načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sůl moře - Ruta Sepetysová

Kniha: Sůl moře
Autor:

Zima roku 1945. Čtyři mladí lidé. Čtyři tajemství. Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2016-01-01
Počet stran: 352
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 351 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložil Petr Eliáš
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-38
ISBN: 9788075441805
EAN: 9788075441805
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Zlatá stuha - 2017 - PŘEKLADOVÁ ČÁST - Beletrie pro mládež".
Kniha získala literární cenu "Carnegie Medal in Literature - 2017 - Brtiské ocenění za knihu pro děti a mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Zima roku 1945. Čtyři mladí lidé. Čtyři tajemství. Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž líčí jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.

Kniha je zařazena v kategoriích
Ruta Sepetysová - další tituly autora:
Potrhaná křídla Potrhaná křídla
Sepetysová, Ruta
Cena: 211 Kč
Out of the Easy Out of the Easy
Sepetysová, Ruta
Cena: 215 Kč
Sůl moře Sůl moře
Sepetysová, Ruta
Cena: 140 Kč
V šedých tónech V šedých tónech
Sepetysová, Ruta
Cena: 260 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ruta Sepetysová
SŮL MOŘE
joana
Vina je lovec.
Mé vědomí se mi vysmívalo a osopovalo se na mě jako
nedůtklivé děcko.
Je to všecko tvoje vina, šeptal ten hlas.
Zrychlila jsem krok a dohonila skupinku. Němci nás vodili
mimo polní cesty, když nás našli. Cesty byly vyhrazeny
armádě. Tou dobou ještě nebyly vydány příkazy k evakuaci a každý,
koho chytili na útěku z Východního Pruska, dostal cejch
dezertéra. Ale co na tom? Já dezertovala už před čtyřmi lety, když
jsem utekla z Litvy.
Litva.
Odešla jsem v roce 1941. Co se tam dělo teK? Byly ty
strašlivé věci šeptané na ulicích pravda?
Došli jsme k pahrbku u cesty. Chlapeček přede mnou
zakňoural a ukázal na něj. Přidal se k nám před dvěma dny, vyšel
tehdy sám z lesa a beze slova se k nám připojil.
„Ahoj maličký. Kolik je ti let?“ zeptala jsem se ho tehdy.
„Šest,“ odpověděl.
„A s kým tu jsi?“
Odmlčel se a sklopil hlavu. „ Sbabičkou.“
Obrátila jsem se k lesu, jestli se babička náhodou neobjeví
taky. „A kdepak ji máš?“ starala jsem se.
Zbloudilý kluk se na mě podíval bledýma, vykulenýma
očima. „Nevzbudila se.“
A tak šel ten chlapeček s námi, často pár kroků vpředu nebo
9 SŮL MOŘE





naopak vzadu. TeK se zarazil a ukazoval na hromádku tmavé
vlny pod sněhovou pusinkou.
Mávla jsem na ostatní, a když všichni došli až ke mně,
rozběhla jsem se k zasněžené kupě. Vítr zvedl vrstvu ledových
vloček a odhalil mrtvolně modrou tvář ženy, které nejspíš ještě
nebylo ani třicet. Ústa i oči měla dokořán, znehybnělé strachy.
Prohledala jsem jí zmrzlé kapsy, ale už je někdo šacoval přede
mnou. V podšívce kabátu jsem našla její doklady. Nacpala jsem
si je pod kabát s tím, že je později předám Červenému kříži,
a odtáhla jsem její tělo ze silnice do pole. Byla mrtvá, zmrzlá
na kost, ale pomyšlení na to, jak se přes ni převalí tanky, jsem
zkrátka nesnesla.
Doběhla jsem na silnici ke skupině. Zbloudilý chlapeček stál
uprostřed cesty a všude kolem něj se k zemi snášel sníh.
„Taky se nevzbudila?“ špitl.
Zavrtěla jsem hlavou a vzala jsem ho za ruku v palcové
rukavici.
A pak jsme to oba z dálky zaslechli.
Prásk.
10 Ruta Sepetysová





florian
Osud je lovec.
V roji nad námi bzučely motory. Říkalo se jim Der Schwarze
Tod, Černá smrt. Schoval jsem se mezi stromy. Letadla nebylo
vidět, ale cítil jsem je. Blízko. Lapen tmou před sebou i za
sebou jsem zvažoval možnosti. Zaduněl výbuch a smrt se
připlížila blíž a sápala se po mně prsty z kouře.
Rozběhl jsem se.
Mé nohy se líně vlekly, jen v duchu jsem se řítil kupředu.
Přinutil jsem je k pohybu, ale mé vědomí mi viselo na kotnících
a vší silou je poutalo k zemi.
„Jsi nadaný mladík, Floriane.“ To mi řekla matka.
„Jsi Prus. Rozhoduj se sám za sebe, synu,“ nabádal mě otec.
Schválil by má rozhodnutí, nepokáral by mě za tajemství,
která teK vláčím přes rameno? Měla by mě matka uprostřed
války Hitlera se Stalinem za nadaného, nebo za zločince?
Sověti by mě zabili. Ale předtím by mě mučili – jak?
Nacisté by mě taky zabili, ale jen kdyby odhalili můj plán. Jak dlouho
bych ho utajil? Ty otázky mě hnaly vpřed skrz studený les, mezi
větvemi. Jednu ruku jsem si vrazil v bok, druhou jsem sevřel
pistoli. Skaždým nádechem a krokem se ve mně vzedmula
bolest a z rozšklebené rány mi vytryskla vlahá krev.
Hluk motorů utichal. Byl jsem na útěku několik dní a mysl
mi podklesávala stejně jako slabé nohy. Unavení a zmožení
padali lovci za kořist. Musel jsem si odpočinout. Bolest mě
zpomalila, takže jsem jen klusal a nakonec i šel. V hustém větvoví
11SŮL MOŘE





jsem zahlédl haluze skrývající starý sklep na brambory. Vskočil
jsem dovnitř.
Prásk.
12 Ruta Sepetysová





emilia
Hanba je lovec.
Na chvilku jsem si odpočinula. Chvilku jsem přece měla, ne?
Posunula jsem se po studené tvrdé podlaze jeskyně dozadu.
Zem se zachvěla. Vojáci byli blízko. Potřebovala jsem jít dál,
ale byla jsem strašlivě utahaná. Byl to dobrý nápad, zakrýt
vchod do sklepa v lese větvemi. Nebo ne? Takhle daleko z
cesty přece nikdo nesejde. Nebo ano?
Přetáhla jsem si růžovou vlněnou čepici přes uši a pevněji se
zachumlalado kabátu.Ostrézuby lednového vzduchu
prokously všechny vrstvy, co jsem na sobě měla, a že jich nebylo málo.
V prstech jsem ztratila cit. Když jsem otočila hlavu, trhaly se
mi kousky vlasů, přimrzlé k límci. A tak jsem myslela na srpen.
Víčka se mi zavřela.
A pak se zase otevřela.
Byl tu ruský voják.
Naklonil se nade mě, posvítil si a šUouchl mě pistolí do
ramene.
Vyskočila jsem a horečně se sápala dozadu.
„Fräulein.“ Zazubil se, rád, že jsem naživu. „Komme,
Fräulein. Kolik ti je let?“
„Patnáct,“ špitla jsem. „Prosím, já nejsem Němka. Nicht
Deutsche.“
Neposlouchal, nerozuměl nebo nedbal. Namířil na mě
pistoli a škubl mě za kotník. „Ššš, Fräulein.“ Ústí hlavně mi
zasadil pod bradu.
13SŮL MOŘE





Prosila jsem. Sepjala jsem ruce na břiše a žadonila jsem.
Přiblížil se ke mně.
Ne. To nedopustím. Obrátila jsem hlavu. „Zastřel mě, vojáku.
Prosím.“
Prásk.
14 Ruta Sepetysová





alfred
Strach je lovec.
Ale my stateční vojáci strach stíráme ladným pohybem
zápěstí. Smějeme se mu do obličeje, jako oblázek ho kopeme ulicí.
Ano, Hannelore, tyto dopisy si ponejprv uspořádávám v duchu,
nebo> své muže nemohu opustit vždy, když na Tebe pomyslím.
Byla bys na Alfreda Fricka, námořníka a svého bdělého
chlapce pyšná. Dnes jsem zachránil mladou ženu před pádem do
moře. Vlastně o nic nešlo, ale byla mi tolik vděčná, že se ke mně
přimkla a nechtěla mě pustit.
„Děkuji vám, námořníku.“ Její vlahý šepot mi ještě dlouho
dozníval v uších. Byla docela hezká a voněla po čerstvých
vejcích, ovšem takových vděčných a pohledných holek jsem
potkal mnoho. Ale kdepak, nic se neboj. Tebe i Tvůj červený svetřík
mám na mysli nejčastěji. Ach, s jakou láskou, jak ustavičně
vzpomínám na svou Hannelore a dny v červeném svetru.
Jsem rád, že tu nejsi a nevidíš, co se tu děje. Tvé přesladké
srdce by neuneslo zrádné okolnosti v přístavu Gotenhafen.
Právě v tomto okamžiku střežím nebezpečné výbušniny. Dobře
sloužím Německu. Je mi teprve sedmnáct, leč hrdinství mám
v sobě víc než někteří dvakrát starší. Proslýchá se, že dostanu
medaili, ale já se soustředím jen na boj za Führera a nemám
čas přijímat metály. Metály jsou pro mrtvé, řekl jsem jim.
Dokud jsme naživu, musíme bojovat!
Ano, Hannelore, celému Německu dokážu, že jsem uvnitř
opravdu hrdina.
15 SŮL MOŘE





Prásk.
Nechal jsem dopis, který jsem v duchu sepisoval, být a
přidřepl jsem si do magacínu v naději, že mě nikdo nenajde. Ven
se mi ani trochu nechtělo.
16 Ruta Sepetysová






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.