načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stručný výklad motýlích jmen antického původu. Entomologická etymologie – Lumír Macholán

Stručný výklad motýlích jmen antického původu. Entomologická etymologie

Elektronická kniha: Stručný výklad motýlích jmen antického původu. Entomologická etymologie
Autor: Lumír Macholán

– Populárně-vědecká publikace předkládaná čtenáři by mohla nést podtitul „O motýlech trochu jinak“, neboť se nezabývá tradiční biologií těchto krásných výtvorů přírody, ale právě jejich jmény. Ve vědě jsou jména a jejich zařazení do systému ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144
+
-
4,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 132
Rozměr: 24 cm
Úprava: 1 stran barevné obrazové přílohy: 1 mapa, geneal. tabulky
Vydání: 2. vyd.
Skupina třídění: Zoologie
Lingvistika. Jazyky
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, 2011
ISBN: 978-80-210-5452-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Populárně-vědecká publikace předkládaná čtenáři by mohla nést podtitul „O motýlech trochu jinak“, neboť se nezabývá tradiční biologií těchto krásných výtvorů přírody, ale právě jejich jmény. Ve vědě jsou jména a jejich zařazení do systému zcela nezbytná pro utřídění našich poznatků. Jenže vědecká nomenklatura je založena na mezinárodně platných latinských názvech, které jsou pro laika většinou nesrozumitelné. Navíc se v překladu často liší od českých názvů, pokud tyto vůbec existují. V této publikaci jsou jednotlivé druhy motýlů řazeny v rámci čeledí a podčeledí abecedně. První část seznamuje čtenáře se vznikem názvosloví, hlavní náplní ovšem je výklad původu a významu přes 1000 relevantních jmen; jde hlavně o denní motýly rozdělené na evropské a další druhy z ostatního světa. Výklad jmen exotů je možná o to významnější, že česká jména nemají.

(entomologická etymologie)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Velká rozmanitost a pestrost přírody v nás často vyvolává otázku, jak se co jmenuje a proč. Když totiž dovedeme rostlinu či živočicha správně pojmenovat, zdají se nám nějak bližší, jako bychom si je přisvojili. Prof. Lumír Macholán, mezinárodně uznávaný pedagog a vědec v oboru biochemie, má dvě celoživotní záliby: studium exotických motýlů a antické mytologie. V obou případech uplatňuje své estetické cítění i důslednou metodiku vědeckého bádání. Rozsáhlé zahraniční kontakty mu umožnily vybudovat reprezentativní sbírku, která je základem jeho bádání o biologii, rozšíření a v neposlední řadě i původu jmen studovaných druhů. Je zajímavé, že právě u nápadných motýlů pestrých barev a často i duhových odstínů a lesků využili autoři při jejich popisech jména odvozená z antické mytologie. Nejnápadnější druhy byly sice známy již několik staletí, ale teprve po definování zásad vědecké terminologie se jejich jména stabilizovala do binární podoby. Entomologové 18. a 19. století (alespoň ti nejlepší z nich) byli dobře obeznámeni s klasickou řeckou a římskou literaturou a historií, a tak využili pro stovky druhů jména odvozená od mytologických postav. Úsilí prof. Macholána po odhalení původu zajímavých druhových a rodových jmen jej nakonec přivedlo k mnohaletému studiu antických pramenů, takže nabyl ve výkladu jejich jmen pozoruhodného mistrovství a přiřadil se tak k nemnoha specialistům v tomto oboru. Jeho knížečka jistě přinese radost entomologům, klasickým filologům a zájemcům o přírodu a antiku vůbec.

(Z recenzního posudku prof. R. Rozkošného, DrSc.)

E N T O M O L O G I C K Á E T Y M O L O G I E

Stručný výklad

motýlích jmen

antického původu

LUMÍRMACHOLÁN

Stručný výkLad motýLích jmen antického původu

Lumír machoLán


E N T O M O L O G I C K Á E T Y M O L O G I E

Stručný výklad

motýlích jmen

antického původu

LUMÍR MACHOLÁN

Masarykova univerzita / Brno / 201


Ktitulnímuvyobrazení

kolumbijského pralesního motýla morpho cypris pojmenoval oxfordský

prof. j. o. Westwood r. 1851 po starořecké bohyni krásy a smyslné lásky afrodítě – kypřance; podle jedné antické báje se zrodila z mořské pěny u ostrova kypru (lat. cyprus). v pozadí je mramorová socha afrodíty mélské z konce 2. stol. př. n. l., objevená r. 1820 u ostrova mélu (dnes vystavena v pařížském louvru). Slovooautorovi

lumír macholán, biochemik a dlouholetý pedagog na přírodovědecké

fakultě masarykovy univerzity v Brně, je známý svými prioritními pracemi z oblasti metabolismu aminokyselin, enzymologie a biosenzorů. jako zkušený entomolog publikoval několik článků v časopise Živa o chovu motýlů a studuje vznik jejich variet vlivem chemických látek. © prof. rndr. lumír macholán, drSc. první vydání v Brně 2010 iSBn 978-80-210-5175-1

