načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Superkrávy a moře trapasů - A. Audhild Solbergová

Superkrávy a moře trapasů

Elektronická kniha: Superkrávy a moře trapasů
Autor: A. Audhild Solbergová

Na Anne Beu a Nilse se usmálo štěstí. Krátkozraká albínka a malý, nesmělý zrzek sice pořád ještě nepatří k nejoblíbenějším sedmákům na škole, ale přinejmenším už nejsou tak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 191
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z norského originálu Superbitchene driter seg ut ... přeložila Aneta Grossová
Skupina třídění: Germánské literatury
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1849-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na Anne Beu a Nilse se usmálo štěstí. Krátkozraká albínka a malý, nesmělý zrzek sice pořád ještě nepatří k nejoblíbenějším sedmákům na škole, ale přinejmenším už nejsou tak sami. Dokonce teď mají tolik kamarádů, že společně zaberou celý stůl v jídelně! Navíc rozhádané superkrávy mají co dělat samy se sebou, a tak je ve škole konečně trochu klid. Blíží se Halloween a s ním i první koncert kapely Fak Jastin. Ale kdo s nimi bude zpívat? Život je občas jako horská dráha. Jen co se dostanete na vrchol, čeká vás sešup dolů. A sotva se trochu vzpamatujete, řítíte se dolů znovu. Ale pak se najednou objeví zatáčka, která všechno změní! Pokračování příběhů dvanáctileté albínky Anne Bey a jejího kamaráda Nilse. Tentokrát je čeká Helloween a první koncert skupiny Fak Justin. Pro děti od deseti let.

Popis nakladatele

Být jiný není žádná sranda. Dost pomůže, když na to člověk není sám.

 

Na Anne Beu a Nilse, hlavní hrdiny úspěšné knihy  Válka proti superkrávám , se usmálo štěstí. Krátkozraká albínka a malý nesmělý zrzek s hlavou jako záchodová štětka sice pořád nepatří k nejoblíbenějším sedmákům ve škole, ale aspoň už nejsou tak sami. Dokonce teď mají tolik kamarádů, že společně obsadí celý stůl v jídelně! Navíc se superkrávy rozhádaly a mají co dělat samy se sebou, takže ve škole je konečně trochu klid. Blíží se Halloween a s ním dvě netrpělivě očekávané události — strašidelná párty u tety Mony a první koncert kapely Fak Jastin. Ale kdo s nimi bude zpívat?

Život je občas jako horská dráha. Jen co se dostanete na vrchol, čeká vás sešup dolů. A sotva se trochu vzpamatujete, už se zase řítíte dolů. Ale pak se najednou objeví zatáčka, která všechno změní!

Pro čtenáře od deseti let.

-----

První díl mě moc bavil. Hned jsem se začetla a nebyla schopná se od knížky odtrhnout.  - Barča, 13 let

 

A. Audhild Solbergová (nar. 1975) je norská nakladatelská redaktorka, korektorka a recenzentka. Její prvotina  Válka proti superkrávám  (2014) se krátce po vydání stala bestsellerem a byla zvolena nejlepší dětskou knihou norského knihkupeckého řetězce ARK za rok 2014 v anketě, v níž hlasovalo 10 000 dětí. Pokračování  Superbitchene driter seg ut  (Superkrávy si dělají blázny) vyšlo v Norsku v roce 2015. Práva k vydání prvního dílu se prodala do sedmi zemí.

 

Zařazeno v kategoriích
A. Audhild Solbergová - další tituly autora:
 (e-book)
Válka proti superkrávám Válka proti superkrávám
Superkrávy a moře trapasů Superkrávy a moře trapasů
Superkrávy v ohrožení Superkrávy v ohrožení
 (e-book)
Superkrávy v ohrožení Superkrávy v ohrožení
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

A. AUDHILD SOLBERGOVÁ

norSký

besTselLeR

 být jIný neNí žádná srAnda. doSt pOmůže,

kDyž na tO člOvěk nEní sám 

Na Anne Beu a Nilse, hlavní hrdiny úspěšné knihy Válka proti superkrávám, se usmálo štěstí. Krátkozraká albínka a malý

nesmělý zrzek s hlavou jako záchodová štětka sice pořád nepatří

k nejoblíbenějším sedmákům ve škole, ale aspoň už nejsou tak

sami. Dokonce teď mají tolik kamarádů, že společně obsadí celý stůl v jídelně! Navíc se superkrávy rozhádaly a mají co dělat samy se sebou, takže ve škole je konečně trochu klid. Blíží se Halloween

a s ním dvě netrpělivě očekávané události — strašidelná párty u tety

Mony a první koncert kapely Fak Jastin. Ale kdo s nimi bude zpívat?

Život je občas jako horská dráha. Jen co se dostanete na vrchol,

čeká vás sešup dolů. A sotva se trochu vzpamatujete, už se zase

řítíte dolů. Ale pak se najednou objeví zatáčka, která všechno změní!

HOST

SupErKráVySupErKráVy

superkrávy a moře trapasůsuperkrávy a moře trapasů

PrvNí díl mě moC baVil.

HneD jsEm sE ZačetlA

a nEdOkázalA jsEm sE

od Knížky OdtrHnouT.

Barča, Ž‘ let

ISBN ”•–-–˜-•™”Ž-–™”-˜

259 kČ

10+

A. aUdhiLd sOlbeRgovÁEsemeska

Sorry!

Rozhovor pod přístřeškem na kola

 Záchodová štětka

 Tady něco smrdí

 Mimo normál

 NE!!!

 Oda

 Smích

 Velešok

 Jedinečný zážitek 

 Hlasy 

 To se ví 

 ............ 

 Horská dráha 

 Sviňák 

 Skupinová práce 

 Smyčka 

 Druhá největší Událost podzimu 

 Sh-h-it! 

 #děsivýkrávy 

 Překvapení večera 

 Dýmáci 

 Malý farmář 

 Nečekaná návštěva 

 První výbUch štěstí 

 Úplně magický 

 Slídil 

 Škrábance a kopance 

 Na stejné vlně 

 PLácnUtí 

 Dark / LIght 

 EDIČNÍ POZNÁMKA 

 o autorce 

 obsah 

supERKRÁVy

A MOŘE TRAPAsů

A. Audhild Solbergová

sUperkrávy

a mOŘE TRAPAsů

A

.

AUDHILD SOLBERGOVÁ

sUperkrávy

a mOŘE TRAPAsů

BRNO 2017

a mOŘE TRAPAsůa mOŘE TRAPAsů

Copyright © 2014, H. Aschehoug & Co.

(W. Nygaard) AS

Illustration © Jáchym Nádvorník

Translation © Aneta Grossová, 2017

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017

(elektronické vydání)

This translation has been published with the financial

support of NORLA.

Překlad této knihy vychází s laskavou finanční

podporou nadace NORLA.

ISBN 978-80-7577-051-6 (Formát PDF)

ISBN 978-80-7577-052-3 (Formát ePub)

ISBN 978-80-7577-053-0 (Formát MobiPocket)

„Myslíš, že všechny dětské knížky by měly mít

legrační pasáže?“ zeptala se slečna Dobrotová.

„Myslím, že ano. Děti nejsou tak vážné

jako dospělí a rády se smějí.“

ROAld dAhL

:

mAtylda

9

 EsemEska 

„Anne Beo, přišla ti esemeska.“

Mamka stála ve dveřích do obýváku. Její kanárkově

žlutý vlněný svetr, který vždycky nosí celý podzim, zářil

jako maják v husté mlze.

Odložila jsem knížku.

Esemeska?

Jak může mamka vědět, že mi přišla esemeska?

„Mobil ti ležel na skříni na chodbě,“ řekla. „Musela sis

ho tam zapomenout, když jsi přišla ze skejtrampy.“

Zvedla jsem se z pohovky.

„Tak sem s ním!“

Mamka se na mě pobaveně podívala.

„Tady máš,“ řekla. „Zpráva není od Nilse.“

„Cože?! Ty sis ji přečetla?!“

Vytrhla jsem jí mobil z ruky.

„To ne,“ usmála se. „Jen jsem viděla, že není od něj.

Jméno na displeji bylo o něco delší.“

Srdce mi poskočilo až do krku.

O něco delší?

Ale kdo...?

10

Eh?

„Nechceš se podívat, od koho je?“ pobídla mě mamka.

„Ale jo,“ odpověděla jsem. „Já jen... Nemohla bys jít

zpátky do kuchyně?“

„Ale ale? Děje se snad něco, o čem nevím?“

„Ne!“

„Tak proč jsi tak...“

„Mohla bys už jít?!“

Mamka zvedla ruce a začala couvat.

„No jo, vždyť už jdu,“ souhlasila. „Tak mi dej vědět, až

se zas budu moct vrátit.“

Nato zmizela ona i její majákový svetr z dohledu.

Asi už vám došlo, že mi zrovna moc esemesek nechodí.

Vlastně mi je posílá jen Nils. A mamka s taťkou. A teta

Mona. A jednu mi před pár dny poslala Mari. Začaly jsme

spolu totiž dělat domácí úkoly do matiky.

Ale tahle zpráva byla od někoho jiného, to mi bylo jas

né. Mamka ani taťka mi ji neposlali, vždyť jsem byla doma.

Mari má stejně krátké jméno jako Nils. A s tetou Monou

jsem ten den už mluvila. Volala mi, aby se pochlubila,

že s Janem Erikem ze školní knihovny budou slavit Vá

noce v Thajsku.

To znamená, že mi přišla esemeska od někoho, kdo

mi normálně nepíše. A nešlo o žádnou reklamní nabídku

nebo něco podobně nezáživného. Mamka totiž na disple

ji viděla jméno. Zpráva musela být od někoho, koho mám

v mobilu uloženého.

Nabízelo se jen několik málo kandidátů. Ukládám si

čísla jen na lidi, kteří mi někdy volali nebo poslali zprávu. Nebo aspoň většinou. A tak jsem si mohla v duchu rychle

projít všechna jména:

Esemeska by mohla být od Nilsovy mamky. Protože

mi ale posílá zprávy jenom tehdy, když je Nils u nás a nezvedá jí mobil, nepočítala jsem s tím, že by mi teď

psala.

Mohla by být i od Johanne. Vyměnily jsme si spolu pár

zpráv ten týden, kdy jsme nacvičovali na Souboj talen

tů. Nenapadal mě ale žádný důvod, proč by mi měla psát

den po Halloweenu. Určitě má na práci dost jiných věcí.

Třeba vysvětlovat rodičům, proč se vypařila ze své vlastní

halloweenské oslavy.

Mohla by být od Brittany. I tu jsem si přidala do kon

taktů týden před Soubojem talentů. Od té doby jsem od ní ale nedostala jedinou zprávu. Navíc jsem předpokládala,

že bude raději trávit čas se svým novým klukem než mi

posílat esemesky.

Mohla by být od babičky a dědy. Určitě jsou zvědaví,

jak se vydařila halloweenská párty u tety Mony. Mohla

by být od nich. Nejspíš od nich vážně je.

Doufala jsem ale, že zpráva je od kandidáta číslo pět.

Nevím přesně, proč jsem si to číslo vůbec uložila, ni

kdy mi nenapsal ani nic na ten způsob. Nebo takhle, vím,

proč jsem to udělala. Chtěla jsem jeho jméno vidět ve

svém seznamu kontaktů. Chtěla jsem prostě vědět, že

tam je. Jen tak pro případ.

Určitě už jste uhádli, kdo ten někdo je.

Magnus.

Mmmmmagnus.


12

Jestli znáte krásnější klučičí jméno, dejte mi vědět. Já

si nic hezčího nedokážu vůbec představit!

Maaaaagnus.

Magnusssss.

No do háje, je prostě úplně šíleně nádherný!

Ale zpátky k věci:

Zhroutila jsem se na pohovku a upřela jsem pohled

na černý displej telefonu. Který z těch pěti kandidátů mi

mohl poslat esemesku den po Halloweenu? Dva z nich

jsem před pár hodinami viděla na skejtrampě, takže ti

to být nemohli.

Nebo jo?

Když jsem položila palec na tlačítko pod displejem,

sklouzlo mi srdce až do břicha, když se displej rozsvítil,

začalo se mi proplétat mezi žebry, a když jsem uviděla,

od koho ta zpráva je, burácelo mi až v uších.

Ale to nebylo nic v porovnání s tím, co se se mnou

dělo, když jsem si tu esemesku přečetla!

Honilo se mi hlavou jen:

...

...

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


13

 Sorry! 

Slibuju, že se dozvíte, od koho ta zpráva byla a co v ní stá

lo. Nejdřív vám ale budu muset říct, co se dělo v týdnech

předtím, než jsem ji dostala.

Fakt sorry! Je to ale hrozně důležitý, protože jinak

byste nepochopili, proč mi ta zpráva vůbec přišla!

Všechno to totiž začalo o dva týdny dřív jedním roz

hovorem pod přístřeškem na kola na školním dvoře. Bylo

to ve čtvrtek, protože Nils se mnou měl jít po škole domů.

Mamka s taťkou pořád ještě nepřišli salse na kloub, takže

k nám každý čtvrtek chodí teta Mona a dělá nám tacos.

A tacos od tety Mony má Nils ze všeho nejradši.

Ten den navíc hrozně lilo — cestou do školy se mi tak

orosily brýle, že jsem viděla ještě hůř než normálně. Když

jsem před školní bránou narazila na Nilse, měla jsem co

dělat, abych ho nepřejela. A to jsem kolo jen vedla!

Ani on nevypadal zrovna k světu. Vlasy měl přilepe

né k hlavě a déšť mu stékal po tváři tak silně, že musel

v jednom kuse mrkat. Voda mu tekla i po pažích. Z toho,

co jsem zprvu považovala za černou pláštěnku, se vyklu

bal pytel na odpadky s otvory na hlavu a ruce. Když Nils


14

vyrostl ze staré pláštěnky, mamka mu zapomněla koupit

novou, a protože nenašel svou nepromokavou bundu, musel přijít na nějaké kreativnější řešení.

Oba jsme si trochu povzdechli. Když se Nilsova mam

ka ztratí v některé ze svých fází, dokáže být docela za

pomnětlivá.

Naše každodenní ranní povzbuzování už se chýlilo ke

konci, když vtom do mě Nils najednou strčil. Nijak zvlášť

silně, ale přesto jsem se lekla. O dvě vteřiny později to

udělal znovu a tentokrát s takovou vervou, že jsem se málem svalila na stojan na kola.

Celý příběh začíná tady, v okamžiku, kdy jsem se na

Nilse otočila a vyjekla:

15

 r ozhovor pod

přístřeškEm na kola 

„Hej, co děláš?!“

Nils neodpovídal.

„Nemůžeš do mě přece takhle strkat!“

„Čekal jsem, že budete tady.“

Otočila jsem se. I když déšť bubnoval do střechy pří

střešku tak silně, že jsem sotva slyšela svůj vlastní hlas,

okamžitě jsem poznala, kdo to právě promluvil. Ten hlas

bych poznala kdykoli a kdekoli.

Magnus!

„Vidím, že odrazka je zase na svým místě.“

Mmmmmagnus.

Maaaaagnus.

Magn...

Odrazka?

Zašmátrala jsem rukou vzadu na přilbě. A měl pravdu,

ta moje příšerně trapná růžová odrazka s Teletubbies tam

fakt visela a ještě se houpala. Musela jsem si ji zapome

nout v riflích, které jsem večer předtím hodila do špina

vého prádla. Mamka ji nejspíš našla a připnula mi ji na

helmu, aniž bych si toho všimla.

Protože to se rozumí samo sebou, že jsem si ji tam nepřipnula sama! Nosila jsem ji v kapse kalhot. Magnus ji nakonec taky nosil v kapse víc než den. A navíc nepři

chází v úvahu vyjít z domu s růžovou odrazkou s Tele -

tubbies na hlavě, když je vám dvanáct a půl.

Naštěstí se nezdálo, že by to Magnusovi vadilo. A mně to vlastně taky přestalo vadit. Za chvilku už totiž Magnus

stál pod přístřeškem spolu se mnou a Nilsem, v promoče

ných teniskách a s úsměvem, kvůli kterému zapomenete, na co jste vlastně mysleli.

„Pamatuješ, co jsme spolu řešili v jídelně?“ zeptal

se.

Srdce se mi úplně splašilo.

Jestli si to pamatuju?!

Halóóóóóóóó!!

Během těch tří dnů, co uběhly od chvíle, kdy za mnou

Magnus v jídelně přišel, jsem nemyslela skoro na nic

jiného!

Pokud jste náhodou zapomněli, o čem to mluvím: Pár týdnů po Souboji talentů za mnou Magnus v jídelně při

šel a zeptal se mě, jestli Dark Horse spolu pořád hrajou.

Když jsem mu odpověděla, že to moc neřešíme, tak mi na to řekl, že se mi možná brzo ozve. A když potom ode

šel, prozradily mi Mari a Ylva-Merete něco, kvůli čemu

jsem upadla do radostného kómatu: Fak Jastin hledají novou zpěvačku!

Pořád se ještě trochu třesu, když si na to vzpomenu.

Snad ještě nikdy jsem nebyla tak šťastná jako právě v tu

chvíli.

17

Nebo vlastně jo, jasně že jo!

Ale k tomu se ještě vrátím.

Magnus si sundal kapuci pláštěnky a pohodil svými

blonďatými kučerami. Ďolíčky ve tvářích se mu v dešti

leskly, až jsem dostala chuť zabořit mu do nich ukazo

váčky a zjistit, jak jsou hluboké.

„Nevím, jestli se to k tobě doneslo,“ řekl, „ale budeme

mít koncert. Na Halloween.“

Vyměnili jsme si s Nilsem pohledy.

Na Halloween?

Ten je přece už za dva týdny!

„Mluvil jsem s Bjørnem Ingem a s Felixem,“ pokra

čo val, „a shodli jsme se na tom, žes na Souboji talentů

zpívala úžasně.“

Odmlčel se a zakašlal.

Já jsem mezitím měla co dělat, abych neomdlela na

pětím.

„Jseš tisíckrát lepší než Thea,“ prohlásil. „A zpíváš líp

než všechny holky na škole. Mělas slyšet, kolik falešnýho

vytí jsme museli přetrpět, když jsme hledali zpěvačku na

Souboj talentů!“

Pomlčela jsem o tom, že většinu toho vytí jsem slyšela

taky. Měla jsem co dělat, abych udržela své srdce na uzdě.

Mě, Anne Beu Vikovou, třetí největší zrůdu na škole Sko

gen, dělila od toho, abych se stala zpěvačkou nejvíc cool

kapely v sedmičce, jediná otázka!

„Zpívat umíš, o tom není pochyb,“ řekl Magnus. „Jde

ale o to, že...“

Znovu zakašlal.

18

Neznělo to ale jako skutečné zakašlání, spíš jako ta

kové to odkašlání typu „nevím, jak to říct“.

Začala jsem mít obavy.

„Věc se má prostě tak,“ pokračoval, „že se nedokážeme

shodnout na tom, jestli to stačí. Že umíš zpívat. Někteří

z nás si totiž myslí, že bysme měli mít zpěvačku, která je

trochu víc... která není tolik... Chápeš, co chci říct?“

Pohlédl na mě.

Rychle jsem přikývla.

Ve skutečnosti jsem si ale nebyla úplně jistá, co měl

na mysli. Nebo takhle, chápala jsem, že se mi snaží říct,

že Felix a Bjørn Inge mě za zpěvačku nechtějí. Že chtějí

někoho oblíbenějšího. Někoho, kdo není albín. Nebyla

jsem si ale jistá, co si myslí Magnus.

Je fakt, že když za mnou tehdy v jídelně přišel, tak mi

to místo zpěvačky vysloveně neslíbil. Opravdu se ale zdá

lo, že o tom celkem vážně uvažuje. Přece jenom za mnou

kvůli tomu přišel.

„Takže sorry, jestli sis myslela, že jsme domluvení,“

řekl. „Nechtěl jsem, abys... abys...“

Zavládlo ticho.

Dlouhé ticho.

Zoufale jsem se pokoušela přijít na něco chytrého, co

bych mu na to řekla, a jsem si poměrně jistá, že Nils se

snažil o totéž. Nosní dírky se mu chvěly jako dvě tram

políny a úplně si zapomněl otírat vodu, která mu crčela

z vlasů.

V hlavě ale asi měl stejné prázdno jako já, protože ni

kdo z nás nevydal ani hlásku. Jenom jsme tam tak stáli

19

a čuměli do blba jako dva trotlové z nejnižší ligy s orose

nými brýlemi a pulzujícími nosními dírkami.

Není proto divu, že to Magnus nakonec vzdal.

„No, tak já už asi půjdu,“ ozval se do ticha. „Chtěl jsem

ti to jenom říct. Aby sis nemyslela, že...“

„Hej! Magnusi!“

To ráno jsem se lekla už podruhé a slyšela jsem, že

Nils s Magnusem se lekli taky. Jejich tenisky zaskřípěly

o asfalt. Nikdo z nás si nevšiml, že pár metrů od nás se

zastavil Felix.

Poznala jsem ho podle jeho gigantické tmavomodré

parky, kterou vždycky nosí od podzimu až do jara. Vy

padá v ní jako zvířátko ze šišek a špejlí, která jsme

s taťkou vyráběli, když jsem byla malá. Jednoho dne se

mu ty špejlovité nožičky pod tíhou těla zlomí, tím jsem

si jistá.

„Slyšels už nejžhavější novinku?“ zavolal. „Ronja si

našla novýho kluka!“

Když jsem zamžourala na Magnuse, všechno se ve

mně ještě víc sevřelo. Vypadal hrozně nešťastně, jako by

rozchodu s ní šíleně litoval.

„Tak co je?“ pokračoval Felix. „To tam budeš stát celej

den?“

Magnus se díval do země a hrál si se zipem na pláš

těnce.

Já s Nilsem jsme pořád zírali do blba.

„Já tady dýl stát rozhodně nehodlám,“ uzavřel Felix.

„Uvidíme se ve třídě.“

„Klid, vždyť už jdu.“

20

Než si Magnus natáhl kapuci a zmizel v dešti, pokusil

se o úsměv. Tentokrát jsem ale nezapomněla, na co jsem

myslela.

Bylo jasně vidět, že se jeho oči neusmívaly.

21

 Záchodová štětka 

„No, tak tohle jsem fakt nečekal.“

Nils na mě zamrkal a pak sklonil hlavu až ke kolenům

a oběma rukama si prohrábl vlasy. Vypadal jako mokrý

pes, který si z kožichu vyklepává vodu.

„Co jako?“ zeptala jsem se. „Že si Ronja najde novýho

kluka? Vždyť už bylo načase. Byla přece single už přes

dva týdny.“

Strhla jsem si přilbu a vyrazila ke škole.

Nils se ke mně se šustěním přihnal ve své ubohé pláš

těnce z pytle na odpadky.

„Víš, co myslím, Annebíno.“

„Ne, vůbec netuším, o čem mluvíš!“

Přidala jsem do kroku. Nechtěla jsem, aby Nils viděl

slzy, které mi vhrkly do očí. Ne že by mě nikdy předtím

neviděl brečet — viděl mě, a mockrát. Ale tohle bylo

jiné.

Neřekla jsem mu totiž, jak moc jsem myslela na to, co

mi Magnus v jídelně řekl. Muselo mu samozřejmě být jas

né, že se mi to honilo hlavou, koneckonců jsme to spolu

hodně probírali, ale nevěděl o tom, že jsem poslední tři

22

noci skoro nespala, protože jsem byla tak nabuzená. A že

jsem skoro začala věřit tomu, že se to stane. Že za mnou

Magnus, Felix a Bjørn Inge o přestávce přijdou a řeknou:

„Anne Beo, chtěli bysme se tě na něco zeptat.“

„Ale no tak,“ nedal se Nils. „Nemusíš přede mnou před

stírat, že nejsi zklamaná.“

„Já nejsem zklamaná! Proč bych měla bejt zklama

ná?!“

Právě jsem to udělala zas. Byla jsem na Nilse hnusná,

i když mi nic neudělal. Ale nemohla jsem si pomoct. Na

nikoho jiného jsem hnusná být nemohla.

Představila jsem si rozhovor mezi Magnusem, Feli

xem a Bjørnem Ingem. Rozhovor o tom, kdo bude novou

zpěvačkou Fak Jastin. Okamžik, kdy se Magnus podíval

na ostatní a řekl: „A co Anne Bea?“

Představila jsem si, jak Bjørn Inge zakoulel očima. Jak

Felix nakrčil nos a zabořil pohled do země.

Dokonce jsem je slyšela. Felixe, jak říká: „Zpívá sice

líp než Thea, ale na pódium se moc nehodí.“ Bjørna In

geho, jak říká: „No jasně, to víš, že budeme mít za front -

mana albínku!“ A Magnuse, jak nakonec říká: „To je fakt,

co jsem si sakra myslel!?“

Zkusila jsem si otřít slzy, ale z očí se mi valily pořád

další a další. I když je mi jasné, že skoro nikdy nic ne

dopadne tak, jak jsem si vysnila, během posledních dnů

jsem na to tak trochu zapomněla. Abych pravdu řekla,

zasněná jsem teď byla vlastně v jednom kuse.

Tentokrát jsem ale nemizela do svého Normálního

světa, jak to při snění většinou dělávám. Nebyla jsem

23

tou pěknou cool holkou s dlouhými tmavohnědými vlasy,

kte rou bývám v Normálním světě. Poprvé jsem vpředu

na pódiu stála já. To já jsem měla v ruce mikrofon, poha

zovala bílými vlasy a usmívala se na našeho roztomilého

bubeníka. To já jsem byla tou holkou, kterou by si přály

být všechny holky ze sedmičky.

Praštila jsem se přilbou do hlavy.

Jak jsem mohla bejt tak pitomá?!

Jasně že nejsem tou holkou. Tou holkou já nikdy ne

budu. Nikdy nebudu zpěvačkou Fak Jastin!

„Annebíno...“

„Co je?!“

„Chápu, že jseš smutná, protože...“

„Děláš, jako by mi v tý jídelně něco slíbil!“

Teď už jsem měla vážně na krajíčku.

„To sice ne, ale vypadalo to, že o tom dost vážně uvažu

je,“ bránil se Nils. „Vždyť za tebou dokonce přišel.“

Zpomalila jsem.

„Víš, co si myslím?“ pokračoval. „Podle mě tě Magnus

za zpěvačku chce, ale Felix a Bjørn Inge mu řekli, že bu

dou muset najít někoho víc cool. A jen tak mimochodem,

to se teda ještě nahledají!“

Asi chápete, proč je Nils můj nejlepší kamarád.

Zastavila jsem se a otočila se.

Za mnou ale nebylo nic jiného než mokrý asfalt. Nikde

žádný Nils, nikde žádný pytel na odpadky.

„Ummmffffghrgh!!“

Zamžourala jsem doleva. A tam, pár metrů ode mě,

jsem našla klíč k vysvětlení toho záhadného zmizení.

24

Přetáhnout si za chůze pláštěnku z odpadkového pytle

přes hlavu očividně není žádná sranda. Pokud si Nils py

tel do dvou vteřin nesundá, vrazí přímo do břízy upro

střed školního dvora!

„Nilsi! Stůj!“

Na Nilsovi je fajn ještě jedna věc. Vždycky mě po

slouchá.

Půl metru od stromu se pytel na odpadky prudce za

stavil a začal se kolébat ze strany na stranu. Za chvíli se

z něj vynořila jedna ruka, potom i druhá a nakonec zpod

pytle vykoukla Nilsova hlava.

Podívala jsem se na něj.

A pak jsem to pocítila.

Vzlyk, který mi závratnou rychlostí stoupal hrdlem,

změnil směr. Pořád stoupal vzhůru, ale najednou se tam

dole něco uvolnilo a vzlyk přeskočil na jinou kolej. O vte

řinu později se mi vydral ven nosem.

„Co je?“ nechápal Nils. „Čemu se směješ?“

Nemohla jsem mluvit, a tak jsem jen ukázala na jeho

vlasy.

Když si je prohrábl rukou, netrvalo dlouho a vyprskl

taky.

„Nazdárek, já jsem Nils,“ smál se a natáhl ruku. „Říkají

mi Záchodová štětka.“

Proto je Nils můj nejlepší kamarád.

Nejenže mě poslouchá a nedělá si nic z toho, když

mu sem tam vynadám. Navíc mě dokáže šíleně rozesmát

hned potom, co přijdu o šanci stát se zpěvačkou nejvíc

25

cool kapely v sedmičce a co ze sebe nedostanu ani hlás

ku před klukem, do kterého jsem zamilovaná.

Člověk by skoro řekl, že je v tom Nils profík.

26

 t ady něco smrdí 

„To jako fakt?!“

Div že Bjørnovi Ingemu nevypadly oči z důlků.

„Tvůj novej kluk má motorku?!“

Ronja přikývla a pohodila vlasy. Snažila se skrýt

úsměv, ale bylo naprosto zřejmé, že je sama se sebou

hodně spokojená. Připomínala dědovu a babiččinu koč

ku, když se vleže protahuje na slunci a u toho spokojeně,

táhle kňourá.

„Ale to mu musí bejt...“ zarazil se Bjørn Inge, „to mu

musí bejt nejmíň...“

„Šestnáct?“ pomohla mu Ronja. „O to ti jde?“

„Jo!“

„No a?“

Svým způsobem jsem Ronju chápala. Bjørn Inge se

o takové věci nikdy nezajímal. O randění se celkově zají

má hodně málo. Ta jeho šestiletá zamilovanost do They

trvala asi spíš jen ze zvyku. Nevěřím tomu, že by opravdu

stál o to s ní chodit.

Podobně to bylo s Brittany. Byl sice trochu smutný,

když mu už po čtyřech dnech dala kopačky, ale podle mě

27

v tom byla hlavně jeho uražená hrdost. Rozhodně se ne

choval tak, jak bych se chovala já, kdybych chodila s Mag

nusem a on by se se mnou rozešel. Brečela bych tolik, že

bych spotřebovala celý náklaďák papírových kapesníčků,

několik měsíců bych se nevyhrabala z postele, byla bych...

Nedokážu si to ani představit, jak smutná bych byla! To

by byl úplný konec světa!

Ale Bjørn Inge se z rozchodu s Brittany prostě oklepal

a zase zaplul na klučičí záchody se zapalovačem a mobi

lem. Zanedlouho potom dosáhlo jedno z jeho videí de se -

ti tisíc zhlédnutí na YouTube.

„A co na to říkají vaši?“ zeptal se Bjørn Inge. „Na to, že

mu je šestnáct?“

Lavice v první řadě přírodopisné učebny znatelně

ztichly. Jejich rozhovor teď odposlouchávalo víc lidí než

jen já a Nils. Mari s Ylvou-Merete se v dvojlavici před

námi najednou usilovně narovnávaly a Nadif s Fridou

v lavici vedle nás zabodávali pohled do zad Ronji a Bjør

na Ingeho.

Taky Ronju ta otázka očividně zaskočila.

„Cože?“ nechápala. „Co na to říkají naši?“

„No?“ přitakal Bjørn Inge.

„To jako fakt?“

„Jo, vždyť je mezi váma docela velkej věkovej rozdíl.

Kdybych přišel domů já a řekl mamce, že jsem začal cho

dit s holkou, který je šestnáct, tak by mamka... Nebo teda

nevím, co by mamka udělala, ale zaručeně by to byl po

řádnej malér!“

Pohlédla jsem na Nilse.

28

Oba jsme měli obočí stejně vysoko.

Jedna věc byla, že jsme Bjørna Ingeho sotva kdy slyše

li mluvit o něčem jiném než o Thee, Fak Jastin a prdění.

Druhá věc byla, že právě teď říkal věci, které říkají jen

dospělí!

Mari s Ylvou-Merete byly podobně v šoku.

„Třeba spadnul na skejtu a dostal otřes mozku,“ za

šeptala Ylva-Merete Mari. „Slyšela jsem zvěsti o tom, že

včera jezdil hrozně nebezpečně.“

„Z nebezpečné jízdy přece člověk nezmoudří,“ namítla

šeptem Mari.

Mari taky říká věci, které běžně říkají jen dospělí. Kdy

by to samé, co z pusy vypustil Bjørn Inge, pronesla ona,

nikdo by nehnul ani brvou.

Nejdivnější ale bylo, že Bjørn Inge nebyl jediný, kdo

se choval nezvykle. Místo aby Ronja nad jeho poznám

kami obracela oči v sloup, jak má ve zvyku, naklonila se

k němu a zaujatě ho poslouchala! Za chvíli jejich rozho

vor přerostl v důvěrný šepot! Dokonce jsem zaznamenala,

že Ronja několikrát horlivě přikývla, jako by snad Bjørn

Inge řekl něco hrozně chytrého!

„Haló!! Proč je tam vepředu takový ticho?! Ronjo!! Talk

to me!!“

Asi uhádnete, kdo byl tohle.

„Theo, tvůj zápal mě sice těší, ale nemohla bys trošičku

ubrat na hlasitosti?“

To byl Odd. Máme ho na matiku i na přírodopis.

„Ale no tak, tady fakt něco smrdí!!“ zakvílela Thea ze

zadní lavice.

29

„Mohlo se stát něco vážnýho!“ vyjekla Širin, která sedí

v lavici s Theou. „Ronja a Bjørn Inge při hodinách nikdy

nebývají tak potichu!“

V tom měla svým způsobem pravdu. A všimla jsem si,

že i Odd se trochu zarazil. Je to ale koneckonců učitel,

a protože učitelé bývají rádi, když je při hodinách ticho,

jenom pokrčil rameny a začal procházet mezi lavicemi.

„Posledních deset minut, vážení,“ prohlásil. „Soustřeď

te se na zadání před sebou.“

Ale sama jsem cítila, že zrovna v ten moment na pří

rodní plyny a kapaliny myslet nedokážu.

Je možné, že bych se v Bjørnovi Ingem zmýlila? Že by

byl komplikovanější, než jsem si myslela?

Je možné, že by byl docela... rozumný?!

Najednou pro mě bylo mnohem horší, že mě nechtěl

za zpěvačku. Cestou na hodinu jsme se s Nilsem utěšovali

tím, že Bjørn Inge je koneckonců idiot. Felix sice Magnu

sův návrh taky nepodpořil, ale Bjørn Inge se mu určitě vy

smál víc. Víceméně jsme se shodli na tom, že za všechno

může on. Kdyby se ale ukázalo, že není takový idiot, jak

jsme si mysleli, celá věc by se najednou měla úplně jinak.

Že mi znovu tečou slzy, jsem zaznamenala, až když

mi s plesknutím dopadly na pracovní sešit. Naštěstí jsem

brzy přišla na jiné myšlenky. Ronja a Bjørn Inge totiž

kdovíjak šeptat neumějí.

„Paráda!“ uchechtla se Ronja. „Bude z toho úplně na

prášky!“

„Že jo!“ zahihňal se Bjørn Inge.

„Ale nikomu ani muk!“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist