načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sůl moře - Ruta Sepetysová

Elektronická kniha: Sůl moře
Autor:

Zima roku 1945. Čtyři mladí lidé. Čtyři tajemství. Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  140
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  149 Kč
6%
naše sleva
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 351
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Petr Eliáš
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-4180-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé.
Čtyři tajemství.

Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít.

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž líčí jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.

Zařazeno v kategoriích
Ruta Sepetysová - další tituly autora:
Potrhaná křídla Potrhaná křídla
Sepetysová, Ruta
Cena: 211 Kč
Out of the Easy Out of the Easy
Sepetysová, Ruta
Cena: 215 Kč
Sůl moře Sůl moře
Sepetysová, Ruta
Cena: 254 Kč
V šedých tónech V šedých tónech
Sepetysová, Ruta
Cena: 260 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Sůl moře
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz
Ruta Sepetysová
Sůl moře – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.















Mémuotci.
Mémuhrdinovi.










My,kteříjsmepřežili,nejsmetipravísvědkové.
Jedinýmimajitelinevýslovnépravdyjsoutiutopení,
mrtvíazmizelí.
PrimoLevi










RutaSepetysová
SŮLMOŘE
joana
Vinajelovec.
Mévědomísemivysmívaloaosopovalosenamějakonedůtklivéděcko.
Jetovšeckotvojevina, šeptaltenhlas.
Zrychlilajsemkrokadohonilaskupinku.Němcinásvodili
mimopolnícesty,kdyžnásnašli.Cestybylyvyhrazenyarmá-
dě.Toudobouještěnebylyvydánypříkazykevakuaciakaždý,
kohochytilinaútěkuzVýchodníhoPruska,dostalcejchde-
zertéra.Aleconatom?Jádezertovalaužpředčtyřmilety,když
jsemuteklazLitvy.
Litva.
Odešlajsemvroce1941.Cosetamdělote�?Bylytystraš-
livévěcišeptanénaulicíchpravda?
Došlijsmekpahrbkuucesty.Chlapečekpředemnouza-
kňouralaukázalnaněj.Přidalseknámpředdvěmadny,vyšel
tehdysámzlesaabezeslovaseknámpřipojil.
„Ahojmaličký.Kolikjetilet?“zeptalajsemsehotehdy.
„Šest,“odpověděl.
„Askýmtujsi?“
Odmlčelseasklopilhlavu.„Sbabičkou.“
Obrátilajsemseklesu,jestlisebabičkanáhodouneobjeví
taky.„Akdepakjimáš?“staralajsemse.
Zbloudilýkluksenaměpodívalbledýma,vykulenýmaoči-
ma.„Nevzbudilase.“
Atakšeltenchlapečeksnámi,častopárkrokůvpředunebo
9 SŮLMOŘE





naopakvzadu.Te�sezarazilaukazovalnahromádkutmavé
vlnypodsněhovoupusinkou.
Mávlajsemnaostatní,akdyžvšichnidošliažkemně,roz-
běhlajsemsekzasněženékupě.Vítrzvedlvrstvuledových
vločekaodhalilmrtvolněmodroutvářženy,kterénejspíšještě
nebyloanitřicet.Ústaiočiměladokořán,znehybněléstrachy.
Prohledalajsemjízmrzlékapsy,aleužjeněkdošacovalpřede
mnou.Vpodšívcekabátujsemnašlajejídoklady.Nacpalajsem
sijepodkabátstím,žejepozdějipředámČervenémukříži,
aodtáhlajsemjejítělozesilnicedopole.Bylamrtvá,zmrzlá
nakost,alepomyšlenínato,jaksepřesnipřevalítanky,jsem
zkrátkanesnesla.
Doběhlajsemnasilnicikeskupině.Zbloudilýchlapečekstál
uprostředcestyavšudekolemnějsekzemisnášelsníh.
„Takysenevzbudila?“špitl.
Zavrtělajsemhlavouavzalajsemhozarukuvpalcovérukavici.
Apakjsmetoobazdálkyzaslechli.
Prásk.
10RutaSepetysová





florian
Osudjelovec.
Vrojinadnámibzučelymotory.Říkalosejim DerSchwarze
Tod,Černásmrt.Schovaljsemsemezistromy.Letadlanebylo
vidět,alecítiljsemje.Blízko.Lapentmoupředsebouizase-
boujsemzvažovalmožnosti.Zadunělvýbuchasmrtsepřiplí-
žilablížasápalasepomněprstyzkouře.
Rozběhljsemse.
Ménohyselíněvlekly,jenvduchujsemseřítilkupředu.
Přinutiljsemjekpohybu,alemévědomímiviselonakotnících
avšísiloujepoutalokzemi.
„Jsinadanýmladík,Floriane.“Tomiřeklamatka.
„JsiPrus.Rozhodujsesámzasebe,synu,“nabádalměotec.
Schválilbymározhodnutí,nepokáralbymězatajemství,
kteráte�vláčímpřesrameno?Mělabyměmatkauprostřed
válkyHitleraseStalinemzanadaného,nebozazločince?
Sovětibymězabili.Alepředtímbyměmučili–jak?Nacis-
tébymětakyzabili,alejenkdybyodhalilimůjplán.Jakdlouho
bychhoutajil?Tyotázkyměhnalyvpředskrzstudenýles,mezi
větvemi.Jednurukujsemsivrazilvbok,druhoujsemsevřel
pistoli.Skaždýmnádechemakrokemsevemněvzedmulabo-
lestazrozšklebenéránymivytrysklavlahákrev.
Hlukmotorůutichal.Byljsemnaútěkuněkolikdníamysl
mipodklesávalastejnějakoslabénohy.Unaveníazmoženípa-
dalilovcizakořist.Museljsemsiodpočinout.Bolestmězpo-
malila,takžejsemjenklusalanakonecišel.Vhustémvětvoví
11SŮLMOŘE





jsemzahlédlhaluzeskrývajícístarýsklepnabrambory.Vskočil
jsemdovnitř.
Prásk.
12RutaSepetysová





emilia
Hanbajelovec.
Nachvilkujsemsiodpočinula.Chvilkujsempřeceměla,ne?
Posunulajsemsepostudenétvrdépodlazejeskynědozadu.
Zemsezachvěla.Vojácibyliblízko.Potřebovalajsemjítdál,
alebylajsemstrašlivěutahaná.Byltodobrýnápad,zakrýt
vchoddosklepavlesevětvemi.Nebone?Takhledalekozces-
typřecenikdonesejde.Neboano?
Přetáhlajsemsirůžovouvlněnoučepicipřesušiapevnějise
zachumlaladokabátu.Ostrézubylednovéhovzduchuprokous-
lyvšechnyvrstvy,cojsemnasoběměla,ažejichnebylomálo.
Vprstechjsemztratilacit.Kdyžjsemotočilahlavu,trhalyse
mikouskyvlasů,přimrzléklímci.Atakjsemmyslelanasrpen.
Víčkasemizavřela.
Apaksezaseotevřela.
Bylturuskývoják.
Naklonilsenademě,posvítilsiaš�ouchlměpistolídora-
mene.
Vyskočilajsemahorečněsesápaladozadu.
„Fräulein.“ Zazubilse,rád,žejsemnaživu.„Komme,Fräu-
lein.Koliktijelet?“
„Patnáct,“špitlajsem.„Prosím,jánejsemNěmka. Nicht
Deutsche.“
Neposlouchal,nerozumělnebonedbal.Namířilnaměpis-
toliaškublmězakotník.„Ššš, Fräulein.“Ústíhlavněmizasa-
dilpodbradu.
13SŮLMOŘE





Prosilajsem.Sepjalajsemrucenabřišeažadonilajsem.
Přiblížilsekemně.
Ne.Tonedopustím.Obrátilajsemhlavu.„Zastřelmě,vojáku.
Prosím.“
Prásk.
14RutaSepetysová





alfred
Strachjelovec.
Alemystatečnívojácistrachstírámeladnýmpohybemzápěstí.Smějemesemudoobličeje,jakooblázekhokopemeulicí.
Ano,Hannelore,tytodopisysiponejprvuspořádávámvduchu,
nebo�svémuženemohuopustitvždy,kdyžnaTebepomyslím.
BylabysnaAlfredaFricka,námořníkaasvéhobděléhochlap-
cepyšná.Dnesjsemzachránilmladouženupředpádemdo
moře.Vlastněonicnešlo,alebylamitolikvděčná,žesekemně
přimklaanechtělaměpustit.
„Děkujivám,námořníku.“Jejívlahýšepotmiještědlouho
doznívalvuších.Byladocelahezkáavonělapočerstvýchvej-
cích,ovšemtakovýchvděčnýchapohlednýchholekjsempo-
tkalmnoho.Alekdepak,nicseneboj.TebeiTvůjčervenýsvetřík
mámnamyslinejčastěji.Ach,sjakouláskou,jakustavičně
vzpomínámnasvouHanneloreadnyvčervenémsvetru.
Jsemrád,žetunejsianevidíš,cosetuděje.Tvépřesladké
srdcebyneuneslozrádnéokolnostivpřístavuGotenhafen.
Právěvtomtookamžikustřežímnebezpečnévýbušniny.Dobře
sloužímNěmecku.Jemiteprvesedmnáct,lečhrdinstvímám
vsoběvícnežněkteřídvakrátstarší.Proslýcháse,žedostanu
medaili,alejásesoustředímjennabojzaFühreraanemám
časpřijímatmetály.Metályjsoupromrtvé,řekljsemjim.
Dokudjsmenaživu,musímebojovat!
Ano,Hannelore,celémuNěmeckudokážu,žejsemuvnitř
opravduhrdina.
15 SŮLMOŘE