O autorovi

Lumír Macholán, biochemik a dlouholetý pedagog na PĜírodovČdecké fakultČ Masarykovy univerzity, je známý svými základními pracemi z oblasti metabolismu aminokyselin, enzymologie a biosenzorĤ. Jako zkušený entomolog publikoval nČkolik þlánkĤ v þasopise Živa o chovu motýlĤ a studuje vznik jejich variet vlivem chemických látek. PodrobnČji v þeské encyklopedii Kdo je kdo.

K titulnímu vyobrazení

Kolumbijského pralesního motýla Morpho cypris pojmenoval oxfordský prof. J. O. Westwood v roce 1851 po staroĜecké bohyni krásy a smyslné lásky AfrodítČ – KypĜance; podle jedné antické báje se zrodila z moĜské pČny u ostrova Kypru (lat. Cyprus). V pozadí je mramorová socha Afrodíty z konce 2. stol. pĜ. n. l., objevená v roce 1820 u ostrova Mélu (dnes vystavena v paĜížském Louvru). ” 2010, 2011 Lumír Macholán ” 2011 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-5175-1 (1. vydání) ISBN 978-80-210-5452-3

OBSAH

Několik vět úvodem 5 Co je třeba vědět o vědeckém názvosloví 7 Jména anticko-mytologického původu 9 Výklad vybraných jmen podle čeledí 11 RHOPALOCERA A. Motýli Evropy 11

Papilionidae – Otakárkovití 11

Pieridae – Běláskovití 13

Nymphalidae – Babočkovití 15

Satyridae – Okáčovití 22

Lycaenidae – Modráskovití 29

Hesperiidae – Soumračníkovití 35 B. Motýli ostatního světa 37

Papilionidae 37

Pieridae 53

Danaidae 56

Acraeidae 59

Ithomiidae 60

Heliconiidae 61

Amathusiidae 64

Brassolidae 65

Nymphalidae 66

Morphidae 84

Satyridae 89

Nemeobidae 95

Lycaenidae 98

Hesperiidae 104 HETEROCERA

Sphingidae – Lišajovití 109

Saturniidae – Martináčovití 113 Literatura 118 Rejstřík vědeckých jmen 120 Přílohy a mapka starověkého Řecka 129 Comments upon this book 133

Několik vět úvodem

Velká rozmanitost a pestrost přírody v nás často vyvolává otázku, jak se co jmenuje

a proč. Když totiž dovedeme rostlinu či živočicha správně pojmenovat, zdají se nám nějak bližší, jako bychom si je přisvojili. Připomeňme si tu slova spisovatele Karla Čapka: „Známe pouze to, co dovedeme pojmenovat.“

Populárně-vědecká brožurka předkládaná čtenáři by mohla nést podtitul „O motýlech

trochu jinak“, neboť se nezabývá tradiční biologií těchto krásných výtvorů přírody, ale právě jejich jmény. Ve vědě jsou jména a jejich zařazení do vědního systému zcela nezbytná pro

utřídění našich poznatků. Jenže vědecká nomenklatura je založena na mezinárodně platných

latinských názvech, které jsou pro laika většinou nesrozumitelná. Navíc se v překladu často

liší od oficiálních českých názvů, pokud tyto vůbec existují. Pro ilustraci si uvedeme příklad.

Jeden z našich nejhezčích motýlů, otakárek fenyklový, se odborně nazývá Papilio machaon

L. Papilio znamená v latině motýl, ale již tomuto slovu neodpovídá naše poněkud zvláštní jméno otakárek; a co potom znamená Linnéovo pojmenování machaon? Nedočteme se to někdy ani v odborné literatuře. Vědecké jméno motýla často souvisí s jeho morfologií, místem výskytu nebo s živnou rostlinou. Náš příklad však nesouvisí s fenyklem, jde totiž o pojmenování převzaté ze starořecké mytologie.

Vymizení středoškolské výuky klasických jazyků i vzrůstající zájem o starověkou

kulturu mne přivedly ke stručnému, ale k nečekaně náročnému výkladu mytologických jmen

motýlů; dle principu priority popisu jsou stále platná a nelze je dodatečně změnit, i když

někdy jsou gramaticky nesprávně napsaná. Proto se domnívám, že mnohý zájemce

o entomofaunu tuto informaci uvítá, vědecké jméno s mytologickým základem již pro něho

nebude znamenat pouhý taxonomický termín a publikace snad bude užitečná i svými odkazy.

V určitém smyslu osvěží i jeho povědomí o antické řecké a římské kultuře a jejím odrazu

v různých odvětvích vědy a umění.

Budeme-li posuzovat naši Zemi z hlediska zastoupení biologických druhů, pak ji

můžeme bez nadsázky nazvat planetou hmyzu. Hmyz je zde nejpočetnější třídou živočišstva, představuje okolo půldruhého milionu druhů (95–98 %). Např. počet všech dosud popsaných druhů motýlů se odhaduje na 165 000, z toho přes deset tisíc připadá jen na denní motýly. Je nemožné vysvětlit v celé šíři vznik a původ nespočetných jmen. Ale jen zlomek z tohoto počtu je pro širší veřejnost zajímavý, ať již pro svůj nápadný vzhled či specifické chování. Proto je i toto dílko zaměřeno hlavně na denní motýly (Diurna), mezi nimiž je mytologických názvů nejvíc a s nimiž se zájemce nejspíše setká v ilustrovaných knihách, na výstavách, ve sbírkách, event. na výměnných burzách. Náš průzkum taxonů dalšího hmyzu (noční motýli, brouci, dvoukřídlí a vážky) totiž ukázal, že se u nich sice také vyskytují mytická jména, ale podstatně méně často, a jsou navíc buď dobře známá (Herkules, Títán, Neptunus aj.), nebo se jen opakují se jmény motýlů.

Proč si je první tvůrci jmen často vypůjčili z příběhů antického světa a proč

z nespočetných mytických názvů jen některé uvízly v myslích entomologů pozdně barokního a klasicistního období? Někdy to již nelze vypátrat, neboť autoři nám nezanechali o původu daných jmen žádné zmínky. Dnes se možná i odborník spokojí s tím, že šlo o oblibu vzdělanců v antice; vždyť i naše současná mluva je plná slov přejatých z klasických jazyků.

Jména jako Achilleus, Odysseus, Paris, trójská Helena i další postavy z homérských epických

básní si jistě mnohý připomene z knih či historických filmů, ale již málokdo asi ví, že výše

Úvodem 6

zmíněný Macháón a jeho bratr Podalirius – dva synové božského lékaře Asklépia (Aeskulapa) – byli léčiteli achajských hrdinů při dobývání starobylé Tróje.

V této publikaci jsou jednotlivé druhy motýlů řazeny v rámci čeledí a podčeledí

abecedně. První část spisu seznamuje čtenáře se vznikem názvosloví, hlavní náplní je ovšem výklad původu a významu přes 1000 relevantních jmen; jde hlavně o denní motýly rozdělené na evropské a další druhy z ostatního světa, mj. z důvodu praktické použitelnosti pro laické zájemce a přátele naší entomofauny. Výklad jmen exotů je možná o to

významnější, že česká jména nemají.

Encyklopedická hesla bylo nutno někdy korigovat, či téměř detektivně vyhledat

z různých pramenů, a ne všechna data se podařilo během čtyř let shromáždit. Jsou sem

zahrnuty i starověké a další historické osobnosti, které sice do antických mýtů nepatří, ale

nebylo by účelné je pominout. Někdy může být pro nás i určitým mementem, že i statečné

a zasloužilé osobnosti dopadly nezřídka neslavně. Náročnějšího čtenáře odkazujeme na dostupné monografie. V několika případech jsme se pokusili málo známé rodokmeny mytických postav shrnout do přehledného schématu. Stručnými odkazy je poukázáno i na některé literární a umělecké inspirace.

Za odborné konzultace chci na tomto místě poděkovat zejména Mgr. Ireně Radové,

Ph.D., z Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, prof. RNDr.

Rudolfu Rozkošnému, DrSc., z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a prof. RNDr.

Zdeňku Laštůvkovi, CSc., z Mendelovy univerzity v Brně. Za filologické a jazykové úpravy

textu děkuji Mgr. Iloně Müllerové a Mgr. Evě Strnadové. Nakladatelství Masarykovy

univerzity děkuji za pomoc při vydání knihy.

V Brně, duben 2010 L. Macholán

Co je třeba vědět o vědeckém názvosloví

Základy vědeckého názvosloví živočichů a rostlin položil švédský lékař a přírodovědec CARL LINNÉ (Linnaeus, 1707–1778) ve svém slavném díle Systema naturae (Soustava přírody, 10. vyd. je z r. 1758). Podle něho se každý druh (species, sp.) označuje dvouslovným názvem, tzn. rodovým jménem (genus) a příslušným druhovým přívlastkem; zavedl tedy tzv. binominální nomenklaturu. Vědecké jméno se tiskne kurzivou a řídí se pravidly latinské gramatiky. Dnes se běžně přidává navíc jméno autora (často smluvenou zkratkou), jenž daný druh pojmenoval jako první, a někdy i rok popisu. Jestliže biologický druh vytváří také geograficky odlišné rasy, pak jde o tzv. poddruhy (subspecie, ssp.), které se označují dalším adjektivem (trinominální nomenklatura); nižšími systémovými kategoriemi jsou pak různé aberace, variety a individuální formy vyvolané sezonními, teplotními či chemickými vlivy.

Vědecká jména vznikala zpočátku nahodile, později již racionálně na základě nových biologických a morfologických poznatků. První tvůrci názvů si většinou nelámali hlavu s významem jmen, takže nezanechali zmínky zdůvodňující původ jména; proto jejich interpretace není vždy snadná. Můžeme zde citovat Linnéova žáka Fabricia: „Namen sind zum Nennen da.“ (Jména jsou tu pro pojmenování.). Mnoho jmen, zejména rodů, se v průběhu posledního století podstatně změnilo. Zatímco Linné zpočátku řadil všechny druhy denních motýlů do jednoho rodu Papilio, dnes jsou jich stovky, a tato diverzifikace rodů dále pokračuje. Komplikací jsou i souznačné názvy, tzv. synonyma. Z poslední doby je možno připomenout např. převedení našich čtyř modrásků z rodu Maculinea do rodu Phengaris. Současná terminologická pravidla doporučují autorům, aby uvedli způsob odvození jmen. Je to užitečné opatření, vždyť tyto slovní novotvary se v odborné literatuře již fixují natrvalo. Zdá se, že vědecká jména značně vyčerpala svoje zdroje v klasických jazycích, někdy se i opakují, a autoři pro ně již volí také slova jiného původu.

Rodová jména jsou často konstruována jako feminina a složeniny z více latinských

a řeckých slov. Například jména baboček rodu Polygonia nebo žluťásků Gonepteryx se sklá

dají z řec. polys (mnohý), gony, gónia (úhel) a pteryx (křídlo), neboť mají křídla nápadně vykrojená. Nebo jméno bělásků rodu Anthocharis je složeno z řec. anthos (květ) a charis (půvab). I původ druhových jmen bývá různý; mohou to být triviální přívlastky (tab. I A) a slova vztahující se k živné rostlině (tab. I B). Nelze ale říci, že se tvůrcům podařilo vždy jméno správně zvolit; např. housenka našeho okáče medyňkového (Hipparchia fagi Scop.) nežije na buku (lat. Fagus), ale na travině medyňku (Holcus sp.). Současná česká nomenklatura se naštěstí neshoduje vždy s latinskou předlohou. Místopisná druhová jména jsou věnována obvykle významným místům se zvláštním zřetelem k danému rodu či druhu (tab. I C).

Zvláštní zmínku si zaslouží rozbor tzv. věnovacích jmen k poctění významných entomologů či jiných celebrit (tab. I D). Osobní jméno může být obsaženo jak v rodovém názvu (např. u perleťovců Clossiana, Fabriciana a Speyeria), tak v druhovém názvu (např. u bulharského pestrokřídlece Cerisyova Allancastria cerisyi Godt.), ba dokonce i v obou názvech. Zde je možno vzpomenout např. krásného španělského endemita martináče Isabelina (Graellsia isabellae Grote), který nese jména svého objevitele entomologa Mariano de La Pas Graëllse a kastilské královny Isabelly. Kuriózním případem je nedávný objev nového druhu řeckého modráska (Polyommatus andronicus Coutsis & Chavalas, 1995), který obdržel jméno podle Andronika, objevitele nedotčené hrobky makedonského krále Filipa II., otce Alexandra Velikého.

Vědecké názvosloví 8

Tab. I A–D. Příklady různých způsobů tvorby druhových jmen motýlů

A. Pojmenování Triviální přívlastek

Cethosia obscura Guér. obscurus temný

Cupido minimus Fssl. minimus nejmenší

Cyrestis elegans Bsdv. elegans pohledný

Everes decoloratus Stgr. decoloratus vybledlý

Charaxes nobilis Druce nobilis vznešený

Lycaena dispar Haw. dispar nestejný

Nymphalis xanthomelas Den.-Schiff. xanthomelas žlutočerný

Polygonia c-album L. albus bílý

Troides mirandus Btlr. mirandus podivuhodný B. Pojmenování Živná rostlina housenek

Aglais urticae L. Urtica kopřiva

Agrius convolvuli L. Convolvulus svlačec

Cynthia cardui L. Carduus bodlák

Daphnis nerii L. Nerium oleandr

Gonepteryx rhamni L. Rhamnus řešetlák

Libythea celtis Laich. Celtis břestovec

Limenitis populi L. Populus topol

Sphinx ligustri L. Ligustrum ptačí zob

Quercusia quercus L. Quercus dub C. Pojmenování Zeměpisný přídomek

Agriades pyrenaicus Boisd. Pyrenejské pohoří

Colias balcanica Reb. balkánské státy

Elymnias papua Wall. Papua-Nová Guinea

Erebia hispanica But. jižní Španělsko

Erebia ottomana Herr.-Sch. Turecko a Balkán

Lasiommata petropolitana Fabr. ruský Petrohrad (lat. Petropolis)

Parnassius tianschanicus Oberth. pohoří Tian Shan

Polygonia egea Cr. země kolem Egejského moře

Pyrgus armoricanus Oberth. Bretaňsko (lat. Armorica) D. Pojmenování Významná osobnost

Agrias hewitsonius Bat. W. C. Hewitson, autor Exotic butterflies

Caligo oberthurii Deyr. Ch. Oberthür, franc. lepidopterolog

Colias staudingeri Alph. O. Staudinger, primus něm. entomologie

Dodona fruhstorferi Rob. H. Fruhstorfer, švýc. sběratel motýlů

Graphium wallacei Hew. A. R. Wallace, angl. zoogeograf

Euploea crameri Luc. P. Cramer, autor Papilions exotiques

Ornithoptera rothschildi Ken. W. Rothschild, sponzor Britského muzea

Parides hahneli Stgr. Dr. P. Hahnel, lovec exotů v Amazonii

Parides orellana Hew. F. Orellana, španěl. konquistador 16.

stol., objevitel Amazonky


9

Jména anticko-mytologického původu

Řeckým slovem mythos (lat. mythus) rozumíme bájeslovné vyprávění z kolébky

starověkých kultur. Ačkoliv mýty často obsahují i smyšlené motivy, přece jen je v nich mnohdy vyjádřen značný podíl historické kultury s příslušnými tradicemi a zvyky, které nelze zlehčovat. I dnes ještě mnoho lidí věří v nezvratný osud (řec. Moiry, naše Sudičky). U starých Řeků představovalo vylíhnutí motýlího imaga z nehybné kukly personifikaci lidské duše (psýché) a u dávných křesťanů bylo symbolem zmrtvýchvstání. V Evropě 18. a 19. století byla antická umění a literatura součástí všeobecného vzdělání a tehdejší taxonomové evidentně měli značné klasické znalosti. Linné a řada jeho následovníků vybírali pro hmyz

jména mytologického původu a tak je trvale začlenili i do nomenklatury motýlů.

Od nejstarších dob byli motýli obdivováni jako přírodní skvosty; pro svůj nápadný

tvar a zbarvení byli oslavováni v básních i v každém druhu umění různých kultur. Snad proto

nám jejich jména nyní připomínají nejen starověká božstva, ale i význačné krásky, hrdiny

a vojevůdce z řecké, římské i ještě starší mytologie, jak jsou vylíčeni se všemi lidskými

vlastnostmi i zlozvyky v Homérových eposech Ílias a Odyssea, ve Vergiliově Aeneidě, v Apollóniově a Flaccově Argonautice, v Ovidiových Metamorfozách (Proměnách), v Hésiodově Theogonii (Zrození bohů), ve spisech antických historiků Apollodóra a Hygina či v tragických hrách Aischyla, Sofoklea a Eurípida. Nutno dodat, že v zoologických termínech jsou starořecká slova transkribována do latinské podoby (někdy však s chybami při přepisech). Přesto se často vyskytují paralelně s římskými, např. Artemis a Diana, Héraklés a Herkules, Odysseus a Ulixes aj. Někdy jsou nahrazena příslušným příjmením či přezdívkou (epitetem). U Afrodíty a Artemidy, jímž bylo zasvěceno mnoho rituálních míst, bylo napočítáno až 300 různých přívlastků. Druhová osobní jména motýlů jsou často ženského rodu (feminina); bohatým výběrem byla jména Danaoven, Néreoven, Ókeanoven, Amazonek, různých nymf, milenek a dcer vladařů i bohů.

Mytologické jméno motýla nemusí mít vždy jednoznačný významový obsah, pokud

v mýtu existuje biografické synonymum nebo jsou-li genealogická data konfuzní. Navíc se mohou stejná jména opakovat u různých rodů, čeledí i řádů hmyzu – např. indonéský motýl Ornithoptera goliath má svoje jmenovce u velkých afrických brouků goliášů i u čínského druhu mouchy Sargus goliath.

Snahy o výklad vědeckých jmen evropských motýlů nejsou nové; pokusil se o něj

heslovitě již A. Spuler aj. (Glasser, Janssen, Spannert, Ramann). Stručná interpretace z překladu složeného jména není vždy jednoznačná a občasná záměna hlásek a chyby v přepisu také znamenají, že řada jmen zůstává stále neobjasněna (např. u okáčů Maniola jurtina L., Lopinga achine Scop. aj.). Poměrně často je také obtížné určit, kterou z více stejnojmenných historických postav měl autor popisu na mysli. Nezbývá než je uvést z hlediska jejich významu v jakémsi pořadí (viz např. heslo Eurydika).

Podrobnou analýzu jmen po stránce filologické i mytologické publikoval teprve

Hürter (1998, loco cit.), jehož monografie bezprostředně navazuje na pětisvazkové Forsterovo-Wohlfahrtovo dílo Die Schmetterlinge Mitteleuropas z r. 1954–1981. Pokud jde o světové motýly, pak jejich etymologii najdeme až v současných pracech F. FernándezeRubia (loco cit.). Ten na základě rozboru přes 450 rodových jmen (tab. II) dospěl k závěru, že přes 21 % světových Rhopalocer navazuje na antickou mytologii. Ještě víc mytologických jmen, většinou bez výkladu, je obsaženo i v druhových názvech.

Jména anticko-mytologického původu 10

Tab. II. K etymologii rodových jmen Rhopalocer (Rubio 2001)

Původ jména Počet rodů %

Řecko-římská mytologie 100 21,6

Jiné mytologie 6 1,3

Morfologie či etologie (v řeč.) 296 63,8

Morfologie či etologie (v lat.) 24 5,2

Do tohoto výkladového lexikonu byly vybrány ty druhy našich i exotických motýlů,

jejichž jména lze odvodit převážně z antické řecké a římské mytologie. Jménotvůrcům se někdy podařilo shromáždit v rámci určité čeledi či rodu postavy sobě blízké nebo naopak sobě nepřátelské. Připomeňme si, že antická království v čele s králem (řec. basileus, lat. rex) měla spíše rozsah měst (polis), městských aglomerací či ostrovů, nikoliv státu v našem pojetí; nebyla tu žádná idyla, vládlo zde otroctví a často drsné mravy. Některé rysy osobností lze někdy srovnat s vizáží či chováním příslušného motýla; zvlášť velké druhy jsou např. pojmenovány podle mytických obrů, pohledným motýlům byla přidělena adjektiva bohyní, nymf a královských postav; například jménem jedné modrooké Grácie byl pokřtěn perleťovec fialkový (Clossiana euphrosyne L.), který má zaživa opravdu modré oči. U méně nápadných druhů (např. u okáčů) se kumulují spíše jména mstitelek Erínyí, Gorgon, Sudiček a kouzelnic, příšer a postav z mytického podsvětí. Dobrým příkladem je náš okáč voňavkový (Brintesia circe L.), jehož Linné nazval podle krásné kouzelnice Kirké z ostrova Aiaie; tato dcera Hélia a Ókeanovny Persy po celý rok věznila Odyssea při jeho návratu od spálené starověké Tróje a jeho druhy začarovala dočasně ve vepře. Tento nápadný velký černobílý motýl totiž s oblibou usedá na místa, kde díky svému zbarvení splyne s okolím, a tak nám náhle zmizí z očí a je těžké ho vůbec najít, než po vyplašení vzlétne. Podobně se chová i blízce příbuzný okáč skalní (Chazara briseis L.). V současné literatuře obdobné etymologické studie chybí u dalších řádů hmyzu

(brouci, vážky); mytická jména jsou tu sice také zastoupena, ale spíše sporadicky. Hlavní

doménou mytologických a antických názvů zůstavá tedy skupina mimořádně pohledných

živočichů – motýli, zejména denní, a z nočních zástupci nejnápadnějších čeledí, jako jsou

lišaji a martináči. Nakonec je třeba ještě dodat, že některými zde uvedenými jmény pokřtili také astronomové řadu vesmírných těles a souhvězdí a chemikové tak pojmenovali osminu, tj. třináct chemických prvků (helium, niob, plutonium, selen, tantal, titan, thalium aj.).

Tab. III. Zkratky a symboly

exp. f. experimentální forma řec., řím. řecký, římský fem. femininum (ženský rod) sp. spp. species (druh, druhy) gen. genitiv (2. pád) ssp. subspecies (poddruh) lat. latinský syn. synonymum (souznačný název) loco cit. zdejší citace  odkazník na rejstříkové heslo př. n. l. před naším letopočtem ♂, ♀ sexuální znak (Mars a Venuše)

Výklad vybraných jmen podle čeledí

1

RHOPALOCERA

Název pro denní motýly „Kyjorozí“ souvisí s tvarem jejich tykadel a pochází z řec. rhopalon (kyj) + keras (roh).

A. Motýli Evropy

Mapky zoogeografického rozšíření jednotlivých druhů otiskl Higgins a Riley 1970 (loco cit.). U druhů, které nemají česká jména, je u hesel uvedena blízká lokalita výskytu.

Čeleď PAPILIONIDAE (Latreille, 1809) – OTAKÁRKOVITÍ

Housenky této čeledi jsou za hlavou vybaveny vysunovatelnými výrůstky, tzv. osmeteriem, kterým vylučují ostře páchnoucí obranný sekret proti mravencům a dalším predátorům.

ARCHON apollinus (Herbst, 1758) – Turecko

Hübnerovo rodové pojmenování má původ ve slově Archon = vládnoucí král, řídící např. slavnost na počest boha vína Dionýsa. Apollinus je zdrobnělina od jména Apollo. Motýl je zván něm. griechischer Apollo, angl. false Apollo (nepravý jasoň, pajasoň).

IPHICLIDES podalirius (Linné, 1758) – otakárek ovocný

Iphiclides (Ífiklovec): Není jasné, zda je toto rodové označení odvozeno Hübnerem od jména Ífiklés nebo Ífiklos. První, syn tíryntského krále  Amfitryóna a jeho manželky  Alkmény, byl nevlastní bratr hrdiny Héraklea a účastník lovu na nestvůrného kalydónského kance; dva z jeho tří synů však Héraklés zabil, když na něho seslala mstivá bohyně Héra šílenství. Naproti tomu Ífiklos by l syn aitólského krále  Thestia, účastník výpravy Argonautů za zlatým rounem do bájné Kolchidy; byl výborný běžec, přeběhl prý obilní lán, aniž polámal stébla.

Podalirius (řec. Podaleirios) byl spolu s  Macháonem synem slavného lékaře a Apollónova potomka Asklépia (Aeskulapa); nadaný ranhojič a diagnostik, který uměl rozpoznávat nemoci (postřehl např. počátek zešílení siláka Aianta). Byl rovněž členem posádky uvnitř pověstného trójského dřevěného koně. Při návratu od vypálené Tróje byl zahnán větrem do maloasijské Kárie, zde vyléčil dceru krále Damaitha, svoji budoucí ženu, a založil město Syrnos.

PAPILIO (Linné) spp. – otakárek

Linnéův latinský název Papilio platil původně jako apelativum pro všechny denní

motýly. Naše trochu zvláštní pojmenování otakárek je bezpochyby věnováno (patrně J. S. Preslem) našemu královskému Přemyslovci Otakarovi.

P. alexanor (Esper, 1799) – Francie, Balkán

Alexanor byl jeden ze synů  Macháonových a Asklépiův vnuk, vyučený rovněž

v léčitelství.

P. hospiton (Guenée, 1839) – Korsika, Sardinie

Původ druhového jména tohoto ostrovního endemita je nejasný; snad je odvozen z lat. hospes (host, cizinec) či hospitus, ale mohlo by také jít o dalšího Asklépiova vnuka. 1

Řecká slova jsou pro lepší srozumitelnost i tisk přepsána z alfabety do latinky foneticky – např.

Έλενή = Helené.


Rhopalocera 12

P. machaon (Linné, 1758) – o. fenyklový

Macháón: Řeky vážený Asklépiův syn; v mytologii se uvádí také jeho matka Epioné

(nebo Xanthé); spolu s bratrem  Podaleiriem vyléčil nezhojitelnou ránu skvělého lučištníka a Achilleova druha Filoktéta, bez něhož nebylo možné (dle předpovědi) dobýt staroslavnou Tróju (řec. Ílion); statečně velel thessalským oddílům před Trójou a jako zručný chirurg ošetřil zraněného Meneláa i zmařitele bojového příměří Pandara. Nakonec byl sám zasažen Paridovým šípem a zabit v boji  Eurypylem.

K jeho genealogii: Kromě bratrů Podaleiria a Telesfora měl ještě čtyři sestry (Akesó, Iásó,  Hygieiu a  Panakeu) a za manželku měl Antikleiu, dceru Dioklea z mesinské Farai. Za jeho syny se pokládají Alexanór, Alkón, Gorgasos (Gorganos?), Níkomachos, Polymokratés a Sfýros. Byl uctíván i v Athénách a sám Aristotelés se považoval za Macháonova potomka.

PARNASSIUS (Latreille) spp. – jasoň

Parnassius (Parnaský) je odv. od vápencového pohoří Parnássu (2459 m) ve Fókidě s proslavenou delfskou věštírnou zasvěcenou Apollónovi a Múzám.

P. apollo (Linné, 1758) – j. červenooký

Apollo – syn Dia a jeho milenky Létó; bůh světla a slunečního jasu, lékařství, hudby

a pořádku, neomylný lukostřelec; narodil se na kykladském ostrově Délu jako dvojče s Artemidou; byl otcem pěvců  Lina a  Orfea (s Múzami Úranií a Kalliopou) i boha zdraví a lékařství Asklépia (s krásnou Korónidou, dcerou thessalského krále Flegya); vůdce Múz, často zobrazovaný se stříbrným lukem nebo zlatou lyrou (viz Tizianův obraz Apollón a Marsyás v kroměřížském zámku). Jako symbol mužské krásy byl ztvárněn v mnoha sochách (Feidiás aj.). Český název jasoň je překladem stálé vlastnosti řec. Apollóna-Foiba („Jasný, Zářící“).

P. mnemosyne (Linné, 1758) – j. dymnivkový

Mnémosyné: Dcera Títánů Úrana a Gáie byla bohyní paměti, zv. též Mnémé; porodila Diovi v Pierii devět Múz – „Uměn“ pro různá umění (Thaleia, Úraniá, Melpomené, Polyhymnia, Euterpé, Erató, Kleió, Kalliopé a Terpsichoré).

P. phoebus (Fabricius, 1793); syn. P. delius (Esper, 1800) a P. sacerdos (Stichel,

1906) – j. alpský

Phoebus (řec. Foibos, „Zářící“) – často používaná kultovní přezdívka boha  Apollóna, Delius je rovněž epiteton dle jeho rodiště – ostrova Délu. Sacerdos (lat. kněz) se vztahuje k jeho věštecké funkci.

ZERYNTHIA (Ochsenheimer) spp. – pestrokřídlec

Zerynthia: Afrodítino nebo Hekatino přízvisko podle jejich kultovního místa

s posvátným hájem v thráckém městě Zérynthu na ostrově Samothráce.

Z. polyxena (Denis & Schiffermüller, 1775); var. cassandra (Hübner, 1828);

synonyma Z. hypsipyle (Schulze, 1776) a Thais polyxena (Denis & Schiffermüller,

1775) – p. podražcový

Polyxena („Velmi pohostinná“) byla nejmladší dcera posledního trójského krále 

Priama a jeho druhé manželky  Hekaby; podle posthomérské básně byla přislíbena Achilleovi i za ženu. Po pádu Tróje ji obětoval syn  Neoptolemos na hrobě svého otce  Achillea (viz Sofokleovu tragédii Polyxené, Eurípidovu Hekabé a Pittoniho obraz Obětování Polyxeny v pražské Národní galerii). Jiná Polyxena byla jedna z  Danaoven, nevěsta zavražděného Aigyptovce Aegypta.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.