načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět podle Norma: Může potřebovat restart -- Může potřebovat restart – Jonathan Meres

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Svět podle Norma: Může potřebovat restart -- Může potřebovat restart
-11%
sleva

Elektronická kniha: Svět podle Norma: Může potřebovat restart
Autor: Jonathan Meres
Podnázev: Může potřebovat restart

Proč jenom musel Norm usnout rovnou na hodině dějepisu? A když už za to dostal jako trest domácí cvičení, proč ho neudělal? A když už ho neudělal, proč místo toho nešel jezdit na kole? Samé záhady, ale aspoň na tu poslední je jasná odpověď: ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139 Kč 124
+
-
4,1
bo za nákup

hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3% 60%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 199
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7674-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Proč jenom musel Norm usnout rovnou na hodině dějepisu? A když už za to dostal jako trest domácí cvičení, proč ho neudělal? A když už ho neudělal, proč místo toho nešel jezdit na kole? Samé záhady, ale aspoň na tu poslední je jasná odpověď: Norm nemůže jít jezdit na kole. Proč? Protože mu to kolo UKRADLI, proto! Katastrofa, říkáte? Jenže ono to je ještě horší. Celé se to totiž zamotalo tak, že kvůli té krádeži kola musel Norm slíbit, že půjde hrát fotbal... ačkoli tu poblbanou hru to-tál-ně nesnáší, krucitrdlo! Šesté pokračování humorných příhod třináctiletého kluka Norma. Co všechno způsobila kráždež kola. Pro starší děti.

Popis nakladatele

Proč jenom musel Norm usnout rovnou na hodině dějepisu? A když už za to dostal jako trest domácí cvičení, proč ho neudělal? A když už ho neudělal, proč místo toho nešel jezdit na kole?.

Samé záhady, ale aspoň na tu poslední je jasná odpověď: Norm nemůže jít jezdit na kole. Proč? Protože mu to kolo UKRADLI, proto!

Katastrofa, říkáte? Jenže ono to je ještě horší. Celé se to totiž zamotalo tak, že kvůli té krádeži kola musel Norm slíbit, že půjde hrát fotbal… ačkoli tu poblbanou hru to-tál-ně nesnáší, krucitrdlo!

SVĚT PODLE NORMA je prudce srandovní knižní série o klukovi, proti kterému se patrně spikl celý svět. Určitě se zalíbí všem, kdo mají rádi „malého poseroutku“ od Jeffa Kinneyho.

Kniha je určena pro děti a mládež od jedenácti let, které jistě zaujmou i černobílé obrázky perfektně ztvárňující řadu humorných situací.

Jonathan Meres je anglický herec a autor knížek pro děti, kterému jeho série vtipných a trefných příběhů o Normovi získala spoustu ocenění a chvály a hlavně hodně čtenářů. V češtině již vyšlo předchozích pět dílů: Může obsahovat ořechy , Může způsobit podráždění , Může vyvolat plynatost , Může vyžadovat baterie a Může být nakažlivé .

Zařazeno v kategoriích
Jonathan Meres - další tituly autora:
 (e-book)
Svět podle Norma: Musí se prát odděleně Svět podle Norma: Musí se prát odděleně
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Richard Podaný


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2017

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2014 Jonathan Meres

Illustrations © 2014 Donough O’Malley

All rights reserved.

Z anglického originálu The World of Norm: May Need Rebooting

(Published by Orchard Books, London, 2014)

přeložil © 2017 Richard Podaný

Redakce textu: Jiří Pacek

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-927-5 (pdf)


Věnuji Normě


KAPITOLA 1

Že ho čeká den blbec, to si Norm uvědomil, když se probudil a zjistil, že je uprostřed Velké francouzské revoluce.

„Normane?“ ozval se zvláštně povědomý hlas.

Co to? pomyslel si Norm zpitoměle. Co se děje?

Že by usnul před telkou? A pokud ano, kde je to poblbané dálkové ovládání? Protože na beton někde musejí dávat něco lepšího!

7


„Nespal jsi, viď že ne?“ řekl ten hlas.

Ozval se smích. Norm se rozhlédl a uviděl, jak se kolem něj vlní celé moře utlemených tváří. A najednou přesně věděl, co se děje. Opravdu usnul. Jenže ne před telkou. Usnul rovnou ve třídě! Pak se krucitrdlo není co divit, že mu ten hlas byl tak povědomý. Byl to hlas jeho učitelky dějepisu, slečny Rogersové!

„Ponocovali jsme, Normane?“

„Cože?“ zazíval Norm.

„Promiňte,“ na to slečna Rogersová.

„Za co?“ podivil se Norm.

„Ty máš říct promiňte, a ne cože!“

„A jo tak. Se omlouvám,“ vyhověl jí Norm.

„Takže, ponocoval jsi?“

„Eee. Jo, tak něco,“ odpověděl Norm.

„Výborně, to ráda slyším,“ řekla učitelka.

Norm z toho byl pořád víc perplex. 8


A to byl docela perplex už na začátku. „Cože? Teda chci říct, promiňte?“

„Bylo by nesmírně nepříjemné si myslet, že jsi usnul kvůli mému výkladu.“

„Ne, ne, to samozřejmě ne, slečno Rogersová,“ pospíšil si Norm.

Další smích. Ale Norm shodou okolností včera opravdu docela ponocoval – a většinu toho dlouhého večera strávil googlením potenciálních nových kol, protože jeho nynější kolo dostalo docela zabrat. Jak se má kdy v životě stát mistrem světa v horských kolech, když jezdí na takovém vraku? A přitom není ani ta nejmenší šance, že by mu rodiče, ti držgrešlové, koupili nové kolo. Aspoň tedy pokud jeho táta nesežene místo a jeho máma nezačne pracovat víc než těch pět minut týdně v té poblbané cukrárně. Aipotom by nejspíš rozházeli všechny peníze za poblbané jídlo a šaty a elektřinu a podobné nesmysly, a ještě by tvrdili, že je to důležitější. To je tak děsně nefér.

9


„A copak jsi dělal?“ zajímala se slečna Rogersová.

Norm pokrčil rameny. „Prostě jsem se zamyslel.“

„Já se ptala, co jsi dělal včera večer,“ upřesnila učitelka. „I když... chci to vůbec vědět?“

Norm se nad tím na chvíli zadumal. Jak má asi on vědět, jestli jeho učitelka chce vědět, co dělal včera večer, anebo to vědět nechce? Za koho ho má, za nějakého paranorma s věšteckýma schopnostma nebo co?

„Tak co, Normane?“

„Koukal jsem se po kolech,“ ucedil Norm.

„Je trhlej,“ zasmál se někdo zezadu.

Norm se otočil a uviděl, jak se na něj kření Connor Wright, kapitán fotbalového týmu.

„A to bylo co?“ zeptal se.

„Ále nic.“

„Na koukání na kola není nic trhlýho,“ zpražil ho Norm.

„Jak je libo,“ mávl rukou Connor.

„Je to lepší než poblbanej fotbal,“ ucedil Norm.

„Jako myslíš?“

„Jo, to teda jako myslím.“

„Ale jenom proto, že jsi na fotbal levej,“ posmíval se Connor. 10


„Nejsem levej,“ namítl Norm. „Náhodou jsem dobrej.“

„Fakt?“

„Jo, fakt. Jenom ho nechci hrát, tak je to.“

„A dost, oba dva toho nechte,“ rozhodla slečna Rogersová.

Norm si vzdychl. Věděl, že Connor Wright má pravdu. Opravdu je na fotbal levák. Ale Connor Wright nemá pravdu docela. Tím pravým důvodem, proč se Norm rozhodl nehrát fotbal, bylo to, že fotbal nesnášel, a nesnášel ho nejvíc ze všeho. No, vlastně kromě procházek. A kromě toho, že bydlí v pitomém mrňavém domku se stěnami z papíru a jenom s jedním záchodem. Taky vlastně víc nesnáší i většinu zeleniny. Ale kromě těch věcí Norm nesnáší skoro nejvíc ze všeho fotbal.

„Otevři si prosím žákovskou knížku.“

Otevři? Knížku? Takže ne všichni, jenom on? Ne, to jsem asi jen špatně slyšel, řekl si v duchu Norm. Rozhlédl se po třídě, ale nikdo jiný se ani nepohnul.

„Tak bude to, Normane?“ pobídla ho učitelka.

Norm se zašklíbil. „Jenom já?“

11


Slečna Rogersová přikývla. „Jenom ty.“

„Ale...“

„Nikoho jiného jsem spát neviděla, ty snad ano?“

„Dejte jim chvíli času,“ utrousil pod fousy Norm.

„Ale podívejme. To je nemilé,“ ohodnotila to pedagožka.

„Co je nemilé?“

„Inu, to, že sis tím právě zdvojnásobil to cvičení, co dostaneš za trest.“

Norm slyšel jednotlivá slova, ale trvalo mu několik vteřin, než úplně pochopil, co znamenají.

„Cvičení za trest?“

„Ovšemže,“ potvrdila slečna Rogersová. „Co jsi čekal?“

Norm se už už chystal něco říct... ale pak se zarazil a zase zavřel pusu. Je jasné, že učitelka si to už nerozmyslí. Takže nic nemůže vylepšit. Mohl by to leda tak zhoršit. Jako vždycky, krucitrdlo. 12


KAPITOLA 2

„Ty jsi usnul?“ řekl Mikey s naprosto nevěřícným výrazem.

„Ano, Mikey, usnul jsem.“

„Jako doopravdy usnul?“

Norm si vzdychl. „Ano, Mikey, jako doopravdy usnul.“

„Při dějáku?“ upřesnil to Mikey, jako kdyby to bylo v něčem horší než usnout při matice nebo při zeměpise.

„Ano, Mikey,“ odpovídal trpělivě, ale s pocitem čím dál větší bezmoci Norm. „Při dějáku.“

„No ty kráso.“

Ježíšku na dějepisným křížku, pomyslel si Norm. Mikey to předkládá, jako kdybych se nejdřív

13


oblíknul do pyžama, krucitrdlo, ne jako když jsem prostě jenom na chvilku zadřímal.

„Já přece nechtěl, Mikey!“

„No to teda doufám.“

Norm se na svého nejlepšího kamaráda podíval. „Copak ty jsi nikdy na chvíli neusnul?“

Mikey se zatvářil nechápavě. „Jako myslíš ve škole?“

Norm si znovu vzdychl. „Ne, myslím jako jestli vůbec usnul.“

„Cože?“

„No samozřejmě že myslím v tý poblbaný škole, ty bramboro!“

„Jo tak,“ přikývl Mikey. „Eee, to ne. To asi ne.“

Jak jinak, pomyslel si Norm. Vážně hloupá otázka. Mikey by něco takového nikdy neudělal, no ne? Na to se až moc snaží zvedat pilně tu pazouru a odpovídat správně na každou otázku! Samozřejmě za to sám Mikey nemůže, že je ve všem o ten kousínek lepší než Norm. To Norm věděl. Ale i tak je to krucitrdlo dost pruda. Co se Norma týkalo, utěšovalo ho jedině to, že teď už jsou na druhém stupni, takže s Mikeym moc často nemívají společné hodiny. Skoro na všechny předměty chodí každý do jiné třídy. Vlastně se najdou dny, kdy se potkají jenom o polední přestávce, když spolu chodí kolem hřiště a povídají si. Což je ostatně přesně to, co dělají zrovna teď. 14


„A jak to?“ zeptal se Mikey po chvíli.

„Jak to co?“ nechápal Norm.

„Že jsi usnul.“

Norm se na něj znovu podíval. Na někoho, kdo má mít vcelku slušnou inteligenci, teda někdy klade dost idiotské otázky.

„Jak to, že jsem usnul?“

Mikey přikývl.

„Tak to, že jsem byl unavenej, Mikey! Proč bys asi řek, že jsem usnul?“

„No tak jasně, že to muselo být proto, Norme,“ povídá Mikey. „Já chtěl vědět proč.“

„Proč jsem byl unavenej?“

„Jo.“

„Protože večer před tím jsem šel spát hodně pozdě.“

„Ano, ale proč?“ dorážel dál Mikey.

Ježíšku na vyptávacím křížku, řekl si Norm. To se Mikey snaží překonat světový rekord v protivnosti, anebo co? Protože jestli je to tak, vzal to za správný konec.

„Když už to musíš vědět, tak jsem si prohlížel kola.“

Mikey se zatvářil nechápavě. „V obchodě?“

„NA IPADU, TY MAMLASI!“

15


„No dobře, dobře,“ snažil se Mikey. „Nemusíš hned křičet, Norme.“

Norm se v tu chvíli začal cítit provinile. Mikey za to přece nemůže, že on usnul při vyučování, právě tak jako nemůže za to, že je ve všem o tu trošku lepší než Norm. Ale stejně je to otrava, muset mu to vysvětlovat. Něco jako povídat si s některým z mladších brášků.

„Promiň, Mikey.“

„V pohodě. No a... našel jsi nějaký, co se ti líbilo?“

Norm chvilku přemýšlel. Jestli viděl nějaké kolo, co se mu líbilo? No to si krucitrdlo pište, že jo! Ale než stačil odpovědět, něco ho praštilo mezi oči tak silně, až si připadal, jako kdyby ho slon plácnul do obličeje chobotem. Jasně, ne že by ho někdy předtím nějaký slon plácnul do obličeje chobotem, ale představoval si, že nějaké takové by to bylo, kdyby se to stalo. Byl rád, že se udržel na nohou, a nezmohl se ani na slovo. 16


„TO BYL GÓL!“ zahulákal někdo. „Jsi dobrej, Norme?“ zeptal se Mikey. „Huh? Co?“ odpověděl Norm. „Co se stalo?“ „To bylo boží!“ Norm se otočil a uviděl, že k němu běží Connor

Wright. „Co že to bylo?“

Connor Wright se rozesmál. „Jak to

myslíš, co to bylo? To byla ta nejskvě

lejší hlavička, jakou jsem kdy viděl!“

Hlavička? pomyslel si Norm. „Brankář si ani neškrt!“ Norm sebou najednou cukl. Tak tohle ho praštilo. Míč!

A nejen to, dokonce se zdá, že se mu podařilo dát gól!

„Já myslel, že si děláš legraci,“ pokračoval Connor

Wright.

„O čem mluvíš?“ zeptal se Norm, i když moc dobře

věděl, co tím Connor myslí. Jenže to, co řekl před ne

dávnem, totiž že fotbal ne

hraje schválně, byly jenom

kydy. Prohlásil to jenom

proto, aby ho umlčel. Ale to

teď v žádném případě ne

přizná.

„Myslím jak jsi říkal, že

hraješ fotbal fakt dobře.“

Norm pokrčil rameny. „Jo

tohle... no, víš...“

17


Connor Wright si ho chvíli podezřívavě prohlížel.

„Udělal jsi to záměrně, že jo?“

„Záměrně co?“ chtěl vědět Norm.

„Tu hlavičku.“

„Jasně že jo,“ odpověděl Norm suverénně. „Co blbneš,

myslíš si snad, že mě ten balón jenom trefil, nebo co?“

„Ne, já jenom...“

„Co jenom?“

„Nic,“ povídá Connor

Wright.

„To je dobře,“ přikývl

Norm. „A teď promiň, ale

snažíme se tu s kámošem

o konverzaci.“

Connor Wright nejevil žádný sklon

odejít.

„Tak co je?“ pobídl ho Norm. „Buď

hodnej kluk a běž si zase pěkně hrát.“

Connor se už chystal odejít, ale zase se

zastavil. „Kdybys někdy dostal chuť si

čutnout...“

„Jo, jasně, dám vědět,“ slíbil Norm.

Pak se s Mikeym dívali, jak si to Con

nor Wright štráduje pryč.

„Můžu se tě na něco zeptat, Norme?“

Norm pokrčil rameny. „Cávím, Mikey.

Můžeš?“


„Co tohle mělo bejt?“ „Co mělo bejt co?“ „Ty jsi nechtěl ten míč odehrát, že ne?“ „To myslíš vážně?“ Mikey přikývl. „Jestli jsem ten míč chtěl odehrát?“ Mikey znovu přikývl. „Mikey?“ „Jo?“ povídá Mikey. „To už je větší šance, že zahodím čerstvou pizzu, než

že bych hlavičkoval při fotbale!“

„Cože?“

„No jasně, krucitrdlo, jasně že

jsem ho nechtěl odehrát! Náhodou

mě trefil!“

„To jsem si myslel,“ přikývl Mikey.

„Tak k čemu ty poblbaný otázky?“

„Ani nevím,“ na to Mikey. „Jenom

jsem si to ověřoval.“

„Jelito jedno,“ ohodnotil to Norm,

načež zazvonění ohlásilo konec pře

stávky na oběd a začátek odpoledního vyučování.

19


KAPITOLA 3

„Cítíš se dobře, Norme?“ zeptal se Mikey, když se na hřišti po škole dočkal svého kamaráda a mohli spolu pěšky vyrazit k přístřešku pro kola.

„Cože?“ na to Norm. „Proč bych neměl?“

„Myslím po tý boží ‚hlavičce‘,“ vysvětlil Mikey a k tomu slovu udělal prsty uvozovky.

„Pšššt!“ sykl Norm a opatrně se rozhlížel. Nevadilo mu, když Mikey ví o tom, že ten gól byla naprostá a totální náhoda, ale nechtěl, aby se to dozvěděl kdokoli další – a zvlášť Connor Wright. Ale ono moc nehrozilo, 20


že by to někdo slyšel, ať už Connor, anebo vůbec kdokoli. Pro dnešek škola skončila. Děti se hrnuly z hlavního vchodu jako proud čilých mravenečků, všichni si povídali a smáli se na celé kolo.

„Ale musíš uznat, že to byla docela prča,“ uculil se Mikey.

„Prča?“

Mikey přikývl.

„Tobě to připadá jako prča, když někoho majzne do palice poblbanej fotbalovej míč?“

Mikey se přestal křenit a najednou nasadil pokornější výraz. „Mno... totiž...“

„Já ti řeknu, co je prča, Mikey,“ nabídl se Norm.

„A co?“

Norm chvíli přemýšlel. Ale nic ani vzdáleně prčézního ho nenapadalo. To je tak děsně protivné.

21


„Pak ti to řeknu.“

„Kdy pak?“ chtěl vědět Mikey.

Norm si vzdychl. „Jak to myslíš, kdy pak? Já nevím, kdy to bude, ty moulo!“

Nějakou chvíli šli v mrazivém tichu.

„Promiň, Norme,“ povídá potom Mikey.

Norm pokrčil rameny. „To je dobrý.“

„Vážně?“

Pokrčil rameny znovu. „Asi že jo.“

Mikey vypadal na to, že se mu hned ulevilo. „Nešel by sis pak zajezdit?“

Norm se rozesmál. Jestli by si pak nešel zajezdit? Co je zas tohle za hloupou otázku? On si kdykoli chce jít zajezdit! Kdyby mu to rodiče dovolili, seděl by na kole čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů týdně. I víc, kdyby to šlo.

„Takže to můžu brát, jako že jo?“ zeptal se Mikey.

„Co bys asi řek, Mikey?“

„Paráda,“ přikývl jeho kamarád. „Tak já si jenom udělám úkoly a stavím se pro tebe.“

Norm zaskučel.

„Co je?“ zeptal se Mikey.

„To mi připomnělo...“

„Co?“ 22


„Že mám to cvíčo za trest.“

„Za co?“ zeptal se Mikey. „Za to, jak jsi usnul při dějepisu?“

Norm přikývl.

„A co máš udělat, Norme?“

No jo, vlastně dobrá otázka, řekl si Norm. Co já to vůbec mám udělat? Byla to nějaká tak nudná věc, že jsem málem usnul znovu, jenom než jsem si to napsal!

„Něco o nějakejch králích a královnách a tak. Fakt nevím jistě.“

„A co s nima jako?“

„Nevím, Mikey, jasný?“ odsekl Norm nakvašeně.

„No dobře,“ na to Mikey. „Jenom se ptám.“

„Momentíček,“ napadlo Norma. „Kdy mám příště děják?“

Mikey se zašklebil. „Nemám páru.“

„Já se neptal tebe, Mikey,“ vysvětlil Norm. „Mluvil jsem k sobě samotnýmu.“

Mikey se zatvářil ustaraně. „A víš určitě, že jsi v pořádku, Norme?“

„JOOO!“ vybafl Norm a švihl pěstí ve vzduchu.

„Co je?“ zděsil se Mikey a teď vypadal ještě ustaraněji.

„Zítra je středa, co?“

„Správně.“

„Tak to děják nemám!“ řekl Norm.

„Což znamená...“

„Že dneska večer na to kolo můžu!“ zajásal Norm.

23


„Paráda!“ souhlasil Mikey.

Norm se usmál. I když dostal ten trest a pak ještě do hlavy míčem, najednou se tenhle den o hodně vylepšil. A něco takového nemůže prohlásit moc často.

Norm se pořád ještě usmíval, i když s Mikeym obešli roh a uviděli, že v přístřešku pro kola zbylo jenom jedno kolo. A ne to jeho.

„No to je ohromně vtipný, Mikey,“ prohlásil Norm.

„Co jako?“ zajímal se Mikey a odemykal si kolo.

„Kde je?“

„Kdo kde je?“ zeptal se Mikey jako nevinnost sama.

„Kdo kde je?“ napodobil ho Norm. „Moje kolo asi, ne?“

Mikey pokrčil rameny. „Mě se neptej.“

„Ale no tak, Mikey, dost těch fórků. Kam jsi ho schoval?“ 24


„Proč bych ti schovával kolo?“ na

mítl Mikey.

Norm začínal mít hodně nepříjemný

pocit. A ne takový ten, jako když se

přejíte pizzy a musíte upalovat na zá

chod. Tohle byl nepříjemný pocit

v úplně jiné váhové kategorii.

„No vážně, Norme, já nemám ani

páru, kde to tvoje kolo je.“

Norm se na něj upřeně zadíval. Začínalo to vypadat, že vážně mluví pravdu. A vlastně se dá říct, že Mikey za celé ty roky, co se znají, na něj nikdy nevybalil jediný fórek nebo recesistický žertík. Tak proč by s tím začínal teď?

„Takže to znamená...“

Mikey přikývl. „Že ti ho ukradli.“

Norm na chvilku ztratil řeč. Ale nesešlo na tom. I kdyby dokázal mluvit, nevěděl by, co má říct. Přišel o kolo. Někdo mu ho sebral. Jeho kolo, krucitrdlo! Je úplně jedno, že to kolo bylo skoro vrak. Byl to jeho skoro vrak! Nebyl to skoro vrak někoho jiného!

„Já to nechápu,“ povídá Mikey. „Někdo musel znát kombinaci.“

Norm neodpověděl.

„Hele, zamknul sis to, že jo, Norme?“

25


Ale Norm pořád neodpovídal. Připadal si, jako kdyby

si právě naběhnul v plné rychlosti do cihlové zdi. Nahý.

A jako kdyby se na to koukala celá škola.

26


KAPITOLA 4

„Kdo je tam?“ křikl Normův táta znepokojeně z kuchyně, když se s prásknutím zavřely domovní dveře. Ne že by si tedy Norm všiml, že to zní znepokojeně. Jenže on byl tak zaměstnaný nedávnými událostmi, že by si ničeho nevšiml, ani kdyby dům hořel a táta se ho pokoušel hasit zahradní konví.

„To jsi ty, Normane?“

„Jo,“ oznámil Norm a vplížil se do kuchyně tempem plže v depresi.

„Díkybohu,“ řekl táta a podíval se na něj přes noviny.

„Cože?“ zeptal se Norm.

27


Jeho otec se zazubil. „No,

měl jsem přece nachystat

něco ke svačině, no ne?“

Norm se zaškaredil. Ani

v té nejlepší formě se

naprosto nestaral o to, co

jeho táta má nebo nemá

dělat... natožpak teď.

„Jdeš nějak pozdě, ne?“ utrousil

táta a letmo se podíval na nástěnné hodiny.

„Šel jsem pěšky,“ zafuněl Norm.

„Ty jsi šel pěšky?“ zděsil se jeho rodič, jako kdyby mu

Norm právě oznámil, že se hodlá věnovat vyšívání.

„Musel jsem,“ zadrmolil Norm.

„Ty jsi musel?“

Norm přikývl.

„A není ti něco, synku?“

Norm mlčel.

„Normane?“ nedal se táta. „Co je? Stalo

se ti něco?“

Norm přikývl.

„A co?“ zajímal se táta. „Tak povíš mi

už, co se vlastně stalo, anebo budu

muset hádat?“

Norm si vzdychl. Na nějaké připitomělé

hry na hádanky není čas. „Šlohli mi kolo.“

Otec odložil noviny. „Cos to řekl?“

28


„Že mi lohli kolo.“

„Lohli?“

„Mjo.“

„Jako ukradli?“ ujišťoval se táta.

„Jo, ukradli,“ potvrdil Norm.

„To si děláš legraci, ne?“ povídá táta.

Legraci? Řekl si v duchu Norm. Legraci? Jak dlouho ho táta zná? Snad by už měl vědět, že jsou určité věci, o kterých on prostě nežertuje, ne? A že krádež kola je jedna z nich.

„Kdy?“ zeptal se táta.

„Já nevím, tati, já u něj v tu dobu nebyl.“

„Nech si laskavě to chytračení, Normane,“ zpražil ho otec a ta žilka na spánku mu zase začala nabíhat – jasné

znamení toho, že mu začínají

ujíždět nervy. Ne že by si toho

Norm všiml.

Zvenčí se najednou ozval ně

jaký hluk. Norm uslyšel dobře

známé zvuky, které vydávají jeho

bratři: pištění a brebentění jako

od párku papoušků. A k tomu

máma vydávala nějaké zvuky, kterými se je marně snažila udržet na uzdě.

„Ahoj kluci,“ pozdravil táta, když chvilku nato Brian a Dave následovaní psem Johnem vtrhli do kuchyně jako velká voda. „Jak bylo ve škole?“

29


„Bezva!“ řekl Dave.

„Šlo to,“ dodal Brian.

„Haf,“ doplnil to John.

„Co je ke sváče, tati?“ zeptal se Dave.

„No jasně, co je ke sváče, tati?“ přidala se ironicky máma, jen co se ukázala ve dveřích.

„Eee...,“ začal táta.

Máma si vzdychla. „Neseděl jsi tady celý den a nečetl sis jenom noviny, viď že ne?“

„Mno, totiž...,“ snažil se otec. „V podstatě...“

„V podstatě jsi neměl udělat nic jiného, než mít nachystanou svačinu, až se vrátíme!“

„Já vím, ale...“

„Tak proč není nachystaná?“

„No, jaksi...“

„Nic lepšího jsi přece na práci neměl!“ prohlásila máma.

Ježíšku na svačinovým křížku! pomyslel si Norm. Je to jenom jeho dojem, anebo se celý svět totálně zcvoknul? On je tady až po uši v naprosto drtivé osobní krizi, a přitom všechny 30




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.