načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Stručná historie mého života - Stephen W. Hawking

Stručná historie mého života
-11%
sleva

Kniha: Stručná historie mého života
Autor:

Proslulý fyzik Stephen Hawking je autorem řady publikací, v nichž laickému čtenáři zprostředkoval řadu mimořádně náročných problémů moderní fyziky. Patrně nejslavnější z nich je ... (celý popis)
Titul je skladem >3ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  249 Kč 221
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Argo/Dokořán
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-09-09
Počet stran: 144
Rozměr: 202 x 137 x 15 mm
Úprava: 141 stran : ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: My brief history
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Jan Klíma
Vazba: Vázaný
ISBN: 978-80-257-1179-8
EAN: 9788025711798
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autobiografie slavného fyzika Stephena Hawkinga. Stephen Hawking ve své knize tentokrát nerekapituluje vývoj vesmíru, ale svůj vlastní život - odtud i název Stručná historie mého života. S humorem čtenáře seznamuje se svým dětstvím, studiem, osobním a rodinným životem, s průběhem své nemoci i s vědeckou kariérou. Jeho vyprávění doprovází množství raritních fotografií. Kniha dokládá nezlomnou sílu ducha této výjimečné osobnosti.

Popis nakladatele

Proslulý fyzik Stephen Hawking je autorem řady publikací, v nichž laickému čtenáři zprostředkoval řadu mimořádně náročných problémů moderní fyziky. Patrně nejslavnější z nich je Stručná historie času. Ve své nejnovější knize tentokrát nerekapituluje vývoj vesmíru, ale svůj vlastní život – odtud i název Stručná historie mého života. S humorem čtenáře seznamuje se svým dětstvím, studiem, osobním a rodinným životem, s průběhem své nemoci i s vědeckou kariérou. Jeho vyprávění doprovází množství raritních fotografií. Kniha dokládá nezlomnou sílu ducha této výjimečné osobnosti.


Stephen Hawking (1942) je patrně nejznámějším vědcem současnosti, nejen ovšem díky převratným idejím, které znamenaly posun ve vývoji fyziky, ale i díky své fascinující vůli, se kterou překonává tělesný handicap a se kterou dokázal napsat řadu významným vědeckých prací i popularizačních knih. Jeho Stručná historie času zůstává vzorem pro všechny, kdo chtějí zprostředkovat náročné a neprůhledné vědecké teorie laickému čtenáři.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Stephen W. Hawking - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Stručná historie mého života" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1

DĚTSTVÍ

M

ŮJ OTEC FRANK POCHÁZEL Z  DLOUHÉ ŘADY ROLNÍKŮ,

kteří hospodařili na pronajaté půdě v anglickém Yorkshiru. Jeho dědeček – můj pradědeček – John Hawking byl bohatý statkář, jenž ale nakoupil příliš mnoho hospodářství a během zemědělské krize na počátku dvacátého století přišel na buben. Jeho syn Robert – můj dědeček – se mu snažil pomoci, alenakonec zbankrotoval i on. Naštěstí vlastnila Robertova manželka dům v Boroughbridge, v němž vedla školu. To zajistilo rodině malý příjem, takže mohli poslat syna do Oxfordu, kde studoval medicínu.


10 11

nemocí, v rámci kterého odjel v roce 1937 do východní

Afriky. Když vypukla válka, projel napříč celou Afrikou,

po řece Kongo se dostal na pobřeží, kde se nalodil na

Otec získal během studia řadu stipendií a vyhrál

různé ceny, díky čemuž mohl část peněz poslat zpátky

rodičům. Po studiu se věnoval výzkumu tropických

Otec a já S matkou


12 13

Bydleli jsme v severním Londýně ve čtvrtiHighgate. Moje sestra Mary je o osmnáct měsíců mladší,

a jak jsem se dodatečně dozvěděl, nebyl jsem z jejího

narození nijak nadšený. Jisté napětí pramenící z tak

malého věkového rozdílu panovalo mezi námi celé

dětství. V dospělosti ale všechno napětí zmizelo, už

proto, že naše životní dráhy se rozdělily. Mary se stala

lékařkou, což otce potěšilo.

Druhá sestra, Philippa, se narodila, když mi bylo

téměř pět a už jsem lépe chápal, co se děje. Pamatuji

se, že jsem se na její narození těšil – budeme tři abudeme moci hrát různé hry. Philippa bylo velice živé

a vnímavé dítě a já vždycky respektoval její úsudek loď plující do Anglie, a přihlásil se jako dobrovolník do armády. Vojáci mu ale řekli, že je důležitější, aby pokračoval v lékařském výzkumu.

Matka se narodila v Dunfermline ve Skotsku jako

třetí z osmi dětí v rodině praktického lékaře. Nejstarší

z dětí trpělo Downovým syndromem, bydlelo sošetřovatelkou zvlášť a zemřelo ve třinácti letech. Když

bylo matce dvanáct, rodina přesídlila na jih doDevonu. Tak jako v otcově případu, ani její rodina nebyla

zámožná. Přesto i oni našli prostředky, aby matku

poslali studovat do Oxfordu. Po studiu vystřídalaněkolik zaměstnání, mimo jiné pracovala na fi nančním

úřadu, což ji nebavilo. Odešla odtamtud, začalapracovat jako sekretářka, a tak se v prvních letech války

setkala s otcem.

JÁ jsem se narodil 8. ledna 1942, přesně tři sta let po

smrti Galilea. Nicméně v týž den se narodilo odhadem

asi tak dvě stě tisíc dalších dětí – jestli se také některé

z nich později věnovalo astronomii, to nevím.

Přestože rodiče žili v Londýně, narodil jsem se

v Oxfordu. Během druhé světové války měli totiž

Němci s Brity dohodu, že oni nebudou bombardovat

Oxford a Cambridge a Britové nebudou bombardovat

Heidelberg a Göttingen. Škoda, že takováto civilizovaná

dohoda nebyla uzavřena pro více měst.

S Philipou a Mary


14 15

intelektuály.) Všechny tyto rodiny posílaly děti do

Byron House School, což byla na tehdejší dobu velice

pokroková škola.

Vzpomínám si, jak jsem si stěžoval rodičům, že se

ve škole nic nenaučím. Učitelé v Byron House nevěřili

v tehdy běžnou metodu výuky založenou namemorování znalostí. Děti se měly naučit číst, aniž by si byly a názory. Bratr Edward byl adoptován mnohempozději, to už mi bylo čtrnáct, takže se v mém dětství prakticky nevyskytoval. Byl od nás tří velice odlišný, neměl absolutně žádné akademické či intelektuální ambice, což pro nás bylo patrně dobře. Vyjít s ním nebylo snadné, ale člověk ho musel mít rád. Zemřel v roce 2004 z dosud nezjištěných příčin;nejpravděodobnější vysvětlení je, že se otrávil výpary lepidla, které používal při renovaci svého bytu. PRVNÍ mojí vzpomínkou z dětství je, jak stojím vmateřské školce v Byron House v Highgate a strašněpláču. Kolem bylo plno dětí, které si hrály s úžasnými hračkami, a já si chtěl hrát s nimi. Ale bylo mi jenom dva a půl a tohle bylo poprvé, kdy jsem zůstal sám s cizími lidmi, a měl jsem strach. Myslím, že moje rodiče tahle reakce dost překvapila. Byl jsem jejich prvorozený a řídili se tím, co se dočetli v knížkách o výchově dětí, a ty tvrdily, že ve dvou letech je už dítě připraveno navazovat vztahy s ostatními dětmi. Ale po tom příšerném dopoledni mě ze školky odhlásili a vrátil jsem se tam až za půl druhého roku.

V té době – během války a krátce po ní –, žilo

v Highgate mnoho lidí pracujících ve výzkumu a na

univerzitách. (V jiné zemi by se nazývaliintelektuálové, ale Angličané nikdy nepřipustili, že by měli nějaké

Na pláži se svými sourozenci


16 17

od našeho. Tou dobou jsem byl s matkou a sestrou

mimo dům, ale otec byl uvnitř. Naštěstí se mu nic

nestalo a ani dům nebyl vážněji poškozený. Ale díra

po bombě tam zůstala přímo na ulici, kde jsem si hrál

s kamarádem Howardem, který bydlel o tři domy dál.

Howard byl úplný poklad, protože jeho rodičenebyli intelektuálové jako rodiče všech dětí, které jsem

znal. Chodil do státní školy a dokázal mluvit o fotbale vědomy, že se to učí. Nakonec mě sice číst naučili, ale až když mi bylo osm. Naproti tomu Philippa se učila číst konvenčními metodami a zvládla to ve čtyřech. Philippa ovšem byla nepochybně chytřejší než já.

