načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Stvořitelé a spasitelé - Geraldine Brooksová

Stvořitelé a spasitelé
-14%
sleva

Kniha: Stvořitelé a spasitelé
Autor:

Kniha Stvořitelé a spasitelé (2008) je strhující, velkoryse rozvržený román o spletitém putování iluminovaného židovského rukopisu napříč pěti staletími. Poté, co se objeví v ... (celý popis)
128
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 76.3%hodnoceni - 76.3%hodnoceni - 76.3%hodnoceni - 76.3%hodnoceni - 76.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 400
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 395 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: People of the book
Spolupracovali: přeložila Hana Zahradníková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788025900062
EAN: 9788025900062
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Stvořitelé a spasitelé (2008) je strhující, velkoryse rozvržený román o spletitém putování iluminovaného židovského rukopisu napříč pěti staletími. Poté, co se objeví v troskách válkou zničeného Sarajeva, dostane se k mladé australské restaurátorce vzácných knih Haně Heathové, která zcela propadne jeho kouzlu a na základě nepatrných materiálních stop zachovaných v jeho staré vazbě postupně s pomocí řady dalších specialistů objasňuje jeho četná tajemství. Příběh, inspirovaný skutečnými okolnostmi spojenými s nalezením tzv. Sarajevské hagady, zavede čtenáře do středověkého Španělska, Benátek inkviziční éry, Vídně přelomu století až po Sarajevo obsazené nacisty. Brooksová bravurně evokuje jednotlivá prostředí a barvitě líčí mnohdy pohnuté osudy této ojedinělé knihy a lidí kolem ní, to vše s nevídaným dramatickým talentem – ne náhodou ji jeden kritik popsal jako „Dana Browna v sukních“.

Související tituly dle názvu:
Stvořitelé světa Stvořitelé světa
Urbánek Zdeněk
Cena: 120 Kč
Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji
Kroupa Jiří, Wörgötter Zora
Cena: 222 Kč
George Lucas George Lucas
Jones Brian Jay
Cena: 419 Kč
Stvořitelé světa pokračují Stvořitelé světa pokračují
Urbánek Zdeněk
Cena: 155 Kč
Tajemství Stvořitele Tajemství Stvořitele
Trier Ingrid
Cena: 133 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

I

Můžu vám rovnouříct, že tahle prác e pro mě byla dost neobvyklá.

Ráda pracuju o sam otě, ve vlastníčisté tiché dobře osvětlené la - bora to ři se sta biln ím klimatem, kde mám všechno, co potřebuj u, hned po ruc e. Je pra vda , že jsemsi vybu dovala pověst člověka, kter ý, když je to nu tné, dok áže efe kti vně pr acovat i mim o lab or ato ř, kdy ž se muzeu nechce za exponátplatit cestovní pojištění,nebo když si sou - kro mý sběr at el nep ře je, ab y kdokoli věděl,co že to vla stně má ve sv ém vla stni ctv í. Tak y je pravda, že už jsemkv ůl i zaj ím av ým zakázkám letěl a př es půl sv ěta. Ale nikdyna žád né takovéhlemísto – do zas edacímí stnost i bankyuprostřed města , kde po soběpř ed pě ti minutami př est ali stří let .

Ta k za prvé se kole m mě doma v la bo ratoř i neome tá oc hr anka . Ji stě, v mu ze u mají ně ko lik nená pad nýchpro fesi oná lů z ostr ahy, kte ří obch áze jí kolem,ale nikohoz nich by v životěnen apadlo se mi motat po d ruc e při prá ci. Na ro zdí l od mís tn ího pe rs oná lu . Še st chla pů ! Dva strážní z banky, dv a od bosenské policie, ti tu majídohl íž et na bez - pečnost banky, a další dv a příslušnícimí rovýchsborů OS N, aby do - hlíž el i na bo sen skoupolic ii. A všich ni se nah las vyb avujív bose nšti ně , ane bo v dán štin ě pře s pras ka jící vysí la čky . A jak o by to je ště ne stač ilo, na víc tu by l i oficiálnípozorovatel OSN Hamish Saj - jan. Prv ní skots ký sikh, jakéhojsem kdy viděla.V tví dovémobleku a modrém tur banubyl moc eleg antní.Na něcota kovéhona ra zíte jen u OS N. Mus el a jsem ho požádat,aby Bosňanůmvy svět lil , že v mí st - nos ti, kde se zanedlouho bude nacházetruk opis z patnáctého stole tí, se kouřit neb ude. Od té chvíleuž vůbecneměli stání.

Já samajse m se taky za čí nal a ošívat.Čekali jsme už skorodv ě ho - diny . Využil a jsem toho času,jak to šlo. Chlap i z ochr ankymi po - mohli přes unoutveli ký konferenčnístůl blíž k oknu, abychmě la víc světla. Sl ožil a jsem stereomikroskop a připravila si ná činí: foťá ky na dokumentaci, sondya skal pel y. Žel ati na měklav ká dinc e na elek -

11


tr ické podložcea škrobová kaše, lněné nitě i plátkovézla to bylypř ipr avené.K tomu ješ tě něk ol ik obálekz per gamenovéhopapíru, kdy - bych měl a št ěstí a něcove vazběnašla (nevě řili byste,co vše chnose o knize můžete dozvědět, když prozkoumáte chemické složení chle - bov ého dr obku).Dále tu by ly růz né vz ork y te letin y, několik rol í ru čního pap íru různýchod stínůi stru kturya v kolébce ček aly form y z pěn ov é hmoty, až do nich knih u vlo žím . Po ku d ji te dy vů bec někd y př ines ou.

„Ne tuš íte, jak dl ouhobudeme ještě musetčekat?“ zeptala jse m se Saj jana.Pokrčil rameny.

„M ys lím, že má zpožděnízást upceNárodního muzea. Je likožje ta kn iha ma jet kem muz ea, bank a ji nem ůže vyn dat z trezo ru be z jeh o př ít omnosti.“

Ne tr pě liv ě js em pře šla k oknům. Byli jsmev nejvyšším pa tř e banky, kter á vyp adal a jako rakousko-uherský svatebnídor t se štukovou fas ádoupoďobanou od st řel (st ejně na tom bylyi všechny ostatní bud ovy ve měst ě). Když jsem pol ožilaruku na sklo,cítila js em, ja ká je ven ku zima.Po dle ka le nd áře bylojaro, dole na zá hon ec h u vcho du kv etly krokusy,al e poránusněžilo a ka líškykv ětů bylypo okr aj na plněnéna dý ch ano u pěn ou sn ěhovýchvloč ek jakomaličké šá lky kap učín a. Aspoň bylo díky sn ěhu v mís tnostija sné a rov - noměrné svět lo. Dok onalésv ět lo na prác i, jen kdybychuž se do ní mohla pust it.

Ab ych něco děla la, ro zvi nulajs em si několikrolí své ho fran - couzského ručního papíru s vysokou gramáží. Každýarch jsempř ejel a kovovýmpr aví tkem , aby se naro vnal.Zvuk kovové hr any pře - jíž dě jící po vel kém arc hu zně l jak o příbo j, který slyš ím ze svéhobyt u doma v Sydney. Vš iml a jsem si, že se mi třesouruce. To v mojípr ofesi není dobré.

Ru ce nepa tř í zro vna k mýmpře dn os tem.Mám je po pr ask an é, s vys touplými ží lam i, jak o by ani nepatřilyna má zápěstí, kter á, jak moh u hrd ě prohl ási t, js ou útl á a hladkástejně jako zbytekmého těla.

12


Ruce ja k uhlí ř, ří kal a mat ka, kdyžjsme se naposledpohá daly.Když jse m se s ní pak musela sejítv Cosmo politanuna ka fe – bylo to krát ké a kor ektníset kání,byly jsmejak dva rampouchy – vz ala jse m si schválně ruka vi čky z Armádyspásy, abych ji na štvala . Pochopitelně Cosmopol itan je nejspíšto jed in é místov celém Sydney, kde takové gest o může vyj ít naprázdno.Matka to nepochopila. Pozna menala ně co o tom , že mi k nim seženeklobouk.

V ja sné m sn ěho vém světlevyp ad aly mojeruce ješ tě hůř než obv ykle , ce lé rud é a olou pa né , jak jsempe mz ou ošk ra báva la tuk z kravských stř ev. Kdyžži jete v Sydney,získat me tr te le cího stř eva není zro vna snadné.Od té doby,co z Homebushevystěhovali ja tka a začali to tam dá vat do pořádkuna olympiáduv roc e 2000,musíte pros tě odj et do něj akéhozapadákova, a kdyžse tam konečnědost anete , na ra zít e kvůlioc hrá nc ům zvíř at na tak ov á bezp ečno stn í op atření, že vás sot va pustína vrátnici.Tedy, ne že byc h jim vyčítala , že se na mě kou kají trochupodezíravě. Ono nen í snad né hned poc ho pit , na co někdopot řeb uj e metr telecíhoslepáku.Ale kdyžchcete prac ovat s pět set let starými materiály , musítevědět, ja k je př ed pě ti sty let y vyr ábě li. Tak to aspo ň řík ával můj uči tel Wer ne r He inr ic h. Říka l, že si může te čí st o drc ení pig me ntů a mí ch án í sádrovéhopodk lad u až do ale lu já, ale pořá dně poch opit to můžete, je n kdy ž to sa mi vy - zkoušít e. Pokudjsem cht ěl a vědět,co doopravdyznamenají taková slova jako „kve č“ či „l ot “, mus ela jsem si plá tkovézlato při pravit sama – tepatho a překládat a zno vu tepatna ně čem,k če mu se ne - bude lepit , jak o je třebaměkk ý povrchvyčištěného tele cíhostř eva . Nakonec mát e štůčekpl átkůtenčích než tisícinamilimetru. A ta ky pří šer ně zř ízenéruce.

Se vř el a js em ru ku do pěs ti, abyc h vyhl ad ila sta řeck ou ži ln at ou kůži. A tak y abychzkusila, jestlise dokážupřestat třá st. Bylajsem nervózní už od chvíl e, kdy jsempředchozího dne ve Vídnizmě nila plá ny. Hodně ce stuju . To vlastn ě mus íte , kdyžžije te v Au strá lii a ch cete se pod íl et na tě ch nejz ají mav ějš ích projektech, kteréjsou

13


v mém obor u konzervacestředověk ých rukopisůk mání.Ale obvykle necest uj u do mís t, jej ichž jména známz článků válečných ko resp ondentů. Vím , že něk teré lidi takovévěci lá ka jí a píšoupa k o nic h skvěl é kni hy, a předpokládám, že si optimisticky říkají,že „jim se to st át ne můž e“, aby to vůbecmoh li dělat. Ov šem já, já jsemtot áln í pes imi st ka . Pokudse někde v té zemi , kam jsempřijela, vyskytuje ostř elo vač, automaticky předpokládám, že míří na mě.

Vá lku byl o vid ět je št ě dřív, než le tad lo při st álo. Když js me se pr odr ali šediv ou gir landoumračen, kt erá je na evropském ne bi zřejmě zavěšená trvale,vypadaly dom ečkys červenými taškami objímají cí Jaderské moř e nej dř ív po vědomě, přesnějako ten výhled, na kte rý js em zvyklá,kd yž kl esámpřes červenésydneyské střechy k tmav omodrému obl ou ku plážeBondi Beach.Ale na tomhleob ráz ku polo - vi na dom ů chy bě la . Zůs ta ly z ni ch je n zubat é zbyt ky zdí trč íc í vzhůru v roze klanýchřadách jak o prožranézuby.

Na d hora mi jsm e se dost al i do turbul ence. Nedokázala jsem se př inutit, abych se díval a, jak přelétáme hraniceBosny, a ta k jse m si na ok én ku stáhlastín ítko. Mladíkved le mě, soud ě dle kam bodžs kého šátku a mal ari ck y vyc hrt léh o vz hle du nejspíšhumanitár ní pra cov - ník, se oči vi dně chtě l dív at, ale já je ho řeč tě la ign orovalaa rad ši jsem se ho pokusila rozpt ýl it otázkou.

„C o tu budete dělat ?“

„Od minovávat.“

Chtěla js em říct něcoopra vdu drzéhojak o „A práceje dost?“, ale kupodivu js em se dokázala ovl ádnout.A pak jsmepřis tá li a on vy - skočil, stejně jako všichniostat ní li di v letadle,nacpal se do uličky a hrab al se v při hrádkáchna za vazadla.Hodil si na zádaobrovskou krosnu a mále m zlom il nos člo věk u, kter ý se nacpaldo ul ičky za ním. Sm rtící batůžkářský obrato dev adesátstupňů. V autobuse na Bondi to vi díte poř ád.

Konečně se ote vřelydveře let adla a cestujícíse zača li pla zit ku - před u, jak o by na sebe byli nalepení.Jed in á já jsemje ště se děl a. Mě la

14


js em poci t, jak o bychspolkla kámen, který mě svojívahou dr žel na mís tě.

„Doktork o Heat hov á?“ Letuškapostávala ve vyprázdněné uličc e.

Užuž jsem cht ěla ří ct : „N e, to je mojematka,“ když mi došlo,že tím myslí mě . V Aus tr ál ii se dok to rá tem oh ánějí jen de bi lové. Já js em se rozhodně odbavoval a jen jako sleč na.

„V aš e esk or ta z UNP ROFORvás če ká na ploše .“ Tím se to vy - světlovalo. Už kdyžjsem si tu prácidojednávala, všimla jse m si, že v OSN si na tit ul y potrpí.

„Es kort a?“ opak ov ala jsem tupě.„Na ploše?“Říka li mi, že na mě někdo bude čekat, ale já myslela,že to budetak le da otrávenýtaxi - kář s cedu lí, na kt eré bude moje zkomolenéjm éno. Le tuškami vě - nov ala zá řivě do ko na lý ně me ck ý úsměv. Naklonila se přesemě a vy - tá hla st ínítko. Podí val a jse m se z okn a. U kř íd la leta dla stály tř i obrovské obrněné dodávky s tma vým i skly,ja kými vozíamerické pr ezid enty . Asi mě te n pohle d měl uklid nit, al e ve skut ečnosti mi kámen v žal udkuzt ěžkl o dal ší tunu.Za nimijsem ve vysokétrávě posázené ta bul kam i s var ování m př ed mina mi v růz ných ja zycí ch uvi dě la reziv ěj ící tru p vel kéhonákl adníholetadla, kter é se běhe m nějakého dř ív ěj ší ho incidentuočividně netrefilo na př istávací dráhu. Otočila jsem se zpátky na FräuleinUsměvavou.

„Já mys lel a, že se přím ěří dodržuje,“poznamenala jse m.

„D odr žu je, “ od pov ědě la ves el e. „Vě tšin ou . Potř ebujetepomoct s příručními zav azadly?“

Za vr těl a jsem hl av ou a sehnulase, abychvytáhla těžký kuf řík na - cpaný pod sedadlopřede mnou. Letecké společnosti obvykle ne stoj í o to, ab y mě ly na pal ubě sb írk u os trýc h kovových pře dmě tů, ale Němc i drží řemesla v úct ě, a kdyžjsem úředn íkovina odbavovací přepážce vysv ětlila,že sv é nás tro je stra šně nerad a odbavuju jak o zavazadla, protože mi pak můžoucestovat po Evropě,zatímco já budu sedět na zadkua neb udu moct pracovat, měl pro mě poc hopení.

Mi luju svoj i prá ci, to je to . To pro to jsem vzala tuhlezakázku,

15


nav zd ory tom u, že jse m pr vot ří dn í sr ab . Po pravděřečeno, vlast ně mě vůbecnenapadlo, že bychji mohlanevzít. Když máteša nci pra - covat na jednéz nejvzácnějších a nejzáhadnějšíchknih na světě, ta k př ece neřeknetene. Te le fon zaz vo nil ve dvě ráno . To se vámstává běž ně, kd yž žije te v Sy dney . Někdymě vá žn ě vy táč í, ja k si ani ti nejchytře jší lidé , řed itel é muzeí,kteří vl ádnousvět ově proslulýminstitucím, ne bo ge ne - rální ředitelé, kteř í vám dokážouří ct na cent přes ně, jaký byl kte rý den HangSeng inde x, nedokážouzapamatovat ten je dnoduchý fa kt, že Syd ney je pros tě o de vět hodi n napředpřed Londýnema o čtrná ct př ed New Yorkem. Am it aj Jom to v je velicechytrý člověk. V naše m ob oru ne jsp íš nej chy tř ej ší. Ale dokáže si spo čí tat časový posun mez i Jeruzalémem a Sydney?

„Š alom,Chana,“ vyslovil mé jménose sil ným izraelským př íz vu - kem , takžena začátkuzaznělo hrdelní „ch“ . „Nebudím tě? “

„Vů be c ne, Amitaji, “ řek la jsem, „j á jsemve dvě rán o vždyck y vzhůru, je to mo je obl íbenádenní doba.“

„No jo, pr omi ň, ale mysl ím , že by tě mohlozajímat, že se obj evila Sar aj evskáhaga da.“

„Ne ...,“ vyde chla js em , naj ednouúplně prob uzená.„To je, ehm, skvěl á zprá va.“ A tak y že byla,al e mohla jsemsi tu skvělouzprávu klid ně přeč íst v e-mailuv ně jakouci vilizovano u dennídobu. Ne - chápala js em, proč Am itaj pov ažujeza nutnémi volat.

Am itaj byl , tak jak o vět ši na izraelsk ých Židů, dost klidnýčlově k, al e ta novi na ho rozv ášni la. „Já věděl,že ta knihapře žije všec hno. Já věděl, že přečkái bomby.“

Sara jevskáhaga da poch áze jíc í ze stř edo věkéhoŠpanělska je sv ětově pros lu lá vz ácn ost, boha tě il umi novanýhebr ejskýruko pi s z dob y, kd y ži do vsk á víra př ís ně zapov íd ala ja ké ko li ilu stracevůb ec .Vžd yc ky se měl o za to , že př iká zání v Exo du: „N ezobrazíšsi Bohazp odo be - ním nič eh o, “ brá nil o stř ed ově ký m Ži dům vyt vářetfi gurativn í um ěn í.

16


Když se roku 189 4 ob je vil a v Sa raj evu knihapl ná bar evnýchmin ia - tu r, obráti la tuto dom něnk u vz hůr u noha ma a pře ps ala hi st ori i um ění .

Na začátku obl éháníSarajeva v roce 1992,když se muzea a kni - hovny staly te rč em bo jů, se kod ex ztrat il. Musl imskábos ens ká vlá da ho proda la, ab y mohla nako up it zb ra ně, tvrd ila jed na fá ma . Ne, agenti Mos sadu ji propašovali ze ze mě tunelempod sar ajevskýmle - tiš těm. Ani jednéverzi jsem nikdynevěřila. Domnívala jsem se , že se ta nádh erná kniha ne js píš stalaso učás tí chu mel enic e hoř ící ch str ánek oto mans kých pozemkov ých zák onů,starobylých Koránů i slo - vans kýchsvi tků, kt eré jak o hork ý sní h zasypávalymě sto poté,co je zažehly fos for ové bomby.

„Al e kde te da ty posled ní čt yři ro ky byla, Am ita ji?A jak se naš la?“

„No, ví š př ece, že je Pesach,viď?“

To jse m te dy věd ěla . Ještě po řád js em bo jo va la se zbyt ky kocoviny po červenémví ně, kt erá bylanásledkem bujaréhoa navýsost neor - to dox ního pesa cho véh o pikn iku , kte rý jedenká mošuspoř ád al na pláži.V hebr ej štině se tat o rituálnívečeře jmenuje „seder“, což zna - men á po řád ek, ovš em tenhleveč er pa tři l mezity nejm éně spořádané za poslednídob u.

„V če ra ve čer měl a žid ovs ká komunita v Sa raje vu svů j se de r a uprostřed večeř e vyt áhli na světloboží hagadu. Bylo to ohr omně dramat ic ké . Vů dc e ko mu ni ty pro nes l řeč, ve kter é říkal , že př ež ití kni hy je sym bo le m př ežit í sa raje vskéh o ideálumn oh onáro dno stníh o soužití.A víš , kdo ji zachránil? Jmenujese Ozren Karaman,ve doucí muzejní kni hovn y. Vydalse pro ni pod pr udk ou palbou.“Amitajův hl as zněl náhl e trochuzastřeně. „D oved eš si to před st avi t, Ch ana? Muslim, a riskuj e krk, aby zachránilžidovskou knihu.“

Hr din ský mi his to rka mi jst e Ami taj e obvykleneohromi li. Je den indis kr étní kole ga mi kdysiprozradil, že si Amitajpovinnou vojnu od sloužil v úder né je dn otc e ta k su pe rtaj né, že jí Izr ael ci ří kaj í je no m Jednotka. I když to bylodá vno předtím,než jsmese sez námili,udě - lal na mě doj em jak svýmvzhledem, tak chováním.Měl tvr dé svaly

17


vzpěrače a neustále jak o by byl ve střehu.Když s vámimluvil, díva l se vám do očí , al e jinak pohledemneustále rejdil po okolía neunikla mu ani myš. Kdy ž jsem se ho na Je dn ot ku zeptala,vypadal vy loženě naš tvaně.„Nikdy jsem neřekl, že je to pravda,“odsekl mi. Ale mně to přip adaloúžas né. Mez i kn iž ními konzervátoryna býv al ého př ísluš níka speciálního kom andamoc častonenarazíte.

„A co s ní ten chl ápekuděl al, kdyžji za chránil?“zeptala jse m se .

„Da l ji do bezpečnostníschránky v trezoru národní ba nk y. Dov edeš si př edstavit, co to uděl alo s perg amenem...Minimál ně poslední dvě zim y se nikdev Sarajevu netopilo... a nějakákov ová pokladna... zrovn a kovová... ještě ta m po řád je ... nemůžuna to ani pomyslet. Ale OSN chce,aby někd o po sou dil, v jak ém je st avu . Zapl atí ja kékoli nezbytn é stab il iza čn í prác e. Ch těj í ji co nejdřívvy stavit... víš jako ... aby ve mě stě po zve dli nála du . No a já viděl tvo je jménona prog ra mu konf er encev Tat e pří št í měs íc a ří kal jsemsi, že kdyžuž stejněje deš na naš i polokouli , tř eba by se ti do programu vešlo i tohle.“

„M ně?“vydralo se mi z hrdlajakési zapištění. Ne, že bychbyla pře hn an ě skr omn á. Ve své m ob or u jsemmachr. Ale na tako vouhle pr áci, prof esi onálnípříl ežit ost, jaká se vyskytnejednou za ži vot, tu bylo as poň tucetlidí s větší mi zkušenostmia lepšími kontakty v Ev - ropě. „Pročne ty?“ zept al a jsemse.

Am itaj tohoo Sar aje vskéhag adě vědělvíc než kdo jiný.Na psal o ní něk olik monografií . Vědělajsem , že by dal cokoliza to, aby si na ni moh l sá hnout ve sku te čnosti.Zhluboka si vzdychl.„S rbové str ávil i pos lednítři rok y proklamacemi o tom, že jsou Bosňáci fana - tič tí mu sli mo vé , až jim to nako nec ně kolikBos ňákůnejs píš do - opr avdyuv ěřilo.Prý dost ávaj í hodněpeněz ze SaúdskéAr ábie,a ta k byli někteřílidé pr ot i tomu,aby to dělalIzraelec.“

„T o je mi lít o, Ami taji ...“

„T o nic, Chana.Mám vybranouspolečnost – nechtěli to svěř it ani Něm cov i, sam ozřej mě jsemjak o prvníhonavrhlWernera, do ufám, že se neu razíš...“Je liko ž Herr DoktorDok to r Werner Mari a Hein rich

18


by l ne je n mým uči te lem , ale po Am ita jo vi také největšíod bo rn ík na he br ejské rukopi sy , těžk o jsem se mohlaurazit. Al e Ami taj mi vy - svět li l, že Bos ňanéNěmcům ješt ě pořád vyčítají,že válk u vlas tně odstar tova li , když uzna li ne záv islostSlo vinskaa Ch orvatska. „A OSN ne chc eAm er ič an a, pro tož e v am eri cké m kongresu v jed nom kuse po - mlouva jí UN ESCO.Ta k jse m si říka l, že ty bys byla dob rá, pro to že pr oti Aus tr áli i př ece ni kd o nic ne má . Ta ky jsemjim říkal,že po tech - nic ké st rán ce jsi docela šik ovná.“

„To teda dí ky za pochvalu,“ řeklajsem.A potom už váž ně ji: „Ne, opra vdu, Ami taj i, děkuju moc. Nikdy ti to nezapomenu.“

„Mů že š mi to op lat it tí m, že ji poř ádně zdokumentuješ, abych om moh li asp oň vytisknout krá sné fak simile. Po šleš mi fotky,an o, a prvn í ver zi své zprá vy , co ne jd řív ?“

Zn ělo to tak sk líčen ě, až jse m se styd ěla za sv é nad šen í. Al e na jednu věc jsem se ho zept at musela.

„Amitaj i, exist uj í něj ak é pochybnosti o její pra vos ti ? Víš přece, co se za vál ky po ví dal o...“

„Ne, tad y se nem áme čeh o bát. Karaman, ten kn ihov ník , i jeh o šé f, ředi tel muz ea, po tvrdili st oprocentně jej í pravost. Ty máš v tuh le chvíli na st aros t jen technick ou stránkuvěci.“

Tec hnic kou str ánkuvěci. .. to se ješ tě uvidí, pom ysl el a jsemsi. Moje pr áce je z velk é částiopravdu jenom technická zálež itost . Vě - domo sti a do ved nos ti, kter é js ou na to třeba , si můž e os vo jit kd okoli, kdo je as poň tr ochuint eli gentnía má dobroujemnou motoriku. Ale pak je tu ješt ě něcodalš ího. Ně co jak o intui ce ve vz ta hu k minulosti. Když spoj ím vědeckáfakta s představivostí, do kážuse někdyvmy - slet do uvažování li dí , kt eří knihudělali. Dokážu pochopit, jac í byli a jak pracovali . Tí mhl e způsobempřidávám svý ch pá r zrnekdo pís - ko vi št ě lid ského po zná ní. To má m na své prácine jr ad ši . A kol em Saraj evskéhag ady se točí toli k otázek.Kdybych dokázala odpovědět jen na jedi nou z nich...

Nedokázala jsem znov a usnout,a tak jsemsi na táhlate plákya šla

19


ven. Pro chá ze la jsem se noční mi ul ice mi , ve kter ých se ještě vznášel nakyslý zá van pi vníchzvrat ků a přepáleného tuku, a míř ila na plá ž, kde z oceánupokrývají cí ho bez přerušení půlkuplanety fouká čistý če rs tvý ván ek. Jel ikož byl podzima noc uprostředtýd ne, sko ro nikd o tam nebyl. Je n ně ko lik opilc ů sc houl en ýc h u stěnysu rfa řské ho kl ubu a jed en pá rek mile nců za mo ta ný ch do se be na osu šce. Nikd o, kdo by si mě vš imnul.Vydala jsem se podlezpěněného příboje, kter ý svě - télk ov al na lesk le čern ém poza dí pís ku. A než jsem se nad ál a, už jsem běžela a pos kako val a a uhýbala vlnám, jak o maléděcko. To bylopřed týdnem. Během násl edujícíchdnů se pocitra dostipo - stu pn ě zt rá cel pod náno sem žádostí o ví za, přebookovanýchleten ek, byro kra cie OSN a ještěnerv ů na vrch.Kd yž jsemse po d tí hou kufří ku pot ácel a po schůd káchz leta dla na plochu,mu sela js em si pořá d př ipomínat, že tohleje práce, po jak é jsemvždycky toužila.

Měl a jse m sotvavteř inu na to , aby ch se rozhlédlapo ho rách , které se zve dal y všu de ko le m ná s jako st ěny obř í mísy , kdyžz pros tře dního vozu vysk očil voj ák v modrépři lbě (vysoký,nejspíš Skandináve c), chyt il moji taš ku a mrsknulji dozadudo dodávky.

„P omalu!“řekl a jsem. „Jsouv tom křehkénástroje!“ Jedinou od - pově dí mi bylo to, že mě voj ák popa dl za paži a smýknulse mnouna zadní sed ad lo. Pak zab ouch nul dveř e a naskočilna předníse dadlo vedle řid iče. Zám ky se s neodvolatelnýmcv aknutímauto maticky za - klapl y a řidičšlápl na pl yn.

„T ak tohlejse m ješ tě nezažila,“ poznamenalajsem v mar né sna ze o nenucenou ko nverzaci. „Knižní konzervátoři si většinouv obrně - ných autec h moc ne zajezdí.“ Nedostal o se mi žádnéodpovědi ani od voj áka, ani od př epadléhohubeného civilisty nahrbeného za volantem obř ího kolos u s hl avou vtaženoumezi rameny jak o že lva . Za tó - novanými okenními skly se mí haly budovyzničeného města poseté šrapnely . Autajel a rychle, prudcese vyhýbalahlubokým dír ám po mi nácha dr ncalapo asfaltu rozlámaném pásy obrněných tra nspor

20


tér ů. Moc au t na silnicineb ylo. Lid i chod ili větši no u pěšky . Vyhub lí, una ve ní, zabalení do kabátů, aby se ochránilipřed mrazivým chl adem ja ra, kte ré se ně kde zdrž elo . Proje li js me kole m oby tn éh o domu, který vy pa da l jak o do meč ek pro pa ne nky, který jsem měla,když jsem byla mal á. Cel á př ední st ěna se dala odkl opit,takže bylo vidět míst - nos ti uvnitř . Tomu hle domuut rhl st ěnu výbuch.Ale stejněja ko v mé m domečku pr o panenky, i tady bylypokoje zařízené. I v té rychlosti, kterou jsme pro jíž dě li ko lem, jse m si všim la, že tam li dé po řád nějak žijí, chr áněnípřed počasím jen ně koli ka igelitovými plac hta mi ples - kajícími ve vět ru. Ale prádlo měli vyprané.Třepeta lo se na šňůrách natažených mezi zoh ýban ými hrotyže leznýchprutů trčíc ích z roz - bitého bet onu.

Myslela js em , že mě ro vnouza vezoupodívat se na knihu.Místo toho al e zabr ala cel ý den nekonečnáúnavná setkání, ne jdř ív s kaž - dým úředníkem OS N, kt erý kdy aspoňpomyslel na co koli spoj en ého s kult uro u, pak s ře ditelem bosenskéh o muzea,pa k s něk olikazástu pci vlá dy. St ejně byc h toh o as i mo c ne nas pa la, ja k už jse m se třás la na to, abychse mohl a pustitdo práce,ale asi ta k tuce t šálků silné tu re cké kávy , které mi za ce lý den naservíroval i, tomu roz hodně nepomohl o. Možnáže protose mi ještěpořád třásly ruc e.

V pol ice jn ích vy síla čkác h zap ra ska la sta ti ck á elektřina. Najednou byli vš ichnina nohou– pol icie, ostrahai Sajjan. Zástupce ba nky od - sunul zás trčkyna dveřích a dovnitřse nahrnulaspousta da lšíchlidí z ostr ahy v klí no vit ém útv aru . Up rost řed kráče l štíhlýmladý muž v ošoupaných dží nech.Nejspíš ten flákačz mu zea, kvůl i kt er ému jsme tu vši chn i ta k dlou ho čeka li. Ale nemělajse m čas na něj být na - štva ná, pr otož e v ná ruči nes l ko vo vou krabici.Když ji položil na pra - covní stůl , uvi děla jsem , že je na několikamístech za peče těná vos - kem a papírov ou lepenkou.Podala jsem mu skalpel. Rozlomilpeč eti a otevřel vík o. Ods tran il několi k vrs tev he dvá bn éh o papí ru . A pak mi podalknihu.

21




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist