načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět podle Norma: Musí se prát odděleně – Jonathan Meres

Svět podle Norma: Musí se prát odděleně
-11%
sleva

Elektronická kniha: Svět podle Norma: Musí se prát odděleně
Autor: Jonathan Meres

– Myslíte si, že když vás ráno vytrhne ze sladkých snů budík, je to děs? Tak to vás asi ještě nevzbudil zvuk z vedlejšího pokoje, který nejvíc ze všeho připomíná sloní pšouk!. – Ale kupodivu, i potom se váš denní program může ještě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139 Kč 124
+
-
4,1
bo za nákup

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 199
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7708-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Myslíte si, že když vás ráno vytrhne ze sladkých snů budík, je to děs? Tak to vás asi ještě nevzbudil zvuk z vedlejšího pokoje, který nejvíc ze všeho připomíná sloní pšouk!.
Ale kupodivu, i potom se váš denní program může ještě podstatně zhoršit, jako u Norma, kterého pak odvlekli na návštěvu k dokonalým bratrancům a dokonalé sestřenici, které nesnáší, a tam musel obdivovat, jaké si pořídili zbrusu nové skvělé počítačové hry, ačkoli sám má zaracha i na Xbox. 
Proč? No, kvůli jednomu takovému incidentu se psem a s koupelnou… však uvidíte sami. Ale pro Norma jsou podobné maléry ab-so-lut-ně normální, bohužel.

SVĚT PODLE NORMA je prudce srandovní knižní série o klukovi, proti kterému se patrně spikl celý svět. Určitě se zalíbí všem, kdo mají rádi „malého poseroutku“ od Jeffa Kinneyho.
Kniha je určena pro děti a mládež od jedenácti let, které jistě zaujmou i černobílé obrázky perfektně ztvárňující řadu humorných situací.

Zařazeno v kategoriích
Jonathan Meres - další tituly autora:
Svět podle Norma 3 - Může vyvolat plynatost Svět podle Norma 3
Svět podle Norma 4 - Může vyžadovat baterie Svět podle Norma 4
 (e-book)
Svět podle Norma: Může potřebovat restart -- Může potřebovat restart Svět podle Norma: Může potřebovat restart
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Richard Podaný


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2017

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2014 Jonathan Meres

Illustrations © 2014 Donough O’Malley

All rights reserved.

Z anglického originálu The World of Norm:

Must Be Washed Separately

(Published by Orchard Books, London, 2014)

přeložil © 2017 Richard Podaný

Redakce textu: Jiří Pacek

Jazyková korektura: Ludmila Böhmová

Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-708-0


Mojí rozmilé agentce Lucy.

Minus deset procent.


KAPITOLA 1

Že ho čeká den blbec, to si Norm uvědomil, když ho

vzbudily sloní větry z vedlejší místnosti. Anebo se mu

aspoň zdálo, že to tak zní, i když je fakt, že osobně

nikdy neslyšel slona prdět ve vedlejší místnosti,

a vlastně ve vůbec žádné místnosti, ale prostě si předsta

voval, že kdyby k tomu došlo, bude to znít asi takhle. Je

nomže pak si uvědomil,

že v tomhle poblbaném

domě stačí trochu moc

přibouchnout dveře,

a už to krucitrdlo zní

jako konec světa. Takže

když se nad tím Norm

zamyslel důkladně,

možná že to nebyl

sloní pšouk. Mohlo to

být prakticky cokoli.


Pokud on věděl, mohl ten pšouk vypustit jeho táta.

Nebo máma, když jsme u toho. Anebo oba přesně ve

stejnou chvíli. Možná že přesně tohle dospěláci dělají,

když jsou spolu tak děsně dlouho jako jeho rodiče. Jejich

trávicí soustavy se synchronizují a oni nakonec všecko

dělají najednou.

Norm pokrčil rameny. Co to propána dělá, že přemýšlí

o tělesných pochodech svých rodičů zrovna v tuhle čas

nou dobu v neděli? Upřímně řečeno, uvědomil si, nijak

se mi nechce přemýšlet o tělesných pochodech rodičů

v žádnou dobu, natož už předtím, než jsem se vůbec

vysoukal z postele. A už vůbec ne ještě před snídaní.

8


„Norme!“ ozval se ječivý hlas, ale odněkud z dálky

a tlumeně.

Tak to je zvláštní, řekl si v duchu Norm, zvedl se na

jednom lokti a rozhlédl se. Odkud tohle jde? Protože na

světě existuje jenom jeden člověk, který mu říká

Norme.

„Mikey? Kde to jseš?“ zajímal se Norm a lezl z postele.

„Přece tady!“ povídá ten vzdálený a tlumený hlas.

„Kde?“ divil se čím dál tím popletenější Norm.

„Tady!“

„Ježíšku na poblbaným křížku!“ naštval se Norm, do

vlekl se k oknu a odhrnul závěsy. Jenže venku nikdo

nebyl. Začínalo to být pekelně cáklé. A Norm se začínal

malinko děsit. Možná se vůbec neprobudil. Možná

pořád spí a zdá se mu

to. Jenom že, řekl si,

jestli se mi to zdá,

jak bych asi věděl,

že se mi to zdá?

„NORME!“ hulákal

Mikey. „Tady znamená

V MOBILU!“

„Huh? Cože? Kde?“

snažil se Norm.

„TADY!“

Norm se protočil na

patě a uviděl, že jeho

9


mobil leží na zemi vedle postele. Co tam dělá, jak to, že není na nočním stolku? Co přesně se tady děje? Nebo když ne přesně, tak aspoň zhruba?

„Jseš pořád tam?“ zeptal se Norm, jen co zvedl mobil a dal si ho k uchu.

„Jasně že jsem!“ rozesmál se Mikey. „Kde jinde bych asi byl?“

„Cože?“ na to Norm.

„Nejspíš jsi zase usnul a upustil jsi mobil, Norme!“

Norm se zašklebil. „Ha? Co tím jako myslíš?“

„No, povídali jsme si, ale pak jsi ty přestal. To jsem teda nevěděl, že jsem až tak nudnej!“

„Jako vážně?“ divil se Norm. „My jsme si povídali?“

„Jasně,“ potvrdil mu to Mikey. „Volal jsem ti! Ty se nepamatuješ?“

Norm chvilku přemítal. „Ne, ani že ne.“

„Opravdu?“

„Snažíš se mě vytočit, Mikey?“

„Na mou duši že ne, Norme,“ hájil se Mikey. „Proč bych to dělal?“

To má svatou pravdu, uznal Norm. Když už se Mikey o něco snaží, tak se snaží o něco slušného. Nesnaží se 10


o nějakou totální kravinu jako třeba tvrdit, že někomu volal, i když mu nevolal.

„Takže... co ty na to, mimochodem?“ zeptal se Mikey.

„Co já na co?“ chtěl vědět Norm.

„Momentíček.“

Norm stál jako zařezaný, držel mobil v ruce a čím dál víc si myslel, že se mu to vážně jenom zdá. Buď to, anebo se dnešek postupně mění v jeden z nejcáklejších dnů v jeho dosavadním životě. Což by už bylo krucitrdlo fakt co říct.

„TRÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ vyřvávalo ze druhého konce linky něco jako mlhová siréna.

„Ježíšku na uřvaným

křížku, Mikey!“ rozkřikl se

Norm. „Z toho poblbanýho

randálu mi div nevybouchla

hlava!“

Mikey se zasmál. „Je to

jenom trombon, Norme!“

11


Tak trombon? řekl si

Norm. Aha, tak tohle

to bylo. Takže nakonec

nepouštěl větry žádný

slon! Ani jeho máma

s tátou. Ani nikdo jiný.

To se jenom Mikey

pokoušel ho znovu pro

budit, protože uprostřed

hovoru zaklimbal!

„To jsem nevěděl, že

hraješ na trombon,

Mikey.“

„Taky nehraju.“

„Cože?“

„Nehraju.“

„Ale...“

„Je mámin,“ vysvětlil mu to

Mikey.

„Tvoje máma hraje na trombon?“

„Nojo.“

„To jsem netušil.“

„Je fůra věcí, co o mojí mámě nevíš, Norme.“

„Huh?“

„Je to kráčející záhada,“ řekl Mikey tajuplně.

„Fakt jo?“ povídá Norm.

„No, vlastně ani ne.“

12


Norm si vzdychl. Na tohle je moc brzy ráno. Kdyby Mikey zavolal později a ten hovor si slovo po slovu zopákli, tak možná – jenom možná – by něco začalo trochu dávat smysl. Ale ani to Norm nevěděl moc jistě.

„Takže?“ zeptal se Mikey.

„Takže co?“

„Tak chceš, anebo nechceš?“

Norm si znovu vzdychl. „Jestli chci nebo nechci co?“

„Jít jezdit!“

„Jezdit?“ zopakoval Norm. „Proč to krucitrdlo neřekneš nejdřív ze všeho?“

„Řek jsem.“

„Cože?“

„Řek jsem to rovnou. A několikrát, mimochodem.“

„No jenže já nic neslyšel.“

„To proto, že jsi zase usnul!“

„Aha, jasně.“

„Takže co...?“

„Mluvíš vůbec vážně, Mikey?“ povídá Norm. „Jestli chci jít na kolo?“

„Jasně,“ souhlasil Mikey.

„Jestli chci jít na kolo?“

„Jo.“

„No krucitrdlo, jasně že chci jít jezdit na kole, ty blboni! Co je tohle za pitomou otázku?“

13


„V kolik?“ zeptal se Mikey.

„Kolik je teď?“

„Půl.“

„Půl kolikátý?“

„Desátý.“

„Týýjo,“ vydechl Norm.

„A aby ses nemusel ptát, je neděle!“ rozesmál se Mikey.

„To jsem věděl!“ urazil se Norm. „Jsem u tebe ve tři čtvrtě.“

„Jo, ale na co?“ zajímalo Mikeyho.

„Na deset.“ 14


„Ale to je jenom...“

„Jo, já vím,“ skočil nejlepšímu kamarádovi do řeči Norm. „Takže abych pohnul. A ty si s tím nelam hlavu!“

„Tak jo,“ souhlasil Mikey. „Takže za chvíli nashle, Norme.“

„Jo, čau,“ na to Norm.

„Hele... a Norme?“

„Co je?“

„Neusneš zase, že ne?“

„Móóc vtipný, Mikey,“ odsekl Norm, ukončil hovor a už se rozhlížel po nějakých šatech, do kterých by se mohl honem nasoukat.

15


KAPITOLA 2

Norm se oblékl, jak nejrychleji to šlo – což pořád nebyla

zrovna kosmická rychlost –, a potom velice čilým kro

kem seběhl dolů po schodech. Když vám někdo málem

urazí hlavu hrou na trombon, není to možná nejlepší

začátek dne, ale zbytek bude krucitrdlo totálně parádní!

A jak by taky mohl nebýt krucitrdlo totálně parádní,

když bude jezdit na kole?

Říct, že Norm jezdí na kole

rád, to by byla těžká sla

bota. Co se jeho týkalo,

je jezdění na kole na

prosto stejně životně

důležitá věc jako jídlo,

spánek a dýchání. No,

vlastně jako jídlo a spá

nek. Dokonce i Norm

musel uznat, že dýchání

16


je ještě ofousdůležitější než jezdění na kole. Ale jenom o ten fous.

Naštěstí pro Norma byl i jeho nejlepší kámoš Mikey nadšený kolař, i když možná ne až tolik jako sám Norm. Vlastně ani zdaleka ne tolik jako Norm. Což byla tuplovaná otrava, protože Norm moc dobře věděl, že Mikey má od přírody o něco větší cyklistické nadání než on. Nebo snad i trojitá otrava, když vezmete v úvahu, že právě Norm, a ne Mikey se touží jednou stát mistrem světa v jízdě na horských kolech. A nejspíš i čtyřnásobná otrava, protože Mikey má lepší kolo! Ale nic z toho zrovna teď Norma netrápilo. Chtěl do sebe jenom co největším fofrem hodit misku čokokřupek levné supermarketové značky a pak odjet do západu slunce. Ne teda že by se slunce v dohledné době chystalo zapadat, když sotva vylezlo z peřin podobně jako Norm.

„Dobré ráno, zlato,“ řekla máma, když přisvištěl do kuchyně a zapadl ke stolu, kde už do sebe jeho mladší bratři rvali cereálie; Dave hltal levné supermarketové kukuřičné lupínky a Brian pro změnu levné supermarketové cheerios.

17


„Brýtro, mami,“ pípl Norm.

„Ale ale, to nám tu někdo po ránu jenom září spokojeností!“ řekla máma.

„Jasně, to si piš, mami!“ souhlasil Norm.

„Vážně?“ ujistila se máma dost pochybovačně.

„No krucitrdlo ab-so-lut-ně, mami!“

„Mluf flufně!“ pospíšil si Dave tolik, až poprskal celý stůl kukuřičnými lupín ky levné supermarketové značky.

„Ty mákloši,“ ucedil Norm.

„Mamiíííí!“ zakvílel Dave.

„Norm mi zrovna řek...“

„Slyšela jsem,“ na

to máma.

„Nejez s plnou

pusou, Dave!“ povídá

Brian.

Dave se zamračil. „Cože?“

„Eee, chtěl jsem říct, nemluv s plnou

pusou,“ opravil se Brian. „Samozřejmě.“

„A co je tobě do toho, Briane?“ naštval se Dave.

„Ale no tak, vy dva,“ napomenula je máma. „Prostě jezte a buďte hodní hoši.“

Norm se nenápadně pousmál. Dokonce ani hloupé řeči jeho brášků mu nezkazily náladu. Jestli vůbec něco, tak mu ji spíš zlepšily, protože ví, že je už dlouho nebude muset snášet a že za pár minutek bude škvařit pneumatiky divokou jízdou někde po lese za obchodním stře- 18


diskem. Není to sice extrémní cyk

listika, ale jak by řekl dědeček, lepší

než dostat čerstvou rybou přes tlamu.

„A čím to je, zlatíčko?“ řekla máma

s očekáváním.

„Čím je co?“

„Čím to je, že máš tak dobrou ná

ladu.“

„Ále tak...“ protáhl Norm. „Jenom

že jdu na kolo.“

Máma se zarazila a otočila se od

linky ke stolu.

„Prosím?“

„Že jdu jezdit. S Mikeym.“

„Kdy?“

„No teď,“ odpověděl Norm. „Teda jen co dojím sní

dani.“

„Aha,“ odtušila máma.

„Co je?“ řekl Norm dost

znepokojeně, protože

okamžitě vycítil, že

něco je v loji. Nebo že

se něco do loje chystá.

„Eee...“

„Copak, mami?“

zeptal se a ze všech sil

se snažil zachovat klid.

19


„Tys na to zapomněl, viď, miláčku?“

Ježíšku na snídaňovým křížku! řekl si Norm. Ale na co jsem krucitrdlo zapomněl? Nemám ani páru! Kdybych věděl, co to bylo, tak bych na to asi v první řadě nezapomněl, no ne?

„Že dneska jedeme na návštěvu.“

„Cože?“

„Na oběd k bratrancům a sestřenici.“

„COŽE?“ děsil se Norm.

„A pak jdeme na procházku.“

„COŽEEEEEEEEE?“ povídá Norm.

„Slyšels moc dobře.“

Ano. Moc dobře.

„Já nikam nejedu,“ prohlásil důrazně.

„Ale ano, zlato.“ 20


„K tomu mě nemůžeš donutit.“

„Patrně brzy zjistíš, že můžu.“

„Ale...“

„Copak?“ zeptala se máma.

„Ale já jdu na kolo s Mikeym! Je to domluvený!“

„Tak to je mi velice líto, Normane, ale budeš to muset oddomluvit.“

„To nejde!“

„Patrně brzy zjistíš, že jde.“

„Ale... ale... ale...“ prskal Norm. „Ježíšku na poblbaným křížku!“

„No tak přestaň,“ vyzvala ho máma. „Vždyť to není konec světa.“

„Patrně brzy zjistíš, že je,“ odsekl Norm.

Máma se usmála. „Vždycky je nějaká příští neděle!“

Příští neděle? To jako... to jako až za celej poblbanej týden nebo tak? Mezitím se může stát cokoli. Kvůli tomu poblbanýmu oteplování by mohlo stoupnout moře nebo tak a potom by ani krucitrdlo nebylo kde jezdit na kole! Ne že by tedy Norm žil nějak blízko u moře, ale o to teď nejde! „Zaplatím ti.“

„Prosím?“ vytřeštila se hned máma.

„Zaplatím ti,“ zopakoval Norm.

21


„A za co?“

„Když mě nebudeš nutit tam jet.“

Máma se rozesmála. „To myslíš vážně? Ty bys mi doopravdy zaplatil?“

Norm usilovně přikyvoval.

„Nemáš ani vindru,“ povídá Dave.

„Ty sklapni pec!“ sykl Norm.

„Hele, můžu tě založit, jestli chceš,“ prohlásil Brian.

„Cože?“ podivil se Norm.

„Kolik chceš?“

„Podívej, zlatíčko, je mi to líto, ale prostě jedeš s námi,“ prohlásila máma.

„Ale...“

„Už žádné ale, Normane. Jedeš. A tečka.“

„No tak to srdečný díky, mami,“ zasupěl Norm, vstal od stolu a odporoučel se z kuchyně s nejtragičtějším výrazem, jaký ovládal.

„Za copak?“

„ŽE JSI MI ZNIČILA ŽIVOT!“

„Chovej se slušně!“ napomenul ho Dave.

Ale Norm to neslyšel. Už byl v půlce cesty do schodů. 22


KAPITOLA 3

Norm skočil šipku na postel a prakticky se mu mozek

vařil vztekem a výčitkami. Dost průšvih je už to, že

nesmí jít jezdit. Ale že nesmí jít jezdit proto, že musí jet

na návštěvu k bratrancům a sestřenici? To je asi to nej

děsnější na světě. I když vlastně žádné asi, to je ta nej

děsnější věc na světě. Je to... je to barbarství. Zločin

proti lidskosti. Jsou to všechny noční můry slisované

23


v jednom paklíku. A že ho chtějí odvléct na procházku? Na to nedokáže ani pomyslet. A přesně proto se taky poctivě snažil na to nemyslet.

Zhluboka se nadechl a pak moc pomalu a velice hlučně vydechl. Bratranci. Sestřenice. Ty poblbané vzory dokonalosti. Danny, Becky a Ed. Všichni do jednoho jsou v něčem nejlepší. Nejlepší ve třídě nebo tak. Všichni excelujou ve hře na nějaký pitomý hudební nástroj, o kterém Norm ani neslyšel. Všichni pořád dělají samé dobré skutky a pečou dortíky na charitu pro chudá morčata nebo tak něco. A všichni jsou krucitrdlo ab-so-lut-ně nesnesitelní. Ale ještě o moc nesnesitelnější je, že jejich máma o nich pořád dokola, bez přestání žvaní a nikdy si nenechá ujít příležitost povědět každému, koho má na doslech, jaké má skvělé potomstvo.

A když už jsme u tetičky Jem, tak u té „každý, koho má na doslech“, prakticky znamená všechny lidi v okruhu pěti kiláků, krucitrdlo, protože poblbaná tetička Jem má hlas jako požární hlásič a klidně by se mohla živit tím, že sama bude plašit ptáky z letiště. Na rozdíl od strýčka 24


Steva, pomyslel si Norm.

Strejda Steve je její naprostý

opak. Ne že by neměl

radost z téměř nadlid

ských výkonů svých dětí.

Jistěže z toho má ra

dost. A proč by taky

neměl? Ale strejda

Steve očividně necítí

potřebu o tom pořád

dokolečka drmolit jako papoušek se slovním průjmem.

Proč, bože, proč, krucitrdlo, proč tam jen musejí jet?

pomyslel si Norm a potom se znovu zhluboka nadechl

a znovu vydechl, jen ještě pomaleji a ještě hlučněji.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Normane?“ oslovil ho neklid

ným tónem táta.

„Jo?“ zafuněl Norm.

„Můžu dál?“

„No, nevím,“ utrousil Norm.

„Můžeš?“

„To bylo co?“

„Eee... chtěl jsem říct, že jo, jasně,

pojď dál, tati.“

Dveře se otevřely a za nimi stál

táta, pořád v pyžamu a županu.

„Není ti nic, synku?“

25


„Cože?“

„Slyšel jsem, jak tady nahlas vzdycháš. Tak se jenom chci zeptat, jestli jsi v pohodě.“

Norm pokrčil rameny. „Přijde na to, jakou máš definici slova pohoda.“

„Myslel jsem tím, jestli nejsi nemocný,“ vysvětlil táta. „Jestli nemáš astmatický záchvat. Jestli nepotřebuješ naléhavě lékařskou péči.“

„Ani ti ne,“ odsekl Norm. „Bohužel.“

„Cože?“

„Nic,“ odpověděl Norm.

„Takže jsi zdravý?“

„Jo, jsem zdravý, tati.“

„Ale?“

„Co ale?“ divil se Norm.

„Nějaké ale tady je, to já poznám,“ povídá táta.

Norm se na něj podíval. Ne

mělo smysl mu cokoli vykládat.

K čemu taky? Ab-so-lut-ně k ni

čemu, krucitrdlo.

„Ale no tak,“ pobídl ho táta.

„Vyklop to.“

„Vážně?“ váhal pořád Norm.

Táta přikývl. „Vážně.“


„Vážně to chceš vědět?“

„Vážně to chci vědět, Normane,“ trval si na svém táta. „A pokud možno už dneska.“

Norm si zase vzdychl. „Nechci na tu návštěvu.“

Jeho rodič se rozesmál. „No to mě podrž!“

Norm se zakřenil. „Co je?“

„To je celé? Jenom se ti nechce na tu návštěvu?“

„Jo,“ potvrdil mu to Norm. „Teda jako ne. Teda jako... cože?“

„To není zrovna převratná novinka, že?“

„Jak to myslíš?“

„Ale no tak, synku. Máš mě za hlupáka?“

Norm pudově otevíral ústa k odpovědi.

„Hele, ať tě to ani nenapadne,“ varoval ho táta dřív, než k tomu dostal prostor.

A tak si Norm počkal, až bude jeho rodič pokračovat. Nakonec se dočkal.

„Myslíš si, že jsem si toho nevšiml?“

„Nevšiml? A čeho?“ hrál si Norm na neviňátko.

„Můžu se posadit?“ zeptal se táta a už si tak jako tak sedal k Normovi na postel, i když Norm nestačil odpovědět, jestli může, anebo nemůže.

Ježíšku na sedacím křížku, říkal si Norm, jestli něco nesnáším – teda jako kromě všech těch mraků ostatních

27


věcí, co je nesnáším –, tak muset mluvit s rodiči o svých poblbaných pocitech a podobných koninách. A pokud se moc moc neplete, vypadá to, že přesně k tomu se teď táta chystá. Anebo přinejmenším to vypadá, že přesně to od něj táta očekává.

„Chceš znát tajemství?“ zeptal se táta a neklidně se podíval ke dveřím, jako kdyby měl strach, že ho někdo uslyší.

Jestli bych chtěl znát tajemství? řekl si v duchu Norm. Co si táta myslí, kolik mu je let? A kromě toho už dávno

ví, že Ježíšek není. Ne že

by v tom, jak ty dárky jsou

na draka, byl rozdíl mezi

předtím a potom. A jsou

kruci trdlo ještě na většího

draka od té doby, co jeho

táta přišel o práci a museli

začít jíst cereálie levných

supermarketových značek

a utírat si zadky levným

supermarketovým toaleťákem!

„Eee... tati?“

„Co je?“

„Víš, že je mi skoro třináct, že jo?“

Táta se usmál. „Ano, Normane, to vím. Ale díky za připomenutí.“

„No a co je teda to slavný ‚tajemství‘,“ zeptal se Norm a nakreslil do vzduchu uvozovky. 28


„Hmm,“ začal jeho otec. „Možná tomu nebudeš věřit, ale...“

„Ale co?“

„Ale ani mně se tam moc nechce.“

„Prosím?“

„Taky se mi tam nechce jet.“

Tak tohle Norm vůbec nečekal. Ne že by tedy aspoň zhruba věděl, co má čekat. Ale ať to bylo, co to bylo, tohle to nebylo.

„Myslíš jako... k tetě Jem a strejdovi Stevovi?“

„Ne, myslím jet do Himálaje a tam jezdit na skejtu.“

Norm si vzdychl. Děsně nesnášel, když druzí používali sarkasmus. U něj to je v poho, když je sarkastický. Ale u ostatních ne. To je naprosto nemístný, tak je to!

„No samozřejmě, že tím myslím tu návštěvu u tety Jem a strýčka Steva,“ pokračoval táta. „Proč si myslíš, že jsem pořád v pyžamu?“

29


Až doteď si Norm ani

nevšiml, že jeho rodič

na sobě pořád má pyžamo.

Jenže on by si nevšiml,

ani kdyby jim na zahradu

dopadl obří meteorit.

„Překvápko?“

„Eee... jo, tati, vlastně

docela jo.“

„Myslel jsem si to.“

„Proč?“

„Proč jsem si myslel, že tě to překvapí?“

„Ne, proč nechceš jet k tetě Jem a strejdovi Stevovi?“

„Chm,“ povídá táta. „Dobrá otázka.“

Ano, pomyslel si Norm. Opravdu

je dobrá. Ale kde to vázne s od

povědí?

„Ono to není lehké od té

doby, co... doby, co...“

Od té doby co co? zoufal si

Norm. Od té doby, co lidi

objevili oheň? Od předminulé

středy? Od vynálezu sýra?

„Vážně to chceš vědět, Normane?“

Norm přikývl. „Vážně to chci vědět.“

„Není to lehké od té doby, co...“

„Co, tati?“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.