načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Světluška Glorie - Susanne Weber; Kirsten Vogel

Světluška Glorie
-15%
sleva

Kniha: Světluška Glorie
Autor: ;

Vítejte v lese Vesmíru! Ahoj, já jsem Glorie. Světluška Glorie, abych byla přesná. A nejenže se jmenuju Světluška, ale taky jí jsem. Přes den spím a večer, když se setmí, vstávám. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-07-19
Počet stran: 120
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 115 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: s ilustracemi Martiny Matosové
překlad: Eva Kadlecová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026419976
EAN: 9788026419976
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vítejte v lese Vesmíru! Ahoj, já jsem Glorie. Světluška Glorie, abych byla přesná. A nejenže se jmenuju Světluška, ale taky jí jsem. Přes den spím a večer, když se setmí, vstávám. Moc ráda se v noci vydávám na cesty po našem lese Vesmíru. Je tak napínavé, co všechno se tam dá prožít… Přidej se na noční cesty ke Glorii a její kamarádce vážce Lilly Belle a prožij s nimi spoustu kouzelných dobrodružství! (kouzelné pohádky na dobrou noc)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Susanne Weber; Kirsten Vogel - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jedna velmi zvláštní noc

„G

looooorieeeee, vstávat!“

Mmmmm – copak to tady tak nádherně voní? Z kuchyně

se ke  mně nese neodolatelná vůně. Vyštrachám se ze své heboučké přikrývky z  lipového lístku a  už cítím, jak mě celé tělo

lechtá a šimrá.

Je čas na  večerní snídani, která je pro nás světlušky prvním

jídlem po  probuzení. Běžím do  kuchyně. Dnes nám maminka

k  sedmikráskové šťávě připravila slaďoučké ostružinové řezy

a čerstvě napečené věnečky z lískových oříšků. Ostružinové řezy

mám ráda, ale ještě mnohem raději si pochutnávám na  lesních

jahodách.

Usadím se k mamince a svému dvojčeti Gustavovi na malou

dřevěnou stoličku k  prostřenému stolu. Tatínek už je na  cestě

do  školy, protože chce ještě něco nachystat na  naše páteční vyučování. My světlušky chodíme do školy naštěstí jen jeden den

v týdnu. Mě totiž ne vždycky úplně baví, co tam děláme. Počítání,

například. Zato si moc ráda vymýšlím různé příběhy. Pořádně si

ukousnu ostružinového řezu a  sedmikráskovou šťávu vypiju

jedním douškem.

16

A jsem nasnídaná! Rozsvítím se jasným světlem. Plná energie

vyskočím na nožky a začnu poskakovat kolem Gustava: „Gustave,

proletíme se dneska v noci spolu?“

Někdy si mě totiž Gustav naloží na  záda a  pak se společně

proháníme Vesmírem. Je to veliká legrace, ale Gustava to vždycky

rychle unaví, a  tak se nemů

žeme pouštět nikam daleko.

„Nejde to, dneska mám

trénink létání. Ale můžeš

jít se mnou,“ odpoví

Gustav.

Takovou odpověď

jsem od  něj nechtěla

slyšet! „Ale ne, zkoušela

jsem létat už tisíckrát,

ale nikdy to nevyšlo.

Nemůžeš si ten trénink

dneska nechat ujít?“

Gustav omluvně zavrtí

hlavou, vyjde dveřmi ven

na  terasu, zamává nám na roz

loučenou a už třepotá vzduchem pryč.

Jaká škoda! Od té doby, co se moje kamarádka Gala s rodiči

odstěhovala, musím se Vesmírem často potulovat sama, když mi

Gustav zmizí na trénink.

A tak dám mamince pusu a rozběhnu se ze dveří ven na dlouhé

točité schodiště. Jsem celá napnutá, co mě dneska venku čeká.

„Haaalóóó! Slyší mě někdo?“ rozléhá se Vesmírem něčí hlas.

„Jsem tady dole, na jezeře! Haló! Pomůže mi někdo?“

Páni, tady někdo potřebuje pomoc! Hlásek zní úplně zoufale.

„Už jdu!“ zakřičím tedy nahlas a  už peláším dolů k  jezeru.

Snažím se přitom svítit jasně jako měsíc. Jakmile někdo potře

buje pomoct, vždycky k  němu pádím ze všech sil. Například

úplně nesnáším, když je Gustav smutný. To pak dělám úplně

všechno, co je v mé světluščí moci, abych ho rozveselila.

A  zatímco se blížím ke  břehu, prozpěvuju si pro sebe. Moc

ráda si totiž rýmuju a zpívám:

Na cestu ráda posvítím,

létat však ještě neumím.

Pomáhám přesto ráda všem,

ať mají hezčí noc i den!

A už vidím, jak se tamhle něco třpytí. Že by to byly jenhvěz

dičky, zrcadlící se v temné hladině jezera?

Ale dneska přece na  nebi

žádné hvězdičky nejsou,

nebe je zamračené.

A  navíc hvězdy

na  hladině vypa-18 dají jinak. Nejsou tyrkysově modré. Jak přicházím blíž, pomalu poznávám malou vážku. Sedí na  leknínovém listě nedaleko od břehu. Také ona mě už vidí a začíná mhouřit očka.

„To je ale ostré světlo! Nemůžeš tu lampu zhasnout?“

„Já žádnou lampu nemám,“ odpovídám. „Ale můžu zkusit

svítit o něco méně.“

„Ty jsi světluška?“

„No jasně, to přece vidíš. Nebo jsi snad slepá jako krtek?“

ptám se vážky vesele a přicházím k ní blíž. Leknínové listyrostou naštěstí až ke  břehu, a  tak mohu přeskakovat z  jednoho

na  druhý až k  malé vážce. Vypadá nádherně: má dlouhá elegantní křídla a  celé její tělo se v  mém jasném světle třpytí překrásnou tyrkysovou barvou.

„Bohužel moc dobře nevidím. Při přistávání na jezeře mi sklouzly

brýle z nosu. Mohla bys mi je pomoct najít?“ ptá se mě vážka.

„Tvoje co?“ nechápu.

„Brýle. To jsou taková speciálně vybroušená skla, přes která

my se slabším zrakem lépe vidíme. Vyrobil mi je strýček zeskleněných střepů. A mimochodem, já jsem Lilly Belle.“

„A  já Světluška Glorie!“ Lilly ke  mně na  pozdrav natahuje

jednu ze svých elegantních ruček a já jí radostně potřásám. „Tak

a teď zkusíme najít ty tvoje lýbre,“ prohlásím a zase se rozsvítím

naplno. „Doufejme, že nespadly přímo do vody.“

Lilly si mě zmateně prohlédne: „Lýbre? Myslíš moje brýle?“

„Přesně, ty jsem myslela, Belly!“

Vážka se dá do smíchu: „Lilly. Jmenuju se Lilly, ne Belly.“

Někdy se písmenka prostě popletou, když mi vyskočí z pusy.

Opravdu nemám ani tuchy, proč se to děje. Gustav se u  toho

vždycky svíjí smíchy, protože mu to připadá jako hrozná legrace.

Rozsvítím se zase o něco jasněji a pátravě se rozhlédnu kolem.

Lilly si zastíní ručkama oči. Kdybych jen věděla,

jak takové brýle vypadají! Ale na  sousedním

leknínovém listě se náhle něco zableskne

a odrazí mé světlo. Opatrně se šinuku

předu. Hlavně nespadnout do vody!

„Mám je!“ Zvednu tu podivnou

věc v  ruce. Vypadá trošku jako oči

veliké mouchy.

Lilly si brýle vezme a posadí si

je na  nos. „Děkuju ti, Glorie!

Teď už zase vidím dobře.“

Samou radostí se vznese

do  vzduchu a  klouzá si

lehce sem a tam. „To mám

ale štěstí, že jsem na  tebe narazila. Už se tak setmělo, že jeden

nevidí vlastní křídla. Já totiž jinak cestuju spíš přes den.“

„Ach, tak proto jsme se ještě nikdy nesetkaly. Já ti můžu trošku

posvítit, když budeš chtít!“ navrhuju Lilly.

„Výborně! Tak pojď, proletíme se kousek spolu!“ usměje se

na mě Lilly šťastně a vystoupá ve vzduchu ještě výš. „Nočnílé

tání má v sobě zvláštní kouzlo, nemyslíš? Ten svěží vzduch, ten

příjemný klid a ticho, nad hlavou ti jiskří hvězdy. Tedy většinou.

Když není tak zataženo jako dnes.“ Já na  to jen smutně svěsím

hlavu. „Je všechno v  pořádku?“ zeptá se Lilly Belle a  snese se

zpátky ke mně na leknín.

„Já neumím létat,“ vysvětlím jí smutně.

„Ale máš přece křídla!“

Trochu s nimi zavrtím. „Můžu se s nimi nanejvýš ovívat, ale

jinak mnoho nedokážou. Světluščí holčičky létat neumějí.“

„No, tak si nasedni!“ natáhne ke  mně Lilly jedno křídlo.

Vylezu si přes něj na její záda a společně se vznesemedo vzdu

chu. Přiblížíme se ke  stromům, které se teď dají sotva odlišit

Světlátek

„T

uky, ťuky, ťuk!“

Moje malá dřevěná postýlka se celá zakymácí. Že by se

mi to jen zdálo? Nebo někdo ťukal? Ještě ležím na své pohodlné

mechové matraci a  přitahuju si přikrývku z  lipového listu až

k bradě. To je ale pohodlíčko! Zamžourám směrem k oknu. Už

je tma, ale dnes máme úplněk. Úplňkové noci mi vždyckypřipadají obzvlášť kouzelné, když se všechno v lese koupeve stříbřitém světle měsíce. Tělíčko mě začíná svědit a  šíří se

po něm teplo. A natotata se taky rozsvítím. od  černého zamračeného nebe. Listí půvabně ševelí ve  větru a z dálky slyším někoho zpívat. Jestlipak je to sova Elli?

„Juchúúúúú!“ zavoláme jako jedním hlasem.

Neseme se pořád dál a dál a výš a výš. Je to tak neuvěřitelně

krásné! Tváře mi hladí studený noční vzduch.

Ale po chvíli začne Lilly rychle docházet dech. „Už začínám

být dost unavená, Glorie,“ prohlásí a  rozletí se zpátky k  břehu

jezera, kde mě nechá bezpečně slézt. „A navíc jsem měla být už

dávno doma. Můžeš mi ještě trochu posvítit na cestu?“

„Světluškojasně!“ odpovím a doprovodím ji domů.

Lilly bydlí se svou maminkou docela blízko břehu jezera.

Navrhnu, abychom se dalšího večera opět setkaly. Lilly to přiadá jako skvělý nápad a  slíbí, že mě vyzvedne u  mě doma.

Na rozloučenou se obejmeme.

Když si brzy ráno lehám do postýlky, venku už začíná svítat.

Šťastně si povzdychnu, uvelebím se do své útulné postýlky a už

se těším na další noc se svou novou kamarádkou Lilly. Předspaním si ještě tiše zazpívám:

Po krásné noci půjdu spát,

o létání si nechám zdát.

Ve snu si vyrazím do světa,

moře a lesy přelétám.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist