načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět podle Norma: Může vyžadovat baterie - Jonathan Meres

Svět podle Norma: Může vyžadovat baterie

Elektronická kniha: Svět podle Norma: Může vyžadovat baterie
Autor:

Seznamte se s Normem, patrně posledním klukem na planetě, který ještě nemá iPad. Což je do nebe volající nespravedlnost! Horší je snad už jen to, že aby ho Norm nakonec přece jen ... (celý popis)


hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 213
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Seznamte se s Normem, patrně posledním klukem na planetě, který ještě nemá iPad. Což je do nebe volající nespravedlnost! Horší je snad už jen to, že aby ho Norm nakonec přece jen dostal, bude patrně muset PRACOVAT! Navíc se rozvážka novin a časopisů, která se milovníkovi ježdění na kole zdá být ještě poměrně snesitelným mučením, ukáže jako věc, kterou je dost lehké pustit z hlavy. Něco na způsob domácího úkolu z francouzštiny, který Norm, quelle fromage , vlastně quelle dommage , už zase zapomněl udělat. Vlastně nezapomněl, jenom neudělal. Neudělané úkoly, nevyplacené kapesné, nedoručené noviny: svět je hrozné místo... ale aspoň se ve čtvrtém dílu zvídavý čtenář konečně obeznámí s Normovou odvážnou, ba až revoluční myšlenkou „rétorických domácích úkolů“! SVĚT PODLE NORMA je prudce srandovní knižní série o příhodách dvanáctiletého kluka, proti kterému se očividně spikl celý svět. Určitě se zalíbí všem, kdo mají rádi „malého poseroutku“ od Jeffa Kinneyho. Jonathan Meres je anglický herec a autor knížek pro děti, kterému jeho série vtipných a trefných příběhů o Normovi získala spoustu ocenění a chvály a hlavně hodně čtenářů. V češtině již vyšly předchozí tři díly: Může obsahovat ořechy ,  Může způsobit podráždění a  Může vyvolat plynatost .

Související tituly dle názvu:
Svět podle Norma: Může vyžadovat baterie Svět podle Norma: Může vyžadovat baterie
Meres Jonathan
Cena: 139 Kč
Svět podle Norma: Může potřebovat restart Svět podle Norma: Může potřebovat restart
Meres Jonathan
Cena: 139 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Richard Podaný


Svět podle Norma

4

Může vyžadovat baterie


Jonathan Meres

Svět podle Norma

4

Může vyžadovat baterie

Přeložil Richard Podaný


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2016

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2013 Jonathan Meres

Illustrations © 2013 Donough O’Malley

All rights reserved.

Z anglického originálu The World of Norm: May Require Batteries

(published by Orchard Books, London, 2013)

přeložil © 2016 Richard Podaný

Redakce: Viktor Janiš

Jazyková korektura: Hana Musilová

Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vázané vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-551-2


Všem Normům, co jich kde je.


KAPITOLA 1

Že ho čeká den blbec, to Normovi došlo, když vylezl

z pelechu a šlápl na něco, co tam nemělo být.

„Aú!“ ozval se zdušený hlas. „Nech mě!“

Norm se podíval dolů a uviděl Briana. Ležel napodlaze a koberec si přitáhl až k bradě.

7


„Co děláš u mě v pokoji, Norme?“ zeptal se Brian.

„Co-o?“ odsekl Norm. „Jak to myslíš, co dělám u tebe

v pokoji? Co ty děláš uměv pokoji, ty zrůdičkomr

ňavá?“

„Jak to?“ na to Brian. Opřel se na jednom lokti aroz

hlédl se. „A jo, vidíš. Nojo. Tak to jsem se asi ztratil.“

Norm si mladšího bráchu prohlédl trochu napůlzvě

davě a napůl otráveně. Vlastně

ne napůl, otrávenosti bylo víc.

„Ztratil? Jak to myslíš?“

Brian o tom chvíli pře

mýšlel. „No, nejspíš jsem

v noci vstal a šel na zá

chod. A pak jsem nemoh

trefit zpátky nebo tak.“

Norm si vzdychl. Jak se

krucitrdlo někdo může

ztratit v domě velkém

jako krabice od bot? Jasně,

je to jenom pár měsíců, co

se sem přestěhovali. Ale i tak

člověk musí mít místo mozku poblbanej květák, když

v něm netrefí zpátky k sobě do pokoje, říkal si Norm

(a náramně snadno zapomněl, že to není tak dlouho, co

sám div v noci nenačural do šatní skříně u táty).

Vlastně je docela sranda na to myslet, pomyslel si

Norm, jak tak na to myslel. Ono se říká, že někdo vylezl

8


z postele špatnou nohou, ale on, i když z ní vylezl

správnou nohou, tak šlápl rovnou na vlastního bratra!

„Co?“ zafuněl Brian, vstal a protáhl se.

„Jak to myslíš, co?“ zeptal se Norm.

„Já se ptal první,“ povídá Brian a narovnal koberec.

Norm to nějak přestával chápat. „Na co ses ptal první?“

„Co?“ řekl Brian.

„Co?“ řekl Norm.

„Já jsem se ptal první co,“ upřesnil Brian. „Až pak ses

ty ptal, jak myslím to co.“

Norm sice sotva vylezl z pelechu, ale už trpce litoval,

že tam nezůstal. O čem to propána Brian žvaní? A co

ještě důležitějšího, proč o tom žvaní? Kdepak, na něco

takového je fakt moc brzy ráno.

„Hele, prostě odsud vysmahni, jo, Briane?“ rozsekl to Norm, zalezl si zpátky do postele a zachumlal sepořádně tak, až mu z přikrývky čouhala jenom hlava.

Brian se neubránil zachechtání.

„Co je tady k smíchu?“ vyjel na něj Norm.

„Vypadáš jako housenka,“ posloužil mu Brian.

9


„Fakt, jo?“ odsekl Norm. „No, ty zas vypadáš jako... jako... jako...“

„Jako co?“ pobídl ho Brian s očekáváním.

Norma pořád nenapadalo, jako co Brian vypadá. Ale ať vypadá, jak vypadá, vypadá jako něco neskutečně otravného. „Hele, prostě jdi pryč, jo? A dej mi svátek.“

„Ale...“ začal znovu Brian.

„Ale myslím to vážně,“ skočil mu do toho Norm. „Jdi pryč, Briane. Máš na to deset vteřin.“

„Ale...“ zkusil to jeho bratr ještě jednou.

„Máš recht, splet jsem se,“ přikývl Norm. „Máš na to tři vteřiny.

Dvě...

Jednu...“

„Vstávat, kluci!“ křikl z přízemí táta.

„Ha?“ vyrazil Norm. „Proč jsi nic neřek, Briane?“

„Snažil jsem se.“

„O co?“

„Snažil jsem se ti přesně to říct.“

„A jo tak,“ přikývl Norm.

„A nemáš za co,“ dodal Brian a vyrazil ke dveřím.

„Už jste vzhůru?“ zavolal táta.

„Já jo, tati!“ odpověděl křikem Brian. „Ale Norman ne!“

Norm se na bratra jedovatě podíval. Ale mohl si ten jed radši ušetřit na jindy, protože Brian už stačil vyšumět.

V pokoji se znovu rozhostilo ticho. Proužek světlapronikal dovnitř škvírkou v závěsech a dopadal na plakát 10


s klukem na horském kole, zachyceným uprostředdivokého skoku. Z kuchyně sem doléhaly ranní rozhlasové

zvuky: muzika, znělky, nekonečné dopravní zprávy

o místech, o kterých Norm jaktěživ ani neslyšel, natož

aby tam někdy byl.

„Á, tady tě máme!“ řekl táta ze dveří.

„Chviličku, tati,“ zaskuhral Norm.

„Nemyslel jsem tebe, Normane,“ na to táta. „Mluvím na Dava!“

Norm se překulil a zjistil, že jeho nejmladší bráška leží na posteli vedle něj.

„Ježíšku na křížku!“ vybafl. „Copak tady už krucitrdlo nikdo nespí ve vlastním pokoji nebo co?“

„Mluv slušně,“ zívl Dave a chystal se vstát.

11


„Jak dlouho tady jseš?“ zeptal se Norm.

„Nemám páru.“

„Máme tu asi náměsíčníka,“ zachechtal se táta.

„Prostě se nepamatuju,“ rozvíjel to Dave.

„No to je snad jasný,“ povídá

Norm. „Kdyby sis na to pamatoval,

nebyla by to náměsíčnost. Abyschodil ze spaní, musíš napřed spát, ty

pablbe, jinak prostě jenom chodíš

bez spaní a pamatuješ si to.“

„Vypadáš jako housenka,“ ucedil

Dave.

„Jen si posluž.“

„Abyste se nepřetrhli,“ povídá táta,

založil ruce a pohodlně se opřel

o rám dveří.

„S čím?“ nechápal Norm.

„S tím vstáváním!“ utrhl se táta.

„’kjo, tati,“ rozhodl se Dave, vylezl z postele a šel ven.

„Hodný kluk,“ ocenil to rodič.

Dave zpoza jeho zadvylázl na Norma jazyk.

Norm mu to s chutíoplatil, jenže tak, že se na to

táta přímo koukal.

„Nech toho, Normane,“

zpražil ho otec.

12


„Ale Dave s tím začal!“ urazil se Norm.

„To je mi jedno! Je ti už dvanáct!“

„Skoro třináct,“ opravil ho otráveně Norm.

„No právě! Takže jsi dost starý, abys měl trochurozumu! Tak lezeš už, anebo jak?“

Norm o tom chvilku dumal. Tak leze už, anebo jak? „Co když nelezu?“

„To je jednoduché,“ pokrčil jeho zploditel rameny. „Přijdeš pozdě do školy. A to bys rozhodně nechtěl, nemám pravdu?“

„Nemáš,“ ucedil Norm.

„To mělo znamenat co, Normane?“

„Eee, chtěl jsem říct, že ani nemůžeš mít větší pravdu, tati,“ zachraňoval to Norm. „To bych rozhodně nechtěl.“

„Výtečně,“ přikývl táta. „Takže co, musím tu dál čekat?“

„Ne, už vstávám, tati,“ slíbil Norm.

„Čestný?“

„Čestný, tati.“

„Fajn, tak za chvilku se uvidíme dole,“ ukončil to jeho rodič a vykročil ke schodům.

Norm chvilinkuzvažoval, jestli se nesvalí anenaspí ještě pár minut. Malér byl v tom, že se už probudil jeho žaludek,

13


ačkoli obyčejně startoval ještě neochotněji než zbytek

těla. A jak se Normovi probudí žaludek, už fakt nemá

smysl ani chvilku zůstávat v pelechu.

Posadil se a vylezl z postele na opačné straně.Jenomže tentokrát už opravdu a na beton vstal špatnou

nohou. Podruhé ten den totiž tou nohou šlápl na něco,

co tam nemělo být. Až na to, že tentokrát to z těch dvou případů bylo horší. Rozhodně na to šlapat neměl, aspoň ne bez ponožek nebo bez pantoflí. Ani se tamnemusel podívat, aby věděl, co to je. Přesto se podíval.

14


„Tfúúúúúéééjj! Krucitrdlo, to je nechutný!“ rozječel se a máchal si rukou před obličejem. „Ten blbej pes!“

„Haf!“ přiznal se k činu odněkud zpod postele John.

„Ježíšku na čoklím křížku!“ rozčiloval se Norm.„Nevykládej mi, že ty jsi tady spal taky!“

„Haf!“ potvrdil to John.

„Na co se vymluvíš ty?“ zajímal se Norm. „Ne, nic mi neříkej! Měl jsi noční můru, co?“

„Normane?“ zavolal zpod schodů táta.

„Už jdůůů, tati!“ zavyl Norm a hopsal po jedné ke dveřím.

15


KAPITOLA 2

Než se konečně dostavil do kuchyně, mohlo utéct klidně

dalších pět minut.

„Kde to vázne?“ zeptal se výhružně táta a ta žilka na temeni mu začalabobtnat – jasné znamení, že už toho pomaličku začíná mít po krk. Ne že by si toho Norm kdy v životě všiml.

„Fakt to chceš vědět?“ odpověděl Norm, sedl si ke stolu a přitáhl si misku levnýchsupermarketových čokokřupek.

„Ale ano, rád bych to věděl,“ povídá táta s plnou pusou toustu a marmelády.

„Šláp jsem do enóna,“ posloužil mu Norm. 16


Táta nasadil zděšený výraz. „Cože?“

„Šláp jsem do enóna a musel jsem se umejt ve vaně,“ vysvětloval Norm nenuceně.

„Nemohl bys toho nechat?“ varoval ho otec. „Jsou tu lidi, co by se rádi najedli.“

„Ale to ty jsi řek, že chceš vědět...“

„Je mi jedno, co jsem

řekl, Normane. Rozmyslel

jsem si to.“

„Ale...“

„A už žádné ale.“

Brian se zahihňal.

„Sklapni pec, ty zrůdičko

mrňavá!“ vyjel na něj Norm. „Stejně za to můžeš ty!“

Brian se zamračil. „Jak to?“

„Ten pitomej pes je tvůj pes!“

„Aha, takhle, to bylo psí enóno!“ pochopil Brian. „Já myslel, že jsi myslel, že...“

„Psssst!“ zasyčel táta. „To stačilo!“

„A John mimochodem vůbec není pitomej,“ dodal Brian.

„No to teda je,“ povídá Norm. „Ani pořádně nerozumí anglicky.“

„To protože je Polák!“ hájil ho Brian uraženě.

„Řekl jsem, že to stačilo!“ připomněl jim otec.

„Jo, jasně, Briane,“ zašklebil se Dave.

17


„Drž klapačku, Dave,“ na to Brian.

na to Norm.

„Jo, jasně, Briane,“zašklebil se Dave.

„Varuju vás!“ ozval se znovu táta. „Vás všechny. Prostě

v klidu dojezte snídani, jinak přijdete pozdě do školy.“

„A to bysme neradi,“ ucedil pod fousy Norm.

„Co to mělo znamenat, Normane?“

„Nic, tati.“

„To je dobře. Protože jestli ještě jeden z vás pípnejediné slovíčko, je na celý týden utrum s kapesným.“

To zabralo. Nikdo už nepípal. Upřímně řečeno,pomyslel si Norm, kdyby bylo od začátku jasné, že je

18


v ohrožení kapesné, nemuselo být od začátku vůbec

žádné pípání. Není to tak dlouho, co vůbec znovu začali

něco dostávat. A není toho právě moc. Ale korunka ke

korunce... znáte to. A Norm rozhodně neměl v úmyslu

si to zrovna teď pohnojit.

Podle toho redaktora z rozhlasu je právě deset minut

po osmé. Norm potřeboval vypadnout z domunejpoz

ději do osmi dvaceti. No, přesněji řečeno, jeho rodičepo

třebovali, aby on vypadl z domu nejpozději do osmi

dvaceti. Kdyby to nechali na něm samotném, vyrážel by

tak zhruba půl minuty před začátkem vyučování. Možná

i pozdějc, kdyby na první hodinu zrovna vyšla matika.

19


Přežvykoval plnou pusou ty levné supermarketové cereálie. Něco není úplně v pořádku. Něco je dneska jinak než obyčejně. Jenže co? Nemohl na to pořád přijít.

„Prosím, Briane? Copak chceš?“ ozval se táta.

Norm se otočil jako na obrtlíku a uviděl, že jeho prostřední bráška má ruku ve vzduchu, jako kdyby už byl ve škole. Podle všeho taky nemá ani v nejmenším chuťohrozit svoje kapesné.

„Kde je máma?“

Tak tohle to je, napadlo Norma. Není tady máma.

Jasně, on věděl, že je něco jinak!

„Máma je v práci,“ odpověděl otec.

V práci? pomyslel si Norm. Odkdy máma pracuje? Taky mohla krucitrdlo něco říct!

„Oni jí totiž zavolali až včera pozdě večer.“

„A kdo?“ chtěl vědět Brian.

„Jedna její kamarádka, co má ve městě kavárnu.“

Norm úžasem strnul. Jeho máma že má kamarádky? Jemu se taky nic neřekne!

„To jako Plná Pusa Pochoutek?“ zeptal se Dave, ani se neobtěžoval zvednout ruku.

Táta přikývl. 20


„Boží!“ zhodnotil to Dave. „To určitě dostaneme dortíky zadara, ne?“

„Uvidíme, jak to proběhne,“ zasmál se táta. „Někdo jim onemocněl a ona se zatím jenom zaučuje místo něj.“

„Když jsme u toho učení...“ prohlásil Brian, zvedl se od stolu a vyrazil ke dveřím.

„Hodný kluk,“ pochválil ho táta.

„Zrůdičko,“ ucedil pod fousy Norm a díval se, jak nejdřív Brian a potom i Dave mizí do schodů, jdou si vyčistit zuby a nachystat se do školy.

„Takže?“ prohodil táta, jakmile byli sami.

„Takže co?“ zeptal se Norm.

„Takže co si myslíš?“

„O čem, tati?“

„O tom, že máma pracuje.“

„Jo o tomhle,“ pochopil Norm. „To je fakt paráda, tati. Naprostá paráda.“

„Čirou náhodou máš pravdu, Normane. Vážně je to paráda. Za něco si přece musí kupovat všechny ty krámy z televize!“

21


Najednou otec nakrčil nos, zvedl džbánek s mlékem a párkrát k němu začichal. „Zdá se mi to, anebo to zkyslo?“

Kamaráde, to asi nebude mlíkem, pomyslel si Norm – a v duchu si poznamenal, že než vyrazí do školy, musí si tu nohu umýt ještě jednou. 22


KAPITOLA 3

Jednou z věcí, které byly na jejich přestěhování docela

dobré... no, upřímně řečeno vlastně jedinou dobrou

věcí na tom podle Norma bylo to, že aspoň

nemusel měnit školu. Kdyby ho po

stihlo ještě tohle ke všemu tomu

ostatnímu – že teď má pokoj

velký jako poštovní známka, že

dům má stěny jako z papíru

a jenom jediný záchod a tak

dále a dále –, no, to by na

něj bylo fakt moc. Ne že

by měl školu nějak extra

rád. Po pravdě řečeno, to

ani trochu. Ale aspoň to

znamená, že dál chodí do

stejné školy jako jehonej

lepší kámoš Mikey.

23


„Jedeš pozdě,“ povídá Mikey. Když Norm konečně objel na kole roh, on už čekal na konci cesty u jejich domu.

„To říkáš vždycky,“ upozornil ho Norm, zpomalil a pak zastavil.

„To protože vždycky jezdíš pozdě.“

Svatá pravda, pomyslel si Norm. Opravdu vždycky jezdím pozdě. „Já za to nemůžu.“

Mikey se zašklíbil. „A kdo za to jako může?“

„Copak to není naprosto jasný?“

„Není,“ povídá Mikey.

„Můžou za to táta s mámou!“ pohoršil se Norm.„Protože se přestěhovali o kus dál!“

„Aha, takhle, už chápu,“ přikývl Mikey. „A nenapadlo tě vzít si na to o trošičku víc času?“

Norm se zasmál. „Dobrej frk, Mikey.“

„Cože?“ na to Mikey a pořád se tvářil naprosto vážně.

„To si děláš srandu, řekni, že jo?“ povídá Norm.„Nemůžeš po mně doopravdy chtít, abych vstával dřív jenom proto, že to mám o kus dál do školy, že ne?“

„Mnooo, vlastně...“

„Tys to tak myslel, co?“ zděsil se Norm. „Na čí straně krucitrdlo vlastně jseš, Mikey?“

Mikey měl dost rozumu, aby se s Normem nehádal, když má takovouhle náladu. A takovouhle náladu má Norm v poslední době nastavenou prakticky natvrdo. A kromě toho přijdou ještě o něco později, pokudokamžitě nepohnou kostrou. 24


„Jedeme,“ řekl Mikey a vyrazil na ulici.

Norm zavrtěl hlavou a jel za ním.

Pár minut jeli mlčky – Mikey se snažil dostat do školy včas, Norma se zase poněkud dotklo, že měl Mikey tu drzost navrhovat, aby se dřív vyvalil z postele. Ale tyhle záchvaty mlčení jim nikdy nevydržely nějak extra dlouho a ani ten poslední nebyl výjimkou.

„Co máme první hodinu?“ zajímal se Norm.

„Chceš říct, že to nevíš?“

„Jenom tě zkouším,“ na to Norm.

„Cože?“

„Krucitrdlo, jasně, že to nevím, Mikey! Proč si myslíš, že se na ten poblbanej předmět asi ptám?“

„No jo, jasně,“ přikývl Mikey. „Zeměpis.“

Norm si vzdychl. „Nechápu, k čemu to je.“

„K čemu co je?“

„Zeměpis.“

Mikey se zařadil, jel vedle něj a střelil po němpohledem. „Ty nechápeš, k čemu je zeměpis?“

„Je děsně nudnej.“

25


„To teda není, Norme. Například já mám na iPadutotálně geniální apku a ta...“

Norm okamžitě dupl na brzdy a zastavil. Mikeyzpomalil civilizovaněji, pak to otočil a vrátil se po ulici k němu.

„Co se děje?“ zeptal se a najednou to zněloznepokojeně.

„Na iPadu?“

„Jo tak,“ uvědomil si Mi - key. „Eee...“

„Ty máš iPad? Opravdovej iPad?“

„Já ti to chtěl povědět, Norme,“ vysvětloval Mikey zkroušeně. „Čestný.“

„Vážně?“

Mikey přikývl.

„Nojo, tak teď užnemusíš, co, Mikey?“

Normovi bylo naprosto jasné, že Mikey v první řadě nemá vůbec žádnou povinnost mu něco oznamovat. Není na to žádný zákon a nic. Proč by mu vlastně měl Mikey oznamovat, že má iPad, jenom protože jsounejlepší kamarádi? Když nechce, tak nemusí. Norm to dobře věděl. Jenže Mikey zase dobře ví, že jejich rodina má poslední dobou trochu hluboko do kapsy a žeNormův táta zrovna nemá práci. No a právě proto to Nor- 26


movi zatím nepověděl. Samozřejmě, chystal se na to.

Chtěl to udělat ve vhodné chvíli. I když pámbu ví, jak

taková vhodná chvíle vypadá.

„Já ho jenom tak nedostal, Norme,“ vysvětloval Mikey. „Nebyl to dárek!“

Norm pokrčil rameny. „Nojo, no.“

„Musel jsem na to vydat něco z vlastních peněz!“

Ale Norm už neposlouchal. Šlo mu to jedním uchem tam a druhým hned zase ven. Mikey mohl klidně mluvit bulharsky, aspoň co se jeho týkalo... a co jemu sešlo. Dokázal myslet na jednu jedinou věc: že Mikey má iPad a on ne. A to není jenom nefér... to je děsně moc nefér.

„Měli bysme pohnout,“ prohlásil Mikey a zase vyrazil.

Norm neřekl nic, ale jel za ním.

27


Tentokrát mlčení vydrželo o něco déle. A tentokrát ho nakonec přerušil Mikey.

„Co jsi dostal za úkol z matiky, Norme?“

„Cože?“

„Co jsi dostal za úkol z matiky?“ zopakoval Mikey.

Norm nad tím chvíli seriózně uvažoval. „Nic.“

„Nic?“ divil se Mikey. „Nic jako ‚nula‘?“

„Nic jako ‚neudělal jsem ho‘,“ vysvětlil Norm.

„Aha, takhle,“ pochopil Mikey. „Proč ne?“

„Se mi nechtělo.“

„Tobě se nechtělo?“

utrhl se na něj Norm.

„Dobrý, klídek,“ konejšil ho kamarád. „Mrzí mě, že jsem se ptal!“

„To mě taky,“ zasupěl Norm.

„A co budeš dělat?“ vyzvídal Mikey.

„Nemám páru,“ odpověděl Norm. „Moc toho dělatnemůžu, no ne? Už jsme tady!“

Sotva to dořekl, už s Mikeym zabočili ke vchodu do školy a ozvalo se první zvonění.

„Ale ona bude zuřit,“ připomněl Mikey. 28


„Kdo, Marge?“

Mikey přikývl.

„Ne že by k tomu potřebovala moc,“ povídá Norm. „Ta už vždycky přijde předzuřená.“

Mikey se rozesmál. „Nojo, ale stejně bych nechtěl být ve tvý kůži, Norme.“

„Jo, to bys asi nechtěl,“ souhlasil Norm. „Hlavně ne v kůži na noze,“ dodal, protože si najednou rozpomněl, do čeho to ani ne před hodinou šlápl.

29




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist