E-kniha: Stylistika pro žurnalisty – Eva Minářová

doc. PhDr. Eva Minářová, CSc.

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4374. publikaci

Odpovědný redaktor Jana J. Kubínová

Sazba a zlom Vojtěch Kočí

Návrh a realizace obálky Vojtěch Kočí

Počet stran 296

Vydání 1., 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2011

Cover Photo © fotobanka Allphoto.cz

ISBN 978-80-247-2979-4

5

A. OBECNÉ POZNATKY ZE STYLISTIKY ČEŠTINY ..........................9

1. Stylistika jako lingvistická disciplína, její předmět a cíl zkoumání .....11

1.1. Jazyková komunikace z aspektu stylistického ................................ 11

1.2 Vymezení a defi nice stylistiky ...........................................................12

1.3 Stylistika mezi jinými vědními obory a učeními ............................ 15

1.4 Vzájemné vztahy stylistiky a jazykové kultury .............................. 17

2. Stylistická terminologie a její vymezení ............................................ 21

2.1 Základní stylistické pojmy ................................................................ 21

2.2 Styly objektivní a subjektivní, individuální .....................................24

3. Jazykový kód jako komunikační prostředek .....................................25

3.1 Český národní jazyk a jeho stratifi kace

Verbální komunikace z aspektu teritoriálního a sociálního ........ 25

3.1.1 Útvary a poloútvary národního jazyka ................................ 25

3.1.2 Vzájemná prestiž strukturních útvarů při jazykové

komunikaci ............................................................................... 28

3.1.3 Funkční užití jazykových prostředků češtiny ..................... 28

3.2 Stylové proměny jazykové komunikace a komunikační situace ....29

4. Vliv stylotvorných faktorů na styl textu ........................................... 31

4.1. Stylotvorné faktory objektivní ...........................................................32

4.1.1 Základní funkce textu a funkce dílčí .................................... 33

4.1.2 Prostředí, situace a ráz komunikace ..................................... 34

4.1.3 Adresáti komunikace ............................................................... 35

4.1.4 Mluvená a psaná forma komunikace .................................... 35

4.1.5 Možnost připravenosti komunikace a vymezený čas ......... 39

4.1.6 Volba kódu jazykové komunikace ......................................... 39

4.1.7 Téma komunikace a jeho prezentace .................................... 40

4.2 Stylotvorné faktory subjektivní ......................................................... 41

4.3 Komplexní působení stylotvorných faktorů ...................................44

Obsah

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY6

5. Jazyková stylizace textu ......................................................................47

5.1 Stylistická příznakovost a nepříznakovost jako stylistické

vlastnosti výrazu .................................................................................. 47

5.2 Prostředky lexikální a jejich stylistická charakteristika ................ 51

5.3 Stylistické využití synonym, homonym a antonym ....................... 58

5.4 Prostředky gramatické a jejich stylistická charakteristika ........... 60

5.4.1 Variantní prostředky fonologické, morfologické a slovo

tvorné ........................................................................................ 60

5.4.2 Prostředky syntaktické ze stylistického aspektu ................ 63

5.5 Příznakovost v návaznosti na gramatické kategorie, na změnu

rekce a jiné stylistické jevy ................................................................. 68

6. Kompozice textu .................................................................................73

6.1 Podstata kompoziční výstavby a členění textu ................................ 73

6.2 Slohové postupy ....................................................................................78

6.3 Souvislosti slohových postupů, žánrů/útvarů a stylů .................... 80

6.4 Vymezení základních slohových žánrů/útvarů .............................. 81

6.4.1 Slohový postup informační .................................................... 81

6.4.2 Slohový postup vyprávěcí ....................................................... 83

6.4.3 Slohový postup výkladový ...................................................... 83

6.4.4 Slohový postup popisný .......................................................... 85

6.4.5 Prolínání několika slohových postupů ................................. 86

7. Stylové rozpětí současné češtiny ........................................................89

7.1 Vývoj teorie o stylové diferenciaci jazyka a přínos české

lingvistiky k teorii funkčních stylů ................................................. 89

7.2 Současný stav stylové diferenciace a styly primární

a sekundární ......................................................................................... 92

7.3 Funkční styly a jejich klasifi kace ...................................................... 97

B. POSTAVENÍ STYLU ŽURNALISTIKY MEZI OSTATNÍMI

FUNKČNÍMI STYLY – STRUČNÉ NASTÍNĚNÍ STYLŮ .............. 103

1. Průniky mezi styly a stylové přesahy, míšení žánrů ........................105

2. Funkční styly primární a jejich nastínění ........................................ 107

2.1 Styl prostěsdělovací neboli běžně dorozumívací, hovorový ........107

2.1.1 Charakteristika stylové sféry prostěsdělovací

komunikace ............................................................................. 107

2.1.2 Stylová vrstva jazykových prostředků prostěsdělovací

komunikace ............................................................................. 108

2.1.3 Stylové normy prostěsdělovací komunikace ..................... 112

2.1.4 Kompozice prostěsdělovacího textu .................................... 113

2.2 Styl odborný ........................................................................................ 114

2.2.1 Charakteristika stylové sféry odborné ................................ 114

2.2.2 Stylová vrstva odborná .......................................................... 115

2.2.3 Stylové normy odborné komunikace .................................. 119

Obsah7

2.2.4 Kompozice odborného textu ................................................ 120

2.3 Styl administrativní ...........................................................................121

2.3.1 Charakteristika stylové sféry administrativní

komunikace ................................................................................. 121

2.3.2 Stylová vrstva administrativní ............................................. 122

2.3.3 Stylové normy administrativní komunikace ..................... 124

2.3.4 Kompozice administrativní komunikace ........................... 125

2.4 Styl žurnalistický ................................................................................125

2.5 Styl řečnický/rétorický ......................................................................125

2.5.1 Charakteristika stylové sféry řečnické komunikace ......... 125

2.5.2 Stylová vrstva řečnických prostředků ................................. 128

2.5.3 Stylové normy řečnických komunikátů .............................. 132

2.5.4 Žánrová diferenciace a kompozice řečnického projevu ... 132 2.6 Styl umělecký ......................................................................................133

2.6.1 Charakteristika stylové sféry umělecké literatury ............ 133

2.6.2 Stylová vrstva uměleckého vyjadřování ............................. 135

2.6.3 Stylové normy umělecké literatury ...................................... 137

2.6.4 Žánrová diferenciace uměleckých textů a kompozice ...... 137

3. Styly specifi ckých komunikačních sfér jako styly sekundární

a jejich nastínění ............................................................................... 139

3.1 Styl esejistický .....................................................................................139

3.1.1 Stylová sféra esejisticky ......................................................... 139

3.1.2 Stylová vrstva esejistických výrazových prostředků ....... 141

3.1.3 Stylové normy esejistiky ........................................................ 143

3.1.4 Kompozice esejistických textů ............................................. 143

3.2 Styl církevní komunikace .................................................................144

3.2.1 Stylová sféra církevní komunikace ...................................... 144

3.2.2 Stylová vrstva a stylové normy ............................................. 145

3.2.3 Žánrová diferenciace církevních textů ............................... 150

3.3 Styl reklamy ........................................................................................ 151

3.3.1 Stylová sféra reklamní komunikace .................................... 151

3.3.2 Stylová vrstva jazykových prostředků reklamy ................. 153

3.3.3 Stylový typ reklamního textu a normy .............................. 157

C. STYLISTIKA ŽURNALISTICKÝCH TEXTŮ ............................... 159

1. Funkční vymezení stylové sféry žurnalistické a zpřesnění

terminologické .................................................................................. 161

2. Nástin vývoje stylového pojetí žurnalistické komunikace .............. 165

3. Stylová mnohotvárnost a rozpětí žur nalistiky ................................ 169

3.1 Objektivní funkční styl žurnalistický a jeho diferenciace ........... 170

3.2 Zpravodajský styl ...............................................................................172

3.3 Publicistický styl analytický ............................................................. 174

3.4 Publicistický styl beletristický ......................................................... 176

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY8

3.5 Diferenciace napříč styly – žurnalistika mluvená a psaná .......... 177

4. Stylová vrstva výrazových prostředků žurna listických textů,

její vlastnosti a tendence .................................................................. 185

4.1 Automatizace a aktualizace výrazových prostředků, zvláště

jazykových, modelovost komunikace ............................................. 186

4.2 Hovorovost a knižnost žurnalistické komunikace ....................... 189

4.3 Spisovnost versus nespisovnost v žurnalistické komunikaci ...... 193

4.4 Přesnost versus přibližnost v komunikaci ......................................197

5. Typické jazykové prostředky žurnalistické komunikace ................201

5.1 Obrazná vyjádření .............................................................................201

5.2 Módní výrazy a výrazy spjaté s dobou komunikace,

publicismy ...........................................................................................209

5.3 Frazémy a parémie a jejich modifi kace ...........................................212

5.4 Specifi cké jazykové prostředky syntaktické ...................................224

5.4.1 Parenteze specifi cky žurnalistické .......................................224

5.4.2 Shodný atribut implicitní ......................................................226

5.4.3 Vytčení výpovědi .................................................................. 227

5.4.4 Nepravé věty vedlejší ............................................................. 229

5.4.5 Hromadění větných členů – řetězce závislostí ................... 229

5.4.6 Konstrukce s nepůvodními předložkami ..........................230

5.5 Formulace s uplatněním intertextovosti ........................................ 231

5.6 Kontaktové prostředky .....................................................................232

5.7 Expresivita vyjádření ........................................................................233

5.8 Metajazyk ...........................................................................................235

5.9 Slova přejatá .......................................................................................237

6. Kompozice žurnalistických textů a jejich žánry /útvary ..................241

6.1 Kompozice textů zpravodajských ....................................................243

6.2 Kompozice textů publicistických, analytických ............................248

6.3 Kompozice publicistických textů beletristických..........................250

6.4 Žánry mluvené žurnalistiky .............................................................252

7. Titulky v žurnalistice a jiné rámcové složky textu ..........................255

8. Stylové normy žurnalistické komunikace ........................................261

9. Závěr

Náčrt vývojových tendencí stylu žurnalistické komunikace ............... 263

Doporučená literatura

(včetně odkazů z textu) .............................................................................. 267

Užité zkratky .....................................................................................281

Rejstřík ..............................................................................................283

A.

OBECNÉ POZNATKY

ZE STYLISTIKY

ČEŠTINY

1.1. Jazyková komunikace z aspektu

stylisti ckého

Všechny stránky lidské činnosti, soužití a chování jsou vždy nerozlučně

spjaty s  jazykem. Lidé mají přirozenou životní potřebu se s  ostatními

lidmi dorozumět, komunikovat s nimi, a proto lidská společnost v celé

své historii využívala jazyka a  byla vždy úzce s  přirozeným jazykem

spjata. Jazyk jako základní dorozumívací neboli komunikační pro

středek vždy sloužil a slouží ke vzájemné verbální komunikaci. Tímto

termínem označujeme takovou komunikaci, při níž dochází k výměně

myšlenek pomocí prostředků verbálních (slovních), tj. pomocí přirozené

ho jazyka – jazyka verbálního, a proto mluvíme o verbální komunikaci.

Výsledkem verbální komunikace jsou verbální komunikáty neboli

texty, promluvy, jazykové projevy. Výčet terminologických synonym

svědčí o terminologické rozkolísanosti současné stylistické teorie, která

je způsobena a podmíněna mnoha aspekty, především koexistencí jiných

oborů a  učení, které zkoumají text, vzájemným ovlivňováním teorií,

přejímáním jiných názorů s příslušnou terminologií, prostupností všech

teorií zkoumající komunikaci apod.

Jazykové dorozumívání neboli verbální komunikace představuje

neustále probíhající proces, který je diferencován podle toho, co chce

me jiným lidem říci, komu a jak to chceme říci, jakou formou, s jakým

záměrem a cílem a jakou funkci své komunikaci přikládáme. Jazyk jako

komunikační kód nám ke komunikaci nabízí různé vyjadřovací možnosti

1.

Stylisti ka jako lingvisti cká disciplína, její předmět a cíl zkoumání

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY12

a komunikující člověk neboli komunikant z nich v ybírá ty nejvhodnější, odpovídající v yjadřovacím potřebám a funkci, kterou by měla konkrétní komunikace plnit. Vedle termínu komunikant, který je méně výstižný, neboť označuje pouze účastníka komunikace bez bližší specifi kace podílu na komunikaci (tj. zda ji vytváří, nebo zda ji přijímá), se častěji užívá termínů autor a  adresát, popřípadě s  konkretizací vzhledem k  formě komunikace se vyskytuje pojmenování mluvčí nebo pisatel a na opačné straně komunikace je posluchač a čtenář.

Naše vyjadřování není unifi kované, jsme rozdílní a  s  rozličnými schopnostmi a  záměry, a  proto se naše pronášené nebo psané texty liší navzájem svou stylovou podobou. V důsledku toho a vlivem všech stylotvorných faktorů (výklady viz dále) se vyjadřujeme také odlišnými styly. Naše verbální komunikace je proto stylově diferencovaná. Rozsah stylové diferenciace jazyka je především odrazem funkce jazyka v současné společnosti a její komunikaci. A právě stylistickou funkčnost jazyka a s ní spjatou stylistickou rozrůzněnost výrazových prostředků, zvláště prostředků jazykových, sleduje stylistika.

1.2 Vymezení a defi nice stylisti ky

Stylistiku neboli nauku o stylu (slohu) pojímáme převážně jako dílčí jazykovědnou neboli lingvistickou disciplínu. Předmětem zkoumání stylistiky je jazyk ve své komunikační funkci a ve specifi ckých funkcích dalších. Stylistika zkoumá styl verbálního jazyka a sv ůj cíl v ýzkumu spatřuje v postižení a zobecnění stylizace a zákonitostí výstavby verbálních komunikátů (textů, jazykových projevů) ve všech existujících sférách verbální komunikace. Stylistika jako vědní disciplína bere v úvahu nejen objektivní podmínky vzniku komunikátů, ale i subjektivní předpoklady jejich stylové podoby.

Cílem zkoumání stylistiky však nejsou jen styly celých textů, ale stylistika si všímá rovněž toho, jakou slohovou hodnotu (slohovou vlastnost nebo souhrn slohových vlastností) mají jazykové prostředky českého národního jazyka, zvláště jazyka spisovného a jeho dílčích jazykových rovin.

Stylistika se proto také zabývá fungováním systému jazyka ve společnosti a  pohlíží na jazykový systém z  hlediska jeho uplatnění při komunikaci, tj. posuzuje jazyk především jako konkrétní jazykový projev – jako řeč, mluvu. Švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure

Stylistika jako lingvistická disciplína, její předmět a cíl zkoumání13

označil toto pojetí jazyka jako parole [parol] v protikladu k pojetí jazyka jako systému – pojetí langue [lang]. Novodobá stylistika však není jen „parolová“ záležitost, ale na určité úrovni teoretických poznatků a při jejich třídění a zobecňování si utváří svou vlastní teorii jako fungující systém teoretických stylistických poznatků – stylistickou systematiku. Stylistika je například schopna vymezit spoustu údajů o funkčním užití každého výrazového jazykového prostředku a  podat jeho stylistickou charakteristiku. Příslušná stylistická charakteristika spolu s  funkcí jazykového prostředku (např. slova) v konkrétním textu se podílí na jeho slohové hodnotě. Současná stylistika jako součást lingvistiky se neustále rozvíjí a vytváří si a zpřesňuje stylistickou teorii o funkčních a jiných objektivních stylech a  slohových hodnotách výrazových prostředků. Rozvíjející se stylistická teorie hledá a odhaluje ustalující se systematiku, popisuje stylové normy a normy komunikační.

Stylistická teorie může postihnout jak subjektivní rozdíly stylu jednotlivých mluvčích nebo pisatelů, tak rysy a vlastnosti, které jsou příznačné pro okruh komunikátů mající tutéž funkci, stejný nebo podobný cíl a přibližně stejné charakteristické rysy. Stylistika tak popisuje a přináší výklad objektivních stylů, jimiž se vyjadřujeme, a je schopna zachytit také odlišnosti stylů subjektivních. Jako dílčí lingvistická disciplína přináší typologii objektivních jazykových stylů, zvláště stylů funkčních, které popisuje a charakterizuje. V celé šíři svého zkoumání sleduje jazyk jako komunikační prostředek a  posuzuje mnohovrstevnost výstavby komunikátů od vrstvy jazykové až po principy výstavby kompoziční, textové. I když stylistika pracuje s běžnými lingvistickými pojmy a s pojmy ostatních věd a učení (s literárněvědnými pojmy, s pojmy estetiky, sémiotiky, teorie komunikace, nauky o  informaci aj.), vypracovala si v rámci lingvistické teorie svou vlastní stylistickou terminologii a získané teoretické poznatky třídí, zobecňuje a systematizuje. Vzniká tak systém teorie obecné stylistiky, která vytváří základ pro konkrétní stylistiku určitého jazyka, například stylistiku češtiny, němčiny apod., nejčastěji prezentovanou jako stylistiku praktickou, s  konkrétními poučeními, radami, odkazy na jazykové, stylistické/stylové a komunikační normy, popřípadě na stylizační a kompoziční nedostatky našich jazykových projevů.

O osvojení si stylistiky konkrétního jazyka, zvláště v její praktické části, pečuje škola v rámci slohového vyučování. Zvládnutí jazyka i jeho stylistické stránky dává předpoklad k dokonalé společenské komunikaci a k vytváření projevů slohově vytříbených, kultivovaných. Poučení o tom, jak a  jakým způsobem a  jakými metodami, postupy a  prostředky lze

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY14

postupovat ve škole při slohovém vyučování, to propracovává didaktika (metodika) slohového vyučování, která je diferencovaná podle učebních cílů a věku žáků.

Široký záběr stylistiky a odlišné cíle a metody zkoumání vedou k dalšímu rozlišení stylistické teorie i uvnitř stylistiky. Jak už bylo uvedeno, lze vyčlenit stylistiku obecnou a  stylistiku konkrétního jazyka, dále podle časového aspektu rozlišujeme stylistiku synchronní (zachycující současný stav) a  diachronní (vývojovou, historickou). Nadto rozeznáváme stylistiku orientovanou nejen lingvisticky, ale i  literárně, stylistiku teoretickou a  praktickou, z aspektu konfrontačního pak také stylistiku srovnávací, konfrontační.

Stylovými jevy v obecné rovině se zabývá stylistika obecná. Vymezuje a podává výklad základního stylistického pojmosloví – stylistické terminologie, a to bez specifi čností konkrétního jazyka. Obecně platnou a ověřenou teorii zobecňuje, terminologicky vymezuje a systematicky ji popisuje a uspořádává. Stylistika obecná by měla být skutečnou sumarizací a současně abstrakcí poznatků, k nimž došly stylistiky jednotlivých národních jazyků, jakýmsi vyvrcholením stylistických výzkumů. Studium obecné stylistiky se jeví také jako východisko k dalším konkrétním výzkumům každého národního jazyka.

Ze stylistiky obecné vychází stylistika konkrétního jazyka, například stylistika češtiny, slovenštiny, polštiny apod., a zaměřuje se na odhalení stylistických kvalit jazykového systému určitého jazyka, jeho stylizačních a kompozičních schopností. Podává výklad jednotlivých funkcí konkrétních výrazových prostředků při stylizaci a  kompozici textu. Popisuje v komunikaci existující jazykové styly a zachycuje jejich stylové normy. Nejčastěji bývá pojímána jako stylistika synchronní, která postihuje stylistické kvality jazyka v  určité době, povětšinou v  době současné. Sleduje uplatnění spisovného jazyka (a  nejen spisovného) v  současné komunikaci a zachycuje dobové stylové a komunikační normy. Stylovou podobu jazyka lze sledovat i vývojově a to je cílem stylistiky diachronní.

Širší předmět výzkumu i cíl zkoumání přísluší stylistice konfrontační neboli srovnávací, která sleduje a  porovnává stylové jevy v  různých jazycích. Většinou postupuje synchronně a odhaluje stylové totožnosti a odlišnosti v jazykové komunikaci jazyků příbuzných i nepříbuzných. Konfrontační metodu lze uplatnit i při posuzování jednotlivých vývojov ých období jazyka a při posuzování v y víjející se komunikace společnosti. (Jde o metodu historickosrovnávací.)

Uváděná stylistika obecná se obvykle představuje jako stylistika teoretická, neboť shrnuje obecně platné poznatky a má povahu teorie

Stylistika jako lingvistická disciplína, její předmět a cíl zkoumání15

stylistiky, kterou předkládá v zobecněné podobě, a to na rozdíl od stylistiky praktické. Ta se už váže na konkrétní jevy konkrétního jazyka a zkoumá, jak bylo uvedeno, slohové užití prostředků určitého národního jazyka v komunikaci mluvené i psané. Praktická stylistika poukazuje na praktické zvládnutí jazyka v jeho komunikační funkci. Popisuje slohové a komunikační normy a tím přispívá ke slohovým neboli stylistickým dovednostem mluvčího nebo pisatele. Často také odhaluje nejčastější chyby a nedostatky v našich jazykových projevech a celkově přispívá ke kultivované komunikaci, ke kultuře řeči.

V rámci stylistiky konkrétního národního jazyka lze vymezit (pro potřeby specifi ckých adresátů) dílčí stylistiky zabývající se stylem textů jednotlivých stylových a komunikačních sfér, tedy zabývající se dílčím výsekem společenské komunikace vedené příslušným národním jazykem. Tyto stylistiky pak vycházejí z charakteru existující (reálné nebo pravděpodobné, předpokládané) komunikační situace a sledují stylovou hodnotu užívaných výrazových prostředků, a to hodnotu stálou i proměnnou. Zaměřují se na specifi čnosti jazykové a  kompoziční určité stylové sféry, konkrétního stylu. Tak může vzniknout stylistika vědecké komunikace, stylistika kultivované mluvené komunikace pro potřebu rétoriky, stylistika pro žurnalisty apod.

Stylistika, která je v současné době u nás převážně pojímaná jako dílčí lingvistická disciplína, i když může mít také orientaci literárněvědnou a literárněteoretickou, završuje v lingvistické teorii poznání jazyka.

Pouze pro doplnění podotýkáme, že z hlediska školního vzdělávání se stylistika neboli nauka o slohu stala výukovým předmětem, přesněji je pojata jako součást předmětu český jazyk a literatura a má specifi cké cíle a poslání. Završuje školní jazykovou, slohovou a komunikační výchovu žáků a  směřuje k  naplnění komunikačních kompetencí, jež požadují a vymezují platné vzdělávací programy.

1.3 Stylisti ka mezi jinými vědními obory

a učeními Místo a  vymezení stylistiky a  jejího předmětu zkoumání vůči jiným dílčím lingvistickým disciplínám je dáno nejen objektem zkoumání, jímž je jazyk v  komunikačním procesu, ale především cílem zkoumání. Stylistika postihuje jazyk v  jeho diferencované komunikační funkci.

+

STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY16

Protože se také zaměřuje na popis celých komunikačních komplexů, tj. okruhů komunikátů (jazykových projevů, promluv, textů), a sleduje jejich stylovou úroveň a dokonalost, má těsnou souvislost s jazykovou kulturou, zvláště s kulturou řeči.

Zkoumání úrovně verbální komunikace nepřísluší jen stylistice, i když má tato lingvistická disciplína k postižení jazykového dorozumívání nejblíže. Jazykovědně orientovaná stylistika může teoreticky postihnout verbální komunikaci pouze z některých aspektů, například z hlediska volby vyjadřovacího kódu, z hlediska uspořádání jazykového mate riálu – stylizace neboli formulace textu apod. Styl proto nepředstavuje jen výběr a  uspořádání prostředků jazykových, ale také ostatních výrazových prostředků, zvláště prostředků tematických (obsahových) a textových, kompozičních (prostředků výstavby a členění textu). Představiteli jazykovědně orientované stylistiky byli například Bohuslav Havránek, Josef Václav Bečka, Alois Jedlička, ze současných lingvistů například Milan Jelínek, Jaroslav Hubáček, Marie Čechová, Marie Krčmová aj.

Vedle stylistiky jazykovědné se vyvíjí a  vyhraňuje také stylistika literárněvědná, jež se úžeji zabývá stylovou oblastí umělecké literatury a zkoumá styl slovesného uměleckého díla. Literárněvědnou stylistiku rozvíjeli u nás především Karel Hausenblas a Zdeněk Kožmín. Z literárněvědných disciplín má stylistika nejblíže k poetice, která sleduje specifi cké výrazové prostředky uměleckého vyjadřování v jejich poetizační funkci a rovněž přispívá k odhalování individuálního uměleckého stylu autora.

Mnohdy je nasnadě obě orientace neodlišovat, neboť každý text má jen jeden styl a ten se pak z hlediska stylistické teorie pojímá komplexně. Uváděné nazírání na text a  jeho styl, nazírání jazykovědné nebo literárněvědné, to jsou pouze dva různé pohledy na jeden a týž text a jeho stylovou podobu. A proto je třeba mít vždy na zřeteli, že styl je jev, který má komplexní charakter.

V posledních letech se stylistické badatelské zájmy soustřeďují výrazně na celý text. „Mladá“ a nově se rozvíjející vědní disciplína, která zkoumá text jako celek, bývá někdy označována jako textová lingvistika, jindy lingvistika textu, ale i to je termín zužující problematiku. Už komplexněji je pojata disciplína teorie textu (textika). Obecnější otázky stylové podoby mezilidské komunikace by mohla přinést nauka o verbální komunikaci, jejímž nadřazeným učením by se mohla jevit zčásti i teorie informace neboli informatika (i když její záběr je jiný, a hlavně širší). Pro verbální komunikaci připomínáme také přínos nauky o  znacích – sémiotiky. Znakovou povahu nelze jistě jazyku upřít.

Stylistika jako lingvistická disciplína, její předmět a cíl zkoumání17

Při zkoumání verbální komunikace se zájmy stylistiky většinou střetávají se zájmy a cíli zkoumání jiných vědních oborů a jejich dílčích disciplín. Tak například stylová oblast umělecká je nejen cílem lingvistických výzkumů, ale i předmětem zájmu literární vědy, zvláště teorie literatury a poetiky, literární kritiky, dále estetiky aj. Podobně sféra mluvených projevů ofi ciálních a  poloofi ciálních náleží jak stylistice, tak také rétorice.

1.4 Vzájemné vztahy stylisti ky a jazykové

kultury Úzké vztahy nepochybně existují, neboť poznání stylistické stránky jazyka napomáhá autorovi textu k rozvoji jeho stylistických (slohových) schopností a dovedností a přispívá k  jazykové kultuře v nejširším pojetí, ke kultuře jazyka i ke kultuře řeči.

Trvalá a systematická péče o jazykovou kulturu má v historii českého jazyka už dlouhou tradici. Otázky jazykové kultury byly sledovány už od dvacátých let 20. století a  byly spjaty s  prvními počiny Pražského lingvistického kroužku. Není náhoda, že sborník prací pražské strukturalistické školy nesl název Spisovná čeština a jazyková kultura (Praha, 1932). V dalších desetiletích se problematika jazykové kultury propracovávala a tříbily se pojmy. Současnou úroveň spisovné češtiny a jazykové kultury zachytily mimo jiné konference na přelomu století. Jmenujme z nich alespoň tyto: konference s názvem Spisovná čeština a jazyková kultura, konaná v roce 1993 v Olomouci (viz sborník, 1995), dále konference konané v Brně – Šlapanicích, a to v roce 1995 konference s názvem Spisovnost a  nespisovnost dnes (Šrámek, R., ed., 1996) a  v  roce 2004 konference na téma Spisovnost a nespisovnost – zdroje, proměny a perspektivy (Minářová, E., Ondrášková, K., eds., 2004). Výčet není úplný.

Pojmenováním jazyková kultura můžeme obsáhnout čtyři oblasti jevů navzájem spjatých. Do jazykové kultury lze pojmout tyto jevy: kultura jazyka a jeho kultivování, kultura komunikace včetně jejího kultivování. Kultura jazyka představ uje úroveň (stav) jazykového kódu, tedy systému znaků, který slouží k verbální komunikaci, jeho dokonalost a propracovanost. Kultivování jazyka spočívá v péči o jazyk a zahrnuje uvědomělou činnost lingvistů, včetně výzkumu jazyka, popisu jeho norem, vydávání odborné literatury o jazyce a činnosti kodifi kační. Kultura řeči ve smyslu