načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět ve slovech -- aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci – Martin Puchner

Svět ve slovech -- aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci

Elektronická kniha: Svět ve slovech
Autor: Martin Puchner
Podnázev: aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci

V hodinách češtiny a knižních recenzích čas od času zaznějí velká slova o síle literatury. Jsou však tvrzení o síle slova něčím víc než jen nudnými a nutnými frázemi? Literární historik Martin Puchner se ve svých jedinečných dějinách ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 415
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace (některé barevné), mapy, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu The written world ... přeložila Petra Johana Poncarová
Skupina třídění: Literatura. Literární život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-757-7579-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V hodinách češtiny a knižních recenzích čas od času zaznějí velká slova o síle literatury. Jsou však tvrzení o síle slova něčím víc než jen nudnými a nutnými frázemi? Literární historik Martin Puchner se ve svých jedinečných dějinách literatury snaží dokázat, že ano: knihy, eposy a manifesty nepovažuje za pouhé soubory písmenek s nějakým významem a nějakou tradicí, nýbrž je vnímá jako aktéry dějin. Jazyk, slova a literatura proto v jeho vyprávění dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu do takové míry, o jaké se klasické literární historii ani nesnilo.

Popis nakladatele

Nikoliv náhodou si Alexandr Veliký schovával pod polštář Íliadu — někde se pro svá velikášská tažení inspirovat musel. A kdyby nebylo tiskařské infrastruktury zavedené Benjaminem Franklinem, boj o americkou nezávislost by vypadal úplně jinak…  

V hodinách češtiny a v knižních recenzích čas od času zaznívají velká slova o síle literatury. Jsou však tvrzení o moci slova něčím víc než jen nudnými a nutnými frázemi? Literární historik Martin Puchner se v jedinečných dějinách literatury snaží dokázat, že ano. Knihy, eposy a manifesty nepovažuje jen za texty vycházející z určitých uměleckých a intelektuálních tradic, nýbrž je vnímá jako aktéry dějin. Jazyk, slova a literatura proto v jeho vyprávění dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu stejnou měrou jako slavní vojevůdci, vynálezci a revolucionáři. 

Svět ve slovech přesvědčivě dokazuje, že psaní bylo v mnoha zásadních historických okamžicích důležitější, než bychom si mohli myslet.
- Financial Times

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Martin Puchner - další tituly autora:
Svět ve slovech Svět ve slovech
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

aneb O síle příběhů

utvářet národy, historii

a civilizaci

Host

M P

M

P

vět

ve

slovech

S

Svět ve slovech přesvědčivě dokazuje, že psaní bylo v mnoha zásadních

historických okamžicích důležitější, než bychom si mohli myslet.

Financial Times



Martin Puchner

Svět ve slovech



Brno 2019

aneb O síle příběhů

utvářet národy, historii

a civilizaci

Martin Puchner

vět

ve

slovech

S


Copyright © 2017 by Martin Puchner

All rights reserved

Translation © Petra Johana Poncarová, 2018

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2019 (elektronické vydání)

isbn 978-80-7577-757-7 (Formát PDF)

isbn 978-80-7577-758-4 (Formát ePub)

isbn 978-80-7577-759-1 (Formát MobiPocket)


Věnováno

Amandě Claybaughové



Obsah

Úvod Vycházející Země 11

Kapitola 1 Kniha, kterou si AlexanDr 27

Veliký Dával PoD Polštář Kapitola 2 Král veškerenstva: Gilgameš 47

a AššurbaniPal Kapitola 3 EzDráš a stvoření svatého Písma 67 Kapitola 4 Učení BuDDhy, KonFucia, Sókrata a Ježíše 83 Kapitola 5 Paní Murasaki a Příběh prince Gendžiho: 117

První velký román v Dějinách Kapitola 6 Tisíc a jeDna noc se ŠeherezáDou 139 Kapitola 7 Gutenberg, Luther a nová veřejnost 161

Formovaná tiskem Kapitola 8 Popol Vuh a mayská kultura: Druhá, 187

nezávislá literární traDice Kapitola 9 Don Quijote a Piráti 209 Kapitola 10 Benjamin Franklin: meDiální 227

PoDnikatel v RePublice vzDělanců Kapitola 11 Světová literatura: Goethe na Sicílii 247 Kapitola 12 Marx, Engels, Lenin, Mao: čtenáři 267

Komunistického manifestu, sPojte se! Kapitola 13 Anna Achmatovová a AlexanDr 287

Solženicyn: literaturou Proti

Sovětskému svazu Kapitola 14 Epos o Sunďatovi a záPaDoaFričtí barDi 305 Kapitola 15 Postkoloniální literatura: 321

Derek Walcott, básník Karibiku Kapitola 16 Z BraDavic Do InDie 341 Poděkování 355 Poznámky 357

Seznam vyobrazení 394

Rejstřík 398

Úvod

Vycházející Země

O

bčas se pokouším představit si svět bez literatury. V letadlech

bych postrádal knihy. Knihkupectví a knihovny by měly spous

tu volných regálů (a moje vlastní police by už nepřetékaly). Naklada

telský průmysl by neexistoval v podobě, v jaké ho známe dnes, stejně

jako firma Amazon, a když bych v noci nemohl spát, neměl bych na

nočním stolku nic, čím bych se zabavil.

Výše uvedené situace by sice byly politováníhodné, ale pouze na

značují, o co všechno bychom přišli, kdyby nikdy nevznikla literatura

a příběhy se předávaly pouze ústně a nebyly zapsány. Takový svět si

téměř nelze představit.

Naše představy o dějinách, o vzestupu a pádu říší a národů, by

byly naprosto odlišné. Nezrodila by se většina filozofických a politic

kých názorů, protože by neexistovala literatura, z níž by mohly vzejít.

A společně se svatými knihami by zmizela téměř všechna náboženská

přesvědčení, která jsou v nich vyjádřena.

Literatura není určena pouze knihomolům. Od doby, kdy se před

téměř čtyřmi tisíci lety objevila, ovlivňuje životy většiny lidí na Zemi.

To zjistili i tři astronauti na palubě lodi Apollo 8.

„Apollo 8, čeká vás vstup na translunární dráhu. Přepínám.“

1

„Rozumím. Vstupujeme na translunární dráhu.“

Na konci roku 1968 už nebyly oblety Země žádnou novinkou. Nej

novější americká mise, nazvaná Apollo 8, strávila na oběžné dráze

Země dvě hodiny a dvacet sedm minut. Nedošlo k žádným větším ne

hodám. Frank Frederick Borman ii., James Arthur Lovell Jr. a William ÚvoD

Alison Anders byli přesto nervózní. Jejich loď měla zanedlouho pro

vést nový manévr, který by ji navedl na translunární dráhu.

2

Odklá

něli se od Země a připravovali se na okamžik, kdy měli být vystřeleni přímo do vesmíru. Cílem jejich cesty byl Měsíc. Každou chvíli měli

nabrat rychlost 38 957,39 kilometrů za hodinu a pohybovat se rychleji

než kdokoliv jiný v dějinách lidstva.

Úkol Apolla 8 byl poměrně prostý. Astronauti se nechystali přistát

na Měsíci, dokonce ani neměli na palubě přistávací modul. Posádka

se měla podívat, jak Měsíc vypadá, identifikovat vhodné místo pro přistání během následující mise Apollo a přivézt fotografie a filmy

jako podklady pro další výzkum.

Translunární vlet, manévr, který měl jejich loď donést k Měsíci,

postupoval podle plánu. Apollo 8 zrychlilo a vrhlo se do kosmu. Čím

dále astronauti letěli, tím lepší výhled měli na to, co do té doby nikdo

nespatřil: na Zemi.

Borman přerušil hlášení a vyvolával jména pevninských ploch,

které se objevovaly pod nimi: Florida, mys Horn, Afrika.

3

Viděl je

všechny najednou. Borman jako první člověk spatřil Zemi coby kouli.

Anders pořídil fotografii, která zachytila nový pohled: Zemi vycháze

jící nad měsíčním povrchem.

Země se zdála být čím dál menší a Měsíc čím dál větší a astro

nautům se nedařilo zachytit vše fotoaparátem. Základna na Zemi si

uvědomila, že se posádka bude muset spolehnout na mnohem jed

nodušší technologii: na mluvené slovo. „Rádi bychom, abyste nám poskytli co nejpodrobnější popis, jako básníci.“

4

Na to, aby se stali básníky, výcvik astronauty nepřipravil, a pro

tento úkol tedy neměli žádné zvláštní předpoklady. Nemilosrdným

výběrovým procesem nasa prošli proto, že byli špičkoví stíhací piloti

a měli jisté povědomí o raketovém inženýrství. Anders po absolvo

vání Námořní akademie vstoupil do letectva, kde sloužil jako pilot

záchytného stíhacího letounu na velitelství vzdušné obrany v Kali

fornii a na Islandu. Ale teď potřeboval najít slova — správná slova.

13Svět ve slovech

Zvolil si „měsíční východy a západy slunce“. „V jejich záři obzvlášť

vyniká strohost a drsnost terénu,“ prohlásil, „a dlouhé stíny pod

trhují místní reliéf. Je těžké se dívat na velmi jasný povrch, přes který

právě teď přelétáme.“

5

Anders vykresloval neúprosný obraz jasného

světla dopadajícího na tvrdý měsíční povrch, které vrhá přesné stí

ny — možná mu v tu chvíli pomohly jeho zkušenosti pilota záchyt

ného stíhače, který létá za každého počasí. V ten okamžik se stal

básníkem navazujícím na velkou americkou imagistickou tradici.

Tento styl se k popisu něčeho tak neúprosného a zářivého, jako je

Měsíc, hodil dokonale.

Lovell také studoval na Námořní akademii a poté vstoupil do ná

mořnictva. Stejně jako ostatní i on prožil většinu života na leteckých

základnách. Ve vesmíru projevil zálibu v jiném druhu poezie než An

ders: zvolil si směr oslavující vznešenost a velkolepost. Pozname nal,

že „ohromná osamělost Měsíce vzbuzuje v člověku posvátný úžas“.

6

Mnozí filozofové v dějinách přemýšleli o posvátném úžasu, který

dokáže v lidech vyvolat příroda: vodopády, bouře a vůbec všechno,

Fotografie Země

vycházející nad Měsícem

pořízená členem posádky

Apolla 8 Billem Andersem

24. prosince 1968,

všeobecně známá jako

„Earthrise“ (Vycházející

Země) ÚvoD

co je velkolepé — příliš velkolepé na to, aby se to dalo úhledně postih

nout a zarámovat. Tito myslitelé si však nedokázali představit, jaké

to bude ve vesmíru. Vesmír pro ně byl vrcholným příkladem vzne

šena, setkáním s nekonečností, která může člověka každou chvíli

zastínit a rozdrtit, a proto budí posvátnou hrůzu. V porovnání s vesmírem si připadali nicotní. Přesně jak předvídali, vzbudila tato zku

šenost v Lovellovi lásku k bezpečnému domovu. „Člověk si tady

uvědomí, co všechno doma na Zemi má. Země se odsud jeví jako velkolepá oáza uprostřed ohromné rozlohy vesmíru.“

7

Doktor Wern

her von Braun, který pro program Apollo 8 sestrojil raketu, mu jistě

rozuměl. S oblibou totiž říkával, že vědec, který se zabývá vesmírnou

technikou, je inženýr milující poezii.

8

Nakonec byl na palubě velící důstojník Borman. Ten po absol

vování Vojenské akademie Spojených států ve West Pointu vstoupil

do letectva a stal se stíhacím pilotem. Na palubě Apolla 8 se proje

vil coby výmluvný komentátor: „Byl to ohromný, osamělý, hrozivý

způsob existence, záplava nicoty.“

9

Osamělost, hrozivost, existence,

nicota: to znělo, jako by Borman v mládí vysedával na levém břehu

Seiny a četl Sartra.

Tři astronauti se proměnili ve vesmírné básníky a dorazili do cíle:

začali kroužit kolem Měsíce. Při každém obletu zmizelo Apollo v mís

tech, kde předtím nikdo nebyl, a pokaždé ztratilo rádiové spojení se Zemí. V texaském Houstonu, kde se nacházelo ústředí zemské

základny, si po celých padesát minut, což byla doba, po kterou se spojení přerušilo poprvé, všichni okusovali nehty nervozitou. „Apollo 8,

tady Houston. Přepínám.“ „Apollo 8, tady Houston. Přepínám.“ Zá

kladna dál vysílala do vesmíru rádiové vlny, ale bez odezvy. Poprvé,

podruhé, potřetí, počtvrté, popáté, pošesté. Vteřiny a minuty plynuly.

A pak, na sedmý pokus, se dočkala odpovědi: „Pokračujte, Housto

ne. Tady Apollo 8. Všechno palivo spáleno.“ Personálu základny se slyšitelně ulevilo a ozvalo se zvolání: „Jsme tak rádi, že jste zase na příjmu!“

10


15Svět ve slovech

Po dalších patnáct hodin astronauti neustále mizeli a znovu se

objevovali, měnili pozici, manévrovali návratovou kabinou, snažili

se trochu vyspat a připravovali se na zpáteční let na Zemi. Aby unikli

přitažlivosti Měsíce a získali dostatečnou rychlost k návratu domů,

museli odpálit raketu z tmavé strany a bez rádiového spojení. Měli

pouze jeden pokus: pokud by selhal, obíhali by kolem Měsíce až do

konce života.

Ještě než náročný manévr zahájili, chtěli k Zemi vyslat speciál

ní poselství. Borman si je předem přepsal na nehořlavý kus papíru,

a dokonce ostatní přiměl, aby si přednes nacvičili. Ne všichni členové

posádky však sdíleli jeho nadšení. Ještě před vysíláním Anders pro

hlásil: „Můžu se podívat na ten... ten leták?“

11

„Na co že se to chceš

podívat, Bille?“ opáčil Borman poněkud pasivně agresivním tónem.

Velitel si nepředstavoval, že posádka bude o nadcházejícím vystou

pení mluvit podobným způsobem. „Na to, co máme číst,“ odpověděl

Anders o něco opatrněji. Borman to nechal být. Teď už záleželo je

nom na čtení samotném. Vrátili se z odvrácené strany Měsíce a zá

kladně oznámili: „Posádka Apolla 8 by ráda poslala vzkaz všem lidem

na Zemi.“

12

A pak přečetli své poselství, ačkoliv oproti plánu měli

zpoždění a stále na ně čekal nebezpečný poslední odpal a cesta zpát

ky na Zemi, kde lidé právě oslavovali Štědrý večer. Začal vesmírný

imagista Anders:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná

a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch

Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je

dobré, a oddělil světlo od tmy.

13

Po něm četl Lovell:

Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jit­

ro, den první. I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj


16 ÚvoD

vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod

nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer

a bylo jitro, den druhý.

Teď byl na řadě Borman, ale ten měl plné ruce. „Podržíš mi ten foto

aparát?“ požádal Lovella. Jakmile měl velitel obě ruce volné, papír

popadl a přečetl:

I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo

a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahroma­

děné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

Na Zemi je poslouchalo pět set milionů lidí a byli uchváceni. Posel

ství z Apolla 8 se stalo nejpopulárnějším živým vysíláním v dějinách

světa.

Leckdo pochyboval o tom, zda je nutné posílat lidi na Měsíc.

Pro mnoho účelů by stačila sonda bez posádky vybavená kamerami

a dalšími vědeckými přístroji. nasa mohla také použít šimpanze —

jako při předchozích misích. První americký kosmonaut se jmeno

val Ham a byl to odchycený kamerunský šimpanz, kterého prodali

americkému letectvu. Než se do kosmu dostali Rusové a Američané,

podívala se tam celá malá zoo, tak trochu jako k záhubě odsouzená

Noemova archa: šimpanzi, psi, želvy.

Třebaže lidská posádka Apolla možná nepřispěla k velkému po

sunu ve vědě, rozhodně se zasloužila o literaturu. Šimpanz Ham by

se býval nedokázal o postřehy z vesmíru podělit. Nepokusil by se

skládat poezii. Nenapadlo by ho přečíst citát z bible, který nečeka

ně přesně vyjádřil, jaké to je, opustit oběžnou dráhu Země a vyletět

přímo do vesmíru. Když astronauti pozorovali východ Země, ocitli

se v ideální situaci, kdy mohli přečíst nejvlivnější mýtus o stvoření, který kdy lidstvo vymyslelo.Svět ve slovech Nejdojemnějším aspektem čtení z bible na palubě Apolla 8 zůstává

to, že k němu přikročili lidé bez literárního vzdělání, kteří se ocitli v neobvyklé situaci a k vyjádření svých zkušeností použili vlastní slova i slova prastarého textu. Tito tři astronauti mi připomínají, že nejdůležitějšími protagonisty v příběhu literatury nemusejí nutně

být profesionální spisovatelé. Při svém výzkumu jsem se setkal s ne

čekaně pestrou skupinou hrdinů — od mezopotámských účetních

a negramotných španělských vojáků až po právníka ze středověké

ho Bagdádu, mayského povstalce z jižního Mexika či piráty z bažin

v Mexickém zálivu. Nejdůležitějším poselstvím Apolla 8 však zůstává vliv ustavujících

textů, například bible, tedy textů, které v průběhu času získaly moc a význam a nakonec se staly zdrojem kódů pro celé kultury — tyto

texty lidem říkají, odkud pocházejí a jak by měli žít. Na ustavující tex

ty často dohlíželi kněží, kteří je ukotvili v samém středu říší a náro

dů. Králové tyto texty podporovali, protože si uvědomovali, že příběh

může ospravedlnit dobyvačné války a vytvořit v zemi kulturní sou

držnost. Ustavující texty původně vznikly jen na několika málo mís

tech, ale v důsledku jejich rozšíření a také vlivem nově vytvořených

textů se zeměkoule začala podobat mapě rozdělené na základě literatury — podle ustavujících textů, které dominují příslušné oblasti.

Vzrůstající moc ustavujících textů způsobila, že literatura sta

nu la ve středu mnoha konfliktů včetně většiny náboženských válek.

Do konce i v moderní době čekal Franka Bormana, Jamese Lovella

a Williama Anderse po návratu na Zemi soudní spor, který vyvolala Madalyn Murray O’Hairová, žena veřejně se hlásící k ateismu, která se prostřednictvím soudu domáhala toho, aby se nasa v budouc nos

ti zdržela „předčítání ze sektářské křesťanské bible... ve vesmíru a při všech aktivitách souvisejících s kosmickými lety“.

14

O’Hairová

si byla vědoma formujícího vlivu ustavujících textů a tento vliv se jí ne zamlouval. ÚvoD

Nebyla přitom jediná, kdo v souvislosti s předčítáním z bible vy

jádřil pochybnosti. Zatímco Borman kroužil kolem Měsíce, dostával

ze základny v Houstonu pravidelný výběr zpráv, takzvaný Mezi hvězd

ný zpravodaj. Dozvěděl se tak, že Kambodža propustila americké

vojáky, a zjistil také, jaký byl osud lodi Pueblo, plavidla amerického

námořnictva, které ten rok zajala Severní Korea.

Loď Pueblo figurovala na titulní straně Mezihvězdného zpravoda

je každý den. Tyto zprávy měly Bormanovi neustále připomínat, že

se v kosmu ocitl proto, aby svobodný svět vyhrál závod se Sovětským

svazem a s komunistickým režimem o dobytí Měsíce. Mise Apollo 8

byla součástí studené války a studená válka byla do značné míry válkou ustavujících textů.

Sovětský svaz vycházel z myšlenek vyjádřených v mnohem nověj

ším textu, než byla bible. Komunistický manifest, který sepsali Karel

Marx a Friedrich Engels a který horlivě četli V. I. Lenin, Mao Ce-tung, Ho Či Min i Fidel Castro, byl tenkrát starý pouhých sto dvacet let,

ale snažil se soutěžit se staršími ustavujícími texty typu bible. Když Borman plánoval čtení z knihy Genesis, musel přitom jistě myslet na

prvního člověka v kosmu, na sovětského astronauta Jurije Gagarina. Gagarin si s sebou do vesmíru nevzal Komunistický manifest, ale zjev

ně se inspiroval jeho myšlenkami, neboť po triumfálním návratu na Zemi pronesl: „Rozhlížel jsem se, jak jsem nejlépe uměl, ale Boha

jsem tam nikde neviděl.“

15

Ve vesmíru zuřila bitva myšlenek a knih.

Gagarin sice Bormana na cestě do vesmíru předběhl, ale ten ho zase

porazil použitím mocnějšího ustavujícího textu.

Předčítání z knihy Genesis na palubě Apolla 8 svědčí také o vý

znamu kreativních technologií, které za vzestupem literatury stojí.

Tyto technologie byly vynalezeny v různých částech světa a spojily

se teprve postupem času. Borman si opsal úryvky z knihy Genesis

pomocí abecedy, což je nejefektivnější písemný kód, původem z Řecka. Napsal si je na papír, což je praktický materiál, který se zrodil

v Číně a do Evropy a Ameriky doputoval přes arabský svět. Opsal si je

19Svět ve slovech

z bible, která byla svázaná do podoby knihy — a kniha je zase užiteč

ný římský vynález. Stránky v knize byly vytištěné a knihtisk vynalezli

Číňané a dále ho rozvinuli vynálezci ve střední Evropě.

Literatura se ovšem zrodila teprve ve chvíli, kdy se vyprávění pří

běhů protnulo se psaním. V orálních kulturách existovalo vypravěč

ství, na které se vztahovala různá pravidla a které sloužilo různým

účelům. Jakmile se však vypravěčství spojilo s písmem, objevila se

nová síla — literatura. Vše, co následovalo, celé dějiny literatury, zača

lo ve chvíli tohoto protnutí. To znamená, že abych mohl vyprávět pří

běh literatury, musel jsem se zaměřit jak na vypravěčství, tak na vývoj

kreativních technologií, jako jsou abeceda, papír, kniha a tisk.

Vývoj vypravěčství a technologií písma se neubíral vždy přímou

cestou. Písmo samotné bylo vynalezeno přinejmenším dvakrát: jed

nou v Mezopotámii a podruhé na americkém kontinentu. Indičtí

kněží odmítali zapisovat posvátné příběhy, protože se báli, že nad

nimi ztratí moc. Podobné obavy sdíleli i západoafričtí bardi, kteří

žili o dva tisíce let později a na jiné straně světa. Egyptští písaři písmo

přijali, ale snažili se je uchovat v tajnosti v naději, že si podrží sílu

literatury jen pro sebe. Charismatičtí učitelé jako Sókratés odmítali

psát a bouřili se proti myšlence ustavujících textů a jejich moci i proti

technologiím písma, které umožnily jejich vznik. Některé pozděj

ší vynálezy byly přijaty jen zčásti — například arabští učenci zača

li po užívat čínský papír, ale o další čínský vynález, tedy tisk, zájem

nejevili.

Vynálezy související s písmem s sebou často nesly nečekané ve

dlejší jevy. Zachování starých textů znamenalo, že jazyk, jímž byly

psány, lze uměle udržet při životě. Od té doby se studenti učí mrtvé

jazyky. Některé texty byly prohlášeny za svaté, což vyvolalo nelítostné

spory a války mezi čtenáři různých svatých písem. Nové technologie

občas vedly k válce mezi různými druhy nosičů — jedním případem

je i bitva mezi tradičním svitkem a novější knihou v prvních sta

letích našeho letopočtu, kdy křesťané postavili své svaté knihy proti ÚvoD hebrejským svitkům, nebo když později španělští dobrodruhové

použili tištěné bible proti ručně vytvářeným mayským svatým knihám.

Jak se mi v mysli pomalu utvářel příběh literatury v širších sou

vislostech, představoval jsem si ho rozdělený do čtyř fází. V první fázi

sehrály hlavní roli malé skupinky písařů, kteří se jako jediní naučili

složité rané systémy písma, a tím pádem ovládali texty, jež nasbírali od vypravěčů — sem patří například Epos o Gilgamešovi, hebrejská

bible a Homérovy eposy Ílias a Odyssea. Vliv těchto ustavujících textů

narůstal, ale později, ve druhé fázi, je zpochybnili charismatičtí uči

telé jako Buddha, Sókratés a Ježíš, kteří odmítli vliv kněží a písařů

a jejichž následovníci vyvinuli nové styly psaní. Začal jsem o těchto

živých textech přemýšlet jako o literatuře učitelů.

Ve třetí fázi literatury se začali objevovat individuální autoři, kte

ří tvořili s podporou vynálezů usnadňujících psaní. Tito autoři zpo

čátku pouze napodobovali starší texty, ale odvážnější spisovatelé

jako Japonka Murasaki Šikibu a Španěl Miguel de Cervantes brzy

začali vytvářet nový typ literatury, a to především romány. Nakonec

ve čtvrté fázi dalo všeobecně rozšířené užívání papíru a knihtisku

vzniknout masové produkci a masové gramotnosti a s nimi souvise

jícím fenoménům, jako jsou noviny a časopisy nebo nové texty typu

autobiografie Benjamina Franklina či Komunistický manifest.

Tyto čtyři fáze i příběhy a vynálezy, které je umožnily, společně

stvořily svět formovaný literaturou. Je to svět, v němž očekáváme, že

náboženství budou založena na knihách a národy na textech, svět,

v němž běžně hovoříme s hlasy z minulosti a před stavujeme si, že

můžeme oslovit čtenáře v budoucnosti. Borman a jeho posádka bojovali v literární studené válce pomocí starého textu a také používali staré technologie: knihu, papír

a tisk. Ale v jejich kabině se nacházely i nové nástroje: počítače, které byly zmenšené tak, aby se vešly do kabiny Apolla 8. Nedlouho

21Svět ve slovech

poté za há jily počítače literární revoluci, jejíž dopady nás ovlivňují

dodnes.

Dějiny literatury popsané v této knize jsem zkoumal do značné

míry právě ve světle poslední revoluce psacích technologií. K revolu

cím takového rozsahu nedochází často. Abecední revoluce, která za

čala na Blízkém východě a v Řecku, usnadnila psaní a pomohla zvýšit

gramotnost. Papírová revoluce, jež vypukla v Číně a pokračovala na

Blízký východ, snížila náklady na literaturu, a tím pádem změnila

i její podstatu. Připravila také půdu pro tiskařskou revoluci, která se

započala ve východní Asii a pak se o stovky let později rozvinula ve

střední Evropě. Proběhly i menší revoluce, například vynález perga

menu v Malé Asii a vynález knihy v Římě. Za poslední čtyři tisíce

let však došlo jen k několika málo obratům, kdy nové technologie

proměnily literaturu zcela radikálně.

Až doposud. V současnosti probíhající technologická revoluce

nás rok co rok zahrnuje novými druhy psaní od elektronické pošty

a čteček po blogy a Twitter a mění nejen způsoby, kterými se lite

ratura šíří a čte, ale také způsoby, jimiž se píše, neboť i autoři se

přizpůsobují novým skutečnostem. Zároveň se některé tyto novinky

Řecký písař s tabulkou, vyobrazení na poháru z období mezi 4. a 6. stoletím

před naším letopočtem. Řečtí písaři používali voskové tabulky, které měly

tu výhodu, že se nápis dal smazat a tabulka se mohla znovu použít. ÚvoD podobají prvkům z dávných dějin literatury: stejně jako starodávní písaři se i my dnes hrbíme nad tabulkami, jen jsou to čtečky nebo

tablety. Jak se v téhle směsici starého a nového vyznat?

Během pátrání po příběhu literatury jsem začal být neklidný. Při

padalo mi podivné přemýšlet o tom, jak literatura utvářela naše dě

ji ny a dějiny zase planetu, a sedět přitom u stolu. Potřeboval jsem

se vydat do míst, kde se zrodily velké texty a vynálezy.

A tak jsem cestoval z Bejrútu do Pekingu a z Džajpuru za severní

polární kruh. Navštívil jsem zříceniny v Tróji a Chiapasu, které sehrály v dějinách literatury významnou roli, a mluvil jsem s archeology, překladateli a spisovateli. V Karibiku jsem se setkal s Derekem

Walcottem a v Istanbulu s Orhanem Pamukem. Navštívil jsem místa,

kde se literatura pohřbívala nebo pálila, a také lokality, kde byly zno

vu objeveny nebo oživeny důležité písemnosti. Když jsem se toulal

troskami velké knihovny v tureckém Pergamonu, uvažoval jsem nad

skutečností, že právě tam byl vynalezen pergamen. Žasl jsem nad

čínskými kamennými knihovnami a vydal se do jižního Mexika hle

dat vůdce zapatistického povstání, protože tento muž využil starý

mayský epos Popol Vuh jako zbraň k odboji a vzpouře.

Na těchto cestách jsem stěží udělal krok, aniž bych narazil na

nějaký psaný příběh. Na následujících stránkách jsem se pokusil

zachytit své zkušenosti a vyprávět příběh literatury i toho, jak naši

planetu proměnila ve svět tvořený slovy.

1 2 3 4 5

11 12 13 14 15

21 22 23 24 25

. .  . . .

první příběhy

o Gilgamešovi zapsané

klínopisem

DneŠnÍ irÁK

. .  . . .

zničení Tróje řeckými

vojsky

MaLÁ aSie, DneŠnÍ

turecKO

. .  . . .

nejstarší zdroje hebrejské

bible

JeruZaLÉM, DneŠnÍ

iZraeL

. .  . . .

homérské příběhy

o trójské válce zapsané

řeckou abecedou

ŘecKO

. .  . . .

Ezdráš prohlašuje

hebrejské spisy za svaté

JeruZaLÉM, DneŠnÍ

iZraeL



Diamantová sútra,

nejstarší dochovaný

tištěný text

tunchuanG, ZÁPaDnÍ

ČÍna



nejstarší dochovaný

papírový útržek Tisíce

a jedné noci

eGYPt

. . 

paní Murasaki píše

Příběh prince Gendžiho,

první román v dějinách

KJÓtO, JaPOnSKO

.  .  

Gutenberg znovu

vynalézá knihtisk,

nejspíše na základě

východoasijských vzorů

MOhuČ, nĚMecKO

 .  .  

epos Popol Vuh zapsán

latinkou

chiaPaS, JihOZÁPaDnÍ

MeXiKO



Johann Wolfgang Goethe

ohlašuje „období světové

literatury“

VÝMar, nĚMecKO



vydání Komunistického

manifestu

LOnDÝn, SPOJenÉ

KrÁLOVStVÍ

.  .  

Anna Achmatovová tajně

píše básně a následně

je pálí

LeninGraD,

SOVĚtSKÝ SVaZ



objevení útržku Tisíce

a jedné noci

eGYPt



zapsání Eposu o Sunďatovi

Guinea, ZÁPaDnÍ aFriKa

Mapa Světa ve slovech

Časová osa Světa ve slovech

12 24

87

6c4

202

3

10

5

1

M

e

z

o

p

o

t

á

m

ie

Egypt

Řecko Malá Asie

Středozemní

moře

19

26

Měsíc

28

18

15 27

6 7 8 9 10

16 17 18 19 20

26 27 28 29

.   . . .

Buddha, Konfucius

a Sókratés předávají své

učení

a) SeVerOVÝchODnÍ inDie

b) StÁt Lu, VÝchODnÍ ČÍna

c) athÉnY, ŘecKO

. .  . . .

výstavba Alexandrijské

knihovny, knihovna

částečně zničena

r. 48 př. n. l.

aLeXanDrie, eGYPt

. .  . . .

překlad hebrejské bible

do řečtiny

aLeXanDrie, eGYPt

. .  . . .

vynález papíru

PrOVincie chenan, ČÍna

. . 

Ježíš předává své učení

GaLiLeJSKÉ MOŘe,

iZraeL



Miguel de Cervantes

vydává 1. díl Dona Quijota

MaDriD, ŠPanĚLSKO



vydání neautorizovaného

2. dílu Dona Quijota,

o rok později publikuje

Cervantes vlastní

pokračování

MaDriD, ŠPanĚLSKO



Benjamin Franklin

podepisuje Deklaraci

nezávislosti

FiLaDeLFie,

PenSYLVÁnie



nález Eposu o Gilgamešovi

v rozvalinách Ninive

POBLÍŽ MOSuLu, irÁK



zahájení vykopávek

v Tróji

turecKO



posádka Apolla 8 předčítá

začátek knihy Genesis

OBĚŽnÁ DrÁha MĚSÍce



Derek Walcott vydává

báseň Omeros

SVatÁ Lucie

.  .  

webové prohlížeče

spouštějí internetovou

revoluci

SPOJenÉ StÁtY /

KYBerPrOStOr

  .  

z Harryho Pottera se

stává světový bestseller

a značka

eDinBurGh, SKOtSKO

25

16 17

14

22

29

21

23

11

6a

9

6b

13

Viz výřez mapy

v levém dolním rohu

Kapitola 1

Kniha, kterou si

AlexanDr Veliký Dával

PoD Polštář

336 PřeD naším letoPočtem, makeDonie

A

lexandr Makedonský získal přízvisko Veliký, protože se mu po

dařilo sjednotit pyšné řecké městské státy, dobýt všechna krá

lovství mezi Řeckem a Egyptem, porazit mocnou perskou armádu

a vytvořit říši sahající až do Indie — a to vše za necelých třináct let.

Od té doby se lidé nepřestávají podivovat, jak mohl něco takového

dokázat vladař z malého řeckého království. Nabízí se však ještě dru

há otázka, která je pro mě osobně zajímavější, totiž proč Alexandr

Veliký vůbec chtěl Asii dobýt.

Když jsem o této otázce přemýšlel, přistihl jsem se, že se zaměřu

ji na tři předměty, které s sebou tento panovník nosil na válečných

ta ženích a které si každou noc dával pod polštář: tři předměty, jež

vystihovaly způsob, jakým na tažení nahlížel. Prvním z nich byla

dýka.

1

Vedle dýky si pokládal schránku a ve schránce ležel nejvzácněj -

ší předmět, kopie jeho nejoblíbenějšího textu, Homérovy Íliady.

2

Jak Alexandr Veliký k těmto třem předmětům přišel a co pro něj

znamenaly?

Alexandr Veliký spal s dýkou pod polštářem, protože nechtěl, aby

ho stihl stejný osud jako jeho otce, který byl zavražděn. Schránku

sebral Dareiovi, perskému rivalovi. A Íliadu si do Asie přivezl proto,

že to byl příběh, skrze nějž nahlížel na svůj život i na své tažení, byl

to ustavující text, který uchvátil mysl prince, jenž se později vydal

dobýt svět.

Homérův epos se stal ustavujícím textem pro celé generace Řeků.

Pro Alexandra Velikého nabyl téměř posvátného statusu, a proto

28 KaPitola 1

si ho Alexandr vezl s sebou i do války. Právě taková je úloha textů,

zejména těch ustavujících: mění způsob, jakým nahlížíme na svět,

a také naše jednání. U Alexandra Velikého tomu tak rozhodně bylo.

Ílias ho přiměla příběh nejen číst a studovat, ale také podle něj jed

nat. Alexandr Veliký coby čtenář si do něj dosadil sám sebe a vlast

ní život a jeho průběh vnímal ve světle příběhu Homérova Achillea.

Dnes je makedonský vladař považován za již legendárního krále.

A nyní uvidíme, že byl i legendární čtenář.

Mladý Achilles

Alexander Veliký se ještě coby princ poučil o tom, co dokáže jedna

dýka.

3

Jeho otec, makedonský král Filip ii., právě vdával dceru a po

zvání na svatbu nikdo neodmítl. Z řeckých městských států byli vyslá

ni emisaři a dorazili také hosté z nedávno dobytých území v Thrákii,

kde se Dunaj vlévá do Černého moře. Možná se v davu tísnili i nějací

Peršané, které přivábily královy nedávné vojenské úspěchy. Alexan

drův otec se chystal podniknout velký útok na Malou Asii, aby zasel

strach do srdce perského krále Dareia iii. V tehdejším makedonském

hlavním městě Aigai panovala bujará nálada, neboť král Filip byl

známý okázalými oslavami. Všichni hosté se shromáždili ve velkém

divadle a napjatě očekávali začátek obřadů.

Alexandr přípravy sledoval nejspíše se smíšenými pocity. Odma

la ho vychovávali k tomu, že se stane otcovým následníkem: musel

absolvovat dlouhé pochody a vojenský výcvik. Proslul coby skvělý

jezdec a ještě jako dospívající chlapec ohromil otce tím, že zkrotil

nezvladatelného koně.

4

Král Filip také zajistil, aby se synovi dostalo

řečnického vzdělání a aby se kromě horského dialektu, jímž se ho

vořilo v Makedonii, naučil spisovnou řečtinu. (Kdykoliv se Alexandr

rozzuřil, přecházel i v dospělosti do rodného dialektu.)

5

Teď se však

zdálo, že král Filip, který se synovi tak věnoval, možná změní plány

ohledně následnictví.

6

Vdával dceru za svého švagra, který se docela

dobře mohl stát Alexandrovým rivalem. Pokud by se z manželství

29Svět ve slovech

narodil syn, mohl by Alexandra nahradit úplně.

7

Filip ii. byl mis

trem v uzavírání nových spojenectví a nejraději k nim využíval právě

sňatky. Alexandr věděl, že otec by neváhal porušit slib, kdyby to mělo

posloužit jeho cílům.

Na další úvahy už ovšem nebyl čas: Filip ii. právě vstupoval do

divadla. Přišel sám, bez obvyklých stráží, aby předvedl sebedůvěru

a moc. Ještě nikdy v dějinách nebyla Makedonie tak mocnou a obá

vanou zemí. Pokud by se zdařilo tažení do Malé Asie, Filip ii. by se

proslavil jako první řecký vládce, který napadl a porazil perskou říši

u jejích vlastních břehů.

Náhle se ke králi rozběhl ozbrojený muž. Útočník vytasil dýku

a král padl k zemi. Lidé mu vyrazili na pomoc. Kdo byl onen muž?

Podařilo se mu utéct. Několik strážných ho zahlédlo venku před di

vadlem a pustili se za ním. Běžel směrem ke koni, ale jedna noha

se mu zapletla do popínavých rostlin a atentátník zakopl a upadl.

Pronásledovatelé ho dohonili a po krátkém souboji zemřel mečem.

V divadle ležel mrtvý král v kaluži krve. Makedonie, řecká aliance

i armáda shromážděná k útoku proti Peršanům — to vše bylo najed

nou bez vedení.

Po zbytek života u sebe Alexandr nosil na obranu dýku, dokonce

i v noci, aby se mu nestalo totéž co otci.

Poslal Dareios nájemného vraha, aby Filipovi zabránil v útoku na

Malou Asii? Pokud za vraždou skutečně stál perský vládce, rozhod ně

se přepočítal.

8

Alexandr čin využil jako záminku, aby se zbavil po

tenciálních rivalů, zmocnil se trůnu a vyrazil na výpravu, která měla

zajistit makedonské hranice na severu a loajalitu řeckých městských

států na jihu.

9

Byl připraven na Dareia zaútočit. S velkou armádou se

přeplavil přes Dardanely — vydal se toutéž cestou jako před mnoha

generacemi perská armáda při invazi do Řecka. Jeho dobyvatelské

tažení Persií začalo.

Ještě před střetem s Peršany si Alexandr zajel do Tróje. Zajížďku

však nepodnikl z vojenských důvodů. Třebaže Trója měla výhodnou

30 KaPitola 1

polohu poblíž úzké vodní cesty mezi Asií a Evropou, tou dobou už

ztratila někdejší význam. Alexandr tam ani nejel polapit Dareia. Sku

tečnost, že se na svém tažení Asií zastavil napřed v Tróji, odhalila jiný

popud pro dobytí Asie, a ten je třeba hledat v textu, který s sebou

vojevůdce všude nosil: v Homérově Íliadě.

Od dob, kdy se příběhy o trójské válce staly ustavujícím textem,

si právě skrze Homéra našlo do Tróje cestu mnoho lidí. I já jsem se

tam vydal právě kvůli Homérovi. Jako kluk jsem četl dětskou ver

zi Íliady a postupně jsem dorůstal k přesnějším překladům. Když

jsem na univerzitě studoval řečtinu, dokonce jsem si s pomocí slov

níku přečetl některé pasáže v originále. Slavné výjevy a postavy z to

hoto textu se mi vryly do paměti, včetně úvodní scény, kdy řecká

armá da již devět let obléhá Tróju a Achilles odchází z bitvy, protože

Agamemnón si pro sebe zabral jeho oblíbenou zajatkyni Bríseovnu.

Řekové přijdou o svého nejlepšího bojovníka a Trójané je zahánějí do

kouta. Nicméně Achilles se do bitvy vrátí a zabije nejvýznamnějšího

trójského reka Hektora a nechá jeho tělo vláčet kolem městských

hradeb. (Podle jiných pramenů se Paridovi povede odvetný úder a za

bije Achillea ranou šípem do paty.) Také si živě pamatuji válku mezi

bohy, Athénu bojující po boku Řeků a Afrodíté na trójské straně.

A nesmíme zapomenout na příběh, který těmto událostem před

chází — Paris korunoval Afrodítu nejkrásnější bohyní, za odměnu

získal Helenu, ženu krále Meneláa, což způsobilo vypuknutí trójské

války. Nejvíce na mě samozřejmě zapůsobil trójský kůň, v jehož břiše

se ukrývali řečtí vojáci, nicméně když jsem si přečetl přesnější pře

klady, ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že tato závěrečná

část války není v Íliadě vůbec zahrnuta a Odyssea se o ní zmiňuje

jen stručně.

V paměti mi utkvěla zejména jedna scéna z příběhu o Tróji, jak je

zaznamenán v Íliadě. Hektor se vrací z bitvy, která zuří pod městem,

a hledá svou ženu Andromaché. Ta však není doma, protože vyběhla

do města, aby o manželovi získala nějaké zprávy. Hektor ji nakonec

31Svět ve slovech

najde poblíž městské brány. Manželka ho prosí, aby neriskoval život,

ale Hektor jí vysvětluje, že musí do boje právě kvůli jejímu bezpečí.

Uprostřed tohoto rozhovoru, v němž jde o všechno, přinese chůva

jejich syna:

Domluvil slavný Hektór a po svém synovi sáhl.

Ten však chvatně se uhnul a s křikem se přitulil k ňadrům

pěstounky s krásným pasem, jsa polekán otcovým vzhledem:

zděsilť se bronzové přilby a na ní chocholu z žíní,

zhlédnuv, jak na jejím vrchu se strašným pohybem kývá.

Usmál se milý otec a s ním též vznešená matka.

Ihned s hlavy si sňal svou přilbici slavený Hektór,

vedle ji vložil na zem — ta jasným zářila třpytem.

A když robátko své již pohýčkal v rukou a zlíbal,

takto se modlil k Zévu i veškerým ostatním bohům.

10

Uprostřed brutální války, která zuří přímo před branami, a uprostřed

vypjaté hádky mezi manželi o jejím smyslu, se náhle změní nálada

a otec si se smíchem sundá helmu, ze které má dítě strach. Je to

okamžik domácího smíru — pod helmou se objeví Hektorova roze

smátá tvář a válečník synka políbí. Ale helma nikam nezmizí, leží na

zemi a celá se leskne a dítě možná stále vzlyká, což nám připomíná,

že tato chvíle představuje jen dočasnou úlevu od války, která skončí

Hektorovou smrtí a zničením vznešené Tróje.

Když jsem poprvé kráčel k troskám tohoto města, které se nachá

zejí vysoko na kopci, v hlavě mi vířily všechny zmíněné obrazy. Měst

ská citadela se kdysi dávno nacházela blízko moře, ale po pádu Tróje,

k němuž došlo kolem roku 1200 před naším letopočtem, usazeniny

naplavené řekou Skamandros způsobily, že moře ustoupilo. Zatímco

v dávnověku Trója shlížela na vodní cestu z Asie do Evropy, nyní se

tyčí na široké planině a od moře, jehož hladinu jsem sotva za hlédl

na obzoru, je zcela odříznutá.

32 KaPitola 1

Ještě více než umístění města v krajině mě zklamala jeho velikost.

Trója mi připadala maličká. Město, které jsem si představoval jako

obří impozantní pevnost, jsem prošel za pět minut. Těžko uvěřit, že

tahle pevnůstka dokázala vzdorovat mocné řecké armádě tak dlouho.

Je tedy tohle úkolem epiky — vzít maličkou pevnost a nafouknout ji

do obřích rozměrů?

Když jsem přemítal o svých zklamaných očekáváních, najednou

jsem si uvědomil, že Alexandrova reakce byla zcela opačná: jeho Trója

nadchla. Stejně jako já i on o Íliadě snil už od dětství, od chvíle, kdy

se s Homérovým světem seznámil. Studiem Homéra se naučil číst

a psát.

11

Krále Filipa synovy pokroky těšily natolik, že vyhledal nej

slavnějšího žijícího filozofa Aristotela a přemluvil ho, aby se vydal na

sever do Makedonie. Aristotelés byl shodou okolností také největší

komentátor Homérova díla, které pokládal za studnici řecké kultu

ry a myšlení. Pod Aristotelovým vedením se Alexandr naučil vnímat

Homérovu Íliadu nejen jako nejdůležitější příběh řecké kultury, ný

brž také jako ideál, jejž se snažil naplnit, a jako motivaci pro tažení

do Malé Asie. Kopie Íliady, kterou si Alexandr dával každý večer pod

polštář, obsahovala poznámky jeho učitele.

12

Alexandr se po příjezdu do Asie šel nejprve poklonit k Prótesiláo

vu hrobu.

13

Prótesiláos je v Íliadě vyzdvihován jako první Řek, jenž po

přistání vyskočil na břeh Tróje. Tento čin byl však pouhým začátkem

Alexandrovy snahy napodobit Homérův epos. Jakmile Alexandrova

družina dorazila do Tróje, vojevůdce a jeho přítel Héfasteion položili

věnce u hrobů Achillea a Patrokla, aby ukázali světu, že hodlají kráčet

ve stopách slavné dvojice řeckých válečníků a milenců.

14

V homér

ském duchu také se svými společníky závodili nazí kolem městských

hradeb.

15

Když Alexandr dostal lyru,

16

která údajně patřila Paridovi, po

stěžoval si, že by raději získal tu Achilleovu, a odvezl si brnění docho

vané z období trójské války.

17

Asii se rozhodl dobýt v homérské zbroji.

Třebaže Trója postrádala přímý strategický význam, odhalovala

skrytou motivaci Alexandrova tažení: Alexandr přišel do Asie, aby Svět ve slovech

na vlastní kůži prožil příběhy trójské války. Jeho náhled na svět zfor

moval Homér a on tento světonázor uplatňoval po celou dobu svého

tažení. Po příjezdu do Tróje si Alexandr předsevzal, že na Homérovy

epické příběhy naváže a dovede je až za hranice básníkovy fantazie.

Homérovu vizi rozšířil a rozhodl se zopakovat dobytí Asie ve velko

lepějším měřítku. (Alexandr zjevně tíhl k jiným částem Íliady než

já: zatímco mě zaujal domácký výjev s Hektorem, Andromaché a je

jich synkem, Alexandr se ztotožňoval s Achilleem a jeho zdatností

v bitvě.)

Zatímco Alexandr pobýval v Tróji, Dareios vyslal armádu perských

důstojníků a řeckých žoldáků. První střet mezi Alexandrem a Peršany

na řece Gráníkos skončil porážkou perské armády a Dareios zjistil, že

mladý Makedonec je schopnější, než si myslel.

18

Perský vládce usou

dil, že je třeba vzít věci pevně do rukou, a začal sbírat větší armádu,

aby se problémového mladíka zbavil.

Alexandrova makedonsko-řecká armáda byla sice menší než per

ské šiky, ale lépe vycvičená, a Řekové v tomto období navíc vyvinuli

skvělou bitevní taktiku. Alexandrův otec zdědil řeckou falangu, tedy

sevřenou obdélníkovou formaci pěšáků, kteří v jedné ruce drželi štít

a v druhé kopí a navzájem se chránili a pomáhali si. Díky lepší disciplíně vojáků, již upevňoval výcvikem, mohl Filip kopí prodloužit

a šiky mužů proměnit v neproniknutelnou pohybující se hradbu.

19

Když na trůn usedl Alexandr, zkombinoval vylepšenou falangu s rych

lou kavalerií, která dokázala nepřátelskou armádu obklíčit a zaútočit

zezadu. Alexandrův vlastní bitevní styl byl vymyšlen s cílem inspiro

vat vojáky. Zatímco nepřátelský král Dareios se většinou držel vzadu

a nechával bojovat svou armádu, Alexandr vedl útok osobně a kde

koliv mohl, vrhal se do šarvátek. Jednou při obléhání města vyšplhal

na hradby dříve než jeho muži, seskočil sám na druhou stranu a pou

ze se dvěma strážemi po boku čelil přívalu obránců. Když ho jeho

armáda konečně dohnala, nepřátelé už na něj ze všech stran těžce doléhali a byl zraněný, ale stále se s vervou bránil.

20


34 KaPitola 1

Makedonská a řecká armáda se konečně setkaly na konci roku 333

před naším letopočtem u Issu, v místech, kterými dnes prochází hra

nice mezi Tureckem a Sýrií. Pobřeží tu rychle přechází v hory a Da

reio va velká armáda měla relativně málo prostoru. Dareios spoléhal

na početní převahu a proti řecké falanze, která chránila levé křídlo,

podnikl velký útok. Nakonec však zvítězili lépe vycvičení vojáci. Falanga se nerozpadla a Řekové začali nad Peršany získávat převahu. Když Alexandr, který velel pravému křídlu, zahlédl v kruhu stráží kolem perského krále mezeru, zamířil rovnou k němu. Dareios zpanikařil, a než aby se s nepřítelem střetl přímo, dal se na útěk. Alexandr

se pustil za ním.

21

Když jsem byl ještě kluk, bitva u Issu na mě udělala velký dojem —

narazil jsem totiž na obraz, který na tento námět namaloval rene

sanční malíř Albrecht Altdorfer. Na plátně zapadá slunce a ozařuje

dramatické nebe plné světla a mraků, které se odrážejí v husté změti

kopí, brnění a koní na bitevním poli dole na zemi. Uprostřed vší

vřavy stojí na voze taženém trojspřežím Dareios, jehož pronásleduje osamělý Alexandr na koni. Vždycky se mi líbilo podrobné zpracování obrazu a jeho textura. Narazil jsem na něj v jedné obrazové publikaci,

pozorně jsem si ho prohlížel a zkoumal bitevní výjevy, vojenský tábor

a zříceninu hradu v dálce. (Když jsem ten obraz později uviděl ve sku

tečnosti, byl také mnohem menší, než jsem si ho představoval — má

totiž rozměry pouhých 150 × 120 centimetrů.)

Ačkoliv by se podle obrazu mohlo zdát, že Alexandr Dareia kaž

dou chvíli dožene, perskému králi se ve skutečnosti opět podařilo

uniknout. Ve všech dalších ohledech byla bitva u Issu rozhodným

vítězstvím. Alexandr ukořistil velké bohatství a také Dareiovu matku,

dcery a ženu. Představoval si Alexandr Dareiovu ženu jako Androma

ché, manželku trójského hrdiny Hektora?

Právě v této bitvě Alexandr získal Dareiovu schránku, do níž si

ukládal Íliadu jako připomínku, že svého nepřítele dosud neporazil

pořádně „po homérovsku“.

35Svět ve slovech

Alexandr si na Achillea hrát nepřestal.

22

Nějakou dobu Dareia ig

noroval — perský král mu posílal výhrůžné dopisy a požadoval návrat

své rodiny. Místo toho se Alexandr vydal s armádou k pobřeží a ujistil

se, že na něj mocné perské loďstvo nebude moci zaútočit z moře.

Dovedl své muže až do Levanty, přinutil řadu měst ke kapitulaci a ta,

která se podvolit odmítla, vyplenil. Po dobytí Gazy zabil tamějšího

vzdorovitého vůdce Batise, který nepřijal nabídku mírumilovné kapi

tulace, a pak jeho tělo vláčel kolem města stejně jako Achilles Hekto

rovu mrtvolu.

23

Jako by Alexandr uvěřil, že bude-li věrně napodobovat

výjevy z Homéra, vydláždí si tím cestu k vítězství.

Podle Alexandrova uvažování formovaného Íliadou nebyl tím pra

vým Hektorem jakýsi nepodstatný velitel Gazy, nýbrž sám Dareios.

Jakmile si Alexandr zajistil Egypt, vstoupil do Mezopotámie, kde na

něj Dareios již čekal. Perský král už Alexandra nepodceňoval. Tento

krát shromáždil veškerou sílu perské říše. Armády se střetly v srdci

Mezopotámie, poblíž dnešního iráckého města Mosul.

24

Alexandr

napřed vyrazil s armádou perským šikům vstříc, ale pak útok chytře

spojil s odvážným manévrem. Jeho kavalerie odvedla Peršany daleko

napravo, poté se nečekaně obrátila a zasadila jim rozhodný úder v sa

mém středu. Alexandr dosáhl cíle: získal perskou říši.

25

Triumf mu kazila jedině skutečnost, že Dareios znovu uprchl.

Ačkoliv už pro něj perský král nepředstavoval hrozbu, Alexandr se

za ním pustil. Chtěl snad pomstít vraždu otce? K Dareiově matce,

ženě a dcerám se však nechoval pomstychtivě a přistupoval k nim

s nejvyšší úctou.

26

Nešlo tedy o pomstu, ale o možnost sehrát další

výjev z Íliady. Chtěl se s Dareiem utkat v bitvě a porazit ho v souboji

muže proti muži, stejně jako se Achilles setkal s Hektorem a pora

zil ho. Toto přání se však Alexandrovi nikdy nesplnilo. Dareia zabil

jeden z jeho vlastních velitelů a jeho tělo hodil vojevůdci napospas.

27

Alexandr nad hrdinným nepřítelem truchlil a vraha, který ho při

pravil o homérské vítězství, zuřivě stíhal.

28 KaPitola 1

Homérova hudba

800 PřeD naším letoPočtem, řecko

Ílias vznikla nikoliv jako psaný text, nýbrž jako tradiční ústně pře

dávané vyprávění. Příběh je zasazen do doby bronzové, odehrává se

kolem roku 1200 před naším letopočtem ve světě, v němž ještě neexistovaly moderní válečnické metody užívané Alexandrem a v němž

neexistovalo ani písmo.

29

Je pravda, že mínójská civilizace na Kré

tě vyvinula rané písmo podobné egyptským hieroglyfům, které se

dosud nepodařilo rozluštit.

30

V Mykénách na řecké pevnině se zase

objevil příbuzný systém, takzvané lineární písmo B, ale to se použí

valo zejména pro obchodní transakce. Nikoho nenapadlo příběhy o trójské válce zapsat, a tak je pro malé i velké skupiny obecenstva

zpívali specializovaní bardi.

31

Kolem roku 800 před naším letopočtem přinesli cestovatelé z Fé

nicie, tedy z dnešního Libanonu, zprávy o písmu, které bylo zcela odlišné od všech ostatních písem — a to natolik, že bylo napřed těžké

pochopit, jak vlastně funguje. Stará písma, jako například to, které

se používalo v Mykénách, vzniklo ze znaků představujících předměty

a zvířata — krávy, domy nebo zrní. Postupem času začaly tyto znaky

symbolizovat slabiky, z nichž se skládala jména dotyčných předmětů

a zvířat, nebo dokonce jednotlivé zvuky, ale všechny znaky měly pů

vodně vlastní význam, jejich tvar byl spojený s nějakým předmětem

nebo myšlenkou, a proto se daly snáze zapamatovat.

Féničané čerpali z dřívějších egyptských pokusů a uvědomili si,

že právě silná stránka těchto písem představuje zároveň jejich hlav

ní slabinu. Dokud byly znaky založené na významu, neustále jich

přibývalo. V návaznosti na toto zjištění přišli s radikálním řešením:

písmo se musí odpoutat od světa předmětů a významů. Místo toho

by mělo jednoduše reprezentovat jazyk, a to konkrétně zvuk. Každý

znak bude představovat jeden zvuk a tyto znaky se zkombinují tak,

aby tvořily smysluplná slova. Vzdát se předmětů a významu bylo ob

tížné, ale mělo to jednu ohromnou výhodu: počet znaků se najednou


37Svět ve slovech

dal snížit ze stovek a tisíců na pár desítek a čtení a psaní bylo rázem

neporovnatelně snazší.

32

Písmo se navázalo přímo na řeč.

33

(Nápad

sta rých Féničanů se v regionu rozšířil a hebrejská abeceda vznikla

z téhož konceptu.)

Féničané tuto myšlenku systematicky aplikovali na vlastní jazyk,

ale nedovedli ji až do logického konce. V jejich písmu byly zastoupe

ny pouze souhlásky — jako by v češtině skupina hlásek „bd“ mohla

znamenat „bod“, „bída“, „běda“ nebo „bude“. Čtenáři pak přesný vý

znam slova odhadovali z kontextu a samohlásky si doplňovali sami.

Právě v tomto ohledu přišli Řekové s vylepšením a fénický systém

dovršili přidáním samohlásek. Najednou už čtenáři nemuseli hádat,

co znamená „bd“. Bylo možné napsat celé slovo, celý sled zvuků.

Tento nový systém se obzvlášť dobře hodil pro metrum, v němž

se zpíval příběh o trójské válce — tedy pro hexametr, který se skládá

ze šesti stop (každá obsahuje jednu dlouhou a dvě kratší slabiky nebo

dvě slabiky dlouhé). Toto zvukové schéma se fénickým systémem

Hliněná tabulka popsaná

lineárním písmem B

nalezená v řeckých

Mykénách. Lineární

písmo B je odvozeno

ze staršího mínójského

písma A, které dosud

nebylo rozluštěno.


38 KaPitola 1

nedalo dobře zachytit, protože v něm chyběla nejdůležitější část, tedy

dlouhý, přízvučný zvuk v jádru slabiky, jako dlouhé „á“ ve slově

„dáma“. Řecká úprava fénického písma tyto dlouhé přízvučné samo

hlásky doplnila. Nová fonetická abeceda příběhům o trójské válce

dokonale vyhovovala — a proto písaři ze všeho nejdříve využili nové

písmo právě k zapsání těchto příběhů.

34

Je dokonce možné, že řecká

abeceda byla vynalezena přímo s cílem zachytit hexametr, v němž

bardové příběhy recitovali.

35

Ať tak či onak, díky novému systému

nemuseli čtenáři přemýšlet, jestli je řeč o bídě, nebo o bodu, ale vě

děli, že se jedná o bědy, které způsobil Řekům Achilles, jak se o tom

zpívá ve slavném prvním verši epické básně: „O hněvu Péléovce,

ó bohyně, Achilla zpívej, / příčině běd, jenž bez počtu ztrát byl Da

naům zdrojem.“

36

Do dějin vešlo jméno pěvce, Homéra (třebaže si nemůžeme být

jisti, že pěvec toho jména vůbec kdy žil), ovšem jméno vynalézavého písaře, který příběh o trójské válce zapsal, známo není. Nicmé

ně právě díky jejich spolupráci je Homérova verze jedinečná. Právě proto, že neznámý písař zapsal verzi jednoho pěvce, a proto, že Ílias

nebyla „sflikována“ různými písaři a pěvci v průběhu mnoha gene

rací, je konečný výsledek mnohem soudržnější než jiné texty včetně hebrejské bible. Důležitá je rovněž skutečnost, že ve světě Íliady se

až na jedinou výjimku neobjevuje žádný popis psaní, takže epos je prezentován spíše jako zpívaný než jako psaný. Ílias a řecká abeceda

založená čistě na zvuku společně vytvořily mocnou kombinaci, která

měla dalekosáhlý vliv. Za několik staletí se Řecko stalo nejgramot

nější společností na světě a došlo v něm k neobyčejnému rozmachu literatury, dramatu a filozofie.

Pořečtění Asie

Řecká abeceda a Homér Alexandra Velikého na cestě do Malé Asie sice

předešly, ale jakmile Alexandr dorazil, rozšířily se jeho přičiněním

i tam, kam by bez něj nejspíše nikdy nedospěly. Síla nové abecedy

39Svět ve slovech

a s ní související literární kultura zase pomáhala Alexandrově misi.

37

Alexandr dobyl Malou Asii a porazil Dareia v Mezopotámii a Persii a ná

sledně vyrazil dál: na jaře doputoval přes Hindúkuš do Afgháni stánu

a během monzunové sezony přešel řeku Indus. Cestou se utkal s hro

zivými bojovými slony, nezastavili ho však ani ozbrojení odpůrci, ani

příroda. S každou vyhranou bitvou a s novým podmaněným územím

se ukazovalo, že svět je mnohem větší, než si Řekové představovali.

Alexandrova říše se rozrůstala a on začínal věřit, že je stejně jako

Achilles polobůh, syn bohyně.

38

Požadoval, aby mu řecké městské

státy oficiálně přiznaly božský status, a mnohé z nich mu vyhověly.

39

Jediná Sparta, která si ho vždycky držela od těla, mu poslala typicky

lakonickou odpověď: „Pokud si Alexandr přeje být bohem, ať tedy

bohem je.“

40

Podle Sparťanů bylo Alexandrovo božství pouze výplo

dem jeho vlastní fantazie.

Čím větší území Alexandr dobýval, tím větší měl potíže si je udr

žet. Západní a jižní periferie perské sféry vlivu, tedy oblasti jako Ana

tolie a Egypt, byly s Alexandrovou nadvládou poměrně spokojené,

protože Alexandr většinou ponechal na místě tamější vládce a zacho

val i správní str



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.