načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Svět architektury a divadla -- Architekt Ivo Klimeš - Eva Špačková; Lenka Popelová

Svět architektury a divadla -- Architekt Ivo Klimeš

Elektronická kniha: Svět architektury a divadla
Autor: Eva Špačková; Lenka Popelová
Podnázev: Architekt Ivo Klimeš

Kniha si klade za cíl představit více než padesát let trvající práci architekta Iva Klimeše, který celý svůj profesní život prožil v Ostravě. Klíčovými díly Klimešovy tvorby jsou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 184
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace, portréty, plány
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: Radovan Lipus ... et al.
Skupina třídění: Architektura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-5268-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha si klade za cíl představit více než padesát let trvající práci architekta Iva Klimeše, který celý svůj profesní život prožil v Ostravě. Klíčovými díly Klimešovy tvorby jsou divadelní stavby, a to především návrhy ostravských divadel. Studie pojednávající o Klimešově životě, díle a o tématech z oblasti divadelní architektury doplňují kapitoly zaměřené na divadlo jako takové, neboť divadelní budovy jsou především prostorem určeným pro divadelní akci. Součástí knihy je i prostorově a tematicky obsáhlý rozhovor editorek knihy s Ivem Klimešem, výběrový přehled architektových projektů, velmi bohatá fotografická dokumentace a stavební plány.

Popis nakladatele

Neotřelý pohled na divadelní architekturu jako živého inscenačního prostoru přináší kniha o životě a díle významného ostravského architekta Iva Klimeše. Je popsána jednak slovy autora staveb ve formě strukturovaného rozhovoru, ale také názory divadelníků (Radovana Lipuse a Zbyňka Srby či Alberta Pražáka), divadelních kritiků (Ladislava Vrchovského) a architektů. (architekt Ivo Klimeš)

Předmětná hesla
Klimeš, Ivo, 1932-
Architekti -- Česko -- 20.-21. století
Divadelní architektura -- Česko -- 20.-21. století
Divadla -- Česko -- 20.-21. století
Divadelní budovy -- Česko -- 20.-21. století
Architektonické projekty -- Česko -- 20.-21. století
Moderní architektura -- Česko
Zařazeno v kategoriích
Eva Špačková; Lenka Popelová - další tituly autora:
Great Buildings of Prague 6 Great Buildings of Prague 6
Svět architektury a divadla -- Architekt Ivo Klimeš Svět architektury a divadla
Slavné vily Prahy 6 - Bubeneč Slavné vily Prahy 6
 (e-book)
Špačci ve fraku -- 1. díl: Vzpomínky na rok 1990 Špačci ve fraku
Stavby století Čech, Moravy a Slezska 1918 - 2018 Stavby století Čech, Moravy a Slezska 1918 - 2018
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Svět architektury a divadla

Lenka Popelová, Eva Špačková (eds.)

Radovan Lipus, Jiří Nekvasil, Albert Pražák,

Radomíra Sedláková, Zbyněk Srba,

Martin Strakoš, Marie Šťastná, Petr Urlich,

Ladislav VrchovskýARchitEkt iVo kLiMEŠ SVĚT ARCHITEKTURY A DIVADLA

Lenka Popelová, Eva Špačková (eds.)

Radovan Lipus, Jiří Nekvasil, Albert Pražák,

Radomíra Sedláková, Zbyněk Srba,

Martin Strakoš, Marie Šťastná, Petr Urlich,

Ladislav VrchovskýARCHITEKT IVO KLIMEŠ

Poděkování

Poděkování za spolupráci a poskytnutí plánové dokumentace, obrázků a fotodokumentace patří Ivo Klimešovi a všem spoluau

torům knihy.

Dále by editorky knihy rády poděkovaly všem osobám a institucím, které napomohly vzniku knihy: Martin Jemelka, Pavla Pražáková,

Albert Pražák, Petr Kastner, Renata Májková, Jan Kovář, Václav Filandr, Jaroslav Sedlecký, Helena Hantáková a Zuzana Jindrová

(Divadelní ústav), Lenka Adámková a Eva Paláčková (Divadelní archiv NDM), Vladimíra Lichovníková (Galerie výtvarného umění

v Ostravě), Kateřina Daňková (Ústřední knihovna VŠB-TUO), Ivonna Fričová, Marie Krátká (Nadace české architektury), Helena

Libovická, Vladimír Soukenka.

Zvláštní poděkování patří Radimu Ulmannovi, Jakubovi Gajdovi za zpřístupnění soukromého archivu Vladislava Gajdy, Městskému

divadlu v Mostě, Národnímu divadlu moravskoslezskému v Ostravě a Slezskému divadlu v Opavě za umožnění fotografování

v interiérech divadel, Romanu Poláškovi za pořízení fotografií staveb.

Za zásadní podíl na realizaci knihy děkujeme Tomáši Šenbergerovi.

Za veškerou podporu patří poděkování rodinám editorek.

Vydání knihy finančně podpořili:

Grant Nadace české architektury na podporu výstavní, přednáškové a publikační aktivity, 2013

Dotace z prostředků na prorůstové opatření kateder, katedra architektury Fakulty stavební, VŠB - TU Ostrava, 2013

Rozvojový projektem MŠMT - Rozvojové projekty mladých týmů (RPMT) č. 105 1051413A000 (Fakulta stavební ČVUT v Praze, 2014)

ATELIER 38 s.r.o.

OSA projekt s.r.o.

Ing. arch. Jan Kovář

Odborná recenze: doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické

či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Svět architektury a divadla

Architekt Ivo Klimeš

Ing. arch. Lenka Popelová, Ph.D. (ed.), Ing. arch. Eva Špačková, Ph.D. (ed.)

MgA. Radovan Lipus, Ph.D., MgA. Jiří Nekvasil, Prof. Albert Pražák, doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.,

doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., Mgr. Martin Strakoš, PhDr. Marie Šťastná, Ph.D., Prof. Ing. arch. Petr Urlich, CSc., Ladislav Vrchovský

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 5656. publikaci

Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová

Grafická úprava a sazba Aleš Luzar

Kresba na obálce Ivo Klimeš, fotografie Roman Polášek

Fotografie v textu z archivu autorů, pokud není uvedeno jinak

Počet stran 184

První vydání, Praha 2014

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2014

Cover Design © Aleš Luzar, 2014

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-5268-6

TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

ISBN 978-80-247-9266-8 (elektronická verze ve formátu pdf)

5

ÚVODNÍ POZNÁMKA EDITOREK 7

ŽIVOTOPIS 11

Doc. Ing. arch. Ivo Klimeš

ROZHOVOR S IVEM KLIMEŠEM 13

Lenka Popelová a Eva Špačková

STAVBY, PROJEKTY A VÝTVARNÁ DÍLA 45

DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA 47

Martin Strakoš

MĚSTSKÉ DIVADLO V MOSTĚ 51

Radomíra Sedláková

SOUTĚŽNÍ NÁVRH KONCERTNÍ SÍNĚ STÁTNÍ FILHARMONIE OSTRAVA (I. CENA ) 57

Martin Strakoš

DIVADLO JIŘÍHO MYRONA 61

Martin Strakoš

SLEZSKÉ DIVADLO OPAVA 65

Martin Strakoš

NEARCHITEKTONICKÉ OBJEKTY V TVORBĚ IVA KLIMEŠE 69

Marie Šťastná

VÝBĚR Z DÍLA IVA KLIMEŠE 81

KONTEXT A INTERPRETACE 91

IVO KLIMEŠ – CESTY ZA ARCHITEKTONICKÝM VÝRAZEM 93

Martin Strakoš

„ZIRKUS KARAJANI“ HANSE SCHAROUNA JAKO INSPIRAČNÍ ZDROJ 105

Petr Urlich

VLIV SOUTĚŽNÍCH PROJEKTŮ NA VÝVOJ DIVADELNÍCH STAVEB 109

Lenka Popelová

ROZHOVOR S RADIMEM ULMANNEM NA TÉMA SPOLUPRÁCE S IVEM KLIMEŠEM 127

Eva Špačková

ARCHITEKTURA A DIVADELNÍ PROSTOR 133

DIVADLO V MOSTĚ 135

Albert Pražák

MOBILIS IN MOBILI... (Mobilní v mobilním...) 141

Zbyněk Srba

O VZTAHU MEZI ARCHITEKTUROU A DIVADELNÍ INSCENACÍ 149

Ladislav Vrchovský

DVĚ DIVADLA – DVĚ BYTOSTI 157

Radovan Lipus

OSTRAVSKÉ DIVADELNÍ PROMĚNY 161

Jiří Nekvasil

ARCHITECT IVO KLIMEŠ 165

The World of Architecture and Theatre

AUTOŘI 169

EDIČNÍ POZNÁMKA 173

LITERATURA A PRAMENY 175

JMENNÝ REJSTŘÍK 181

OBSAH

Tato kniha má čtenáři představit výsledky více než padesátileté práce architekta Iva

Klimeše, který celý svůj profesní život prožil v Ostravě. Klíčovými díly Iva Klimeše jsou divadelní stavby, které se proto staly osnovou celé knihy. Cílem knihy však není pojednat jen o architektuře nebo o velmi specifickém oboru divadelních staveb, ale i o divadle jako takovém. Divadelní budovy totiž vytvářejí jedinečný rámec divadelní akce, jež vzniká uměleckým vkladem režiséra, scénografa a účinkujících do již existujícího prostoru a konečně i přítomností diváků. V divadle se tak na jednom místě setkávají představy architekta stavby s požadavky dalších uměleckých profesí. Autory knihy proto jsou nejen historici architektury a umění a divadelní teoretici, ale i režiséři a scénografové. Právě díky tomuto mezioborovému dialogu je kniha, kterou držíte v ruce, v českém prostředí unikátní.

Velká část projektů Iva Klimeše je spojena s Ostravou. Ta v minulosti nebyla a doposud

není považována za město, které by navenek významně reprezentovala právě architektura staveb zasvěcených umění. Ve scéně města, řečeno s Radovanem Lipusem,

1

sice zanechali

svoji stopu mnozí významní architekti (Camillo Sitte, Wunibald Deininger, Alexander Graf, Vlastislav Hofman, Josef Gočár, Kamil Hilbert, Erich Mendelsohn, Bohuslav Fuchs, Lubomír a Čestmír Šlapetové),

2

ale ti zde byli pouze hosty. V Ostravě se pohybujeme spíše v kulisách

těžkého průmyslu minulosti a utilitárních krabicovitých staveb současnosti. Přesto v Ostravě žije a pracuje architekt, který paradoxně právě v oboru staveb pro kulturu významně zasáhl do historie naší poválečné architektury. Nejvýznamnější realizace Iva Klimeše je též spojená s průmyslovou aglomerací – je to nové divadlo v Mostě. Investování do kulturních staveb právě v těchto aglomeracích nebylo náhodné, souviselo s dobovou politickou situací.

3

V roce 1948 došlo v Československu k zestátnění architektonických praxí; individualitu

nahradily státní kolektivní projekční organizace sdružující pod jednou střechou architekty a další profese potřebné k produkci projektů staveb. Ideologické požadavky a představy komunistického vedení na dlouhou dobu zásadně ovlivnily podmínky, ve kterých se budoucí architekti vzdělávali a pracovali. Ivo Klimeš vystudoval architekturu na Vysoké škole stavitelství (později Vysoké učení technické v Brně), kde na něj měla největší vliv osobnost profesora Bohuslava Fuchse. Během studií intenzivně vnímal, jak se jeho učitel vypořádává s politicky vnucovanou metodou socialistického realismu. Do praxe Ivo Klimeš nastoupil v ostravském Stavoprojektu v nelehkém období konce padesátých let. Jak sám uvedl, jako mladý architekt vnímal situaci kolem sebe, nechtěl projektovat typizovanou sídlištní výstavbu, a proto začal obesílat architektonické soutěže, které nabízely zajímavá témata

1 Pro zájemce o ostravský kontext

viz LIPUS, Radovan. Scénologie

Ostravy. Praha, Kant, 2006.

2 K architektuře Ostravy podrob

něji např. VYBÍRAL, Jindřich.

Zrození velkoměsta. Architek

tura v obraze Moravské Ostravy

1890 –1938. Šlapanice, Vydava

telství ERA, 2003.

3 Velký důraz se tehdy kladl nejen

na odstraňování společenských

a kulturních rozdílů mezi měs

tem a vesnicí, ale právě i a na

zajištění kulturního vyžití v  prů

myslových aglomeracích – např.

v tehdejším Gottwaldově, v Mos

tě, Ostravě, Brně a jinde. Viz

HROMÁDKA, Milan. Perspektivy

výstavby kulturních zařízení.

Acta scaenographica II, 1961,

č. 1, s. 3. Novostavby byly reali

zovány v omezené míře, protože

historická síť divadelních staveb

byla u nás dostatečná; spíše se

přistupovalo k přestavbám

a modernizacím.

ÚVODNÍ POZNÁMKA EDITOREK

01

01 Momentka ze zákulisí

mosteckého divadla,

fotografie Luďka Pro

ška z archivu Zbyňka

Srby


8

a možnost kreativní tvorby. Vítězství v soutěži na nové ostravské operní divadlo (1959) pak

nasměrovalo Klimešovu mimořádnou a do velké míry specializovanou kariéru. Díky talentu,

mimořádné píli, ale i příznivým okolnostem se mu časem podařilo zařadit se mezi významné

osobnosti nejen architektury ostravské, ale i celorepublikové. Doložil to úspěchy v dalších

architektonických soutěžích i čtyřmi významnými realizacemi na poli divadelních staveb:

rekonstrukcí Divadla Antonína Dvořáka, přestavbou a dostavbou Divadla Jiřího Myrona

v Ostravě, novostavbou mosteckého divadla a přestavbou opavského divadla.

Ústřední částí knihy je rozhovor editorek s Ivem Klimešem. Přináší informace o tom, co

nemůže zachytit sebelepší popis a kunsthistorické hodnocení, je totiž vlastním komentářem

architekta ke svému dílu. Rozhovory editorek s architektem byly velmi barvité a osobité, jak

to spontánně a přirozeně vyplynulo ze situace. Přepsanou nahrávku Ivo Klimeš několikrát

korigoval a písemně upřesňoval. Nakonec byla vynechána část rozhovoru týkající se ro

dinného zázemí, ačkoli by pro čtenáře byla jistě zajímavá, neboť životní příběh Iva Klimeše

je výjimečný jak v profesní, tak v osobní rovině, poutavé byly zejména osudy jeho rodiny

v době druhé světové války. Rozhovor nicméně i tak vypovídá o souvislostech osobní

ho i pracovního života, o způsobech práce a inspiracích, o spolupracovnících a přátelích

atd. Některé další informace byly později upřesňovány během rozhovorů s Klimešovými

spolupracovníky, např. s Radimem Ulmannem. Doplňující informace poskytli i architekti

Jan Kovář a Václav Filandr. Oslovení architekti vzpomínali na osobnost architekta Klimeše

s velkým respektem a zdůrazňovali, že se při spolupráci s ním mnohému naučili.

Rozhovor doplňují texty podrobně charakterizující stavby divadel v Mostě, Ostravě

a Opavě z pera Martina Strakoše a Radomíry Sedlákové a další příspěvky, které se věnují

klíčovým a výjimečným aspektům Klimešovy tvorby a poodkrývají další historické, kulturní

a sociální vazby, jež jeho stavby vytvářejí. Texty Martina Strakoše a Petra Urlicha uvádějí

dílo Iva Klimeše do souvislostí s dobovou architektonickou tvorbou pozdního modernismu

na západě, které se naše architektura od konce padesátých let, tj. po období vnuceného

socialistické realismu, snažila co nejrychleji přiblížit (ovšem v daných limitech). Martin Stra

koš pojednává o podnětech, které čerpal Klimeš z konkrétních staveb při svých cestách

do zahraničí i ze samostudia významných zahraničních divadelních staveb. Petr Urlich

na příkladu ikonického objektu berlínské filharmonie osvětluje významný inspirační zdroj

v díle Iva Klimeše, totiž tvorbu německého architekta Hanse Scharouna.

4

Lenka Popelová

zkoumá rozsah vlivu, jež měly soutěžní projekty pořádané mezi lety 1956 až 1968 na vývoj

divadelní typologie u nás. Pro profesní dráhu Iva Klimeše byla účast v těchto soutěžích,

v nichž postupně rozpracovával svou vizi variabilního divadelního prostoru, klíčová. Tvorba

Iva Klimeše je též typická přesahem do výtvarného umění. Marie Šťastná ve svém příspěv

ku analyzovala jak vlastní výtvarnou tvorbou Iva Klimeše, tak jeho spolupráci s výtvarníky

(zejména se sochařem Vladislavem Gajdou). Úzký vztah architektury a moderního umění,

který se rozvíjel především v šedesátých letech a dozníval do let osmdesátých (aby se pak

v současné architektuře téměř vytratil), je v Klimešově tvorbě unikátně dokumentován.

Klimeš architekturu chápal v klasickém slova smyslu jako „Gesamtkunstwerk“ a divadelní

stavby mu pro realizaci této idey nabízely ideální prostor. Rozhovor Evy Špačkové s Radi

mem Ulmannem mapuje nejen spolupráci Iva Klimeše s tímto známým interiérovým de

signrem, ale částečně i Ulmannovu vlastní tvorbu, což přináší možnost vnímat Klimešovo

dílo lépe v dobových souvislostech.

4 Vliv Hanse Scharouna zasáhl

Iva Klimeše i skrze rodný dům v Opavě projektovaný žáky tohoto významného tvůrce, Lubomírem a Čestmírem Šlapetovými.

V další části publikace přední režiséři, scénografové a divadlení kritici popisují, jak je: „divadelní prostor, kde má daná inscenace vzniknout (...), velmi důležitý – umí být velkou inspirací pro inscenační klíč, výzvou, která se může zpočátku jevit jako překážka, s níž je nutno se vyrovnat.“

5

Scénograf a teoretik Albert Pražák se v souvislosti s projektem nového

divadla v Mostě ptá po podstatě moderního divadelního prostoru a zasazuje stavbu tohoto divadla do kontextu dobových progresivních projektů v zahraničí i u nás (např. projektů Jacquese Polieriho či projektu divadla AMU Karla Hubáčka a kol.). Režisér Zbyněk Srba, svou kariérou spjatý s divadlem v novém Mostě, barvitě přibližuje specifické inscenační možnosti tohoto divadelního prostoru, zvl. jeho variabilitu a velké rozměry, a dokládá i příklady, kdy se k divadelní akci využívá hlediště či zákulisí. Jiří Nekvasil popisuje setkávání s jedinečnými divadelními prostory jmenovaných ostravských divadel jak z pozice režiséra, tak divadelního ředitele. Podobně se ostravským divadlům, která tvoří kulturní, „životadárná místa“ industriální Ostravy, věnuje poeticky laděný text Radovana Lipuse a popisuje inscenační možnosti nejen v jevištním prostoru, ale i v dalších částech divadla. Divadelní kritik Ladislav Vrchovský se opět vrací ke vztahu mezi architekturou a divadelní inscenací – jak v obecné rovině, tak na příkladu ostravských divadel a divadla v Opavě.

Publikace je doplněna výběrovým přehledem projektů Iva Klimeše. Texty jsou doplněny často málo známými, dosud nepublikovanými fotografiemi a plány a také souborem fotografií Romana Poláška, který dokumentuje současný stav staveb.

Na závěr dodejme, že tvorbu Iva Klimeše ovlivnila unikátnost dobové situace, v níž jeho nejvýznačnější stavby vznikaly. Typologie divadelních budov se od padesátých let ve světě rychle rozvíjela a i u nás se se zpožděním na moderní trendy navazovalo, i když s akcentováním jejich skutečných i domnělých levicových obsahů (viz např. už meziválečný projekt Totálního divadla Waltera Gropia). Nejprve v soutěžích a později omezeně i v realizacích se u nás od přelomu padesátých a šedesátých let setkáváme se snahou navrhnout co nejprogresivnější variabilní divadelní prostor zcela negující iluzivní klasickou kukátkovou scénu (dobově interpretovanou jako buržoazní), umožňující tak rozvinout nové inscenační postupy. U nás tyto snahy souvisely i s unikátním rozvojem československé scénografie a divadelnictví (Ivo Klimeš popisoval, jak důležitý pro něj byl kontakt s Josefem Svobodou a Františkem Trösterem). Ve výsledku byl ale tehdy u nás realizován jen zlomek novostaveb divadel, většina zajímavých projektů tak zůstává známá jen odborné veřejnosti.

6

I u těch

realizovaných šlo nakonec jen o dílčí aplikace progresivních myšlenek (viz např. Klimešova novostavba nového mosteckého divadla či dostavba Divadla Jiřího Myrona v Ostravě). Nicméně i přes dobové limity (např. i dlouhé prodlení mezi návrhem a realizací u divadla v Mostě), se Ivu Klimešovi podařilo, jako jednomu z mála českých architektů v té době, realizovat tak rozsáhlé a komplexní investice, jakými výstavba divadel bezpochyby je.

Jednotlivé stavby architekta Klimeše jsou dnes nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Dokládá to i fakt, že se objevují v publikacích zabývajících se moderní českou architekturou nebo divadelní architekturou. Souhrnně je ale jeho dílo v této knize představeno poprvé. Publikace si však neklade za cíl být vyčerpávající architektonickou monografií.

V obecné rovině se kniha snaží poukázat na hodnoty architektury a výtvarného umění v poválečném období, které můžeme nalézt i mimo hlavní architektonická centra. Chtěla by přispět k jejich zhodnocení, zachování a ochraně před neuváženými úpravami. Stavby architekta Iva Klimeše si tuto pozornost plně zaslouží.

5 Cit. z příspěvku Jiřího Nekvasila

v této knize.

6 Na území dnešního Česka: Ja

náčkovo divadlo v Brně (1965),

Divadlo pracujících v dnešním

Zlíně (1967), divadlo v novém

Mostě (1985).



11

Ivo Klimeš se narodil 3. 4. 1932 v Opavě Leokádii Klimešové a JUDr. Jaroslavu Klimešovi, má bratra Vladimíra. Rodina žila v Opavě, od roku 1936 ve vile architektů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových, odkud byla v době německé okupace vystěhována. V letech 1945–1951 Ivo Klimeš studoval v Opavě na reálném gymnáziu, po maturitě odešel na Fakultu architektury a pozemního stavitelství na brněnskou Vysokou školu stavitelství, kde studoval v ateliéru profesora Bohuslava Fuchse. V roce 1956 bylo obnoveno Vysoké učení technické v Brně a Fakulta architektury a pozemního stavitelství se stala jeho součástí. Po promoci v roce 1957 nastoupil do Stavoprojektu v Ostravě. V prvních letech pracoval v ateliéru zahradního architekta Edvarda Galuszky, později byl vedoucím projektantem v Ateliéru 2 se specializací na veřejné a kulturní stavby. V letech 1966–1967 absolvoval studijní stipendijní pobyt v Jugoslávii s tématem Památníky. Od roku 1960 byl členem Svazu architektů ČSSR, v roce 1970 z něj byl vyloučen. Po roce 1989 byl zakládajícím členem České komory architektů (poř. č. 81). Habilitoval se jako docent na Fakultě architektury VUT v Brně v roce 1991. Od roku 1991 pracoval jako architekt ve svobodném povolání. Je ženatý, s manželkou Miladou mají dva syny. Ivo (* 1957) pracuje jako projektový manažer, Vít (* 1962) je architekt. Klimešovi žijí od roku 1974 v rodinném řadovém domě v Ostravě-Třebovicích.

ŽIVOTOPIS

Doc. Ing. arch. Ivo Klimeš

01 Vila rodiny Klimešo

vých v Opavě, autoři

stavby Lubomír a Čest

mír Šlapetovi, fotogra

fie Roman Polášek

02 Ivo Klimeš před budo

vou opavského divadla

v 90. letech, fotografie

Emanuel Křenek

01

02


12

Foyer divadla v Mostě

se světelným objektem

René Roubíčka, foto

grafie Roman Polášek


13

Text vznikl na základě nahrávek rozhovorů Lenky Popelové a Evy Špačkové

s Ivem Klimešem ve dnech 29. srpna 2012, 4. a 20. srpna 2013

v Ostravě-Třebovicích.

MLÁDÍ A STUDIA

IK: Mládí jsem jako student opavského gymnázia prožil v našem krásném bílém

domě architektů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových.

1

V oktávě v hodině kreslení

u profesora Josífka jsme měli kreslit svou představu o moderním rodinném domě. Nakreslil jsem něco mezi naším bílým rodinným domem a Le Corbusierovou vilou Savoye. Profesorovi Josífkovi se moje kresba moc líbila a řekl mi: „Klimeši, běž na architekturu.“ A to byl zřejmě hlavní důvod, proč jsem se na architekturu přihlásil, a to do Brna na Vysokou školu stavitelství,

2

protože to bylo z Opavy nejblíže

a v Brně už studoval můj starší bratr veterinářství.

EŠ: Chodil jste na nějakou přípravu ke zkouškám na architekturu? Jak přijímací

zkoušky probíhaly?

IK: Četl jsem si poválečné časopisy o umění. U zkoušek jsme kreslili podle sádrového

modelu. Zkoušky jsem složil a v roce 1951 jsem odešel do Brna.

LP: V rozhovoru s Evou Novotnou

3

vzpomínáte v této souvislosti na Vincence

Makovského, který byl členem přijímací komise.

IK: Byl to sympatický, prošedivělý pán – velký sochař. Na škole už ale tehdy neučil.

Po Makovském nastoupil Miloš Axman, který nás pak učil modelování.

4

EŠ: Ve škole jste začínal v ateliéru u profesora Zdeňka Alexy.

IK: Alexa byl architekt ze Stavoprojektu. Cílem školy bylo tehdy posílit pedagogický

sbor o architekty „z výroby“. V prvním ročníku mě do Alexova ateliéru přidělili; kreslili jsme paneláky, což se mi rychle znechutilo. Požádal jsem proto profesora

1 Vila JUDr. J. Klimeše byla pos

tavena v roce 1936. Viz PELČÁK,

Petr – ŠL APETA, Vladimír.

Lubomír Šlapeta 1908–1983,

Čestmír Šlapeta 1908–1999:

architektonické dílo. Olomouc,

Muzeum umění Olomouc, 2003,

s. 137. VYBÍRAL, Jindřich a kol.

Slavné vily Moravskoslezského

kraje. Praha, FOIBOS, 2008,

s. 138 –140.

2 V říjnu 1951 byla zřízena ze zbyt

ků Vysoké školy technické Dra.

Edvarda Beneše v Brně Vysoká

škola stavitelství, která měla

fakultu inženýrského stavitelství

a fakultu architektury

a pozemního stavitelství,

k nimž byla připojena katedra

slévárenství. Od roku 1956 se

obnovila vysoká škola technic

ká pod názvem Vysoké učení

technické v Brně. Podrobnosti

viz PERNES, Jiří. Kapitoly z dějin

Vysokého učení technického

v Brně 1899 –2009. Brno,

VUTIUM, 2009.

3 NOVOTNÁ, Eva. Čtyři stavby pro

kulturu. Rozhovor s Ivo Klime

šem. In JIRKALOVÁ, Karolina

– NOVOTNÁ, Eva – STEINBA

CHOVÁ, Marcela. Texty o archi

tektuře 06/09. Matadoři/ Junioři.

Praha, Kruh, o. s., 2010, s. 51 –55.

4 Sochař Miloš Axman byl žákem

Vincence Makovského a asisten

tem na katedře teorie architek

tury a výtvarné výchovy. V roce

1966 získal profesuru. Vincenc

Makovský získal v roce 1952

profesuru na Akademii výtvar

ných umění v Praze.

ROZHOVOR S IVEM KLIMEŠEM

Lenka Popelová a Eva Špačková

01

01 Divadlo v Mostě, foto

grafie Roman Polášek


14

Fuchse, aby mě vzal k sobě. Na mém studiu v Brně bylo skvělé, že jsem zažil dva

významné architekty – Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala.

LP: Jak pan profesor Fuchs pracoval se svými žáky? Prý byl dost málomluvný.

IK: Profesor Fuchs byl bezvadný, sice toho opravdu moc nepověděl, ale byl velká au

torita.

5

Když byly korekce, sedl si, podíval se a řekl tak tři slova. Třeba: docela to

ujde. Mluvili s námi spíše jeho asistenti. K profesoru Fuchsovi jsem chodil později

kreslit, když pak pracoval v SÚRPMO.

6

Bedřich Rozehnal učil nemocniční stavby.

Byl velice příjemný a přátelský.

LP: Jak jste se u profesora Fuchse vyrovnávali se socialistickým realismem?

IK: Moje studia zapadla do období doznívání sorely. U Fuchse se ale ani tehdy sorela

moc nedělala.

7

LP: Z mnohých projektů tohoto období je evidentní, že architekti, bývalí funkci

onalisté, museli sami sebe doslova znásilňovat a mnohým tradicionalistické

formy nešly.

EŠ: Dnes u staveb z tohoto období obyvatelé oceňují právě tradiční a srozumi

telnou architekturu. Z ostravské Poruby se stalo oblíbené místo k bydlení.

IK: Mně se Poruba líbí. Má klasické řešení. Je zde náměstí, dlouhá osa, krásná zeleň.

Klasické prvky, byť některé nesmyslně užité, tu kupodivu působí poeticky. V Paříži

jsem později viděl práce Ricarda Boffila a zdálo se mi, že jsou horší než Poruba.

LP: Setkal jste se už na škole s úkolem navrhnout divadlo? Jaký byl vůbec váš

první kontakt s divadlem?

IK: Na škole jsem se s tímto úkolem nesetkal. Že budu projektovat divadla, to mě

tehdy nenapadlo. Ale divadlo pro mě hrálo už jako pro gymnazistu v poválečné

Opavě velkou roli. Prostor kolem náměstí byl po válce srovnán se zemí. Zbyl gotic

ký kostel, radnice a divadlo. Do divadla jsme chodili na stání na všechny premiéry;

mačkalo se nás tam i padesát. To byl náš kulturní život; kino bylo rozbité, televize

ještě nebyla. Opavské divadlo má krásné hlediště, ale nemělo žádné společenské

prostory, pouze úzkou podkovovitou chodbu a vestibul. Když jsem se po mnoha

letech dostal k projektu přestavby tohoto divadla, snažil jsem se společenské

prostory nově vytvořit.

EŠ: Které stavby pro vás byly během studií v Brně inspirativní?

IK: Bydlel jsem ve Smetanově ulici u staré paní, která pronajímala pokojík za 100 Kč

měsíčně. Měla po manželovi–soudci velkou sbírku hodin. Ty se ale časem na

vzájem rozešly, a tak stále některé z nich bily. Poblíž mého podnájmu bylo kino,

5 „Byl jsem u něho spokojený –

dával studentům pocit svobody, byl nám vzorem svými perfektními realizacemi”. NOVÁK, Vlastimil. Magický Most. Most, Hněvín, 2005, s. 168.

6 SÚRPMO – Státní ústav pro

rekonstrukci památkových měst a objektů.

7 „Tato situace (nucené užívání

metody socialistického realismu, pozn. ed.) se pochopitelně nepříznivě promítla i ve Fuchsově práci. Fuchs se pokusil vyrovnat po svém se striktními požadavky doby, po několika pracích ovšem poznal, že jakékoli úsilí musí skončit ve slepé uličce.“ Od r. 1955 se proto B. Fuchs zaměřil na problematiku územního plánování a památkové péče. KUDĚLKA, Zdeněk. Bohuslav Fuchs. Praha, Nakl. československých výtvarných umělců, 1966, s. 48.

líbila se mi jeho dlouhá okna, působící jako štěrbiny. Velmi mě tehdy oslovovaly

právě Fuchsovy domy. LP: Musel jste během studia na brigády, praxe ap.? IK: O  prázdninách jsem býval ve Stavoprojektu v Opavě anebo šest týdnů na vojně

na Libavé. EŠ: Vzpomenete si na některé své spolužáky? IK: N áš ročník byl rozdělen na A, což byla architektura, a B, což bylo stavební inže

nýrství. Vzpomínám na Mojmíra Kyselku.

8

Jednou jsem jeho tatínkovi pomáhal

kreslit nějakou soutěž. Snažili jsme se, ale nevyhráli jsme.

S  odstupem mám pocit, že jsem se toho na škole zas tolik nenaučil. Večery jsem

trávil v univerzitní knihovně, bylo tam v zimě teplo – v mém podnájmu se netopilo.

V knihovně jsem prohlížel řadu architektonických časopisů a myslím, že z nich

jsem ve skutečnosti nasál to ovzduší architektury. Také jsme chodili na koncerty

filharmonie a často do divadla. EŠ: Pořádala škola exkurze, třeba i do zahraničí? IK: O  prázdninách se spíše jezdilo po vlastech českých. Ale byli jsme také v NDR

9

Drážďany, Lipsko, Berlín. Jinam se tehdy do ciziny nejezdilo. Bylo to pár let po vál

ce a pamatuji, jak Drážďany byly úplně zničené. Myslím, že jsme byli i v Bauhausu

ve Výmaru.

S tudia jsem skončil v prosinci 1956 a do tří měsíců jsem musel nastoupit na umís

těnku. Chtěl jsem jít do Ostravy. Pan profesor Bohuslav Fuchs mi pro ostravský

Stavoprojekt napsal průvodní dopis. ZAČÁTKY V OSTRAVSKÉM STAVOPROJEKTU EŠ: Ostrava je tak trochu na okraji dění. Vy jste tam, kam jiní museli na umís

těnky a tlačili se pak zpátky do centra, šel dobrovolně. Jak to hodnotíte

s odstupem času? Rozhodl jste se dobře? IK: N elitoval jsem toho. V roce 1957 se nám narodil první syn. Musel jsem vydělávat.

Později, když jsem dělal soutěže, byla už naše situace lepší. Koupili jsme auto

a jezdili po Evropě.

8 M ojmír Kyselka mladší, archi

tekt, urbanista, v současnosti

profesor na katedře architektury

FAST VŠB-TU v Ostravě. Jeho

otcem byl Mojmír Kyselka (1902-

1974), dlouholetý hlavní architekt

města Brna.

9 NDR – Německá demokratická

republika, socialistický stát

na území Německa v sovětské

okupační zóně (1949-1990).

+


16

EŠ: Jak jste se poznal se svou manželkou?

IK: Za studií jsme museli absolvovat zmíněnou měsíční prázdninovou praxi ve Sta

voprojektu. Bydlel jsem u maminky v Opavě, takže jsem dělal praxi tam. Moje

budoucí paní byla ve Stavoprojektu kresličkou-konstruktérkou.

LP: Pomáhala vám později?

IK: Ne. Zůstala doma a vychovávala naše dva syny. Jeden pracuje jako projektový

manažer, druhý je architekt.

První rok ve Stavoprojektu jsem však vůbec neprojektoval. Kreslil jsem perspekti

vy sídlištních projektů. Mnozí architekti vůbec neuměli kreslit tužkou, jen posouvali

sídlištní sestavy po papíře, aniž bylo jasné, jak bude sídliště ve výsledku vypadat.

Pro inspiraci jsem se díval do zahraničních časopisů.

EŠ: K jakým časopisům jste měli přístup?

IK: Stavoprojekt měl vlastní knihovnu. Odebíralo se několik zahraničních časopisů:

Werk, L‘Architecture d‘aujourd‘hui, Baumeister, Architecture Review.

EŠ: Jak jste se pak dostal ve Stavoprojektu do zahradnického ateliéru? Zde se

zpracovával urbanisticko-architektonický projekt areálu Ústředního hřbi

tova města Ostravy, kde jste navrhoval hlavní vstup do areálu a budovu

krematoria.

IK: Zahradnický ateliér, kam jsem později převeden,

10

byl tak trochu svět sám pro

sebe. Byl jsem hlavně rád, že nemusím dělat sídlištní projekty. Ateliér vedl moc

milý pan docent Edvard Galuszka. Seděl jsem u dveří a on říkal: „Ty tady vůbec

nevidíš. Já teď dělám docenturu, hodně cestuji, sedni si k mému stolu u okna.“

A také mi nabídl, abych ilustroval jeho knihu o moderním pohledu na zeleň.

11

rovky jsem mu nakreslil, knížka vyšla a já dostal honorář 150 Kč. Pro nový hřbitov

jsem v tomto ateliéru navrhoval jednotlivé stavby.

12

SOUTĚŽ NA NOVÉ OSTRAVSKÉ OPERNÍ DIVADLO, 1958–1959

IK: Jako mladý architekt jsem vnímal podivnost situace kolem sebe. Jak jsem už

řekl, nechtěl jsem projektovat sídliště nebo dělat perspektivy pro starší architekty.

Proto jsem začal obesílat soutěže, kterých se tehdy vypisovalo opravdu hodně.

Zejména divadla byla tehdy velké téma. Po dvou letech snažení jsem vyhrál sou

těž na nové ostravské operní divadlo.

13

Předsedou poroty byl architekt Jaroslav

Fragner. Ten na pozemku vedle uvažované nové divadelní budovy postavil kulturní

dům

14

- myslím, že je dobře udělaný, vyvážený, s velkými, krásnými, přehlednými

prostory.

10 “... můj pracovní stůl stál poblíž

zahradních architektů, a ti mi

nabídli první projekt: parkový

zahradní čajový pavilon. Tehdy

jsem ale málo věděl o konstrukci

stavebního detailu, dodavatel

stavby také moc neuměl,

a pavilon dost brzy zchátral...”,

vzpomíná Ivo Klimeš. Viz

NOVÁK, Vlastimil. Magický Most.

Cit. v pozn. 5, s. 168–172.

11 GALUSZKA, Edvard. Zeleň ve

výstavbě Ostravska. Ostrava,

Krajské nakladatelství, 1963.

12 K výstavbě hřbitova Ivo Klimeš

nepřipojil žádnou osobní

vzpomínku.

13 Veřejná dvoukolová soutěž na

ideové řešení operní budovy

Státního divadla v Ostravě

s 1400 sedadly (první fáze

soutěže 1958–1959, druhá fáze

soutěže 1959; výsledky druhé

fáze soutěže: 2. nejvyšší cena

Ivo Klimeš, 3. cena V. H. Pardyl,

3. cena V. Beneš a V. Dohnal,

3. cena I. Šimoník; nerealizová

no). Podrobně viz příspěvek

Lenky Popelové.

14 Kulturní dům města Ostravy,

Jaroslav Fragner, 1954-1961.

02

02 Kresba Iva Klimeše,

reprodukce z knihy

GALUSZKA, Edvard.

Zeleň ve výstavbě Ost

ravska. Ostrava, 1963


17

EŠ: Vy jste se ke své specializaci dostal díky této první soutěži? Byla to tedy

trochu šťastná shoda okolností. IK: Soutěž se konala v Ostravě a líbilo se mi zadání. U všeho musí být kus štěstí. LP: První kolo soutěže proběhlo v roce 1958. Výsledky této soutěže ale nebyly

z hlediska rozvoje divadelní typologie nikterak progresivní – v návrzích se

objevoval zejména reformovaný kukátkový prostor s křížovým půdorysem

jeviště. Zajímavější řešení mělo spíše hlediště, kde se v některých návrzích

objevilo částečně amfiteatrální uspořádání. V Československém architektovi

na toto téma vyšel kritický článek, upozorňující na množství dispozičních

závad v návrzích a na neznalost divadelní typologie.

15

Nepochybně ale byla

progresivnost návrhů brzděna i tím, že se jednalo o operní divadlo, jež má

orchestřištěm tradičně daný výrazný předěl mezi hledištěm a jevištěm. IK: Vše se odvíjelo od stavebního programu operního divadla – proto navržená diva

dla byla až na detaily úplně klasická. Křížový půdorys s hlavním jevištěm a dvěma

bočními však měl a má u opery své opodstatnění – dekorace se snadno a rychle

přesouvá. Amfiteátry, široká hlediště, se tehdy brala jako progresivní řešení. Dnes

to vnímáme jako akusticky problematické. LP: Na vašem návrhu nové ostravské opery porota oceňovala právě to, že jste

užil funkční, moderní, asymetrické členění provozní části. Vytýkali vám ale,

že průčelí divadla nepřipomíná úplně divadelní architekturu. IK: Porotu zaujalo vedle asymetričnosti i uvolnění jevištní části atriem. Můj návrh byl

celkově ale ještě trochu „ve vzduchu“; k tomu, co by divadlo mělo být, jsem se

přiblížil až později. Co se týče fasády, líbilo se mi, jak se Jaroslav Fragner u svého

kulturního domu projevil jako klasicista. Publikované v té době také bylo americké

velvyslanectví v Athénách od Waltera Gropia. Mělo portikus na „antický způsob“,

ale zároveň bylo moderní. Myslel jsem, že takto nějak by moderní opera či divadlo

mohly vypadat. LP: Reflektoval jste soutěžní návrhy svých kolegů? IK: Každá soutěž je z tohoto hlediska zajímavou školou. EŠ: Když jste vyhrál soutěž na nové ostravské divadlo, bylo Vám teprve 27 let,

měl jste jen dva roky po škole. Jaká na to byla reakce? IK: Profesor – předseda poroty Jaroslav Fragner si mě jako vítěze pozval na pohovor.

Chtěl vědět, jestli divadlo budu umět i naprojektovat, protože už jsem byl pově

řen i dalším stupněm projektu. Ptal se mě, jak bude vypadat střecha. Tenkrát

všechny nové střechy tekly. Snažil jsem se z toho vykroutit, protože jsem tušil,

15 Podrobně v příspěvku Lenky

Popelové.

03

04

05

06

07

03/07 Soutěž na operu Stát

ního divadla v Ostravě

(1958–1959), soutěžní

návrhy postupující do

druhého kola soutěže.

Reprodukce obrázků

Architektura ČSR XVIII,

1957, č. 7

03 Ivo Klimeš

04 S. Hubička

05 V. Beneš, V. Dohnal

06 I. Šimoník

07 V. Pardyl


18

že to nebudeme umět postavit, odpověděl jsem mu, že střešní konstrukci raději

koupíme někde v cizině...

EŠ: Na základě vítězství ve druhém kole soutěže na novou ostravskou operu

se ve Stavoprojektu zpracovávala urbanisticko-architektonická studie, a to

relativně velkým kolektivem, který ale vedl Miloš Bartoň.

16

IK: Druhé kolo soutěže proběhlo v roce 1959. Končila padesátá léta a já byl nestraník.

Strana ale musela mít všude svého zástupce, proto jsem kolektiv nevedl já.

EŠ: Přinutili vás pracovat v kolektivu.

IK: Řekli, ať si kreslím, co chci, ale takhle to bude. Pracovali jsme tak asi rok. Z pro

jektu operního divadla nakonec kvůli financím sešlo. Bylo to rozumné rozhodnutí,

které s odstupem chválím. Nicméně když se práce rozběhla, jel jsem do Berlína

do výzkumného ústavu pro výstavbu divadel (Institut für Theaterbau) konzultovat

technologické možnosti jeviště. Tento ústav dělal jak výzkum divadel, tak zde pro

jektovali mnohá divadla v NDR a byl dominantním dodavatelem projektů jevištní

technologie.

LP: V Čechách měla divadelní služba továrnu v Újezdě u Brna,

17

kde také vyvíjeli

jevištní technologie a spolupracovali se závody, například se Škodou Plzeň

a dalšími strojírnami – ty jste neoslovili?

IK:

Tak velkou, komplexní zakázku v Újezdě u Brna neuměli. Dělali spíše menší věci,

opravovali tahy ap. V Újezdě u Brna jsem byl mnohokrát. Později jsem s nimi

spolupracoval při rekonstrukci Divadla Jiřího Myrona.

LP: V Berlíně jste jistě měl možnost vidět také současnou architekturu, i tu

divadelní.

IK: Nabídli mi,

18

že se podíváme do Západního Berlína. Tak jsem se dostal do slavné

Scharounovy filharmonie.

19

Půdorys síně jsem studoval už dříve v časopise a byla

pro mě radost prohlédnout si dům ve skutečnosti. (Půdorys je pro architekta

zajímavý sám o sobě. V grafické podobě jsou totiž četné finesy, které se v rea

lizaci neuplatní.) V berlínské filharmonii je geniální prostor. Unese vás mnohost

nádherných forem. Menší koncertní sál, který se projektoval až po Scharounově

smrti, už ale není tak dobrý.

20

LP: Nové berlínské divadlo – Deutsche Oper Berlin

21

jste navštívil? Nebo jiná

divadla?

IK: Ano, prošli jsme všechna berlínská divadla (hlavně jeviště!).

16 Viz STRAKOŠ, Martin. Ostravsko

v soutěžení a budování. Architektonické soutěže na stránkách závodního časopisu Stavoprojekt (vycházel 1952–1961) v kontextu české architektury. In ROSOVÁ, Romana (ed.). Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2012. Ostrava, NPÚ, 2012, s. 43–65. Urbanisticko-architektonická studie vznikla pod vedením Miloše Bartoně za spolupráce Cyrila Kajnara, Evžena Kuby, Jiřího Procházky, Dobroslava Szpuka a Ivo Klimeše.

17 Podnik specializovaný na

údržbářsko-opravářské práce a komplexní technické vybavení jevišť (spíše pro kulturní domy: např. v Jihlavě a Žilině, v Holicích, Polomech, Místku, Ostravě-Porubě, Karviné, Havířově-Stalingradu, Osoblaze ad.). Projektanti kulturních zařízení zde konzultovali otázky jak dispoziční, tak technologické. Viz MACEK František. Divadelní služba. Acta scaenographica IV, č. 4, 1963, s. 85.

18 Ivo Klimeš uváděl, že ho Ber-Ivo Klimeš uváděl, že ho Ber

línem prováděl Hans Gussmann, profesor Deutsche Bauakademie a vedoucí Büro für Technologie kulturelle Einrichtungen v Berlíně (to projektovalo např. známý Palác kultury v Drážďanech; u nás např. projekt jevištního zařízení divadla Jonáše Záborského v Prešově). Texty prof. Gussmanna byly otiskovány v Acta scaenographica.

19 Berlínská filharmonie (velký sál),

Hans Scharoun, 1959–1963. Podrobně viz příspěvek prof. Petra Urlicha.

20 Dostavba komorního sálu, Edgar

Wisniewski, 1984 –1987.

21 Deutsche Oper Berlin, Fritz Bor

nemann, 1956–1961. Bornemann je autor i dalších divadelních staveb.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist