNOSTNÍ, PRACOVNÍ A MIMOPRACOVNÍ
Tělesné reakce Pozorovatelné chování
Celkové napětí
Únava a nesoustředěnost
Zažívací potíže
Bolesti hlavy, zad, krční páteře
Poruchy spánku
Podrážděné reakce
Zhoršená schopnost se rozhodovat
Značkování klientů
Vyhýbání se klientům a kolegům
Emoční infikování dalších kolegů
Negativní důsledky pro vyhořelého člověka, organizaci a klienty
Nižší výkonnost, vyšší nemocnost, více absencí v práci,
nárůst konfliktů v pracovním a osobním životě, deprese, šíření špatné nálady
v pracovním kolektivu, užívání návykových látek, fluktuace, zhoršená péče o klienty,
kteří si na pracovníka více stěžují.
Tab.3.Projevyadůsledkysyndromuvyhoření.
Podle výsledků některých studií souvisí více než 70 % absencí v zaměstnání
s nemocemi, na které má vliv stres (Kebza a Šolcová, 2003). Lidé s projevy
syndromu vyhoření si často uvědomují pouze tělesné příznaky emocí, nikoli emoce
samotné, a někdy somatizují (potlačené negativní emoce nevědomě přenášejí
do tělesné roviny a jsou také více tělesně nemocní). Významnou kategorií jsou
v této souvislosti psychosomatická onemocnění typu žaludečních vředů,
vysokého krevního tlaku, bolestí hlavy a zad, kožních onemocnění aj.
Vyhoření a jiné duševní poruchy
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN–10) není syndrom vyhoření
samostatnou diagnostickou jednotkou, nicméně tato kategorie je uvedena mezi
faktory ovlivňujícími zdravotní stav. Jedná se o kategorii Z 73.0 – „vyhasnutí
(vyhoření)“, které je definováno jako „stav životního vyčerpání“. Mnozí čeští
psychiatři a psychologové syndrom vyhoření nediagnostikují a spíše mluví
o depresi, reakci na těžký stres, poruše přizpůsobení, chronické únavě nebo
úzkostné či úzkostně depresivní poruše. Lidé se syndromem vyhoření ale často
nesplňují potřebná diagnostická kritéria pro tyto poruchy. Na druhé straně
kterákoli z těchto poruch se může objevit jako komplikace navazující na syndrom
vyhoření. Z hlediska psychoterapie je však diagnostické „značkování“ méně
důležité. Důležitější jsou specifické individuální příčiny a projevy emočního
vyčerpání u každého jednotlivého člověka. Tyto příčiny a projevy určují specifické
terapeutické strategie, jak s daným člověkem pracovat.





22
ODOLNOST
A VYVÁŽENOST
n Lidé odolní vůči stresu se vyznačují specifickými charakteristikami
v oblasti vztahu k sobě, ke druhým lidem a k životu .
n Odolní lidé mají životní styl postavený na třech pilířích . Mají
uspokojivou práci, pěstují a kultivují své vztahy s blízkými lidmi a umějí
si najít čas na své zájmy .
n Odolní lidé pečují o svou psychiku, kterou můžeme podle modelu
kognitivně behaviorální terapie rozdělit na myšlení, emoce, tělo
a zjevné chování .
n Odolní lidé mají vyvážený a harmonický hodnotový systém .





23
34567912D4o9br5ý
Odolnost
Jednou z možností, jak lépe zvládat stres a udržet si „zapálenost“ v práci i v
osobním životě, je pracovat na sobě a zvyšovat vlastní odolnost vůči stresu. V
současné době převládá názor, že odolnost, nezdolnost čili tzv. rezilienci si lidé osvojují
v prvních deseti letech života, nicméně i dospělý člověk může svou odolnost posílit,
např. prostřednictvím vlastní psychoterapie (Stock, 2010). Charakteristiky odolných
lidí můžeme zjednodušeně rozdělit do třech oblastí, tedy na to, jaký mají vztah
k sobě, jaký mají vztah ke druhým lidem a jaký mají vztah k životu
2
(tab. 4).
VZTAH K SOBĚ A OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI
Jsou si vědomi vlastní hodnoty a důležitosti.
Vědí, že jejich hodnota není určována jen tím, co si o nich myslí druzí lidé.
Přijímají se takoví, jací jsou, a dokáží jednat v souladu se sebou a svými hodnotami.
Jsou zvědaví a otevření vůči novým věcem a změnám.
Jsou kreativní, umějí např. frustraci vyjádřit uměleckými prostředky.
Konstruktivně přistupují k problémům, které vnímají jako „výzvu něco nového
se naučit a zažít“, nikoli jako „ohrožení“.
Nepříjemné události vnímají jako „náročné“, nikoli jako „nesnesitelné“.
Umějí nacházet výhody i ve špatných zkušenostech.
Ovládají základní asertivní dovednosti.
Umějí přiznat své chyby a nezdary, ze kterých se snaží vzít si ponaučení.
Mají své strachy a pochybnosti, ale moc jim nepodléhají.
Mají určitý nadhled, dokáží se na problémy dívat ze širší perspektivy.
Mají smysl pro humor a umějí se zasmát i sami sobě.
Umějí relaxovat, mají dostatek tělesného pohybu, zájmů a koníčků.
Přijímají své pozitivní i negativní emoce jako zdroj plnohodnotného prožívání i poučení.
VZTAH KE DRUHÝM LIDEM
Mají pozitivní (přátelský) postoj ke druhým lidem, jsou empatičtí a tolerantní.
Hledají a umějí si udržet blízké a hodnotné vztahy,
mají dostatečnou sociální oporu (rodina, přátelé, spolupracovníci).
Snaží se s druhými vycházet dobře, ale zároveň jsou nezávislí,
umějí si vytvořit a udržet pevné hranice mezi sebou a ostatními lidmi.
Hledají u druhých lidí silné stránky a pozitiva a podporují je.
Mají zájem o druhé lidi a přirozeně druhým pomáhají.
2
ZpracovánopodleCh.Stock(2010)aV.KebzaaI.Šolcová(1998,2003).





24
34567912D2ob9rý791 6Do4
VZTAH K ŽIVOTU A HODNOTOVÝ SYSTÉM
Považují život za smysluplný a mají k němu vesměs pozitivní postoj.
Ze „šachovnice“ života, která se skládá z podobného počtu černých
a bílých políček, vnímají více ta bílá.
Mají vyvážený hodnotový systém (já, rodina, transcendence).
Jsou přesvědčeni, že mají na svůj život určitý vliv, mohou ho dobře usměrňovat,
ale zároveň nemusejí mít všechno stále pod kontrolou.
Umějí si plánovat čas a ten vyváženě rozdělovat mezi práci, rodinu, přátele a své zájmy.
Tab. 4.Hlavnícharakteristikylidíodolnýchvůčistresu.
Práce, rodina, přátelé a zájmy
Lidé se někdy vyčerpají tím, že většinu své energie zaměřují jedním směrem,
např. se soustředí jen na práci. Přitom zanedbávají další důležité oblasti svého
života, např. přátele a koníčky, což jsou často hlavní zdroje opravdové životní
radosti a „dobíjení baterek“.
Lidé, kteří jsou v životě spokojení, jsou často i více odolní vůči stresu. Jeden
z modelů životní spokojenosti říká, že náš život by měl stát na třech pevných
pilířích: práci, rodině a volném času (obr. 2). Důležité je mít práci, která nás
dostatečně uspokojuje, a být v pracovním kolektivu, kde se cítíme dobře. Také
je fajn mít podporujícího a chápajícího partnera. Oporou a zdrojem pozitivních
emocí mohou být i naše děti a rodiče, popř. prarodiče. Významný z hlediska
pocitu životní spokojenosti a smysluplnosti je volný čas, který bychom měli
věnovat vlastnímu rozvoji, svým koníčkům, zájmům a přátelům „první kategorie“,
s nimiž máme utvořené hlubší a důvěrnější vztahy. Je výhodné, pokud tyto tři
oblasti jsou v našem životě rozprostřeny rovnoměrně, protože „stůl životní
spokojenosti“ je nejstabilnější tehdy, když je podpírán třemi silnými nohami. Pokud
je dlouhodobě postavený jen na dvou, nebo dokonce jen na jedné noze, nebo
pokud jsou opěry velmi slabé, tak se životní spokojenost, potažmo i naše
psychická odolnost a emoční stabilita stává vratkou.
Obr.2.Modelživotníspokojenostipostavenýnatřechpilířích.
PRÁCE
PARTNER
RODINA
ZÁJMY
PŘÁTELÉ





25
34567912D4o9br5ý
Myšlení, emoce, tělo a chování
Čtvrtou oblastí, která stojí uprostřed výše zmíněných třech pilířů, je člověk, jeho
osobnost
3
a psychické prožívání. Na fungování lidské psychiky se můžeme
podívat z pohledu kognitivně behaviorální terapie (KBT). Podle tohoto
psychoterapeutického směru můžeme naše psychické prožívání rozdělit do čtyř vzájemně
se ovlivňujících oblastí, tzv. modalit. Jedná se o myšlení, které probíhá ve formě
myšlenek nebo představ, o emoční prožívání, které se děje pociťováním různých
emocí (např. radosti, strachu, zlosti, bezmoci), o tělesné reakce (např. cítíme
napětí v těle, potíme se, rudne nám obličej nebo se nám třesou ruce) a o
pozorovatelné chování, tedy to, co a jak říkáme a jak se chováme (obr. 3). Odolnost vůči
stresu můžeme posilovat tím, že se budeme starat o všechny tyto čtyři oblasti.
Obr.3.ČtyřivzájemněseovlivňujícísložkylidsképsychikypodlemodeluKBT.
Hodnotový systém
Co je to vlastně životní hodnota? Existují desítky různých definic. Životní
hodnoty můžeme např. definovat jako věci, které nás motivují k tomu, abychom se
chovali tak, jak se chováme. Jsou to kritéria, podle kterých se v životě
rozhodujeme. Jsou to věci, pro které nám stojí za to žít i trpět.
Hodnoty můžeme zjednodušeně rozdělit na egoistické (např. vlastní zdraví,
vzhled, požitkářství typu „užívat si“, profesní úspěch), na částečně sebepřesa-
3
Člověkjeněkdypojímánjakobio-psycho-socio-spirituálníbytost.Dooblastibiologicképatří
tělesnépotřeby,dooblastipsychickémůžemezařaditpsychologicképotřeby,našemyšlení
aemoce,dosociálníoblastipatřípotřebyvztahů,práce,vlastníhobydleníaj.Spirituálnípotře-
bysouvisejíslidskýmsebepřesahem(transcendencí).PodleJ.A.Belzena(2009)jespirituální
tenčlověk,kterýjeoddanýhodnotám,ježsámpovažujezasebepřesahující(např.práce,
altruismus,ochranapřírodyčizvířat,Bůh,děti),apodletěchtohodnotjedná.
MYŠLENÍ
TĚLO
EMOCE
CHOVÁNÍ





26
Roman Pešek, Ján Praško
hující (např. zabezpečení rodiny, pomoc přátelům) a plně přesahující čili
transcendentní (např. altruistická
4
pomoc druhým lidem, ochrana zvířat, ochrana
přírody) (obr. 4). Většině lidí jde zpravidla o to, aby byli úspěšní v naplňování svých
preferovaných hodnot.

Obr.4.Oblastilidskýchhodnot.
V. E. Frankl, zakladatel logoterapie, rozlišuje jiné tři hodnotové kategorie, které
mohou lidé vyznávat zároveň. Člověk si může např. užívat jídlo nebo radost
svých dětí (zážitková hodnota), může psát knihu, kultivovat zahrádku nebo něco
kutit v garáži (tvůrčí hodnota) a zároveň může bojovat za práva druhých lidí
(postojová, transcendentní, duchovní, spirituální hodnota).
Hodnoty člověka a jejich hierarchii ovlivňuje pohlaví, věk, inteligence, výchova
v rodině, vzdělání, profese, životní zkušenosti a události (např. vážné
onemocnění, odchod do důchodu), kultura, náboženství, současná situace ve
společnosti atd. Např. starší lidé mohou preferovat více zdraví, mladší úspěch v
zaměstnání, více vzdělaní lidé spíše osobní rozvoj, osoby méně vzdělané více
přátele a materiální hodnoty.
Lidé odolní vůči stresu se vyznačují tím, že jejich hodnoty jsou vyvážené ve
smyslu zaměření na sebe, na druhé a na sebepřesah. Pokud narcisticky myslí
jen na sebe podle postoje „nejdůležitější jsem jen já a moje potřeby“,
nevytvářejí vzájemné vztahy s druhými a postupně blízkost druhých ztrácejí. Snadno
4
Altruismusjenesobeckýzpůsobmyšleníajednáníveprospěchdruhýchlidínebovětšího
celku.Altruismusmůžemítvsoběněkdyizřetelnouegoistickoumotivaci,např.obětováníse,
abychomsizískalipověstčislávu.Zpravidlajevšakvedenhodnotovýmsystémemčlověka,
kdepomocdruhémuanezištnoststojívhodnotovémžebříčkuvýšenežegoistickémotivy.
TRANSCENDENCE
JÁ RODINA





27
34567912D4o9br5ý
se pak může rozvinout existenciální frustrace, kdy najednou věci i život ztrácejí
smysl. Ve volném čase prožívají pocity prázdnoty, které zahánějí tím, že se
přehnaně zaměřují na různé své tělesné a psychické příznaky (např. nadměrné
obavy o zdraví), nadměrně pracují (workoholismus), konzumně se baví apod.
Pokud se lidé naopak řídí postoji „potřeby druhých lidí jsou důležitější než moje
potřeby“ nebo „idea altruismu je důležitější než moje potřeby“, tak se snadno
může stát, že se brzy vyčerpají a vyhoří.
Naše hodnoty by měly být také ve vnitřní harmonii, tedy to, co cítíme, by mělo
být v souladu s tím, co děláme. Pokud tomu tak není, vzniká vnitřní konflikt,
který emočně zatěžuje a vyčerpává. Příkladem je muž s postojovými hodnotami
„pomáhat druhým“ a „dobře zabezpečit svou rodinu“. Má, nebo nemá nabízet
svým klientům nepotřebné produkty, k čemuž je nucen svým zaměstnavatelem?
V roce 2005 byl u nás mezi lidmi staršími 15 let proveden výzkum zaměřený
na životní hodnoty. Z výsledků vyplynulo, že Češi přikládají v životě
nejdůležitější roli trvalému partnerskému vztahu, je pro ně důležité mít děti a dosáhnout
úspěchů v zaměstnání. Muži přikládají větší význam pracovním úspěchům, pro
ženy je naopak důležitější hodnotou „mít děti“. Z hlediska věku u mužů i u žen
význam pracovních úspěchů v průběhu života klesá, naopak hodnoty „mít
stálého partnera“ a „mít děti“ řadí obě pohlaví s přibývajícím věkem na stále vyšší
místo. Další významnou hodnotou jsou pro Čechy jejich blízcí, jejich rodina
a přátelé (tab. 5). Nicméně se objevuje trend, který tvrdí, že v české společnosti
roste význam egoistických a individualistických hodnot typu pohodlného života
v materiálním dostatku (patří sem např. hodnoty „žít příjemně“, „užívat si“,
„prožít zajímavý a vzrušující život“, „mít čas hlavně na své koníčky“). Pomáhat těm,
kdo pomoc potřebují, označila za velmi či docela důležitou hodnotu naprostá
většina českých občanů
5
, asi 85 % (Horáková, 2005).
5
Češivr.2015darovalinadobročinnéúčelyrekordnísumu,přibližněsedmmiliardkorun.
Odhadujese,žejednotlivciposlalinacharituaž3,5miliardykorun.Zároveňrosteipočetpod-
nikatelů,kteřísevěnujífilantropii(Švec,2015).






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist