načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět podle Norma: Může způsobit podráždění - Jonathan Meres

Svět podle Norma: Může způsobit podráždění

Elektronická kniha: Svět podle Norma: Může způsobit podráždění
Autor:

Je taková nespravedlnost vůbec možná? Je možné, že mladší bráškové dostanou psa, zatímco Norm musí žít s mobilem tak starým, že by ho nechtěli ani v technickém muzeu? ... (celý popis)


hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 217
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vázané vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7052-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Humorné příhody třináctiletého kluka Norma, druhý díl série. Norm se musí pořádně pomstít svojí sousedce Chelsea, která vyvěsila na Facebook jeho nahatou batolecí fotku. Pro starší děti. Je taková nespravedlnost vůbec možná? Je možné, že mladší bráškové dostanou psa, zatímco Norm musí žít s mobilem tak starým, že by ho nechtěli ani v technickém muzeu? Nejmíň ROK starým?! A když ke všemu musí náš chrabrý hrdina přetrpět to, že jeho úhlavní nepřítelkyně Chelsea vyvěsila na Facebooku jeho nahatou batolecí fotku, takže se stal terčem posměchu všech... pak je rozhodnuto. Dojde na strašlivou, ďábelskou, rafinovaně promyšlenou pomstu. No... samozřejmě, je tu jakási možnost, že by se to mohlo obrátit proti němu (jako většinou, to si přiznejme na rovinu). Ale jestli si myslíte, že jen proto před provedením svého strašlivého plánu couvne, tak to Norma krucitrdlo vůbec neznáte!

Popis nakladatele

Je taková nespravedlnost vůbec možná? Je možné, že mladší bráškové dostanou psa, zatímco Norm musí žít s mobilem tak starým, že by ho nechtěli ani v technickém muzeu? Nejmíň ROK starým?!

A když ke všemu musí náš chrabrý hrdina přetrpět to, že jeho úhlavní nepřítelkyně Chelsea vyvěsila na Facebooku jeho nahatou batolecí fotku, takže se stal terčem posměchu všech… pak je rozhodnuto. Dojde na strašlivou, ďábelskou, rafinovaně promyšlenou pomstu.

No… samozřejmě, je tu jakási možnost, že by se to mohlo obrátit proti němu (jako většinou, to si přiznejme na rovinu). Ale jestli si myslíte, že jen proto před provedením svého strašlivého plánu couvne, tak to Norma vůbec neznáte!

Jonathan Meres je anglický herec a autor knížek pro děti, kterému jeho série vtipných a trefných příběhů o Normovi získala spoustu ocenění a chvály a hlavně hodně čtenářů.

SVĚT PODLE NORMA je nová prudce srandovní knižní série o příhodách třináctiletého kluka, proti kterému se očividně spikl celý svět. Určitě se zalíbí všem, kdo mají rádi „malého poseroutku“ od Jeffa Kinneyho.

POZNÁMKA: Tato kniha neobsahuje ve formátech ePub a mobi obrázky. Najdete je pouze v pdf verzi.

Související tituly dle názvu:
K elektronické knize "Svět podle Norma: Může způsobit podráždění" doporučujeme také:
 (e-book)
Ducháčkovic rodina -- aneb Strašidla mezi námi Ducháčkovic rodina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Richard Podaný


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2015

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2012 Jonathan Meres

All rights reserved.

Z anglického originálu The World of Norm: May cause irritation

(Published by Orchard Books, London, 2012)

přeložil © 2015 Richard Podaný

Redakce: Viktor Janiš

Jazyková korektura: Hana Musilová

První elektronické vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-268-9


Ještě jednou díky mé skvělé redaktorce Catherine.

Ne že by tekst nějakou rosáhlou redacki vižadoval.


Věnuji Fioně – protože já za to stojím.


KAPITOLA 1

Že ho čeká den blbec, to Normovi došlo, když se probudil a zjistil, že stojí u pokladen v supermarketu a je úplně nahatý.

„Bohužel, tohle se nesmí,“ povídá pokladní.

„Pardón?“ podivil se Norm.

„Je to naprosto proti všem pravidlům.“

„A co jako?“ zajímalo Norma. „Nakupovat bez šatů?“

„Ne,“ vysvětlovala prodavačka. „Mít v košíku deset položek. Tato rychlopokladna je určena pro zákazníky s devíti položkami nebo méně.“

Norm to fofrem spočítal. No jasně, v košíku má deset položek – a do jedné to jsou samé levné supermarketové značky.

„No tak sorry, já dám jednu věc zpátky,“ navrhl.

„Na to je pozdě,“ namítla prodavačka.

„Cože?“ povídá Norm se stále silnějším pocitem, že se mu to zdá.

7


„Na to je pozdě. Budu vás muset požádat, abyste odešel.“

„To jako vážně?“ ujišťoval se Norm.

A pokladní, jako by mu chtěla předvést, jak moc vážně to myslí, stiskla nějaké tlačítko a promluvila do mikrofonu. „Prosím ochranku na pokladnu tři, opakuji, ochran ku na pokladnu tři.“

„Ale já...“

„Odstupte od pokladny,“ ozval se zvláštně povědomý hlas. „Máte na to deset vteřin.“

Norm se otočil a uviděl, jak se k němu blíží zvláštně po - vědomý pracovník ochranky. „Tati! To jsem já, Norman!“ 8


Jenže táta si toho ne

všímal. „Tohle si

vezmi,“ prohlásil,

podal Normovi

krabici laciných

su per mar ke to -

vých čokolá do -

vých lupínků

a postrkoval ho

k východu.

„Ne, díky, já ne -

mám hlad,“ namí

tal Norm.

„To není k jídlu,“ prohlásil

táta. „To je k tomu, aby sis tím zakryl...“

„A jo, takhle,“ přikývl Norm a najednou se rozpomněl,

že je nahatý.

Co se to tu děje? nechápal. A proč je táta oblečený jako

černý šerif ? To jde někam na maškarní? Pokud ano, tak

oblíknout se za příslušníka ochranky ze supermarketu je

dost trapný nápad. Samozřejmě pokud to není tematický

maškarní ples a téma nejsou supermarkety. Nebo

ochranky. Ale upřímně řečeno ani jedno nezní moc

pravděpodobně.

„Tudy, prosím,“ prohlásil táta zdeúředně.

Vedl Norma ven z obchodu, Norm na sobě měl jenom

strategicky umístěnou krabici čokoládových lupínků

9


a foťáky vesele cvakaly. Lidi se seběhli, aby jim to drámo neuteklo, a už bylo slyšet i kvílení policejních houkaček, z dálky, ale pořád silnější a silnější.

„Není ti nic, Normane?“ ozval se další zvláštně povědomý hlas.

Norm se rozhlédl a spatřil Chelsea, svou příležitostnou sousedku, jak se culí od ucha k uchu. Horší ovšem bylo, že to celé natáčí na mobil. Pokud vůbec je možné, aby to začalo být ještě víc ponižující, tak se právě stalo.

„Koukám, že ti stačí jenom to nejmenší balení,“ zasmála se Chelsea. 10


Norm cítil, jak rudne. „Jak jsi nám tohle mohl udělat, Normane?“ zeptal se ještě další zvláštně povědomý hlas.

Byla to Normova máma. Vedle ní uviděl Norm svého prostředního bratra Briana a vedle Briana svého nejmladšího brášku Dava.

„Zostudil jsi celou naši rodinu,“ prohlásila máma vážným tónem.

„Kdepak, to ne,“ vypískl Dave. „Je to ohromná legrace!“

„Sklapni, Dave!“ sjel ho Brian.

„Na mou duši, broučku, je to hrozně trapné,“ dodala máma.

11


„Já za nic nemůžu, mami!“ hájil se Norm. „Nikde jsem tu neviděl ceduli ‚Zákaz nakupování na Adama‘!“

„Cože?“ nechápala máma. „Ale ne, já jsem myslela, že je hrozně trapné, když nakupuješ zrovna tady. Obyčejně přece chodíme do Teska. Co si o nás u všech všudy pomyslí sousedi?“

„Maminka má pravdu, Normane,“ přisadil si táta. „Tak zle na tom přece rozhodně nejsme, nemám pravdu?“

Norm se na něj chviličku díval. Kdyby mu krucitrdlo nedali padáka, tak by se nic z tohohle všeho v první řadě vůbec nestalo, krucitrdlo.

„No, nevím, tati. Co myslíš ty?“

Ale než stačil táta odpovědět, s kvílením u nich zastavil policejní vůz a ze dveří na straně u řidiče vystoupil pes.

„Jste zatčen za to, že jste u pokladny pro devět nebo méně položek měl v nákupním košíku deset položek,“ 12


povídá pes. „Máte právo

nevypovídat. Cokoli řek -

nete, může být později

použito proti vám.“

Takže se Norm

rozhodl, že nic ne

vypoví. I když po

pravdě řečeno, nic

by ze sebe nedostal,

i kdyby chtěl. Za

čala se mu nějak

motat hlava a byl

malátný. Jako kdyby

měl omdlít. Těžko říct, co ho dostalo víc, jestli to, že pes

řídí policejní auto, anebo

že policejní auto řídí mlu

vící pes.

„Normane?“ řekla máma.

Ale to se už Normovi změ

nily nohy v žužu a on se

zhroutil jako třaslavá hro

mádka sulcu na podlahu.

13


KAPITOLA 2

„Normane?“ oslovila ho máma znovu. „Už musíš vstávat, kotě.“

Norm zaskučel.

„Ale ano, vstávat a cvičit,“ dodala máma a mírně mu zacloumala ramenem.

Norm pořád nejevil žádné známky toho, že by se probíral.

„Musíš se už obléct.“

To zabralo. Norm se bleskově posadil.

„Kde mám ty čokokřupky?“ zeptal se a začal zděšeně šmátrat kolem sebe po posteli.

„Cože?“

„Tu krabici?“ vysvětloval Norm. „Potřebuju ji!“

„A k čemu?“

Norm se podíval dolů a těžce se mu ulevilo, když zjistil, že na sobě má pyžamo.

„Eee... k ničemu.“

„Tady se asi někomu něco zdálo!“ zasmála se máma. 14


Norm se rozhlédl. Kolařské plakáty na stěnách? Souhlasí. Hromada kolařských časáků na nočním stolku? Souhlasí. Speciální přilba pro horská kola pověšená vedle dveří? Souhlasí.

„Mami, a není tohle sen?“

„Co prosím?“

„Není tohle sen?“ vyzvídal Norm. „Třeba se mi zrov na zdá, že se mi tohle zdá.“

Máma se usmála.

„Nebo se to zdá tobě, mami,“ rozvíjel to dál. „Tře - ba jsem ve tvým snu. Třeba nic z tohohle neexistuje.“

„A třeba bys asi měl padat z postele,“ upozornila ho máma. „Už je skoro deset!“

„Já myslel, že je sobota.“

„Taky že je.“

„Tak proč musím vstávat?“

„Protože přijede návštěva, copak ty jsi zapomněl?“

„Aúúú, to ne!“ zakvílel Norm.

Teď už věděl naprosto jistě, že tohle není sen. Je to

15


Tak návštěva? Poblbaný vzorný bratranci a pitomá

vzorná sestřenice? Proč sem musej jezdit a všechno kazit?

„Jak dlouho tu zůstanou?“

„Celý den,“ odpověděla máma. „Dáme si oběd a pak

půjdeme všichni na procházku.“

Na procházku? zděsil se Norm. Pokud je něco ještě

horšího než muset být s tím vzorným příbuzenstvem,

tak je to muset s nimi jít na nějakou poblbanou pro

cházku! Norm ani za normálních okolností nějak nechá

pal, k čemu procházky jsou. Dost toho krucitrdlo

nachodí i bez procházek!

Například chodí do školy.

Chodí do schodů a ze schodů.

Dokonce občas dojde až k telce

a přepne ručně programy, když nemůže

najít ovladač a po ruce nejsou bráchové

a on jim to nemůže poručit.

Chození se zkrátka provozuje, když

se člověk potřebuje dostat z bodu

A do bodu B, a to v nejkratším

možném čase a nejkratší

možnou trasou. Chození

rozhodně není nic, co

by člověk dělal pro

zábavu!

16


„To nemyslíš vážně, mami! Na procházku?“

„Co se ti na tom nezdá, Normane?“

„No právě že se mi to nejspíš jenom zdá!“

„Ale ale, nebuď tak protivný.“

Norma něco napadlo. Přece jen tu je jeden způsob, jak by ten běs mohl být aspoň přibližně snesitelný.

„Můžu si vzít kolo?“

„Ne, nemůžeš si vzít kolo! Je to procházka!“

Norm si smířeně vzdychl. Věděl, že z tohohle se skoro jistě nevyvlíkne, leda snad že by ho skolila nějaká neléčitelná tropická choroba.

„No tak nevyváděj, Normane,“ řekla máma. „Až tak hrozní snad nejsou, ne?“

Hrozní? pomyslel si Norm. Jeho bratranci a sestřenice jsou horší než hrozní, ty obludy se vzornými účesy a vzorným chováním. A v jednom kuse plácají o tom, jak hráli na kdovíjaký nástroj na nějakém debilním koncertu nebo jak pojedou do nějaké země, o které Norm jaktěživ ani neslyšel. Jo, a nemuseli se přestěhovat do menšího domu, protože jsou švorc! Kdyby je nutili jíst levné supermarketové čokoládové lupínky, v tu chvíli by volali na Linku bezpečí!

„Že ne?“ zafuněl si jen pod fousy.

„Prostě přijede návštěva a hotovo!“ vybafla máma, která měla zjevně o hodně lepší sluch, než si myslel.

„A předpokládám, že taky ani jeden nikdy neprdí,“ prohlásil Norm.

17


„Broučku, prostě se seber a udělej, co po tobě chci,“ křikla na něj máma.

Norm se otráveně vysoukal z postele a šel otevřít okno. Jak ty vzorné bratrance a vzornou sestřenici zná, nejspíš vážně neprděj. A pokud ano, pravděpodobně to krucitrdlo voní po kytičkách nebo tak.

Norm se letmo podíval ven. Vypadá to, že bude pěkně pršet. Nebe mělo barvu... barvu... Norma nějak nenapadalo, jakou barvu že to nebe má. Ale jeho vzorní bratranci se vzornou sestřenicí by určitě dokázali říct jakou, a jak je zná, nejspíš by na to krucitrdlo hned napsali báseň. A sami od sebe!

Jsou to zkrátka poblbaný hříčky přírody, pomyslel si Norm a vlekl se ke schodům jako na popravu. 18


KAPITOLA 3

„Čau Normane!“ vyprskl Dave, sotva Norm vešel do ku

chyně. „Kde máš ty čokokřupky?“

A Dave i Brian vyprskli a smáli se jak zjednaní. Norm

se zamračil na mámu.

19


„Promiň, kotě,“ řekla máma. „Ale musíš uznat, že to byla legrace.“

„To jsem rád, že se dobře bavíš,“ prohlásil Norm naštvaně.

Podíval se ven. Už se doopravdy dalo do deště. Takže hlavní otázka: jak moc se musí rozpršet, aby tu procházku odpískali? Bude stačit kratší, prudká přeháňka? Nebo bude potřeba průtrž mračen? Totální tropická bouře? Možná ani to by nemuselo stačit, říkal si Norm, i když aspoň by byla šance, že ho zasáhne blesk, což by bylo pořád nesrovnatelně lepší než být s těmi vzornými bratranci a vzornou sestřenicí.

„Tak povídej, o čem se ti zdálo?“ vyzvídal táta. „Myslím kromě těch čokokřupek.“

„Ále, tak všelijak, však víš.“

„Ne, nevím,“ odpověděl táta. „Proto se ptám, že nevím.“

„No, porůznu.“

„Porůznu?“

Norm přikývl.

„Porůznu například o čem?“

Norm chvilku přemýšlel. Moc do detailu by asi zacházet neměl, co?

„Byl jsem v supermarketu.“

„Vážně?“ povídá táta. „A dál?“

„A vyhodili mě z něj.“

„Za co?“ 20


„Za to, že jsem si s deseti položkama stoupnul k pokladně, kam se smí jenom s devíti a míň.“

„To bylo všechno?“ popichoval táta. „Nic víc?“

„Nic víc.“

„To bych rád věděl, co to znamená,“ zamyslel se Brian.

Norm se na svého prostředního bratra zadíval. „Jak to myslíš, že bys rád věděl, co to znamená? Proč by to mělo něco znamenat? O čem to mluvíš?“

„No přece co ten tvůj sen znamená,“ nedal se Brian. „Všechny sny něco znamenaj.“

„Ne, neznamenaj,“ odsekl Norm.

„A jo, a znamenaj,“ trval na svém Brian. „Čet jsem to v knížce.“

Norm si vzdychl. „Neznamená to nic a to je jediný, co to znamená.“

21


Jenže už v tu chvíli mu bylo jasné, že Brian má nejspíš pravdu. Jeho sen pravděpodobně něco znamená. A jeden nemusí být psychoano... psychiane... nebo jak se jim krucitrdlo nadává... aby na ten význam přišel. Samozřejmě to souvisí s tím jejich stěhováním a s tím, že nemají peníze a musejí šetřit a tak dále. A to, že byl nahý? To bude určitě nějak souviset s tím, že Chelsea viděla tu fotku. Tu, jak jsou na ní on a jeho nejlepší kámoš Mikey a oba nahatí. Jasně, je to fotka pořízená na pláži v době, kdy byli mrňata, ale stejně. Stejně je to jedna z věcí, kterou moc neradi vidíte v rukou svého úhlavního nepřítele, když je vám třináct. Anebo v rukou kohokoli, když jsme u toho. Ale obzvlášť když je vám třináct. Což Normovi připomnělo, že Chelsea tu fotku pořád má. Bude s tím něco muset udělat, a fofrem.

Norm si všiml, že se na něj Brian pořád dívá.

„Co zas?“

„Něco to znamená,“ povídá Brian. „Nemůže to neznamenat vůbec nic.“

„Znamená to, že mě vyrazili z poblbanýho supermarketu, to je všechno!“ vyjel na něj Norm. 22


„Nemluv sprostě,“ pokáral ho Dave.

„A ty taky radši sklapni, ty zrůdičko mrňavá!“ sykl na něj Norm.

„Ale no tak, no tak, chlapci,“ řekla máma. „Přestaňte se hašteřit. Máme práci.“

Norm se zakabonil. „Práci?“

„Musíte si uklidit u sebe v pokojích,“ vysvětlil táta.

No jasně, řekl si Norm. Přece přijedou vzorňáci. Sám pámbu ví proč, ale to vždycky musí být celý dům jako ze škatulky. I kdyby k nim náhodou na čaj skákla královna, stačilo by vyluxovat v obýváku a vytřít podlahu na záchodě, ale když se přivalí ta poblbaná vzorná návštěva, musí se vypíglovat celý dům od sklepa po střechu, krucitrdlo!

23


„Ještě že zatím nemáme toho psa,“ ozval se táta. „To by se toho asi uklízelo ještě o něco víc.“

Brian a Dave se zasmáli.

„Myslím to vážně, kluci,“ povídá táta. „Jestli ten pes nebude čistotný, poletí z domu.“

„Aha, teď jsem si vzpomněl,“ vložil se do debaty Norm.

„Na co?“ zajímalo mámu.

„Na něco dalšího z toho snu.“

„A co?“ zeptal se táta.

„Ale nic, na tom nesejde.“

„Jen povídej, broučku,“ pobídla ho máma. „My se ti nebudeme smát.“

„Čestný, mami?“

„Na mou duši.“

Norm přesto váhal. „Byl v něm pes, co řídil auto. Mluvící.“

Brian se zamračil. „Mluvící auto?“

„Ne mluvící auto, ale mluvící pes, ty tuponi!“

„Týjo, aha,“ přikývl Brian. „Protože to by bylo fakt divný!“

„Cože? A na mluvícím psovi nic divnýho není?“

„No, je na to taková říkanka, znáš to, ne?“ povídá táta.

„Neznám, tati,“ přiznal se Norm. „Jaká?“ 24


„C-coto?“ nechápal Dave.

„To se jen tak povídá,“ vysvětlovala máma. „Znamená to, že když se ti v noci z pátku něco zdá a v sobotu o tom druhým povíš, tak se ti to splní.“

„No to teda krucitrdlo doufám, že nesplní,“ vybafl Norm a bylo mu jasné, že to, jak byl v supermarketu nahatý, si určitě musí nechat pro sebe.

„Nemluv sprostě,“ povídá Dave.

25


KAPITOLA 4

Norm se beze spěchu sunul zpátky do patra a na koberci

pořád nejasně viděl fleky v místech, kde se vytentoval

Simon Cowell. Dost blbé jméno pro psa, pomyslel si.

Typický Brian. A taky je to u Briana typická hloupost,

myslet si, že si krucitrdlo na ulici najde psa a nechá si

ho. Což teda nenechá. Jenže ti jejich hloupí rodiče se

pak prostě sebrali a slíbili jeho bratrům psa, aby jim

nějak vynahradili to „trauma“, že se museli stěhovat. No

to je krucitrdlo fakt neuvěřitelný, když se nad tím za

myslíte, pomyslel si Norm – a příhodně zapomínal, že

on sám z toho taky nevyšel zrovna špatně, protože si

mohl vytunit kolo.

Norm vešel k sobě do pokoje a podíval se na plakáty

na stěnách. Jednou se takhle na obálce časopisu pro fa

noušky horských kol ocitne i on sám. Jasně, jednou on

udělá do objektivu obrovitánský skok a zapózuje v letu.

Jednou on bude stát na stupních vítězů a bude zvedat

v rukou pohár pro mistra světa! No, ale ještě pár let to

26


asi potrvá. A mezitím si to

vyžádá obrovskou porci dři -

ny a obětování. Ale nako

nec se tam dostane. Máma

s tátou nějak dali dohro

mady dost peněz na novou

přední vidlici, pedály a extra

lehká řídítka, a to je krok

správným směrem.

„Normane?“ křikla máma

z přízemí.

„Joo?“ odpověděl taky

křikem.

„Doufám, že si už uklízíš v pokoji, ne že by sis tam

jenom stál s hlavou někde v oblacích!“

Jak to propána ví? po

myslel si Norm.

„Jasně že už makám,

mami!“ zahulákal.

Norm se rozhlédl.

Když už má člověk pokoj velký jako kra - bice od bot, má to aspoň tu jedinou výhodu, že jeho uklízení (když


se mu nejde vyhnout) netrvá dlouho. Není tu místo na

šatní skříň a vlastně ani na prádelník. Všechno se prostě

cpe pod postel – včetně Dava, v jednom případě. Vůbec

si tehdy nevšimli, že se ztratil. Až když nepřišel na čaj,

napadlo je vyslat pátrací oddíl. A když ho konečně našli,

spal jako špalek, stočený mezi hromádkou Normových

starých kalhot a krabicí s dílky Lega ve stylu Hvězdných

válek.

28


Norma brzy zase něco rozptýlilo, takže za chvilku už listoval jedním kolařským časopisem. Obzvláště ho zaujal článek o tom, jaký konkrétní tvar sedadla se hodí k jakému konkrétnímu tvaru zadku.

„Normane!“ zaječela máma.

„Jooo?“

„Doufám, že tě zas něco nerozptýlilo?“

Megakrucitrdlo, pomyslel si Norm. Jak ona to dělá? Začínal mít podezření, jestli mu sem máma nenarafičila průmyslovou televizi a nemonitoruje ho z nějaké tajné řídicí místnosti hluboko pod domem.

„Tak co je?“ křikla máma, když pořád neodpovídal.

„Co je s čím, mami?“ odpověděl křikem Norm, který teď už slintal nad reklamou na novou kolařskou apku, kterou si člověk může stáhnout do chytrého telefonu. Ne že by tedy on osobně měl chytrý telefon. Ten jeho poblbaný mobil není chytrý ani omylem, je to tupoň tupá, jak si trpce

29


pomyslel. Umí tak nanejvýš

volat a posílat esemesky, to je

zhruba všechno. Upřímně ře

čeno je trapné nechat se s ním

vidět na veřejnosti.

„Říkala jsem, že doufám, že

tě zas něco nerozptýlilo!“ vy

světlovala máma.

„Jasně že ne, mami!“ zahu -

lákal.

„To je dobře, protože tady každou chvilku budou!“

„A kdo jako?“

„Strýc a teta! Kdo asi?“ na

to máma.

„A jo, sakryš,“ ucedil si

Norm pod fousy. Na pár skvělých chvil opravdu zapomněl, že příbuzní přijedou. A teď zase s pořádnou ranou přistál zpátky na zemi.

Ozvalo se zaklepání

na domovní dveře.

„Jdu tam!“ křikla

máma, což bylo dobře, protože Norm neměl vůbec v úmyslu jít 30


otevírat sám. Čím víc to půjde oddálit, tím líp. Každá vteřina bez bratranců a bez sestřenice je dobrá.

Ale ukázalo se, že nakonec za dveřmi vůbec není rodinná návštěva, ale Mikey. A pořád lilo. Mikey by asi nemohl být o moc promočenější, kdyby si vlezl oblečený do sprchy.

„Á, to jsi ty, Mikey,“ řekla máma.

„Jo, to jsem já,“ zazubil se Mikey.

Načež nastalo trapné ticho.

„Pozvala bych tě dovnitř, ale nechci, aby bylo všude mokro, čekáme totiž návštěvu.“

„To je v poho,“ přikývl Mikey.

„Nezlob se.“

„Nezlobím se.“

„Čaues, Mikey,“ povídá Norm. Objevil se vedle mámy v rekordním čase, protože jen co zaslechl hlas nejlepšího kamaráda, bral schody dolů po třech.

„Dobrý, Norme? Jdeš ven?“

„To bohužel nepůjde, Mikey,“ prohlásila máma, než stačil Norm odpovědět sám za sebe.

„Fakt nemůžu, mami?“ zaškemral Norm.

„Sám víš, že to nejde, zlato.“

„Ani na pár minut?“

„Ani na pár minut,“ odpověděla máma. „Je mi to líto, broučku.“

Norm se podíval na Mikeyho. Sklesle a zdrceně. Ke vší mrzutosti ještě přestalo pršet. A protože zatím nejeví

31


žádné známky té neléčitelné tropické cho roby, vypadá to, že se pro cház - ce nevyhne.

„Nááávštěva,“ protáhl.

„To jako ty dva, jak je nesnášíš?“ pochopil z jeho tónu Mikey.

„Jo.“

„Normane!“ řekla máma.

„No co, nemůžu je vystát,“ hájil se Norm.

„Jsou to tvoji příbuzní!“

„A má bejt? To přece neznamená, že je musím mít rád.“

„Ale...“

„Nemůžeš mě přinutit, abych je měl rád, mami. Na to není žádnej zákon.“

„Já vím, zlatíčko, ale...“

„Ale co?“

„Co se ti na nich vlastně tak nelíbí?“

„Všechno,“ vypálil od boku Norm, jako by o tom ani nemusel přemýšlet. Což teda nemusel.

„Všechno?“ podivila se máma.

Norm přikývl. 32




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist