načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Syn - Kateřina Krištůfková; Jo Nesbo

Kniha: Syn
Autor: ;

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a ...


Titul je skladem >3ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  343
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
14%
naše sleva
11,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4% 92%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 500
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 499 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z norského originálu Snnen ... přeložila Kateřina Krištůfková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-42
ISBN: 9788074733574
EAN: 9788074733574
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2015 - Překladová beletrie pro dospělé".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a uděluje jim rozhřešení. Šušká se o něm, že na sebe bere vinu za zločiny jiných a odpykává si jejich tresty výměnou za pravidelnou dodávku drog. Vrchní komisař Šimon Kéfas, působící na osloském oddělení vražd, je policista ze staré školy. V jeden den dostane najednou nový případ a novou spolupracovnici. Ab Lofthus byl policista, Kéfasův kolega a dlouholetý kamarád a také Sonnyho otec. Kvůli podezření z braní úplatků spáchal před lety sebevraždu a jeho čin obrátil Sonnymu i Kéfasovi život vzhůru nohama. Roky ve věznici jednotvárně plynou do chvíle, než si Sonny nečekaně vyslechne jistou šokující zpověď a vydá se soudit živé i mrtvé.

Kniha je zařazena v kategoriích
Kateřina Krištůfková; Jo Nesbo - další tituly autora:
Spasitel Spasitel
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 347 Kč
Spasitel (paperback) Spasitel (paperback)
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 228 Kč
Sněhulák (paperback) Sněhulák (paperback)
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 209 Kč
Švábi Švábi
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 324 Kč
Červenka Červenka
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 324 Kč
Levhart (paperback) Levhart (paperback)
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 234 Kč
Sněhulák Sněhulák
Nesbo, Jo
Cena: 93 Kč
Žízeň Žízeň
Nesbo, Jo
Cena: 302 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Syn" mají také často zájem o tyto tituly:
Půlnoční slunce Půlnoční slunce
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 220 Kč
Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku
Hawkins, Paula
Cena: 279 Kč
Antistresové omalovánky pro dospělé Antistresové omalovánky pro dospělé
Tréglová, Lenka; Daňková, Jolana
Cena: 169 Kč
Biomanžel Biomanžel
Viewegh, Michal
Cena: 228 Kč
Krev na sněhu Krev na sněhu
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 220 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Další ukázka ABZ.cz 2015-11-08
http://art.ihned.cz/knihy/c1-64748360-jo-nesbo-syn
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JO
NESB Ø
SYN





Copyright © Jo Nesbø 2014
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Kateřina Krištůfková 2015
ISBN 978-80-7473-357-4





41
Kapitola 5
Vyslýchárna měla světlé barvy a byla vybavena nábyt -
kem z borovice. Okno obrácené do kontrolní místnosti
zakrýval červený závěs. Vrchnímu komisaři Henriku
Westadovi z  policejního obvodu Buskerud připadal
ten prostor útulný. Už jednou se vypravil z Drammen
do Osla a seděl pak právě v téhle výslechové místnosti.
Tehdy tu zpovídali děti figurující v případu zneužívání
a byly tu panenky. Teď šlo o vraždu. Westad si
prohlížel muže s dlouhými vousy i vlasy, sedícího na židli na
protější straně stolu. Sonny Lofthus. Vypadal mladší,
než se psalo v papírech. Také se zdál být střízlivý, jeho
zorničky měly normální velikost. Jenže to se někdy
u lidí s vysokou tolerancí drogy stává. Westad si odkašlal:
„Takže jste ji spoutal, použil běžnou obloukovou
pilu a pak odtamtud odešel?“
„Ano,“ odpověděl muž. Nepřál si využít advokáta,
avšak na otázky odpovídal povětšinou jednoslovně.
Nakonec mu Westad začal klást takové, na které se
dalo odpovídat jen ano nebo ne. Což svým způsobem
fungovalo. Jistěže to fungovalo, krucinál, získali tím
doznání. Ale přesto. Westad se zadíval na fotografie
před sebou. Horní část hlavy a  mozku byla částečně
odříznuta a odklopena ke straně, takže visela jen za
kůži. Ten snímek Westadovi připomněl vajíčko ke
snídani, uvařené a s odříznutým vrškem. Byly vidět
mozkové závity. Westad už dávno zavrhl myšlenku, že se na





42
člověku dá poznat, jakých zvěrstev je schopen. Ovšem
tenhle muž, z něj... z něj nevyzařoval sebemenší chlad,
agrese ani přímo řečeno idiocie, kterou Westad pociťo -
val u jiných chladnokrevných vrahů.
Westad se opřel. „Proč jste se přiznal?“
Muž pokrčil rameny. „Stopy DNA na místě činu.“
„Jak víte, že jsme je tam našli?“
Muž zvedl ruku k dlouhým hustým vlasům.
Teoreticky by mu vedení věznice mohlo nařídit, aby si je z 
hygienických důvodů ostříhal. „Padají mi vlasy. Vedlejší
účinek dlouholeté drogové závislosti. Můžu už jít?“
Westad si povzdechl. Doznání. Důkazy na místě
činu. Kvůli čemu tedy pochybuje?
Naklonil se k  mikrofonu stojícímu mezi nimi.
„Výslech podezřelého Sonnyho Lofthuse ukončen ve
třináct nula čtyři.“
Uviděl, jak červené světýlko zhaslo, věděl, že technik
venku vypnul nahrávání. Vstal a otevřel dveře, aby mohl
vejít dozorce, nasadit vězni pouta a  odvést ho zpátky
do Staten.
„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Westada technik poté,
co za ním kriminalista přešel do monitorovací místnosti.
„Co si myslím?“ Westad si oblékl bundu a 
prudkým pohybem, v němž bylo patrné podráždění, si
zapnul zip. „Ten chlap neponechává zrovna moc prostoru
k úvahám.“
„Já mám na mysli ten první dnešní výslech.“
Westad pokrčil rameny. Přítelkyně oběti.
Vypověděla, že jí oběť vyprávěla, že ji její manžel Yngve Morsand
obvinil z nevěry a vyhrožoval jí, že ji zabije. A že se Eva
Morsandová bála. Už jenom proto, že manžel měl ke
svému podezření důvod – skutečně se seznámila
s jistým chlapíkem a zvažovala, že se od manžela
odstěhuje. Klasičtější vražedný motiv aby pohledal. A co
mladíkův motiv? Žena nebyla znásilněna, z  domu se nic





43
neztratilo. Ano, sice byla vypáčená lékárnička a manžel
tvrdil, že zmizely nějaké prášky na spaní, jenže proč by
se měl muž, který má soudě podle vpichů pravidelný
přístup k tvrdým drogám, obtěžovat se slabými prášky
na spaní?
Okamžitě se mu nabídla další otázka: A proč by se
kriminalista, který právě získal doznání, měl obtěžovat
takovými nepodstatnostmi?
Johannes Halden právě zametal podlahu mezi celami
na oddělení A, když zahlédl dva dozorce vedoucí me -
zi sebou mladíka. Mladík se usmíval, a nebýt želízek,
vypadalo by to, že má se dvěma kamarády namířeno
kamsi za zábavou.
Johannes zvedl pravici. „Koukej, Sonny! Mám už
rameno zase v pořádku! Dík za pomoc!“
Mladík musel zvednout obě ruce, aby mohl starci
ukázat zdvižený palec.
Dozorci se zastavili přede dveřmi jedné cely
a odemkli mladíkovi pouta. Dveře odemykat nemuseli,
protože všechny cely se automaticky otevíraly každé ráno
v  osm hodin a  zůstávaly otevřené do desáté večerní.
Chlapi v  kontrolní místnosti Johannesovi předvedli,
jak se dají všechny dveře současně otevřít a zavřít
jediným stisknutím tlačítka. Johannes měl kontrolní
místnost rád. Proto tam také vždycky vytíral výrazně déle.
Bylo to tak trochu jako stát na můstku supertankeru.
Tak trochu jako být tam, kde by vlastně měl být. Před
tou „příhodou“ pracoval jako námořník a začal
studovat plavební nauku. Měl v úmyslu stát se palubním
poddůstojníkem. Druhým palubním důstojníkem. Prvním
palubním důstojníkem a pak kapitánem. A potom, po
několika letech, by se přestěhoval domů za manželkou
a dcerou do rodinného domu nedaleko Farsundu
a získal by práci lodivoda. Tak proč provedl tamto? Proč





44
všechno zničil? Co ho přimělo k  tomu, aby s  sebou
vzal ty dva velké pytle z přístavu v thajském Songkhla?
Ne že by mu nedocvaklo, že v nich je heroin. A ne že
by neznal trestní sazby a  hysterickou norskou soudní
praxi, která v té době stavěla pašování drog na úroveň
úkladné vraždy. Ani to nebylo tak, že by potřeboval tu
velkou finanční částku, kterou mu za převoz pytlů na
jistou adresu v  Oslu nabídli. Tak proč? Kvůli napětí?
Nebo kvůli tomu snu, že se s ní opět setká? S tou krás -
nou Thajkou v hedvábných šatech – pohladí její černě
se lesknoucí dlouhé vlasy, pohlédne jí do mandlových
očí, zaslechne její něžný hlas, který mu bude měkkými
malinovými rty šeptat ta složitá anglická slůvka, který
mu bude říkat, že to musí udělat pro ni, pro její
rodinu v  Chiang Rai, že to je jediný způsob, jak je může
zachránit. Ne že by jí tu historku věřil, ale věřil jejímu
polibku. A ten polibek si vezl s sebou celou cestu domů
přes přístavy, přes celnici, do cely předběžného
zadržení, do soudní síně, do návštěvní místnosti, kde mu jeho
již téměř dospělá dcera sdělila, že nikdo z rodiny s ním
nechce dál mít nic společného, k rozvodu a do cely ve
věznici Ila. Ten polibek byl všechno, co chtěl, a příslib
toho polibku bylo jediné, co mu zbývalo.
Po propuštění neměl za kým jít. Rodina se ho zřekla,
přátelé se mu odcizili, práci na palubě lodi už nikdy
znovu nezískal. Proto se uchýlil k jediným lidem, kteří
byli ochotni ho přijmout. K  lupičům. A  vrátil se i  ke
svému starému zaměstnání. K  převozu zboží.
Naverboval ho Ukrajinec Nestor. Starou drogovou stezkou
přes Turecko a Balkán se v náklaďácích dovážel heroin
ze severního Thajska. Náklad se v Německu rozděloval
pro jednotlivé skandinávské země a  Johannes
zajišťoval transport na posledním úseku cesty. Potom začal
práskat.
Ani k tomu neměl žádný dobrý důvod.





45
Jenom jednoho policajta, který apeloval na cosi v Jo -
hannesově nitru, o čem si Johannes sám ani nemyslel,
že by to v sobě vůbec měl.
A  přestože se zdálo, že ten příslib  – příslib čistého
svědomí – má menší hodnotu než polibek krásné ženy,
uvěřil tomu policajtovi, opravdu mu uvěřil. To kvůli
těm jeho očím. Johannes měl možná namířeno pryč,
k něčemu dobrému, kdo ví? Jenže pak se to stalo.
Jednoho podzimního večera. Toho policajta zabili a 
Johannes poprvé a naposledy zaslechl to jméno, zaslechl,
jak bylo proneseno šeptem se směsí děsu a  respektu.
Dvojče.
A od té chvíle bylo jen otázkou času, než Johannese
zase zabásnou. Stále víc a víc riskoval, vozil větší a větší
náklady. Do prdele, chtěl, aby ho chytili. Chtěl si
odpykat trest za to, co udělal. Proto se mu ulevilo, když ho
na švédských hranicích čapli. Nábytek v  nákladovém
prostoru byl nacpaný heroinem. Soudce uvedl coby
přitěžující okolnost jak velké množství, tak skutečnost,
že nešlo o první prohřešek. To bylo před deseti lety. Po
otevření věznice Staten před čtyřmi roky ho převezli
sem. Vídal jiné vězně přicházet a odcházet, vídal
dozorce nastupovat a končit a se všemi jednal s takovým
respektem, jaký si zasluhovali. A postupně si sám vydobyl
takový respekt, který se přiznává těm nejstarším. Těm,
kteří nejsou nebezpeční. Protože nikdo z ostatních
nevěděl, jaké tajemství v  sobě nosí. Do jaké zrady se to
zapletl. Co způsobilo, že si sám určil tenhle trest.
A neměl sebemenší naději, že by někdy mohl dosáhnout
toho jediného, co by pro něj ještě něco znamenalo. Toho
polibku přislíbeného zapomenutou ženou. Čistého
svědomí přislíbeného mrtvým policajtem. Alespoň tedy
dokud ho nepřeložili na oddělení A a dokud se nesetkal
s mladíkem, o němž se tu tvrdilo, že dokáže uzdravovat.
Johannes sebou trhl, když prvně uslyšel jeho příjmení.





46
Sám však nic neřekl. Jen tu vytíral, hlavu držel sklo -
něnou, usmíval se a prováděl i přijímal drobné úsluhy,
které činí život na takovém místě snesitelným. Tak
míjely dny, týdny, měsíce a  roky a  proměnily se v  život,
jenž měl brzy skončit. Rakovina. Plic. Malobuněčný
karcinom, povídal doktor. Agresivní typ, který je ze
všech nejhorší, pokud není zjištěn v rané fázi.
Nebyl zjištěn v rané fázi.
Nedalo se nic dělat. A rozhodně nemohl nic udělat
Sonny. Rozhodně se netrefil v  tom, co Johannesovi
schází, když se ho Johannes zeptal  – mladík tipoval
něco ve slabinách, cha cha. A to rameno se mu nejspíš
uzdravilo samo od sebe, ne díky Sonnyho ruce, která
zaručeně neměla vyšší teplotu, než je běžných
sedmatřicet, možná byla spíš chladnější. Ale je to hodný kluk,
ten Sonny, to ano, a Johannes mu nechtěl brát jeho
iluze, že má jisté schopnosti, pokud tomu sám věří.
Johannes si proto nechal obojí pro sebe, jak to s tou
chorobou, tak to druhé. Věděl ale, že to spěchá. Že tohle
tajemství si nemůže vzít s sebou do hrobu. Ani náhodou
si nepřál v hrobě zůstat. Probudit se v něm zavřený jako
živá mrtvola prolezlá červy, odsouzená k  věčným
mukám. Ne že by disponoval nějakým náboženským
přesvědčením hlásajícím, kdo bude odsouzen k  věčnému
utrpení a proč, ale v životě se už zmýlil tolikrát...
„Tolikrát...,“ pronesl polohlasem sám k sobě.
Pak odložil koště, došel ke dveřím Sonnyho cely
a zaklepal.
Žádná odpověď. Zaklepal znovu.
Čekal.
Potom dveře otevřel.
Sonny měl paži těsně pod loktem zaškrcenou
gumovou páskou, jejíž konec svíral v zubech. Právě držel
stříkačku těsně nad vystouplou žílou. V  předepsaném
úhlu třiceti stupňů, aby se co možná nejlépe trefil.





47
Klidně vzhlédl, usmál se. „Co je?“
„Omlouvám se... to počká.“
„Určitě?“
„No... jo, nespěchá to.“ Johannes se zasmál. „Roz -
hodně to nemusí být hned teď.“
„Za čtyři hodiny?“
„Klidně za čtyři hodiny.“
Stařec sledoval, jak stříkačka zajela do žíly. Jak
mladík stiskl píst. Ucítil, jak místnost naplnilo ticho,
temnota, jako černá voda. Pomalu vycouval a zavřel dveře.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.