Bydleli jsme ve vysokém a úzkém viktoriánském

domě, který rodiče velice levně koupili za války, kdy

si všichni mysleli, že bombardování srovná Londýn se

zemí. Však také jedna střela V2 dopadla jen pár domů

Naše ulice v Highgate v Londýně Londýn během bombardování


18 19

dostával při různých příležitostech, jako třeba při

křtu. Koupil jsem si elektrický vláček, ale ke vší smůle

ani ten pořádně nefungoval. Byl bych ho měl odnést

zpátky do obchodu a žádat, aby mi ho majitel obchodu

nebo výrobce vyměnili, ale tenkrát se považovalo za

úspěch, když člověk vůbec něco sehnal. A když byla

zakoupená věc vadná, měl člověk prostě smůlu. Takže

jsem ještě zaplatil za opravu elektromotorku, ale ani

potom vláček nejezdil moc dobře.

Později, když jsem už byl teenager, jsem stavělmodely letadel a lodí. Nikdy jsem nebyl příliš manuálně a boxu, čili o sportech, které by moje rodiče v životě nezajímaly. DALŠÍ z prvních vzpomínek z dětství se týká prvního vláčku, který jsem dostal. Hračky se během válkynevyráběly, aspoň ne pro domácí trh. Jenomže měmodelové železnice fascinovaly. Otec se mi snažil vyrobit dřevěný vláček, ale ten mě neuspokojoval, já toužil po takovém, co jezdí sám. Nakonec otec sehnal z druhé ruky vláček na klíček, opravil ho pájkou, a dostal jsem ho k Vánocům těsně před třetími narozeninami. Vláček ale moc dobře nefungoval. Krátce po válce odjel otec do Spojených států, a když se na Queen Mary vrátil, přivezl mamince pár nylonek, které tenkrát v Británii nebyly k sehnání, Mary dostala panenku, kterázavírala oči, když ji položila, a já dostal americký vláček s lokomotivou se smetadlem a kolejnicemi ve tvaru osmičky. Dodnes si pamatuji ten úžasný pocit, když jsem krabici otevřel.

Vláčky na péro, které se musí natáhnout, jsou fajn,

ale vláčky, po kterých jsem doopravdy toužil, byly ty

elektrické. Celé hodiny jsem vydržel stát a pozorovat

dráhu s vláčky, kterou v Crouch End poblíž Highgate

vystavoval modelářský klub. Nakonec jsem jednoho

dne, když byli rodiče někde pryč, vybral na poště

všechny svoje peníze, které jsem po malých částkách

Se svým prvním vláčkem


20 21

2

ST. ALBANS

V

  ROCE 1950 SE OTCOVA LABORATOŘ PŘESTĚHOVALA

z Hampsteadu poblíž Highgate do nověpostavené budovy Státního lékařského výzkumného ústavu

v Mill Hill na severním okraji Londýna. Otci tudíž

připadalo smysluplnější, aby se rodina přestěhovala

mimo Londýn a on aby dojížděl do města, než aby

dojížděl do práce z Londýna ven. Rodiče koupili dům

v St. Albans, sídelním městě biskupa, asi patnáctkilometrů severně od Mill Hill a třicet kilometrů na sever

od vnitřního Londýna. Byl to elegantní a důstojně

vypadající viktoriánský dům. V té době neměli rodiče zručný, ale stavěl jsem modely společně s kamarádem ze školy, Johnem McClenahanem, který byl mnohem zručnější a jehož otec měl v domě dílnu. Toužil jsem postavit modely, které by byly funkční a které bych mohl řídit. Jak vypadaly, na tom mi nezáleželo. Myslím, že to byla ta samá posedlost, která mě později přiměla, abychom spolu s dalším kamarádem ze školy, Rogerem Ferneyhoughem, vynalézali celou řadu složitých her. Jednou z nich byla stavebnicová hra s továrnami, které vyráběly barevné kostky, se silnicemi a železnicemi, po nichž byly kostky rozváženy, a s burzou. Pak jsme měli válečnou hru, která se hrála na plánu se čtyřmi tisíci polí, a dokonce i feudální hru, v níž každý hráč představoval celou dynastii s rodokmenem. Myslím, že tyhle hry, stejně tak jako vláčky, lodě a letadla, byly výsledkem mojí touhy pochopit, jak takové systémy fungují a jak se řídí. Když jsem pak začal pracovat na doktorátu, tuhle potřebu naplnilo moje bádání vkosmologii. Když přijdete na to, jak funguje vesmír, svým způsobem ho ovládáte.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist