načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svobodnej národ - Terry Pratchett

Svobodnej národ

Elektronická kniha: Svobodnej národ
Autor:

Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Kromě toho, každá čarodějka ví, že křída je pro čarovaní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 322
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7245-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Kromě toho, každá čarodějka ví, že křída je pro čarovaní nevhodná. Devítiletá Tonička Bolavá si myslí, že její babička - moudrá pastýřka - byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama. Nejdříve se v říčce objeví podivná obluda, pak na souši bezhlavý jezdec a nakonec tvorové ze všech nejpodivnější - malí modří lidičkové v kiltech, Svobodnej národ, kteří si hledají novou keldu, tedy královnu. Jsou to Nac mac Fíglové, pidimužíci, neboli jak si často sami říkají "špirkové", kteří jsou nejšťastnější, když mohou krást, pít a bojovat. Pak se ztratí Toniččin mladší bratříček Čestmír, a má-li ho Tonička zachránit před královnou víl, musí spojit své síly s Nac Mac Fígly...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

V sérii Úžasná Zeměplocha

v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:

BARVA KOUZEL

LEHKÉ FANTASTIČNO

ČAROPRÁVNOST

MORT

MAGICKÝ PRAZDROJ

SOUDNÉ SESTRY

PYRAMIDY

STRÁŽE! STRÁŽE!

ERIK

POHYBLIVÉ OBRÁZKY

SEKÁČ

ČARODĚJKY NA CESTÁCH

MALÍ BOHOVÉ

DÁMY A PÁNOVÉ

MUŽI VE ZBRANI

TĚŽKÉ MELODIČNO

ZAJÍMAVÉ ČASY

MAŠKARÁDA

OTEC PRASÁTEK

HRRR NA NĚ!

NOHY Z JÍLU

POSLEDNÍ KONTINENT

CARPE JUGULUM

PÁTÝ ELEFANT

PRAVDA

ZLODĚJ ČASU

NOČNÍ HLÍDKA

POSLEDNÍ HRDINA

PODIVNÝ REGIMENT


TERRYPRATCHETT

SVOBODNEJ

NÁROD

TALPRESS


Copyright © 2003 by Terry and Lyn Pratchett

Translation © 2004 by Jan Kantůrek

Cover © 2003 by Paul Kidby

ThiseditionispublishedbyarrangementwithTransworld

Publishers, a division of The Random House Group Ltd.

All rights reserved.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovolenopoužítnebojakýmkolivzpůsobemreprodukovat

bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978­80­7197­514­4 (ekniha)


KAPITOLA 1

Dobře provedené „beng“

Některé věci začínají dříve než věci jiné.

Bylatojentakovámaláletní přeháňka,alezdálo se, že jí to nikdo neřekl, a tak lila dolů vodu stejně prudce, jako kdyby byla zimní bouří.

SlečnaBystromilaKlíšSovávyužívalatohobySby chabého úkrytu, který ji poskytovalo řídké křoví, a zkoumala vesmír. Deště si nevšímala. Čarodějky schnou rychle.

Výzkumvesmírubylvjejímpřípaděprováděnpomocí dvou větévek, děravého kamene, vejce, jedné slečniny punčochy, která byla také děravá,špendlíku, kousku papíru a malého špačka tužky. Oproti mágům jsou čarodějky zvyklé vystačit si s málem.

Předměty byly posvazovány a zkroucenydohromady, takže tvořily... zařízení. Když do něj slečna KlíšSová strčila, pohybovalo se velmi zvláštně. Tak například se zdálo, že jedna z větévek prošlavajíčkem,vylezlanadruhémkonciceláanezanechalana vejci ani tu nejmenší stopu.

„Ano,“ řekla si tiše pro sebe, když jí déšS začal stékatpřesokrajklobouku.„Je totam.Nepopiratel- né zvlnění ve stěnách světa. Velmi znepokojivé.Má>5


me tady pravděpodobně nějaký jiný svět, který se

pokouší o kontakt. To je vždycky špatné. Měla bych

se tam vypravit. Jenže... podle toho, co mi říká můj

levý loket, už tam nějaká čarodějka je...“

„Takže ona si to tam vyřídí,“ řekl slabý aprozatím tajemný hlas, který vycházelslečně KlíšSovéodněkud od kotníku.

„Ne,tobynebylodobré.Tímsměremležíkřídová

zem,“ zavrtěla hlavou slečna KlíšSová. „Na křídě

žádnou dobrou čarodějku nevychováš. Ta věcička je

sotva tvrdší než jíl. Na to, aby vyrostla pořádnáčarodějka, je třeba dobrý tvrdý kámen, to mi věř.“

SlečnaKlíšSovástarostlivězavrtělahlavouadookolí

serozlétlykapkyvodyzjejíhoklobouku.„Jenžemoje

lokty jsou většinou velmi spolehlivé.“*

„Pročseotomalemámedohadovat?PojZmeapodívejme se,“ řekl hlásek. „Tady se nám stejně nijak

zvlášS nevede, nebo si myslíš něco jiného?“

Tobyla pravda.Nížinynebylypročarodějkyžádnýráj.SlečnaKlíšSovávydělávaladrobnépenízetím,

že tu a tam někomu vypomohla lékem nebolékařskouradou,ataképředpovídánímneštěstí**.Vnoci

* Pozn.autora:Lidé často říkají takové věci jako:naslouchej svému srdci ,ale čarodějky se už dávno naučily

naslouchat i jiným věcem. Nevěřili byste ,co všechno by

vám mohly prozradit například vaše vlastní ledviny.

** Pozn. autora: Obyčejné věštkyně štěstí vám většinou

prorokují to ,co chcete ,aby se vám přihodilo. Čarodějky

vám říkají to ,co se vám stane ,a+ se vám to líbí nebo ne.

Je to zvláštní ,ale o co jsou čarodějky více přesné ,o to

méně jsou populární.

6


obvyklepřespávalavestodoláchnebochlévech.Dva-

krátužjiběhemtétocestyhodili dovesnickéhorybníka.

Vytáhla z kapsy popraskaný talíř a nalila do něj dešSovouvodu,kterásejínashromáždilazaokrajem klobouku. Pak z druhé kapsy vytáhla lahvičkuinkoustu a přilila ho do vody právě tolik, aby sezbarvila do černa.

Potomnadkloboukemspojilaruce,abyzabránila deštipadatnačernouhladinu,azaposlouchalasedo toho, co jí říkaly oči.

Tonička Bolavá ležela na břiše u říčky a lechtala pstruha.Líbilosejí,jaksepstruzismějí.Smíchznich vycházel v bublinách.

O kousek dál, tam, kde se říční břeh měnil vjakousioblázkovoupláž,sihráljejíbratrČestmírshrstí klacíkůapravděpodobněsematlalněčímulepeným.

Čestmír se dovedl ulepit téměř čímkoliv. Mohli jstehovykoupataosušit,astačilopaknechathopět minut uprostřed dokonale čistého pokoje a Čestmír bylcelýulepený.Nežebynašelněco,colepilo.Prostě bylulepený.Jinaksnímalenebylycelkemžádnépotí- že,pokudjstestačilidohlédnoutnato,abynejedlžáby.

MalýkousekvToniččiněhlavěměljakésipochybnosti o jejím jméně. Byla pojmenovaná po oboubabičkách, Marie Tonička, tedy Marie Antoaneta, jak žertovalajejímaminka,jenžeonjístejněnikdojinak než Toničko neřekl. Měla devět roků a cítila, žeMarieAntoanetajejméno,sekterýmnebudeživotprávě jednoduchý. Kromě toho se právě minulý týdenrozhodla, že až vyroste, chce být čarodějkou, a byla si

7


jistá,žeaniMarie,aniToničkasektomunehodí.Li-

dé se jí budou smát.

Další,většíčástToniččinamozkusezabývalaslo- vem „rebarbora“. Nebylo to slovo, na které by asi právěteZmyslelomnoholidí.Zatímcoprstyšimrala pstruhapodbradou,převalovalosejítoslovovhlavě pořáddokola.Rebarbora...podleslovníkujejíbabič- kytobyloslovo,kterýmse,mimoonézeleniny,zníž vaříme kompoty a pečeme koláče, označoval„nejasný, hluboký zvuk tvořený šepotem a tlumenýmrozhovorem většího počtu lidí“. Toničce se zvuk toho slova líbil. Vyvolával v ní představu tajemných lidí vdlouhýchpláštích,kteřísikdesizazavřenýmidveř- mi šeptají důležitá tajemství:rebarborarebarborarebarbora...

Přečetlatenslovníkcelý.Nikdojíneřekl,žeseto od dětí jejího věku nečeká.

Právě když myslela na tohle, uvědomila si, že šSastný pstruh uplaval. Několik centimetrů od její tváře ale plavalo na vodě něco jiného.

Byltokulatýkošíknevětšínežpůlkakokosového ořechu, natřený něčím, co utěsnilo mezery v proutí a umožňovalomuplavat.Vněmstál malý mužík,vy- soký sotva patnáct centimetrů. Měl záplavu ryšavých vlasů, do nichž si jako ozdoby vpletl několik pírek, korálků a kousků barevných hadříků. Rudýplnovous byl stejně neupravený jako vlasy. Ten kousek jeho těla, který nebyl pokryt modrým tetováním, bylpokryt malým kiltem. Mužík na ni hrozil pěstí a ječel:

„Kristusmaríja! Vodpal vodtuto, ty vylíznutápako holka! Pálí sem Zelená kebule!“

Stěmislovyškublzaprovázek,kterýviselzboku

8


podivného plavidla do vody, a na hladinu se vynořil

druhý rudovlasý mužík, celý udýchaný.

„Nejničasnarybačku!“oznámilmuprvnímužík a vytáhl ho na palubu. „De Zelená kebule!“

„Kristusmaríja!“ vykřiklpotápěč,zekteréhosté- kaly pramínky vody. „Berem kramle!“

Pak se chytil maličkého vesla a rychlými pohyby sem a tam uvedl košík do pohybu.

„Promiňte,“volalazanimiTonička,„vyjstevíly?“

OdpověZvšaknedostala.Maličkýčlunzmizelvrá- kosí.

Asi ne, řekla si Tonička.

Pakkesvémutemnémupotěšenízaslechlarebarboru. Bylo bezvětří, ale listí na větvích osik, jimiž byly porostlé břehy říčky, se začalo chvět a šumět. Stejnětakrákosí.Neohýbalose,jensekymácelosem a tam. Všechno se maličko rozostřilo, jako kdyby se něco chopilo světa a třáslo s ním. Vzduch svištěl.Lidé si šeptali za zavřenými dveřmi...

Říčka hned pod břehem začala bublat. Nebylo tadynijakhluboko–vodabyToničcesahalasotvapo kolena –, ale najednou byla temnější a tak nějak... mnohem hlubší.

Udělalaněkolikkrokůzpěttěsněpředtím,nežzvo- dy vyprýštily dvě dlouhé vyzáblé ruce a zuřivězatáaly na břehu přesně v místě, kde před okamžikem stála.Naokamžikzahlédlahubenoutvářsdlouhými ostrými zuby, obrovské kulaté oči a mokré pramenyzelenýchvlasůpodobnýchvodnímusítíavzápětípodivný tvor zmizel pod hladinou.

Ve chvíli, kdy se nad zelenou tváří zavřela voda, užToničkapádilapobřehukmalépláži,kdesiČest-

9


mír připravoval žabí koláčky. Sebrala dítě ze země

vokamžiku,kdysenahladiněvzátočiněobjevilařa-

da bublin. Voda znovu zavířila, vylétl z ní tvor se

zelenými vlasy a dlouhé ruce se zaSaly do oblázků

v místě, kde si ještě před okamžikem Čestmír hrál.

Pak obluda zaječela a znovu zmizela ve vodě.

„Já ci čů-at!“ zaječel Čestmír.

Toničkasihonevšímala.Sezamyšlenýmvýrazem sledovalahladinuříčky.Tojedivné,myslelasi.Měla bych mít strach, ale mám jenom zlost. Nebo spíš... cítím strach, tam někde uvnitř, jako rozpálenoukuličku, ale ta zlost ho nepustí ven...

„Česti ce ce ce čů-at!“ ječel Čestmír.

„Tak do toho,“ pobídla ho Tonička nepřítomně. Na břeh říčky stále ještě narážely drobné vlnky.

Nemá cenu o tomhle někomu vyprávět.Dospěláci, kteří by byli v dobré náladě, by řekli: „Jakou má to dítě představivost.“ A ti ostatní asi jen:„Nevymýšlej si báchorky!“

Bylapořádhrozněrozzlobená.Jaksimůženějaká taková obluda vůbecdovolitobjevitsevřece? ZvlášS taková... taková... divná. Co si o sobě myslí?

Takhle v duchu přemítala Tonička cestou domů. TeZ bychom se na ni mohli lépe podívat. Začneme ubot.Botymávelkéatěžké,otecjíjeužmnohokrát vyspravilapřednípatřilyněkolikasestrám.Tonička si musí vždycky obléct více párů ponožek, aby jíneadalyznohy.Jsouopravdu velké.Toničkaseněkdy cítí jako člověk, který je na světě jenom kvůli tomu, aby se mohly boty přesouvat z místa na místo.

Má na sobě samozřejmě i šaty. I ty patřilyněko>10


lika sestrám před ní a byly už tolikrát obrácenyrubem ven, lícem dovnitř, vrškem dolů a spodkemnahoru,předkemdozaduazadkemdopředu,žeužměly

býtdávnovyhozeny.AleToničcesedocelalíbí.Sahají

jí až ke kotníkům, a aS už byly na začátku jakékoliv

barvy, teZ jsou světle modravé, což je shodouokolností tatáž barva, jakou mají motýli třepotající se

vedlepěšiny.PaktadymámeToniččinutvář.Jelehce

růžová a lemovaná hnědými vlasy. Nic zvláštního.

Jejíhlavabymohlazajímattoho,kdobyjipozoroval

– například v talíři černé vody – hlavně proto, že je

maličkovětší,aledá sepředpokládat,žeknítěloča-

sem doroste.

Pak půjdeme ještě kousek výš a dál, až se stezka pod námizměnívbílou stužkuaToničkaa jejíbratr ve dvě malé tečky. A pak je tady její země...

Nazývají ji Křída. Zelené nížiny se vlní podhorkým sluncem nejparnějšího léta. Odsud shoravypadá stádo ovcí, které se velmi pomalu pohybuje po krátké trávě, jako mráčky pokrývající zelenouoblohu.Tuatampotrávěpádíovčáčtípsipodobníkome- tám. A pak, když se oko ještě o něco zvedne, se to všechno změní v dlouhý zelený pahorek ležící jako obrovská velryba ve světě...

...obklopenéminkoustověčernoudešSovouvodou v klobouku.

Slečna KlíšSová zvedla hlavu.

„Ta malá stvoření včlunu,tobyli NacmacFíglové!“řekla.„Nejobávanějšízevšechvílíchras!Dokon- ce i trollové utečou, než by se srazili se Svobodným národem! A jeden z nich ji varoval!“

11


„Takže ona je čarodějka, žejo?“ řekl hlásek.

„Vtomhlevěku?Nemožné!“zavrtělahlavouslečna KlíšSová. „Nezbyl tam nikdo, kdo by ji učil. Na Křídě už dávno žádné čarodějky nežijí. A přece... neměla strach...“ DéšS ustal. Slečna KlíšSová zvedla hlavu a upřela pohled směrem ke Křídě, která se zvedala nad šedými propletenými mraky. Byla asi deset kilometrů daleko.

„To dítě potřebuje dohled,“ řekla. „Ale křída je moc měkká, než aby na ní vyrostla čarodějka...“

Vyšší než Křída byly jen hory. Tyčily se, ostré a purpurovéa šedé,ajejichvrcholkyzdobilarozsáh- lásněhovápole.Sněhovéjazykysplývalyivlétěhlu- boko pod vrcholky. „Nevěsty nebes,“ řekla o nich jednoubabičkaBolaváatobyloněconeuvěřitelného, protožeToničkasiužaninepamatovala,kdybabička něco řekla naposled, natož aby promluvila o něčem jiném než o ovcích. A kromě toho to bylo dokonale výstižné. Přesně tak hory vypadaly v zimě, kdy byly celébíléahalilje,jakonevěstyzávoje,poletujícísníh.

Babičkaužívalastaráslovaaobčaspřišlaspodivnýmstarýmpříslovímneborčením.Neříkalapahor- katiněKřída,říkalajívždyjen„důliny“.Nadůlinách nesejouhrách,myslívala siTonička, ataksi toslovo zapamatovala.

Přišla na hospodářství.

LidémělisklonysiToničkynevšímat.Nebylavtom lhostejnost ani krutost, ale hospodářství bylo velké a každý se musel starat o své povinnosti. Tonička ty svoje konala velmi dobře a tak se stala, svýmzpůsobem, neviditelnou. Byla dojičkou a mléčnouděveč>12


kou,atovelmidobrou.Dokázalautloucilepšímáslo

než její matka a lidé se pochvalně zmiňovali o tom,

jak skvělý dokáže udělat tvaroha domácí sýr. Byl to

dar.Občas,kdyždovesnicepřišlipotulníučitelé,šla

za nimi a dostalo se jí kousku vzdělání. Většinou ale

pracovalavmlékárně,kdebyloneustálešeroazima.

Líbilo se jíto.Znamenaloto,že děláněcoprohospodářství.

Přesně se jejich hospodářství říkalo Domácífarma. Otec si ji pronajal od barona, kterému patřila země, ale Bolaví na ní hospodařili už víc než stovku let,takže,jakříkaljejíotec(většinouvečer,potomco si dal občas několik piv, ale i pak ještě hezky tiše) podletoho,cosi země pamatuje,jejíjasné,žeuždáv- nopatříBolavým.Toniččinamatkahovždynapomí- nala,aStaknemluví,ikdyžbaronsekBolavýmvždy chovalsrespektem,přestožebabičkazemřelaužpřede dvěma roky. Baron o ní řekl, že to byla nejlepšípastýřkavokolníchkopcíchširokodaleko.Místnílidési vůbec říkali, že na současné poměry je baron ještě slušný.Toniččinamatkavždyckyříkala,žesevyplácí být kněmu uctivýa zdvořilýa žeitakovýčlověkmá své vlastní smutky a bolesti.

Toniččin otec ale někdy trval na tom, že vždycky existovali nějací Bolaví (Bulaví, Boleví, Bolováni – jak se to právě psalo, nebylo důležité), o nichž se zmiňujístarédokumentyužceléstovkyastovkylet. Měli okolní kopce ve svých kostech, říkal, a pastýři ovcí existovali odpradávna.

Tonička se díky tomu cítila docela pyšná,takovým trošku zvláštním způsobem, protože člověk by mohl být stejně pyšný na předky, kteří by se toulali

13


světem,neboobčaszkusilidělatněcojinéhočinové-

ho. Jenže každý člověk je rád, když může být pyšný

alespoň na něco.Aodchvíle,kdysipamatovalavěci,

vzpomínala,jakslyšelaotceadalšítiché,pomalémuže

zokolívyprávětŽert,ten,kterýsepředávalústnímpodánímodBolavéhokBolavémuuždobroustovkulet.

Otec říkával:„Tak máme další den pryč a já jsem pořádBolavý,“nebo:„VstávámBolavýaBolavýcho- dímspát,“někdyjen:„JsemBolavýodhlavykpatě.“ Kdyžjstetenhlevtipslyšelipotřetí,užvámnepřipa- dal tak legrační, ale chybělo by jí, kdyby otec variaci na dané téma alespoň jednou týdně neřekl.Tyžerty nemusely být legrační, byly to otcovy žerty. A tak nebo tak, bez ohledu na to, jak se jejich vypravěči a Toniččini předci právě psali, Bolaví zůstávali,Bolaví neodcházeli.

V celé kuchyni nikdo nebyl. Matkapravděpodobně odběhla ke střihačským ohradám, aby mužským, kteří tento týden stříhali ovce, zanesla nějaký oběd. Její sestry Hanka a Hýčkanka tam byly taky,stáčelyrounaavěnovalysvoupozornostněkterýmzmla- díků. Během střihací sezony byly vždycky docela ochotnépřiložitu ohrad ruku k práci.Nedalekovelkéhočernéhosporákubylapolice,jížToniččinamat- ka říkala Knihovna babičky Bolavé, protože se jí líbila představa, že má knihovnu. Všichni ostatní jí říkali Babiččina police.

Byla to malá police, protože knihy byly vklíněny mezi sklenicí kandovaného zázvoru a porcelánovou pastýřkou, kterou Tonička vyhrála na trhu, když jí bylo šest.

Vpolicibylojenšestknih,kdyžnepočítáteobjem-

14


nou kronikufarmy, kteráse podle Toničkynemohla

počítatzaopravdovouknihu,protožejstesijimuseli

sami psát. Pak tam byla Velká encyklopedie.Kalendář, který se každý rok měnil za nový. A hned vedle

byl svazek Choroby ovcí, který měl dvojnásobnýobjem díky obrovskému počtu záložek, které tambabička nastrkala.

BabičkaBolavábylaodbornicínaovce,ikdyžjim neřekla jinak než „pytel kostí, zuby a oči, které jen hledají, jakým novým způsobem by mohly odejít ze světa“.Ostatnípastýřkyneváhalypřijítzababičkou mnohomilapožádatji,abyšlasnimiavyléčilajejich ovce z potíží a chorob. Říkaly, že babička má Dotek, i když ona říkala, že nejlepší lék pro takovou ovci, stejnějakopromužského,jepomazáníterpentýnem, peprná nadávka a kopanec do... Na mnoha místech z knihy trčely kousky papíru popsané babiččinými vlastnímipředpisynaléčeníovčíchchorob.Většinou byl jejich hlavní složkou terpentýn, ale někde také nadávky.

Vedle Chorob ovcí byl zasunut tenký svazeček, kterýsejmenoval Květena Křídy.Pastvinydolebyly plné prapodivných drobných rostlinek, jakodlužicha, šuškarda, šanta, jinochlup, hůlek, zápleváknebozaječíocásek,abylymezinimiirostlinkytakma- lé, že je nedokázaly spást ani ovce.Na Křídě musely být kytky odolné a mazané, když chtěly přežít ovce v létě a sněhové vichřice v zimě.

Většinu černobílých květin někdo už dávnovybarvil. Na předsádce bylo napsáno MarieStejskalová,cožbylobabiččinojméno,nežsevdala.Nejspíšsi myslela,žejménoBolavýjeoněcolepšínežStejskal.

15


A nakonec tady byla O vílách a skřítcích – kniha pohádek pro všechna hodná dítka, kniha tak stará, že v době jejího vzniku se mluvilo úplně jinak.

Tonička vylezla na židli a vytáhla knihu z police. Pak obracela listy tak dlouho, až přišla ke stránce, kterouhledala,achvílisijiprohlížela.Nakonecvrá- tila svazek na místo, židli přisunula zpět ke stolu a otevřela skříň s porcelánovým nádobím.

Vzalahlubokýtalíř,přešlakzásuvce,vytáhlakrej- čovskýmetr,kterýjejímatkapoužívalapřišití,ata- líř změřila.

„Hmm,“řeklasisamaprosebe.„Dvaadvacetcen- timetrů. Proč to tam prostě nenapíšou?“

Natáhla se, sundala ze stěny největší pánev, tu, na nížse dala udělatsnídaně propůltucet lidí, vzala několiksladkostízesklenicenapoličceanasypalaje do starého papírového sáčku. Pak, k jehonepříjemnémupřekvapení,zvedlazezeměČestmíraavydala se k potoku.

Tam všechno vypadalo docela normálně, ale ona bylarozhodnutá,žetímsenedáošálit.Všichnipstru- zi zmizeli a nezpíval jediný pták.

Naříčnímbřehusinašlamístoskřovímtésprávné velikosti. Pak co nejblíž vody zatloukla do země kusdřevatakhluboko,jaktojenšlo, a přivázala kněmu papírový sáček s bonbony.

„Bonbóny, Čestíku,“ zavolala.

Pak pevně sevřela těžkou pánev a schovala se za křoví.

Čestmírsepřibatolilkbonbonůmapokusilsevzít si sáček. Ten se ani nehnul.

„Budeš čů-at!“ zaječel, protože to byla výhrůžka,

16


která obvykle zabírala. Buclatými prstíky zaútočil

na uzly provázku.

Toničkaostražitěpozorovalahladinuvody.Oprav- du tmavla?Byla zelenější?A tamtotamdole,jsouto jenom řasy? A ty bublinky, které se přibližují..., že by pstruh, který se směje?

Ne.

Vyrazilazesvéhoúkrytuamáchlapánvíjakopálkou. Ječící obluda, která vyskočila z vody, potkala pánev letící opačným směrem. Ozvalo se hlasitézazvonění. Bong.

Bylo to dobré zazvonění, končilo dlouhýmojiojiojiojinnnnngggg, což je značka kvalitního úderu.

Stvořenínaokamžikznehybnělovevzduchuado říčky šplouchlo několik zubů a kousků zelené řasy. Pak se zelené tělo sesulo zpět a se silnýmzabubláním zmizelo pod vodou.

Voda se vyčistila a znovu se změnila na starou známou říčku, mělkou a ledově chladnou, jejíž dno bylo poseto oblázky.

„Ceš,ceš, ceš koko!“ječelmezitímČestmír.Když mělnadosahnějakésladkosti,nevšímalsiničeho,co se dělo kolem.

Tonička rozvázala provázek a podala mu sáček. Zhltalbonbonysnesmírnourychlostí,jaktoostatně dělalsesladkostmivždycky.Počkala,ažsevyzvracel, vzala ho za ruku a zamyšleně se vracela domů.

V blízkém rákosí těsně nad zemí se ozvaly slabé hlasy, které šeptaly:

„Kristusmaríja! Tý ,Boby ,viděls to samý?“

„No jo! Měli bysme prásknout do koní a písknout Velkýmu, že sme tu bosorbabu namákli!“

17


***

Slečna KlíšSová poklusávala prašnou cestou.Čarodějky jsou velmi nerady, když je někdo vidíspěchat,nebodokonceběžet.Jetoneprofesionální.Jsou takénerady,kdyžjeněkdovidínositvěci,aonaměla na zádech stan.

Takysezanítáhlyobláčkypáry.Čarodějkyvysy- chají zevnitř.

„A jakou to mělo zubatou tlamu!“ prohlásiltajemný hlásek, tentokrát odněkud z jejího klobouku.

„Já vím!“ odpověděla popuzeně slečna KlíšSová.

„A ona si vyskočí a praští do toho!“

„Ano, já vím!“

„Jen tak, jako když nic!“

„Ano. To bylo velmi působivé,“ přikývla slečna KlíšSová.Pomalujídocházeldech.Kromětohoužse ocitla na prvníchúbočích„důlin“ anakřídějítotak nešlo. Potulná čarodějka má ráda pevnou půdu pod nohama,nenějakýnerost,měkkýtak,žesedářezat nožem.

„Působivé?“vypísklhlásek.„VždySpoužilasvého bratra jako návnadu!“

„Úžasné,že?“přikývlaslečnaKlíšSová.„Takrych- lá a správná úvaha..., ale ne, ne...“ Zpomalila a u první kamenné zídky, oddělujícípole,sezastavila a opřela se o ni, protože se jí zmocnila vlnanevolnosti.

„Co je? Co se děje?“ vykřikl hlásek na klobouku. „Málem jsi mě shodila!“

„To je ta mizerná křída! Už ji cítím. Dokážuprovozovat magii na pořádné zemi, na kameni mi to nedělá potíže a na jílu nejsem špatná, i když..., ale

18


křída není ani ryba, ani rak! Jsem velmi citlivá na

geologické podmínky.“

„Co se mi to tady pokoušíš říct?“ odpovídalhlásek.

„Křída...tojehladovázem.Já...nakříděnemám skoro žádnou moc.“

Stáleneviditelnývlastníkhlasuřekl:„Mášvúmyslu omdlít?“

„Ne, to ne! To ta magie, která nefunguje...“

Slečna KlíšSová nevypadala jako čarodějka.Většina čarodějek tak vlastně nevypadá, hlavně ne ty, které putují z místa na místo. Když někdo putuje mezinevzdělanými,pakvypadatjakočarodějkamů- žebýtnebezpečné.Ztohodůvodunemělažádnéokult- ní šperky ani bižuterii, magický nůž ani stříbrnýpohársevzorkemlebekapropletenýchkostíanenosila koště, z jehož konce by vyletovaly magickéjiskérky, protože to všechno jsou drobné náznaky, že byněkdenedalekomohlabýtčarodějka.Vjejíchkap- sáchbystenenašlinickouzelnějšíhonežpárproutků, možnákousekprovázku,mincičidvěapochopitelně magický talisman.

Každý široko daleko nosil talismany a slečnaKlíšSovádošla k názoru,že kdyby neměla magickýtalisman, mohli by si o ní lidé myslet, že je čarodějka. Když jste chtěli být čarodějkou, museli jste být dost mazaní.

Slečna KlíšSová měla špičatý klobouk, ale byl to klobouk takticky tajnosnubný a špičatý jen tehdy, když si to přála.

Jediná věc v její kabele, která by mohla vyvolat nějaképodezření,bylamalá,umaštěnáknížečkasná-

19


zvemÚvoddoúnikologieodVelkéhoMerliniho.Jest-

liže je jedním z možných nebezpečí vašeho povolání

to,ževáshodísespoutanýmarukamadojezírka,pak

schopnostuplavattřicetmetrůpodvodouplněoblečená či umění ukrývat se pod vodou a dýchat dutým

stéblem rákosu nejsou absolutně k ničemu, pokud

nejste opravdu špičkoví machři na uzly.

„Takže ty tady nedokážeš čarovat?“ zajímal se hlásek za kloboukem.

„Přesně tak.Nedokážu,“přikývlaslečna KlíšSová.

Kdyžzaslechlacinkot,zvedlahlavu.Pobílécestě se blížilo podivné procesí. Z větší části se skládalo z oslů, kteří táhli malé vozíky pokrytépestrobarevnými plachtami. Vedle vozů kráčeli lidé zaprášení skorodopasu.Bylitohlavněmuži,barevněoblečení – nebo alespoň v oblečení, které bylo barevnépředtím, než ho jeho majitelé vláčeli celé roky prachem a blátem – a každý z nich měl na hlavě podivnýhranatý klobouk.

Slečna KlíšSová se usmála.

Vypadalijakopodomníbrusičiadráteníci,aleona dobřevěděla,žebysemeziniminenašeljediný,který by uměl zaletovat konev na čaj. Prodávalineviditelné věci. A potom, co vyprodali své zboží, pořád ho měli dost.Prodávalito,cokaždýpotřeboval,alemá- lokdo chtěl. Prodávali klíče k vesmíru lidem, kteří ani nevěděli, že je zamčený.

„Nemůžučarovat,“opakovalaslečnaKlíšSováana- rovnala se. „Ale můžu to někoho naučit!“

Tonička celý zbytek dopoledne pracovala vmlékárně. Bylo potřeba zpracovat tvaroh.

20


Kobědubylchlébsdžemem.Matkajířekla:„Dnes přijedou do města učitelé. Jestli máš hotovou práci, můžeš za nimi jít.“

„Ano, ráda,“ souhlasila Tonička a v duchudodávala:jetadyjednanebodvěvěci,onichžbychseráda něco dozvěděla.

„Dobrá, můžeš jim vzít půl tuctu mrkví a jedno vejce. Jistě se jim bude hodit, chudákům,“pokračovala matka.

Toničkasipoobědětyvěcivzalaavypravilasedo městečka pro svůj, vejce hodný, díl vzdělání.

Místní hoši většinou postupně přebírali řemeslo svýchotců,nebosealespoňvměstečkučinejbližším okolí vyučili řemeslu nebo zaměstnání u otceněkteréhozesvýchkamarádů.Odděvčatsečekalo,žeros- tou proto, aby se stala něčími manželkami. Taky se od nich čekalo, že se naučí číst a psát, protože to se počítalo za lehké domácí zaměstnání, za hračičku, kteráhochy zbytečně odvádí od vážnýchpovinností.

Na druhé straně si každý také uvědomoval, že tady je několik věcí, které by měli znát i hoši, aby přestaliplýtvatčasemnanesmyslnéúvahytypu„Co je tam na druhé straně hor?“ nebo „Kde se bere ten déšS, co padá z nebe?“.

Všechny rodiny v městečku si každoročněkupovalyvýtiskKalendáře,protožeivněmbylajistádáv- ka vzdělání. Kalendář byl velký a silný a tiskli ho kdesi daleko odsud a byla vněm spousta údajů ověcech, jako jsou fáze měsíce a správný čas, kdy sázet fazole.Většinouobsahovalinějakáproroctvítýkajícísenastávajícíhorokuazmiňovalseovzdálenýchmístech s podivnými jmény jako Klač nebo Baiona.To>21


ničkadokoncevKalendářividělaobrázekKlače.Byl

na něm velbloud stojící v poušti. Význam těch slov

znala proto, že jí je vysvětlila matka. A to pro ni byl

Klač – velbloud v poušti. Přemýšlela, jestli v tom není

ještě něco jiného, ale zdálo se, že víc než že Klač =

velbloud v poušti, nikdo neví.

Aprávěvtombylatapotíž.Kdyžnenajdeteněja- kýzpůsob,jaktozarazit,lidésebudoupořádnaněco vyptávat.Aprávěvtombyliužitečníučitelé.Horamijichputovalyceléskupinyspoluseskupinamidráteníků, malých kovářů, zázračných léčitelů,podomních obchodníků s látkami, věštců šSastnébudoucnostiadalšímitoulavýmiobchodníky,prodávajícími věci, které lidé nepotřebovali každý den, ale občas shledávali užitečnými.

Přesouvaliseodvesnicekvesniciadávalikrátké lekce z různých předmětů. Drželi se stranou odostatních poutníků a ve svých potrhaných barevných rouchách a čtvercových kloboucích vypadali velmi tajemně. Používali dlouhá slova jako třebazkorodované železo.Žilidrsnýmživotemaživilisepotravou, kteroudostávalizalekce,kterédávalikaždému,kdo byl ochoten jim naslouchat. Když je nikdo ochotný poslouchat nebyl, dali si třeba pečeného ježka.Spali pod hvězdami, které dokázali učitelé matematiky spočítat,učiteléastronomiezměřitaučiteléliteratu- ry pojmenovat. Učitelé zeměpisu se zase dokázali ztratit i v řídkých hájcích a chytit se do medvědích pastí.

Lidé je povětšinou viděli rádi. Naučili toho děti dost na to, aby je umlčeli, což byl vlastně ten hlavní důvod. Na druhé straně je lidé vždycky v podvečer

22


vyhnali z vesnice, aby jim náhodou v noci za nehty

nezůstalo nějaké to kuře.

Dnes se pestrobarevné budky a stany rozložily těsně za vesnicí. Za nimi byla ohrazena látkovými stěnamimaláčtvercováprostranstvíatabylahlídána učitelskými učedníky, kteří dávali pozor, abynáhodou někdo nevyslechl Vzdělání zadarmo.

Naprvnímstanu,kterýToničkazahlédla,bylná- pis:

Zempis, Zempis, Zempis!

Jen dnes! Hlavní světadíly a okeány!

NAVÍC všechno co byste rádi věděli, o ledovcích.

Jedna penny neb, náhradou k přijmutí,

i jakákoliv základní zelenina!

Toničkatohopřečetladostnato,abytohlevšech- no znala, zatímco v duchu usoudila, že muž dávající lekce ze zeměpisu by měl navštívit stánek svéhokolegy odvedle, jehož nabídka zněla:

Zázraky čárek a pravopisu

1. Naprostá jistota ve věci čárek.

2. „S“ a „z“ v cizích slovech snadno a rychle.

3. Tajemství středníku ODHALENO!

4. Kde je vhodnější „&“ než obvyklé „a“.

(Malý příplatek).

5. Hrátky se závorkami.

**Přijímáme zeleninu, vejce a použité (ale čisté)

tkaniny.**

Další stánek byl vyzdoben obrázky z historie, na nichž byli zachyceni králové, kteří si navzájemuře>23


závalihlavy,apodobnépovznášejícíudálostizhisto-

rielidstva.Učitelpřednimibyloblečenvtmavorudé

potrhanéroucho,lemovanévypelichanoukráličíkožešinou, a na hlavě měl starý cylindr ozdobenývlaječkami. Měl také malý megafon, který namířilpřímo na Toničku.

„Smrtkrálůvprůběhuvěků?“řekl.„Velmivzdě- lávací, spousta krve!“

„Ani ne,“ zavrtěla hlavou Tonička.

„No, jeden by měl vědět, odkud pochází,slečinko,“ řekl učitel. „Jak jinak by věděl, kam jde?“

„Já pocházím z pradávného rodu Bolavých,“odověděla Tonička. „A myslím, že kráčím kupředu.“

To,cohledala,našlanakonecvestánkuověšeném obrázkyzvířat.Spotěšenímmezinimiobjevilaobrá- zek velblouda. Nabídka zněla:

Užitečná stvoření

Dnes: Náš přítel ježek

Na okamžik se zamyslela nad tím, jak užitečné asimůžebýttostvořenívřece,alejaksezdálo,tohle bylojedinémísto,kdetomohlazjistit.Uvnitřbudky sedělo na lavičkách několik dětí a čekalo, až začne hodina, ale učitel stál ještě venku v naději, že se mu podaří vyplnit volná místa.

„Zdravím tě,holčičko,“ začal, cožbyla jehoprvní velká chyba. „Jsem si jistý, že se těšíš, jak se dozvíš všechno o ježcích, že?“

„Tuhle lekci jsem měla vloni,“ odpovědělaTonička.

Muž se k ní naklonil, pečlivě si ji prohlédl a jeho

24


úsměvzmizel.„Aha,mášpravdu,“přikývl.„Vzpomí-

námsi.Totysmidávalavšechnyty...zas...zasvěce-

né malé otázky.“

„Dnes bych se ráda na něco zeptala,“ prohlásila Tonička.

„No, pokud to nebude zase něco jako,jak na svět přichází malý ježek,“ přikývl muž.

„Ne,“ zavrtělahlavouTonička.„Jetozezoologie.“

„Tak ze zoologie, ano? To jedlouhéaobsažnéslovo, nemyslíš?“

„Ne, myslím si, že ani ne. Řekla bych, že je to krátkéslovo,jehožobsahzáležínatom,kdohovypl- ní. Dlouhé slovo je třeba blahosklonnost.“

Učitelovyočisezúžily.DětijakoTonička–tobyly špatné zprávy. „Vidím, že patříš k těm chytrým,“ zabručel. „Ale já nevím o žádném učiteli zoologie, který by se pohyboval někde v okolí. Veterinář, to ano, ale ne zoolog. A máš na mysli nějaké konkrétní zvíře?“

„ZelenozubouJenny.Obludu,kterámáplnouhu- bu zubů, pařáty, oči jako talíře na polévku a žije ve vodě,“ odpověděla Tonička.

„Jak velké polévkové talíře? Myslíš velké talíře, co si na ně člověk dává k obědu polévku s kusem chleba nebo rohlíkem, nebo myslíš takové ty malé misky, co dostaneš, když si objednáš jen polévku a salát?“

„Myslím ty polévkové talíře, co měří dvaadvacet centimetrů,“odpovědělaTonička,kterásinikdyvži- votě nikde neobjednala jen polévku a salát. „Měřila jsem si to.“

„Hmm, tak to je záhada,“ potřásl učitel hlavou.

25


„Myslím, že žádného takového tvora neznám. Ale

jedno ti řeknu – v žádném případě nebude užitečný.

Připadá mi, že je vymyšlený.“

„Ano, to jsem si myslela i já,“ přikývla Tonička. „Ale stejně bych se o ní ráda dozvěděla víc.“

„No, tak to zkus támhletu. Je tady nová.“

Učitel ukázal palcem přes rameno, směrem ke konci řady stanů a bud. Stál tam malý černý apoměrněneupravenýstan.Nebylynaněmžádnénápi- sy a už vůbec žádné vykřičníky.

„A co učí?“ zeptala se.

„To nevím,“ odpověděl učitel. „Ona říká, že učí myslet, ale nevím, jak by se něco takového dalonaučit. Tak, bude to jedna mrkev, díky.“

Když Tonička přišla až k malému stanu, spatřila papírek přišpendlený na přední klopu. Na něm bylo napsáno písmeny, která spíše šeptala než křičela:

DOKÁŽU VÁS NAUČIT NĚCO, CO DLOUHO

NEZAPOMENETE.

26


KAPITOLA 2

Slečna Klíšťová

Tonička si přečetla nápis a usmála se.

„Aha,“ řekla. Nebylo na co zaklepat, takže řekla hezky nahlas: „Ťuky, Suky!“

Zevnitřstanuseozvalženskýhlas:„Kdojetam?“

„Tonička,“ odpověděla Tonička.

„Tonička která?“ pokračoval hlas.

„Tonička, která si nechce dělat legraci.“

„Aha. No, to zní slibně. PojZ dovnitř.“

Zvedlaklopustanu.Uvnitřbylatmaatakéhorko a plno. Za malým stolkem seděla kostnatá postava. Mělavelmidlouhýšpičatýnosanahlavěvelkýčerný slamákskulatýmdýnkem,zdobenýpapírovýmikvě- ty. K takové tváři se absolutně nehodil.

„Jstečarodějka?“zeptalaseTonička.„Jestlijste, mně to nevadí.“

„To je ale hodně podivná otázka na začátekrozhovoru,“ řekla žena a zdálo se, že je mírněšokovaná. „Váš baron tady čarodějky zakázal, to přece víš, a prvnívěc,na nižsemězeptáš,je:‚Jstečarodějka?‘ Proč bych měla být čarodějka?“

„No, jste celá v černém,“ odpověděla Tonička.

„Každýmůženositčernou,“odpovědělažena.„To vůbec nic neznamená.“

27


„A na hlavě máte slamák s květinami,“pokračovala Tonička.

„Noprosím!“zvolalažena.„Amámeto!Čaroděj- ky přece nosí vysoké špičaté klobouky, to přece ví každý, ty hloupé děcko.“

„Ano, ale čarodějky jsou taky velice chytré,“odovědělaToničkaodměřeně.Jakésipodivnézablesk- nutí v očích podivné ženy jí řeklo, aby pokračovala. „Musísemaskovat.Nechovajísejakočarodějky.Vět- šinou nevypadají jako čarodějky. A čarodějka, která by se chystala sem přijít, by jistě věděla o baronovi, aprotobysivzalatakovýklobouk,ojakémkaždýví, že ho čarodějky nenosí.“

Ženasenaniupřenědívala.„Tobyloneuvěřitelné množství odůvodnění,“ prohlásila nakonec. „Z tebe by byl dobrý lovec čarodějnic. Víš, že lidé měli vezvykučarodějkyupalovat?ASmámnahlavějakýkoliv klobouk, dokazuje to, že jsem čarodějka, říkáš?“

„No,jistýmklíčemjeitažába,kterásedímezitím ovocem na klobouku,“ usmála se Tonička.

„Přesně řečeno, jsem ropucha,“ ozvalo sestvoření, které vyhlíželo na Toničku z papírových květin.

„Na ropuchu jsi dost žlutá.“

„Bylajsemtrochunemocná,“odpovědělaropucha.

„A mluvíš,“ pokračovala Tonička.

„To je jen tvé slovo proti mému,“ řekla ropucha a zmizela mezi papírovými květy. „Nic minedokážeš.“

„Nemášusebezápalky,žene?“zeptalaseTonič- ky žena.

„Ne-e.“

„Dobrá, dobrá. Jen se ujišSuju.“

28


Pak nastala tichá přestávka, během níž ženaToničkuupřeněpozorovala,jakokdybyseoněčemroz- hodovala.

„Jmenuji se,“ začala nakonec, „slečna KlíšSová. A jsem čarodějka. To je pro čarodějku docela dobré jméno, samozřejmě.“

„Tonarážítenatohokrvežíznivéhoparazita?“odověděla Tonička a nakrčila rozpačitě čelo.

„Prosím?“ podívala se na ni velmi ošklivě slečna KlíšSová.

„KlíšSata,“vysvětlovalajíTonička.„Mívajíjehod- ně ovce. Ale když použijete terpentýn –“

„Já tím chtěla říci, že KlíšSová zní hodně jako sevřít v kleštích, a to čarodějky dělají,“ řekla slečna KlíšSová.

„Aha, to jste myslela jako róbust, nebo hříčku se slovy,“ pochopila Tonička.* „V tom případě by bylo mnohem lepší, kdybyste byla paní, jako pí Klová, protože by to bylo tajemnější, nebo pí Ková, protože piky jsou v kartách...“

„No, vidím, že spolu budeme vycházet jako dům a oheň,“ prohlásila slečna KlíšSová. „Možná nebude zachráněných.“

„A vy jste opravdová čarodějka?“

„Tak dobrá,“ řekla slečna KlíšSová. „Ano, ano, jsem opravdová čarodějka. Mám mluvící zvíře,sklonyopravovatjinýmlidemvýslovnost–mimochodem, tahříčkaseslovyneníróbust,alerébus,mámneodo-

* Pozn.autora:Tonička přečetla v encyklopedii množství

slov ,která před ní nikdy nikdo nevyslovil ,takže musela

jen hádat ,jak se vyslovují.

29


latelnoutouhu strkatnosdocizích věcía–tojefakt

– špičatý klobouk.“

„Můžu teZ pustit péro?“ dotazoval se hlásek.

„Ano,“ přikývlaslečna KlíšSová sočimastáleještě upřenýma na Toničku. „Můžeš pustit péro.“

„Já ráda pouštímpéro,“prohlásila ropuchaaodlazila se někam za klobouk.

Ozvalo se cvak a pomalý zvuk, něco jako svap, svap ,svap. Středkloboukusezačalpomaluatrhaně zvedat z papírových květin, které nakonec opadaly.

„Ehm...“ odkašlala si Tonička.

„Máš nějaký dotaz?“

Při posledním svap se na klobouku vytvořiladokonalá špička.

„Jakmůžetevědět,žeseteZnedámnaútěkane- řeknu to všechno baronovi?“ zeptala se.

„ProtoženemáštunejmenšíchuStoudělat,“řek- la slečnaKlíšSová.„Dokonaletětookouzlilo.Tychceš být čarodějkou, nemám pravdu? A nejspíš bys taky ráda létala na koštěti, že?“

„Óano,prosím!“Častosnilaotom,jaklétá.Další slova slečny KlíšSové ji vrátila zpět na zem.

„Opravdu?Nosíšrádasilné,opravdusilnéspodní kalhoty? Věř mi, že když já už musím někam letět, beru si na sebe dvoje vlněné a na ně pak kalhoty ze silného plátna, což není příliš ženské, bezohledu na to, kolik kraječek si na ně našiješ. Tam nahoře bývá počertechchladno.Natolidézapomínají.Apak,koš- tě má štětiny. Neptej se mě na štětiny. O štětinách já mluvit nebudu.“

„Ale můžete přece použít zaklínadlo pro zahřátí, ne?“ podivila se Tonička.

30


„To bych mohla. Jenže čarodějky takové věcinedělají. Jak jednou použiješ magii k tomu, aby ses zahřála, začneš ji používat i k jiným věcem.“

„Alenenítoprávěto,coseodčarodějek–“začala Tonička.

„Jak se jednou o magii poučíš, myslím tím, že se ji naučíš znát, naučíš se o ní všechno, co se naučit můžeš,pořádještětizbudenaučitsetunejdůležitější lekci,“ řekla slečna KlíšSová.

„A to je co?“

„Nepoužívatji.Čarodějkyobvyklenepoužívajíma- gii, dokud opravdu nemusí. Je to těžká práce a ještě hůř se kontroluje. My děláme věci jinak. Čarodějky si dobře všímají všeho, co se děje kolem.Čarodějky používají mozek. Jsou si jisté samy sebou.Čarodějky u sebe vždycky nosí kousek provázku –“

„Jáusebevždyckynosímkousekprovázku!“oznámila jí nadšeně Tonička. „Ten se vždycky hodí.“

„Výborně.Ikdyžčarodějnictvísivyžadujevícnež jen kousek provázku. Čarodějky nacházejí potěšení v drobnostech. Čarodějky nahlížejí do věcí a vidí za ně. Čarodějky dohlédnou dál než ostatní. Čarodějky vidí věci i z druhé strany. Čarodějka vždyckyví, kde je a kdy je. Čarodějka by si všimla JennyZelenozubé,“ dodala. „Co se stalo?“

„Jak víte, že jsem potkala Jenny Zelenozubou?“

„Možná tobude tím,že jsem čarodějka,“odpově- děla slečna KlíšSová.

Tonička se rozhlédla po stanu. Nebylo tam nic moc k vidění, dokonce ani teZ, když už si její oči zvykly na částečnou temnotu. Zvuky vnějšího světa byly filtrovány těžkou látkou.

31




Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Narodil se v Baeconsfieldu v hrabství Buckingham v Anglii. Studoval na High Wycombe Technical High School, kde ve školním časopise uveřejnil svou první povídku Business Rivals, která vyšla ještě o rok později v časopise Science Fantasy pod názvem The Hades Business. V roce 1965 ze školy odešel kvůli práci v místních novinách The Bucks Free Press, kde mimo jiné psal týdenní sloupky s dětskými příběhy. V roce 1968 dostal za úkol udělat rozhovor s místním vydavatelem, kterému se zmínil o své vlastní knize na motivy jednoho z příběhů ze zmiňovaných sloupků. Kniha se jmenovala Kobercové (The carpet people) a nakonec vyšla v roce 1971.
V roce 1979 odešel z novin a stal se tiskovým mluvčím energetické společnosti Central Electricity Generating Board. Stále se věnoval psaní a v roce 1983 spatřila světlo světa první kniha ze série o Zeměploše - Barva kouzel (The Color of Magic). V roce 1987 byly vydány již 4 knihy série a Pratchett skončil s prací v elektrárně a stal se spisovatelem na plný úvazek.
V roce 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a po celý zbytek života se Pratchett snažil proti této ráně osudu bojovat na všech frontách. Věnoval miliony dolarů na výzkum a léčení, snažil se o hlasitou osvětu a plánoval v závěrečném stadiu postoupit euthanázii. V roce 2010 sepsal výroční "Dimbleyho přednášku" (Dimbley lecture - každý rok je významná osoba veřejného života požádána o přednášku na aktuální téma) s názvem Shaking Hands With Death, kterou kvůli Pratchettově zdravotnímu stavu přednesl jeho přítel Tony Robinson. Své nemoci podlehl na jaře 2015 ve svém domě ve Wiltshire obklopen rodinou.
Pratchett zůstal autorsky aktivní až téměř do samého konce, poslední knihu a zároveň poslední příběh série Zeměplochy dopsal jen pár měsíců před smrtí. Jeho díla, zejména fantastická Zeměplocha, byla přeložena do mnoha jazyků a prodává se po celém světě. Od roku 1996 byl Pratchett nejlépe prodávaným autorem ve Velké Británii. Za svou práci získal četná ocenění a čestné doktoráty, například Řád britského impéria za službu literatuře v roce 1998 a Carnegieho medaili za dětskou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělání (Amazing Maurice and His Educated Rodents) v roce 2002. V roce 2009 ho královna Alžběta II jmenovala rytířem.

Jeho neznámější dílo je série knih z fantastiského světa Zeměplocha (Discworld). Příběhy patří do žánru fantasy, ale odehrávají se v prostředí svou podstatou kopírující svět kolem nás. Setkáme se s mágy z Neviditelné univerzity, čarodějkami z venkova či udatnými strážníky z velkoměstské Noční hlídky. Zavítáme do hlavního města Ankh-Morporku, kde své místo na slunci mají vedle spořádaných řemesel i cehy vrahů a zlodějů, stejně tak i do dalekých končin na dobrodružné výpravy třeba až k samému okraji světa, přes který moře přepadávají do hvězdné prázdnoty. Hrdiny příběhů jsou kromě lidí, trpaslíků, skřetů či trolů a víl například bohové nebo samotný Smrť, který provází duše na poslední cestě a bere své zaměstnání velmi vážně.
Pratchett v knihách často naráží na aspekty našeho světa a také paroduje klasická díla. Příběhy jsou napsány s nadsázkou a velmi líbivým humorem a jen velmi zřídka se v nich vyskytuje skutečné násilí, které je zde prezentováno jako čin hodný nejvyššího trestu.

Vše začalo v roce 1983 knihou Barva kouzel, další díla věnovaná hrdinovi Mrakoplašovi a mágům jsou například Lehké fantastično (The Light Fantastic), Magický prazdroj (Sourcery), Poslední kontinent (The Last Continent), Nevídaní akademikové (Unsees Acadmicals) nebo Zajímavé časy (Interesting Times). S čarodějkami se potom setkáme v knihách Čaroprávnost (Equal Rites), Soudné sestry (Wyrd Sisters), Čarodějky na cestách (Witches Abroad), Dámy a pánové (Lords and Ladies), Svobodnej národ (The Wee Free Men), Klobouk s oblohou (A Hat Full of Sky), Obléknu si půlnoc (I Shall Wear Midnight) nebo Zimoděj (Wintersmith).
Dějová linie věnovaná Smrti obsahuje knihy Mort (Mort), Sekáč (Reaper Man), Těžké melodično/i> (Soul Music), Otec prasátek (Hogfather) a Zloděj času (The Thief of Time). A konečně slavná Noční hlídka v Ankh-Morporku, její členové, velitel a mnozí nepřátelé jsou nám představeni v knihách Stráže! Stráže! (Guards! Guards!), Nohy z jílu (Feet of Clay), Hrr na ně! (Jingo), Pátý elefant (The Fifth Elephant), Noční hlídka (Night Watch), Buch! (Thud!) nebo Šňupec (Snuff), v městském prostředí se odehrávají Pohyblivé obrázky (Moving Pictures), Pravda (The Truth), Podivný regiment (Monstrous Regiment) nebo Zaslaná pošta (Going Postal). "Filozofií života" se zabývají díla Malí bohové (Small Goods) nebo Pyramidy (Pyramids).
Poslední 41. kniha ze série Zeměplochy, která zároveň uzavírá dějovou linii o Toničce Bolavé, se jmenuje The Shepherd's Crown a vyšla v roce 2015.
Pratchett ke své vybájené zemi také stvořil řadu doplňkových knih jako Průvodce po Zeměploše (The New Discworld Companion), Kuchařka stařenky Oggové (Nanny Ogg´s Cookbook), Zeměplošský almanach (The Discworld Almanak), Foklor Zeměplochy (The Folklore of Discworld), Věda na Zeměploše (The Sience of Discworld), Věda na Zeměploše II: Koule (The Science of Discworld II: The Globe), Věda na Zeměploše III: Darwinovy hodinky (The Science of Discworld III: Darwin´s Watch) a Věda na Zeměploše IV: Soudný den (The Science of Discworld IV: Judgement Day). A také jsou samozřejmě k dispozici mapy - Zeměplocha mapa (The Discworld Map), Ulice Ankh-Morporku (The Streets of Ankh-Morpork), Turistický průvodce po Lancre (A Tourist Giude to Lancre) nebo Smrťova říše (Death´s Domain).
Některé z příběhů vyšly také jako audioknihy, obrázkové knihy, komiksy a nebo byly zfilmovány.

Terry Pratchet se věnoval i jiným tématům, tyto knihy ale nejsou tolik známé. Za všechny jmenujme například trilogii o Nomech - Na cestu (Truckers), Na nepřítele (Diggers) a Na shledanou (Wings), příběhy Johnnyho Maxwella - Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo (Only you can save mankind), Johnny a mrtví (Johnny and the Dead) a Johnny a bomba (Johnny and the Bomb).
Dále potom scifi Strata (Strata), Temná strana slunce (The Dark Side of the Sun), Dobrá znamení (Good Omens) nebo úvod do kočičí povahy Nefalšovaná kočka (The Unadulterated Cat).
Pratchettovo dílo bravurně překládal do češtiny Jan Kantůrek. Oba muži se několikrát setkali a stali se přáteli. Pratchett považoval české překlady svých knih za jedny z nejzdařilejších mezi ostatními jazykovými variacemi na celém světě.
Za svůj první honorář v hodnotě 14 liber za uveřejnění povídky The Hades Business si Pratechtt koupil svůj první psací stroj.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist