načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Studia macedonica II – Ivan Dorovský

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Studia macedonica II

Elektronická kniha: Studia macedonica II
Autor: Ivan Dorovský

– Dvacet studií a statí vědeckých pracovníků českých a makedonských vysokých škol a akademických ústavů, které se komplexně na srovnávacím principu věnují česko-makedonským historickým, jazykovým, literárním i etnograficko-folkloristickým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 229
Rozměr: 23 cm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Filologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-7959-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dvacet studií a statí vědeckých pracovníků českých a makedonských vysokých škol a akademických ústavů, které se komplexně na srovnávacím principu věnují česko-makedonským historickým, jazykovým, literárním i etnograficko-folkloristickým otázkám. Problematika česko-makedonských kulturních i politických styků nemohla být před rokem 1991 zkoumána; teprve po vzniku samostatné Makedonské republiky byla na českých univerzitách zavedena výuka makedonského jazyka, literatury a kultury a začaly se objevovat odborné práce, které se týkají jak nejstaršího (cyrilometodějského) období našich vzájemných vztahů, tak i nejnovějšího historického vývoje.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivan Dorovský - další tituly autora:
Recepce literatury jižních Slovanů u nás Recepce literatury jižních Slovanů u nás
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Studia Macedonica II

Studia

Macedonica II

Ivan Dorovský (ed.)

Ivan Dorovský (ed.)

FilozoFická Fakulta

Masarykova unIverzIta

#434

#434

Ivan Dorovský (1935)

emeritní profesor Masarykovy univerzity a akademik

Makedonské akademie věd a umění ve Skopji. Zabývá

se jak otázkami dějin slovanských a balkánských

literatur a jazyků, tak souvislostmi historie, etnografie,

folkloristiky či kulturologie zejména jihoslovanských

národů i širší problematikou česko-slovensko

-jihoslovanských kulturních styků. Je autorem téměř

padesáti knih, mj. monografií České země a Balkán.

Kapitoly z dějin česko-makedonských a makedonsko

-českých kulturních styků (1973), Konstantin Jireček.

Život a dílo (1983), Rajko Žinzifov. Vozdejstvije russkoj

i ukrainskoj literatury na jego tvorčestvo (1988), Studii

za balkanskiot literaturen proces vo 19 i 20 vek (1992),

Dramatické umění jižních Slovanů I. (1995), Makedonie.

Zrození nebo obrození národa (1995), Balkán

a Mediterán. Literárně historické a teoretické studie

(1997), Slované a Evropa (2000), Slovanské meziliterární

shody a rozdíly (2004), Oton Berkopec a česko-slovinské

kulturní styky (2006), Slovanské literatury a dnešek

(2008), memoárů S domovem v srdci (2014) aj.

Je spoluautorem a vedoucím redaktorem Slovníku

slovanských spisovatelů (1984), Slovníku balkánských

spisovatelů (2001), Slovníku autorů světové literatury

pro děti a mládež I. (2007). S D. Stefanijovou vydal

Česko-makedonský a makedonsko-český slovník

(1994, 1995, 2002) a s V. Bartošovou Česko-charvátský

slovník (1996). Redigoval několik desítek sborníků

a mj. také sedmisvazkovou bibliografii československé

balkanistiky, vydal dvě desítky knih překladů poezie

a prózy jižních Slovanů aj. Jeho bibliografie čítá více než

2 850 bibliografických jednotek. Podrobněji: Bibliografie

(2000) a sborník Slavista s duší básníka (2005).

Dvě vstupní kapitoly předkládané monografie

o česko-makedonských vztazích poukazují

na počátky našich kulturních styků. Dalších

dvacet kapitol z per vědeckých pracovníků

českých a makedonských vysokých škol

a akademických ústavů lze podle obsahu

tematicky rozdělit do tří základních odborných

oblastí, a to na: 1. literárně vědné, literárně

historické a literárně teoretické studie,

2. lingvistické studie a 3. s nimi spojené

studie balkanistického i obecně slavistického

charakteru a práce o vzájemných česko

-makedonských vztazích.

Monografie je výsledkem česko-makedonské

odborné spolupráce, její obsah má výrazně

srovnávací charakter a poskytuje slavistům,

balkanistům, makedonistům i studentům

slavistických a balkanistických oborů mnohé

poznatky, podněty, náměty i konkrétní témata

k dalšímu bádání na tomto poli.

studia

Macedonica ii



OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE

UNIVERSITATIS MASARYKIANAE

SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY

MASARYKOVY UNIVERZITY

#435



STUDIA MACEDONICA II

Editor: Ivan Dorovský

Masarykova univerzita

Brno 2015


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Studia macedonica II / editor: Ivan Dorovský. – Brno : Masarykova univerzita, 2015. – 229 stran. – (Spisy Filozo

fické fakulty Masarykovy univerzity, ISSN 1211-3034 ; 435)

Český a makedonský text

ISBN 978-80-210-7959-5

80(=163.3)+908(497.7) * 316.72/.75 * (437.3) * (497.7)

- makedonistika

- Česko – kulturní vztahy

- Makedonie – kulturní vztahy

- kolektivní monografie

80 - Filologie [11]

© 2015 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-7959-5

ISSN 1211-3034

DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-7959-2015 ISBN 978-80-210-8244-1 (online : pdf) ISBN 978-80-210-7959-5 (brožovaná vazba) ISSN 1211-3034 DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-7959-2015

Obsah

O makedonistice zevrubně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Ivan Dorovský

Makedonský fenomén a česká slavistika ..................................11

Ivo Pospíšil

Културен дијалог меѓу две пријателски земји ...........................15

Паскал Стојчески

Balkanistika a makedonistika v díle Bohuslava Havránka ...................17

Ivan Dorovský

Makedonci v díle Jurije Wićaze .........................................27

Tomasz Derlatka

Antonín Frinta a počátky pražské makedonistiky (1884–1979) ..............39

Ivan Dorovský

Přínos literárního historika Zdeňka Urbana pražské makedonistice ..........46

Marcel Černý

Примената на јазичните теории од Прашката школа во македонската лингвистика .........................................................73

Димитар Пандев

Životní a ekonomické strategie obyvatel horských regionů v Makedonii ......82 Barbora Machová Makedonské regionální skupiny. Problémy klasifikace, etnonym a kolektivních identit ...............................................................91

Helena Bočková

Makedonský temný vokál v lingvistickém diskurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Kristýna Dufková Чешката литература во Република Македонија ........................109

Јасминка Делова-Силјанова

Франтишек Вацлав Мареш за местото на македонскиот јазик во словенското јазично семејство .......................................114

Емилија Црвенковска

Бохумил Храбал во Македонија ......................................120

Соња Стојменска-Елзесер

Уметничко-симбиотичката стратегија во творештвото на Владимир Мартиновски согледана преку преводите на чешки јазик ..............127

Звонко Танески


Обредно-обичајната лексика на македонскиот јазик(во споредба

со српскиот и бугарскиот јазик) ......................................132

Лилјана Макаријоска

Диптихот Доровски низ призмата на една машко-женска поетска

енергија ............................................................142

Весна Мојсова-Чепишевска

Staroslověnské názvy nemocí a jejich protějšky v makedonštině (v porovnání

s češtinou) ..........................................................152

Ilona Janyšková, Brno

K vybraným lexikálním grécismům ve staroslověnštině a jejich rozšíření

v slovanském areálu (s důrazem na makedonštinu a češtinu) ...............158

Helena Karlíková

Расказите на Карел Чапек на македонски јазик ........................164

Лидија Капушевска-Дракулевска

Конверзиите автор – читател (едно можно читање на есеистиката

на Милан Кундера) .................................................170

Марија Ѓорѓиева Димова

Патувањето и пишувањето во прозните дела на Петра Хулова ..........180

Владимир Mартиновски

За наставата по македонски јазик како втор (немајчин или странски) во

Република Македонија и надвор од неа . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Гордана Алексова

Глаголскиот вид во негираните форми на императивот во македонскиот

јазик и во чешкиот јазик ............................................196

Максим Kаранфиловски

Категоријата простор во фразеологијата (македонско-руско-чешки

паралели) ..........................................................201

Биљана Мирчевска-Бошева, Јасминка Делова-Силјанова

Предлогот в/во во македонскиот јазик со временско значење и чешко

-руско-српски паралели .............................................207

Роза Тасевска

Apendix . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

Ivan Dorovský

Svědectví o tragické době .............................................212

Slabikář pro makedonské děti v Řecku ..................................216

Oсвојување на реалноста ............................................221

Македонистиката во Брно ......................................226


7

O makedonistice zevrubně Ivan Dorovský Předkládaná monografie je výsledkem dlouholeté a tradiční odborné spolupráce českých a  makedonských badatelů na  poli jazykovědném, literárněvědném, kulturním i ekonomickém. Přináší mnoho nových poznatků jak o makedonistice, tak o  vzájemných česko-makedonských vztazích, její obsah má výrazně srovnávací charakter a poskytuje slavistům, balkanistům či makedonistům mnohé nové poznatky a podněty, studentům slavistických a balkanistických oborů pak i náměty na témata k bakalářským, magisterským i doktorským pracím.

Dvě vstupní stati poukazují na  počátky našich kulturních styků, které začínají

s příchodem soluňských filozofů Konstantina-Cyrila a Metoděje, uvádějí do široké problematiky vzájemného odborného dialogu česko-makedonského, hodnotí dosažené výsledky spolupráce a rozvoje příznivě se rozvíjejících kulturních styků v posledním dvacetiletí (Ivo Pospíšil) a zdůrazňují plodný kulturní i politický dialog mezi Českou republikou a Makedonií (Paskal Stojčeski).

Následujících dvacet čtyři studií a  statí vědeckých pracovníků českých a  makedonských vysokých škol a  akademických ústavů, které tvoří obsah předložené monografie, bychom mohli podle obsahu tematicky rozdělit do tří základních odborných oblastí: 1. literárně vědné, literárně historické a  literárně teoretické studie, 2. lingvistické studie, pojednávající o nejobecnějších jazykovědných otázkách, počínaje staroslověnskými lexikálními grécismy a  názvy nemocí, dále o  lexice na  širokém srovnávacím principu makedonsko-srbsko-bulharském a  ruském, až po  analýzu kategorie prostoru ve  frazeologii, užití slovesného vidu či předložek v  češtině a  makedonštině aj., jež podrobují detailnějšímu výkladu přínos české jazykovědy a  českých lingvistů pro makedonskou jazykovědu, 3. S  nimi spojené studie balkanistického i obecně slavistického charakteru a vzájemných česko-makedonských vztahů.

Přehled prvních překladů české umělecké literatury do makedonštiny v druhé polovině 20. století a  v  prvních desetiletích našeho věku podává Jasminka Delovová-Siljanová. Na nezastupitelnou úlohu překladatelů poukazuje v příspěvku o  pronikání díla Karla Čapka do  Makedonie a  jeho recepci Lidija Kapuševská-Drakulevská. Recepcí Hrabalových románů a povídek v makedonském sociokulturním prostředí se zabývá Sonja Stojmenská-Elzeserová, která rovněž nastoluje problematiku překladu a přípravy překladatelů. Básně manželské dvojice Dagmar a Ivana Dorovských v češtině a v makedonštině podrobuje zasvěcené analýze Vesna Mojsovová-Čepiševská. Ivan Dorovský

Z hlediska konverze autor-čtenář sleduje eseje Milana Kundery Marija Gjorgjievová Dimovová, zatímco Zvonko Taneski pojednává o překladech básnických děl mladého všestranného uměleckého tvůrce Vladimira Martinovského do češtiny. A Vladimir Martinovski zase ve své zasvěcené studii o cestopisných prózách mladé české autorky Petry Hůlové konstatuje, že cestování českých tvůrců do Makedonie nebo makedonských autorů do Česka tvoří předpoklady k zrodu literárních děl, v nichž bývají vzácné informace o komunikaci mezi kulturami. Cestopisné prózy P. Hůlové podrobuje rozboru a zařazuje je do širšího evropského vývojového procesu.

V jazykovědné části monografie jsou publikována pojednání, jež čerpají materiál ze staroslověnštiny. Ilona Janyšková etymologicky vykládá staroslověnské názvy nemoci a jejich ekvivalentů v makedonštině a porovnává je s češtinou. Výpůjčky ve staroslověnštině, především z řečtiny, z hlediska jejich etymologie a jejich dalšího rozšíření v ostatních slovanských jazycích, zkoumá Helena Karlíková.

Dvě práce Ivana Dorovského mají jazykovědnou povahu. V první z nich sleduje balkanistickou orientaci Bohuslava Havránka, která se bohužel připomíná nedostatečně. Zmiňuje rovněž Havránkův zájem o makedonské dialekty a jeho příspěvky, v nichž je výrazně zastoupen makedonský materiál. Konkrétně to prokázal mj. svou statí o  románském typu perfekta. Zdůrazněním Havránkova zájmu o  jihoslovanské spisovné jazyky se přednímu českému slavistovi dostává zaslouženého zhodnocení.

Počátky československé makedonistiky jsou spjaty s činností slavisty a sorabisty Antonína Frinty, který bezprostředně po osvobození zahájil na pražské filozofické fakultě přednášky o makedonské gramatice. I. Dorovský zasadil Frintovy slavistické aktivity do širšího vývojového rámce československé vysokoškolské slavistiky.

Dosud zcela nebo pouze okrajově zpracovanými makedonistickými pracemi slavisty, bulharisty a  sorabisty Zdeňka Urbana se zabývá rozsáhlá studie Marcela Černého. Vychází z  Urbanovy doktorské disertace o  počátcích makedonsky psané literatury ve vztahu k ostatním jihoslovanským literaturám. Studie přináší v příloze cenné recenze vedoucího práce i oponenta, dosud zcela nezpracovanou bibliografii Urbanových překladů z mladé makedonské literatury i soupis jeho makedonistických prací.

Dosud zcela nedotčena zůstávala publicistická činnost lužickosrbského publicisty Jurije Wićaze, který značnou část svého života pobýval na  Balkáně. Jeho reportáže o Makedonii a Makedoncích mezi dvěma světovými válkami, které analyzuje Tomasz Derlatka, poskytují osobitý pohled na  složitou politickou situaci na Balkáně a na vztahy mezi balkánskými státy v meziválečných letech. V lužicko-srbské literatuře je to ojedinělý text podobného druhu.

Vztah mladé makedonské lingvistiky k  teoriím Pražské školy, o  němž pojednal Dimitar Pa n d e v, dokládá zájem o nové poznatky a přínos pro makedonskou jazykovědu. Několik statí analyzuje, srovnává (nejen česko-makedonsky, nýbrž většinou slovansky) mj. význam, shody a  odlišnosti v  slovesném vidu (Maksim

O makedonistice zevrubně

Karanfilovski), v předložkách a jejich praktickém použití nejen v makedonštině a češtině, nýbrž také v ruštině a v srbštině (Roza Tasevská).

Kategorie prostor má svoje místo také v  jazykovědě. Jednu jeho část – blízko,

blízká vzdálenost, popisují autorky Biljana Mirčevová-Boševová a Jasminka Delovová-Siljanová v makedonštině, češtině a ruštině. Sledují shody a rozdíly v slovanských jazycích.

Pro jazykovědu zajímavou otázku temného vokálu v makedonštině se pokusila vyložit Kristýna Dufková. Poukazuje na diskusi jazykovědců, zda je to pouze temný vokál, nebo funguje v některých případech také jako foném, který má rozlišovací funkci.

Makedonsko-srbsko-bulharský srovnávací charakter má výklad o slovníku obřadů a obyčejů v makedonštině Liljany Makarijoské. Výklad poukazuje na slovanskou povahu tradiční kultury. Srovnávací postupy potvrdily obdobné sémantické struktury obřadů u  jižních Slovanů. Lexikum, které se vyskytuje také v  četných makedonských oblastech, potvrzuje podstatné rysy regionální identity. Nejeden obřad a obyčej má balkánskou nebo obecně slovanskou povahu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že výklad Gordany Aleksovové o výuce makedonštiny jako druhého (cizího) jazyka na makedonských základních a středních školách do  této monografie nepatří. V  Makedonii, v  níž žijí mnohé národnostní menšiny a etnické skupiny, je však situace odlišná. Žáci, jejichž mateřským jazykem je albánština, turečtina nebo srbština, musejí se naučit také makedonsky.

Studie Barbory Machové, která představuje hospodářské a  životní podmínky obyvatel horských oblastí na konci minulého a na počátku našeho století, vychází ze zvláštních přírodních, historických, společenských a  kulturních podmínek obyvatel celé země. Doplňuje tak literárně vědné, literárně historické, jazykovědné i kulturologické výklady v této monografii.

Apendix tvoří čtyři texty Ivana Dorovského. Dva z nich představují cenné, již před časem vydané práce makedonských autorů, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuty: V recenzi Svědectví o tragické době analyzuje I Dorovský dokumentární román Petra Nakovského Golemata izmama (Velký podvod, Skopje 2007) podávající plastický obraz občanské války v Řecku v letech 1947–1949 (nejen) z pohledu místního slovanského makedonského obyvatelstva. V druhém textu nazvaném Osvojuvaně na  realnosta představuje stejnojmennou (Osvojování reality, Skopje 2000) intelektuální autobiografii vůdčího ducha makedonské slavistiky, akademika Milana Ďurčinova. Třetí studie Apendixu přibližuje osudy vydání slabikáře (abecedaru) určeného pro makedonské děti v egejské Makedonii, jimž se tato základní školní pomůcka ovšem nikdy nedostala do  rukou, závěr celé monografie i  apendixu pak tvoří článek, v  němž se I. Dorovský zamýšlí nad vývojem makedonistického bádání na Masarykově univerzitě v Brně od počátků do roku 2007.

* * *


10

Ivan Dorovský

Všechny příspěvky publikované v předkládané monografii prošly redakčním zpra

cováním. Pro knihu byla pochopitelně zvolena jednotná grafická úprava. Vzhle

dem k  rozdílným zvyklostem citačního úzu v  různých vědních oborech ovšem

nebylo možno graficky sjednotit všechny články a  v  monografii se tak lze setkat

s  dvojím způsobem odkazování. Kapitoly filologické využívají harvardského ci

tačního systému, kdy je jméno tvůrce a  rok vydání citovaného zdroje uvedeno

přímo v  textu v  kulatých závorkách (forma příjmení-rok vydání práce-strana),

patřičné bibliografické citace jsou pak uspořádány v seznamu na konci každé ka

pitoly v abecedním pořadí podle příjmení autorů. Kapitoly literárněvědné, histo

rické a kulturologické naopak používají tradiční citační systém formou číselného

odkazu v textu a poznámky pod čarou. Vzhledem k tomu ale, že někteří autoři se

ve svých studiích volně opírali i o literaturu, na niž v textu přímo neodkazují, jsou

i některé z článků využívajících druhý způsob citace v závěru opatřeny seznamem

literatury, členěným podle harvardského systému.


11

Makedonský fenomén a česká slavistika

Ivo Pospíšil

Slovanská Makedonie je zakládající fenomén mezinárodní slavistiky. Má výrazný

diachronní rozměr, jenž je právem spojován se staroslověnštinou a  Ochridským

kulturním centrem, k němuž se hlásí jak dnešní Makedonie, tak Bulharsko. I když

makedonský jazyk nepatří ani mezi slovanskými k  největším co do  počtu mluv

čích, je důležitou součástí jihoslovanské jazykové skupiny, rozvíjí se, obohacuje

a vytváří umělecké, esteticky a poeticky hodnotná umělecká díla.

Má tedy makedonský fenomén oba rozměry, přičemž diachronní dimenze často

v očích slavistů převažuje nad synchronní. To se znovu ukázalo při oslavách nepří

liš „kulatého“ 1150. výročí (2013) příchodu cyrilometodějské mise na Velkou Mo

ravu. Ani o této události, která se dotýká historického území Makedonie, není však

v slovanském světě jednoty. Na cyrilometodějském kolokviu, jež v listopadu 2013

proběhlo v Brně péčí Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity,

jsem to shrnul v přehledu diskusí v českých médiích. Tam jsem mimo jiné plédoval

za nezbytí vyváženosti historicity, přesahu a otevřené disputace. Uvedl jsem tam

mimo jiné to, že otázka je, k čemu má být nekulatého, chce se až říci ordinérního

výročí cyrilometodějské mise využito: buď k afirmaci jejího významu a k tomu, že

se na ni vlastně v širokém slova smyslu navazuje, nebo k její negaci, nebo (zde asi

platí, že tertium datur) k tomu, že byla historickou událostí, která někde zanecha

la, jinde nezanechala výraznější stopy a  jejíž význam je tedy relativní, tu kladný,

tu záporný. V českém povědomí převládají ještě dvě jiné polohy, které jsou jejich

kombinací nebo kompromisem: význam byl velký, ale nikoli pro naši současnost,

tedy jde o význam pietní, nebo význam je spíše historický, jenž nelze vymazat, je

to jakýsi vzor, meta, o níž máme vědět, neboť to patří k našemu kulturnímu po

vědomí. Jak mi řekla jedna renomovaná bohemistka: dali nám staroslověnštinu

jako první spisovný slovanský jazyk, dali nám dvě písma, z nichž jedno se někde

v různých variantách zachovalo; staroslověnština je pro slavisty, přesněji slovanské

filology jako pro evropskou, zejména románskou filologii latina. Eo ipso má mise

velký význam, i když z jazyka Konstantinova v češtině zbyla jen dvě slova písně:

„pomiluj“ a „ny“. Je to tedy spíše cyrilometodějský mýtus? Pro západní Slovany je

to tak, že stopy mise jsou zde spíše virtuální – na  rozdíl od  Slovanů východních

a  zejména jižních, odkud jazykový základ staroslověnštiny snad opravdu pochá

zí (egejská Makedonie), jakkoli asi nebude správné nazývat ho starobulharským

nebo staromakedonským, neboť již jejich současná analytická stavba top dokládá;


12

Ivo Pospíšil naopak budeme dosti váhat, abychom jazyk textů Kyjevské Rusi 11.–13. století, stejně jako dalších 200–300 let, paušálně označili za  staroruštinu‚ natož za  staroukrajinštinu nebo staroběloruštinu, když jde stavebně o  staroslověnštinu nebo její církevněslovanskou fázi obohacovanou východoslovanskými prvky – zde se vedly diskuse a jistě – i když se zdají být uzavřeny – mohly by se vést dále. Faktem zůstává, že u západních Slovanů nezůstalo nakonec ani písmo, ani jazyk.

Ukazuje se, že cyrilometodějská mise je předmětem ostrého ideologického zápasu, jemuž často dominuje diletantismus, ideologizace, aktualizace, „modernizace“ a ahistorismus. Především nutno brát v úvahu vývoj postojů katolické církve, jejíž některé proudy stály na  počátku likvidace mise u  západních Slovanů. To se změnilo zejména od 19. století. Naše dnešní politické orgány zase jako by odkazovaly misi a její význam daleko na Východ a k tradicím pravoslavné církve, ačkoli, jak víme, šlo o proces, jenž církevní schizma předcházel o takřka 200 let. Za tím může být i snaha odkázat tyto události do domény neevropské v úzkém slova smyslu nebo jde prostě jen o výraz uznání pravoslavné církve u nás nebo o důsledek jiných vazeb.

1

Kritičnost, realismus a  skepse byly pro český přístup charakteristické zhruba od poloviny 19. století, ale nikoli jako negace nebo příkré posudky kulturního významu mise: v tom je pozice českých médií v slovanském a dílem i neslovanském světě výjimečná. Projevuje se v ní až přílišná příchylnost k aktuální, momentální politické konstelaci, umělá ideologizace problému, stejně jako nadbytečná modernizace středověkých událostí, jejichž reálie jsou mechanicky přesouvány do  21. století. Z minulosti třeba extrahovat především ty jevy, události a osobnosti, které jsou produktivní a  nosné nebo které mohou být oporou i  inspirací svým nadčasovým přesahem, aniž by se násilně adaptovaly na současnost: idealizovaná nebo negativizována, uměle modernizovaná minulost současnosti nijak nepomůže: Jeť sláva otcův krásný šperk pro syny – však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám! (Jan Neruda: Jen dál!, ze sb. Zpěvy páteční, posthumně 1896).

Synchronní dimenze souvisí se stavem současné makedonštiny jako moderního jihoslovanského jazyka a makedonské literatury a jejím kontextuálním zařazením do  celku jihoslovanského, slovanského a  obecně evropského a  světového. A  ovšem s česko-makedonskými kulturními styky v současnosti. Na prvním místě stojí české poznání makedonské literatury jako celku, o něž se zasloužil český slavista a komparatista, makedonský akademik a čestný profesor Skopské univerzity Ivan Dorovský a jeho manželka doc. Dagmar Dorovská svou aktivitou ediční, překladatelskou a badatelskou v rámci i mimo rámec Společnosti přátel jižních Slovanů, jejích edic a časopisu Slovanský jih. U příležitosti česko-makedonské konference vyšly roku 2014 s podporou Ministerstva kultury Makedonské republiky dva svaz- 1 V iz náš příspěvek Cyrilometodějské výročí a problémy jeho současné recepce (Několik tezí a paradoxů místo úvodního slova). Slavica Litteraria X 17, 2014, č. 1, s. 5–24.

Makedonský fenomén a česká slavistika

ky: antologie nejmladší makedonské poezie a  próza Živka Činga (1936–1987).

2

Dokládají hodnoty dnešní makedonské literatury, prózy i nové makedonské poezie. Oba svazky potvrzují zvláštní poetologický ráz makedonské literatury jako celku, který byl již předtím naznačen několika edičními počiny v rámci české recepce. U  příležitosti vydání antologie moderní makedonské povídky Tajemná komnata jsem ve své souborné recenzi, jež se týkala také antologie charvátské povídky 20. století V  objetí řeky (2002) a  krátké srbské povídky/minipovídky Malá krabička (2002), mimo jiné uvedl, že z řádků makedonských spisovatelů zaznívá složitý a de facto tragický osud národa, nyní se opět nacházejícího na již kolikáté vývojové křižovatce. Toto vědomí jako by se blížící apokalypsy a hledání síly k jejímu rozlomení je podle mého soudu skrytou dominantou této prózy. Také jsem si povšiml jistého eufemismu, jež je typický pro všechny literatury bývalé Jugoslávie přelomu 20. a 21. století a jež se týká interetnické situace na Balkáně: ta je vyřešena jen dočasně a  možná se nachází v  předvečer dalších konfliktů. Uvedl jsem, že literatura jako produkt lidského rozumu a  citu je asi až příliš jemným nástrojem, než aby zpodobila toto neskutečné inferno, které by všichni raději zapomněli, nebo tyto kusy sem sestavovatelé antologií záměrně nezařadili. Tato tabuizovaná realita se možná promítá do úzkostných stavů a apokalyptických vizí jako jeden velký eufemismus, vytváří onen všeobecný neklid, jímž jsou zejména tyto literatury zasaženy.

3

„Nejmladší makedonská poezie“ se snaží být veselá, zapojovat se do všeevrop

ské bezstarostnosti, moderních technologií a rychlosti života: otázka je, nakolik se

může „odstřihnout“ od nedávné minulosti. Pokud jde o poetiku, objevují se i tu

zrnka vědomého navazování na tradici, aniž by šlo o imitaci nebo pouhé neinova

tivní pokračování. Oboustrannému česko-makedonskému proudění přispívá re

álný obraz obou literatur, obraz, jenž by nebyl diktován jen uměle ideologickými,

vkusovými či politicky konjunkturálními pohledy, ale aby zasahoval celou literární

tvorbu, generačně rozvrstvenou tak, aby čtenář vnímal pokud možno celistvost

národní literatury. Je nutno také působit k tomu (i když to není a nikdy nebylo zce

la možné a částečně je to v jisté míře i žádoucí), aby se česko-makedonské literární

proudění odehrávalo přímo, bez zprostředkujícího a někdy a často deformujícího

vlivu celkového evropského diskurzu, tedy snahy zviditelňovat jen módní a z ně

2 V ítr přináší hezké počasí. Antologie nejmladší makedonské poezie. Přel. Ivan Dorovský a Dagmar Dorovská.

Brno 2014. Čingo, Živko: Velká voda a jiné prózy. Přel. Ludmila Nováková a Ivan Dorovský. Brno 2014.

3 Viz naši recenzi Hlubinný průřez třemi jihoslovanskými literaturami a  jeden eufemismus (V  objetí řeky.

Sestavil, úvod a  Slovník zastoupených autorů napsal Ivan Dorovský, doslov napsal Miroslav Šicel, přel. Vlasta

Burmazová, Ivan Dorovský, Eva Halbichová, Lubomír Klímek, Pavel Krejčí, Stanislava Macoszková, Marek Neu

bauer, Petr Stehlík, Lucie Svozilová, Brno – Boskovice 2002; Malá krabička. Sestavil Mihajlo Pantić, který napsal

i doslov, Slovník zastoupených autorů a Úvod napsal Ivan Dorovský, přel. Ivan Dorovský, Lubomír Klímek a Petr

Stehlík, Brno – Boskovice 2002; Tajemná komnata. Antologie makedonské moderní povídky. Sestavila K. Kulavk

ovová, která napsala i Doslov, Slovník zastoupených autorů a Úvod napsal Ivan Dorovský, přel. Ivana Dorovská,

Ivan Dorovský, Oldřiška Čtvrtníčková, Darina Klobouková a Petra Tomancová, Brno – Boskovice 2002). Slavica

Litteraria X 6, 2003, s. 197–199.

14

Ivo Pospíšil

jakých důvodů mediálně nejzdatnější autory, aby se česká recepce makedonské

a makedonská recepce české literatury nepodobala jako vejce vejci recepci v jiných

literaturách: této unifikace se bojím více než čehokoliv jiného. Každá národní lite

ratura má své vnitřní potřeby a ty je třeba otevřeně prezentovat. To se daří na obou

stranách zatím jen zčásti a je třeba působit ještě více k tomu, aby se situace v tomto

ohledu zlepšila: činnost uvedených činitelů na české straně tomu nepochybně při

spívá, stejně jako ediční aktivity makedonské.

Summa summarum: věcný, kritický a historicky ukotvený pohled na minulost,

kde hledáme a nacházíme nosné, opěrné body pro současnost; tvorba pluralitního

obrazu života obou národních společenství a  jejich kulturních produktů ve  vzá

jemné součinnosti. To vyžaduje energii, pracovitost, vytrvalost a neustálé překoná

vání protivenství. Není to lehké a neslibuje to společenské vavříny, ale je to krásné

právě s ohledem na nosné tradice: tím se totiž stáváme jejich trvalou součástí.

15

Културен дијалог меѓу

две пријателски земји

Паскал Стојчески

Ми претставува голема чест и задоволство денес да присуствувам на еден

ваков чешко-македонски научен дијалог, кој претставува современ чекор

напред во континуираниот културен дијалог меѓу двете пријателски земји.

Минатата недела имав задоволство да присуствувам на V-тата Меѓународна

конференција за јужно-словенски јазици и литератури во Брно, организи

рана од страна на Семинарот за јужнословенска филологија и балканистика

при Филозофскиот факултет во Брно, а на која учествуваа професори од го

лем број универзитети, слависти, преведувачи, научни и книжевни работни

ци, како и студенти кои ги изучуваат словенските јазици. Овие научни соби

ри, како и низата други академски активности на Филозофскиот факултет

во Брно, го потврдуваат општо познатиот и признат факт во славистичките

кругови дека Брно е еден од водечките светски славистички центри. Во таа

насока, високо цениме што на Масариковиот универзитет во Брно успешно

функционира Лекторатот по македонски јазик.

Ме радува што денешниот дијалог се одржува во годината кога ја просла

вуваме 20-годишнината од воспоставувањето дипломатски односи меѓу Ре

публика Македонија и Чешката Република. Билатералните врски меѓу двете

земји систематски се развиваат во изминатите дваесет години и тие се оце

нети како одлични и партнерски од двете страни. Ми претставува особено

задоволство што соработката во областа на науката и културата заземаат

значајно место во овие односи меѓу двете земји. Литературните врски се со

ставен дел од чешко-македонските и македонско-чешките културни односи.

Тие имаат своја многувековна традиција, уште од времето на Моравската

мисија на Светите Кирил и Методиј за ширење на словенската писменост.

За жал, нашите две литератури не се доволно познати – ниту чешката ли

тература кај нас во Македонија, ниту македонската во Чешката Република.

Поради ова, радува фактот што беа издадени чешките преводи на книги

те од македонски автори – Големата вода и други прози од Живко Чинго,

Антологија на најмладата македонска поезија и Квартети од Владимир

Мартиновски. Литературната понуда во Чешката Република е збогатена и

со неодамна објавените преводи на романот Сестрата на Зигмунд Фројд од

Гоце Смилевски и збирката поезија Чехопек од Ристо Лазаров, од пред некол

16

Паскал Стојчески

ку месеци член на Чешкиот ПЕН центар. Се надевам дека чешките пријатели

ќе уживаат во читањето на овие книги и дека во иднина уште повеќе ќе се

преведуваат македонски дела на чешки јазик.

Одржувањето на денешната конференција, меѓу другото, е доказ за на

порите на високо-образовните институции од двете земји за одржување

на традицијата на редовни собири за истражување на широката и актуелна

проблематика на јазикот, литературата и врските меѓу македонскиот и чеш

киот народ. Од увидот во програмата на конференцијата, може да се заклучи

дека рефератите позитивно ќе придонесат кон заемна размена на најновите

научни достигнувања и истовремено зајакнување на книжевните врски.

Balkanistika a makedonistika

v díle Bohuslava Havránka

Ivan Dorovský

Dvacetileté období mezi dvěma světovými válkami bylo pro poznání Makedo

nie, makedonské lidové slovesné tvorby, makedonských nářečí, dějin, zeměpisu

1

i sociálních poměrů, tzv. makedonské otázky a tudíž také vzájemných česko-slovensko-makedonských a česko-slovensko-jihoslovanských kulturních styků velmi významné. Tvoří samostatnou etapu. V desetiletích 1918–1939 došlo mj. k rozvoji vzájemných hospodářských, politických a  kulturních styků a  vztahů také mezi ostatními slovanskými národy.

Meziválečná léta mají ve vzájemných česko-slovensko-jihoslovanských a česko

-slovensko-balkánských vztazích svá specifika. Patří k nim např. činnost jednoho křídla VMRO na Balkáně a jinde v Evropě a jugoslávsko-bulharský spor o Makedonii. Ten značně zaměstnával také československou diplomacii.

2

Českosloven

ský ministr zahraničních věcí dr. Edvard Beneš, který vedl diplomaty k tomu, aby

pracovali „ke sblížení jihoslovansko-bulharskému, aby spolupracovali k dorozumění

mezi balkánskými Slovany“, se již v roce 1926 domníval, že jihoslovansko-bulhar

ský spor spočíval v boji „o území a speciálně o definitivní národní formování obyva

telstva makedonského, jedním slovem boj o Makedonii“.

3

Po  vzniku Československé republiky a  Království Srbů, Charvátů a  Slovinců

v roce 1918 se mezi oběma státy postupně rozvinula značně rozsáhlá hospodářská

a kulturní spolupráce, o níž zde nebudu podrobněji psát.

4

Byly založeny společnosti, jež se zaměřovaly na rozvoj kulturních vztahů. V roce

1922 byla založena u nás Československo-jihoslovanská liga, v Jugoslávii pak v roce

1925 vznikl Savez Jugoslovensko-čehoslovačkih liga.

5

Prostřednictvím státních or

gánů, tj. výnosů ministerstva školství a  národní osvěty (MŠANO) Československo-jihoslovanská liga usilovala mj. o zavádění nepovinné výuky srbocharvátštiny

1 D orovská, Dagmar: České knižní cestopisy o Makedonii po roce 1918. In: Ivan Dorovský: Makedonci žijí

mezi námi. Brno 1998, s. 125–138.

2 Dorovský, Ivan: Česká diplomacie a slovanský Balkán. In: Týž: Makedonci žiji mezi námi. Brno 1998, s. 169–

185.

3 Beneš, Edvard.: Úvahy o slovanství. Praha 1947, s. 223.

4 Dorovský, Ivan: Slovanské literatury a dnešek. Brno 2008, s. 84–93.

5 Viz mj. Skoupý, Arnošt.: Československo-jihoslovanská liga 1920–1938. In: Sborník prací Pedagogické fakul

ty Univerzity Palackého v Olomouci, Historie 2. Praha 1975, s. 31–65. Ivan Dorovský a povinné vyučování azbuce a srbské cyrilici na českých a slovenských středních školách, jejíž znalost by přispěla k lepšímu vzájemnému poznávání.

6

Na  základě dílčích dohod dvou nově vzniklých samostatných států nebo zcela soukromě přicházelo studovat na univerzitě, technice nebo na uměleckých školách v Praze, na technice, vysoké škole zemědělské a vysoké škole veterinární v Brně, na  Vysokou školu báňskou v  Příbrami, dále na  vysokých a  středních odborných školách v  Bratislavě a  v  Košicích a  do  některých dalších českých a  slovenských měst na kratší nebo delší dobu mnoho desítek slovinských, charvátských, srbských a makedonských středoškolských a vysokoškolských studentů i zájemců jiných národností jugoslávského státu.

7

Vznikaly u nás kluby, podpůrné a akademické spolky jihoslovanských a bulharských studentů různé profesní a  politické orientace. V  Praze byla zřízena např. Jihoslovanská akademická menza (1919) a byl založen Jihoslovanský akademický podpůrný spolek (1920), v  Brně vyvíjel aktivity již od  roku 1919 Jihoslovanský akademický veterinární spolek. Na  naléhání Československo-jihoslovanské ligy byla v  roce 1923 v  Praze zřízena samostatná kolej pro jihoslovanské vysokoškoláky. Později vznikla podobná kolej také v  Brně.

8

Československo-jihoslovanská

liga zřídila v  roce 1923 především pro své členy Strossmayerovu jihoslovanskou knihovnu. Spolu se Slovanskou knihovnou, založenou v roce 1924 při našem ministerstvu zahraničí, a  Slovanským ústavem (1928) výrazně přispívaly k  rozvoji vědecké a  kulturní spolupráce mezi Československem a  Jugoslávií. Základem jednotlivých národních fondů Slovanské knihovny se staly např. rozsáhlá sbírka tisků a rukopisů prof. Milana Rešetara (1860–1942) vztahujících se k Dubrovníku a jeho literatuře, tzv. ragusiana, a knihovna Branka Vodnika (1879–1926), obě v  tehdejším srbocharvátském oddělení. Dr.  Edvard Beneš v  roce 1928 přislíbil, že „v  blízké době bude ... vybaveno jihoslovanské oddělení Slovanské knihovny asi 100. 000 svazky knih“.

V  letech 1918–1940 byla přeložena četná díla českých a  slovenských autorů do slovinštiny a tehdejší srbocharvátštiny. A také díla srbských, charvátských a slovinských autorů byla přeložena do češtiny nebo slovenštiny. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se rozvíjela tvůrčí spolupráce mezi československými a  jihoslovanskými divadelními scénami. Nebylo zanedbatelné ani působení českých hudebníků, herců, uměleckých pedagogů aj. v  jihoslovanských kulturních centrech i v dalších městech.

9

V roce 1930 byla podepsána první kulturní dohoda mezi

6 V iz Beringer, Antonín: O yyučování srbocharvátštině na našich středních školách. In: Československo-jihoslovanská liga 1923, s. 60. 7 Statistická ročenka Republiky československé. Praha 1932, s. 314. 8 Viz Mašková, Marcela: Makedonci v  Československu mezi dvěma světovými válkami. In: Ivan Dorovský: Makedonci žijí mezi námi. Brno 1998, s. 187–199. 9 Trávníčková, Martina: Češi v Makedonii po roce 1945. Česká účast v rozvoji makedonské společnosti. Magisterská diplomová práce 2010. Vedoucí práce Prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc., Ústav slavistiky FF MU Brno.

Balkanistika a a makedonistika v díle Bohuslava Havránka

oběma státy, byla založena Jugoslávská knihovna, v níž vycházela (měla vycházet) díla jihoslovanských autorů aj.

Ve  dvou meziválečných desetiletích vyšla rovněž některá etnograficko -folkloristická, cestopisná i  odborná díla spjatá s  Makedonií. K  nejvýznamnějším patří např. Makedonské písně (1928) Ludvíka Kuby a  jeho Čtení o  Makedonii (1932), nebo cestopisné reportáže lékaře Stanislava Vomely V srdci Makedonie (1931), který v letech 1912–1926 navštívil Makedonii celkem pětkrát. Vyvrcholením poznávání makedonské problematiky v meziválečných letech však nesporně bylo vydání Lidových povídek jihomakedonských (1932), které díky České akademii věd z rukopisné pozůstalosti Stefana Verkoviće (1821–1893) připravili etnograf, folklorista slavista Jiří Polívka (1858–1933) a ruský slavista Petr A. Lavrov (1856–1929).

10

V takovém politickém a kulturním ovzduší se u nás rozvíjelo slavistické, balkanistické a makedonistické dílo akademika Bohuslava Havránka.

11

Havránkův živý zájem o Balkán a jeho jazyky začíná rokem 1923, kdy se na doporučení Jiřího Polívky a s podporou ministerstva školství a národní osvěty vydal na  delší cestu po  Srbsku a  Charvátsku, kde se setkal s  prof.  Milanem Rešetarem (1860–1942). Jiří Polívka jej poslal k  Milanu Rešetarovi proto, že to byl slavista a klasický filolog, jedinečný znalec dubrovnické literatury a charvátských dialektů a v té době profesor slovanské filologie na záhřebské univerzitě. S největší pravděpodobností J. Polívka znal mj. Rešetarovy práce o čakavských a štokavských nářečích.

12

A chtěl, aby se mladý Bohuslav Havránek dověděl o nich více. Tentýž rok

byl B. Havránek také v Sofii.

13

V zimním semestru následujícího studijního roku (1924) B. Havránek studoval na  stipendium ministerstva školství a  národní osvěty na  univerzitě v  Bělehradě u profesorů Aleksandra Beliće (1876–1960) a Henrika Bariće (1888–1957). Za semestrálního pobytu v  Bělehradu se Havránek důkladněji seznámil jak s  jižními slovanskými jazyky, tak také s albánštinou, novořečtinou a částečně také s turečtinou. V roce 1929 byl na kratším pobytu v Sofii, aby se naučil praktický jazyk a studoval slovanský slovesný vid. A v roce 1937 pobýval v Makedonii a ve Slovinsku, 10 L idové povídky jihomakedonské. Z  rukopisů St. Verkovićových vydali Petr A. Lavrov a  Jiří Polívka. Praha 1932. Sborník obsahuje celkem 233 pohádek. Rukopis 199 z nich se chová v archivu Akademie věd v Petrohradě (dříve Leningradě). 34 pohádek je z Verkovićovy pozůstalosti v Sofii. Polívkovi je zaslal Ivan Šišmanov. Viz Dorovský, Ivan: Jak se tiskly v Praze Lidové povídky jihomakedonské. In: Týž: Makedonci žijí mezi námi. Brno 1998, s. 153–168. Týž: Jiří Polívka a makedonská lidová slovesnost. In: Týž: Makedonci žijí mezi námi II. Brno 2008, s. 45–62. 11 Gladkovová, Hana: B. Havránek a  balkanistika. In: Slavica Pragensia XXXIV. AUC Philologica 1–3/1990. Sborník k poctě stého výročí narození akademika Bohuslava Havránka. Univerzita Karlova, Praha 1990, s. 47–52. 12 Rešetar, Milan: Die serbokroatische Betonung südwestlicher Mundarten. Wien 1900; Týž:  Der štokavische Dialekt. Wien 1907. Jeho úplnou bibliografii viz Deanović, Mirko: Milan Rešetar 1. II. 1860 – 14. I. 1942. Ljetopis Jugoslavenske akademije. Za godine 1946–1948. Knj. 54. Zagreb 1949, s. 336–361. 13 Bulharský bohemista Svetomir Ivančev ovšem uvádí rok 1922 jako rok první Havránkovy návštěvy Sofie. Marie Havránková však uvádí rok 1923. Viz Slavica Pragensia XXXIV. AUC Philologica 1–3/1990. Sborník k poctě stého výročí narození akademika Bohuslava Havránka. Univerzita Karlova, Praha 1990, s. 252 a 301. Ivan Dorovský kde se zúčastnil všeslovanského pedagogického sjezdu v Lublani. Zkrátka, prvotním cílem jeho návštěv Balkánu bylo prostudování vzájemných vztahů balkánských slovanských a neslovanských jazyků, jejich gramatické struktury a poznání hovorové mluvy a mentality lidu přímo na místě.

Havránkova balkanistická orientace se při hodnocení jeho díla dosud bohužel připomíná nedostatečně.

14

Ostatně on sám se ze své lásky k Balkánu, k slovanské

mu jihu, k jeho jazykům a kultuře vyznal až mnohem později. Na prvním celostátním balkanistickém sympoziu v Brně, které jsem organizoval koncem roku 1969. Požádal jsem ho tenkrát o úvodní referát. Velmi rád mou prosbu přijal. „Jak víte,“ řekl mi, „do jisté míry jsem stále brněnským učitelem.“

15

Bohuslav Havránek si ve svém vystoupení vymezil pojem balkanologie pro chápání širší a balkanistika pro pojetí užší. Položil si otázku, proč balkánský prostor (jeho označení) „budil vědecký zájem“. Balkán, který patřil do východní části římského impéria, chápal B. Havránek jako „geografický celek, který měl, a  to velmi často, společná politická, hospodářská a správní centra“. Ve východní části impéria romana se romanizace ostře střetávala s grecizací. „Druhý takový celek,“ říká Havránek, „byla osmanská říše. To, co nás vědecky tak velmi zajímá, je na jedné straně určitá jednota tohoto balkánského prostoru a na druhé straně rozdílnost etnická, a to rozdílnost i v pohledu synchronním, přičemž „synchronním“ nemyslím jen současný stav, ale kterýkoli průřez dobový, i v pohledu diachronním.“

Podle B. Havránka tento prostor lákal vědecké pracovníky střetáváním antinomií jednotícího a diferenčního proudu. „Ta antinomie diferenciace a jednoty se velmi jasně odráží, i když jistou dobu dominovala jedna nebo druhá tendence.“ Odraz té antinomie jednoty a  diference spatřoval Havránek ve  všem. To, co ho zvláště zajímalo, byly výrazné společné jazykové rysy v etnicky a geneticky různých balkánských jazycích, to, co mají společné ve slovní zásobě.

Bohuslav Havránek velmi precizně, přehledně a srozumitelné vysvětlil, proč tento prostor vždycky lákal jazykovědce, a to jak slavisty, tak romanisty. Je to podle něho rozdílná interpretace uvedených společných jevů. Jedni lingvisté spatřovali řecký vliv (např. K. Sandfeld), jiní to svalovali na ilyrský a thrácký substrát (např. Fran Miklošič). Havránek nepopíral ani řecké působení, ani „možnost působení substrátu. Sám při své práci balkanistické (podtržení moje – I. D.), psal Havránek, jsem dost bojoval proti interpretaci substrátové, ne proto, že bych ji vůbec neuznával, ale proto, že byla často deus ex machina, že všechno se takto vykládalo“.

16

Vedle grecizace Bohuslav Havránek vždycky zdůrazňoval latinitu (romanitu). Abychom viděli, jak hluboko pronikl při studiu jazykovědných otázek balkanistické povahy, uvedu jedno jeho konstatování, „že skutečně latinita do imperia romana 14 G ladkovová, H.: B. Havránek a balkanistika, s. 47–52. 15 Studia Balkanica Bohemoslovaca. Příspěvky přednesené na  1. celostátním balkanistickém sympoziu v  Brně 11.–12. prosince 1969. Brno 1970, s. 5–9. 16 Tamtéž, s. 5–9.

Balkanistika a a makedonistika v díle Bohuslava Havránka

i na Balkáně pronikla hluboce a stačí fakt románské dakorumunštiny a Meglenorumunů a  arumunštiny a  mnoho slov románského původu v  albánštině, aby nebylo možno oddiskutovat románský vliv na Balkáně, ať jej budeme nazývat latinitou nebo romanitou“.

17

Balkanisté pracovali v  prvních desetiletích dvacátého století s  neúplným, často nedostatečným materiálem. Kromě ilyrsko-thrácké substrátové teorie, kterou mnozí zastávali, bylo tu také tvrzení o  tzv. konvergentním vývoji, o  vzájemném působení jednoho balkánského jazyka na druhý, které vedlo k určitému společnému výsledku.

Tato složitá lingvistická problematika lákala mnohé jazykovědce svými různými postupy a někdy též nejednotným řešením. A přitáhla pozornost také Bohuslava Havránka. Na rozdíl od koncepce jazykových rodin (Sprachbund), kterou prosazovala jazykověda devatenáctého a prvních několika desetiletí 20. století, s pojetím geneticky se vyvíjejících a postupně se rozcházejících jazyků, se tu nabízelo pojetí geneticky nepříbuzných jazyků, které se sbližují díky společnému území, tedy vyvíjejí se konvergentně, a jež pražská škola nazvala jazykovým svazem. „Na Balkáně máme živý experiment, který takřka probíhá částečně před našima očima a není zasut nějakým pozdějším vývojem v dávnověké minulosti. A to je také důvod, proč mě vzájemné vztahy balkánských jazyků a vytváření jazykového svazu zlákaly“ – konstatoval B. Havránek, který vycházel z koncepce Pražského lingvistického kroužku a přijal myšlenku konvergentního vývoje balkánských slovanských a neslovanských jazyků, jejich vzájemného působení a ovlivňování jak v gramatické struktuře, tak také ve slovní zásobě. „Struktura, jednotný základní model se naplňuje slovním materiálem různých jazyků,“ řekl B. Havránek ve svém referátu na brněnském balkanistickém sympoziu. Bohuslav Havránek nepopíral zcela žádnou z existujících teorií o vzniku balkánského jazykového svazu nebo o vlivu toho kterého balkánského jazyka na jiný balkánský jazyk. Zastával však názor, že jazyky balkánského jazykového svazu se vyvíjely tak, že na sebe vzájemně působily.

Když byl mladý slavista B. Havránek v  zimním semestru studijního roku 1924/1925 na semestrálním studijním pobytu v Bělehradě, první, kdo ho na tuto speciální balkánskou problematiku zlákal, byl romanista a jedinečný znalec albánštiny Henrik Barić (1888–1957). „Druhý, komu vděčím za své sklony k balkanistice, byl Hertvik Jarník (1877–1939),“ přiznává se Havránek.

18

H. Jarník byl žákem mj.

Frana Miklošiče a  později profesorem brněnské filozofické fakulty. Odborně se zabýval také albánštinou.

19

Zdědil rozsáhlou knihovnu po  svém otci, rumunistu

a balkanistu Janu Urbanu Jarníkovi (1848–1923).

20

17 T amtéž, s. 7. 18 Tamtéž, s. 8. 19 Jarník, Hertvik: Přepis albánštiny. Praha 1926. 20 Smrčková, Jiřina: Balkanistické dílo Jana Urbana Jarníka. In: Studia Balkanica Bohemoslovaca. Příspěvky přednesené na 1. celostátním balkanistickém sympoziu v Brně 11.–12. prosince 1969. Brno 1970, s. 302–310.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.