Prásk.
Nechaljsemdopis,kterýjsemvduchusepisoval,býtapři-
dřepljsemsidomagacínuvnaději,žeměnikdonenajde.Ven
semianitrochunechtělo.
16RutaSepetysová





florian
Stáljsemvesklípkuuprostředlesa,pistolinamířenounamrt-
véhoRusa.Temenohlavymuodskočiloodzbytkulebky.Svalil
jsemhoztéženydolů.
Nebylatožena,aleholkavrůžovévlněnéčepici.Aomdlela.
ProšacovaljsemRusaazezmrzlýchkapesmuvytahalcigarety,lahev,velkouklobásuzabalenouvpapíře,pistoliamunici.
Nakaždéruceměldvojehodinky,trofejeposbíranéodsvých
obětí.Těchjsemseaninedotkl.
Dřepljsemsi,zalezldáldokoutaahledaljídlo,alenikde
anidrobeček.Zásobníkyjsemnaskládaldobatohu,opatrně,
abychneporušilkrabičkuzabalenouvplátně.Takrabička.Jak
mohloněcotakdrobnéhoukrývattakovoumoc?Válčilose
všakipromnohemtitěrnějšídůvody.Vážnějsembylochoten
protensvůjzemřít?Zahryzljsemsedovyschléklobásyavychutnávalsliny,ježmivytrysklydoúst.
Zeměsemírnězachvěla.
TenhleRusáknebylsám.Přijdoudalší.Museljsempryč.
Odzátkovaljsemlahevapřičichlkní.Vodka.Rozepnuljsem
sikabátapakikošiliaalkoholemsipolilbok.Bolestseozvala
stakovouintenzitou,ažsemizablýsklopředočima.Méroze-
rvanémasosebránilo,kroutiloseatepalo.Nadechljsemse,
zadusilvsoběvýkřikazmučilšrámzbytkemalkoholu.
Dívkasebouvhlínězavrtěla.Prudceucuklahlavouodmrt-
véhoRusa.Pátravěsiprohlíželapistoliumýchnohoualahev
vméruce.Pakseposadilaazamrkala.Růžováčepicesejí
17 SŮLMOŘE





svezlazhlavyaneslyšnědopadlanazem.Kabátmělanaboku
pocákanýkrví.Sáhladokapsy.
Zahodiljsemčutoruapopadlpistoli.
Otevřelaústaapromluvila.
Polsky.
18RutaSepetysová





emilia
Ruskývojáknamězíralsotevřenoupusouaprázdnýmaočima.
Bylmrtvý.
Cosestalo?
Vkoutědřepělmladýmužvcivilu.Kabátikošilimělroze-
pnuté,kůžizakrvácenouazhmožděnoudofialova.Vrucedr-
želpistoli.Chceměsnadzastřelit?Ne,zabiltohoRusáka.
Zachránilmě.
„Nenívámnic?“zeptalajsemseasotvajsempřitompoznávalavlastníhlas.Kdyžměuslyšel,zašklebilse.
ByltoNěmec.
JáPolka.
Nebudesemnouchtítnicmít.AdolfHitlervyhlásil,žePo-
lácijsoupodřadnýnárod.Chtělsnámiskoncovat,abysiNěm-
cinanašípůděmohlivybudovatsvouříši.Hitlertvrdil,že
NěmcijsounadřazeníasPolákynehodlajížít.Nebylijsmepo-
němčitelní.Našezemovšemano.
Vytáhlajsemzkapsybramboruanabídlamuji.„Děkuji.“
Hlínamírnězapulsovala.Kolikuběhločasu?„Musímejít,“
řeklajsemmu.
Pokoušelajsemseoconejlepšíněmčinu.Vduchumiply-
nulybezvadnévěty,alenebylajsemsijistá,žezemětakhle
dokonaleivyšly.Někdykdyžjsemmluvilaněmecky,lidisemi
smáliajápoznala,žesipletuslova.Spustilajsemrukuavšimla
sirukávupotřísněnéhoruskoukrví.Mátohlevůbeckonce?
Rozvířilysevemněslzy.Nechtělajsembrečet.
19 SŮLMOŘE





Němecnaměcivěl,vočíchúnavuazároveňzoufalství.Ale
jápochopila.
Jehoočiupřenénabramboruříkaly: Emilie,mámhlad.
Zaschlákrevnajehokošiliprozrazovala:Emilie,zranilimě.
Aleto,jaksvíralbatoh,mipovědělonejvíc.
Emilie,natohleminesahej.
20RutaSepetysová





joana
Vleklijsmesepoúzkécestědál.Patnáctutečenců.Sluncese
konečněvzdaloateplotazačalaklesatspolusním.Slepádívka
předemnou,Ingrid,sedrželalanapřivázanéhokekoňskému
povozu.Jásiceviděla,alepřecejenjsmemělyspolečnýhen-
dikep:Obějsmevkročilydotemnéchodbybitvy,anižjsme
tušily,conásvníčeká.Třebabyljejíztracenýzrakvlastnědar.
Taslepádívkaslyšelaacítilavěci,kterémyostatníne.
Zaslechlatřebaposlednívydechnutístarce,kterýopárki-
lometrůzpětupadlpodkolavozu?Cítilavústechkovovoupachu�,kdyžkráčelasněhemčerstvězrudlýmkrví?
„Strašnátragédie.Zabilyji,“ozvalsehlaszamnou.Bylto
starýšvec.Zastavilajsemse,abymědošel.„Tuzmrzlouženskou
předtím,“pokračoval.„Zabilyjiboty.Pořádjimtoříkám,ale
neposlouchajímě.Mizerněušitébotyčlověkazchromí,takže
semujdečímdálhůř.Ažsenakonecdocelazastaví.“Stisklmi
předloktí.Zpodkloboukuvykukovaljehoměkkýnačervenalý
obličej.„Apakumře,“zašeptal.
Tenstaříknemluviloničemjinémnežobotách.Hovořil
onichstakovouláskouatakprocítěně,žehojednaženaznaší
skupinykorunovala„básníkemvbotách“.Onaodenpozději
zmizela,aletapřezdívkaužmuzůstala.
„Botyvždyckyprozradí,jaksecoseběhlo,“pokračovalbás-
níkvbotách.
„Vždyckyne,“namítlajsem.
„Aleano,vždycky.Tymáštřebadrahéboty,dobřeudělané.
21 SŮLMOŘE





Tomiříká,žejsizezámožnérodiny.Alestylemsedíspíšna
staršípaní.Tomiprozrazuje,ženejspíšpatřilytvématce.
Matkaobětovalabotyprodceru.Tomiříká,žejsimilovaná,
maličká.Atvojematkatunení,takžejsitakysmutná,maličká.
Botyvždyckyvšeckoprozradí.“
Zastavilajsemseuprostředomrzlécestyasledovalasukovitéhostaréhoševce,jaksebelhápředemnou.Mělpravdu.
Maminkasekvůlimněskutečněvzdalabot.Kdyžjsmeutíkaly
zLitvy,odvezlamědoInsterburguapřeskamarádkumizaří-
dilaprácivnemocnici.Tobylopředčtyřmilety.Kdejíte�byl
konec?
Myslelajsemnanespočetuprchlíků,pěškysevlekoucíchza
svobodou.Kolikmilionůlidípřišlozaválkyodomovaoro-
dinu?Souhlasilajsemsmámou,kdyžtvrdila,žemámhledět
dobudoucnosti,aletajnějsemsnilaotom,žesevrátímdomi-
nulosti.Víněkdoněcoomémotcinebobratrovi?
Slepádívkazvrátilatvářknebiazdvihlaruku.
Pakjsemjeuslyšela.
Letadla.
22RutaSepetysová





florian
Sotvajsmesevyškrábalizesklepa,Polkaserozbrečela.Věděla,
žejitunechám.
Neměljsemnavybranou.Brzdilabymě.
HitlermělvúmysluvšechnyPolákyvyhubit.BylitoSlova-
né,nižšírasa.Můjotectvrdil,ženacistévyvraždilimiliony
Poláků.Polskéintelektuálykrutěpopravovalinaveřejnosti.
VokupovanémPolskuzřídilHitlervyhlazovacítábory,kdese
dopolskéhlínyvsakovalakrevnevinnýchŽidů.
Hitlerjesrab.Natomjsmesesotcemshodli.
„Proszę...bitte,”
škemralaastřídalapolštinuslámanouněmčinou.
Pohlednanijsemnesnesl,nevydrželjsemsedívatnazbytky
mrtvéhoRusarozstříknuténajejímrukávu.Daljsemsenaod-
chodajejívzlykysetáhlyzamnou.
„Počkej.Prosím,“zavolala.
Jejípláčmibylbolestněpovědomý.Znělpřesnějakopláč
mémladšísestryAnniavzlyky,kteréjsemslyšelzchodby
vden,kdymatkavydechlanaposledy.
Anni.Kdejejíkonec?Neležísnadtakyněkdevdířevlese
spistolíuhlavy?
Bokemmiprojelaostrábolestapřinutilamězastavit.Kvap-
něsekemněblížilydívčinykroky.Znovujsemvyrazil.
„Děkuju,“zaštěbetalazamnou.
Sluncezmizeloazimaza�alapěst.Vypočítaljsemsi,žemu-
símujítještědvakilometrynazápad,nežsebudumoctzastavit
23SŮLMOŘE





nanoc.Kolempolnícestyspíšnajduúkryt,aletakéhrozívětší
nebezpečí,žepotkámvojáky.Bylomoudřejšípokračovatpo
okrajilesa.
Taholkajeslyšeladřívnežjá.Chňaplamězapaži.Zezaduse
knámhnalobzučeníleteckýchmotorů.Rusovésivyhlédli
německéjednotkynedalekoodnás.Přednámi,nebozanámi?
Začalydopadatbomby.Skaždýmvýbuchemsekostivmém
těledoposlednízachvělyazachřestilyadivocezazvonilyozvoniciméhotěla.Jakoodpově�naprvníexplozepročíslyoblo-
hurányzprotiletadlovýchděl.
Dívkamězatahalazaruku,abychšeldál.
Odstrčiljsemji.„Uteč!“
Zavrtělahlavou,ukázalapředsebeaneohrabaněseměpo-
koušelavléctzasebousněhem.Chtěljsemserozběhnout,
zapomenoutnani,nechatjivlese.Jenžepakjsemsivšiml,že
jízpodobjemnéhokabátudosněhuodkapávákrev.
Anajednoujsemnemohl.
24RutaSepetysová





emilia
Chtělměopustit.Mělsvourasuajináhonezajímala.
Kdobyltenněmeckýkluk,doststarýnato,abyhonaver-
bovalidoWehrmachtu,apřestooblečenývcivilníchšatech?
Proměbyldobyvatel,spícírytířjakozpříběhů,kterémivy-
právívalamaminka.MámevPolskujednulegenduokráliajeho
statečnýchrytířích,kteříspívhorskýchjeskyních.JestlisePol-
skoocitnevnesnázích,rytířiprocitnouavyjedoumunapomoc.
Říkalajsemsi,žetenpohlednýmladíkjetakovýspícírytíř.
Udělalpárkrokůsnapřaženoupistolí.
Opouštělmě.
Pročměmuselkaždýopustit?
Nadnámipálilrojletadel.Zebzučenívušíchsemidělalo
mdlo.Dopadlabomba.Pakdalší.Zemsezachvělaahrozila,
žeotevřečelistiapohltínás.
Pokusilajsemsehodohnat,bezohledunabolestaponížení
podkabátem.Nemělajsemaničas,aniodvahuvysvětlovat,
pročnemůžuběžet.Místotohojsemsipřikázalajítsněhem
takrychle,jaktojenpůjde.Rytířuhánělpředemnou,mizel
mezistromyazasesevynořoval,svíralsibokakroutilsebo-
lestí.
Všechnasílamiznohouodtekla.Rychlejsempomyslela
nablížícíseRusy,napistolipodkrkemvesklepě,apřiměla
jsemsekpohybu.Jakokachnajsemsekolébalahlubokými
závějemi.Paksemizničehonicvhlavěrozeznělomámino
říkadlo.
25 SŮLMOŘE





Šlakačenkapodlevody,
napilasehorkévody,
kdevoděnkacrčí,
tamzobáčekstrčí.
Kdejetékačencekonec?
26RutaSepetysová





alfred
„Fricku,cotoděláš?“
„Doplňujumunici,pane.“Předstíraljsem,žehýbusčímsina
polici.
„Aledostaljsizaúkolněcojiného,“namítldůstojník.„Máš
býtvpřístavu,neveskladu.Čekámerozkaz.Musímebýtpři-
praveni.Využijemeveškerélodě,kterémáme.Jestlituzůsta-
neštrčet,nějakývrahzMoskvysitěspletesesvouholkou.To
byschtěl?“
Anináhodou.Nechtěljsemsovětskéjednotkyanikoutkem
okazahlédnout.Kamšlápli,tamsedmlettrávaneroste.Vydě-
šenívesničanévyprávělinaulicíchhistorkyotom,žeruští
vojácinosíkolemkrkunáhrdelníkyzdětskýchzoubků.Ate�
ruskáarmádamířilapřímonanásajejíspojenci,Amerika
aAnglie,foukaliStalinovidoplachet.Museljsemnalo�.Zů-
statvGotenhafenuznamenalojistousmrt.
„Povídám,chceš,abysitěMoskvapodala?“vyštěkldůstojník.
„Ne,pane.“
„Taksisebervěciamazejdopřístavu.Tamdostanešdalší
pokyny.“
Zaraziljsemseazamyslelse,jestlibychnemělzmagacínu
něcolohnout.
„Nacočekáš,Fricku?Padejodsud,tyhlemejždi.“
Achano,Hannelore,uniformamipadnejakoulitá.Kdyžčas
dovolí,nechámsevyfotografovat,abysmohlamítmoupodo-
benkunanočnímstolku.Bohuželstatečnímužitumajípra-
27 SŮLMOŘE





málovolnéhočasu.Kdyžužjeřečohrdinství,vypadáto,že
seschylujekmémupovýšení.
Alejistě,miláčku,samozřejměžetomůžešpovědětvšem
vceléčtvrti.
28RutaSepetysová





joana
Zatoulanýkluknašelkusodcestyopuštěnoustodolu.Roz-
hodlijsmese,žesetuuložímenanoc.Nacestějsmebyliuž
několikdníasílaimorálkavadly.Dopadajícíbombynapínaly
našenervykprasknutí.Přecházelajsemodtělaktělu,ošetřo-
valapuchýře,zranění,omrzliny.Alenato,čímliditrpělinej-
víc,jsemlékneměla.
Atobylstrach.
NěmcivtrhlidoRuskavroce1941.Posledníčtyřirokyobě
zeměpáchalynevýslovnázvěrstva,atonejensoběnavzájem,
aleinevinnýmcivilistům,kteříjimstálivcestě.Lidé,které
jsmepotkávali,námšeptalistrašlivézkazky.Hitlerhodlalvy-
hubitmilionyŽidůamělneustáleseprodlužujícíseznamnežádoucíchosob,ježčekalapopravanebovězení.Stalinničil
národyPolska,UkrajinyazemívPobaltí.
Tabrutalitabylaotřesná.Ostudnénelidskéčiny.Nikdo
nechtělpadnoutdorukounepřítele.Jenžebyločímdáltěžší
rozpoznat,kdojenepřítel.Předněkolikadnyměodtáhlstra-
noujakýsistarýNěmec.
„Nemášusebejed?Lidiseponěmptají,“řeklmi.
„Jánikomužádnýjednedám,“opáčilajsem.
„Chápu.Alejsihezkáholka.Nechsitrochuprosebe,kdyby
násdohoniliRusáci.“
Nevědělajsemjistě,cojepravdaacoužjepřehnané.Alena
vlastníočijsemvidělaleccos.Mrtvouholkuveškarpěsvyka-
sanousukní.Stařenuplačícínadvypálenýmstavením.Kolem
29 SŮLMOŘE





seplížilahrůza.Ašlaponás.Atakjsmeutíkalinazápad,do
téčástiNěmecka,kterounepřítelještěnezabral.
Te�jsmevšichnisedělivopuštěnéstodoleapokoušelise
rozdělatoheňaohřátse.Sundalajsemsirukaviceamnulasi
rozpraskanéruce.Čtyřirokyjsempomáhalachirurgovivin-
sterburskénemocnici.Jakválkazuřilačímdálvícapersonál
setenčil,místodoplňovánímateriálujsemzačalaasistovatpři
operacích.
„Máteklidnéruce,Joano,asilnýžaludek.Vmedicíněsevám
povededobře,“řeklmitehdy.
Medicína.Můjvelkýsen.Bylajsempilná,odhodlaná,možná
ažmoc.Můjposledníkluktvrdil,žemámradšiškolunežjeho.
Nežjsemmumohladokázat,žetonenípravda,našelsijinou.
Pokoušelajsemsedozcepenělýchprstůvmasírovatteplo.
Ruceměvšaknetrápilytolikjakozásoby.Mnohojichnezbý-
valo.Doufalajsem,žeumrtvéženyvpříkopuněconajdu–
vlnu,čaj,nebotřebačistýkapesník.Jenženicnebyločisté.
Zvláš�mésvědomíne.
Všichnijsmezvedlihlavu,kdyžvešlidostodoly,mladýmuž
spistolívruceazanímmenšíblondýnkascopyarůžovou
čepicí.Obabylivyčerpaní,dívkabylavobličejizrudlánáma-
hou.Mladíkměltakyčervenétváře.
Mělhorečku.
30RutaSepetysová





florian
Ostatnínáspředběhli.Sbírkavrávoravýchkoňskýchpovozů
stálazastrčenázakřovímjakostřízlivýportrétpochoduza
svobodou.Bývalbychupřednostnilliduprázdnémísto,alevě-
děljsem,žedálnemůžu.Polkamězatahalazarukáv.
Zastavilasevesněhu,hledělanamajeteknechanýpředsto-
dolouahodnotila,coakdojeasitakuvnitř.Povojácíchnikde
anistopa.
„Myslím,žedobré,“řekla.Vešlijsme.
Kolemohýnkusetuchouliloasipatnáctdvacetlidí.Všichni
seotočili,kdyžjsemvklouzldovnitřazůstalstátuvrat.Matky,
dětiastaršílidé.Všichnivyčerpaníazlomení.Polkadošlarov-
noudoprázdnéhokouta,sedlasiapevněsiovinularucekolem
těla.Kemnědošlajakásimladážena.
„Jstezraněný?Jásevyznámvmedicíně.“
Hovořilaplynnouněmčinou,aleNěmkanebyla.Neodpo-
věděljsem.Nechtěljsemsnikýmmluvit.
„Nemátetrochujídlanavíc?“zeptalase.
Comám,dotohonikomunicnebylo.
„Aona?“vyptávalaseaukázalapřitomnaPolkupohupující
sevkoutě.„Mátrochudivokýpohled.“
Promluviljsem,anižjsemsenanipodíval.„Bylavlese.Na-
padljinějakýRus.Táhlasezamnouažsem.Mápárbrambor.
Ate�midejtepokoj.“
Mladáženaseboupřizmínceoruskémvojákovitrhla.Ne-
chalaměbýtaspěšnězamířilakholce.
31 SŮLMOŘE





Našeljsemsiosamocenémístokusodskupinyasedljsem
si.Batohjsempostavilkestěněstodolyaopatrněseoněj
opřel.Kdybychsedělsostatnímiuohně,bylobymitepleji,
alenemohljsemriskovat.Žádnéřeči,snikým.
SnědljsemkousekklobásyodmrtvéhoRusaasledoval,jak
semladáženapokoušídomluvitsholkouzlesa.Jinínanivo-
laliopomoc.Nejspíšzdravotnísestra.Vypadalaopárletstarší
nežjá.Hezká.Přirozeněhezká,tentyp,kterýjepěkný,amož-
náještěpěknější,kdyžješpinavý.Všichnivestodolebyliřádně
umolousaní.Pachnámahy,selhavšíchmočovýchměchýřůaze
všehonejvícstrachubylhoršínežodkteréhokolidobytka.Za
tousestroubychsevKönigsbergurádotočil.
Zavřeljsemoči.Nechtěljsemsenanidívat.Potřebovaljsem
siudržetschopnostjizabít,všeckyjezabít,kdybynebylozbytí.
Métěložadoniloospánek,alemozekměvaroval,abychtěm
lidemnevěřil.Cosiměš�ouchlodonohyajáotevřeloči.
„Neřekljstemi,žejePolka,“oznámilamisestra.„Acoten
Rus?“zeptalase.
„Otohojsemsepostaral,“odvětiljsem.„Potřebujusevy-
spat.“
Kleklasivedlemě.Sotvajsemjislyšel.
„Vymite�pěkněukážeteturánu,kteroutakschováváte.“
32RutaSepetysová





emilia
Vzpomnělajsemsinavozypředstodolou.Vršilysenanich
hromadyvěcí,kterépatřilyuprchlíkům.Kufry,truhlyináby-
tek.Dokonceijedenšicístroj,jakomívalamaminka.
„Pročnešiješšatičky?“zeptalajsemsejíjednouzesvého
prosluněnéhobidýlkavkuchyni.
Maminkasenaměodstrojeohlédla.„Udržíštajemství?“
Dychtivějsempřikývlaapopošlakní.
Položilasirucenaklenutébřichoausmálase.„Myslím,že
tobudekluk.Prostěvím,žetobudekluk.“Pevněměobjala
apřitisklamivlahértynačelo.„Avíštyco?Budeztebebáječ-
nástaršísestřička,Emilie.“
Ajáte�sedělavpromrzléstodole,sama,takdalekood
domova.Tihlelidiměliaspoňčassisbalit.Jáne,celýsvůjživot
jsemopustilarozžvýkanýnakousky.Kdote�vůbecšilnama-
minčiněstroji?
Rytířaninechtěldovnitř.Jaksevůbecjmenuje?Předkým
utíká?Prohlédlajsemvozyivěcinanich,zhodnotilajsemje
ijejichpotenciálnímajitele,abychrozhodla,jestlijebezpečné
vstoupit.Alenemělijsmenavybranou.Spátvenkuznamenalo
jistousmrt.
Sedělajsemvkoutěacpalasipodkabátslámu,abychse
zahřála.Jakmilejsemsepřestalahýbat,bolestpolevila.Polo-
žilajsemhlavudodlaní.
Naramenisemědotklačísiruka.„Jsivpořádku?“
Vzhlédlajsemanadseboujsemuvidělamladouženu.Mlu-
33 SŮLMOŘE





vilaněmecky,alespřízvukem.Hnědévlasymělastaženéza
uši.Vetvářimělalaskavývýraz.
„Jsizraněná?“zeptalase.
Snažilajsemseovládnout.
Bojovalajsem.
Jenžepakmipotvářiskanulajedináslza.
Přiblížilase.„Kdetětobolí?“zašeptala.„Vyznámsevme-
dicíně.“
Těsnějijsemsezavinuladokabátuazavrtělahlavou.„Ne.
Danke. “
Dívkamírněnaklonilahlavunastranu.Můjpřízvukměpro-
zradil.
„Deutsche?“ špitla.
Mlčelajsem.Ostatnínaměcivěli.Kdybychjimdalajídlo,
cojsemměla,třebabyměnechalinapokoji.Vytáhlajsem
zkapsybramboruapodalajidívce.
Bramboravýměnouzamlčení.
34RutaSepetysová





joana
PříchodNěmceatéholkymězneklidnil.Obacosizamlčovali.
Dívkatěkalaočimaaramenasejíchvělašokem.Došlajsem
kEvě.BylojíněcopřespadesátaobrovskábylajakoViking.
Ruceinohymělavětšínežkdejakýchlap.Někteříjíříkali
PardonEva,protožečastoříkalapobuřujícívěci,zakterévždyc-
kyvložilaslůvko pardon,jakobychtělajejichúčinekzmírnit.
„Evo,vymluvítetrochupolsky,ne?“zašeptalajsem.
„Pokudvím,takne,“ucedila.
„Nikomutoneřeknu.Taholka,chudák,hroznětrpí.Mys-
lím,žejePolka.Nezkusilabystesnípromluvit?Přesvědčteji,
a�sinechápomoct.“
„KdojetenNěmec,cosnímpřišla,apročnasoběnemá
uniformu?Nemámepovoleníkevakuaci.JestlinásHitlerovi
nohsledinajdousdezertérem,všechnynásstřelídohlavy.Par-
don,“řeklaEva.
„Nevímepřecejistě,žejedezertér.Jánetuším,kdotoje,ale
jezraněný.Tuholkunašelvlese.“Ztišilajsemhlas.„Napadl
jiruskývoják.“
Evazbledla.„Jakdalekoodsud?“
„Tonevím.Promluvtesní,prosím.Zjistěteodníněco.“
Evinmanželbylnaslužbuvarmáděpřílišstarý,alenaver-
bovalihodoVolkssturmu,lidovéarmády.Hitleružbylzoufalý
apovolalveškerézbývajícímužeichlapce.Jenžemladýmuž
nadruhémkoncistodolytomuhlenáborunějakunikl.Proč?
Evinmanželnedaljinak,nežabysevydalanazápad.Byl
35SŮLMOŘE





přesvědčen,žeHitlerprohrajeaRuskozabereVýchodníPrus-
ko–avšechnopřitomzdemoluje.
Veškolejsmeseučili,žeVýchodníPruskojejednaznejkrás-
nějšíchoblastí,alenámnaútěkuseukázalajakozrádná.Na
severuhraničísLitvouanajihusPolskemajetozeměhlubokýchjezeratemnýchlesů.Evamělastejnýplánjakomyostat-
ní–dojítpěškydoneokupovanéhoNěmecka,aažválkaskon-
čí,znovuseshledatsrodinou.
Jázatímpečovalaolidivestodole,jakjentošlo.Mnozí
usnuli,jakmiledosedli.
„Bachananohy,“upozornilmějemněbásníkvbotách,když
jsemprocházelakolemněj.„Postarejsejimonohy,jinakje
všeckovháji.“
„Acovašenohy?“zeptalajsemse.Básníkovapomenšípo-
stavabylavypouklá,jakobychytilvelikýbalonaužhonepo-
ložil.
„Jábychušeltisícmil,maličká.“Zazubilse.„Mámvýborný
boty.“
Evaměodtáhlastranou.
„Mášpravdu–jetoPolka.JmenujeseEmilia.Jejípatnáct,
pocházízeLvova.Alenemádoklady.“
„KdejeLvov?“zajímalajsemse.
„NajihovýchoděPolska.VHaliči.“
Todávalosmysl.NěkteřílidézHaličeměliblon�atévlasy
amodréočijakotahleholka.Jejíárijskévzezřeníjidostmožná
ochránípřednacisty.
JejíotecjeprofesormatematikynebocoaposlaljidoVýchodníhoPruska,žetambudevevětšímbezpečí.Nakonecsi
našlaprácinafarmě.“Evaztišilahlas.„KousekodNemmers-
dorfu.“
„Tone,“špitlajsem.
Evapřikývla.„Nechceotommluvit.Jenmiřekla,žeutíkala
přesNemmersdorf.“
Nemmersdorf.
Tyřečisedoneslykekaždému.Předpárměsícidovesnice
36RutaSepetysová





vtrhliRusovéaúdajnětamnapáchalispoustubrutálníchnechutností.Ženypřibíjelihřebynavrataodstodol,zohavovali
děti.Zprávyomasakruserychlerozšířilyalidébylivyděšení.
Mnohoznichsiokamžitěsbalilověciavydalisenazápad,pro-
tožeměliobavy,žedorukouStalinovyarmádypadneijejich
ves.Atahledívkabylautoho.
„Chuděrka,“zašeptalajsemEvě.„AtenNěmecmiřekl,že
sijivlesenašelnějakýRusák.“
„Akdejetenvojákte�?“staralaseEva.
„Řeklabych,žehozabil.“Srdceměbolelo,jakmitéholky
bylolíto.Coasividěla?Hlubokouvnitřjsempravduznala.
HitlervytlačovalpolskédívkyjakoEmilia,abyuvolnilprostor
pro„baltskéNěmce“,prolidisněmeckýmpůvodem.Jako
jsemjá.MůjotecbylLitevec,alematčinarodinamělakořeny
vNěmecku.ProtojsmemohliutéctpředStalinemdoHitlero-
vyostnaténáruče.
„Jábychřekla,žebymohlobýtihůř,“odtušilaEva.
„Jaktomyslíte?“
„Manželmivyprávěl,žeHitlerpodezíralpolskéintelektuály
zprotinacistickéčinnosti.VšechnystaršíprofesoryveLvově
popravili.Takžejejíhootce,pardon,nejspíšuškrtilistrunou
zpiánaa–“
„Evo,nechtetoho.“
„Nemůžemetuholkuvzítssebou.Kabátmácelýodkrve.
Zcelazjevněmáproblémy.AjePolka.“
„No,ajájsemLitevka.Tomětakyvyhodíte?“Mělajsem
tohoplnézuby.Užměnebaviloposlouchattosousloví Pouze
proNěmce.Tosevážněmůžemeobrátitzádyknevinným
dětembezdomova?Vždy�jsoutooběti,nevojáci.Alejávědě-
la,žesostatnímisenatomneshodnu.
Pohlédlajsemnadívkuvkoutě,umouněnétvářeprotkané
potůčkyslz.Jejípatnáctanikohonemá.Tyslzyminěkoho
připomněly.Tavzpomínkamivdušiotevřelavrátkaajimi
dovnitřvklouzltemnýhlas.
Jetovšeckotvojevina.
37SŮLMOŘE





florian
Dívaljsemse,jaksestrapřecházíodjednohočlověkakedru-
hémuapomáhájimlékyamateriálemzhnědéhokoženého
kufříku.Měljsemhorečkuavěděljsem,žesejímusímzbavit,
abychmohljítdál.Ránasetáhlapřesbokažnazáda,takže
jsemsijinemohlcelouprohlédnout,anijsemnaninedosáhl.
Nepotřebovaljsemtéholcevěřit.Beztakužjivživotěneuvi-
dím.Podívalasemýmsměremajánanikývl.
„Rozmysleljstesito?“zeptalasemě.
„Ažvšichniusnou,“šeptljsem.
Netrvalotodlouho.Chladnástodolasebrzyzaplnilazášku-
bysvalůanosovýmchrápáním.Sestranadohněmupeklabram-
boruasnědlaji.Jedlapomalu,čistě,podrobnýchsoustech,
přespalčivýhladtrpělivě.Bylazlepšírodiny.
Paksidoneslataškukemně.
„Někdovásstřelil?“zašeptala.
Zavrtěljsemhlavou.Pomalujsemsistáhlrukávkabátu
aza�atýmizubypřekouslbolest.Lehljsemsinabok,čelemod
ní.Odlepilamikošiliodnahromaděnézaschlékrve.
Nezalapalapodechuanisenerozplakala,jakotodělajíjiné
holky,kdyžvidíněconechutného.Nevydalaanihlásku.Třeba
jsousestrynatakovévěcizvyklé.Ohlédljsemsepřesrameno,
jestlijepořádzamnou.Tvářmělasotvapárcentimetrůod
rány.Pozornějiprohlédlaapaksekemněnaklonilaazašep-
talamidopravéhoucha.
„Šrapnel.Asipředdvěmadny.Přitlačiljstenaránu,aby
38RutaSepetysová





nekrvácela,aletímjsteúlomkyzatlačilhloub,takžetobolíoto
víc.Zanítilosevámto.Kromjinéhojstesinatoněconalil.“
„Vodku.“
Jejíhlasvmémuchupokračoval.„Párkouskůtamzůstalo.
Vytahámvámje,alenemámnicnaumrtvení.“
„Něcokpitímáte?“zeptaljsemse.
„Toano,alealkoholbudupotřebovatnavyčištěnírány,než
jiovážu.“Ucítiljsemnaramenijejíruku.„Mělabychtoudělat
hned,nežseinfekcepřílišrozšíří.“
Předobličejemsemiobjevilymalébotky.Polkasipřede
mnoukleklasesněhemzabalenýmvkapesníku.Sčíslamivlasy
zčelaapřitisklaminanějobklad.
„Jdipryč,“okřikljsemji.
„Počkej.“Sestrasenanipodívala.„Šlabysprosímtěven
anašlapořádnýklacek?“Dívkapřikývlaazmizela.Sestrasi
přesedlapředemě.Šeptempromluvilaajásledoval,jaksejí
pohybujírty.
„JmenujeseEmilia.JezjižníhoPolska.Otecjiposlalpryč,
dobezpečí...kNemmersdorfu.“
„Dočerta,“vydechljsem.
Přikývlaaotevřelatašku.„JájsemJoana.Párletjsemasis-
tovalavnemocnici.NejsemNěmka,aleLitevka.Vadívámto?“
„Jemijedno,cojstezač.Užjstetoněkdydělala?“
„Dělalajsempodobnézákroky.Jaksejmenujete?“zeptalase.
Chvílijsemmlčel.Cojímámříct?„Kčemutenklacek?“
Přešlamouotázkuavrátilasektésvé.„Jaksejmenujete?“
Horečkapálilaaoměsepokoušelaslabostazávra�.Jakse
jmenuju.Pojmenovaliměpomalířizšestnáctéhostoletí,kte-
réhomatkazbožňovala.Ne.Nicjíneřeknu.Snikýmmluvit
nebudu.
Sestravzdychla.„Dotohoklackusezakousnete.Budeto
bolet.“
Zavřeljsemoči.
Florian, chtělosemiříct. JmenujuseFlorian.
Abrzobuduposmrti.
39SŮLMOŘE





emilia
Taobrovitáženština,Eva,miřekla,žetazdravotnísestraje
zLitvy.JmenujeseprýJoana.Vypadala,žejehodná,alecopak
simůžubýtjistá?Jestlibudeošetřovatrytíře,mělabychnani
dohlédnout.Dlužímmutopřece,none?
Odehnalměodsebe.Jehohlasbyljenjednímzceléhosbo-
ru,kterýchtěl,abyPolácizmizeli.Navždy.Kdyžjsempřes
Nemmersdorfutekla,potkalajsemnacestěstařenuzeLvova,
očirozbouřenésmrtí.Řeklami,ženacistéveLvověpovraždili
tisícepolskýchŽidů.
„IWeigelovy?“zeptalajsemse.
„Jeponich.“
„ALempelovy?“špitlajsem.
„Cosetakvyptáváš?Řeklajsemti,žejsouvšichnimrtví.
Jsoujichmožnástovkytisíc.“
Pročjsemsevyptávala?ProtožeRachelaHelenbylymoje
kamarádky.NežměotecposlaldoVýchodníhoPruska,vnoci
sekemněvplížilyadoneslymisladkostiadárky.
Mrtví. Jaktomohlaříctstakovoukonečností?Odmítala
jsemtomuuvěřit.
TahezkáLitevka,Joana,miporučila,a�najduvelkýklacek.
Vyšlajsempředstodolu.Dotváříměšlehalvítrasníh.Každý
pohybbylvtolikavrstváchoblečeníavobrovitémkabátěneohrabaný.
MámseJoaněsvěřit?Třebamipomůže.Alevědělajsem,
jakbytodopadlo.Bylabyznechucená.
40RutaSepetysová





Zaslechlajsemšramotavzhlédlajsem.Vtomjsemhouvi-
děla.Nastřešestodolysedělotonejvětšíhnízdo,kteréjsem
kdyviděla.
41 SŮLMOŘE





alfred
MojemiláHannelore!
Jakjenmizměnínáladu,kdyžnapíši,nebositřebajen
pomyslímTvéjméno!Někdyležímnakavalciapomalounku
hošeptámdotmy.Han-ne-lore.MaláLore.
Jepozděvečer.PředstavujisiTědoma,prstysinakrucuješ
vlasyačtešsiněkterouzesvýchmilovanýchknih.Snadipadá
sníh,jakotady?
Heidelbergadomovmipřipadajínesmírněvzdálené.Snad
tavzdálenosttlumímůjúsudek,alecítímpotřebupodělitse
sTebouotajemství.Možnájeodeměneomalenétovůbecříct,
aleuvědomilasisněkdy,žeVašeoknovkuchynijepřímo
naprotioknunašíkoupelny?Častojsemodtamtudcítil,jak
Tvámatkapečekachnu.Ano,častojsemTěpozoroval,jak
snídáš,nežjdešdoškoly.Kdepak,rozpakyjsouzbytečné,Lore.
Sousedésividídokuchyně,takříkajíc.Myksoběmělipocho-
pitelněještěblíž.Tyvzpomínkyjsouuhlím,ježchránímésrdce
odmrazu.
Leččasukúvahámjepomálu.StatečnémumužiKriegsma-
rinenenípřánoodpočinku.Jakvíš,jsemvelmizdatnýstrážný.
Důraznadetailvždyckybyljednouzmýchvelkýchpředností,
pročežsivšehovšímám,abychTitomohlpozdějisdělit.Šušká
seoobroviténámořníevakuaciamyvpřístavusenanipřipravujeme.Konečněvyplujinamoře,vodnímicestamidopluji
naoceánjakodobrodruzi,onichžsitakrádačítášvesvých
drahýchrománech.
42RutaSepetysová





Abudetonějakédobrodružství,Lore.Lidéužproudído
přístavuavefrontáchčekajíuvelkýchlodí.Někteřísissebou
přineslivše,cojimnasvětěpatří,celéhromadyjsoutohona
koňskýchpovozechasaních.Drahékoberce,hodiny,porcelán,
křesla,majítuvšechno.Místarozhodněnebudenazbytaně-
kterévěcibudoumusetzůstatnapevnině.Najednomvozu
jsemdneszahlédlpěknéhokřiš�álovéhomotýla.IhnedmiTě
připomněl–jakseTvétmavéhedvábnévlasyvznášejíjako
křídlamodráska.Rozhodljsemse,žepokudtenmotýlnebude
smětnapalubu,nechámsiho.Přerozdělenítěm,kteříjsou
takovéhomajetkuhodni,dávánejvětšísmysl.
Tvélaskavésrdcebypuklo,kdybystylidivpřístavuviděla.
Jsouunaveníašpinavípodlouhépouti.Někteříuteklizdale-
kýchzemí,dokoncetřebazEstonska.Dovedešsitopředstavit?
Stalinberevícnežjenzemi,Hannelore,berelidemjejichdů-
stojnost.Vidímjimtovzoufalýchočíchazlomenémpostoji.
Zatovšeckomůžoukomunisti.Jsoutozvířata.
Ate�seStalinovaarmádablížíalidéjsouzděšení.Kdepak,
nicseneboj.Jsemsicelkemjistsvýmischopnostmi.Koneckon-
cůlidskoubytostnelzenapodobnésituacevycvičit,proněse
člověkmusínarodit.Atoje,Bohudík,imůjpřípad.
Převaliljsemseavytáhlzpodkavalcesvůjlodnípytel.Sáhl
jsemdovnitřproohmatanývýtiskHitlerova MeinKampfu
avšimljsemsidopisníhopapíru,comidalaMutter.Zítrasnad
konečněpřiložímtužkunapapír.
43SŮLMOŘE





joana
Zapálilajsemsirku,abychsterilizovalaskalpel,azačalajsem
mluvit.DoktorvInsterburguměnaučil,žemluvenípacienty
častouklidňuje.„KdyžStalinzabralLitvu,márodinauprchla,“
vykládalajsem.„Matkamáněmeckékořeny,takženámHitler
povolilrepatriaciamysepřestěhovalidoNěmecka.Nedostala
jsemsedálneždoInsterburgu.“
„TojeveVýchodnímPrusku,“odtušil.„TakžeHitlertěvlast-
nězachránil?“
Nicvícneřekl,alejehosarkastickéodfrknutípromluviloza
něj.Bu�simyslelněconepěknéhoonacistickéstraně,nebo
omérepatriaci,nebooobojím.Takjakotakjsemojehonázor
nestála.Užtakjsemsecítiladostprovinile.Všechnojsem
zvorala.Veškolejsemmělatynejlepšíznámky,aleselskýro-
zummiunikal.
„Jávím,žejezima,aletenkabátvámsvléknemealehnete
sinabřicho,“řeklajsemmu.
Jakjsemstahovalarukáv,zvnitřníkapsymuvykouklasvětle
zelenáprůkazka.Výtečně.Jestlimiodmítneříct,jaksejmenu-
je,podívámsesama.
„Tlakemokolorányzjistím,jakdalekoseinfekcerozšířila.“
Onnic.„Kdybyvástobolelo,takřekněte.“Jemnějsemjednou
rukoutisklakůžipoobvodurányavšímalasi,kdejecitlivá.
Druhourukoujsemsepokoušelazkapsydostatdoklady.
„Nechtetoho.“Znělototakzuřivě,ažjsemselekla.„Podej-
temitypapíry.“
44RutaSepetysová





„Cože?“
„Slyšelajste.Hned.“
Natáhlkemněrukuajámudonívložilaprůkaz.
„Aještětensloženýpapír.Jetakyvkapse,“poručil.
Vytáhlajsemsmetanověbílýlistpapíruapoočkusenaněj
podívala.Skrzzáhybnebylovidět.Vyškublmihoaobojísi
zastrčilpodhrudník.
DovnitřsevrátilaEmiliasklackemanarůžovéčepicisejí
třpytilybílévločky.
„Užzasechumelí?“optalajsemse.Přikývla.Nášzítřejšípo-
stupsetímzpomalí.
„Takdělejteuž,a�tomámzasebou,“ozvalsepacient.
Ještěnikdyjsemnevidělanikoho,kdobysnesltolikbolesti
jakoon.Doklackusezakouslnikoliznezbytnosti,alevzdo-
rovitě.
Emiliabylapozornáasistentkaadařilosejípředvídatmé
ijehopotřeby.Jenževypadalaunaveně,atakjsemjiposlalasi
odpočinout.Neusnula,sledovalakaždičkýmůjpohyb.
Posledníúlomekšrapneluvězelhluboko.Kloubynarucemi
zmizely,kdyžjsempronějsáhladorány.Bálajsemsegangré-
ny,alenicjsemneřekla.Užtakmuselpřekonattuobrovskou
bolest,ještětohle.Sklonilajsemseazašeptala:„Myslím,žeto
bylposlední.Bylhlubokoaránaješiroká.Vzbudímševce
apoprosímho,abyvámtozašil.Nejspíšbudeumětpevnější
stehy.“
Vyplivlklacek.„Ne,udělejtetovy.“Odmlčelse.„Prosím.“
Pohlédlajsemnarozšklebenouránu.Básníkmělsešitím
kůžezkušenostiaurčitěbytoudělalčistějinežjá,alekdyby
muvadilpohlednaholémasoakrev,všechnobysetímjen
zkomplikovalo.
Atakjsemránuzašilaaovázala.„Takžepapíryjsemsicene-
viděla,alevšimlajsemsi,žemátevkapsecigarety,“řeklajsem
mu,kdyžjsemsiutíralaruce.
„Neřeklajstemi,žetonebudezadarmo.“
Podívalsenaměavočíchmumihotalasvětélkajakood
45 SŮLMOŘE





plynovýchlamp.Jehovýrazprozrazovalbolest–tělesnou
bolest,jakoujsemvídalavnemocnici,aletakécitovou,jakou
jsempozorovalaurodičů.Hledělnaměapohledemzvolna
putovalpomémobličeji.
„Vestejnékapsemámisirky,“odtušilkonečně.
Vytáhlajsemcigaretuapokusilasejitrochuurovnatmezi
prsty.Zapálilajsemjiavděčněpotáhla.Horkýkouřměvpro-
mrzlýchprsouzahřál.Naklonilajsemsekněmuaněžněmu
přiložilacigaretukertům,abysimohltakydát.Žhnoucíkonec
muozářilobličej.Podmodřinamiašpínouprobleskovalakrása.
„Kolikvámjelet?“zeptalajsemseho.
„Zbytekschovejte.Těžkoseshánějí,“vydechl.
Zhasilajsemnedopalekobotuavrátilamuhodokapsy.
„Chceteviděttenšrapnel,cojsemzvásvytáhla?Tenhlekus
jevelkýskorojakovíčkoodlahve.“Natáhlajsemseproněj
aonměchňaplzazápěstí.
„Tobylonaposledy,cosesmipokusilaněcoukrást,“sykl.
„Očemtomluvíš?“Takžesizřejmětykáme.Snažilajsemse
odtáhnout.
Sevřelměještěpevněji.„Vidělasmojepapíry.“
„Neviděla.Přestaň,tobolí.“
„Něcoomněvíš.Otéhleráně.“Hlasmělslabý,alebyly
vněmobavy.Aneboblouznil?Chvílicosimumlalapakřekl:
„Povězminěcoosobě.“Malinkopovolil.
„Tybysomněchtělněcovědět?“opáčilajsem.
Hledělajsemdojehounavenétváře.Čekal,víčkamupoma-
lupadala.Nakonecsezavřelaaprstykolemméhozápěstíse
postupněuvolnily.Chvílijsemsedívala,jakdýchá,doklady
pořádještězastrčenépodtělem.Chtělomněněcovědět.Se-
hnulajsemseažkjehouchu.Sotvajsemzašeptala.
„Jsemvrah.“
46RutaSepetysová





florian
Myšlenkynasestruměpronásledovalyivespánkuanezbavil
jsemsejichanipoprobuzení.Nezdálosemi,žejsemsní
mluvil?Rozčíliloměto.Hrozbakaždýmdnemrostla.Přišliuž
natovKönigsbergu?Jenkvůlinějaképěknéholcesepřece
nemůžuzdržovat.
Vestodolebylaještětmaarozléhalasetuprázdnotalidí,
kteřísesemuchýlili.Podlemýchhodinekbylyskoročtyři
hodinyráno.Zvedljsemsedoseduabolestíjsempřitom
zaskřípalzuby.Méhobatohusenikdoaninedotkl,doklady
jsemmělpořádpodsebou.Vrátiljsemdokumentydokapsy
avstal.
Udělaljsempárkrokůkvratůmaslepáholkasisedlaazamrkalanaměmléčnýmaočima.Sestraspalavedlení,kufr
otevřenýahezkéhnědévlasyrozvlněnékolemobličeje.Jakže
říkala,žesejmenuje?Kdepak,nezáležínatom.Jeošklivá,pře-
mlouvaljsemse.
Klekljsemsiaprohrabaljíkufr.Slepáholkazvedlanoske
stropu.Natočilahlavuahledělapřímonamě.Coasividěla?
Jestlipakmělaočijakoojíněnéokno,kterédovnitřpropouští
světloatmu?Anebojiodvnějšíhosvětaoddělovaltěžkýzávěs?
Méruceneslyšnězkoumalyobsahsestřinakufříku.Cotodě-
lám?Taholkamidostmožnázachránilaživot,zachránilamě
výměnouzajedinýšlukzcigarety.Namlouvaljsemsi,žene-
kradu.Jenomsechráním.
Prohmataljsemoblečení,vzaldorukylékařskouknihu,vid-
47 SŮLMOŘE





ličku,kteroujedlabramboru,apakjsemvytáhlcosinečeka-
ného.Chvílijsemsedívalnasestřinyhnědékadeře,pakjsem
tenpředmětzasunuldokapsyaodešeljsem.
VlesíchbyliRusové.Toužjsemvěděl.Nejspíšprůzkumní-
cinebotuláci,kteříseodděliliodjednotky.Sjednímvojákem
siporadím.Alejakdlouhopotrvá,nežjichtubudouceléroty?
Původnějsemměldvatýdny,abychsedostaldopřístavu.To
bylplán.Nalodímse,odplujunazápadaúkolbudesplněn.Jak-
milejsemvyšelzestodoly,přerovnaljsemsivěcivbatohu.Za-
hlédljsemdopissprůkazemanedokázaljsemjedostatzhlavy.
Dr.Lange.
Dr.LangebylředitelemmuzeavKönigsbergu.Přijalmě
jakoučněvoborurestaurování,všechnoměnaučil,dokon-
ceměposlaldoténejlepšíškoly.Vzhlíželjsemkněmuapsal
mupodrobnédopisy,vnichžjsemmuzjevovalsvémyšlenky
ouměníafilosofii.Dr.Langetvrdil,žejsemnesmírněchytrý.
Říkal,žeménadáníposkytneNěmeckuskvělouslužbuasnad
ipomůžeuskutečnitHitlerůvsen,abyvjehodomovskémměs-
těLincivzniklonárodnímuzeum.PakmědoktorLangesezná-
milsGauleiteremErichemKochem.Kochbylpředsedoure-
gionálnípobočkyNSDAP.
Akromjinéhobylzrůda.
Kdyždomuzeazačalypřicházetokovanébednysartefakty,
nadšenídoktoraLangehobylonakažlivé.Některékouskyho
přimělyislzet.Časodčasuseoměmuselopřít,kdyžjsme
odhaliliněkterýzpřírůstků.Vždyckykdyžpřišlanovábedna,
okamžitějsemsemuselpustitdopráce.Někdyjsemrestauro-
valipřesnoc,abymohldoktorLangehnednásledujícídenpo-
dathlášeníKochovi.Nespaljsem,nejedljsem,dokoncejsem
zmeškalotcovynarozeniny,jenabychsplnilsvéúkolyapotěšil
doktoraLangeho.„Jsmevýtečnádvojka,coříkáš,Floriane?“
říkávalmisúsměvem.
JednouránomědoktorLangeposlalhledatzašantročenou
špulkuprovázku.Přihledáníjsemobjevilvšechnysvédopisy
zeškoly,halabalapohozenévnejspodnějšímšuplíkuuinkous-
48RutaSepetysová





tuapsacíchpotřeb.Anijedenneotevřel.Nezáleželomunamě
anidostnato,abysijepřečetl.
Zetmyzamnouseozvalhlasavytrhlmězmyšlenek.Tasil
jsempistoliaobrátilse.
„Počkejte.Prosím!“
SněhemkemněutíkalataPolka,celázrůžověláaudýchaná.
49 SŮLMOŘE





emilia
Lidemvestodolesenedalověřit.Tatlustáženskásezarazila,
kdyžzjistila,žejsemPolka,atakjsempřinutilanohykrychlej-
šímupohybuaříkalajsemsi,žejakmilerytířivšechnovypo-
vím,pochopímě.Budemujasné,cojsemprojehozemudělala.
Ochránímě.
Můjžaludekzaprotestoval.Polevítenhladněkdy,dáse
laskavěnaústupapřestaneseneustálepřipomínat?Užjsemsi
aninepamatovala,kdyjsemnaposlednemělastrachahlad,kdy
semižaludektoužebněnekroutil.ObrazyLvovamivhlavě
bledlyjakofotografienechanávenkunaslunci.
Lvov,městoneustáleusměvavé,městopolskékulturyavzdě-
lanosti.Koliktohoznějzbude?
Zahlédlajsemrytířovusiluetuatoměpodnítilo,abychzrych-
lila.Zavolalajsemnanějaonseotočilanamířilnaměpistoli.
„Počkejte.Prosím,“řeklajsem.„Jáchcijítsvámi.“
Odvrátilseodeměadalsezasedokroku.
Sledovalajsemjehočerstvéstopyvesněhuapřipadalajsem
sisilnější.Rannílednovývzduchbylostrýajiskřivý.Kráčela
jsemdál,sledovalajsemho.Poněkolikametrechsezastavil
acelýrozzuřenýsenaměotočil.„Jdipryč!“
„Ne,“odmlouvalajsem.
„Jeprotebebezpečnější,kdyžzůstanešsostatními,“řekl.
Bezpečnější?Kdybyjentušil.
Jáužjsemtotižmrtvá.
50RutaSepetysová





joana
Ránaskýtalapříslibpostupu,nadějivisícínavláskumyšlenek
napříštízastávku.Všichnijsmesivysnívaliněcovícnežstodo-
lu.Básníkvbotáchmluvilohonosnýchsídlechzámožného
východopruskéhošlechtickéhoroduJunkerových.Krajinabyla
posetájejichzámečkyamynaněkterýznichchtěnechtě
muselinarazit.Básníktvrdil,ževjednomtakovémsídlepřed
válkoubyl,aměldojem,žejetonedaleko.Snilijsme,ženás
nějakábohatárodinapřijmeksobě,doporcelánovýchmisek
dostanemehustoupolévkuaohřejemesizmrzléprstyukrbu.
Básníkpřecházelpostodoleahůlkoukaždého�ukaldo
chodidel.Zatoulanýkluksetáhlzaním.„Vstáváme.Nohyjsou
poránunejsilnější,“říkalšvec.Došelikemně.„Pořádmáš
botyvdobrémstavu,koukám.Copuchýře?“
„Anijeden,básníku.“
Vstalajsemaoprášilase.„Jsouvšichnipřichystanívyrazit?“
„Tenněmeckýdezertérspolskouholkoujsoupryč,“ozná-
milmi.
Všichnihomělizadezertéra.Hlavoumiprolétlavzpomínka
nato,jakmizrukyvyškubldokladyadopis.„Překvapujemě,
žemubylotakdobře,abymohlužnadránemvyrazit.“
„Mělvojenskýmodelbot,aleupravený,“odtušilšvec.Vzdychl
azavrtělkulatouhlavousbílýmivlasy.„Tahleválka...uvědo-
muješsi,žemladílidébojujínamaličkýchostrůvcíchvTichém
oceánuapochodujíseveroafrickoupouští?Mytumrzneme
aoniumírajívedrem.Tolikneš�astnýchdětí.TamladičkáPolka
51 SŮLMOŘE





bylavyčerpaná.Nohymělanateklé,kynulyjívtěchbotách
jakohousky.Alebohuželtoasilípdopadnoutnemohlo.Ne-
chcemepřece,abyseknámpřidali.Jestlimihlavapořádještě
sloužístejnědobřejakonohy,předsetměnímdojdemektomu
sídlu,okterémjsemmluvil.SdezertéremaPolkoubynás
dovnitřnikdonepustil.“
„Samozřejmě,jedobře,žetotakdopadlo,“přitakalaEva.
„DezertéraPolka?Pardon,aledozítřkajeněkdonajdemrtvý
nacestě.“
„Prokrindáčka,vyjstealepuchejř,Evo.Bolavejpuchejř.“
Básníkvbotáchsezasmálazamávalnanihůlkou.
52RutaSepetysová





alfred
Ranníobloharozprostíralanadpřístavemstudenéstíny.Žeby
mámilovanáVaterlandztrácelapevnoupůdupodnohama?
Bylovůbecněcotakovéhomožné?Lübeck,Kolín,Hamburk.
Přicházelyzprávy,žejsouvtroskách.
PřístavpředpárměsícibombardovalaamerickáOsmáleteckáarmáda.Přesstoamerickýchletadelshodiloocelovébomby
naGotenhafen.Lo� Stuttgart dostalazásahapotopilase.
Nebyltoprvnínálet.Aniposlední.Zavedlitutřivarovné
signálypodlezávažnosti.Zapamatovaljsemsije:
D�.
Kroupy.
Sníh.
Představovaljsemsi,žeažpřijdeútok,budupálitdovzdu-
chu,divocejimbuduhrozitpěstízgranátů.Vduchujsem
takovébitevnívrcholyzlézalvelmičasto.
Jenženežtakovásituacenastane,užívaljsemspíšsvýchbys-
trýchpozorovacíchschopnostínežzvířecísíly.Vůdcesipotr-
pělnapečlivěvedenézáznamy.Měljsemvúmysluprokázat,
žejsemhodenpovýšenínadokumentaristu.Koneckoncůjsem
bylstrážný.Zaznamenáváníaopakovánímýchpozorováníjen
tříbilomůjduševníkatalog.Ostatnívojákymélitaniezřejmě
otravovaly,alecopakjsemsenaněmohlzlobit,žemizávidí
méarchivářskéschopnosti?
Měljsemtajnoupomůcku.Abychmohlsledovatrasové,
společenskéapolitickénepřáteleŘíše,převedljsemVůdcův
53SŮLMOŘE





seznamnamelodii.Snázsemipamatoval,kdyžjsemsiho
zazpíval,jakokdyžsidítěrecitujeříkadlo.Bylatocelkemchyt-
lavámelodie:
Komunisté,Čechoslováci,Řekové,cikáni,postižení,
homosexuálové
–nádech–
Židé,retardovaní,černoši,Poláci,prostitutky,Rusové,
Srbové,socialisti
–nádech–
španělštírepublikáni,odboráři,Ukrajincia
– nádechpředvelkýmfinále–
Ju-go-sláv-ci!
Finálejsemmělzcelétépísničkynejraději.Čtyřislabiky,čtyři
mocnéúdery.Vduchujsemsitumelodiizpíval,kdyžjsemse
věnovaljinýmpovinnostem.
Vpřístavuprobíhalaoficiálníoperace,alepodrobnostiza-
tímnebylyodhaleny.Rozhovorybylynapjaté,nervózníavy-
strašené.Pozornějsemnaslouchal.
„Fricku,nestůjtamaneposlouchej,koukejsehnout!Tose
chcešnechatodbouchnoutruskýmletadlem?“
„Rozhodněne.“Srovnaljsemsistohzáchrannýchvestvná-
ručíapostraněvykoukl.„Kamjemámodnést?“zeptaljsemse.
Důstojníkukázalnaobrovitoubřidlicověšedoulo�,která
barvoudostpřipomínalahrozivénebenademnou.
„Natamhletu,“řekl.„NaWilhelmaGustloffa.“
54RutaSepetysová





florian
„Zmiz!Jdipryč!“Zuřiljsem.Pročodmítalaodejít?Chůzeji
zjevněvyčerpávala.
„Jdudalekozavámi.Animěnevidíte,“namítlalámanouněm-
činou.
„Játěnemůžuchránit.“
„Taktřebaochránímjávás,“řeklasupřímnýmvýrazem.
„Jáochranunepotřebuju.“
„Takpročnejdetepocestě?“Kopladosněhu,kterýpřesnoc
zmrzlnaled.„Jetopřecemnohemrychlejší.Spíšnarazítena
jídlo.Lesjehezčí,aletrvátodéle.Vynechcete,abyvásněkdo
viděl?“Přetáhlasirůžovoučepicinížpřesuši.
Jestlijsemněconechtěl,takztrácetčas.Obrátiljsemseod
níadalsezasedokroku.Zaslechljsem,jaksiprosebepovídá
něcopolsky.Nakonecseunavíabudemusetzastavit.Utahané
tělojidalekonedonese.Hlodalyměvšakmyšlenkynamladší
sestru,atakjsemsenakonecotočilkní.Jakmilejsemzastavil,
zastavilasetakyaopřelaseostrom.Vytáhljsemzbatohu
pistoliporuskémvojákovi.Došeljsemkní.
„Vemsiji.Kdybysjimuselapoužít,chy�jioběmarukama,
ažbudešmačkatspouš�.Rozumíš?Ate�jdipryč.“
Přikývla,alebyljsempřesvědčen,ženerozuměla.Pistole
vypadalavjejípletenérukaviciobrovská.
Odešeljsem.Byljsemblázen?Třikrokyzamnousetáhla
Polkasesovětskouzbraní–zamnou,Prušákemskrývajícím
toliktajemství,žebyvyhodiladovzduchucelékrálovství.
55 SŮLMOŘE





Oslovosepřihlásilaránavbokuasníimůjúsudek.Jestlise
brzyneohlásímnacheckpointu,budepovšem.
56RutaSepetysová





joana
Vleklijsmesepocestě,oblohabylazataženátěžkýmišedými
mračny.Vzhlédlajsemknim.
„Budesněžit,“odhadlaIngrid,nacomyslím.
„Tytocítíš?“zeptalajsemse.
„Někdy.“Pokývalahlavouapřehmátlanalaněpřivázaném
vzadukpovozu.„Vyprávějmionich,“pobídlamě.„Otom
klukoviatéPolce.Něcoměnapadloachcivědět,jestlisene-
pletu.“
Fascinovalomě,žeIngridcítí,jaklidévypadají.Řeklami,
ževnímátvarpostavy,chováníaněkdyibarvuvlasů.Alejako
prvnísejívyjevilyvnitřnívlastnosti.
„Tadívkasebála,“začalaIngrid.„Jejípohybybylynapjaté
aplnépaniky.Dýchalapřiškrceně,skorosípěla.Mladíkpůso-
bilúplněopačně.Pohybovalseladněamrštně,jakobybyl
zvyklýchoditneslyšně.“
Několikdníšelsešrapnelemvelkýmjakovíčkoodlahve
vboku.Představilajsemsijehoránuanapadlomě,jestlipak
máještěhorečku.
„Jaksejmenovala?Tavyplašenáholka,“zajímalaseIngrid.
„Emilia.“
„Ano,toodpovídá,“přitakalaIngrid.
Zakoplaokámenamálemupadla.Přidrželaselanaajen
taktaknabralaztracenourovnováhu.
Položilajsemjírukunarameno.Tenhlepochodbyldost
náročnýiprovidoucíhočlověka.PředdvěmatýdnyseIngrid
57 SŮLMOŘE





všílenémrumrajinanádražíoddělilaodsvétety.Vlakodjel,
aleIngriddonějnastoupitnestihla.Dvadnystálasamana
nástupišti,třáslaseačekala,jestlisetetavrátí.Nevrátilase.
Třetídenzačalaprositostatníopomoc.Přehlíželiji.Někdojí
ukradlkufr.Konečněsijívšimlamladádívkaaupozornilamě
nani.
„Nelitujmě,“řeklaIngrid.„Jávidím.Jenjinévěcinežty.
Tadívkajeblon�atá?“
„Ano,Emiliamásvětlévlasyzapletenédocopů,modréoči
akulatýobličej.Tenmladíkjecelkemvysoký,máširokára-
menaahnědévlnitévlasy.Jsoutrochupřerostlé.Nevím,jak
sejmenujeaniodkudje.“
„Aoči?“zeptalase.„Jakoumajíbarvu?“
„Tosinepamatuju.Možnáhnědou?“
„Neřeklabych.Myslím,žejsoušedé,“opáčilaIngrid.
„Šedé?Kdepak,nikdopřecenemášedéoči.“
„Zlodějiano,“řekla.
Obrátilajsemsekní.„Tymyslíš,žejezloděj?“
Ingridmlčela.
Teplotapokleslaaodkrytéčástiobličejemězačalyštípat.Na
cestějsmebylipřesšesthodin.Evaustavičněremcala.Nená-
vidělachůzi,nesnášelazimu,nemohlavystátRusyaniválku.
Básníkvbotáchsliboval,žednesnajdemetosídlo,kterézná-
val.Jámělasvépochybnostiavarovalaho,abyvlidechne-
vzbuzovalpřehnanénaděje,zvláš�vtommaličkém.Zatoulaný
chlapečekbylužtakzoufalý.
„Nojo,alejestlimámpravdu,“natobásník,„namasíruješ
minohyukrbu.“
Nebylajsemsijistá,ženatusázkuchcipřistoupit.
58RutaSepetysová





emilia
Cestoujsemsesnažilazabavit.Dívalajsemsepostromech
amyslelanavelkéčapíhnízdo,kteréjsemvidělanastřešesto-
doly.Připomnělomimaminku.Myslelajsemnatepléslunné
dny,kdyměbrávaladolesanahouby.VleseuLvovarostlpře-
krásnýstarýdubsdutinoutakvelkou,žejsemsidonímohla
sednout.Doneslyjsmesikošíkykestromuajásivlezlado
kmene.Maminkasisedla,opřelasezádyostromapřekřížilasi
nohyvkotnících.
„Tymiluješpříběhy,Emilie.Stromyvsoběnesoupříběhy
zastovkylet,“říkávalamiahladilapřitomkůru.„Jensipřed-
stav,cokaždýstromvidělacítil.Avšechnatatajemstvísinosí
vsobě.“
„Myslíš,žesistromypamatujíkaždičkéhočápa?“vyptávala
jsemsezchladnédutiny.
„Samozřejměžeano.Jakjsemřekla,pamatujísivšecko.“
Takjakomaminkamělarádastromy,jámělarádačápy.Šest
měsícůvrocebylimí.VždyckynakoncilétaodletělidoAfriky
astrávilitamzimu,vtepleuNilu.VbřeznusevrátilidoPol-
ska,dohnízd,kteráopustili.Kdyžchtělilidéčápypřilákat,
přitlouklinavysokoutyčkoloodvozu.Jednotakovéjsmeměli
nadvořeimy.Vždyckyvbřeznujsmeslavili,kdyžsečápivrá-
tilinahnízdo.Odletčápůsdoznívajícímsrpnemsymbolizoval
konecléta.
Předšestiletyodešlasčápyimaminka.Zemřelapřiporodu
méhomladšíhobratříčka.
59 SŮLMOŘE





Hrdlosemistáhlo.Polklajsemapřipomnělasi,ževlastnětak
docelaneodešla.Cítilajsemjimezistromy.Cítilajsemjejí
dotekavlistíslyšelajejísmích.Atakjsemkestromůmpro-
mlouvalaadoufala,žejejichvětvedonesoumézprávynahoru
kmaminceasdělíjí,cojsemudělalaapředevšímžesebudu
snažitbýtstatečná.
60RutaSepetysová





joana
„Pročbychommělivěřitševci?“hořekovalaEva.„Šijeboty,
nenížádnýprorok.“
Nepřiznalajsemto,aleijájsemzačalaztrácetnaději.„Tvr-
dil,žetuhleoblastzná,“namítlajsem.„Vyprávělmi,žetuza-
mladasrodinoucestoval.“
„Užjdememocdlouho.Jestlipůjdemedál,ztrhámekoně
azítraužneuděláanikrok.“
Evamělapravdu.Párkilometrůzpětjsmezahlédlimalou
stodolu.Někteříseodnásoddělili,žetampřespí.Myseroz-
hodli,žebudemenásledovatbásníkaajehoctižádostivouhůl-
ku.Zbylnámjedinýkůň.Ještěpředpárdnyjsmemělidva
vozyatřikoně,alepakjsmepotkaliněmeckévojákyatinám
jedenvůzadvakoněsebrali,prýsiježádáválka.Nechtělipo
náspříkazykevakuaci,atakjsmesesniminepřeli.
Německáarmádazabíralavšecko–auta,benzin,rádia,zví-
řata,jídlo.Bylojasné,žesepotápípodnáporemspojeneckých
sil,aleHitlerůvoblastnívelitel,GauleiterKoch,odmítlpovolit
civilistůmevakuaci.Nežabypadlidonelítostnýchpracek
ruskýchburanů,někteřílidénavzdoryŘíšiodešlibezrozkazu,
jakomy.
Jestlizámeček,okterémšvecmluvil,skutečněexistoval,
nezbyloznějpoplundrováníněmeckouarmádounejspíšnic
nežprázdnézdi.Anebohůř,uvnitřsemohliubytovatsami
němečtívojáci.Tobychompakmohliskončituvýslechuza
to,ženemámepříkazkevakuaci.
61 SŮLMOŘE





„Brzozačnesněžit,“hleslaIngrid.
Básníkvbotáchsezastavilakleplhůlkouopromrzloucestu.„Ha!Tadyjeto!“
Nictamnebylo.Zastavilijsmeutéhožborovéholesa,podél
kteréhojsmesevlekliužhodiny.
Švechouklnazatoulanéhochlapce,něcomupošeptaldo
uchaapakukázaldolesa.Klukserozběhlpryč.Čekalijsme
atřáslise.
„MámiláEvo,jestlisenepletuaskutečnětamjetosídlo,
omluvítesemi?“zeptalsebásník.
„Jestlitamvážněje,taksisvámakl


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.